načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Eldest - Christopher Paolini

Eldest

Elektronická kniha: Eldest
Autor: Christopher Paolini

Druhý díl fantasy trilogie Odkaz dračích jezdců, ve kterém pokračují dobrodružství Eragona a draka, se kterým je teď už poután jako Dračí jezdec. Eragona a dračici Safiru zastihneme ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 655
Rozměr: 24 cm
Vydání: 2. vyd.
Název originálu: Eldest, Inheritance. Book 2
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Olga Machútová
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Fragment, 2009
ISBN: 978-80-253-0962-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Druhý díl fantasy trilogie Odkaz dračích jezdců, ve kterém pokračují dobrodružství Eragona a draka, se kterým je teď už poután jako Dračí jezdec. Eragona a dračici Safiru zastihneme poté, kdy pomohli vzbouřencům a Eragon přemohl vůdce Urgalů Durzu. Největší nebezpečí v podobě krále Galbatorixe je však stále před nimi a Eragon se tedy musí vydat do elfského města Ellesméry, aby se zdokonalil v kouzlení a boji, neboť si uvědomuje, že poražení Durzy bylo větším dílem štěstí a že se musí ještě hodně učit. Na své cestě zažívá mnohá dobrodružství, ale stále ho trápí nejistota, komu vlastně může věřit. Ani osud Eragonova bratrance Rorana není jednoduchý, také on musí vybojovat svou bitvu. Podaří se tedy nakonec svrhnout vládu krále a ustavit právoplatnou vládu? Nebo nakonec neunikne krutému králi ani sám Eragon?

Popis nakladatele

Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo ... Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět! Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou... Druhý díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců

(prvorozený)
Zařazeno v kategoriích
Christopher Paolini - další tituly autora:
Eragon – měkká vazba Eragon – měkká vazba
 (audio-kniha)
Brisingr Brisingr
 (audio-kniha)
Eragon Eragon
 (e-book)
Inheritance Inheritance
 (e-book)
Brisingr Brisingr
 (e-book)
Poutník, čarodějnice a červ Poutník, čarodějnice a červ
 
K elektronické knize "Eldest" doporučujeme také:
 (e-book)
Brisingr Brisingr
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Eldest

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

E-knihy v edici:

Christopher Paolini – Eragon

Christopher Paolini – Eldest

Christopher Paolini – Brisingr

Christopher Paolini

Eldest – e-kniha

Copyright © Fragment, 2011

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Vroengard

Dorú Areaba

Žraločí zub

Narda

Therinsford

D

r

a

í

h

o

r

y

Teirm

To

a

rk

Carvahall

Ceunon

An

or

a

Fläm

Daret

Yazuak

Modravé jezero

Ninor

Leona

helgrind

Dras-Leona

Belatona

Jiet

Feinster

Melian

Urû’baen

Furnost

Tüdosten

Cithrí

Dauth

Aroughs

Lithgow

Aberon

Reavstone

Petrøvya

Gil’ead

Isenstar

marna

SURDA

Bullridge

Ramr

Poušt

Hadarak

Osilon

Ellesméra

D

u

W

e

ld

e

n

v

a

rd

e

n

Kirtan

Nädindel

Sílthrim

Röna

Ardwen

Gaena

Eldor

Ília Fëon

Ceris

Edda

Hedarth

Âz Ragni

Orthíad

Dalgon

Medvědí řeka

Buragh

Beorské hory

Tarnag

farthen dûr

Galfni

Parlim

uden

nía

beirland

Eoam

illium

utgard

AlAgAësie

Kuasta



prvorozený

odkaz dračích jezdců

druhý díl

Christopher Paolini


Jako vždy věnuji tuto knihu své rodině. A také svým úžasným

příznivcům. Pouze díky vám se toto dobrodružství mohlo uskutečnit.

Sé onr sverdar sitja hvass!


obsah

Dvojí ztráta ...........................................................................16

Rada starších .........................................................................23

Pravda mezi přáteli ...............................................................33

Roran ....................................................................................41

Hon na lovce .........................................................................49

Safiřin slib .............................................................................57

Rekviem ................................................................................63

Věrnost ..................................................................................69

Čarodějnice, had a svitek ......................................................73

Hrothgarův dar .....................................................................86

S vervou ................................................................................92

Odveta .................................................................................100

Az Sweldn rak Anhûin .......................................................107

Celbedeil .............................................................................119

Démanty noci .....................................................................132

Temná mračna ....................................................................141

Po svižné řece ......................................................................147

Unášeni proudem ...............................................................156

Arya svit-kona.....................................................................164

Ceris ....................................................................................170


Rány minulosti ...................................................................178

Rány současnosti ................................................................185

Tvář nepřítele .............................................................193

Šíp do srdce .........................................................................202

Vzývání Dagshelgru ........................................................209

Borové město ......................................................................220

Královna Islanzadí ..............................................................226

Ohromující setkání .............................................................240

Přesvědčení .........................................................................244

Odezva ................................................................................253

Odchod ...............................................................................259

Na skále Tel’naeír ................................................................265

Tajný život mravenců ..........................................................282

Pod stromem menoa ...........................................................294

Labyrint opozice ..................................................................306

Na tenké niti .......................................................................317

Elva ......................................................................................323

Probuzení ............................................................................330

Proč bojuješ?........................................................................333

Černý svlačec ......................................................................345

Podstata zla ..........................................................................360

Obraz dokonalosti ...............................................................371

Vyhlazovač ...........................................................................378

Narda...................................................................................390

Kladivo dopadne .................................................................402

Počátek moudrosti ...............................................................417


Rozbitá vejce a opuštěné hnízdo ........................................430

Dračí dar .............................................................................438

Na hvězdné mýtině .............................................................454

Přistání na pevnině .............................................................459

Teirm ...................................................................................464

Jeod Tyčka ...........................................................................471

Nečekaný spojenec .............................................................475

Útěk.....................................................................................485

Dětská hra ...........................................................................498

Předzvěst války ....................................................................501

Rudá čepel, bílá čepel .........................................................509

Vize blízké a vzdálené ..........................................................516

Dary .....................................................................................527

Hrdlo oceánu ......................................................................535

Závod s kančím okem .........................................................541

Do Aberonu ........................................................................548

Hořící pláně .........................................................................557

Mračna války ......................................................................573

Nar Garzhvog ......................................................................578

Čarodějčin nápoj .................................................................585

Bouře propuká .....................................................................596

Přibližování ..........................................................................604

Prvorozený ...........................................................................609

Dědictví ..............................................................................617

Shledání ..............................................................................625

děj eragona,

prvního dílu Odkazu Dračích jezdců

Eragonovi je patnáct a žije na farmě se strýcem Gerem a bratrancem Roranem. Gero a jeho nyní již zesnulá žena Mariana Eragona vychovali. O Eragonově otci se nic neví; matka Selena, Gerova sestra, krátce po jeho narození odešla a od té doby ji nikdo neviděl. Během jedné ze svých loveckých výprav v Dračích horách Eragon nečekaně objeví lesklý modrý kámen a odnese si jej domů. Později kámen praskne a vylíhne se z něj dračí mládě. Když se jej Eragon dotkne, objeví se mu na dlani stříbřitá značka, a tak mezi nimi vznikne nezrušitelné pouto a z Eragona se stává jeden z legendárních Dračích jezdců.

Dračí jezdci byli ustaveni před několika tisíci lety po velké válce elfů s draky, aby zaručili, že mezi těmito dvěma rasami už nikdy nedojde k podobnému nepřátelství. Jezdci se stali strážci míru, učiteli, léčiteli, přírodními filozofy a díky svému spojení s draky také největšími kouzelníky. Pod jejich vedením a ochranou země zažívala zlaté časy.

Když do Alagaësie přišli lidé, byli připojeni k tomuto vyvolenému řádu. Po mnoha letech míru však zrůdní a bojovní urgalové zabili draka mladého lidského Jezdce Galbatorixe. Ze ztráty draka a odmítnutí starších Jezdců dát mu nového byl Galbatorix tak rozzuřen, že se rozhodl svrhnout Jezdce.

Ukradl jiného draka, kterému dal jméno Šruikan, a ovládl ho pomocí temných kouzel, potom kolem sebe shromáždil skupinu třinácti zrádců: Křivopřísežníků. S pomocí svých krutých učedníků svrhl Jezdce, zabil jejich vůdce Vraela a prohlásil se králem Alagaësie. Ovládnout Alagaësii se Galbatorixovi podařilo jen zčásti, protože elfové a trpaslíci si uchovali svou samostatnost tím, že se skryli na utajených místech, zatímco odpůrci nového krále mezi lidmi založili na jihu Alagaësie nezávislou zemi zvanou Surda. Po osmdesáti letech otevřených rozporů způsobených zničením Jezdců se ani dalších dvacet let nedařilo kritickou situaci vyřešit.

A uprostřed této křehké politické situace se najednou ocitá Eragon. Bojí se, že je ve smrtelném nebezpečí, nebo je všeobecně známo, že Galbatorix zabil každého Jezdce, který mu nepřísahal věrnost. Ukryje proto malou dračici před vlastní rodinou a tajně ji vychovává. Dá jí jméno Safira podle draka, o němž se mu zmíní vesnický vypravěč Brom. Zanedlouho jeho bratranec Roran odchází z farmy za prací, aby vydělal dost peněz a mohl se oženit s řezníkovou dcerou Katrinou.

V době, kdy už Safira přerostla Eragona, přicházejí do Carvahallu dva hroziví, podivní cizinci zvaní ra’zakové a hledají tajemný kámen, tedy Safiřino vejce. Safira ve strachu před nimi uletí s Eragonem do Dračích hor. Eragon ji sice přesvědčí, aby se vrátila zpátky, ale zjistí, že mezitím ra’zakové srovnali jeho domov se zemí. Eragon najde v sutinách Gera, zmučeného a vážně zraněného.

Gero brzy nato zraněním podlehne a Eragon přísahá, že ra’zaky vypátrá a zabije. Už na útěku Eragona zastaví Brom, který již o Safiře ví, a požádá Eragona, aby ho mohl ze svých vlastních důvodů doprovázet. Eragon souhlasí; Brom mu věnuje meč Zar’roc, který kdysi patřil jednomu Jezdci, ale odmítá mu prozradit, jak ke zbrani přišel.

Eragon se během cest od Broma mnohému naučí, včetně umění bojovat s mečem a kouzlit. Nakonec ale stopu ra’zaků ztratí a jsou nuceni navštívit město Teirm, aby s pomocí Bromova starého přítele Jeoda našli doupě ra’zaků.

V Teirmu se Eragon setká s výstřední bylinkářkou Angelou, která mu věští osud a předpoví, že mocné síly budou bojovat o to, aby řídily jeho osud; předpoví mu také milostný vztah k ženě urozeného původu; to, že jednoho dne opustí Alagaësii a nikdy se už nevrátí; a též zradu, která přijde z jeho vlastní rodiny. Její společník, kočkodlak Solembum, mu udělí také pár rad. Pak Eragon, Brom a Safira odjíždějí do Dras-Leony vypátrat ra’zaky.

Brom nakonec Eragonovi prozradí, že je spojencem Vardenů – skupiny vzbouřenců, kteří usilují o svržení Galbatorixe – a že se v Carvahallu dlouhou dobu skrýval a čekal, dokud se neobjeví nový Dračí jezdec. Také mu vysvětlí, že před dvaceti lety s Jeodem ukradli Safiřino vejce Galbatorixovi. Během tohoto únosu Brom zabil Morzana, prvního a zároveň posledního z Křivopřísežníků. Nyní existují už jen dvě dračí vejce, z nichž obě má stále Galbatorix.

Poblíž Dras-Leony ra’zakové přepadnou Eragona a jeho společníka. Brom chrání Eragona, ale v boji je sám smrtelně zraněn. Ra’zaky však nečekaně zažene tajemný mladý muž jménem Murtagh, který tvrdí, že je už delší dobu stopoval. Brom zemře následující noci. S posledním dechem se přizná, že sám kdysi býval Jezdcem a jeho dračice se také jmenovala Safira. Eragon pohřbí Broma do pískovcové hrobky, kterou Safira promění kouzlem v čirý diamant.

Nyní již bez Broma se Eragon a Safira rozhodnou přidat k Vardenům. Nešastnou náhodou je však Eragon v Gil’eadu zajat a přiveden ke Stínu Durzovi, Galbatorixovu pobočníkovi. S Murtaghovou pomocí Eragon z vězení uteče a vezme s sebou dalšího zajatce, elfku Aryu, která je v bezvědomí. Z Eragona a Murtagha se stanou velcí přátelé.

Arya se s Eragonem v duchu spojí a sdělí mu, že převážela Safiřino vejce mezi elfy a Vardeny v naději, že by si dračice mohla vybrat nového Jezdce a pro něj se vylíhnout. Jenže během poslední cesty ji přepadl Durza a ona byla nucena kouzlem odeslat vejce pryč a tak se dostalo až k Eragonovi. Te je Arya vážně zraněná a potřebuje lékařskou pomoc Vardenů. V myšlenkách ukáže Eragonovi, kde tyto vzbouřence najít. Začíná napínavý závod s časem. Eragon a jeho přátelé urazí skoro čtyři sta mil za osm dní. Pronásleduje je skupina urgalů, kteří je uvězní v nebetyčných Beorských horách. Murtagh, který s nimi původně nechtěl k Vardenům jít, se již nemůže vrátit a musí Eragonovi přiznat, že je synem Morzana.

Odsuzuje však skutky svého otce a utekl z Galbatorixova dvora

proto, aby se mohl vydat vlastní cestou. Ukáže Eragonovi obrovskou jizvu přes záda, k níž přišel jako dítě, když po něm Morzan hodil svůj meč Zar’roc. A tak Eragon zjistí, že jeho meč kdysi patřil Murtaghovu otci, který zradil Jezdce a zavraždil mnoho svých bývalých druhů.

Už to vypadá, že urgalové pobijí Eragona a jeho přátele, ale na poslední chvíli je zachrání Vardenové, kteří jako by vystoupili ze skály. Ukáže se, že vzbouřenci sídlí ve Farthen Dûru, duté hoře deset mil vysoké a deset mil široké. V této hoře se také nachází hlavní město trpaslíků – Tronjheim. Eragon je odveden k vůdci Vardenů Ažihadovi a Murtagh uvězněn kvůli svému původu. Ažihad objasní Eragonovi mnoho věcí, mimo jiné i to, že Vardenové, trpaslíci a elfové uzavřeli dohodu, že když se objeví nový Jezdec, bude jej zpočátku cvičit Brom a pak Jezdec dokončí svůj výcvik u elfů. Eragon se te musí rozhodnout, zda se bude této dohody držet.

Eragon se seznámí s králem trpaslíků Hrothgarem a Ažihadovou dcerou Nasuadou; jeho mysl a schopnosti prověřují Dvojčata, dva holohlaví a nevraživí kouzelníci, kteří slouží Ažihadovi; utká se s Aryou, která se mezitím uzdravila; a znovu potkává Angelu se Solembumem, kteří se přidali k Vardenům. Eragon se Safirou také požehnají jednomu z vardenských osiřelých nemluvňat.

Eragonův pobyt ve Farthen Dûru naruší zprávy o urgalské armádě, která se blíží trpasličími chodbami. V bitvě, jež následně vypukne, je Eragon oddělen od Safiry a musí bojovat sám se Stínem Durzou. Durza je daleko silnější než kterýkoli člověk, snadno Eragona přemůže a rozsekne mu záda od ramene po bok. Naštěstí v tom okamžiku Safira s Aryou prorazí střechu sálu – šedesát stop široký hvězdný safír Isidar Mithrim – a překvapí Durzu natolik, že mu Eragon stačí probodnout srdce. Urgalové, které Durza doposud ovládal kouzly, jsou zahnáni zpátky do tunelů.

Zatímco Eragon leží po bitvě v bezvědomí, telepaticky se s ním spojí bytost, která se mu představí jako Togira Ikonoka – Zdravý mrzák. Nabídne mu odpovědi na všechny jeho otázky a pobídne ho, aby jej vyhledal v elfském městě Ellesméra.

Když se Eragon probere, zjistí, že přes veškerou Angelinu snahu mu na zádech zůstala jizva podobná té Murtaghově. Ke své nelibosti

14

si uvědomí, že Durzu zabil jen šastnou náhodou a že zoufale potře

buje další výcvik.

Eragon se tedy rozhodne, že vyhledá Togiru Ikonoku v Ellesméře

a bude se od něj učit. Osudové údálosti te probíhají rychlým tem

pem, po Alagäesii se šíří první hlasité zprávy o nadcházející válce

a kvapem se blíží čas, kdy bude muset Eragon udělat krok vpřed a po

stavit se svému jedinému skutečnému nepříteli: králi Galbatorixovi.

dvojí ztráta

P

ísně mrtvých jsou nářkem živých.

To si pomyslel Eragon, když překračoval zkroucené a rozse

kané tělo urgala a poslouchal nářky žen, které odnášely své milované z krví nasáklé půdy Farthen Dûru. Safira raději mrtvolu obešla. V duté hoře panovalo šedé přítmí, narušované jen třpytem jejích modrých šupin.

Byly to už tři dny, co se Vardenové a trpaslíci postavili urgalům

a uhájili Tronjheim, míli vysoké kuželovité město uprostřed Farthen Dûru, bojiště však dosud zůstávalo poseto zmasakrovanými těly. Mrtvých leželo všude tolik, že je nemohli ani pochovat. V dálce u stěny Farthen Dûru temně planul mohutný oheň, v němž pálili urgaly. Je žádný pohřeb nečekal, ani spočinutí v zemi. Jakmile se Eragon probral z bezvědomí a zjistil, že Angela vyléčila jeho zranění, chtěl pomáhat s odstraňováním škod. Zkusil to třikrát, ale pokaždé ho přepadla strašná bolest, která jako by mu vystřelovala z páteře. Léčitelé pro něj připravili různé lektvary, Arya s Angelou tvrdily, že je úplně zdravý. A přesto to bolelo. Ani Safira mu neuměla pomoci, jen s ním mohla tu bolest sdílet při jejich duchovním spojení.

Eragon si přejel rukou po obličeji a pohlédl vzhůru ke vzdálenému

vrcholku Farthen Dûru, kde se za černou hradbou kouře z pohřební hranice ukazovaly hvězdy. Tři dny. Uplynuly tři dny od chvíle, kdy zabil Durzu; od chvíle, kdy mu lidé začali říkat Stínovrah; od chvíle, kdy mu zbytky černokněžníkova vědomí ochromily mysl a kdy ho zachránil tajemný Togira Ikonoka, Zdravý mrzák. Nikomu o svém vidění neřekl, jenom Safiře. Boj s Durzou a temnými duchy, kteří ho ovládali, Eragona změnil; zatím si ovšem nebyl jistý, zda k lepšímu, nebo k horšímu. Cítil se zranitelný, jako by měl každý nečekaný otřes roztříštit jeho vyléčené tělo a vědomí.

A te se vrátil na místo bitvy, poháněný nutkavou touhou vidět

její následky. Rozhlížel se kolem a viděl jen bolestnou přítomnost smrti a úpadku, a ne tu slávu, kterou opěvují hrdinské písně.

V dřívějších dobách, ještě než ra’zakové před několika měsíci za

vraždili jeho strýce Gera, by Eragona krutost, jíž byl svědkem mezi lidmi, trpaslíky a urgaly, zničila. Te se cítil otupělý. S pomocí Safiry si však uvědomil, že jediná cesta, jak nepřijít uprostřed takové bolesti o rozum, je něco dělat. Navíc už nevěřil, že život má nějaký smysl – ne po tom, co viděl Kully, obří urgaly, trhat muže na kusy, zemi posetou rozsekanými údy a hlínu tak nasáklou krví, že mu promáčela podrážky bot. Usoudil, že pokud ve válce existuje nějaká spravedlnost, pak je to v boji na ochranu bezbranných.

Sehnul se a sebral ze země zub, stoličku. Pohazoval si s ní v dlani a pomalu se Safirou dál obcházeli udusanou pláň. Když se zastavili na jejím okraji, zahlédli, jak k nim z Tronjheimu pospíchá Jörmundur – zástupce vardenského vůdce Ažihada. Jakmile se k nim přiblížil, uklonil se mu. Eragon věděl, že ještě před pár dny by to neudělal.

„To jsem rád, že jsem tě včas našel, Eragone.“ Jörmundur svíral v ruce svitek pergamenu. „Ažihad se vrací a chce, abys byl u toho. Ostatní už na něj čekají u západních bran Tronjheimu. Musíme si pospíšit, abychom ho stihli.“

Eragon přikývl, zamířil k bráně a stále se přitom dotýkal Safiry. Ažihad byl od bitvy většinu času pryč a snažil se dopadnout urgaly, kterým se podařilo utéct do podzemních chodeb trpaslíků pod Beorskými horami. Viděli ho mezitím jen jednou, a to zrovna zuřil, proto

že zjistil, že dcera Nasuada nesplnila jeho příkaz a neodešla před bi

tvou do bezpečí spolu s ostatními ženami a dětmi. Místo toho tajně

bojovala v řadách vardenských lukostřelců.

Ažihada te doprovázeli Murtagh a Dvojčata: Dvojčata jej měla na nebezpečné cestě chránit svými kouzly, zatímco Murtagh toužil Vardenům znovu dokazovat, že mu mohou důvěřovat. Eragona překvapilo, že lidé tak změnili svůj postoj k Murtaghovi, synovi Dračího jezdce Morzana a nejvěrnějšího z Galbatorixových Křivopřísežníků. I když Murtagh svým otcem pohrdal a byl oddaný Eragonovi, Vardenové mu zpočátku nevěřili. Ale te se nikomu z nich nechtělo plýtvat energií na malichernou záš, když měli spousty jiné práce. Eragon litoval, že si nemůže s Murtaghem promluvit, a těšil se, až si o všem co nejdřív popovídají.

Když se Safirou obešli Tronjheim, uviděli ve světle lucerny před dřevěnou branou malou skupinku. Byl tam i Orik, trpaslík netrpělivě přešlapující na podsaditých nohou, a Arya. Ve tmě zářil bílý obvaz, který měla na paži, a tlumeně se jí odrážel ve vlasech. Eragon pocítil zvláštní vzrušení, tak jako vždy, když elfku uviděl. Letmo na něj a na Safiru pohlédla zelenýma blýskavýma očima a dál vyhlížela Ažihada.

Tím, že Arya rozbila Isidar Mithrim – obří hvězdný safír, který měl dvacet metrů napříč a byl vybroušený do tvaru růže –, pomohla Eragonovi zabít Durzu a vyhrát tak celou bitvu. Přesto se na ni trpaslíci hněvali, nebo zničila jejich nejcennější poklad. Odmítli kamkoli odnést zbytky safíru a nechali je ležet v obrovském kruhu uvnitř hlavní haly Tronjheimu. Eragon se procházel střepinovou spouští a prožíval zármutek nad ztracenou nádherou společně s trpaslíky.

Zastavili se Safirou u Orika a rozhlédli se po pusté pláni kolem Tronjheimu, která se prostírala pět mil na všechny strany až ke stěnám Farthen Dûru. „Odkud má Ažihad přijít?“ zeptal se Eragon.

Orik ukázal na trs luceren zavěšených u obrovské díry do tunelu asi dvě míle od nich. „Brzy by tu měl být.“

Eragon trpělivě čekal s ostatními, odpovídal na dotazy a poznámky, ale jinak raději v duchu mluvil se Safirou. Ticho, které se ve Farthen Dûru rozhostilo, mu vyhovovalo.

Uběhla půlhodina, než se u vzdáleného tunelu něco pohnulo. Z otvoru vylezla skupina deseti mužů, pak se otočili a pomohli ven přibližně stejnému počtu trpaslíků. Jeden z mužů – Eragon předpokládal, že je to Ažihad – zvedl ruku a válečníci se za ním shromáždili ve dvou řadách. Na znamení začal útvar hrdě pochodovat směrem k Tronjheimu.

Když ušli sotva pár metrů, tunel za nimi opět ožil a vyskočily z něj další postavy. Eragon přimhouřil oči, nebo zdálky pořádně neviděl.

To jsou urgalové! vykřikla Safira a tělo se jí napjalo jako tětiva.

Eragon se jí dál nevyptával. „Urgalové!“ vykřikl, vyskočil na Safiru a vynadal sám sobě, že nechal meč Zar’roc ve své komnatě. Nikdo nečekal útok v tuto chvíli, bezprostředně poté, co zahnali urgalskou armádu.

Safira roztáhla azurově modrá křídla, máchla jimi, vyskočila a každou vteřinou letu nabírala rychlost a výšku; Eragona při tom celou dobu bodala rána v zádech. Pod nimi utíkala Arya k tunelu tak rychle, že skoro držela tempo se Safirou. Za ní pak běžel Orik s několika muži, zatímco Jörmundur spěchal zpátky ke kasárnám.

Eragon mohl jen bezmocně sledovat, jak se urgalové vrhli na zadní část Ažihadova oddílu; na takovou dálku nemohl použít kouzlo. Využili okamžiku překvapení a vmžiku zkosili čtyři vojáky a přinutili zbytek mužů a trpaslíků, aby se shlukli kolem Ažihada, když se ho snažili ochránit. Meče a sekery zařinčely, jak se do sebe bojovníci pustili. Od jednoho z Dvojčat vyšlehl záblesk a jeden urgal padl k zemi s useknutou paží.

Chvíli to vypadalo, že se skupina dokáže urgalům ubránit, pak to ale ve vzduchu zavířilo a scéna jim zmizela v tenkém pásu mlhy. Když se mlha rozplynula, stáli tam už jen čtyři válečníci: Ažihad, Dvojčata a Murtagh. Urgalové na ně dotírali a zastínili Eragonovi výhled, takže jen bezmocně hleděl s narůstající hrůzou a strachem.

Néé! Néé! Néé!

Než doletěli na místo, hlouček urgalů se vřítil zpátky do tunelu,

zalezl pod zem a zanechal po sobě jenom padlá těla.

Jakmile Safira přistála, Eragon seskočil na zem, pak ho ale přemo

hl zármutek a vztek a zaváhal. Tohle nedokážu. Příliš mu to připomínalo okamžik, kdy se vrátil na farmu a našel tam umírajícího strýce Gera. S každým krokem přemáhal obavy a začal hledat, jestli někdo přežil.

Místo se nepříjemně podobalo bojišti, které si předtím prohlížel, jen krev tady byla čerstvá.

Uprostřed té spouště ležel Ažihad s náprsním krunýřem rozsekaným četnými ranami. A kolem něj pět urgalů, které stačil zabít. Ještě ztěžka přerývaně dýchal. Eragon k němu poklekl a sklonil tvář, aby jeho slzy nedopadaly na vůdcovu zraněnou hru. Takové rány se nedaly vyléčit. Arya už k nim dobíhala, potom se však zarazila a zastavila. Tvář jí potemněla smutkem, když poznala, že Ažihada už nikdo nezachrání.

„Eragone,“ vyklouzlo Ažihadovi mezi rty. Byl to jen slabý šepot.

„Ano, tady jsem.“

„Poslouchej mě, Eragone... Mám pro tebe poslední příkaz.“ Eragon se sklonil níž, aby slyšel jeho slova. „Něco mi musíš slíbit: slib mi, že... nedovolíš, aby mezi Vardeny zavládl chaos. Oni jsou jediná naděje, jak vzdorovat Království... Musejí zůstat silní. Musíš mi to slíbit.“

„Slibuji.“

„Žij v pokoji, Eragone Stínovrahu...“ S tím posledním vydechnutím Ažihad zavřel oči, jeho vznešená tvář znehybněla a zemřel.

Eragon sklopil hlavu. Měl tak sevřené hrdlo, že to bolelo a jen stěží se dokázal nadechnout. Arya požehnala Ažihadovi ve starověkém jazyce a dodala svým zvučným hlasem: „Běda... Jeho smrt vyvolá velké spory. Má pravdu, musíš udělat všechno pro to, abys předešel mocenským bojům. Pomohu ti, kdykoli to bude možné.“

Eragonovi nebylo do řeči a díval se na ostatní těla. Co by za to dal, kdyby te mohl být někde jinde. Safira očichala jednoho z urgalů a řekla: Tohle se nemělo stát. Je to zločin a o to horší, že se stal v době, kdy bychom měli být v bezpečí a slavit vítězství. Prozkoumala další tělo a potom prudce otočila hlavu. Kde jsou Dvojčata a Murtagh? Mezi mrtvými nejsou.

Eragon přelétl mrtvoly očima. Máš pravdu! S radostnou nadějí

spěchal k ústí tunelu. V dutinách sešlapaných mramorových schodů se srážely loužičky krve jako řada černých zrcátek, lesklých a oválných, jako by tudy někdo táhl několik krvácejících těl. Urgalové je museli unést! Ale proč? Nikdy si neberou vězně ani rukojmí. V okamžiku ho znovu zachvátilo zoufalství. Nezáleží na tom. Bez posil je nemůžeme pronásledovat; ty bys ani neprolezla otvorem dovnitř.

Možná jsou ještě naživu. To je necháš napospas urgalům?

Co čekáš, že udělám? Chodby trpaslíků jsou nekonečné bludiště! Jenom

bych se ztratil. A pěšky bych stejně urgaly nedohonil, i když Arya by to možná dokázala.

Tak ji o to požádej.

Aryu! Eragon zaváhal, touha něco udělat v něm zápasila s nechutí

vystavit ji nebezpečí. Jenže pokud se někdo z Vardenů dokáže vypořádat s urgaly, je to právě ona. S povzdechem jí vysvětlil, co zjistili.

Arya se zamračila, až se jí sešikmené obočí uprostřed spojilo. „Nedává to smysl.“

„Vydáš se za nimi?“

Chvíli na něj upřeně hleděla. „Wiol ono.“ Kvůli tobě. Pak vyrazila kupředu, v ruce se jí zablýskl meč a ponořila se pod zem.

S palčivým pocitem se Eragon usadil se zkříženýma nohama vedle Ažihada, aby držel hlídku nad jeho tělem. Nedokázal se smířit s tím, že Ažihad je mrtvý a Murtagh nezvěstný. Murtagh. Syn jednoho z Křivopřísežníků – třinácti Jezdců, kteří pomohli Galbatorixovi zničit jejich řád a prohlásit se králem Alagaësie – a Eragonův přítel. Občas si Eragon přál, aby mu Murtagh zmizel ze života, ale když ho te někdo násilím odstranil, zanechala v něm ta ztráta nečekanou prázdnotu. Nehybně seděl, dokud nepřišel Orik se svými muži.

Když Orik uviděl Ažihada, zadupal, zaklel v trpasličím jazyce a zasekl sekeru do těla mrtvého urgala. Muži jen zděšeně stáli a mlčeli. Trpaslík promnul v mozolnatých rukou hrst hlíny a zavrčel: „Tak, právě se roztrhlo sršní hnízdo; po tomhle už s Vardeny nebudeme moci žít v klidu. Barzûln, tím se věci komplikují. Byls tady včas, abys slyšel jeho poslední slova?“

Eragon pohlédl na Safiru. „Zopakuji je až tomu, komu byla určena.“

„Chápu. A kde je Arya?“

Eragon ukázal k tunelu.

Orik znovu zaklel, pak zavrtěl hlavou a dřepl si.

Zanedlouho dorazil Jörmundur s vojáky, sešikovanými do dvanácti řad po šesti. Dal jim znamení, aby zůstali stát mimo kruh těl, zatímco on sám pokračoval kupředu. Sehnul se a dotkl se Ažihadova ramene. „Jak může být osud tak krutý, starý příteli? Byl bych tu dřív, kdyby tahle mizerná hora nebyla tak rozlehlá, a mohl jsem tě zachránit. Místo toho jsme na vrcholu vítězství utržili ránu největší.“

Eragon mu v ústraní řekl o Arye a zmizení Dvojčat a Murtagha.

„Neměla tam chodit,“ řekl Jörmundur a narovnal se, „ale te už s tím nic nenaděláme. Postavíme sem stráž, ale potrvá nejmíň hodinu, než seženeme nějaké trpaslíky jako průvodce pro další výpravu do podzemí.“

„Rád bych ji vedl,“ nabídl se Orik.

Jörmundur se ohlédl a zahleděl se do dálky k Tronjheimu. „Ne, Hrothgar tě te bude potřebovat; musí jít někdo jiný. Promiň, Eragone, ale všechny důležité osoby tu musí zůstat, dokud nebude vybrán Ažihadův nástupce. Arya se o sebe musí postarat sama... Stejně bychom ji už nedohnali.“

Eragon přikývl a smířil se s nevyhnutelným.

Jörmundur přelétl pohledem kolem dokola a pak řekl zvučně, aby to všichni slyšeli: „Ažihad zemřel smrtí bojovníka! Pohlete, zabil pět urgalů tam, kde by jiného muže přemohl jeden. Vzdáme mu veškeré pocty a budeme doufat, že jeho duše bohy potěší. Odneste ho i jeho společníky na štítech zpátky do Tronjheimu... a nestyte se za slzy, nebo toto je den zármutku, který si budou všichni pamatovat. A máme už brzy tu čest zabodnout meč do zlosynů, kteří nám zavraždili vůdce!“

Bojovníci poklekli jako jeden muž a smekli, aby vzdali Ažihadovi hold. Pak vstali a uctivě ho pozvedli na své štíty, takže jim spočíval na ramenou. Už nyní mnozí Vardenové plakali, slzy jim stékaly do vousů, a přesto se vztyčenými hlavami splnili svou povinnost a nenechali Ažihada spadnout. Slavnostním krokem pochodovali zpátky do Tronjheimu a Safira s Eragonem šli uprostřed průvodu.

rada starších

E

ragon se probudil, překulil se na okraj postele a rozhlédl se

po pokoji zaplaveném tlumeným světlem uzavřené lucerny.

Posadil se a pozoroval spící Safiru. Svalnaté boky se jí vzdouvaly a zase klesaly, jak obrovské měchy jejích plic proháněly vzduch šupinatými nozdrami. Eragon pomyslel na nespoutaný žár, který te v sobě dokázala shromáždit a s ohlušujícím řevem vypustit ze chřtánu. Byl to děsivý pohled, když jí plameny schopné roztavit kov proudily přes jazyk a zuby, aniž by je poškodily. Od té doby, co Safira poprvé chrlila oheň během jeho boje s Durzou – když se k nim řítila z vrcholku Tronjheimu –, byla na svůj nový um nesnesitelně pyšná. Neustále vypouštěla plamínky a využila každou příležitost, kdy mohla něco zapálit.

Protože Isidar Mithrim byl roztříštěný na kusy, Eragon se Safirou

už nemohli bydlet v dračí sluji nad ním. Trpaslíci jim poskytli prostory ve staré strážnici v přízemí Tronjheimu. Byl to rozlehlý pokoj, ale s nízkým stropem a tmavými stěnami.

Na Eragona padla sklíčenost, když si vzpomněl na události před

chozího dne. Oči se mu zalily slzami, které se nezadržitelně hrnuly ven – jednu z nich zachytil na dlaň. O Arye neměli žádné zprávy až do pozdního večera, kdy se vyčerpaná vynořila z tunelu. Ačkoli udělala, co mohla, a zapojila své kouzelné schopnosti, urgalové jí unikli. „Našla jsem tohle,“ řekla. Pak jim ukázala jeden z fialových plášů Dvojčat, roztrhaný a zkrvavený, Murtaghovu tuniku a jeho kožené rukavice. „Byly pohozené na okraji černé průrvy, k jejímuž dnu nevede žádná chodba. Urgalové jim museli ukrást brnění a zbraně a hodit těla do té jámy. Nazírala jsem Murtagha i Dvojčata, ale neviděla jsem nic než stíny propasti.“ Její oči se střetly s Eragonovými. „Promiň, jsou pryč.“

Te, zcela ponořený do sebe, Eragon oplakával Murtagha. Byl to strašný, plíživý pocit ztráty a hrůzy o to horší, že mu během posledních měsíců postupně přivykal.

Jak se díval na slzu ve své dlani – malou, lesklou krůpěj –, rozhodl se, že se pokusí nazírat ty tři zmizelé sám. Věděl, že je to zoufalý a zbytečný pokus, ale musel se o to pokusit, aby přesvědčil sám sebe, že Murtagh je opravdu pryč. Přesto si nebyl jistý, jestli chce uspět tam, kde Arya selhala, a jestli by se cítil nějak líp, kdyby zahlédl Murtagha ležícího na dně srázu hluboko pod Farthen Dûrem.

Zašeptal: „Draumr kópa.“ Kapku zahalila tma a proměnila ji v malou tečku noci na stříbrné dlani. Něco se přes ni mihlo, jako když pták přelétne přes měsíc zatažený mraky... pak nic.

Druhá slza se spojila s první.

Eragon se zhluboka nadechl, opřel se a ponořil se do ticha. Když se zotavil po Durzově zranění, uvědomil si, že zvítězil jen díky velkému štěstí, a bylo to pokořující vědomí. Pokud někdy budu čelit dalšímu Stí­ novi, ra’zakovi nebo Galbatorixovi, musím být silnější, jestli chci vyhrát. Brom mě mohl naučit víc, vím to. Ale bez něj mám jedinou šanci: elfy.

Safiře se zrychlil dech, otevřela oči a zeširoka zívla. Dobré ráno, maličký.

Dobré? Pohlédl dolů a rukama zatlačil do matrace. Je příšerné... Murtagh a Ažihad... Proč nás hlídky v tunelech nevarovaly před urgaly? Nemohli nepozorovaně sledovat Ažihadovu skupinu... Arya měla prav­ du, nedává to smysl.

Nikdy se nedozvíme pravdu, řekla vlídně Safira. Postavila se, až se křídly otřela o strop. Měl by ses najíst a pak musíme zjistit, co mají Var­ denové v plánu. Nemáme času nazbyt; nový vůdce může být na světě bě­ hem pár hodin.

Eragon souhlasil a vzpomněl si na okamžik, když se včera všichni

rozcházeli: Orik pospíchal donést králi Hrothgarovi zprávy, Jörmundur nesl Ažihadovo tělo na místo, kde bude spočívat až do pohřbu, a Arya stála sama a sledovala dění kolem.

Eragon vstal a připoutal si Zar’roc a luk, pak se sehnul, aby zvedl sedlo Sněžného bleska. Tělem mu projela ostrá bolest, která ho srazila na zem. Svíjel se a pokoušel se dotknout zad. Měl pocit, jako by ho přeřízli v půli. Safira zavrčela, když řezavou bolest ucítila. Snažila se ho v mysli ukonejšit, ale nedokázala utrpení zmírnit. Instinktivně zvedla ocas, jako by se připravovala k boji.

Trvalo několik minut, než záchvat odezněl a poslední bolest se vytratila. Eragon ztěžka oddechoval. Obličej měl zpocený, vlasy slepené a oči ho pálily. Sáhl si na záda a opatrně se dotkl horního konce jizvy. Byla horká, zanícená a citlivá na dotek. Safira sklonila hlavu a nosem se dotkla jeho paže. Ach, maličký...

Tentokrát to bylo horší, řekl, zatímco s námahou vstával. Nechala ho, aby se o ni opřel, Eragon si kapesníkem otřel pot a pak váhavě vykročil ke dveřím.

Máš dost sil, abys šel?

Musíme jít. Máme povinnost jako drak a Jezdec veřejně volit dalšího vůdce Vardenů a možná dokonce ovlivnit jeho výběr. Neopominu naše sil­ né postavení; te máme mezi Vardeny velkou autoritu. Aspoň tu nejsou Dvojčata, aby se sama chopila moci. To je jediná výhoda celé situace.

Výborně, ale Durza by měl tisíc let trpět v mukách za to, co ti udělal.

Zabručel. Jen mě jisti.

Společně prošli Tronjheimem do nejbližší kuchyně. V chodbách

a předsíních se lidé zastavovali, klaněli se jim a mumlali „Argetlam“ nebo „Stínovrah“. Dělali to dokonce i trpaslíci, i když ne tak často. Na Eragona zapůsobily chmurné, vyčerpané pohledy lidí a tmavé oblečení na znamení smutku. Mnohé ženy byly celé v černém a tváře jim zakrývaly krajkové závoje.

V kuchyni Eragon zasedl s kamenným tácem jídla k nízkému sto

lu. Safira ho pozorně sledovala pro případ, že by ho přepadl další záchvat. Několik lidí se k němu pokusilo přiblížit, ale ona ohrnula ret a zavrčením je odehnala. Eragon se nimral v jídle a předstíral, že žádné vyrušení nevnímá. Nakonec se, ve snaze odvést myšlenky od Murtagha, zeptal: Kdo myslíš, že by te dokázal řídit Vardeny, když jsou Ažihad a Dvojčata mrtví?

Zaváhala. Ty bys to možná dokázal, pokud bychom poslední Ažihado­

va slova vykládali jako požehnání k vůdcovství. Skoro nikdo by se ti nepo­ stavil. Přesto to asi nebude ta nejlepší volba. Vidím v tom spíš spoustu pro­ blémů.

Souhlasím. Navíc Arya by byla proti a ona může být nebezpečným ne­ přítelem. Elfové nedokáží lhát ve starověkém jazyce, ale v tom našem ta­ kové zábrany nemají – mohla by popřít Ažihadova slova, pokud by to pro­ spělo jejím úmyslům. Ne, nestojím o to... Co Jörmundur?

Ažihad ho považoval za svou pravou ruku. Bohužel toho o něm ani o dalších vůdcích Vardenů moc nevíme. Jsme tady příliš krátce. Budeme si muset udělat úsudek na základě pocitů a dojmů, protože nemůžeme využít zkušenosti z dřívějška.

Eragon posouval kousek ryby kolem hromádky rozmačkaných hlíz. Nezapomeň na Hrothgara a trpasličí klany; v téhle věci nezůstanou zti­ cha. Až na Aryu se elfové nemohou k následnictví vyjádřit – bude roz­ hodnuto dřív, než se to dozvědí. Ale trpaslíky není možné vynechat – a ani by se nenechali. Hrothgar podporuje Vardeny, ale pokud se proti němu po­ staví většina klanů, mohl by nakonec pod nátlakem podpořit někoho, kdo se pro velení nehodí.

A kdo by to mohl být?

Někdo snadno manipulovatelný. Zavřel oči a opřel se. Mohl by to být kdokoli z Farthen Dûru, naprosto kdokoli.

Dlouho uvažovali o tom, co je čeká. Pak Safira řekla: Eragone, ně­

kdo za tebou přišel. Nemůžu ho odehnat.

Cože? Otevřel oči a přimhouřil je, aby uvykly světlu. U stolu stál pobledlý chlapec. Sledoval Safiru, jako by se bál, že se ho pokusí sežrat. „Co je?“ zeptal se Eragon, ale ne nevlídně.

Hoch sebou poplašeně trhnul a pak se uklonil. „Byl jsi povolán,

Argetlame, abys promluvil před Radou starších.“

„Kdo to je?“

Ta otázka zmátla chlapce ještě víc. „Rada – rada je... jsou to... li

dé, které jsme si my – tedy Vardenové – vybrali, aby naším jménem mluvili s Ažihadem. Byli to jeho důvěrní rádcové a te si tě přejí vidět. Je to veliká pocta!“ Nakonec se letmo pousmál.

„Dovedeš mě k nim?“

„Ano.“

Safira na Eragona tázavě pohlédla. Pokrčil rameny a nechal jídlo jídlem. Pak kývnul, že mohou vyrazit. Cestou chlapec dychtivýma očima obdivoval Zar’roc, pak stydlivě sklopil pohled.

„Jak ti říkají?“ zeptal se Eragon.

„Jarša, pane.“

„To je hezké jméno. Vzkaz jsi předal jako správný posel; můžeš být na sebe pyšný.“ Jarša se rozzářil a radostně si poskočil.

Došli k vypouklým kamenným dveřím, které Jarša otevřel. Místnost uvnitř byla kruhová, s nebesky modrou kopulí zdobenou souhvězdími. Uprostřed komnaty stál kulatý mramorový stůl, vykládaný znakem Dûrgrimst Ingeitum – stojící kladivo s dvanácti hvězdami kolem. Seděl u něj Jörmundur, nějaký dlouhán a mohutný muž, vedle nich pak žena se scvrklými rty, očima blízko u sebe a důkladně namalovanými tvářemi a druhá žena s ohromnou hřívou šedých vlasů a zralou tváří, které ze šněrovačky držící bujné poprsí vykukovala rukoje dýky.

„Můžeš jít,“ propustil Jörmundur Jaršu, který se spěšně uklonil a odešel.

Eragon si uvědomoval, že ho sledují, a proto pomalu obhlédl místnost a posadil se doprostřed řady prázdných židlí, tak aby se k němu členové rady museli ve svých křeslech otočit. Safira si dřepla přímo za ním, takže na temeni hlavy cítil její horký dech.

Jörmundur se napůl postavil, aby se zlehka uklonil, pak se znovu usa

dil. „Děkuji, že jsi přišel, Eragone, i když i pro tebe nedávné události znamenaly velkou ztrátu. Tohle je Umért,“ představil vysokého muže; „Falberd,“ to byl ten silný; „a Sabrae s Elesari,“ ukázal na dvě ženy.

Eragon pokynul hlavou a zeptal se: „A co Dvojčata, byla i ona sou

částí této rady?“

Sabrae prudce zavrtěla hlavou a důrazně poklepala dlouhým nehtem o stůl. „Ti s námi neměli nic společného. Byly to slizké – víc než slizké – pijavice, které si šly jen za vlastním prospěchem. Nijak netoužili přinášet užitek Vardenům. A tak neměli místo ani v této radě.“ Eragon i na tu vzdálenost cítil její voňavku; byla těžká a mastná jako zahnívající květina. Při tom pomyšlení musel potlačit úsměv.

„To stačí. Nejsme tu proto, abychom se bavili o Dvojčatech,“ prohlásil Jörmundur. „Čelíme krizi, s níž je třeba se vypořádat rychle a účinně. Pokud nevybereme Ažihadova nástupce, udělá to někdo jiný. Hrothgar už se na nás obrátil, aby nám vyjádřil soustrast. I když byl víc než zdvořilý, určitě už v tuhle chvíli spřádá své vlastní plány. Musíme také myslet na Du Vrangr Gata, kouzelníky. Většina z nich je oddaná Vardenům, ale jeden nikdy neví, co udělají. Možná se nám rozhodnou vzdorovat, aby tím něco získali. Proto potřebujeme tvou pomoc, Eragone, abys potvrdil právoplatnost Ažihadova nástupce.“

Falberd se zvedl a položil masité ruce na stůl. „Nás pět už se rozhodlo, koho budeme podporovat. Nikdo z nás nepochybuje, že je to ta správná osoba. Ale,“ pozvedl baculatý prst, „než ti prozradíme, kdo to je, musíš nám dát čestné slovo, že a už s námi budeš souhlasit, nebo ne, nic z naší rozpravy se nedostane mimo tuto místnost.“

Proč to chtějí? zeptal se Eragon Safiry.

To nevím, řekla a odfrkla si. Možná je to léčka... Ale asi na to musíš přistoupit. Nezapomínej však, že mě nepožádali, abych se k čemukoli za­ vázala. Vždycky můžu všechno říct Arye, pokud to bude potřeba. Jsou hloupí, když zapomínají, že jsem stejně inteligentní jako kterýkoli člověk.

Eragona ta myšlenka upokojila, a tak řekl: „Výborně, máte mé slovo. Takže koho chcete za nového vůdce Vardenů?“

„Nasuadu.“

Eragon překvapeně sklopil pohled a rychle přemýšlel. O Nasuadě jako nástupkyni vůbec neuvažoval kvůli jejímu mládí – byla jen o pár let starší než on sám. Samozřejmě neexistoval žádný skutečný důvod, proč by se nemohla stát vůdcem, ale proč by chtěla Rada starších právě ji? Co z toho budou mít? Vzpomněl si na Bromovu radu a pokusil se zvážit tu věc ze všech úhlů, nebo věděl, že se musí rychle rozhodnout.

Nasuada je odvážná, poznamenala Safira. Byla by jako její otec.

Možná, ale jaký mají důvod, aby zvolili zrovna ji?

Aby Eragon získal čas, zeptal se: „Proč ne ty, Jörmundure? Ažihad tě považoval za svou pravou ruku. Neznamená to, že bys měl nyní nastoupit na jeho místo?“

Radou přelétl záchvěv znepokojení: Sabrae se ještě víc napřímila v křesle a sepjala ruce před sebou; Umért a Falberd na sebe chmurně pohlédli, zatímco Elesari se jen usmála, až jí rukoje dýky poskočila na prsou.

„Protože,“ Jörmundur pečlivě volil slova, „Ažihad tím měl na mysli jenom vojenské záležitosti, nic víc. Kromě toho jsem členem této rady, která má moc jen díky tomu, že podporujeme jeden druhého. Bylo by nerozumné a nebezpečné, kdyby se jeden z nás povýšil nad ostatní.“ Radě se po jeho odpovědi ulevilo a Elesari ho dokonce poplácala po předloktí.

Ha! zvolala Safira. Myslím, že by převzal moc, kdyby tak mohl přinu­ tit ostatní, aby ho podporovali. Jen se podívej, jak na něj zahlížejí. Jako by mezi sebou měli nebezpečnou šelmu.

Je jako vlk ve smečce šakalů.

„Má Nasuada dostatek zkušeností?“ vyptával se Eragon.

Elesari se předklonila, až se přitiskla k okraji stolu. „Byla jsem tu už sedm let, když se Ažihad přidal k Vardenům. Sledovala jsem, jak Nasuada vyrůstá z milovaného děvčátka v ženu, jakou je dnes. Občas trochu lehkovážná, ale dobrý vůdce pro Vardeny. Lidé ji budou milovat. A já,“ plácla se srdečně do prsou, „a moji přátelé tady budeme, abychom ji provedli nelehkými časy. Vždycky bude mít někoho, kdo jí ukáže cestu. Nezkušenost nebude překážkou, aby mohla převzít místo, které jí právem patří.“

Konečně se Eragon dovtípil. Chtějí loutku!

„Za dva dny se bude konat Ažihadův pohřeb,“ vložil se do toho Umért. „Hned po něm chceme prohlásit Nasuadu novým vůdcem. Musíme se jí ještě zeptat, ale určitě bude souhlasit. Chtěli bychom, abys byl u jmenování – nikdo, dokonce ani Hrothgar pak nemůže proti volbě nic namítnout – a abys přísahal věrnost Vardenům. To lidem navrátí sebedůvěru, kterou jim vzala Ažihadova smrt, a předejde tomu, aby se kdokoli pokusil rozbít nové uspořádání.“

Věrnost!

Safira se s Eragonem v duchu rychle spojila. Všimni si, že nechtějí, abys přísahal poslušnost Nasuadě – jen Vardenům.

Ano. A oni chtějí být těmi, kdo jmenují Nasuadu, aby tak dali najevo, že rada je mocnější než ona. Mohli požádat Aryu nebo nás, abychom ji jmenovali. Ale tím by povýšili každého, kdo to udělá, nad všechny Varde­ ny. Takhle dají najevo svou nadřazenost nad Nasuadou, díky přísaze věr­ nosti získají vládu nad námi a také zvýší svou důvěryhodnost, když Na­ suadu na veřejnosti podpoří Jezdec.

„Co se stane,“ zeptal se, „když se rozhodnu nepřijmout váš návrh?“

„Návrh?“ zopakoval Falberd a vypadal zmateně. „No, samozřejmě nic. Pouze tím hrozně znevážíš celý ceremoniál, když nebudeš u Nasuadina zvolení. Pokud ji hrdina bitvy ve Farthen Dûru nevezme na vědomí, bude si myslet, že jí to Jezdec udělal naschvál a že mu Vardenové nestojí za to, aby jim sloužil! Kdo by unesl takovou hanbu?“

Řekli mu to víc než jasně. Eragon pod stolem sevřel hrušku jílce Zar’rocu. Chtělo se mu vykřiknout, že je zbytečné nutit ho, aby podporoval Vardeny, protože by to stejně udělal. Jenže te se instinktivně vzbouřil a hodlal se ubránit okovům, které se mu snažili nasadit. „Když jsou tedy Jezdci tak vysoce vážení, mohl bych se rozhodnout, že budu nejužitečnější, povedu-li Vardeny sám.“

Atmosféra v místnosti zhoustla. „To by nebylo moudré,“ prohlásila Sabrae.

Eragon rozvažoval, jak z té situace uniknout. Když je te Ažihad pryč, řekla Safira, je asi nemožné zůstat nezávislý na všech skupinách, jak to po nás chtěl. Nemůžeme rozhněvat Vardeny, a pokud jim po Nasuadině nástupu bude tahle rada vládnout, musíme je uklidnit. Pamatuj, že oni jednají z pudu sebezáchovy stejně jako my.

Ale co po nás budou chtít, jakmile nás budou mít v hrsti? Dodrží smlouvu Vardenů s elfy a pošlou nás na výcvik do Ellesméry, nebo nám přikážou něco jiného? Jörmundur mi připadá jako čestný muž, ale co zby­ tek rady? To nedokážu říct.

Safira se mu čelistí otřela o temeno hlavy. Přistup na to, že se zú­ častníš obřadu s Nasuadou; to myslím musíme udělat. Co se týče slibu věrnosti, uvidíš, jestli se tomu dá nějak vyhnout. Možná se mezitím přiho­ dí něco, co změní naše postavení... Arya možná najde nějaké řešení.

Eragon náhle přikývl a řekl: „Jak si přejete, přijdu na Nasuadino jmenování.“

Zdálo se, že se Jörmundurovi ulevilo. „Dobrá, dobrá. Pak musíme vyřešit už jen jednu věc, než půjdeš: Nasuadin souhlas. Není důvod to odkládat, když jsme tu všichni. Okamžitě pro ni pošlu. A pro Aryu také – potřebujeme i souhlas elfů, než rozhodnutí zveřejníme. Neměl by to být problém; Arya nepůjde proti naší radě a tobě, Eragone. Bude muset přistoupit na naše rozhodnutí.“

„Počkej,“ zavelela Elesari a zablesklo se jí v očích. „Ještě tvoje slovo, Jezdče. Slíbíš na obřadu věrnost?“

„Ano, to musíš,“ souhlasil Falberd. „Vardenové by byli zostuzeni, kdyby ti nemohli poskytovat všemožnou ochranu.“

Hezky řečeno!

Za pokus to stálo, řekla Safira. Obávám se, že te už nemáš na výběr.

I když odmítnu, neodváží se nám ublížit.

Ne, ale dokázali by zařídit, aby naše strasti nikdy neskončily. Nechci, abys to přijal kvůli mně, ale kvůli sobě. Je mnoho nebezpečí, před nimiž tě nedokážu uchránit, Eragone. S protivníkem, jako je Galbatorix, kolem se­ be potřebuješ spojence, ne nepřátele. Nemůžeme si dovolit bojovat jak s Královstvím, tak s Vardeny.

Nakonec řekl: „Slíbím.“ Kolem celého stolu byly znát známky úlevy – dokonce i chabě skrývaný povzdech Umérta. Oni se nás bojí!

To by taky měli, poznamenala uštěpačně Safira.

Jörmundur zavolal Jaršu a pár slovy jej poslal pro Nasuadu a Aryu. Zatímco byl pryč, rozmluva přešla v nepříjemné ticho. Eragon si nevšímal rady a místo toho si lámal hlavu s tím, jak by se dostal z téhle bezvýchodné situace. Nic ho ale nenapadalo.

Když se dveře znovu otevřely, všichni se s očekáváním otočili. První vešla Nasuada s bradou vysoko zdviženou a vyrovnaným pohledem. Měla vyšívané šaty v nejtmavším odstínu černé, ještě tmavší než její kůže, až na temně červený pruh táhnoucí se od ramene k boku. Za ní šla Arya, mrštně a ladně jako kočka, a upřímně ohromený Jarša.

Když chlapce propustili, pomohl Jörmundur Nasuadě do křesla. Eragon přispěchal stejným způsobem pomoci Arye, ale ta nabídnutou židli nevzala na vědomí a postavila se dál od stolu. Safiro, pomyslel si, řekni jí o všem, co se stalo. Mám pocit, že rada jí nehodlá sdělit, že mě přinutili přísahat věrnost Vardenům.

„Aryo,“ pozdravil ji s pokývnutím Jörmundur, potom se obrátil k Nasuadě. „Nasuado, dcero Ažihada, Rada starších by ti ráda oficiálně vyjádřila nejhlubší soustrast se ztrátou, kterou jsi, víc než kdokoli jiný, utrpěla...“ Slabším hlasem dodal: „I my osobně s tebou velmi cítíme. Všichni víme, jaké to je, přijít kvůli Království o člena rodiny.“

„Děkuji,“ zamumlala Nasuada a sklopila mandlové oči. Seděla s nesmělým, zdrženlivým výrazem ve tváři a působila v tu chvíli tak zranitelně, že Eragon pocítil potřebu ji ochraňovat. Její chování bylo tragicky odlišné od té rázné mladé ženy, která před bitvou navštívila jeho a Safiru v dračí sluji.

„Přestože v současné době držíš smutek, čelíme obtížné situaci,

kterou musíš vyřešit. Naše rada nemůže vést Vardeny. A někdo musí po pohřbu nastoupit na místo tvého otce. Žádáme tě, abys převzala vedení Vardenů. Jako jeho dědici ti právoplatně náleží – Vardenové to od tebe očekávají.“

Nasuada sklopila hlavu s lesklýma očima. Když promluvila, z její

ho hlasu byl cítit zármutek: „Nikdy mě nenapadlo, že budu vyzvána převzít otcovo místo tak mladá. Přesto... pokud na tom trváte, je to má povinnost... Zhostím se toho úřadu.“

pravda mezi přáteli

R

ada starších vítězoslavně zazářila, spokojená, že jim Na

suada vyhověla. „Trváme na tom,“ řekl Jörmundur, „pro

tvé vlastní dobro i pro dobro Vardenů.“ Ostatní členové

rady se připojili s projevy podpory, které Nasuada přijala se smutným úsměvem. Sabrae vrhla zlostný pohled na Eragona, který se nepřidal.

Během rozhovoru Eragon pozoroval Aryu a hledal jakoukoli odezvu bu na to, co jí řekla Safira, nebo na oznámení rady. Ani jedna z novinek se však nepromítla v jejím nevyzpytatelném výrazu. Safira mu jen sdělila: Potom si chce s námi promluvit.

Než Eragon stačil odpovědět, Falberd se obrátil k Arye. „Budou s tím elfové takto souhlasit?“

Upřeně se na Falberda zahleděla, dokud se nezačal nervózně ošívat, a pak povytáhla obočí. „Nemohu mluvit za královnu, ale já proti tomu nic nenamítám. Nasuada má mé požehnání.“

Co jiného by taky mohla říct, když ví, co se tady dělo? pomyslel si zahořkle Eragon. Všechny nás zatlačili do kouta.

Aryina poznámka radu očividně potěšila. Nasuada jí poděkovala a zeptala se Jörmundura: „Je potřeba ještě něco projednat? Jsem dost unavená.“

Jörmundur zavrtěl hlavou. „Všechno zajistíme. Slibuji, že tě až do pohřbu nebude nikdo rušit.“

„Ještě jednou děkuji. Te mě prosím omluvte, potřebuji čas, abych si promyslela, jak nejlépe uctít otcovu památku a sloužit Vardenům. Dali jste mi mnoho podnětů k přemýšlení.“ Nasuada roztáhla útlé prsty, které jí dosud ležely na tmavé látce v klíně.

Zdálo se, že Umért chce protestovat proti nečekanému propuštění rady, ale Falberd mávl rukou. „Samozřejmě, cokoli potřebuješ pro svůj klid. Kdybys potřebovala pomoc, jsme připraveni a rádi ti posloužíme.“ Pak naznačil ostatním, aby ho následovali, a prošel kolem Arye ke dveřím.

„Eragone, mohl bys prosím ještě zůstat?“

Eragon se vyplašeně sesul zpátky do židle a nevšímal si ostražitých pohledů ostatních členů rady. Falberd chvíli otálel u dveří, najednou jako by se zdráhal odejít, pak ale pomalu vyšel ven. Arya opustila místnost poslední. Než zavřela dveře, pohlédla na Eragona očima plnýma znepokojení a obav, které doposud skrývala.

Nasuada seděla zčásti odvrácená od Eragona a Safiry. „Tak se znovu setkáváme, Jezdče. Nepozdravil jsi mne. Urazila jsem tě nějak?“

„Ne, Nasuado. Zdráhal jsem se promluvit, abych nebyl hrubý nebo pošetilý. Současné okolnosti nesvědčí ukvapeným výrokům.“ Zmocnil se ho nevysvětlitelný strach, že by je mohli odposlouchávat. Zapátral tedy za zábranami své mysli, našel vhodné kouzlo a zašeptal: „Atra nosu waíse vardo fra eld hórnya... Tak, te můžeme mluvit, aniž by nás zaslechl člověk, trpaslík či elf.“

Nasuada se uvolnila. „Děkuji, Eragone. Ani nevíš, jaký je to dar.“ Mluvila te důrazněji a sebejistěji než předtím.

Za Eragonem se zavrtěla Safira, pak opatrně prošla kolem stolu a stanula před Nasuadou. Sklonila obrovskou hlavu a jedním safírovým okem hleděla do Nasuadiných černých očí. Upřeně ji sledovala celou minutu, pak si tiše odfrkla a narovnala se. Řekni jí, požádala Eragona, že jsem zarmoucená její situací i její těžkou ztrátou. A že její sí­ la se musí stát silou Vardenů, až převezme Ažihadovu úlohu. Budou po­ třebovat spolehlivé vedení.

Eragon zopakoval Safiřina slova a dodal: „Ažihad byl veliký muž – jeho jméno nikdy nezapomeneme... Je tu něco, co bys měla vědět. Než Ažihad zemřel, slíbil jsem mu, že nedovolím, aby mezi Vardeny zavládl chaos. Byla to jeho poslední slova. Arya je také slyšela.“

„Chtěl jsem si nechat jeho slova pro sebe kvůli možným důsledkům, ty však máš právo je znát. Nejsem si jistý, co tím Ažihad mínil, ani co přesně chtěl, ale jedním si jistý jsem: budu bránit Vardeny ze všech sil. Chtěl jsem, abys to věděla a také pochopila, že nijak netoužím stát v čele Vardenů.“

Nasuada se hořce zasmála. „Ale tím vůdcem nemám být já, že?“ Její zdrženlivost se rozplynula a vystřídala ji vyrovnanost a odhodlání. „Vím, proč jsi tu byl přede mnou a o co se rada snaží. Myslíš, že za ta léta, co jsem sloužila svému otci, jsme se nikdy na takovou možnost nepřipravovali? Rada udělala přesně to, co jsem od ní očekávala. A te je všechno připraveno pro to, abych mohla převzít velení nad Vardeny.“

„Ty nedovolíš, aby tě ovládali,“ řekl Eragon užasle.

„Ne. Nadále si nech Ažihadovy pokyny pro sebe. Nebylo by moudré to veřejně rozebírat; lidé by si to mohli vyložit tak, že tě chtěl za svého nástupce, a to by podkopalo mou autoritu a narušilo řád mezi Vardeny. Řekl, co považoval za nutné, aby ochránil Vardeny. Udělala bych totéž. Můj otec...“ Krátce znejistěla. „Dokončím jeho práci, i kdyby mě to mělo stát život. To pochop zase ty, jako Jezdec. Všechny Ažihadovy plány, všechny jeho strategie a cíle jsou te moje. Nezklamu ho tím, že bych byla slabá. Svrhneme Království, sesadíme Galbatorixe a ustavíme právoplatnou vládu.“

Když skončila, po tváři jí stékala slza. Eragon na ni hleděl a uvědomoval si, jak obtížná je její pozice, a pochopil pevnost jejího charakteru, která mu byla dosud skryta. „A co já, Nasuado? Co mám já udělat pro Vardeny?“

Pohlédla mu přímo do očí. „Můžeš dělat, co budeš chtít. Členové

rady jsou hlupáci, jestli si myslí, že tě budou ovládat. Pro Vardeny a trpaslíky jsi hrdina, a dokonce i elfové vzdají hold tvému vítězství nad Durzou, až o něm uslyší. Pokud půjdeš proti Radě starších nebo proti mně, budeme muset ustoupit, protože lidé tě upřímně podpoří. V tuhle chvíli jsi pro Vardeny tou nejmocnější osobou. Ovšem pokud přijmeš mé vůdcovství, budu pokračovat směrem, který vytyčil Ažihad: ty půjdeš s Aryou k elfům, budeš se tam učit a pak se vrátíš zpět k Vardenům.“

Proč je k nám tak upřímná? podivil se Eragon. Pokud mluví pravdu, mohli jsme odmítnout požadavky rady?

Safira si dala s odpovědí načas. A tak či onak, už je pozdě. Už jsi s je­ jich požadavky souhlasil. Myslím, že Nasuada je otevřená, nebo jí to do­ voluje tvoje kouzlo, a také doufá, že budeme oddaní jí a ne Radě starších.

Najednou Eragona něco napadlo, ale než to prozradil, ještě se zeptal: Můžeme věřit tomu, co nám řekla? Je to velmi důležité.

Ano, řekla Safira. Mluvila od srdce.

Pak se Eragon se Safirou podělil o svůj návrh. Ta souhlasila, a tak vytasil Zar’roc a vykročil k Nasuadě. Jak se k ní blížil, zahlédl záblesk strachu; pohledem přelétla ke dveřím a ruka jí vklouzla do záhybu šatů a něco uchopila. Eragon před ní zastavil a poklekl se Zar’rocem položeným na rukou.

„Nasuado, Safira a já tu jsme teprve krátkou dobu. Ale za tu chvíli jsme se naučili vážit si Ažihada a nyní i tebe. Bojovala jsi pod Farthen Dûrem, zatímco ostatní utekli, včetně obou žen z rady, a jednala jsi s námi upřímně namísto přetvářky. Proto t



Christopher Paolini

CHRISTOPHER PAOLINI


17. 11. 1983

Christopher Paolini je americký spisovatel, autor knih Eragon, Eldest a Brisingr.

Paolini se narodil v listopadu roku 1983 v Jižní Kalifornii. Mimo několika let na Aljašce žil se svými rodiči, mladší sestrou Angelou a kočkou s kokršpanělem v Montaně. K tvorbě ho inspirovala místní nádherná příroda.

Paolini - Christopher Paolini – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist