načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Eldest - Christopher Paolini

Elektronická kniha: Eldest
Autor:

Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo ... Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět! Eragon cestuje se Safirou do elfského města ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  187
+
-
Doporučená cena:  199 Kč
6%
naše sleva
6,2
bo za nákup

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 655
Rozměr: 24 cm
Vydání: 2. vyd.
Název originálu: Eldest, Inheritance. Book 2
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Olga Machútová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-0962-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo ... Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět! Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou...

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Eldest
také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.fragment.cz
E-knihy v edici:
Christopher Paolini – Eragon
Christopher Paolini – Eldest
Christopher Paolini – Brisingr
Christopher Paolini
Eldest – e-kniha
Copyright © Fragment, 2011
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





V roengard
Dorú Areaba
Žraločí zub
Narda
Therinsford
D
r
a
c ˇ
í

h
o
r
y
Teirm
T o
a
rk
Carvahall
Ceunon
A n
or
a
Fläm
Daret
Yazuak
Modravé jezero
Ninor
Leona
helgrind
Dras-Leona
Belatona
Jiet
Feinster
Melian
Urû’baen
Furnost
Tüdosten
Cithrí
Dauth
Aroughs
Lithgow
Aberon
Reavstone
Petrøvya
Gil’ead
Isenstar
marna
SURDA
Bullridge
Ramr
Poušt

Hadarak
Osilon
Ellesméra
D
u
W
e
l d
e
n
v
a
r d
e
n
Kirtan
Nädindel
Sílthrim
Röna
Ardwen
Gaena
Eldor
Ília Fëon
Ceris
Edda
Hedarth
Âz Ragni
Orthíad
Dalgon
Medvědí řeka
Buragh
Beorské hory
Tarnag
farthen dûr
Galfni
Parlim
uden
n ía
beirland
Eoam
illium
utgard
A lAgAësie
Kuasta










prvorozený
odkaz dračích jezdců
druhý díl
Christopher Paolini





Jako vždy věnuji tuto knihu své rodině. A také svým úžasným
příznivcům. Pouze díky vám se toto dobrodružství mohlo uskutečnit.
Sé onr sverdar sitja hvass!





o bsah
Dvojí ztráta ...........................................................................16
Rada starších .........................................................................23
Pravda mezi přáteli ...............................................................33
Roran ....................................................................................41
Hon na lovce .........................................................................49
Safiřin slib .............................................................................57
Rekviem ................................................................................63
Věrnost ..................................................................................69
Čarodějnice, had a svitek ......................................................73
Hrothgarův dar .....................................................................86
S vervou ................................................................................92
Odveta .................................................................................100
Az Sweldn rak Anhûin .......................................................107
Celbedeil .............................................................................119
Démanty noci .....................................................................132
Temná mračna ....................................................................141
Po svižné řece ......................................................................147
Unášeni proudem ...............................................................156
Arya svit-kona.....................................................................164
Ceris ....................................................................................170





Rány minulosti ...................................................................178
Rány současnosti ................................................................185
Tvář nepřítele .............................................................193
Šíp do srdce .........................................................................202
Vzývání Dagshelgru ........................................................209
Borové město ......................................................................220
Královna Islanzadí ..............................................................226
Ohromující setkání .............................................................240
Přesvědčení .........................................................................244
Odezva ................................................................................253
Odchod ...............................................................................259
Na skále Tel’naeír ................................................................265
Tajný život mravenců ..........................................................282
Pod stromem menoa ...........................................................294
Labyrint opozice ..................................................................306
Na tenké niti .......................................................................317
Elva ......................................................................................323
Probuzení ............................................................................330
Proč bojuješ?........................................................................333
Černý svlačec ......................................................................345
Podstata zla ..........................................................................360
Obraz dokonalosti ...............................................................371
Vyhlazovač ...........................................................................378
Narda...................................................................................390
Kladivo dopadne .................................................................402
Počátek moudrosti ...............................................................417





Rozbitá vejce a opuštěné hnízdo ........................................430
Dračí dar .............................................................................438
Na hvězdné mýtině .............................................................454
Přistání na pevnině .............................................................459
Teirm ...................................................................................464
Jeod Tyčka ...........................................................................471
Nečekaný spojenec .............................................................475
Útěk.....................................................................................485
Dětská hra ...........................................................................498
Předzvěst války ....................................................................501
Rudá čepel, bílá čepel .........................................................509
Vize blízké a vzdálené ..........................................................516
Dary .....................................................................................527
Hrdlo oceánu ......................................................................535
Závod s kančím okem .........................................................541
Do Aberonu ........................................................................548
Hořící pláně .........................................................................557
Mračna války ......................................................................573
Nar Garzhvog ......................................................................578
Čarodějčin nápoj .................................................................585
Bouře propuká .....................................................................596
Přibližování ..........................................................................604
Prvorozený ...........................................................................609
Dědictví ..............................................................................617
Shledání ..............................................................................625





10
d ěj eragona,
prvního dílu Odkazu Dračích jezdců
Eragonovi je patnáct a žije na farmě se strýcem Gerem a bratrancem
Roranem. Gero a jeho nyní již zesnulá žena Mariana Eragona
vychovali. O Eragonově otci se nic neví; matka Selena, Gerova sestra,
krátce po jeho narození odešla a od té doby ji nikdo neviděl. Během jedné
ze svých loveckých výprav v Dračích horách Eragon nečekaně objeví
lesklý modrý kámen a odnese si jej domů. Později kámen praskne
a vylíhne se z něj dračí mládě. Když se jej Eragon dotkne, objeví se mu
na dlani stříbřitá značka, a tak mezi nimi vznikne nezrušitelné pouto
a z Eragona se stává jeden z legendárních Dračích jezdců.
Dračí jezdci byli ustaveni před několika tisíci lety po velké válce
elfů s draky, aby zaručili, že mezi těmito dvěma rasami už nikdy
nedojde k podobnému nepřátelství. Jezdci se stali strážci míru, učiteli,
léčiteli, přírodními filozofy a díky svému spojení s draky také
největšími kouzelníky. Pod jejich vedením a ochranou země zažívala zlaté
časy.
Když do Alagaësie přišli lidé, byli připojeni k tomuto vyvolenému
řádu. Po mnoha letech míru však zrůdní a bojovní urgalové zabili
draka mladého lidského Jezdce Galbatorixe. Ze ztráty draka a
odmítnutí starších Jezdců dát mu nového byl Galbatorix tak rozzuřen, že
se rozhodl svrhnout Jezdce.
Ukradl jiného draka, kterému dal jméno Šruikan, a ovládl ho
pomocí temných kouzel, potom kolem sebe shromáždil skupinu
třinácti zrádců: Křivopřísežníků. S pomocí svých krutých učedníků svrhl
Jezdce, zabil jejich vůdce Vraela a prohlásil se králem Alagaësie.
Ovládnout Alagaësii se Galbatorixovi podařilo jen zčásti, protože
elfové a trpaslíci si uchovali svou samostatnost tím, že se skryli na uta-





11
jených místech, zatímco odpůrci nového krále mezi lidmi založili na
jihu Alagaësie nezávislou zemi zvanou Surda. Po osmdesáti letech
otevřených rozporů způsobených zničením Jezdců se ani dalších
dvacet let nedařilo kritickou situaci vyřešit.
A uprostřed této křehké politické situace se najednou ocitá
Eragon. Bojí se, že je ve smrtelném nebezpečí, nebo je všeobecně
známo, že Galbatorix zabil každého Jezdce, který mu nepřísahal věrnost.
Ukryje proto malou dračici před vlastní rodinou a tajně ji
vychovává. Dá jí jméno Safira podle draka, o němž se mu zmíní vesnický
vypravěč Brom. Zanedlouho jeho bratranec Roran odchází z farmy za
prací, aby vydělal dost peněz a mohl se oženit s řezníkovou dcerou
Katrinou.
V době, kdy už Safira přerostla Eragona, přicházejí do Carvahallu
dva hroziví, podivní cizinci zvaní ra’zakové a hledají tajemný kámen,
tedy Safiřino vejce. Safira ve strachu před nimi uletí s Eragonem do
Dračích hor. Eragon ji sice přesvědčí, aby se vrátila zpátky, ale zjistí,
že mezitím ra’zakové srovnali jeho domov se zemí. Eragon najde
v sutinách Gera, zmučeného a vážně zraněného.
Gero brzy nato zraněním podlehne a Eragon přísahá, že ra’zaky
vypátrá a zabije. Už na útěku Eragona zastaví Brom, který již o Safiře
ví, a požádá Eragona, aby ho mohl ze svých vlastních důvodů
doprovázet. Eragon souhlasí; Brom mu věnuje meč Zar’roc, který kdysi
patřil jednomu Jezdci, ale odmítá mu prozradit, jak ke zbrani přišel.
Eragon se během cest od Broma mnohému naučí, včetně umění
bojovat s mečem a kouzlit. Nakonec ale stopu ra’zaků ztratí a jsou
nuceni navštívit město Teirm, aby s pomocí Bromova starého přítele
Jeoda našli doupě ra’zaků.
V Teirmu se Eragon setká s výstřední bylinkářkou Angelou, která
mu věští osud a předpoví, že mocné síly budou bojovat o to, aby
řídily jeho osud; předpoví mu také milostný vztah k ženě urozeného
původu; to, že jednoho dne opustí Alagaësii a nikdy se už nevrátí; a též
zradu, která přijde z jeho vlastní rodiny. Její společník, kočkodlak
Solembum, mu udělí také pár rad. Pak Eragon, Brom a Safira odjíždějí
do Dras-Leony vypátrat ra’zaky.





12
Brom nakonec Eragonovi prozradí, že je spojencem Vardenů –
skupiny vzbouřenců, kteří usilují o svržení Galbatorixe – a že se v
Carvahallu dlouhou dobu skrýval a čekal, dokud se neobjeví nový Dračí
jezdec. Také mu vysvětlí, že před dvaceti lety s Jeodem ukradli
Safiřino vejce Galbatorixovi. Během tohoto únosu Brom zabil Morzana,
prvního a zároveň posledního z Křivopřísežníků. Nyní existují už jen
dvě dračí vejce, z nichž obě má stále Galbatorix.
Poblíž Dras-Leony ra’zakové přepadnou Eragona a jeho
společníka. Brom chrání Eragona, ale v boji je sám smrtelně zraněn. Ra’zaky
však nečekaně zažene tajemný mladý muž jménem Murtagh, který
tvrdí, že je už delší dobu stopoval. Brom zemře následující noci. S
posledním dechem se přizná, že sám kdysi býval Jezdcem a jeho dračice
se také jmenovala Safira. Eragon pohřbí Broma do pískovcové
hrobky, kterou Safira promění kouzlem v čirý diamant.
Nyní již bez Broma se Eragon a Safira rozhodnou přidat k
Vardenům. Nešastnou náhodou je však Eragon v Gil’eadu zajat a
přiveden ke Stínu Durzovi, Galbatorixovu pobočníkovi. S Murtaghovou
pomocí Eragon z vězení uteče a vezme s sebou dalšího zajatce, elfku
Aryu, která je v bezvědomí. Z Eragona a Murtagha se stanou velcí
přátelé.
Arya se s Eragonem v duchu spojí a sdělí mu, že převážela Safiřino
vejce mezi elfy a Vardeny v naději, že by si dračice mohla vybrat
nového Jezdce a pro něj se vylíhnout. Jenže během poslední cesty ji
přepadl Durza a ona byla nucena kouzlem odeslat vejce pryč a tak se
dostalo až k Eragonovi. Te je Arya vážně zraněná a potřebuje lékařskou
pomoc Vardenů. V myšlenkách ukáže Eragonovi, kde tyto
vzbouřence najít. Začíná napínavý závod s časem. Eragon a jeho přátelé urazí
skoro čtyři sta mil za osm dní. Pronásleduje je skupina urgalů, kteří je
uvězní v nebetyčných Beorských horách. Murtagh, který s nimi
původně nechtěl k Vardenům jít, se již nemůže vrátit a musí Eragonovi
přiznat, že je synem Morzana.
Odsuzuje však skutky svého otce a utekl z Galbatorixova dvora
proto, aby se mohl vydat vlastní cestou. Ukáže Eragonovi
obrovskou jizvu přes záda, k níž přišel jako dítě, když po něm Morzan ho-





13
dil svůj meč Zar’roc. A tak Eragon zjistí, že jeho meč kdysi patřil
Murtaghovu otci, který zradil Jezdce a zavraždil mnoho svých
bývalých druhů.
Už to vypadá, že urgalové pobijí Eragona a jeho přátele, ale na
poslední chvíli je zachrání Vardenové, kteří jako by vystoupili ze skály.
Ukáže se, že vzbouřenci sídlí ve Farthen Dûru, duté hoře deset mil
vysoké a deset mil široké. V této hoře se také nachází hlavní město
trpaslíků – Tronjheim. Eragon je odveden k vůdci Vardenů Ažihadovi
a Murtagh uvězněn kvůli svému původu. Ažihad objasní Eragonovi
mnoho věcí, mimo jiné i to, že Vardenové, trpaslíci a elfové uzavřeli
dohodu, že když se objeví nový Jezdec, bude jej zpočátku cvičit Brom
a pak Jezdec dokončí svůj výcvik u elfů. Eragon se te musí
rozhodnout, zda se bude této dohody držet.
Eragon se seznámí s králem trpaslíků Hrothgarem a Ažihadovou
dcerou Nasuadou; jeho mysl a schopnosti prověřují Dvojčata, dva
holohlaví a nevraživí kouzelníci, kteří slouží Ažihadovi; utká se
s Aryou, která se mezitím uzdravila; a znovu potkává Angelu se
Solembumem, kteří se přidali k Vardenům. Eragon se Safirou také
požehnají jednomu z vardenských osiřelých nemluvňat.
Eragonův pobyt ve Farthen Dûru naruší zprávy o urgalské armádě,
která se blíží trpasličími chodbami. V bitvě, jež následně vypukne, je
Eragon oddělen od Safiry a musí bojovat sám se Stínem Durzou.
Durza je daleko silnější než kterýkoli člověk, snadno Eragona
přemůže a rozsekne mu záda od ramene po bok. Naštěstí v tom okamžiku
Safira s Aryou prorazí střechu sálu – šedesát stop široký hvězdný safír
Isidar Mithrim – a překvapí Durzu natolik, že mu Eragon stačí
probodnout srdce. Urgalové, které Durza doposud ovládal kouzly, jsou
zahnáni zpátky do tunelů.
Zatímco Eragon leží po bitvě v bezvědomí, telepaticky se s ním
spojí bytost, která se mu představí jako Togira Ikonoka – Zdravý
mrzák. Nabídne mu odpovědi na všechny jeho otázky a pobídne ho, aby
jej vyhledal v elfském městě Ellesméra.
Když se Eragon probere, zjistí, že přes veškerou Angelinu snahu
mu na zádech zůstala jizva podobná té Murtaghově. Ke své nelibosti





14
si uvědomí, že Durzu zabil jen šastnou náhodou a že zoufale
potřebuje další výcvik.
Eragon se tedy rozhodne, že vyhledá Togiru Ikonoku v Ellesméře
a bude se od něj učit. Osudové údálosti te probíhají rychlým
tempem, po Alagäesii se šíří první hlasité zprávy o nadcházející válce
a kvapem se blíží čas, kdy bude muset Eragon udělat krok vpřed a
postavit se svému jedinému skutečnému nepříteli: králi Galbatorixovi.










16
d vojí ztráta
P

ísně mrtvých jsou nářkem živých.
To si pomyslel Eragon, když překračoval zkroucené a
rozsekané tělo urgala a poslouchal nářky žen, které odnášely své
milované z krví nasáklé půdy Farthen Dûru. Safira raději mrtvolu
obešla. V duté hoře panovalo šedé přítmí, narušované jen třpytem
jejích modrých šupin.
Byly to už tři dny, co se Vardenové a trpaslíci postavili urgalům
a uhájili Tronjheim, míli vysoké kuželovité město uprostřed Farthen
Dûru, bojiště však dosud zůstávalo poseto zmasakrovanými těly.
Mrtvých leželo všude tolik, že je nemohli ani pochovat. V dálce u stěny
Farthen Dûru temně planul mohutný oheň, v němž pálili urgaly. Je
žádný pohřeb nečekal, ani spočinutí v zemi. Jakmile se Eragon
probral z bezvědomí a zjistil, že Angela vyléčila jeho zranění, chtěl
pomáhat s odstraňováním škod. Zkusil to třikrát, ale pokaždé ho
přepadla strašná bolest, která jako by mu vystřelovala z páteře. Léčitelé
pro něj připravili různé lektvary, Arya s Angelou tvrdily, že je úplně
zdravý. A přesto to bolelo. Ani Safira mu neuměla pomoci, jen s ním
mohla tu bolest sdílet při jejich duchovním spojení.
Eragon si přejel rukou po obličeji a pohlédl vzhůru ke vzdálenému
vrcholku Farthen Dûru, kde se za černou hradbou kouře z pohřební
hranice ukazovaly hvězdy. Tři dny. Uplynuly tři dny od chvíle, kdy
zabil Durzu; od chvíle, kdy mu lidé začali říkat Stínovrah; od chvíle,
kdy mu zbytky černokněžníkova vědomí ochromily mysl a kdy ho
zachránil tajemný Togira Ikonoka, Zdravý mrzák. Nikomu o svém vi-





17
dění neřekl, jenom Safiře. Boj s Durzou a temnými duchy, kteří ho
ovládali, Eragona změnil; zatím si ovšem nebyl jistý, zda k lepšímu,
nebo k horšímu. Cítil se zranitelný, jako by měl každý nečekaný otřes
roztříštit jeho vyléčené tělo a vědomí.
A te se vrátil na místo bitvy, poháněný nutkavou touhou vidět
její následky. Rozhlížel se kolem a viděl jen bolestnou přítomnost
smrti a úpadku, a ne tu slávu, kterou opěvují hrdinské písně.
V dřívějších dobách, ještě než ra’zakové před několika měsíci
zavraždili jeho strýce Gera, by Eragona krutost, jíž byl svědkem mezi
lidmi, trpaslíky a urgaly, zničila. Te se cítil otupělý. S pomocí Safiry
si však uvědomil, že jediná cesta, jak nepřijít uprostřed takové
bolesti o rozum, je něco dělat. Navíc už nevěřil, že život má nějaký
smysl – ne po tom, co viděl Kully, obří urgaly, trhat muže na kusy, zemi
posetou rozsekanými údy a hlínu tak nasáklou krví, že mu
promáčela podrážky bot. Usoudil, že pokud ve válce existuje nějaká
spravedlnost, pak je to v boji na ochranu bezbranných.
Sehnul se a sebral ze země zub, stoličku. Pohazoval si s ní v dlani
a pomalu se Safirou dál obcházeli udusanou pláň. Když se zastavili na
jejím okraji, zahlédli, jak k nim z Tronjheimu pospíchá Jörmundur –
zástupce vardenského vůdce Ažihada. Jakmile se k nim přiblížil,
uklonil se mu. Eragon věděl, že ještě před pár dny by to neudělal.
„To jsem rád, že jsem tě včas našel, Eragone.“ Jörmundur svíral v
ruce svitek pergamenu. „Ažihad se vrací a chce, abys byl u toho. Ostatní
už na něj čekají u západních bran Tronjheimu. Musíme si pospíšit,
abychom ho stihli.“
Eragon přikývl, zamířil k bráně a stále se přitom dotýkal Safiry.
Ažihad byl od bitvy většinu času pryč a snažil se dopadnout urgaly,
kterým se podařilo utéct do podzemních chodeb trpaslíků pod
Beorskými horami. Viděli ho mezitím jen jednou, a to zrovna zuřil,
protože zjistil, že dcera Nasuada nesplnila jeho příkaz a neodešla před
bitvou do bezpečí spolu s ostatními ženami a dětmi. Místo toho tajně
bojovala v řadách vardenských lukostřelců.
Ažihada te doprovázeli Murtagh a Dvojčata: Dvojčata jej měla
na nebezpečné cestě chránit svými kouzly, zatímco Murtagh toužil





18
Vardenům znovu dokazovat, že mu mohou důvěřovat. Eragona pře -
kvapilo, že lidé tak změnili svůj postoj k Murtaghovi, synovi Dračího
jezdce Morzana a nejvěrnějšího z Galbatorixových Křivopřísežníků.
I když Murtagh svým otcem pohrdal a byl oddaný Eragonovi,
Vardenové mu zpočátku nevěřili. Ale te se nikomu z nich nechtělo
plýtvat energií na malichernou záš, když měli spousty jiné práce. Eragon
litoval, že si nemůže s Murtaghem promluvit, a těšil se, až si o všem
co nejdřív popovídají.
Když se Safirou obešli Tronjheim, uviděli ve světle lucerny před
dřevěnou branou malou skupinku. Byl tam i Orik, trpaslík
netrpělivě přešlapující na podsaditých nohou, a Arya. Ve tmě zářil bílý
obvaz, který měla na paži, a tlumeně se jí odrážel ve vlasech. Eragon
pocítil zvláštní vzrušení, tak jako vždy, když elfku uviděl. Letmo na
něj a na Safiru pohlédla zelenýma blýskavýma očima a dál vyhlížela
Ažihada.
Tím, že Arya rozbila Isidar Mithrim – obří hvězdný safír, který měl
dvacet metrů napříč a byl vybroušený do tvaru růže –, pomohla
Eragonovi zabít Durzu a vyhrát tak celou bitvu. Přesto se na ni trpaslíci
hněvali, nebo zničila jejich nejcennější poklad. Odmítli kamkoli
odnést zbytky safíru a nechali je ležet v obrovském kruhu uvnitř hlavní
haly Tronjheimu. Eragon se procházel střepinovou spouští a prožíval
zármutek nad ztracenou nádherou společně s trpaslíky.
Zastavili se Safirou u Orika a rozhlédli se po pusté pláni kolem
Tronjheimu, která se prostírala pět mil na všechny strany až ke
stěnám Farthen Dûru. „Odkud má Ažihad přijít?“ zeptal se Eragon.
Orik ukázal na trs luceren zavěšených u obrovské díry do tunelu
asi dvě míle od nich. „Brzy by tu měl být.“
Eragon trpělivě čekal s ostatními, odpovídal na dotazy a
poznámky, ale jinak raději v duchu mluvil se Safirou. Ticho, které se ve
Farthen Dûru rozhostilo, mu vyhovovalo.
Uběhla půlhodina, než se u vzdáleného tunelu něco pohnulo.
Z otvoru vylezla skupina deseti mužů, pak se otočili a pomohli ven
přibližně stejnému počtu trpaslíků. Jeden z mužů – Eragon
předpokládal, že je to Ažihad – zvedl ruku a válečníci se za ním shromáždi-





19
li ve dvou řadách. Na znamení začal útvar hrdě pochodovat směrem
k Tronjheimu.
Když ušli sotva pár metrů, tunel za nimi opět ožil a vyskočily z něj
další postavy. Eragon přimhouřil oči, nebo zdálky pořádně neviděl.
To jsou urgalové! vykřikla Safira a tělo se jí napjalo jako tětiva.
Eragon se jí dál nevyptával. „Urgalové!“ vykřikl, vyskočil na Safiru
a vynadal sám sobě, že nechal meč Zar’roc ve své komnatě. Nikdo
nečekal útok v tuto chvíli, bezprostředně poté, co zahnali urgalskou
armádu.
Safira roztáhla azurově modrá křídla, máchla jimi, vyskočila a
každou vteřinou letu nabírala rychlost a výšku; Eragona při tom celou
dobu bodala rána v zádech. Pod nimi utíkala Arya k tunelu tak
rychle, že skoro držela tempo se Safirou. Za ní pak běžel Orik s několika
muži, zatímco Jörmundur spěchal zpátky ke kasárnám.
Eragon mohl jen bezmocně sledovat, jak se urgalové vrhli na zadní
část Ažihadova oddílu; na takovou dálku nemohl použít kouzlo.
Využili okamžiku překvapení a vmžiku zkosili čtyři vojáky a přinutili
zbytek mužů a trpaslíků, aby se shlukli kolem Ažihada, když se ho snažili
ochránit. Meče a sekery zařinčely, jak se do sebe bojovníci pustili. Od
jednoho z Dvojčat vyšlehl záblesk a jeden urgal padl k zemi s
useknutou paží.
Chvíli to vypadalo, že se skupina dokáže urgalům ubránit, pak to
ale ve vzduchu zavířilo a scéna jim zmizela v tenkém pásu mlhy. Když
se mlha rozplynula, stáli tam už jen čtyři válečníci: Ažihad, Dvojčata
a Murtagh. Urgalové na ně dotírali a zastínili Eragonovi výhled,
takže jen bezmocně hleděl s narůstající hrůzou a strachem.
Néé! Néé! Néé!
Než doletěli na místo, hlouček urgalů se vřítil zpátky do tunelu,
zalezl pod zem a zanechal po sobě jenom padlá těla.
Jakmile Safira přistála, Eragon seskočil na zem, pak ho ale přemo -
hl zármutek a vztek a zaváhal. Tohle nedokážu. Příliš mu to
připomínalo okamžik, kdy se vrátil na farmu a našel tam umírajícího strýce
Gera. S každým krokem přemáhal obavy a začal hledat, jestli někdo
přežil.





20
Místo se nepříjemně podobalo bojišti, které si předtím prohlížel,
jen krev tady byla čerstvá.
Uprostřed té spouště ležel Ažihad s náprsním krunýřem
rozsekaným četnými ranami. A kolem něj pět urgalů, které stačil zabít. Ještě
ztěžka přerývaně dýchal. Eragon k němu poklekl a sklonil tvář, aby
jeho slzy nedopadaly na vůdcovu zraněnou hru. Takové rány se
nedaly vyléčit. Arya už k nim dobíhala, potom se však zarazila a
zastavila. Tvář jí potemněla smutkem, když poznala, že Ažihada už nikdo
nezachrání.
„Eragone,“ vyklouzlo Ažihadovi mezi rty. Byl to jen slabý šepot.
„Ano, tady jsem.“
„Poslouchej mě, Eragone... Mám pro tebe poslední příkaz.“ Eragon
se sklonil níž, aby slyšel jeho slova. „Něco mi musíš slíbit: slib mi, že...
nedovolíš, aby mezi Vardeny zavládl chaos. Oni jsou jediná naděje,
jak vzdorovat Království... Musejí zůstat silní. Musíš mi to slíbit.“
„Slibuji.“
„Žij v pokoji, Eragone Stínovrahu...“ S tím posledním
vydechnutím Ažihad zavřel oči, jeho vznešená tvář znehybněla a zemřel.
Eragon sklopil hlavu. Měl tak sevřené hrdlo, že to bolelo a jen
stěží se dokázal nadechnout. Arya požehnala Ažihadovi ve starověkém
jazyce a dodala svým zvučným hlasem: „Běda... Jeho smrt vyvolá
velké spory. Má pravdu, musíš udělat všechno pro to, abys předešel
mocenským bojům. Pomohu ti, kdykoli to bude možné.“
Eragonovi nebylo do řeči a díval se na ostatní těla. Co by za to dal,
kdyby te mohl být někde jinde. Safira očichala jednoho z urgalů
a řekla: Tohle se nemělo stát. Je to zločin a o to horší, že se stal v době,
kdy bychom měli být v bezpečí a slavit vítězství. Prozkoumala další tělo
a potom prudce otočila hlavu. Kde jsou Dvojčata a Murtagh? Mezi
mrtvými nejsou.
Eragon přelétl mrtvoly očima. Máš pravdu! S radostnou nadějí
spěchal k ústí tunelu. V dutinách sešlapaných mramorových schodů
se srážely loužičky krve jako řada černých zrcátek, lesklých a
oválných, jako by tudy někdo táhl několik krvácejících těl. Urgalové je
museli unést! Ale proč? Nikdy si neberou vězně ani rukojmí. V okamžiku





21
ho znovu zachvátilo zoufalství. Nezáleží na tom. Bez posil je nemůžeme
pronásledovat; ty bys ani neprolezla otvorem dovnitř.
Možná jsou ještě naživu. To je necháš napospas urgalům?
Co čekáš, že udělám? Chodby trpaslíků jsou nekonečné bludiště! Jenom
bych se ztratil. A pěšky bych stejně urgaly nedohonil, i když Arya by to
možná dokázala.
Tak ji o to požádej.
Aryu! Eragon zaváhal, touha něco udělat v něm zápasila s nechutí
vystavit ji nebezpečí. Jenže pokud se někdo z Vardenů dokáže
vypořádat s urgaly, je to právě ona. S povzdechem jí vysvětlil, co zjistili.
Arya se zamračila, až se jí sešikmené obočí uprostřed spojilo. „Ne -
dává to smysl.“
„Vydáš se za nimi?“
Chvíli na něj upřeně hleděla. „Wiol ono.“ Kvůli tobě. Pak vyrazila
kupředu, v ruce se jí zablýskl meč a ponořila se pod zem.
S palčivým pocitem se Eragon usadil se zkříženýma nohama
vedle Ažihada, aby držel hlídku nad jeho tělem. Nedokázal se smířit
s tím, že Ažihad je mrtvý a Murtagh nezvěstný. Murtagh. Syn
jednoho z Křivopřísežníků – třinácti Jezdců, kteří pomohli
Galbatorixovi zničit jejich řád a prohlásit se králem Alagaësie – a Eragonův
přítel. Občas si Eragon přál, aby mu Murtagh zmizel ze života, ale
když ho te někdo násilím odstranil, zanechala v něm ta ztráta
nečekanou prázdnotu. Nehybně seděl, dokud nepřišel Orik se svými
muži.
Když Orik uviděl Ažihada, zadupal, zaklel v trpasličím jazyce a
zasekl sekeru do těla mrtvého urgala. Muži jen zděšeně stáli a mlčeli.
Trpaslík promnul v mozolnatých rukou hrst hlíny a zavrčel: „Tak,
právě se roztrhlo sršní hnízdo; po tomhle už s Vardeny nebudeme
moci žít v klidu. Barzûln, tím se věci komplikují. Byls tady včas, abys
slyšel jeho poslední slova?“
Eragon pohlédl na Safiru. „Zopakuji je až tomu, komu byla určena.“
„Chápu. A kde je Arya?“
Eragon ukázal k tunelu.
Orik znovu zaklel, pak zavrtěl hlavou a dřepl si.





22
Zanedlouho dorazil Jörmundur s vojáky, sešikovanými do
dvanácti řad po šesti. Dal jim znamení, aby zůstali stát mimo kruh těl,
zatímco on sám pokračoval kupředu. Sehnul se a dotkl se Ažihadova
ramene. „Jak může být osud tak krutý, starý příteli? Byl bych tu dřív,
kdyby tahle mizerná hora nebyla tak rozlehlá, a mohl jsem tě
zachránit. Místo toho jsme na vrcholu vítězství utržili ránu největší.“
Eragon mu v ústraní řekl o Arye a zmizení Dvojčat a Murtagha.
„Neměla tam chodit,“ řekl Jörmundur a narovnal se, „ale te už
s tím nic nenaděláme. Postavíme sem stráž, ale potrvá nejmíň
hodinu, než seženeme nějaké trpaslíky jako průvodce pro další výpravu
do podzemí.“
„Rád bych ji vedl,“ nabídl se Orik.
Jörmundur se ohlédl a zahleděl se do dálky k Tronjheimu. „Ne,
Hrothgar tě te bude potřebovat; musí jít někdo jiný. Promiň,
Eragone, ale všechny důležité osoby tu musí zůstat, dokud nebude
vybrán Ažihadův nástupce. Arya se o sebe musí postarat sama...
Stejně bychom ji už nedohnali.“
Eragon přikývl a smířil se s nevyhnutelným.
Jörmundur přelétl pohledem kolem dokola a pak řekl zvučně, aby
to všichni slyšeli: „Ažihad zemřel smrtí bojovníka! Pohlete, zabil
pět urgalů tam, kde by jiného muže přemohl jeden. Vzdáme mu
veškeré pocty a budeme doufat, že jeho duše bohy potěší. Odneste ho
i jeho společníky na štítech zpátky do Tronjheimu... a nestyte se za
slzy, nebo toto je den zármutku, který si budou všichni pamatovat.
A máme už brzy tu čest zabodnout meč do zlosynů, kteří nám
zavraždili vůdce!“
Bojovníci poklekli jako jeden muž a smekli, aby vzdali Ažihadovi
hold. Pak vstali a uctivě ho pozvedli na své štíty, takže jim spočíval
na ramenou. Už nyní mnozí Vardenové plakali, slzy jim stékaly do
vousů, a přesto se vztyčenými hlavami splnili svou povinnost a
nenechali Ažihada spadnout. Slavnostním krokem pochodovali zpátky do
Tronjheimu a Safira s Eragonem šli uprostřed průvodu.





23
r ada starších
E

ragon se probudil, překulil se na okraj postele a rozhlédl se
po pokoji zaplaveném tlumeným světlem uzavřené lucerny.
Posadil se a pozoroval spící Safiru. Svalnaté boky se jí
vzdouvaly a zase klesaly, jak obrovské měchy jejích plic proháněly vzduch
šupinatými nozdrami. Eragon pomyslel na nespoutaný žár, který te
v sobě dokázala shromáždit a s ohlušujícím řevem vypustit ze
chřtánu. Byl to děsivý pohled, když jí plameny schopné roztavit kov
proudily přes jazyk a zuby, aniž by je poškodily. Od té doby, co Safira
poprvé chrlila oheň během jeho boje s Durzou – když se k nim řítila
z vrcholku Tronjheimu –, byla na svůj nový um nesnesitelně pyšná.
Neustále vypouštěla plamínky a využila každou příležitost, kdy mohla
něco zapálit.
Protože Isidar Mithrim byl roztříštěný na kusy, Eragon se Safirou
už nemohli bydlet v dračí sluji nad ním. Trpaslíci jim poskytli
prostory ve staré strážnici v přízemí Tronjheimu. Byl to rozlehlý pokoj, ale
s nízkým stropem a tmavými stěnami.
Na Eragona padla sklíčenost, když si vzpomněl na události
předchozího dne. Oči se mu zalily slzami, které se nezadržitelně hrnuly
ven – jednu z nich zachytil na dlaň. O Arye neměli žádné zprávy až
do pozdního večera, kdy se vyčerpaná vynořila z tunelu. Ačkoli
udělala, co mohla, a zapojila své kouzelné schopnosti, urgalové jí unikli.
„Našla jsem tohle,“ řekla. Pak jim ukázala jeden z fialových plášů
Dvojčat, roztrhaný a zkrvavený, Murtaghovu tuniku a jeho kožené
rukavice. „Byly pohozené na okraji černé průrvy, k jejímuž dnu ne-





24
vede žádná chodba. Urgalové jim museli ukrást brnění a zbraně
a hodit těla do té jámy. Nazírala jsem Murtagha i Dvojčata, ale
neviděla jsem nic než stíny propasti.“ Její oči se střetly s Eragonovými.
„Promiň, jsou pryč.“
Te, zcela ponořený do sebe, Eragon oplakával Murtagha. Byl to
strašný, plíživý pocit ztráty a hrůzy o to horší, že mu během
posledních měsíců postupně přivykal.
Jak se díval na slzu ve své dlani – malou, lesklou krůpěj –, rozhodl
se, že se pokusí nazírat ty tři zmizelé sám. Věděl, že je to zoufalý
a zbytečný pokus, ale musel se o to pokusit, aby přesvědčil sám sebe,
že Murtagh je opravdu pryč. Přesto si nebyl jistý, jestli chce uspět
tam, kde Arya selhala, a jestli by se cítil nějak líp, kdyby zahlédl
Murtagha ležícího na dně srázu hluboko pod Farthen Dûrem.
Zašeptal: „Draumr kópa.“ Kapku zahalila tma a proměnila ji v
malou tečku noci na stříbrné dlani. Něco se přes ni mihlo, jako když
pták přelétne přes měsíc zatažený mraky... pak nic.
Druhá slza se spojila s první.
Eragon se zhluboka nadechl, opřel se a ponořil se do ticha. Když se
zotavil po Durzově zranění, uvědomil si, že zvítězil jen díky velkému
štěstí, a bylo to pokořující vědomí. Pokud někdy budu čelit dalšímu Stí­
novi, ra’zakovi nebo Galbatorixovi, musím být silnější, jestli chci vyhrát.
Brom mě mohl naučit víc, vím to. Ale bez něj mám jedinou šanci: elfy.
Safiře se zrychlil dech, otevřela oči a zeširoka zívla. Dobré ráno,
maličký.
Dobré? Pohlédl dolů a rukama zatlačil do matrace. Je příšerné...
Murtagh a Ažihad... Proč nás hlídky v tunelech nevarovaly před urgaly?
Nemohli nepozorovaně sledovat Ažihadovu skupinu... Arya měla prav­
du, nedává to smysl.
Nikdy se nedozvíme pravdu, řekla vlídně Safira. Postavila se, až se
křídly otřela o strop. Měl by ses najíst a pak musíme zjistit, co mají Var­
denové v plánu. Nemáme času nazbyt; nový vůdce může být na světě bě­
hem pár hodin.
Eragon souhlasil a vzpomněl si na okamžik, když se včera všichni
rozcházeli: Orik pospíchal donést králi Hrothgarovi zprávy, Jörmun-





25
dur nesl Ažihadovo tělo na místo, kde bude spočívat až do pohřbu,
a Arya stála sama a sledovala dění kolem.
Eragon vstal a připoutal si Zar’roc a luk, pak se sehnul, aby zvedl
sedlo Sněžného bleska. Tělem mu projela ostrá bolest, která ho
srazila na zem. Svíjel se a pokoušel se dotknout zad. Měl pocit, jako by
ho přeřízli v půli. Safira zavrčela, když řezavou bolest ucítila. Snažila
se ho v mysli ukonejšit, ale nedokázala utrpení zmírnit. Instinktivně
zvedla ocas, jako by se připravovala k boji.
Trvalo několik minut, než záchvat odezněl a poslední bolest se
vytratila. Eragon ztěžka oddechoval. Obličej měl zpocený, vlasy
slepené a oči ho pálily. Sáhl si na záda a opatrně se dotkl horního konce
jizvy. Byla horká, zanícená a citlivá na dotek. Safira sklonila hlavu
a nosem se dotkla jeho paže. Ach, maličký...
Tentokrát to bylo horší, řekl, zatímco s námahou vstával. Nechala
ho, aby se o ni opřel, Eragon si kapesníkem otřel pot a pak váhavě
vykročil ke dveřím.
Máš dost sil, abys šel?
Musíme jít. Máme povinnost jako drak a Jezdec veřejně volit dalšího
vůdce Vardenů a možná dokonce ovlivnit jeho výběr. Neopominu naše sil­
né postavení; te máme mezi Vardeny velkou autoritu. Aspoň tu nejsou
Dvojčata, aby se sama chopila moci. To je jediná výhoda celé situace.
Výborně, ale Durza by měl tisíc let trpět v mukách za to, co ti udělal.
Zabručel. Jen mě jisti.
Společně prošli Tronjheimem do nejbližší kuchyně. V chodbách
a předsíních se lidé zastavovali, klaněli se jim a mumlali „Argetlam“
nebo „Stínovrah“. Dělali to dokonce i trpaslíci, i když ne tak často.
Na Eragona zapůsobily chmurné, vyčerpané pohledy lidí a tmavé
oblečení na znamení smutku. Mnohé ženy byly celé v černém a tváře
jim zakrývaly krajkové závoje.
V kuchyni Eragon zasedl s kamenným tácem jídla k nízkému
stolu. Safira ho pozorně sledovala pro případ, že by ho přepadl další
záchvat. Několik lidí se k němu pokusilo přiblížit, ale ona ohrnula ret
a zavrčením je odehnala. Eragon se nimral v jídle a předstíral, že
žádné vyrušení nevnímá. Nakonec se, ve snaze odvést myšlenky od





26
Murtagha, zeptal: Kdo myslíš, že by te dokázal řídit Vardeny, když jsou
Ažihad a Dvojčata mrtví?
Zaváhala. Ty bys to možná dokázal, pokud bychom poslední Ažihado­
va slova vykládali jako požehnání k vůdcovství. Skoro nikdo by se ti nepo­
stavil. Přesto to asi nebude ta nejlepší volba. Vidím v tom spíš spoustu pro­
blémů.
Souhlasím. Navíc Arya by byla proti a ona může být nebezpečným ne­
přítelem. Elfové nedokáží lhát ve starověkém jazyce, ale v tom našem ta­
kové zábrany nemají – mohla by popřít Ažihadova slova, pokud by to pro­
spělo jejím úmyslům. Ne, nestojím o to... Co Jörmundur?
Ažihad ho považoval za svou pravou ruku. Bohužel toho o něm ani
o dalších vůdcích Vardenů moc nevíme. Jsme tady příliš krátce. Budeme si
muset udělat úsudek na základě pocitů a dojmů, protože nemůžeme využít
zkušenosti z dřívějška.
Eragon posouval kousek ryby kolem hromádky rozmačkaných hlíz.
Nezapomeň na Hrothgara a trpasličí klany; v téhle věci nezůstanou zti­
cha. Až na Aryu se elfové nemohou k následnictví vyjádřit – bude roz­
hodnuto dřív, než se to dozvědí. Ale trpaslíky není možné vynechat – a ani
by se nenechali. Hrothgar podporuje Vardeny, ale pokud se proti němu po­
staví většina klanů, mohl by nakonec pod nátlakem podpořit někoho, kdo
se pro velení nehodí.
A kdo by to mohl být?
Někdo snadno manipulovatelný. Zavřel oči a opřel se. Mohl by to být
kdokoli z Farthen Dûru, naprosto kdokoli.
Dlouho uvažovali o tom, co je čeká. Pak Safira řekla: Eragone, ně­
kdo za tebou přišel. Nemůžu ho odehnat.
Cože? Otevřel oči a přimhouřil je, aby uvykly světlu. U stolu stál
pobledlý chlapec. Sledoval Safiru, jako by se bál, že se ho pokusí
sežrat. „Co je?“ zeptal se Eragon, ale ne nevlídně.
Hoch sebou poplašeně trhnul a pak se uklonil. „Byl jsi povolán,
Argetlame, abys promluvil před Radou starších.“
„Kdo to je?“
Ta otázka zmátla chlapce ještě víc. „Rada – rada je... jsou to...
lidé, které jsme si my – tedy Vardenové – vybrali, aby naším jménem





27
mluvili s Ažihadem. Byli to jeho důvěrní rádcové a te si tě přejí
vidět. Je to veliká pocta!“ Nakonec se letmo pousmál.
„Dovedeš mě k nim?“
„Ano.“
Safira na Eragona tázavě pohlédla. Pokrčil rameny a nechal jídlo
jídlem. Pak kývnul, že mohou vyrazit. Cestou chlapec dychtivýma
očima obdivoval Zar’roc, pak stydlivě sklopil pohled.
„Jak ti říkají?“ zeptal se Eragon.
„Jarša, pane.“
„To je hezké jméno. Vzkaz jsi předal jako správný posel; můžeš být
na sebe pyšný.“ Jarša se rozzářil a radostně si poskočil.
Došli k vypouklým kamenným dveřím, které Jarša otevřel. Místnost
uvnitř byla kruhová, s nebesky modrou kopulí zdobenou souhvězdími.
Uprostřed komnaty stál kulatý mramorový stůl, vykládaný znakem
Dûrgrimst Ingeitum – stojící kladivo s dvanácti hvězdami kolem.
Seděl u něj Jörmundur, nějaký dlouhán a mohutný muž, vedle nich pak
žena se scvrklými rty, očima blízko u sebe a důkladně namalovanými
tvářemi a druhá žena s ohromnou hřívou šedých vlasů a zralou tváří,
které ze šněrovačky držící bujné poprsí vykukovala rukoje dýky.
„Můžeš jít,“ propustil Jörmundur Jaršu, který se spěšně uklonil
a odešel.
Eragon si uvědomoval, že ho sledují, a proto pomalu obhlédl
místnost a posadil se doprostřed řady prázdných židlí, tak aby se k němu
členové rady museli ve svých křeslech otočit. Safira si dřepla přímo
za ním, takže na temeni hlavy cítil její horký dech.
Jörmundur se napůl postavil, aby se zlehka uklonil, pak se znovu
usadil. „Děkuji, že jsi přišel, Eragone, i když i pro tebe nedávné události
znamenaly velkou ztrátu. Tohle je Umért,“ představil vysokého muže;
„Falberd,“ to byl ten silný; „a Sabrae s Elesari,“ ukázal na dvě ženy.
Eragon pokynul hlavou a zeptal se: „A co Dvojčata, byla i ona
součástí této rady?“
Sabrae prudce zavrtěla hlavou a důrazně poklepala dlouhým nehtem
o stůl. „Ti s námi neměli nic společného. Byly to slizké – víc než
slizké – pijavice, které si šly jen za vlastním prospěchem. Nijak netouži-





28
li přinášet užitek Vardenům. A tak neměli místo ani v této radě.“
Eragon i na tu vzdálenost cítil její voňavku; byla těžká a mastná jako
zahnívající květina. Při tom pomyšlení musel potlačit úsměv.
„To stačí. Nejsme tu proto, abychom se bavili o Dvojčatech,“
prohlásil Jörmundur. „Čelíme krizi, s níž je třeba se vypořádat rychle
a účinně. Pokud nevybereme Ažihadova nástupce, udělá to někdo
jiný. Hrothgar už se na nás obrátil, aby nám vyjádřil soustrast. I když
byl víc než zdvořilý, určitě už v tuhle chvíli spřádá své vlastní plány.
Musíme také myslet na Du Vrangr Gata, kouzelníky. Většina z nich
je oddaná Vardenům, ale jeden nikdy neví, co udělají. Možná se nám
rozhodnou vzdorovat, aby tím něco získali. Proto potřebujeme tvou
pomoc, Eragone, abys potvrdil právoplatnost Ažihadova nástupce.“
Falberd se zvedl a položil masité ruce na stůl. „Nás pět už se
rozhodlo, koho budeme podporovat. Nikdo z nás nepochybuje, že je to
ta správná osoba. Ale,“ pozvedl baculatý prst, „než ti prozradíme, kdo
to je, musíš nám dát čestné slovo, že a už s námi budeš souhlasit,
nebo ne, nic z naší rozpravy se nedostane mimo tuto místnost.“
Proč to chtějí? zeptal se Eragon Safiry.
To nevím, řekla a odfrkla si. Možná je to léčka... Ale asi na to musíš
přistoupit. Nezapomínej však, že mě nepožádali, abych se k čemukoli za­
vázala. Vždycky můžu všechno říct Arye, pokud to bude potřeba. Jsou
hloupí, když zapomínají, že jsem stejně inteligentní jako kterýkoli člověk.
Eragona ta myšlenka upokojila, a tak řekl: „Výborně, máte mé
slovo. Takže koho chcete za nového vůdce Vardenů?“
„Nasuadu.“
Eragon překvapeně sklopil pohled a rychle přemýšlel. O Nasuadě
jako nástupkyni vůbec neuvažoval kvůli jejímu mládí – byla jen
o pár let starší než on sám. Samozřejmě neexistoval žádný skutečný
důvod, proč by se nemohla stát vůdcem, ale proč by chtěla Rada
starších právě ji? Co z toho budou mít? Vzpomněl si na Bromovu
radu a pokusil se zvážit tu věc ze všech úhlů, nebo věděl, že se musí
rychle rozhodnout.
Nasuada je odvážná, poznamenala Safira. Byla by jako její otec.
Možná, ale jaký mají důvod, aby zvolili zrovna ji?





29
Aby Eragon získal čas, zeptal se: „Proč ne ty, Jörmundure? Ažihad
tě považoval za svou pravou ruku. Neznamená to, že bys měl nyní
nastoupit na jeho místo?“
Radou přelétl záchvěv znepokojení: Sabrae se ještě víc napřímila
v křesle a sepjala ruce před sebou; Umért a Falberd na sebe chmurně
pohlédli, zatímco Elesari se jen usmála, až jí rukoje dýky poskočila
na prsou.
„Protože,“ Jörmundur pečlivě volil slova, „Ažihad tím měl na mysli
jenom vojenské záležitosti, nic víc. Kromě toho jsem členem této
rady, která má moc jen díky tomu, že podporujeme jeden druhého. Bylo
by nerozumné a nebezpečné, kdyby se jeden z nás povýšil nad
ostatní.“ Radě se po jeho odpovědi ulevilo a Elesari ho dokonce poplácala
po předloktí.
Ha! zvolala Safira. Myslím, že by převzal moc, kdyby tak mohl přinu­
tit ostatní, aby ho podporovali. Jen se podívej, jak na něj zahlížejí. Jako by
mezi sebou měli nebezpečnou šelmu.
Je jako vlk ve smečce šakalů.
„Má Nasuada dostatek zkušeností?“ vyptával se Eragon.
Elesari se předklonila, až se přitiskla k okraji stolu. „Byla jsem tu
už sedm let, když se Ažihad přidal k Vardenům. Sledovala jsem, jak
Nasuada vyrůstá z milovaného děvčátka v ženu, jakou je dnes.
Občas trochu lehkovážná, ale dobrý vůdce pro Vardeny. Lidé ji budou
milovat. A já,“ plácla se srdečně do prsou, „a moji přátelé tady
budeme, abychom ji provedli nelehkými časy. Vždycky bude mít někoho,
kdo jí ukáže cestu. Nezkušenost nebude překážkou, aby mohla
převzít místo, které jí právem patří.“
Konečně se Eragon dovtípil. Chtějí loutku!
„Za dva dny se bude konat Ažihadův pohřeb,“ vložil se do toho
Umért. „Hned po něm chceme prohlásit Nasuadu novým vůdcem.
Musíme se jí ještě zeptat, ale určitě bude souhlasit. Chtěli bychom,
abys byl u jmenování – nikdo, dokonce ani Hrothgar pak nemůže
proti volbě nic namítnout – a abys přísahal věrnost Vardenům. To
lidem navrátí sebedůvěru, kterou jim vzala Ažihadova smrt, a
předejde tomu, aby se kdokoli pokusil rozbít nové uspořádání.“





30
Věrnost!
Safira se s Eragonem v duchu rychle spojila. Všimni si, že nechtějí,
abys přísahal poslušnost Nasuadě – jen Vardenům.
Ano. A oni chtějí být těmi, kdo jmenují Nasuadu, aby tak dali najevo,
že rada je mocnější než ona. Mohli požádat Aryu nebo nás, abychom ji
jmenovali. Ale tím by povýšili každého, kdo to udělá, nad všechny Varde­
ny. Takhle dají najevo svou nadřazenost nad Nasuadou, díky přísaze věr­
nosti získají vládu nad námi a také zvýší svou důvěryhodnost, když Na­
suadu na veřejnosti podpoří Jezdec.
„Co se stane,“ zeptal se, „když se rozhodnu nepřijmout váš návrh?“
„Návrh?“ zopakoval Falberd a vypadal zmateně. „No, samozřejmě
nic. Pouze tím hrozně znevážíš celý ceremoniál, když nebudeš u
Nasuadina zvolení. Pokud ji hrdina bitvy ve Farthen Dûru nevezme na
vědomí, bude si myslet, že jí to Jezdec udělal naschvál a že mu
Vardenové nestojí za to, aby jim sloužil! Kdo by unesl takovou hanbu?“
Řekli mu to víc než jasně. Eragon pod stolem sevřel hrušku jílce
Zar’rocu. Chtělo se mu vykřiknout, že je zbytečné nutit ho, aby
podporoval Vardeny, protože by to stejně udělal. Jenže te se
instinktivně vzbouřil a hodlal se ubránit okovům, které se mu snažili nasadit.
„Když jsou tedy Jezdci tak vysoce vážení, mohl bych se rozhodnout,
že budu nejužitečnější, povedu-li Vardeny sám.“
Atmosféra v místnosti zhoustla. „To by nebylo moudré,“ prohlásila
Sabrae.
Eragon rozvažoval, jak z té situace uniknout. Když je te Ažihad
pryč, řekla Safira, je asi nemožné zůstat nezávislý na všech skupinách, jak
to po nás chtěl. Nemůžeme rozhněvat Vardeny, a pokud jim po Nasuadině
nástupu bude tahle rada vládnout, musíme je uklidnit. Pamatuj, že oni
jednají z pudu sebezáchovy stejně jako my.
Ale co po nás budou chtít, jakmile nás budou mít v hrsti? Dodrží
smlouvu Vardenů s elfy a pošlou nás na výcvik do Ellesméry, nebo nám
přikážou něco jiného? Jörmundur mi připadá jako čestný muž, ale co zby­
tek rady? To nedokážu říct.
Safira se mu čelistí otřela o temeno hlavy. Přistup na to, že se zú­
častníš obřadu s Nasuadou; to myslím musíme udělat. Co se týče slibu





31
věrnosti, uvidíš, jestli se tomu dá nějak vyhnout. Možná se mezitím přiho ­
dí něco, co změní naše postavení... Arya možná najde nějaké řešení.
Eragon náhle přikývl a řekl: „Jak si přejete, přijdu na Nasuadino
jmenování.“
Zdálo se, že se Jörmundurovi ulevilo. „Dobrá, dobrá. Pak musíme
vyřešit už jen jednu věc, než půjdeš: Nasuadin souhlas. Není důvod
to odkládat, když jsme tu všichni. Okamžitě pro ni pošlu. A pro Aryu
také – potřebujeme i souhlas elfů, než rozhodnutí zveřejníme. Neměl
by to být problém; Arya nepůjde proti naší radě a tobě, Eragone.
Bude muset přistoupit na naše rozhodnutí.“
„Počkej,“ zavelela Elesari a zablesklo se jí v očích. „Ještě tvoje
slovo, Jezdče. Slíbíš na obřadu věrnost?“
„Ano, to musíš,“ souhlasil Falberd. „Vardenové by byli zostuzeni,
kdyby ti nemohli poskytovat všemožnou ochranu.“
Hezky řečeno!
Za pokus to stálo, řekla Safira. Obávám se, že te už nemáš na výběr.
I když odmítnu, neodváží se nám ublížit.
Ne, ale dokázali by zařídit, aby naše strasti nikdy neskončily. Nechci,
abys to přijal kvůli mně, ale kvůli sobě. Je mnoho nebezpečí, před nimiž tě
nedokážu uchránit, Eragone. S protivníkem, jako je Galbatorix, kolem se­
be potřebuješ spojence, ne nepřátele. Nemůžeme si dovolit bojovat jak
s Královstvím, tak s Vardeny.
Nakonec řekl: „Slíbím.“ Kolem celého stolu byly znát známky úle -
vy – dokonce i chabě skrývaný povzdech Umérta. Oni se nás bojí!
To by taky měli, poznamenala uštěpačně Safira.
Jörmundur zavolal Jaršu a pár slovy jej poslal pro Nasuadu a Aryu.
Zatímco byl pryč, rozmluva přešla v nepříjemné ticho. Eragon si
nevšímal rady a místo toho si lámal hlavu s tím, jak by se dostal z téhle
bezvýchodné situace. Nic ho ale nenapadalo.
Když se dveře znovu otevřely, všichni se s očekáváním otočili. První
vešla Nasuada s bradou vysoko zdviženou a vyrovnaným pohledem.
Měla vyšívané šaty v nejtmavším odstínu černé, ještě tmavší než její
kůže, až na temně červený pruh táhnoucí se od ramene k boku. Za ní
šla Arya, mrštně a ladně jako kočka, a upřímně ohromený Jarša.





32
Když chlapce propustili, pomohl Jörmundur Nasuadě do křesla.
Eragon přispěchal stejným způsobem pomoci Arye, ale ta
nabídnutou židli nevzala na vědomí a postavila se dál od stolu. Safiro,
pomyslel si, řekni jí o všem, co se stalo. Mám pocit, že rada jí nehodlá sdělit, že
mě přinutili přísahat věrnost Vardenům.
„Aryo,“ pozdravil ji s pokývnutím Jörmundur, potom se obrátil
k Nasuadě. „Nasuado, dcero Ažihada, Rada starších by ti ráda
oficiálně vyjádřila nejhlubší soustrast se ztrátou, kterou jsi, víc než
kdokoli jiný, utrpěla...“ Slabším hlasem dodal: „I my osobně s tebou
velmi cítíme. Všichni víme, jaké to je, přijít kvůli Království o člena
rodiny.“
„Děkuji,“ zamumlala Nasuada a sklopila mandlové oči. Seděla
s nesmělým, zdrženlivým výrazem ve tváři a působila v tu chvíli tak
zranitelně, že Eragon pocítil potřebu ji ochraňovat. Její chování bylo
tragicky odlišné od té rázné mladé ženy, která před bitvou navštívila
jeho a Safiru v dračí sluji.
„Přestože v současné době držíš smutek, čelíme obtížné situaci,
kterou musíš vyřešit. Naše rada nemůže vést Vardeny. A někdo musí
po pohřbu nastoupit na místo tvého otce. Žádáme tě, abys převzala
vedení Vardenů. Jako jeho dědici ti právoplatně náleží – Vardenové
to od tebe očekávají.“
Nasuada sklopila hlavu s lesklýma očima. Když promluvila, z
jejího hlasu byl cítit zármutek: „Nikdy mě nenapadlo, že budu vyzvána
převzít otcovo místo tak mladá. Přesto... pokud na tom trváte, je to
má povinnost... Zhostím se toho úřadu.“





33
p ravda mezi přáteli
R

ada starších vítězoslavně zazářila, spokojená, že jim
Nasuada vyhověla. „Trváme na tom,“ řekl Jörmundur, „pro
tvé vlastní dobro i pro dobro Vardenů.“ Ostatní členové
rady se připojili s projevy podpory, které Nasuada přijala se
smutným úsměvem. Sabrae vrhla zlostný pohled na Eragona, který se
nepřidal.
Během rozhovoru Eragon pozoroval Aryu a hledal jakoukoli
odezvu bu na to, co jí řekla Safira, nebo na oznámení rady. Ani jedna
z novinek se však nepromítla v jejím nevyzpytatelném výrazu. Safira
mu jen sdělila: Potom si chce s námi promluvit.
Než Eragon stačil odpovědět, Falberd se obrátil k Arye. „Budou
s tím elfové takto souhlasit?“
Upřeně se na Falberda zahleděla, dokud se nezačal nervózně
ošívat, a pak povytáhla obočí. „Nemohu mluvit za královnu, ale já
proti tomu nic nenamítám. Nasuada má mé požehnání.“
Co jiného by taky mohla říct, když ví, co se tady dělo? pomyslel si
zahořkle Eragon. Všechny nás zatlačili do kouta.
Aryina poznámka radu očividně potěšila. Nasuada jí poděkovala
a zeptala se Jörmundura: „Je potřeba ještě něco projednat? Jsem dost
unavená.“
Jörmundur zavrtěl hlavou. „Všechno zajistíme. Slibuji, že tě až do
pohřbu nebude nikdo rušit.“
„Ještě jednou děkuji. Te mě prosím omluvte, potřebuji čas, abych
si promyslela, jak nejlépe uctít otcovu památku a sloužit Vardenům.





34
Dali jste mi mnoho podnětů k přemýšlení.“ Nasuada roztáhla útlé
prsty, které jí dosud ležely na tmavé látce v klíně.
Zdálo se, že Umért chce protestovat proti nečekanému propuštění
rady, ale Falberd mávl rukou. „Samozřejmě, cokoli potřebuješ pro svůj
klid. Kdybys potřebovala pomoc, jsme připraveni a rádi ti
posloužíme.“ Pak naznačil ostatním, aby ho následovali, a prošel kolem Arye
ke dveřím.
„Eragone, mohl bys prosím ještě zůstat?“
Eragon se vyplašeně sesul zpátky do židle a nevšímal si ostražitých
pohledů ostatních členů rady. Falberd chvíli otálel u dveří, najednou
jako by se zdráhal odejít, pak ale pomalu vyšel ven. Arya opustila
místnost poslední. Než zavřela dveře, pohlédla na Eragona očima
plnýma znepokojení a obav, které doposud skrývala.
Nasuada seděla zčásti odvrácená od Eragona a Safiry. „Tak se
znovu setkáváme, Jezdče. Nepozdravil jsi mne. Urazila jsem tě nějak?“
„Ne, Nasuado. Zdráhal jsem se promluvit, abych nebyl hrubý nebo
pošetilý. Současné okolnosti nesvědčí ukvapeným výrokům.“
Zmocnil se ho nevysvětlitelný strach, že by je mohli odposlouchávat.
Zapátral tedy za zábranami své mysli, našel vhodné kouzlo a zašeptal:
„Atra nosu waíse vardo fra eld hórnya... Tak, te můžeme mluvit,
aniž by nás zaslechl člověk, trpaslík či elf.“
Nasuada se uvolnila. „Děkuji, Eragone. Ani nevíš, jaký je to dar.“
Mluvila te důrazněji a sebejistěji než předtím.
Za Eragonem se zavrtěla Safira, pak opatrně prošla kolem stolu
a stanula před Nasuadou. Sklonila obrovskou hlavu a jedním
safírovým okem hleděla do Nasuadiných černých očí. Upřeně ji sledovala
celou minutu, pak si tiše odfrkla a narovnala se. Řekni jí, požádala
Eragona, že jsem zarmoucená její situací i její těžkou ztrátou. A že její sí­
la se musí stát silou Vardenů, až převezme Ažihadovu úlohu. Budou po­
třebovat spolehlivé vedení.
Eragon zopakoval Safiřina slova a dodal: „Ažihad byl veliký muž –
jeho jméno nikdy nezapomeneme... Je tu něco, co bys měla vědět.
Než Ažihad zemřel, slíbil jsem mu, že nedovolím, aby mezi Vardeny
zavládl chaos. Byla to jeho poslední slova. Arya je také slyšela.“





35
„Chtěl jsem si nechat jeho slova pro sebe kvůli možným
důsledkům, ty však máš právo je znát. Nejsem si jistý, co tím Ažihad mínil,
ani co přesně chtěl, ale jedním si jistý jsem: budu bránit Vardeny ze
všech sil. Chtěl jsem, abys to věděla a také pochopila, že nijak
netoužím stát v čele Vardenů.“
Nasuada se hořce zasmála. „Ale tím vůdcem nemám být já, že?“ Její
zdrženlivost se rozplynula a vystřídala ji vyrovnanost a odhodlání.
„Vím, proč jsi tu byl přede mnou a o co se rada snaží. Myslíš, že za ta
léta, co jsem sloužila svému otci, jsme se nikdy na takovou možnost
nepřipravovali? Rada udělala přesně to, co jsem od ní očekávala. A te je
všechno připraveno pro to, abych mohla převzít velení nad Vardeny.“
„Ty nedovolíš, aby tě ovládali,“ řekl Eragon užasle.
„Ne. Nadále si nech Ažihadovy pokyny pro sebe.


Christopher Paolini

CHRISTOPHER PAOLINI


17. 11. 1983

Christopher Paolini je americký spisovatel, autor knih Eragon, Eldest a Brisingr.

Paolini se narodil v listopadu roku 1983 v Jižní Kalifornii. Mimo několika let na Aljašce žil se svými rodiči, mladší sestrou Angelou a kočkou s kokršpanělem v Montaně. K tvorbě ho inspirovala místní nádherná příroda.

Doma ho učili rodiče. V této době psal krátké příběhy a rád navštěvoval knihovnu, kde četl knihy žánru fantasy. Když psal, rád se nechával inspirovat vážnou hudbou. Poslouchal například Beethovena nebo Wagnera.

Svojí první verzi Eragona napsal v patnácti letech. Nikdy jí nechtěl publikovat, psal pro radost. Všechny postavy si vymýšlel, kromě čarodějnice Angely, v které najdete jeho sestru. Po několika letech tuto první verzi upravil a dal přečíst rodině. Všichni byli z díla nadšeni. Poté sjednotil grafickou úpravu knihy a navrhl i mapu, která se objevila ve vydání knihy. Spoustu času mu trvalo vytvořit na počítači obrázek oka draka Safiry. Kniha přišla poprvé do tisku. Objevila se v knihovnách a školách. V roce 2002 byla kniha vydána v rodinném nakladatelství jeho rodičů, Paolini International LLC. Kniha poté vyšla v nakladatelství Knopf Books for Young Readers a dalších v jednotlivých překladech. U nás vyšla v nakladatelství Fragment. Paolini o příběhu tvrdí, že ho změnil stejně jako hlavního hrdinu, Eragona.




       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist