načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ema a jednorožec – Medailon moci -- Báječný příběh o velkém kamarádství! - Oldřiška Ciprová; Lenka Němcová

Ema a jednorožec – Medailon moci -- Báječný příběh o velkém kamarádství!

Elektronická kniha: Ema a jednorožec – Medailon moci -- Báječný příběh o velkém kamarádství!
Autor: ;

Ema se zamiluje do spolužáka Kristiána a chce s ním trávit všechen volný čas. Ten však má svůj vlastní svět a nikoho do něj nepouští. Pomohou Emě kamarádi z Říše snů získat ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 105
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: První vydání
Spolupracovali: ilustrace Lenka Němcová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0682-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Ema se zamiluje do spolužáka Kristiána a chce s ním trávit všechen volný čas. Ten však má svůj vlastní svět a nikoho do něj nepouští. Pomohou Emě kamarádi z Říše snů získat Kristiánovo srdce? O neobyčejném přátelství a úžasných dobrodružstvích. Určeno mladším dětem. Čtvrtý díl.

Popis nakladatele

Ema se zamiluje do spolužáka Kristiána a chce s ním trávit všechen volný čas. Ten však má svůj vlastní svět a nikoho do něj nepouští. Pomohou Emě kamarádi z Říše snů získat Kristiánovo srdce?

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ema

a jednorožec

Oldřiška Ciprová

Ilustrace Lenka Němcová

Medailon moci







7

První kapitola

„Emo! Emo, posloucháš mě vůbec?“ Barča

zatahala Emu za rukáv a ta sebou cukla,

jako by si teprve teď uvědomila, že na ni

kamarádka mluví. Stály právě před školou

a čekaly, až jim školník otevře vrata do

budovy. Ema však celou dobu upírala oči na

školní bránu.

„Promiň, cos říkala?“

„Říkala jsem, že mě poslední dobou vůbec

nevnímáš. Nevnímáš nikoho. Chodíš jak ve

snu. Děje se něco?“ Barča počkala, až se k ní

Ema otočí čelem, a založila si ruce v bok.


8

„Dneska asi nepřijde,“ odpověděla Ema

smutně.

„Kdo?“ Barča nechápala, o čem Ema mluví.

„Ten novej,“ vzdychla Ema. Před očima se

jí vybavil obličej nového spolužáka, který

k nim do třídy chodil už celý týden. Štíhlý

kluk s obrovskýma očima a zádumčivým

výrazem nedal Emě spát.

Barča, která zatím vůbec nechápala, co se

s kamarádkou děje, pokrčila rameny. „Co je na

tom? Je divný. Ani nevím, jak se jmenuje.“

„Kristián.“

„Pěkně blbý jméno,“ utrousila Barča. Chytla

Emu za ruku a prodíraly se davem dětí do

školy. Školník právě otevřel.

„Zdá se ti to jméno fakt blbý?“ zeptala se

Ema v šatně.

„Jak pro holku. Ale k němu se hodí. Je

takovej... no prostě... jak z jiného světa. A ten

náhrdelník, co má na krku! Prostě slečinka.“

Barča se v klidu přezula a čekala, až se k ní

Ema připojí. Ta však seděla zaraženě na

lavičce a vůbec se nehýbala.

„Co ti je? Emo, tohle už s tebou není možné!“

zlobila se Barča. „Jsi jak zpomalený film.“


9

„To není náhrdelník, ale medailon,“

prohlásila Ema hluše. „Můžou ho mít i kluci.

A vidělas ty jeho oči?“ Barču tím dokonale

odzbrojila.

„Co?“ vykřikla Barča netrpělivě.


10

„No, jestli jsi viděla, jaké má ten Kristián

oči?“ opakovala Ema bezelstně a upřela na

Barču pohled.

„Já jsem tě slyšela,“ zabručela Bára, „jenom

nechápu, proč bych se měla dívat na jeho

oči.“

„Jsou prostě... krásné,“ vydechla Ema

a zasněně na kamarádku mrkla.

„Emo, on se ti líbí!“ obvinila ji Barča, které

to konečně došlo.

„To tedy líbí,“ protáhla Ema. „A jak!“

„Hustý!“ vyjekla kamarádka a posunula si

brýle na nose. „A proč mi to říkáš až teď?

„Nekřič tolik,“ mírnila ji Ema a ztišila hlas.

„Trochu jsem si myslela, že si všimneš,“

pokrčila pak rameny. Konečně se přezula

a vstala.

Vyšly směrem ke třídě.

„Je divný,“ oznámila jí Barča stroze. „Když

se na mě dívá, vypadá, jakoby koukal skrz

mě. Leze mi z toho mráz po zádech.“

„Mně taky,“ rozesmála se Ema. „A to se mi

líbí!“

„Ty jsi střelená!“ zasmála se konečně Barča

taky. „Co s tím provedeš?“ zeptala se pak,


11


12

když se uklidnily. Ema, která právě sahala

na kliku od třídy, ruku povolila a otočila se

na kamarádku. V jejím pohledu se zračilo

zoufalství.

„Já nevím! Vůbec si mě nevšímá. Musíš mi

s tím pomoct!“

Barča se pleskla do čela. „Já? Nemám

s klukama žádné zkušenosti.“

„No, dobře, ale vždycky si víš se vším rady.

Četla jsi toho milionkrát víc než já.“

„To sice ano, ale jak sbalit kluka přece

nemůžeš načíst někde v knížce.“

Zdálo se, že to Emu zklamalo. Celá jako by

navenek zvadla. Spustila ruce volně podél

těla a zatvářila se smutně. „Chtěla bych ho

prostě líp poznat. Zatím jsem moc příležitostí

neměla. Ještě nikdy se mi žádný kluk nelíbil.

A Kristián nemá jenom krásné oči – on

vypadá, jako by potřeboval zachránit. Je

pořád takový... takový...“ nemohla najít to

správné slovo, které by Kristiána vystihlo.

„Divný. Je divný!“

„Barčo, nech už toho. Musíš mi pomoct. Jsi

moje kamarádka,“ připomněla jí Ema.


13

„A ty jsi Vyvolená. Kdo jiný by mohl mít

každého kluka, na kterého si ukáže prstem?“

„No jo,“ rozzářila se Ema a smutek byl ten

tam. „Jsem přece Vyvolená. Teď chybí už

jen jedna jediná věc.“

„Jaká?“

„Aby si toho všimnul!“ zasmála se Ema

a zvesela vklouzla to třídy.


14


15

Druhá kapitola

„Vůbec si mě nevšímá!“ stěžovala si Ema dva

dny nato, když šla s Bárou ze školy.

„Protože si nevšímá nikoho a ničeho. Vypadá

jako ty, když něco lovíš na mobilu, taky mě

pak nevnímáš,“ Barča chtěla Emu nějak

rozveselit, ale musela si přiznat, že jí to moc

nejde. Kristián se jí příliš nezamlouval a to,

že se kvůli němu Ema trápila, v Báře moc

sympatií nevzbuzovalo.

Zanedlouho se obě děvčata ocitla se před

Bářiným domem. „Tak ahoj zítra, Emo,“ usmála

se Barča na kamarádku a dodala: „A netrap

+


16

se pořád. Už jsem ti přece říkala, že všechno

potřebuje svůj čas. Je v naší škole nový,

asi mu chvíli potrvá, než se s námi začne

kamarádit. Nemluví přece ani s klukama ve

třídě. To se určitě poddá!“

„Jsi hodná, Barčo,“ ocenila kamarádčinu

snahu Ema a mávla na pozdrav. „Tak zítra.“

Ema se pak pomalu courala k sobě domů.

Za chvíli už byla úplně ponořená do svých

myšlenek a přistihla se, jak se sama pro

sebe usmívá – ostatně jako vždycky, když

myslela na Kristiána.

Najednou jí něco blesklo před očima.

Ema překvapeně zalapala po dechu. Obraz

nějakého ornamentu, který si nedokázala

uložit do paměti. Záblesk trval jen velmi

krátce – téměř začala pochybovat, že se to

stalo. Jenomže pak se to přihodilo znovu

a zase. Ema musela zastavit a opřít se

o lampu, aby se trošku zmátořila. Nechápala,

co se to děje, ale cítila, jak se jí zmocňuje

prudká bolest hlavy. Bříšky prstů si začala

masírovat spánky a poklesla v kolenou.

Obraz před očima stále blikal. Objevoval se

a mizel, ale Ema pořád nedokázala rozpoznat,


17


18

co na něm je. Zavřela oči, protože se chtěla

soustředit. Už ten znak určitě někdy viděla,

ale nebyla schopná si vybavit, kdy a při jaké

příležitosti.

Bolest v hlavě neustupovala a navíc se

k ní přidala malátnost. Ema si zděšeně

uvědomovala, že sotva zvedne vlastní ruku.

Prudce otevřela oči a rozhlédla se kolem

sebe. Vyjekla hrůzou.


19

Nic kolem nemělo jasné obrysy. Všechno –

auta, lidé, domy – jako by plavalo v bílém

oparu, který se pomalu měnil v hustou

mlhu, jež se plíživě omotávala kolem všeho

v Emině obzoru.

„Emo,“ uslyšela náhle v hlavě známý hlas.

Zněl třpytivě a kovově – přesně tak, jak si ho

pamatovala. Ema natáhla ruku do prostoru

před sebou.

„Keiro,“ zašeptala.

„Vyvolená,“ zazněl Keiřin hlas ještě hlasitěji

a byl plný starosti. „Cítím nebezpečí. Teď

nesmíš spát, Emo. Teď ne.“

„Já nespím, Keiro,“ bránila se Ema, která

dobře vnímala, jak jí celým tělem prostupuje

nezadržitelná únava. Mlha kolem ní byla stále

hustější. Už nebylo vidět na krok.

Nastalo nepřirozené ticho.

A pak ta bílá mlha pohltila i Emu.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist