Kniha: Emocionální intimita -- Jak se spojit s mocí vašich emocí – Robert Augustus Masters

Přeložila Dina Podzimková

K ATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Masters, Robert Augustus

[Emotional intimacy. Česky]

Emocionální intimita : jak se spojit s mocí vašich emocí / Robert Augustus

Masters ; z anglického originálu Emotional intimacy ... přeložila Dina Podzimková.

-- První vydání v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2018. -- 376 stran

ISBN 978-80-7500-352-2

159.942 * 159.923.3 * 159.923.2 * 159.923.5 * (035)

– emoce

– intimita

– sebepoznání

– sebepřijímání

– rozvoj osobnosti

– příručky

159.93/.94 - Senzorické a motorické funkce. Emoce. Vůle [17]

Robert Augustus Masters

Emocionální intimita

Emotional intimacy

Copyright © Robert Augustus Masters, 2013

Translation © Dina Podzimková, 2018

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2018

ISBN 978-80-7500-352-2

Věnováno Diane, mé ženě, kterou miluji čím dál tím víc,

a zároveň i souputnici do vzdálených zákoutí vztahové

a emocionální intimity. Setkává se se mnou takovým

způsobem, jakým se se mnou dosud nikdo nesetkal, a přijímá

vše, co ke mně patří, s láskou, o níž jsem si nemyslel,

že je vůbec možná.

Milí čtenáři,

snažíme se, aby naše knihy byly perfektní. Pokud i přesto objevíte v textu

nějakou chybu, napište nám na nakladatelstvi@maitrea.cz a my ji rádi opravíme.

Díky, Vaše nakladatelství

Mít důvěrný vztah ke všemu, čím jsme

– včetně každé naší emoce – znamená

plně se zpřítomnit a probudit se do toho,

kým a čím skutečně jsme.

vii

Obsah

•

Úvod – Do srdce emoce ..................................................................... 1

Část první – Úvod do problematiky emocí .............................. 13

1. Anatomie emoce ........................................................................ 15

2. Pěstování důvěrného vztahu s emocemi .................................... 29

3. Negativní emoce neexistují ........................................................ 47

4. Emocionální odpojení ............................................................... 59

5. Emoce a jazyk ........................................................................... 67

6. Emocionální intimita ve vztazích .............................................. 77

7. Pohlaví a emocionální intimita .................................................. 87

Část druhá – Seznámení s emocemi ...................................... 101

8. Strach ...................................................................................... 103

9. Kolektivní strach ..................................................................... 129

10. Stud ........................................................................................ 145

11. Hněv ....................................................................................... 171

12. Smutek .................................................................................... 205

13. Radost ..................................................................................... 219

14. Žal .......................................................................................... 231

15. Znechucení .............................................................................. 237

16. Pocit viny ................................................................................ 245

17. Deprese .................................................................................... 257

18. Pohrdání ................................................................................. 267

19. Nedůvěra v sebe sama .............................................................. 273

20. Paranoia .................................................................................. 281

21. Žárlivost .................................................................................. 287

22. Nadšení ................................................................................... 301

23. Škodolibost ............................................................................. 305

24. Závist ...................................................................................... 311

25. Překvapení .............................................................................. 317

26. Posvátný úžas .......................................................................... 321

Část třetí – Prohloubení emocionální intimity ..................... 325

27. Směry, jimiž se mohou ubírat emoce ........................................ 327

28. Jak se zbavit otupělosti ............................................................ 333

29. Kolektivní zahlcení .................................................................. 337

30. Napojená katarze .................................................................... 343

31. Fantomová limbická bolest ...................................................... 353

Epilog – Pocit Bytí ......................................................................... 361

Příloha – Meditační cvičení .......................................................... 369

Poděkování .................................................................................... 371

O autorovi .......................................................................................373

Ohlasy na knihu Emocionální Intimita ........................................... 374

Úvod

Do srdce emoce

•

BÝT NAŽIVU ZNAMENÁ CÍTIT a  cítit znamená prožívat emoce.

Ať už jsou naše emoce zdrcující, či sotva zřetelné, žhnoucí, nebo mrazivé, temné, nebo prosvětlené, jsou stále s  námi. Projevují se pozoruhodným množstvím způsobů. Naše emoce jsou zázračné, neustále se proměňují a svádějí dohromady stránku fyziologickou, pocitovou, kognitivní a tu, která nám byla dána výchovou a prostředím. Umožňují nám tak navazovat spojení a komunikovat více způsoby, než si vůbec dovedeme představit. Čím hlouběji své emoce poznáme, tím hlubší a uspokojivější budou naše životy.

Ať už je anatomie našich emocí jakkoliv složitá, v  bezprostřednosti toho, jak je prožíváme, jsou jednoduché, což nám dává možnost se na nich plněji a vědoměji podílet, abychom je dokázali co nejmoudřeji využít. Pro až příliš mnoho z  nás zůstávají emoce povětšinou nevyužitým zdrojem síly, svobody a  spojení. Jsou natolik naší součástí, že máme sklon si jich dostatečně nevážit, ztrácíme kontakt s jejich čirou záhadností a s úžasně různorodými způsoby, jimiž sdělují – prostřednictvím obličeje i jinak – naše vnitřní pochody.

Jak dobře znáte své emoce? Do jaké míry s nimi souzníte? Jak na ně nahlížíte? Jsou pro vás spíše spojenci, či nepřáteli? Udržujete si od nich odstup, nebo se v nich ztrácíte? Držíte je pevně na uzdě, nebo se jimi necháváte unést? Nebo s nimi udržujete intimní vztah, ať už jsou jakkoliv temné, nepříjemné, nebo znepokojující?

Emocionální intimita

2

Dokud se se svými emocemi dobře neseznámíme, nebude jasné, co s  nimi děláme. Jednoduše k  nim nebudeme dost blízko, abychom viděli, kam je nejspíš směřujeme. Nemusíme tak například rozpoznat, že  pocit nepřátelství není něco, co se v  nás prostě objeví, ale že je to něco, co děláme se svým hněvem. Čím důvěrnější vztah se svým hněvem máme (A jde spíš o to, být mu nablízku, než nad ním mít kontrolu!), tím snadněji rozpoznáme, jaká rozhodnutí s ním činíme.

Silně podceňovaná schopnost emocionální intimity je zásadní nejen pro skutečně naplňující vztahy, ale také pro mimořádně naplňující život, ve  kterém uvědomění, vášeň, láska, činnost a  integrita fungují v jednotě. To, co míním emocionální intimitou, má dva póly: 1) Navázání intimního vztahu s našimi emocemi, včetně toho, jak vznikají, jak se projevují, jaké jsou jejich historické kořeny a  jak fungují ve  vztazích. 2) Navázání intimity v  našich vztazích s lidmi, na nichž nám záleží, prostřednictvím toho, jak vyjadřujeme a sdílíme své emoce.

Mít intimní vztah s našimi emocemi rozhodně není malý úkol. Abychom toho dosáhli, vyžaduje to daleko více než jen prostou schopnost je otevřeně vyjadřovat a mluvit o nich.

Například mít intimní vztah s naším strachem znamená dostat se k  němu dostatečně blízko, abychom ho jasně a  detailně viděli v jeho mentální, psychologické i fyzické dimenzi. Ale zároveň mu nesmíme být tak blízko, abychom s  ním splynuli nebo se v  něm ztratili. Zůstáváme tedy od něj nepatrně odděleni, a i když ho zrovna otevřeně cítíme a  jsme s  ním v  blízkém spojení, udržujeme si právě takový odstup, abychom ho stále měli v zorném poli.

Abychom tento příklad ještě dále rozvedli, pěstování důvěrného vztahu s  naším strachem ho nutně nezmenšuje, ale  posouvá nás do pozice, kde se s ním ani neztotožňujeme, ani od něj nejsme

Úvod – Do srdce emoce

3

odpojeni. Vidíme strach takový, jaký je, cítíme jeho polohu v našem těle a také to, jak jím proudí, rozpoznáváme jeho dopad na naše myšlenkové pochody, začínáme si lépe uvědomovat společnou historii, všímáme si míry a povahy sevřenosti, která je s ním spojená. Začínáme být schopnější s ním pracovat a šikovně ho sdílet. Zatímco si budujeme důvěrnější vztah se svým strachem, naše obavy z  něj se zmenšují, až ho nakonec přestaneme považovat za problém.

Čím důvěrnější vztah se všemi svými emocemi máme, tím obratnější jsme jak v  jejich zvládání, tak v  jejich vyjadřování. Jejich přítomnost nám tedy spíše poslouží, než aby nám i  těm, s  nimiž jsme v kontaktu, překážela. Dá se říci, že neexistují žádné nezdravé nebo negativní emoce – jen nezdravé a negativní věci, které s nimi děláme. Emocionální intimita nám umožňuje všechny naše emoce co nejlépe využívat – a zlepšuje vztahy.

Ty totiž bez emocionální intimity ztroskotávají na  útesech emočních neshod nebo emoční plochosti – ať už je náš sex jakkoliv vášnivý, ať už toho máme, kolik chceme společného – a zanechávají nás izolované od mezilidské blízkosti, po které toužíme. Pokud jsme rodiči, zaplatí za  naši nedostatečnou emocionální intimitu naše děti, protože se naučí považovat za normální emocionální reaktivitu a  odpojení. Až příliš snadno můžeme skrze vyjadřování, či nevyjadřování emocí prostě jen přehrávat svá nevyřešená vnitřní zranění a nezvládnuté potřeby, a vůbec si toho nemusíme být vědomi! Takové reaktivní pře-hrávání udržuje naše vztahy na  mělčině, izolované od  emoční hlubiny a  významu, které jsou nutné pro opravdovou důvěrnost. Když si to uvědomíme a začneme dělat vše, co je třeba, abychom vytvořili a prohloubili emocionální intimitu, budou naše vztahy méně připomínat bitevní pole či pustou pláň a více jakýsi posvátný prostor. Stanou se živějšími, podnětnějšími, autentičtějšími.

Emocionální intimita

4

•

Emocionální negramotnost zamořuje spoustu vztahů, a to bez ohledu na to, jak účinně může být maskována – nebo kompenzována – „racionálním“ přístupem, materiálním úspěchem, erotickou náruživostí nebo duchovní praxí. Většina našich škol musí navzdory očividné přítomnosti emocí v každém člověku i zjevným emocionálním obtížím či problémům, které potkávají mnohé z nás, teprve začít věnovat emoční výchově významnější prostor. Bohužel se však nezdá, že by to lidé, kteří dávají „vzdělávací“ politice podobu, považovali za  prioritu. To samozřejmě není jen chyba školského systému, ale celé kultury. Intelektuální inteligenci se zpravidla věnuje lví podíl pozornosti, zatímco morální a emoční inteligenci je jí dopřáno příliš málo, což je na mnoha vztazích znát.

Poskytnout svým dětem vzor zdravého vztahu k vlastním emocím je jeden z největších darů, jaký jim můžeme dát. Mnozí z nás vyrostli v  prostředí, kde trpěli následky nevyřešených emočních zranění svých rodičů, a vůči vlastním emocím si tak pochopitelně vytvořili problematický postoj. Mohli jsme se třeba naučit spojovat si vyjádření hněvu s nebezpečím ztráty lásky, a pokud jsme to nezpracovali, reagujeme na  hněv způsobem, který jde proti vztahové pohodě. Naší povinností je nepředávat svá emoční zranění svým dětem, nebo takový přenos alespoň minimalizovat. To znamená udělat vše pro to, abychom se starému zranění postavili čelem a  zpracovali ho, což se dá nejlépe provést za  pomoci kvalitní psychoterapie.

To, jak jednáme se svými dětmi, úzce souvisí s tím, jak zacházíme s dítětem v nás. Pokud se ve vztahu ke svým emocím cítíme nepříjemně, zejména v případě těch, které jsou obzvlášť citlivé, je velmi pravděpodobné, že se nebudeme cítit příjemně ani s emocemi

Úvod – Do srdce emoce

5

svých dětí, zejména pokud je budou vyjadřovat bez obalu. Pokud jsme se jako malí styděli za  svůj pláč, pravděpodobně zjistíme, že  čas od  času zahanbujeme své děti proto, že  pláčou, i  když bychom se chtěli chovat jinak – pokud jsme se tímto vnitřním vztahem už nepropracovali k bodu, kdy sami sebe neostouzíme (skrze obviňující prst svého vnitřního kritika) za citlivější emoce a jejich otevřené vyjadřování.

Když ve vztahu téměř chybí emocionální intimita – a otěže třímají emocionální reaktivita a odpojení – a nehledá se řešení tohoto problému, pak by bylo možná přesnější říci, že partneři mezi sebou mají spíše svazek než vztah. Mohou mít podobné hodnoty, jejich celkové naladění může být přátelské a může docházet i k nějakému sexu, ale to, co se děje, je přinejlepším v zásadě podobné úspěšnému podnikání, ve kterém oba partneři pracují na tom, aby udrželi loď nad vodou. Na tom nezbytně není nic špatného, ale je to na hony vzdáleno tomu druhu vztahové vzájemnosti, který by spolu mohli sdílet a prožívat. Je to jako mít žízeň a spoléhat výhradně na balenou vodu, kterou prodávají poblíž, i když máme zároveň na dosah křišťálově průzračnou řeku plnou čisté vody, která vyžaduje jen to, abychom se k ní otočili a udělali těch pár nezbytných kroků.

Pokud toužíme po hlubších a radostnějších vztazích, budeme muset dosáhnout větší emocionální intimity s  partnery, přáteli, rodinou a spolupracovníky. Je to právě tak snadné jako obtížné. Spojení pouze skrze pozitivní emoce není dostačující – potřebujeme také (zas a  znovu) nalézat spojení, které prohlubuje vztahy skrze všechny emoce. A  neexistuje způsob, jak bychom toho mohli dosáhnout, jestliže nemáme s vlastními emocemi skutečně důvěrný vztah. Jak bychom mohli sdílet hněv způsobem, který nás sblíží, když k němu nemáme dostatečně blízko, abychom ho dobře poznali?

Emocionální intimita

6

•

Vzhledem k tomu, že se na své cestě pravděpodobně budeme muset

setkat s tím, co nás původně uvrhlo do emocionální temnoty, ochab

losti či odpojení, je zcela přirozené mít na začátku pouti za emocio

nální intimitou nepříjemné pocity. Vytvoření blízkého vztahu s na

šimi emocemi ale představuje mimořádně užitečnou a osvobozující

cestu, ať už je jakkoliv náročná. Když mi bylo zhruba pětadvacet let

a  vydal jsem se na  ni, protože se mi mimořádně bolestivě rozpadl

jeden vztah, silně jsem potlačoval svou zranitelnost a měl jsem velice

daleko k tomu, abych se obrátil ke svému emočnímu zranění. Hněv

ke mně přicházel snadno, ale slzy nikoliv. Držel jsem emoce pevně

pod pokličkou, ale okolnosti byly natolik naléhavé, že nádobu, v níž

jsem je věznil, poškodily tak, že nešla opravit. A tak se mé zdi sesy

paly a přišel ke mně žal, nahrnul se za mé obranné valy, mou otupě

lost, mé popírání toho, jakou bolest skutečně cítím, a zůstal se mnou

po velmi, velmi dlouhou dobu. Během tohoto procesu jsem se musel

střetnout s vnitřními stavy z raného dětství, které k vytvoření mých

emočních zdí vedly. To bylo zpočátku trýznivé, ale po chvíli mi to

začalo připadat velice přirozené. Zhroutil jsem se a otevřel jsem se,

a právě skrze toto zhroucení a otevření jsem se postupně propracoval

ke stále životodárnějšímu pocitu celistvosti, v jehož jádru se skrýval

můj emoční život.

Tolik z nás prožívá své emoce (nebo přinejmenším některé z nich)

jen částečně. Možná jsme zvyklí je potlačovat. Možná se necítíme

dostatečně v bezpečí. Možná je považujeme za příliš citlivé, než aby

chom je pocítili naplno. Ale když s nimi navážeme důvěrný vztah,

ožijeme – začneme žít naplno – a  budeme vše prožívat s  úžasnou

citlivostí, hloubkou i  šíří. Zranitelnost pak nabývá nového význa

mu. Uvědomujeme si, že  může být zdrojem síly. Naše smysly jsou

Úvod – Do srdce emoce

7

zostřené, naše empatie se prohlubuje, naše intuice se posiluje a začínáme plně chápat v hluboce zosobněném smyslu jedinečně zásadní přítomnost, jíž jsme.

Tato znovunalezená chuť do života je spojena se schopností lépe

se naladit na to, jak působíme na druhé. Dokážeme tak lépe krotit svůj sklon zprostit se viny, když jsme ostatním – ať už vědomě, či nevědomě – ublížili. Morální integrita se tak stává něčím pevně daným – a ne něčím, čím by „měla být“.

Prohloubení schopnosti emocionální intimity nás probouzí a záro

veň drží nohama na zemi, spojuje nás s hmatatelnou bezprostředností a s pulzováním toho, na čem skutečně záleží, a dává nám lepší schopnost co nejvhodněji reagovat na nevyhnutelné problémy, které s sebou život přináší. To je ze své podstaty osvobozující proces, který nás sám o sobě zbavuje pout velké části našich naučených způsobů chování. CO UTVÁŘÍ EMOCIONÁLNÍ INTIMITU? K  emocionální intimitě dochází v  důsledku společného působení více různých faktorů:

1. Jsme dostatečně obeznámeni s  vlastními emocemi, takže

když se některá z nich objeví, rozeznáme ji, dokážeme ji po

jmenovat a přiznat si, co s ní děláme.

2. Vztahujeme se ke  svým emocím, místo abychom do  vztahů

vstupovali z jejich pozice, abychom s nimi nesplynuli, ale ani

se od nich neoddělovali.

3. Hluboce nasloucháme ostatním, jak tomu, co je vyřčeno, tak

tomu, co vyřčeno není.

4. Držíme se emocionální upřímnosti a nedefenzivního vyjad

řování ohledně toho, co se v nás objevuje, ať už je to příjem

né, či nepříjemné.

Emocionální intimita

8

5. Jsme plně zranitelní.

6. Dostatečně dobře známe vlastní osobní historii, abychom

dokázali rozpoznat, když nás posednou staré strategie přežití,

a zároveň jsme ochotní to plně sdílet a pracovat s tím.

7. Jsme empatičtí bez jakékoliv ztráty osobních hranic.

8. Udržujeme alespoň nějaké spojení se středem našeho já, když

svým emocím umožňujeme natolik otevřené vyjádření, na

kolik vyžaduje situace.

9. Krotíme všechny tendence hrát si na oběť svých emocí, aby

chom je už nemohli obviňovat za své špatné chování.

10. Jsme schopni se probudit uprostřed své reaktivity a nenechat

ji, aby ovládla naše jednání, nebo alespoň ne na dlouho.

Úvahy o všech těchto faktorech, jak samostatně, tak i ve vzájemném spojení, prostupují celou touto knihou. Doporučuji, abyste se k  seznamu během pročítání jednotlivých kapitol párkrát vrátili, abyste tak upevnili svůj celkový přehled o emocionální intimitě. ORIENTACE V KNIZE Tato kniha má tři části. V první z nich zkoumám emoce, do hloubky se zabývám tím, co je to emocionální intimita, a vysvětluji, co to znamená pracovat s emocemi v obecnějším kontextu. Ve druhé části podávám komplexní pohled na  každou emoci a  přikládám cvičení k poznání každé z nich a k optimální práci s ní. V poslední části se věnuji hlubšímu pochopení emocí a emocionální intimity.

Poznámka ke cvičením, která najdete napříč celou druhou částí: Každé z nich si před tím, než se do něj pustíte, celé pročtěte. Ujistěte se, že máte po ruce tužku a papír, protože některá cvičení vyžadují, abyste si sem tam něco zapsali. Zajistěte si, že vás během

Úvod – Do srdce emoce

9

cvičení nebude nikdo rušit a že budete mít na konci dostatečné množství času na  odpočinek a  přemýšlení (přinejmenším deset minut). Rovněž po  vás chci, abyste zvážili, zda alespoň některá cvičení neudělat více než jednou, především ta, která vás nejhlouběji zasáhnou. A naučte se meditovat způsobem, jenž je podrobně popsán v příloze této knihy. Pomůže vám to ukotvit a prohloubit prožitek z různých cvičení.

Psaní této knihy pro mě bylo radostí, hluboce prospěšným úsilím vedeným láskou. Emocionální intimita hraje také hlavní roli v  nezvykle silném poutu, jež mám se svou ženou Diane, i  v  naší práci směřující k  uzdravení/probuzení. Té se společně věnujeme v mnoha podobách, ať už pracujeme s páry stojícími na emocionální křižovatce, nebo s těmi, kdo prožívají agónii vnitřního zraňování, nebo cvičíme skupinu psychospirituálních pracovníků. K emocím nepřistupujeme jako k  něčemu, o  čem lze jednoduše mluvit a  analyzovat to, ale  jako k  něčemu, co je třeba přímo zkoumat a  co má být nekonceptuálně poznáno z  hloubi nitra. Zjišťujeme, že jakmile je takto poznáme, začnou se spontánně objevovat trefné vhledy a  smysluplná spojení, často společně se stejně spontánním probuzením do vlastní přirozenosti.

Vše, co tato kniha obsahuje, má kořeny v  intuitivní integrativní práci, které jsem se s klienty po celém světě věnoval v posledních pětatřiceti letech a  která se od  samého počátku silně zaměřovala na emoce a emoční pohodu. V průběhu této doby se má osobní cesta a mé zaměření stále více soustředily na vytváření důvěrného vztahu s vysokým i nízkým, temným i světlým, smrtelným i  nesmrtelným, zkrátka se vším, čím jsme, se zvláštním důrazem na  emoce. Na  stránkách této knihy tedy mluvím jak z přímé zkušenosti, tak z živoucího porozumění tajemství, které emoce představují.

Emocionální intimita

10

•

Budování důvěrného vztahu s našimi emocemi je hluboce naplňující pouť, k jejímuž započetí zvou okolnosti našeho života. Nemusíme se zapisovat do emočního tábora pro začátečníky – to za nás udělá život! Kdykoliv se objeví nějaká emoce – což je mimořádně běžný jev – máme příležitost prohloubit svou intimitu ve  vztahu k ní a reagovat na ni způsobem, který je v souladu s nejvyšším dobrem pro všechny zúčastněné.

Emoce poukazuje na nás jakožto celek. To znamená, že emoce není jen něco, co je uloženo v  našem těle, ale  je to živoucí proces, spíše sloveso než podstatné jméno, které zahrnuje všechno, čím jsme. Emoce je pocit, ale  ne jen pouhý pocit. Emoce zahrnuje kognitivní stránku, výchovu a prostředí, které nás formovaly, společenské faktory a  ve svých rozvinutějších stádiích nepochybně také spiritualitu. V emocích se tak spojuje biologie, biografie, chování, perspektiva a holé vědomí, a to vše existuje vedle sebe a navzájem na sebe působí, ať už k dobrému, či zlému. Jaká komplexnost, jaká nádherně živoucí a neustále proměnlivá vzájemná hra – a přitom tak snadno pociťovaná a svižně zaznamenaná bezprostřednost! Stát se uprostřed toho všeho uvědomělými, aniž bychom si od toho vytvářeli odstup, to je podstata emocionální intimity.

Navázat důvěrný vztah s našimi emocemi je výzva, kterou bychom měli přivítat z celého srdce. Je v tom určité riziko, že se staneme zranitelnějšími, emočně otevřenějšími, více zraněnými, ale daleko větší hrozbou je, když takovou intimitu nevytvoříme. Když se se svými emocemi skutečně spřátelíme a moudře je využíváme, máme z toho prospěch nejen my, ale i všichni ti, s nimiž jsme ať už v přímém, či nepřímém vztahu.

Úvod – Do srdce emoce

11

Ať jsou naše emoce jakkoliv nepříjemné, jsou to naši hosté.

Pojďme s  nimi tak jednat, neodmítejme je, ani je nenechme, aby

nás tyranizovaly. Pojďme se z nich pro blaho nás všech učit, a to

do hloubky.