načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Elektrotechnologie v praxi - Josef Šavel; Irena Štěpařová

Elektrotechnologie v praxi

Elektronická kniha: Elektrotechnologie v praxi
Autor: Josef Šavel; Irena Štěpařová

Praktický průvodce ve vzdělávání, vědě, výzkumu, vývoji, výrobě a technickém rozvoji - engineering administration (průmyslové vlastnictví, technická normalizace, metrologie, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139
+
-
4,6
bo za nákup

hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6% 40%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 121
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada Publishing, 2008
ISBN: 978-80-247-2929-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Praktický průvodce ve vzdělávání, vědě, výzkumu, vývoji, výrobě a technickém rozvoji - engineering administration (průmyslové vlastnictví, technická normalizace, metrologie, zkušebnictví, kvalita, spolehlivost a životnost, ekologie) v elektronice a elektrotechnice.Publikaci ocení pracovníci podnikatelských výrobních a provozních subjektů a studující presenčního, kombinovaného a samostatného studia středních, vyšších a vysokých škol.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Josef Šavel; Irena Štěpařová - další tituly autora:
Elektrotechnologie -- materiály, technologie a výroba v elektronice a elektrotechnice Elektrotechnologie
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI 5

Obsah

Obsah

Úvod ...........................................................................................7

1. Vědecko-technický rozvoj .........................................................9

1.1 Inovace ............................................................................................9

1.2 Vzdělávání .....................................................................................14

1.2.1 Střední průmyslové školy (SPŠ) a vyšší odborné školy (VOŠ) ............................................... 15

1.2.2 Vysoké školy .................................................................................................................... 18

1.3 Věda – základní výzkum .................................................................22

1.4 Aplikovaný průmyslový výzkum a vývoj ...........................................24

1.5 Systém veřejné podpory výzkumu a vývoje v Česku ..........................26

2. Technicko-ekonomický rozvoj – výroba, obchod .......................31

2.1 Struktura odvětví ............................................................................32

2.2 Pozice elektrotechnického průmyslu ..................................................32

2.3 Charakteristika jednotlivých odvětví ................................................35

2.3.1 Výroba kancelářských strojů a počítačů – OKEČ 30 ............................................................. 35

2.3.2 Výroba elektrických strojů a zařízení – OKEČ 31 ................................................................. 36

2.3.3 Výroba rádiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů – OKEČ 32 ............................ 38

2.3.4 Výroba zdravotnických, přesných, optických a časoměrných přístrojů – OKEČ 33 ................. 41

2.4 Podnikatelské subjekty a jejich činnosti ............................................42

2.5 Profesní organizace .........................................................................48

3. Technicko-provozní rozvoj ......................................................53

3.1 Průmyslová vlastnictví ....................................................................53

3.1.1 Patent ............................................................................................................................... 54

3.1.2 Užitný vzor ....................................................................................................................... 55

3.1.3 Průmyslový vzor ................................................................................................................ 55

3.1.4 Ochranné známky ............................................................................................................. 56

3.1.5 Informační a vzdělávací aktivity .........................................................................................57

3.1.6 Další činnosti a instituce ..................................................................................................... 59

Obsah

ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI6

3.2 Technická normalizace .....................................................................61

3.3 Metrologie ......................................................................................64

3.3.1 Obecný význam metrologie ................................................................................................64

3.3.2 Vědecká a průmyslová metrologie ...................................................................................... 67

3.3.3 Legální metrologie ............................................................................................................. 69

3.3.4 Národní metrologický systém v České republice .................................................................. 71

3.4 Zkušebnictví ...................................................................................74

3.5 Jakost, kvalita ................................................................................82

3.5.1 Obecná charakteristika ...................................................................................................... 83

3.5.2 Normy jakosti řady ISO 9000 .............................................................................................84

3.5.3 ČSN EN ISO 9004: Systémy managementu jakosti – Směrnice pro zvyšování výkonnosti ...... 85

3.5.4 Základní pojmy používané v systémech řízení .................................................................... 88

3.5.5 Další informace ................................................................................................................. 90

3.6 Spolehlivost a životnost ..................................................................91

3.6.1 Obecná charakteristika ...................................................................................................... 91

3.6.2 Základní pojmy a značky ................................................................................................... 92

3.6.3 Přehled norem se vztahem ke spolehlivosti využitelných pro elektrotechnologii ................... 95

3.7 Elektrotechnologie a ekologie .........................................................100

3.7.1 Obecná charakteristika .................................................................................................... 100

3.7.2 Vliv okolního prostředí na materiály ................................................................................. 101

3.7.3 Zdravotní a bezpečnostní rizika při zpracování materiálů .................................................. 102

3.7.4 Další problematika .......................................................................................................... 103

4. Informační, propagační a publikační rozvoj .............................105

4.1 Informační a profesní organizace ....................................................105

4.2 Veletrhy, výstavy – konference, kongresy .....................................106

4.3 Odborné časopisy, publikace ..........................................................108

Použité zkratky .......................................................................111

Literatura ................................................................................115

Rejstřík ...................................................................................119


ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI 7

Úvod

Úvod

Publikace, kterou právě držíte v rukou, navazuje na učebnici Elektrotechnologie – materi

ály, technologie a výroba v elektronice a elektrotechnice“; zpracováním odpovídala učeb

nici a byla schválena MŠMT. Po jejím prvním vydání v roce 1999 se zaměřením na mate

riály a technologii došlo v dalších letech ke dvěma dotiskům a v roce 2003 ke druhému

vydání, rozšířenému o problematiku výroby.

Pro trvající zájem bylo v roce 2004 připraveno další, třetí vydání, rozšířené o obor kon

strukčních součástek a o základní informace z technického rozvoje. Zájem o publikaci

neklesal ani v následujících letech a vedl v roce 2005 ke čtvrtému vydání, jehož náplň

byla dále rozšířena o některá aktuální technická témata a stručné informace o inovačním

rozvoji, dostupné jen na webu.

Vzhledem ke stručnosti základních informací týkajících se technického a inovačního roz

voje, významu této problematiky a trvalému zájmu o původní knihu připadalo autorům

účelné zpracovat ji podrobněji v samostatné publikaci Elektrotechnologie v praxi.

První kapitola této knihy je věnována vědecko-technickému rozvoji (inovace – vzdělávání

– věda – výzkum – jejich podpora), druhá kapitola pak technicko-ekonomickému rozvoji,


Úvod

ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI8

tedy výrobě. V třetí kapitole je zvláštní pozornost zaměřena na technicko-provozní roz

voj (průmyslové vlastnictví – technická normalizace – metrologie – zkušebnictví – jakost

– spolehlivost – ekologie). Publikaci uzavírá stručná kapitola o informačním, propagač

ním a publikačním rozvoji.

Knihu využijí především pracovníci podnikatelských výrobních a provozních subjektů

a studující prezenčního, kombinovaného a samostatného studia středních, vyšších a vy

sokých škol.


ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI 9

1. Vědecko-technický

rozvoj

Vědecko-technický rozvoj

1.

1.1 Inovace

Nezbytným předpokladem každé významné lidské činnosti je kvalifikace, získaná vzdě

láním a praxí, zaměřená speciálně na konkrétní náplň této činnosti. Zaměříme-li tuto

činnost na výrobní proces (tedy tvorbu nových výrobků), pak na jeho počátku se nachází

vědecká etapa, řešená v základním výzkumu, rozpracovaná dále v aplikovaném výzkumu

a zakončená technickým vývojem. Celý proces zahrnujeme do oblasti inovace výrobku,

vznikajícího v inovačním procesu – cyklu.

1.1 Inovace

Pojem a název inovace je původem z latiny, kde předpona in- je odvozena z předložky

do, v, značící změnu (zásadní, úplnou) a nova je odvozena z přídavného jména novus,

nova, novum vyjadřujícího novost, pokrok. Jejich spojením do slova inovace (v angličtině,

němčině, francouzštině innovation) pak vzniká označení něčeho zásadně nového nebo

úplné přeměny stávajícího stavu, např. ve výrobě novinky, nikoli pouze obměny, ob

novy, které jsou vyjadřovány předponou re- : renovace, rekonstrukce, revize...


1. Vědecko-technický rozvoj

ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI10

V literatuře o podnikání [1] se v posledních letech věnuje inovacím velká pozornost. Je to

přirozené, neboť podnikání, které se o inovace neopírá, má malou šanci na úspěch. Při

definování podstaty a obsahové náplně pojmu inovace se pojednává i o invenci, intuici

a tvořivosti (kreativitě). Důvod je zřejmý, neboť mezi těmito pojmy existuje úzká souvis

lost. Avšak na obsah uvedených kategorií i na vztahy mezi nimi existují názory rozdílné.

Tvořivost je obecným, průvodním znakem jak invence, tak inovace. Je podmínkou jejich

existence a má dominantní vliv na jejich obsahovou náplň i implementaci, avšak z roz

dílné stránky. Podstatou tvořivosti je schopnost člověka (subjektu, individua) vytvářet

hodnoty. Má dvě na sobě závislé, relativně samostatné stránky. Jednak poznávací, gno

seologicky spojenou s existencí rozumové činnosti a se schopností vymýšlet nové názory,

ideje, teorie umělecké, vědecké atd., a jednak stránku orientovanou na vytváření hodnot

po stránce praktické – implementační (ontologickou).

Invence, jejímž charakteristickým rysem jsou nové nápady, důvtip, myšlenková vynalé

zavost, je úzce spojena s poznávací stránkou tvořivosti, neboť bez ní by nebyla inven

cí v pravém smyslu. Postrádala by totiž invenční náboj (novost myšlenek) a mohla by

sklouznout k mechanickému opakování zastarávajících názorů. Invence souvisí rovněž

s tvořivostí, umožňující invenční podnět při praktickém vytváření hodnot – při inovaci.

Smyslem invence je její implementační vyústění v inovaci. Bez této vazby ztrácí na význa

mu a stává se pouhou abstrakcí. Invence není tudíž bez tvořivosti možná, ale ani tvořivost

nelze redukovat na invenci, neboť ji přesahuje co do rozsahu, podstaty i funkce. Obdob

né to je s inovací, ale s tím rozdílem, že má hlavní vazbu na praktický aspekt tvořivosti,

směřující k novým hodnotám.

Inovace, jejímž podstatným rysem není tvořivost, postrádá iniciační a invenční podnět

a degraduje se na přebírání, napodobování či kopírování existujících názorů, hodnot.

Inovace se nemůže obejít bez vazby na poznávací složku tvořivosti v podobě vědeckých

teorií a doporučení poskytovaných výzkumem, které posilují tvořivý a aktivační aspekt

inovací, tedy bez propojení s kreativní stránkou poznání.

V poznávací a realizační činnosti vykonává určitou úlohu též intuice. Její význam bývá

buď přeceňován, nebo zcela zamítán. Intuice je vlastně momentálním vnuknutím, pro

zřením, osvícením či nahodilým tušením, které pomáhá proniknout k jádru problému

a ozřejmit jeho vhodné řešení. Na rozdíl od tvořivosti, invence a inovace, které jsou spjaty

s logickou a psychologickou stránkou poznání i jednání, umožňující odhalit zákonitost

těchto procesů, je pro intuici příznačné, že má emocionální zabarvení a vzniká náhodně,

je tedy nahodilým aktem. Proto těžiště poznání a lidského konání nemůže spočívat na

intuici, která je sice nezanedbatelným, ale přece jen doplňkovým jevem.

Vyskytují se i názory ztotožňující tvořivost s intelektem a inteligencí. Je nesporné, že ur

čitá úroveň intelektu a inteligence, opírající se o progresivní poznatky a zkušenost, je

nutnou podmínkou jak tvořivosti, invence i intuice, tak inovace. Avšak ani vysoký stupeň

IQ není sám o sobě z různých důvodů zárukou tvořivosti ústící v inovaci. Překážkou

tvořivosti (v tomto případě) mohou být osobnostní vlastnosti – neochota, pohodlnost,

lenost, nedostatek vůle, vytrvalosti, důslednosti, svědomitosti, odpovědnosti apod. Proto

by uvedené kategorie neměly být zaměňovány a ztotožňovány.

S pojmem inovace se setkáváme v evropském průmyslu a ekonomice v 70. letech minulé

ho století, kdy se například v německém Düsseldorfu konal mezinárodní kongres a výsta

va PRODUKT-INNOVATION: Herausforderung und Aufgabe (23.–25. února 1976) [2]. Od té

doby, zejména pak v posledních letech, se stala inovace obecným pojmem pro vyjádření

a označení všeho zásadně nového a nejnovějšího v průmyslu, službách, národním hospo

dářství a ekonomii vůbec, stejně jako propagačním prostředkem progresivního pokroku,

rozvoje a přístupu. Svědčí o tom například následující příklady:


ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI 11

1. Vědecko-technický

rozvoj

 Inovace – elixír tajemství úspěchu (Siemens).

 Honeywell Innovators Scholarship Program 2006.

 Our Innovations for Your Success (BR Automation).

 Innovation, Quality, Service (Proskit).

 Quality and innovation ensure high output (IEMME).

 Inovace je naše kultura (Omron).

 Inovace v Evropské unii. Společná strategie: více výzkumu a inovací – investice do

růstu a zaměstnanosti – publikace.

 Technik – technologie, materiály, inovace, trhy (časopis).

 Vzdělávací program: Inovace ve vzdělávání o inovacích (Akademie věd ČR).

 Inovace 2006 – inspirace od nejlepších a vytváření touhy u zákazníků (konference).

 Jak dostat inovaci k uživatelům: rozhodující je přesvědčit „pragmatiky“ (Ekonomi

ka a řízení).

 Více peněz na vývoj a inovace (unijní programy v letech 2007–2013).

 Jak zvýšit konkurenceschopnost? Podporovat výzkum, vývoj, inovace (časopis Technik).

 EUREKA – Evropská spolupráce v oblasti inovací, aplikovaného a průmyslového

výzkumu a vývoje.

 Welcome to the World of Innovation (Eureka 05/06 Czech Chairmanship Team).

 Řízení inovací v podniku (publikace M. Pittnera a M. Švejdy [3]).

 Technicky inovovat znamená: vymyslet, vyrobit, prodat. Inovuj, nebo zanikneš!

(databáze Technologický profil ČR, MŠMT a AIP).

Dění ve světě bylo koncem 20. století a je i na počátku 21. století výrazně ovlivňováno procesy, označovanými jako vědecko-technická a informační revoluce, moderními technologiemi, vědeckými objevy, rozmachem vzdělání a vytvářením informačního prostředí. Důsledkem je rozvoj moderní informační ekonomiky spojené se systematickou inovační politikou a strategií nejen ve výrobě, ale i v ostatních oblastech. V naší zemi se v této době uskutečňovaly společenské přeměny spojené s transformací národního hospodářství. Důsledkem této transformace byla atomizace podniků. V nejednom případě bylo dělení podniků v rozporu s logikou vývoje ve vyspělých zemích. Jeho projevem byl chaotický vznik mnoha podniků s malou životností a schopností uplatnit se na trzích. Obdobná situace panovala i v aplikovaném výzkumu, kde zanikla polovina pracovišť. Při vstupu do Evropské unie měla naše ekonomika výrazně zastaralejší strukturu, než je průměr současných zemí EU. Nejhorší byla situace ve vzdělávání. Vysokoškolské vzdělání u nás mělo 9 % populace, ale průměr v EU činil 21,2 % a u kandidátských zemí 17,5 %. Přitom si lidé v moderních ekonomikách, na rozdíl od našich občanů, zvyšují kvalifikaci po celý život. Poznatky ze zemí, v nichž moderní informační ekonomika hraje hlavní roli, ukazují, že právě takoví jsou nejlépe schopni existovat v konkurenčním prostředí. Rovněž životní úroveň roste rychleji v zemích, které prodávají objevy a nápady.

1.1 Inovace


1. Vědecko-technický rozvoj

ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI12

Obrázek 1.1: Systém inovačního podnikání v České republice [1]


ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI 13

1. Vědecko-technický

rozvoj

Naše republika je nucena na tuto výzvu účinně reagovat. Razantní opatření je nezbytné provádět na úrovni celospolečenské, regionální, místní i podnikové. Státní politika by měla preferovat rozvoj vzdělanosti, podporovat různé formy celoživotního vzdělávání a zvyšování kvalifikace. Investiční a ekonomická politika musí klást důraz na vytváření příznivých podmínek pro investování (infrastruktura, vědecko-technické parky, transfer technologií apod.), poskytovat různé výhody (daňové, úvěrové i další), dostatečně podporovat investory (domácí i zahraniční), jejichž podnikání se bude orientovat na progresivní obory spojené s rozvojem informační ekonomiky. Obdobně je třeba postupovat v regionech i krajích. V podnicích spočívá tíha inovační politiky na bedrech vedení a managementu. Jeho úkolem je dbát, aby s ní byla uvedena do souladu inovační politika a aby úroveň podnikové struktury i potenciálu umožňovala její realizaci. Inovace tvořila osu „Lisabonské strategie“, kterou schválila Evropská rada v roce 2000. Na realizaci inovační strategie podniků, firem, jejichž vize a inovační politika se opírá o uvedenou strategii, má mimořádný vliv úroveň jejich potenciálu. Má-li potenciál umožňovat progresivní vývoj a prosperitu podniku, je nezbytné dosáhnout toho, aby měl důsledně inovační charakter. Významnou institucí pro organizaci a propagaci inovačních akcí v Česku je Asociace inovačního podnikání v České republice (AIP ČR, Novotného lávka 5, Praha 1) [4]. Jedná se o nevládní organizaci pro oblast inovačního podnikání v Česku. Od 23. června 1993 iniciuje AIP ČR vytváření a další rozvoj Systému inovačního podnikání v ČR. Jeho cílem je zajistit vzájemnou spolupráci tuzemských vládních i nevládních organizací a jejich součinnost se zahraničními partnery při uskutečňování cílů inovačního podnikání v Česku; další podrobné informace najdete na obrázku 1.1. AIP ČR vydává od roku 1993 odborný časopis Inovační podnikání a transfer technologií. Od roku 1996 vyhlašuje cenu Inovace roku [5]. Cílem soutěže je vyhodnotit a ocenit nejúspěšnější inovační produkty (výrobky, technologické postupy) subjektů se sídlem v České republice; hodnotící kritéria představuje technická úroveň produktu, původnost řešení, postavení na trhu, vliv na životní prostředí. Technologický profil ČR [6] je databáze organizací inovačního podnikání. Databáze vznikla jako projekt Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) v rámci programu KONTAKT [7]. Cílem programu KONTAKT je zajistit potřebné podmínky pro rozvoj vědecko-technické spolupráce českých organizací pro výzkum a vývoj, inovace a technologie s jejich partnery ve spolupracujících zemích. Současně hodlá tímto způsobem podpořit začlenění českých organizací do Evropského výzkumného a inovačního prostoru a připravit je k účasti na řešení projektů rámcových programů Evropské unie. Přispěje tím k uskutečnění Lisabonské strategie, jejímž cílem je, aby Evropa měla do roku 2010 konkurenceschopnou ekonomiku opírající se o znalosti. Členstvím České republiky v EU se význam mezinárodní vědecko-technické spolupráce ve spolupráci nejen s členy EU, kde se postupně otevírají národní programy výzkumu jednotlivých zemí ostatním členům EU, ale i s dalšími zeměmi světa, zvyšuje. Významným dokumentem shrnujícím aktivity a opatření státu v oblasti inovací je Národní inovační politika České republiky na léta 2005–2010. Definuje čtyři strategické cíle:

 Posílit výzkum a vývoj jako zdroj inovací.

 Vytvořit funkční spolupráci veřejného a soukromého sektoru.

 Zajistit lidské zdroje pro inovace.

 Zefektivnit výkon státní správy ve výzkumu, vývoji a inovacích.

1.1 Inovace


1. Vědecko-technický rozvoj

ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI14

Pro každý ze čtyř uvedených cílů politiky jsou uvedeny konkrétní úkoly pro dosažení cílů a nástroje, kterými budou úkoly realizovány. U každého nástroje jsou uvedena zcela konkrétní opatření, gestoři těchto opatření, termíny realizace a ukazatele, které umožní hodnocení úspěšnosti. Návrh politiky obsahuje celkem 48 konkrétních opatření, která budou postupně realizována v období 2005–2010. Souběžně s Národní inovační politikou existuje obecnější rámcový dokument Strategie hospodářského růstu; vychází z hodnocení současné ekonomické situace a trendů ve světě, EU a v Česku a z analýzy slabých míst a příležitostí české ekonomiky. Strategie je členěna do pěti oblastí, pilířů:

 institucionální prostředí,

 zdroje financování,

 infrastruktura,

 rozvoj lidských zdrojů,

 výzkum, vývoj a inovace. U každého z pilířů jsou stanoveny cíle, úkoly a nástroje pro jejich realizaci. Poprvé se v Česku jasně podařilo metodicky i obsahově rozlišit úroveň strategie a úroveň politiky. Předpokládá se, že pro vybrané pilíře či jejich části budou zpracovány podrobnější a konkrétnější politiky. Příprava inovační politiky a strategie hospodářského růstu zcela samozřejmě má i významné mezinárodní vazby, vyplývající především z členství České republiky v EU. 1.2 Vzdělávání Předpokladem úspěšné inovace jako výsledku vědecko-technické činnosti je odborná kvalifikace získaná odborným vzděláváním. Vzhledem k značně širokému sortimentu existujících a potřebných kvalifikací je rozlišujeme jak podle druhu odborné specializace, tak i podle stupně jejich úrovně. Oborová specializace bude zaměřena úzce na oblasti této publikace, tedy materiály, technologii a výrobu v elektronice a elektrotechnice. Pokud jde o stupně úrovní, jedná se o střední odborné, vyšší odborné, vysoké odborné a vědecké (doktorandské). Pokud jde o odborné specializace, situace je poměrně složitá, neboť problematika elektrotechnologie je oborově interdisciplinární a zahrnuje velkou řadu specializací, spadajících do různých druhů vysokého školství technického i univerzitního typu. Před vlastním výkladem o druhu vzdělání pro oblasti, jimž se věnuje tato publikace, uveďme stručně obecný význam vzdělání v naší současné hospodářské situaci: poměrně vysoká nezaměstnanost v některých regionech, restrukturalizace hospodářství a vstup zahraničních investorů vyžadují často jak změnu stávající kvalifikace (rekvalifikaci), tak i její zvýšení. V obou případech jde o mnohostranný zájem pracovníků samotných, zaměstnavatelů a ve svých důsledcích i o zájem celostátní (celospolečenský), včetně zajištění potřebné výuky ve stávajících nebo nově zřizovaných vzdělávacích institucích. Situace je závažná i ve srovnání se zahraničím, kde statistiky uvádějí, že náš stát, zaměstnavatelé a sami občané investují do vzdělání relativně velmi málo.

ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI 15

1. Vědecko-technický

rozvoj

Vzdělání a kvalifikace odborníků má dále velký vliv na investiční záměry tuzemských podnikatelů i zahraničních firem, neboť s nimi lze realizovat výroby s vysokým podílem kvalifikované práce, s vyšší přidanou hodnotou a vyšším ziskem. Tyto náročné výroby vyžadují existenci vývojových a technologických center, jež potřebují kvalifikované pracovníky. V nekvalifikované práci nejsme schopni konkurovat východoevropským a zejména asijským zemím z důvodu nízkých mezd v těchto regionech. V oblasti informací a poradenství ve vzdělávání – zejména středoškolském – existuje celá řada institucí, zabývajících se profesně touto problematikou, například:

 Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV).

 Výzkumný ústav pedagogický (VÚP).

 Národní institut pro další vzdělávání (NIDV).

 Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV).

 Národní vzdělávací fond (NVF).

 Evropský sociální fond v ČR: Rozvoj lidských zdrojů ( ESF).

 MPSV: Atlas školství.

 Pražská pedagogicko-psychologická poradna: Informace o středních odborných

školách. Praha, okolí a vybrané školy ČR.

 Úřady práce: Informační a poradenská střediska pro volbu a změnu povolání. V dalším výkladu budou stručně uvedeny hlavní druhy a náplně činnosti tří stupňů vzdělávání v uvedených oblastech:

 střední odborné, zaměřené na elektroniku, elektrotechniku a příbuzné obory,

 vyšší odborné s obdobným zaměřením,

 vysoké odborné elektrotechnické, fyzikálně-inženýrské, fyzikální, chemicko-tech

nologické, přírodovědecké obory.

1.2.1 Střední průmyslové školy (SPŠ) a vyšší odborné školy (VOŠ) Vzhledem k tomu, že střední průmyslové a vyšší odborné školy jsou obvykle sdružené v jednom organizačním celku – nejčastěji v rámci střední průmyslové školy, je toto téma probráno společně. V tabulce 1.1 je uveden přehled těchto škol ve větších městech a průmyslových oblastech – často s více studijními obory. Tabulka 1.1 Střední průmyslové školy (SPŠ) a vyšší odborné školy (VOŠ)

Škola Sídlo (adresa)

VOŠ a SPŠ elektrotechnická

Františka Křižíka

Praha 1 Na Příkopě 16

SPŠ sdělovací techniky Praha 1 Panská 3

SPŠ elektrotechnická Praha 2 Ječná 30

1.2 Vzdělávání

+


1. Vědecko-technický rozvoj

ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI16

SPŠ elektrotechnická Praha 10 V úžlabině 320

SPŠ elektrotechnická Brno Kounicova 16

VOŠ a SPŠ elektrotechnická Plzeň Koterovská 85

SPŠ strojní a elektrotechnická České Budějovice Dukelská 13

VOŠ a SPŠ elektrotechnická Olomouc Božetěchova 3

SPŠ strojní a elektrotechnická a VOŠ Liberec Masarykova 3

SPŠ elektrotechnická a VOŠ Pardubice Karla IV 13

SPŠ strojní a elektrotechnická Zlín Tomáše Bati 4187

SPŠ elektrotechnická Rožnov pod Radhoštěm Školní 1610

SPŠ a SOU Lanškroun Kolárova 445

SPŠ Jihlava Legionářů 3

VOŠ a SPŠ Šumperk Gen. Krátkého 1

SPŠ strojní a elektrotechnická Ústí nad Labem Resslova 5

SPŠ elektrotechnická a strojní a SOU Varnsdorf Mariánská 1100

SPŠ elektrotechnická Dobruška Čs. odboje 670

SPŠ elektrotechnická Mohelnice Gen. Svobody 2 Střední průmyslové a vyšší odborné školy v průmyslových oblastech nabízejí výuku zaměřenou na studijní obory, které odpovídají průmyslové skladbě regionu tak, aby převážná část absolventů našla zaměstnání v regionu a jejich přechod a uplatnění v zaměstnání bylo optimální (například SPŠE Rožnov pod Radhoštěm je zaměřena na polovodičovou a vakuovou techniku, SPŠ a SOU Lanškroun zase na pasivní součástky). Pouze velká města a velké průmyslové oblasti, kde existuje více těchto škol, mají jednotlivé vzdělávací instituce zaměřené na skupiny studijních oborů společné určité profesní oblasti; příkladem je Praha, kde existují čtyři takové školy s různými specializacemi: SPŠ elektrotechnická a VOŠ Františka Křižíka (Na Příkopě 16):

26-41-M/002 Elektrotechnika – zaměření a) všeobecné, b) počítačové systémy.

26-42-M/001 Zařízení silnoproudé elektrotechniky.

26-42-N/001 VOŠ – silnoproudá elektrotechnika.

64-42-M/010 Technická administrativa v elektrotechnice.

SPŠ sdělovací techniky (Panská 3):

26-46-M/001 Obrazová a zvuková technika – technické zaměření.

26-46-M/002 Obrazová a zvuková technika – technologicko-koordinační zaměření.

26-45-M/004 Digitální telekomunikační technika.

78-42-M/001 Technické lyceum.

SPŠ elektrotechnická (Ječná 30):

26-43-M/004 Slaboproudá elektrotechnika – sdělovací technika.

26-44-M/001 Automatizační technika.

26-47-M/002 Elektronické počítačové systémy.


ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI 17

1. Vědecko-technický

rozvoj

SPŠ elektrotechnická (V úžlabině 320):

26-44-M/001 Automatizační technika.

26-47-M/002 Elektronické počítačové systémy.

26-47-M/003 Informační technologie.

78-42-M/001 Technické lyceum. Kromě středních odborných škol (tradičních „průmyslovek“), zabývajících se ve svém průřezu výukou elektrotechniky a elektroniky, existují ještě obdobná tradiční Střední odborná učiliště (SOU), některé pocházející z bývalých průmyslových organizací. SOU elektrotechnické, Praha 9, Novovysočanská 280:

26-43-L/001 Mechanik elektronik.

4 roky – úplné

střední odborné

26-53-H/001 Mechanik elektronických zařízení. 3 roky – střední

26-41-L/501 Elektrotechnika.

2 roky – denní

nástavba

SOU elektrotechnické, Praha 9, Českobrodská 34:

26-43-L/001 Mechanik elektronik pro spotřební elektroniku. 4 roky – maturita

26-43-L/001 Mechanik elektronik pro výpoč. a čísl. 4 roky – maturita

26-53-H/001 Mechanik elektronik zařízení pro spotř. a výpoč. 3 roky – učeb.

26-52-H/002 Elektromechanik pro stroje a zařízení. 3 roky – učeb. SOU telekomunikační , Praha 10, Jesenická 1:

26-45-L/005 Telekomunikační mechanik. 4 roky – maturita

26-59-H/002 Spojový mechanik pro sdělovací sítě. 3 roky – učeb. SOU Praha 9, Poděbradská 12:

26-43-L/001 Mechanik silnoproudých zařízení. 4 roky – maturita

26-51-H/003 Elektrikář – silnoproud. 3 roky – učeb.

26-51-H/002 Elektrikář – slaboproud. 3 roky – učeb. Dále probíhá vzdělávání v elektrotechnice, elektronice a příbuzných oborech v řadě dalších druhů středních škol veřejných i soukromých, například:

 Integrovaná střední škola technická – COP (Centrum odborné přípravy), Praha 9,

Beranových 140.

 Centrum odborné přípravy, Praha 9, Poděbradská 1.

 Soukromá střední škola výpočetní techniky, Praha 9, Litvínovská 600.

 Gymnázium Bernarda Bolzana, o. p. s., Praha 8, V Holešovičkách 2.

 Střední průmyslová škola dopravní, a. s., Praha 5, Plzeňská 102.

Tento stručný přehled (převážně pro pražskou oblast) je uveden jen pro názornost, aby ukázal šíři a možnosti středoškolského vzdělávání v oborové oblasti této publikace; po

1.2 Vzdělávání


1. Vědecko-technický rozvoj

ELEKTROTECHNOLOGIE V PRAXI18

drobné údaje pro oblast celé republiky jsou k dispozici v Ústavu pro informace ve vzdělávání (Praha 1, Senovážné náměstí 26), Národním ústavu odborného vzdělávání (Praha 10, Weilova 6) a Pražské pedagogicko-psychologické poradně (Praha 4, Ohradní 20), včetně informací v jejich brožurách, na internetu, v denním tisku (Právo, Lidové noviny, Hospodářské noviny). 1.2.2 Vysoké školy Jak již bylo zmíněno, elektrotechnologie je interdisciplinární obor, který v oblastech materiálů, technologie a výroby zahrnuje specializace z oborů fyziky, chemie, elektrotechniky, elektroniky a strojírenství. Vzdělávání – tedy výuku a vědeckovýzkumnou činnost – zajišťují vysoké školy technického a univerzitního typu, dělené na fakulty a uvnitř nich pak na katedry nebo ústavy se studijními obory a specializacemi (zaměřeními). Studium se uskutečňuje v následujících programech: bakalářský, magisterský a doktorský. Vysoké školy jsou veřejné a soukromé; forma studia je prezenční (dříve „denní“), kombinované (dříve „dálkové“) a distanční (multimediální forma řízeného studia). V tabulce 1.2 je uveden přehled vybraných vysokých škol, jejich kateder či ústavů a studijních oborů – specializací. Tabulka 1.2: Vysoké školy, jejich fakulty, katedry, ústavy a studijní obory, specializace

Škola – Fakulta Katedry – ústavy Studijní obory

– specializace

České vysoké učení

technické v Praze

Fakulta

elektrotechnická [8]

Mechanika a materiály Technologické systémy

(Ing.)

Elektrotechnologie Optoelektronické systémy

(Ing.)

Mikroelektronika Elektronika (Ing., Ph.D.)

Elektrotechnologie a mate

riály (Ing., Ph.D.)

Fakulta jaderná a fyzi

kálně inženýrská [9]

Materiály

Inženýrství pevných látek

Fyzikální elektronika

Fyzikální inženýrství

(Bc.,Ing., Ph.D.; zaměření:

Inženýrství pevných látek,

Stavba a vlastnosti materi

álů, Fyzikální elektronika,

Laserová technika a optoe

lektronika, Fyzika nano

struktur)

Fakulta strojní [10] Materiálové inženýrství Výrobní technika (Bc.)

Strojírenská technologie Materiálové inženýrství

(Ing., Ph.D.)

Výrobní stroje a mecha

nizmy

Výrobní stroje a zařízení

(Ing., Ph.D.)

Strojírenská technologie

(Ph.D.)



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist