načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ekonomika nerovnosti – Anthony B. Atkinson

Ekonomika nerovnosti

Elektronická kniha: Ekonomika nerovnosti
Autor: Anthony B. Atkinson

Návrhy různých opatření na snížení nerovnosti, jež patří k největším sociálním problémům současnosti. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  299
+
-
10
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 373
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Jana Kočičková
Skupina třídění: Ekonomie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-265-0508-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Návrhy různých opatření na snížení nerovnosti, jež patří k největším sociálním problémům současnosti.

Popis nakladatele

Nerovnost snížit lze. Pojďme do toho!

Nerovnost je jedním ze současných nejpalčivějších problémů v sociální sféře. Po druhé světové válce se ji dařilo držet na uzdě, ovšem v poslední době se s velkou vehemencí vrací. Všichni o rozsahu tohoto problému vědí, ale jen málo bylo doposud řečeno o tom, co se dá dělat, když si nechceme jen zoufat. Podle uznávaného ekonoma Anthony Atkinsona je možné nerovnosti čelit mnohem více, než si skeptikové dokážou představit.

Atkinson je již dlouho jedním z čelních představitelů výzkumu nerovnosti a do řešení různorodých problémů, které se nerovnosti týkají, vkládá veškeré své teoretické i praktické zkušenosti. Nyní představuje široký soubor opatření, která mohou skutečně způsobit změnu v distribuci příjmů ve vyspělých zemích. Jak Atkinson ukazuje, problémem není pouze to, že se bohatí stávají stále bohatšími. Nedaří se nám vypořádat se s chudobou a celá ekonomika se mění takovým způsobem, že většina lidí v ní ztrácí. Chceme-li snížit nerovnost, nesmíme se spokojit s pouhým ukládáním nových daní bohatým lidem, jimiž budou financovány stávající programy. Potřebujeme nové nápady. Proto Atkinson doporučuje ambiciózní opatření v pěti oblastech: technologie, zaměstnanosti, sociálního zabezpečení, sdílení kapitálu a zdanění. Vyvrací běžné argumenty a výmluvy, jimiž se omlouvá nečinnosti: že by zásah způsobil pokles ekonomiky, že globalizace znemožňuje udělat s nerovností cokoliv a že si nemůžeme dovolit zavést nová opatření.

Britský ekonom působící v akademickém prostředí profesor Anthony B. Atkinson se věnuje zejména otázkám sociální spravedlnosti a formování veřejné politiky. O ekonomice začal psát v 60. letech 20. století. Jeho prvotina pojednávala o chudobě v Británii, druhá kniha se zaměřila na téma nerovného rozdělení bohatství. V současné době řeší otázky nejvyšších příjmů, je přispěvatelem do projektu World Top Income Database (databáze informací o celosvětovém rozložení příjmů) a aktivním sledovatelem problému rostoucí nerovnosti ve světě. Společně s americkým ekonomem Joe Stiglitzem je autorem knihy Lectures in Public Economics (představující dnes již klasický úvod do veřejných financí). V současnosti se věnuje rozvoji výzkumu globální veřejné ekonomie.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ekonomika nerovnosti

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.bizbooks.cz

www.albatrosmedia.cz

Anthony B. Atkinson

Ekonomika nerovnosti – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.




Obsah

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Část první DIAGNÓZA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .25

Kapitola 1 – Určení hranic zájmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .27

Kapitola 2 – Poučení z historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .61

Kapitola 3 – Ekonomie nerovnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

Část druhá NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

Kapitola 4 – Technologické změny a protikladné síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

Kapitola 5 – Zaměstnání a výplaty v budoucnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .147

Kapitola 6 – Sdílení kapitálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169

Kapitola 7 – Progresivní zdanění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193

Kapitola 8 – Sociální zabezpečení pro všechny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219

Část třetí JDE TO? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .255

Kapitola 9 – Zmenšit koláč? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .257

Kapitola 10 – Brání globalizace aktivitě? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .277 Kapitola 11 – Můžeme si to dovolit? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .295 Kudy dál? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .315 Glosář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .323 Seznam tabulek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .329 Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .339 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .369 O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 373

7

Předmluva Thomase Pikketyho

Inequality: What can be done, Anthony Atkinson (Harvard Univ. Press, 2015)

Recenzi Thomase Pikettyho z francouzštiny přeložila Marta Augustýnková.

Pro radikální reformismus

Anthony Atkinson zaujímá zvláštní místo mezi ekonomy. Navzdory všemu již půl

století úspěšně prosazuje otázku nerovností jako základ svého přístupu a dokazuje,

že ekonomie je především věda sociální a morální. Ve své nové knize Ekonomika

nerovnosti, která je osobitější a akčněji zaměřená než ty předchozí, odhaluje obrysy

nového radikálního reformismu. V této knize od Atkinsona najdeme trochu z Be

veridgeho, čtenář by tedy udělal chybu, kdyby si nechal upřít to potěšení knihu

prostudovat. Vědec proslulý svou opatrností opouští obranné pozice, vrhá se do po

tyčky a sestavuje seznam konkrétních, novátorských a přesvědčivých návrhů s cí

lem dokázat, že vždy existují alternativy a že boj za společenský pokrok a rovnost

se musí znovu chopit svých práv tady a teď. Všeobecné přídavky na děti financova

né návratem daňové progresivity (snižující britskou nerovnost a chudobu už ne

na úroveň americkou, ale na úroveň evropskou), záruka zaměstnání ve veřejném

sektoru za minimální mzdu pro nezaměstnané, demokratizace přístupu k majetku

prostřednictvím inovačního systému státního spoření se zaručeným výnosem pro

střadatele a dědictví pro všechny (kapitálová dotace při dosažení věku 18 let, která

by byla financovaná posílenou pozůstalostní daní), zrušení „poll tax“ a skutečný

odklon od tchatcherismu: výsledek je potěšující. Tuto knihu si musíte přečíst. Je

vtipná, elegantní a hluboká. Nabízí tu nejlepší kombinaci toho, co politická ekono

mie a britská pokrokovost mohou přinést.

8

Od vědce k občanovi

Aby bylo možné toto dílo a návrhy v něm obsažené náležitě posoudit, je třeba ho

nejprve situovat do dlouholeté badatelské dráhy, která je cestou obezřetného a ne

smlouvavého vědce. V letech 1966–2015 publikoval Atkinson na padesát děl a více

než 350 odborných článků, které hluboce ovlivnily mezinárodní výzkumy o rozdě

lování bohatství, nerovnostech a chudobě. Zároveň je autorem významných teore

tických příspěvků, převážně na téma teorie optimální daňové struktury, které byly

publikovány v 70. letech 20. století a za které by mohl být oprávněným držitelem

několika Nobelových cen. Jeho nejvýznamnější a nejhlubší práce však pojednávají

o historické a empirické analýze nerovností, kterou opírá o teoretické modely, jež

dokonale ovládá, ale používá skromně a umírněně. Díky svému historickému, em

pirickému a zároveň teoretickému přístupu, své extrémní přesnosti, poctivosti

a svému smíření s etikou badatele sociálních věd, občana Spojeného království,

Evropy a světa je Atkinson již několik desítek let vzorem pro celé generace studen

tů a mladých výzkumníků.

Atkinson a Simon Kuznets dali ve velké míře vzniknout novému oboru

sociálních věd a politické ekonomie, a to studii historické dynamiky rozdělová

ní příjmů a majetku. Otázka rozdělování a dlouhodobosti už byla samozřejmě

středem zájmu politické ekonomie 19. století, především pak v pracích autorů,

jako byli Thomas Malthus, David Ricardo nebo Karl Marx. Ti ale měli k dispo

zici omezené údaje a často byli nuceni si vystačit pouze s čistě teoretickými

spekulacemi. Na práce, které jsou skutečně historicky podložené, je třeba si

počkat až do druhé poloviny 20. století, kdy své výzkumy publikují Kuznets

a Atkinson. Kuznets ve svém hlavním díle z roku 1953 kombinuje informace

o prvních amerických národních účtech (k jejichž vzniku sám přispěl) s údaji

o federální dani z příjmu zavedené v roce 1913 po dlouhém politickém boji.

Vytváří tak první historickou práci o rozdělování příjmů, ve které navíc ozna

muje dobrou zprávou: Nerovnosti se zmenšily.* V roce 1978 publikuje Atkin

son jedno ze svých hlavních děl, jehož spoluautorem je Alan Harisson. Dílo je

obsáhlejší než Kuznetsova práce a překonává ji. Atkinson systematicky využívá

britské pozůstalostní archívy z 10.–70. let 20. století a mistrovsky analyzuje,

do jaké míry mohou různé ekonomické, společenské a politické síly napomoci

ozřejmění sledovaného vývoje rozdělování příjmů a majetku, které bylo během

* S. Kuznets, Upper Income Shares in Income and Saving, NBER, 1953. této neklidné doby zvláště pozoru hodné.* Všechny další práce věnované historické dynamice nerovností příjmů a majetku jdou ve stopách základních prací Kuznetse a Atkinsona. Atkinson je nejen autorem průkopnických historických prací, ale zároveň je již několik desítek let jeden z nejlepších světových specialistů na komparativní výzkum měření nerovností a chudoby v moderních společnostech. Je neúnavným architektem mezinárodních spoluprací, které se těmto otázkám věnují. Angažovaná a kousavá kniha V knize Ekonomika nerovnosti Atkinson opouští území vědeckého výzkumu a vydává se na dobrodružnou cestu za akcí a veřejnou intervencí. Tím se vrací do postavení intelektuála z řad veřejnosti, kterého se ve skutečnosti od počátku své vědecké kariéry nikdy nezřekl. Před historickým opusem z roku 1978 napsal pár děl, která již byla svým způsobem považována za knihy veřejné intervence. Z nich si můžeme uvést například Poverty in Britain and the Reform of Social Security (1969) a Unequal Shares – Wealth in Britain (1972). Atkinson nikdy striktně neodděloval historii, ekonomii a politiku. Vždy se pokouší o smír mezi vědcem a občanem, často diskrétně a někdy otevřeněji.

Kniha Ekonomika nerovnosti v tomto směru zachází mnohem dále než všechny předchozí práce. Atkinson riskuje a navrhuje skutečný akční plán. Jako vždy píše s elegancí, svým typickým způsobem dává šanci každému argumentu a každému autorovi a prezentuje je v tom nejlepším světle, srozumitelně a jednoduše. Ale tentokrát zaujímá jasnější stanovisko, přestože jeho přirozená opatrnost k tomu obvykle netíhne.

I když se nejedná o komickou knihu, najdeme v ní kousavou ironii, kterou dobře znají studenti a kolegové nesmírně puntičkářského vědce, profesora Atkinsona, ale která v jeho nejakademičtějších publikacích nebývá tak zřetelná.

Například když popisuje historickou scénu z roku 1988, ve které Nigel Lawson, ministr financí za vlády Margaret Tchatcherové, nechá britský Parlament hlasovat o snížení horní hranice sazby daně z příjmu na 40 % (při převzetí moci Železnou lady v roce 1979 činila sazba 83 %). Jeden z konzervativních poslanců prohlásil s entuziasmem, že nemá „dostatek nul na své kalkulačce“, aby mohl změřit rozsah * A. Atkinson, A. Harrison, The Distribution of personal wealth in Britain, Cambridge UP,

1978.


10 snížení daně, které získal pro sebe (Ekonomika nerovnosti, str. 181). Situace je vážná a je důvodem zlomyslných narážek. Tento odklon od ambiciózní daňové progresivity, která se držela ve Spojeném království půl století, je podpisem tchatcherismu (stejně jako zákon o daňové reformě, Tax Reform Act, z roku 1986, který snižuje horní hranici sazby daně na 28 %, je podpisem reaganismu) a ve skutečnosti nikdy nedojde k jeho zpochybňování ze strany „New Labour“ v dobách Blaira (očividně není ve středu Atkinsonova zájmu), ostatně ne více než ze strany demokratů v dobách Clintona nebo Obamy.

Další pikantní historka možná překvapí mnoho jeho studentů i kolegů. Během hla

sování v roce 1988 byl sám Atkinson přítomen v Dolní sněmovně, kde měl plné ruce práce se svým počítačem a daňovým mikrosimulátorem v „Shadow Cabinet Room“. Než ministr financí skončil svůj projev, podařilo se Atkinsonovi a jeho kolegyni Holly Sutherlandové dokončit vyčíslení plánu rozpočtu (Ekonomika nerovnosti, str. 283). Ironicky se tak prokázalo, že vědecký výzkum a počítačový kód jdou dokonale ruku v ruce s veřejnou angažovaností a novými podobami účastnické demokracie. Boj za daňovou progresivitu a sociální pojištění Otázka návratu ke zvýšení daňové progresivity hraje evidentně významnou roli v akčním plánu, který Atkinson navrhuje. Britský ekonom nemá v této problematice žádné pochybnosti: dramatický pokles maximální sazby daně z příjmu významně přispěl k nárůstu nerovností od 80. let 20. století, aniž by byl dostatečným přínosem pro společnost. Proto je třeba se bez váhání vrátit k onomu tabu, podle kterého horní hranice daňových sazeb nesmí překročit 50 %. Atkinson navrhuje rozsáhlou reformu britské daně z příjmu, ve které stanovuje maximální hranici sazby daně na 55 % při ročním příjmu nad 100.000 £ a 65 % při ročním příjmu nad 200.000 £ a zároveň navýšení horní hranice pro příspěvky na sociální zabezpečení (national insurance contributions).

To vše by umožnilo financovat významný rozvoj britského systému sociálního

pojištění a přerozdělování a především velmi důslednou revalorizaci přídavků na děti (dvojnásobek až čtyřnásobek v jedné z navržených variant) a navýšení nejnižších důchodů a podpor v nezaměstnanosti.* Atkinson přichází s řadou variant * Viz Ekonomika nerovnosti, str. 290–293. Rodičovské přídavky na první dítě by se navýšily

z 20 £ na 40 £ týdně, nebo dokonce v jedné z variant na 90 £ týdně. Tyto přídavky by nic

méně podléhaly zdanění. a scénářů reformy, přičemž podporuje opatření umožňující logickou návaznost na systém všeobecného sociálního pojištění (dostupného všem), nikoliv na zásadu převodů podléhajících posouzení majetkových poměrů.

Pokud by tyto návrhy, zcela vyčíslené a finančně podpořené, byly přijaty, britská míra nerovnosti a chudoby by významně klesla. Podle simulací, které Atkinson a Sutherlandová provedli, by se vzdálila od americké míry a přiblížila by se průměrné míře v Evropě a OECD (Ekonomika nerovnosti, str. 299). To je hlavním cílem první série návrhů. Od přerozdělování nemůžeme očekávat vše, ale je třeba začít právě u něj. Radikální reformismus: nová logika práv Akční plán, který Atkinson navrhuje, tím zdaleka nekončí. V centru jeho zájmu se nachází dokonce návrhy na změnu fungování trhu práce a kapitálového trhu prostřednictvím vzniku nových práv pro ty, kteří jich mají nejméně. Je nemožné, abych zde popsal všechny jeho návrhy, uvedu tedy například záruku zaměstnání ve veřejném sektoru za minimální mzdu pro nezaměstnané, nová práva odborových organizací, veřejnou regulaci technologické změny nebo demokratizaci přístupu ke kapitálu.

Rád bych se pozastavil nad otázkou přístupu ke kapitálu a šíření vlastnictví. Atkinson uvádí dva zcela novátorské návrhy (Ekonomika nerovnosti, str. 167–171). Na jedné straně navrhuje zavedení systému státního spoření, které by umožnilo každému střadateli dosáhnout zaručeného výnosu ze svého kapitálu (nižšího než určitý práh individuálního kapitálu). Vzhledem k vysoké nerovnosti přístupu k náležitým finančním výnosům, zejména v závislosti na výši počátečního majetku (situace, které pravděpodobně přitížila finanční deregulaci během posledních desetiletí), se mi tento návrh jeví jako obzvláště vhodný. Podle Atkinsona je nerovnost úzce spojena s obecnější otázkou veřejného a sociálního reinvestování kapitálové sféry a zejména s otázkou opětovného vytváření veřejných aktiv: orgán veřejné moci se nemůže spokojit s akumulací dluhů a s nekonečnou privatizací všeho, co vlastní.

Na druhou stranu vedle systému státního spoření se zaručeným výnosem navrhuje Atkinson, aby pro nás byl zaveden dědický mechanismus („inheritance for all“) ve formě kapitálové dotace vyplácené každému mladému dospělému při dosažení věku 18 let a financované zvýšenou progresivitou pozůstalostní daně. Atkinson uvádí, že aktuální příjmy z britské pozůstalostní daně by umožnily financovat kapitálovou dotaci v hodnotě něco přes 5.000 £ pro každého mladého dospělého. Přichází s návrhem rozsáhlé reformy daně z převodu majetku, spočívající zejména ve zvýšení progresivity daně z majetku nejvyšší hodnoty (horní hranice 65 % jako u daně z příjmu), což by umožnilo financovat kapitálovou dotaci v řádu 10.000 £ na osobu (Ekonomika nerovnosti, str. 171, str. 195).

Musím říct, že osobně jsem měl vždy relativní výhrady vůči myšlence individuální finanční dotace a obecně jsem preferoval princip přístupu k základnímu bohatství (vzdělání, zdraví, kultura...). Ale ať už je zvolená varianta jakákoliv, myšlenka přímého propojení pozůstalostní daně a práv, která tato sazba umožňuje financovat, se mi zdá více než relevantní.

Obrovskou výhodou řešení, které Atkinson navrhuje, je, že umožňuje zcela jasně vyjádřit fakt, že logika pozůstalostní daně spočívá v podpoře dědictví pro všechny. Přímým propojením částky vyplácené všem se sazbou pozůstalostní daně bychom snad mohli doufat ve změnu při demokratické diskuzi na toto téma. Návrat „poll tax“ a otázka daně z majetku Jednou z nejzajímavějších částí knihy je britská diskuze na téma „poll tax“. Všichni už někdy slyšeli o „poll tax“, známé paušální dani (stejné částce v librách šterlinků pro bohaté i chudé), kterou chtěla v letech 1989–1990 Margaret Tchatcherová nahradit původní místní daň, jež měla podobu poměrné daně z nemovitosti, jejíž výše stoupala úměrně k hodnotě bydlení. Reforma „poll tax“ vedla nakonec k významnému navýšení daní pro ty nejchudší a výraznému snížení pro ty nejbohatší. Reforma byla více než nepopulární. Vyvolala městské nepokoje i parlamentní frondu. Železná lady však byla neústupná, a proto ji v roce 1990 konzervativní poslanci připravili o moc a vložili ji do rukou Johnu Majorovi, který „poll tax“ zrušil. Byla to zbytečná reforma.

Jen málo lidí si dnes uvědomuje, že nová místní daň („council tax“) zavedená v roce 1993 a dodnes vybíraná, je ve skutečnosti téměř stejně regresivní jako „poll tax“. Z tohoto pohledu jsou údaje, které Atkinson shromáždil, obzvlášť překvapivé. Lidé, jejichž nemovitý majetek má cenu okolo 100.000 £, odvádí „council tax“ v průměrné výši asi 1.000 £, a ti, jejichž majetek má cenu okolo 1.000.000 £ odvádí zhruba 2.000–2.500 £ (Ekonomika nerovnosti, obrázek 7.3, str. 199). Jedná se tedy o systém, který není tak násilně regresivní v porovnání se systémem, který měla v plánu zavést Tchatcherová, kde by každý platil stejnou částku. Ale to nic nemění na faktu,

13

že je extrémně regresivní. Ve skutečnosti daňová sazba dosahuje 1 % pro nejchudší

osoby, až 0,2–0,25 % pro ty nejbohatší. Průměrná sazba daně činila 0,54 % pro celé

Spojené království v letech 2014–2015. Ve většině evropských států, stejně jako

ve Spojených státech amerických, je obecně místní daň úměrná hodnotě majetku.

Atkinson zcela logicky navrhuje, aby to ve Spojeném království fungovalo stej

ně. Taková reforma s udržitelným výnosem by mohla být první etapou v zavedení

progresivní daně z nemovitosti, nebo dokonce později i progresivní daně z čistého

majetku (včetně finančních aktiv a dluhů). Z tohoto hlediska je zarážející, že už tak

vysoce progresivní daň z převodu nemovitosti („stamp duty“) ve Spojeném králov

ství je v posledních dvou letech ještě progresivnější. Aktuální sazby při převodu

majetku jsou následující: 0 % při převodu majetku v hodnotě menší než 125.000 £,

1 % při převodu majetku v hodnotě mezi 125.000 –250.000 £, 3 % při hodnotě

mezi 250.000–500.000 £, 4 % při hodnotě mezi 500.000–1.000.000 £, 5 % při

hodnotě jednoho až dvou milionů liber (nová sazba od roku 2011) a 7 % při převodu

majetku v hodnotě více než dva miliony liber (sazba zavedena v roce 2012). Je za

jímavé, že konzervativci ze začátku silně kritizovali 5% sazbu, kterou zavedla la

bouristická vláda, ale poté, co se dostali k moci, zavedli sazbu 7 %. To dokazuje, že

v kontextu rostoucích nerovností, zvláště pak narůstajícího soustředění majetku

a velmi obtížného přístupu mladé generace k vlastnictví, je napříč členskými poli

tickými stranami cítit potřeba vyvinout progresivnější systém zdanění majetku. To

svědčí také o nutnosti znovu promyslet koherentním způsobem celý systém majet

kových daní. Tuto potřebu Atkinson vyzdvihuje. Je těžko pochopitelné, proč by daň

z převodu měla být tak vysoce progresivní, zatímco roční pozemková daň by měla

být regresivní.

Spojené království, Evropa, svět

Akčnímu plánu od Atkinsona je možné vytknout pouze to, že je přehnaně oriento

vaný na Spojené království. Společenské, daňové a rozpočtové návrhy jsou určeny

britské vládě, zatímco prostor pro otázky na mezinárodní úrovni je poměrně ome

zený. Například autor stručně zmiňuje otázku minimální daně z velkých nadnárod

ních korporací v části „myšlenka ke zvážení“ (ideas to pursue) místo toho, aby ji

rozebral v části, kde si je svými návrhy jistý. Vzhledem k tomu, že Spojené králov

ství hraje ústřední roli v daňové soutěži v Evropě a také na světové mapě daňových

rájů, spíše bychom si mysleli, že nejlepší místo v knize zaujme návrh na zavedení

14

společné daně ze zisku nebo návrh na rozvoj celosvětového, nebo alespoň euro

-amerického registru cenných papírů. Tyto otázky jsou v knize zmíněny, včetně

otázky vytvoření „World Tax Authority“ (Ekonomika nerovnosti, str. 201–204,

276–277) a návrhu, aby z HDP bylo určeno 1 % na mezinárodní pomoc (Ekonomi

ka nerovnosti, str. 236)., ale nejsou ve středu zájmu jako otázky čistě britské.

Tato výtka vůči knize je zároveň její nejsilnější stránkou. Zimomřivé vlády

nemají pro sebe žádnou omluvu. To nám v podstatě říká Atkinson ve svém díle,

protože je stále ještě možné jednat na národní úrovni. Základ akčního plánu, který

Atkinson navrhuje, může Spojené království aplikovat na národní úrovni (nebo jej

na národní úrovni mohou aplikovat jiné země než Spojené království, protože jeho

návrhy mohou být aplikovány a adaptovány i v jiných zemích) a nečekat na hypo

tetické mezinárodní spolupráce. Mezi řádky můžeme bezpochyby číst jisté rozča

rování vůči Evropské unii. Atkinson nám připomíná, že ji vždy podporoval, ob

zvlášť při připojení Spojeného království v roce 1973. Připomíná, že v té době

několik členských států zpochybňovalo financování britského sociálního státu

(a především „National Health Service“) z daní, což představovalo nepřijatelnou

konkurenci pro země, kde se náklady na sociální stát odvíjely od zaměstnavatelů.

Nemalá část britské levice proto viděla v Evropě a její posedlosti „svobodnou a ne

pokřivenou“ konkurencí moc nepřející sociální justici a politikám zaměřeným

na rovnost. „V té době nebyla jejich podezření oprávněná,“ tvrdí Atkinson (Ekono

mika nerovnosti, str. 277). Zdá se, jako by chtěl dodat, že dnes by oprávněná byla,

ale tak daleko nezajde, protože chce udržet naději a nadšení. Tato kniha je knihou

optimistického občana Spojeného království, Evropy a světa a to je to, co činí čte

náře šťastným.

Anthony Atkinson, Inequality: What can be done, Harvard University Press 2015;

česky Ekonomika nerovnosti, Bizbooks 2016.

Bibliografie Atkinsonových prací viz http://www.tony-atkinson.com

15

Poděkování

Tato kniha je výsledkem vědeckého bádání v oblasti ekonomie nerovnosti, na kte

rém jsem pracoval od doby své promoce v oboru ekonomie v roce 1966. Za tu

dobu, téměř 50 let, jsem se postupně stal dlužníkem mnoha lidí – těch, s nimiž jsem

pracoval, kolegů na celém světě, studentů i autorů děl z různých oborů. Na tomto

místě mohu jmenovat jen některé z nich. Po dlouhou dobu byli mými spolupracov

níky v oblasti nerovnosti příjmů tito lidé (v abecedním pořadí): François Bourgu

ignon z Paris School of Economics; Andrea Brandolini z Bank of Italy; Andrew

Leigh (nyní poslanec australského parlamentu); Eric Marlier z institutu CEPS

v Lucembursku; John Micklewright z University College London; Brian Nolan

z Oxfordu; Thomas Piketty z Paris School of Economics; Emmanuel Saez z Uni

versity of California, Berkeley; Amartya Sen z Harvardu; Tim Smeeding z Univer

sity of Wisconsin–Madison; a Holly Sutherlandová z University of Essex. V nedáv

né době se mými spolupracovníky stali Rolf Aaberge a Jørgen Modalsli z instituce

Statistics Norway; Facundo Alvaredo, Salvatore Morelli a Max Roser z programu

pro ekonomické modelování z institutu INET na Oxford Martin School; Jakob Sø

gaard z University of Copenhagen a zaměstnanci dánského ministerstva financí;

a Charles Diamond, zakladatel nepolitického portálu Inequality Briefing (http://

inequalitybriefing.org/). Na Nuffield College, ideálním prostředí pro vědecký vý

zkum, jsem oceňoval diskuze, které se mnou vedli mimo jiné Bob Allen, Christo

pher Bliss, Duncan Gallie, John Goldthorpe, David Hendry, Paul Klemperer, Meg

Meyerová, and John Muellbauer. Všem, které jsem vyjmenoval výše, vděčím

za mnoho a rád bych vyjádřil, jakým potěšením pro mne bylo s nimi pracovat. Při

psaní této knihy jsem hodně těžil ze společné práce s François Bourguignonem

na edici druhého svazku Handbook of Income Distribution vydaném nakladatelstvím Elsevier v prosinci 2014. Rád bych vyjádřil své díky více než padesátce autorů, kteří do této publikace přispěli.

Tato kniha vychází ze dvou veřejných přednášek a jednoho článku: přednášky „Where Is inequality Headed?” přednesené v rámci cyklu Arrow Lecture v květnu 2013 na Stanford University; všeobecné přednášce „Can We Reduce Income Inequality?” přednesené na výročním setkání Národně-ekonomické společnosti (Nationalökonomische Gesellschaft/Austrian Economic Association) ve Vídni v květnu 2014; a článku „After Piketty,” který byl vydán k sympoziu ke knize Thomase Pikettyho Kapitál v 21. století (Cambridge, MA: The Belknap Press of Harvard University Press, 2014; česky Universum 2015) v British Journal of Sociology 65 (2014): 619–638. Připravil jsem je v době, kdy jsem se pyšnil titulem Centennial Professor na London School of Economics, a jsem nanejvýš vděčný škole i svým kolegům za jejich podporu při práci na těchto projektech, a v době, kdy jsem se zapojoval jen virtuálně. Jak jsem rozšiřoval obsah knihy, čerpal jsem z myšlenek, které těžily z mé stáže v ECFINu v letech 2012–2013, a rád bych tímto poděkoval Evropské komisi za podporu mého výzkumu.

Při přípravě knihy mi pomohlo mnoho lidí, ale měl bych speciálně zmínit skutečnost, že výpočty používané v kapitole 11 připravily Holly Sutherlandová a její kolegyně Paola de Agostiniová, Chrysa Leventiová a Iva Tasseva z University of Essex. V roce 1983 jsem já a Holly začali pracovat na modelu TAXMOD určeném pro Velkou Británii, modelu daní a dávek vycházejícím z mikrodat, který byl součástí programu financovaného agenturou ESRC týkajícího se zdanění, pobídek a distribuce příjmů pod vedením mým, Mervyna Kinga, Nicka Sterna. V té době, společně, v atmosféře přátelské rivality, TAXMOD nastavil laťku pro mezinárodní prostředí a Holly následně dovedla výzkum až k významnému modelu EUROMOD, který se vztahuje na celou EU. Výpočty v kapitole 11 využívají britskou část modelu. Není třeba zmiňovat, že Essexský tým není žádným způsobem zodpovědný za obsah jedenácté kapitoly, ale bez jejich ochotné a bystré spolupráce by nemohla být napsána.

V knize se zmiňuji o velkém pokroku, který se udál v dostupnosti údajů od doby, kdy jsem začal studovat distribuci příjmů v 60. letech. Při sestavování grafů v knize jsem se částečně opíral o Chartbook of Economic Inequality, který jsme dali dohromady já a Salvador Morelli, dále o Databázi nejvyšších světových příjmů (World Top Incomes Database), která je dílem Facunda Alvareda, a o údaje z LIS Key Figures zveřejněné lucemburským datovým centrem LIS Cross-National Data Center in Luxembourg (jehož prezidentem mám tu čest být). Ale jsou tu i jiné instituce, které mi zpřístupnily svá data. Ačkoliv je pro jejich množství výslovně neuvedu, patří jim všem rovněž můj velký dík.

Vděčný jsem také následujícím lidem, kteří četli část rukopisu či celý rukopis, a to často ve velké časové tísni, a podporovali mne v mém zájmu o tento projekt: Rolf Aaberge, Facundo Alvaredo, Charles Atkinson, Estelle Atkinsonová, Judith Atkinsonová, Richard Atkinson, Sarah Atkinsonová, François Bourguignon, Andrea Brandolini, Zsuzsa Fergeová, David Hendry, John Hills, Chrysa Leventiová, Ian Malcolm, Eric Marlier, Claudine McCreadieová, John Micklewright, Salvatore Morelli (jenž mi také pomohl s grafy), Brian Nolan, Maari Paskovová, Thomas Piketty, Max Roser, Adrian Sinfield, Tim Smeeding, Holly Sutherlandová a Iva Tassevová. Jejich poznámky přispěly značnou měrou ke zlepšení této knihy a v některých případech dokonce k přepsání její části. Plodnou diskuzi o aspektech této knihy se mnou také vedl Julian Le Grand, Ruth Hancocková a Wiemer Salverda. Charlotte Proudmanová mi pomohla v raných stádiích psaní. Maarit Kivilo byl velmi efektivním pomocníkem při přípravě odkazů v poznámkách. Bylo mi ctí pracovat na této knize s editorem Harvard University Press Ianem Malcolmem a jeho kolegy; všichni byli vždy nápomocni a povzbuzovali mne při mé práci.

Při práci, jež za knihou je, mi velmi pomáhali mí kolegové ze skupiny Inequality Group, která je součástí programu EMoD podporovaného institutem INET na Oxford Martin School. Speciální poděkování patří Davidu Hendrymu, který nejenže poskytl prostory pro Inequality Group a podporoval mou práci po oněch 18 měsíců, kdy jsem seděl doma zabraný do práce, ale který jako první navrhl, abych napsal knihu, v níž shrnu své myšlenky týkající se různých aspektů nerovnosti. Samozřejmě ani jeho, ani kohokoliv jiného, koho zde zmiňuji, nelze činit zodpovědnými za analytické chyby nebo za projevené názory.

Honorář za tuto knihu až do roku 2020 bude věnován následujícím charitativním organizacím: Oxfam, Tools for Self Reliance, Emmaus UK a Quaker Housing Trust.

Úvod

Nerovnost se v současnosti nachází v popředí zájmu veřejné diskuze. Hodně se píše

o horním 1 % (nejbohatších, nejvýdělečnějších) a zbylých 99 % a lidé si uvědomují rozsah nerovnosti mnohem více, než tomu bylo v minulosti. Prezident Spojených států amerických Barack Obama a generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu (IMF) Christine Lagardeová prohlásili, že rostoucí nerovnost je prioritou. Když se výzkumné centrum Pew Research Center ptalo prostřednictvím projektu globálních postojů (Global Attitudes Project) v roce 2014 na „největší nebezpečí ohrožující svět“, zjistilo, že ve Spojených státech a v Evropě „převáží obavy z ne

rovnosti nad všemi ostatními nebezpečími“.

1

Ale pokud bereme vážně snahu o sni

žování příjmové nerovnosti, co konkrétně se s tím dá dělat? Jak je možné převést

zvýšené veřejné povědomí do politiky a aktivit, které opravdu povedou ke snížení

nerovnosti?

V této knize předložím konkrétní návrhy na změnu politiky, která, jak doufám,

by mohla způsobit skutečný posun v distribuci příjmů směrem ke snížení nerovnos

ti. Ponaučení budu čerpat v dějinách a čerstvý pohled – distribučníma očima – ze

stávající ekonomické teorie. Pokusím se ukázat, co je dnes možné udělat, aby se

snížil rozsah nerovnosti. Činím tak v optimistickém duchu. Svět čelí velkým pro

blémům, ale společně nejsme bezmocní tváří v tvář silám, které nemáme pod kon

trolou. Budoucnost je z velké části v našich rukách.

Osnova knihy

Knihu tvoří tři části. První část se zabývá diagnózou. Co se skrývá pod pojmem

nerovnost a jaký je její současný rozsah? Objevují se v dějinách období, kdy nerov

nost klesala, a pokud ano, čemu se můžeme z těchto období přiučit? Co nám umí ekonomická teorie říct o příčinách nerovnosti? Jedna kapitola následuje druhou, aniž bych je uzavíral shrnutím, avšak na konci první části je „dosavadní souhrn“. Druhá část přiblíží 15 návrhů popisujících kroky, které mohou země udělat, aby nerovnost snížily. Na konci druhé části je uveden přehled všech 15 návrhů a dalších 5 „myšlenek ke zvážení“. Ve třetí části se zabývám různými námitkami k předloženým návrhům. Je možné srovnat podmínky pro všechny, aniž bychom ztratili pracovní místa nebo zpomalili ekonomický růst? Můžeme si dovolit program vedoucí ke snížení nerovnosti? „Kudy dál“ nakonec shrne návrhy a úvahy, co se dá dělat s tím, aby se ve skutečnosti mohly zrealizovat.

První kapitola vykreslí pozadí, na kterém se bude odehrávat debata o významu nerovnosti a poskytne první pohled na důkazy o rozsahu nerovnosti. O „nerovnosti“ se hodně mluví, ale vládne kolem ní rovněž hodně zmatků, protože tento pojem pro každého znamená něco jiného. S nerovností se můžeme setkat v různých oblastech lidské aktivity. Lidé mají nestejnou politickou moc. Lidé si nejsou před zákonem rovni. Dokonce i ekonomická nerovnost, na kterou se zde soustředím, může mít několik významů. Je třeba vyjasnit si povahu cílů a jejich vztah k sociálním hodnotám. Je zde předmětem zájmu nerovnost příležitostí nebo nerovnost výstupů? O jaké výstupy by mělo jít? Máme se soustředit pouze na chudobu? Až budou předloženy údaje o nerovnosti, musí se vždy čtenář zeptat, čeho je to nerovnost a mezi kým? Kapitola pokračuje představením prvního obrázku ekonomické nerovnosti a toho, jak se situace změnila za posledních 100 let. Účelem není pouze osvětlit důvody, proč je dnes nerovnost v takovém středu zájmu, ale také vymezit klíčové charakteristiky uvažované nerovnosti.

Jedním z témat knihy je pochopení, jak důležité je čerpat ponaučení z minulosti. Možná se stalo klišé z toho, co Santayana napsal ve své knize The Life of Reason: „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat.“ Ale stejně jako mnohá klišé, i toto obsahuje velký kus pravdy.

2

Minulost nabízí měřítko,

díky němuž můžeme posoudit, co by při snižování nerovnosti mohlo být dosažitelné, a nápady, jak by se toho dalo dosáhnout. Naštěstí spadá historické studium příjmové distribuce do oblasti ekonomie, která v minulých letech udělala velký pokrok. Napsání této knihy bylo umožněno díky nesrovnatelně lepšímu přístupu k empirickým údajům o ekonomické nerovnosti v průběhu času v různých zemích, jak popisuje kapitola druhá. Z těchto údajů se lze hodně naučit, zvláště pak jakým způsobem docházelo ke snižování nerovnosti v poválečné Evropě. Pokles nerovnosti se objevil během druhé světové války a v následujícím období v letech 1945 až 1979 se projevoval také jako následek několika vyrovnávacích sil. Tyto vyrovnávací mechanismy – včetně vědomých politik – poté přestaly fungovat nebo se naopak otočily v okamžiku, který nazýváme „obrat v nerovnosti“, k němuž došlo v 80. letech. Od té doby nerovnost v mnoha zemích narůstá (ovšem ne ve všech, což je případ Latinské Ameriky).

Síly, které vedly ke snížení nerovnosti v poválečných letech, představují průvodce pro tvorbu politiky v budoucnosti. Svět se však od té doby dramaticky změnil. V kapitole 3 se píše o ekonomické nerovnosti v současnosti. Zde vycházím z příkladu z učebnice ekonomie týkajícího se dvou sil – technologických změn a globalizace, sil, které radikálně přetváří trh práce bohatých a rozvojových zemí a které vedou k prohloubení rozdílů v distribuci mezd. Nicméně pak se od učebnice odkloním. Technologický pokrok není přírodní silou, nýbrž odráží ekonomická a sociální rozhodnutí. Volba, kterou provedou firmy, jednotlivci nebo vlády, může ovlivnit směřování technologie, a tím také distribuci příjmů. Zákon nabídky a poptávky může stanovit hranice mzdám, které budou vypláceny, ale ponechává dostatek prostoru pro fungování širších souvislostí. Je potřeba použít rozsáhlejší analýzu, která zohlední ekonomický a sociální kontext. Příklad z učebnice se soustředí pouze na trh práce a nedokáže pojmout kapitálový trh. Kapitálový trh a s ním spojená otázka sdílení zisků z celkového příjmu byly v minulosti ústředním prvkem analýzy distribuce příjmů a měly by se jím stát znovu.

Po diagnóze přichází činy. Druhá část knihy obsahuje sérii návrhů, které by společně mohly posunout společnost k významně nižší úrovni nerovnosti. Návrhy se dotknou širokého spektra politik a neomezují se pouze na fiskální redistribuci – ačkoliv ta je velmi důležitá. Snížení nerovnosti by mělo být prioritou pro každého. V rámci vlády je to věc ministra zodpovědného za vědu stejně jako ministra zodpovědného za sociální ochranu; jedná se o problematiku politiky konkurence stejně jako reformy trhu práce. Měla by zajímat jednotlivce v roli pracujících, zaměstnavatelů, spotřebitelů i střadatelů a také daňových poplatníků. Nerovnost je součástí naší ekonomické a sociální struktury a k jejímu významnému snížení může dojít jen tehdy, pokud prověříme všechny aspekty naší společnosti.

S tím souvisí, že první tři kapitoly druhé části knihy pojednávají o různých prvcích ekonomiky: čtvrtá kapitola se zabývá technologickými změnami a jejich distribučními dopady včetně vztahu se strukturami trhu a protipůsobícími silami.

22

Pátá kapitola se zabývá trhem práce a měnící se povaze zaměstnání, šestá kapitola

popisuje kapitálový trh a sdílení majetku. V každém případě hrají tržní síly a jejich

umístění důležitou roli. Distribuce majetku možná přestala být ve 20. století tak

koncentrovaná, to ovšem neznamená, že došlo k přenosu kontroly nad ekonomic

kým rozhodováním. Na trhu práce se díky změnám posledních desetiletí, přede

vším díky zvýšené „flexibilitě“ trhu práce, přesunula moc od pracujících k zaměst

navatelům. Růst nadnárodních společností a liberalizace obchodu a kapitálového

trhu posílily pozici společností na úkor zákazníků, pracujících i vlád. Sedmá a osmá

kapitola pojednávají o problematice progresivního zdanění a státu blahobytu. Řada

předkládaných návrhů, jako např. návrat k progresivnějšímu zdanění příjmu, je

předmětem široké diskuze, ovšem některé jsou méně předvídatelné, jako např. my

šlenka „účastnického příjmu“ jakožto opory systému sociální ochrany.

Klasickou odpovědí na otázku „Jak můžeme bojovat s rostoucí nerovností?“ je

obhajovat zvýšené investice do vzdělání a kvalifikace. O těchto opatřeních se zmí

ním relativně krátce, ne protože bych si myslel, že nejsou důležitá, ale protože jsou

již veřejností značně probírána.

3

Zcela jistě podporuji takovéto investice do rodin

a do vzdělání, ale rád bych vyzdvihl poněkud radikálnější návrhy – návrhy, které

po nás chtějí, abychom znovu promysleli základní aspekty naší moderní společnos

ti a abychom odmítli politické myšlenky, které převládaly v minulých desetiletích.

Na první pohled se mohou zdát výstřední či nepraktické. Z toho důvodu se třetí

část věnuje námitkám a hodnocením uskutečnitelnosti navrhovaných opatření. Nej

předvídatelnější výzvou je námitka, že si nemůžeme dovolit tato nezbytná opatření.

Dříve než začnu řešit rozpočtové otázky, pokusím se odvrátit mnohem obecnější

námitku, že konflikt mezi rovností a efektivitou je nevyhnutelný. Je pravda, že re

distribuce přinese překážky? Předmětem deváté kapitoly je debata o ekonomice

blahobytu a o „zmenšování koláče“. Druhá série námitek k návrhům tvrdí, že „ná

vrhy jsou prima, ale co s globalizací – její dnešní rozsah znamená, že jedna země

se sama nemůže vydat na tak radikální cestu“. Tento potenciálně vážný argument

probírám v desáté kapitole. V kapitole 11 se dostáváme k „politicko-matematickým

výpočtům“ týkajícím se návrhů: k důsledkům na vládní rozpočet, přičemž Velká

Británie představuje konkrétní případovou studii. Někteří čtenáři si ji přečtou jako

první, ale já jsem ji nechal na konec. Ne proto, že bych si myslel, že není důležitá,

ale protože analýza je nutně mnohem konkrétnější, co se místa i času týče. Výnos

z navrhovaných daní a náklady sociálních transferů závisejí na institucionálních

23

strukturách a dalších charakteristikách konkrétní země. Mým cílem je proto vy

světlit způsob, jakým ekonomové přistupují k uskutečnitelnosti návrhů a více při

blížit to, co je dnes možné udělat ve Velké Británii. Pro některé návrhy nelze pro

vést výpočty, ale pokusil jsem se nabídnout širší náznak toho, jak by ovlivnily

veřejné finance.

Co očekávat

Kniha je výsledkem mých úvah, a to nejen o příčinách a řešení nerovnosti, ale

i o stavu současného ekonomického myšlení. V anglickém románu Cold Comfort

Farm od Stelly Gibbonsové z roku 1932, se autorka rozhodla (bezpochyby v žer

tovném duchu) označovat hvězdičkami „lepší pasáže“, aby pomohla čtenáři, který

si nebyl jistý, „zda považovat větu za literaturu nebo...za naprostý žvást“.

4

Přemýš

lel jsem o tom, že budu následovat její příklad a označím pasáže, které se odchylu

jí od konvenčního obecného názoru tak, aby se čtenáři, kteří se bojí „planých řečí“,

měli na pozoru. Nakonec jsem se rozhodl obejít se bez hvězdiček, ale jakmile se

odchýlím od hlavního myšlenkového proudu společnosti, dám vědět. Měl bych

zdůraznit, že netvrdím, že přijaté přístupy jsou nutně nadřazené, ale že je tu více

než jen jeden způsob provozování ekonomie. V Cambridge v Anglii i v Cambridge

v Massachusetts mne učili, abych se ptal: „Kdo vydělá a kdo prodělá?“ na ekono

mické změně politiky. To je otázka, která mi často v dnešních debatách v médiích

i v politice chybí. Mnoho ekonomických modelů předpokládá identické reprezenta

tivní konatele, kteří vykonávají sofistikovaná rozhodnutí, přičemž jsou potlačovány

distribuční problémy a není ponechán prostor pro zvážení spravedlnosti výsledné

ho výstupu. Za sebe se domnívám, že by tu měl být prostor pro diskuzi. Neexistuje

jen jedna Ekonomie.

Kniha cílí na obecně vzdělaného čtenáře se zájmem o ekonomii a politiku.

Technický materiál se z velké části omezuje na poznámky a připojil jsem také glo

sář některých hlavních používaných pojmů. Najdete zde celou řadu grafů a tabulek.

Detailní zdroje ke všem číslům je možné dohledat v části Zdroje k obrázkům

na konci knihy. Při psaní knihy jsem si vzal k srdci výrok Stephena Hawkinga, že

„každá rovnice sníží počet čtenářů na polovinu“. V hlavním textu se nevyskytují

žádné rovnice, doufám tedy, že čtenáři dočtou knihu až do konce.

Část první

DIAGNÓZA

27

Kapitola 1

Určení hranic zájmu

Tato kniha pojednává o způsobech snižování rozsahu nerovnosti. V úvodu je tedy

nezbytné vymezit hranice zájmu zkoumaného cíle. Začněme vyvrácením jedné

z možných mylných představ. Není nutné vymýtit veškeré rozdíly mezi ekonomic

kými výsledky, ani dosáhnout všeobecné rovnosti. Jisté rozdíly při odměňování

v ekonomice mohou být vcelku dobře obhajitelné. Cílem je spíše snížit nerovnost

pod její současnou úroveň, jelikož jsem přesvědčen, že současná úroveň nerovnosti

je nepřiměřená. Toto tvrzení je míněno jako cesta úvahy, ne jako její konečný cíl.

Čtenáři mohou stejně dobře nesouhlasit se stanovením přijatelné míry nerovnosti,

a přitom souhlasit s tvrzením, že současná úroveň nerovnosti je neakceptovatelná

a neudržitelná.

V této kapitole jsou uvedeny argumenty, proč by nás měla zajímat nerovnost

a její vztah k zásadním sociálním hodnotám. Také se seznámíme s empirickými

důkazy. Nakolik nerovné jsou naše jednotlivé společnosti? O kolik se zvýšila ne

rovnost? Není důležité pochopit pouze širší souvislosti, je třeba ponořit se mnohem

hlouběji. Co konkrétně statistiky zahrnují a co v nich schází? Kdo má jakou pozici

při rozdělování?

Nerovnost příležitostí a nerovnost výsledků

Pojem „nerovnost“ má mnoho lidí spojeno s termínem „rovné příležitosti“. Podob

né pojmy se často vyskytují v politických projevech, prohlášeních politických stran

a rétorice volebních kampaní. Toto mocné heslo slouží již dlouho jako zbraň v po

litickém boji. Richard Tawney ve své eseji Equality píše, že všem lidem by mělo

být „stejnou měrou umožněno naplno využít všeho, co vlastní“. V novější ekono

mické literatuře, v návaznosti na práci Johna Roemera, se determinanty ekonomicEkonomika nerovnosti 28 kých výsledků dělí na ty, které jsou dány „okolnostmi“, které nemohou daní lidé ovlivnit, jako např. rodinné zázemí, a na ty, které jsou dány „úsilím“, za něž nese člověk osobní odpovědnost. Rovnosti příležitostí dosáhneme, jestliže prve zmíněná proměnná – okolnosti – přestane hrát jakoukoliv roli v konečném výsledku. Pokud někdo studuje ve škole usilovněji, uspěje u zkoušek a dostane se na lékařskou fakultu, pak lze přinejmenším část jeho vyššího lékařského platu (ovšem ne nutně celý) připsat vynaloženému úsilí. Pokud by však místo na fakultě získal díky vlivu svých rodičů (např. některé univerzity upřednostňují děti svých bývalých studentů), potom se jedná o nerovnost příležitostí.

5

Koncept rovnosti příležitostí je velmi přitažlivý. Nicméně znamená to, že nerovnost výsledků je nepodstatná? Mám-li mluvit za sebe, pak říkám „ne“. Nerovnost výsledků je stále důležitá, dokonce i pro ty, kteří se o ni zajímají právě kvůli „vyrovnaným šancím na výhru“. Abychom pochopili proč, musíme začít rozpoznávat rozdíl mezi těmito dvěma koncepty. Nerovnost příležitostí je v podstatě koncept typu ex ante – každý by měl mít rovnocenné výchozí podmínky, zatímco přerozdělovací činnosti mají co do činění s výsledky ex post. Ti, kteří považují nerovnost výsledků za nepodstatnou, považují zájem o výsledky ex post za neoprávněný. Věří totiž, že bychom neměli zkoumat výsledky, pokud byly všem na startu našeho životního závodu nastaveny vyrovnané šance na výhru. Podle mého názoru je tento náhled špatný ze tří důvodů.

Za prvé, většině lidí by přišlo nepřijatelné zcela ignorovat události, které se přihodí po odstartování závodu. Každý z nás se může snažit sebevíc, ale pokud má smůlu, nenadělá nic. Předpokládejme, že někdo klopýtne a přijde o svůj majetek. V každé lidské společnosti se mu dostane pomoci. Ba co víc, mnozí lidé věří, že by se mu mělo dostat pomoci bez zbytečných dotazů na důvod jeho těžké situace. Jak poznamenali ekonomové Ravi Kanbur a Adam Wagstaff, bylo by morálně zavrženíhodné „podmínit podání polévky chudému člověku tím, že nejprve zhodnotíme, zda situaci, ve které se konkrétní jedinec nachází, způsobily spíše okolnosti či chování toho jedince“.

6

Prvním důvodem, proč jsou výsledky důležité, je skutečnost,

že nemůžeme ignorovat jedince, pro něž je výsledkem strádání, i kdyby byly předem nastoleny podmínky rovnosti příležitostí.

Nicméně význam výsledků je ještě hlubší, což nás přivádí k druhému důvodu, proč je nerovnost výsledků důležitá. Musíme umět rozlišit mezi soupeřivou a nesoupeřivou rovností příležitostí. Nesoupeřivá rovnost příležitostí znamená, že

Úvod

29

všichni lidé mají stejné šance splnit si své životní projekty nezávisle na druhých.

Zůstaňme u sportovní analogie, všichni mohou dostat příležitost získat osvědčení

o plaveckých dovednostech. Naproti tomu soupeřivá rovnost příležitostí znamená

pouze to, že všichni máme stejné šance zúčastnit se závodu, např. plaveckého, ale

vyhrát může jen jeden. Tento příklad, kdy mluvíme o různě hodnotných odměnách

získaných ex post, je typičtější a ukazuje na existenci nerovnosti výsledků. To, že

existuje vysoce nerovné rozdělování cen, nás nutí přikládat velkou váhu spravedl

nosti soutěže. A struktura cen je do značné míry navržena podle sociálních kritérií.

Naše ekonomické a sociální uspořádání určuje, zda vítěz získá věnec nebo tři mili

ony dolarů (cena pro vítěze US Open v roce 2014). Hlavním zájmem této knihy je

stanovení systému odměn.

Konečně třetím důvodem, proč se zajímat o nerovnost výsledků, je skutečnost,

že přímo ovlivňuje rovnost příležitostí – pro příští generace. Dnešní výsledky ex

post vytvářejí základ pro budoucí šance na výhru: dnešní příjemci nerovnosti vý

sledků mohou v budoucnosti přenést nerovnou výhodu na své děti. Zájem o nerov

né příležitosti a o omezenou sociální mobilitu vzrostl v důsledku zvýšení nerovnos

ti v rozdělování příjmů a bohatství. Došlo k tomu, protože vliv rodinného zázemí na výsledky závisí jednak na síle vztahu mezi zázemím a výsledky, jednak na míře nerovnosti mezi podmínkami jednotlivých rodin. Nerovnost výsledků v rámci dnešní generace je zdrojem nesportovní výhody, ze které bude profitovat budoucí generace. Pokud nám jde o rovnost příležitostí v budoucnosti, musíme se zajímat o nerovnost výsledků v současnosti. Instrumentální a vnitřní zájmy o nerovnost Na snížení nerovnosti výsledků záleží dokonce i těm, pro něž je nejvyšším cílem rovnost příležitostí. Snížení nerovnosti výsledků je prostředek vedoucí k jejich cíli. Ve významných dílech jako The Price of Inequlity Josepha Stiglitze a Rovnováha: proč je rovnost výhodná pro každého Kate Pickettové a Richarda Wilkinsona jsou uváděny další instrumentální důvody, proč bychom se měli zajímat o nerovnost vý

sledků.

7

Zastávají názor, že bychom měli snížit nerovnost výsledků, protože má nega

tivní důsledky pro dnešní společnost. Nárůst nerovnosti činí odpovědným za nedo

statek sociální soudržnosti, nárůst kriminality, zhoršení kvality zdraví, těhotenství

náctiletých, obezitu a za celou řadu sociálních problémů. Političtí badatelé určili

dvoucestný vztah mezi příjmovou nerovností a rolí peněz při určování výsledků deEkonomika nerovnosti 30 mokratických voleb, charakterizovaný jako „tanec ideologie a nestejného bohatství“.

8

Ekonomové dávají nárůstu nerovnosti za vinu zhoršující se výkon ekonomiky. Ve svém projevu na Výročním setkání fondu IMF a Světové banky v roce 2012 mluvila Christine Lagardeová o svém „třetím milníku: nerovnosti a kvalitě růstu v našem budoucím světě“. A dále pokračovala v tom duchu, že „poslední výzkumy fondu IMF prozrazují, že nižší míru nerovnosti lze spojovat s vyšší makroekonomickou stabilitou a vyšším udržitelným růstem.“ O rozsahu následných přínosů vyplývajících ze snížení nerovnosti by se dalo diskutovat dlouho. Ke vztahu mezi nerovností a ekonomickým výkonem se ještě vrátím v kapitole 9.

Důvodem pro snižování nerovnosti však nejsou pouze její negativní následky, které jsme popsali výše. Jsou zde také vnitřní důvody proč považovat současný stupeň nerovnosti za nepřiměřený. Tyto důvody můžeme uvést v rámci širší teorie spravedlnosti. Před sto lety bylo pro ekonomy zabývající se těmito problémy zcela přirozené přemýšlet v utilitárním duchu. Poté, co sečetli blaho jednotlivců ve smyslu míry užitku přiřazeného jednotlivým osobám, dokazovali, že nepřiměřená nerovnost snižovala sumu celkového užitku, jelikož hodnota dodatečné jednotky příjmu (či ekonomických zdrojů obecně) byla nižší pro bohatého člověka. Jak píše Hugh Dalton, britský ekonom a poválečný labouristický ministr financí, pokud bychom přesunuli 1 libru od bohatého člověka k člověku chudšímu a ostatní podmínky se nezměnily, pak se sníží nerovnost a zvýší suma užitku pro společnost jako celek.

9

Utilitarismus je velmi kritizován zvláště pro své zaměření pouze na sumu jednotlivých užitků a pro „naprostý nezájem o mezilidské rozložení této sumy“, jak tvrdí Amartya Sen. „Pro tuto vlastnost by měl být tento směr považován za zvláště nevhodný přístup pro měření či hodnocení nerovnosti.“

10

A to proto, že se při mě

ření nerovnosti používají distribuční váhy, kdy je více váhy přikládáno chudším jedincům. V těchto distribučních váhách se odrážejí naše sociální hodnoty s ohledem na přerozdělování a představují vnitřní princip vedoucí k zájmu o téma nerovnosti. A právě to, jaké by tyto váhy měly být, představuje bod, v němž se lidé rozcházejí, což lze vypozorovat z „experimentu s prosakující nádobou“, který popsal ekonom Arthur Okun. Zeptal se, co by se stalo, kdyby se některé z Daltonových peněz přesouvaných od bohatých k chudým ztratily. Z odpovědí, které Okun získal, odvodil, o kolik by měla být navýšena váha spojená s příjmem příjemce ve srovnání s váhou spojenou s příjmem dárce tak, aby bylo přerozdělení považo

Úvod

31

váno za spravedlivé. Pokud by polovina přesouvaných peněz unikla z oné nádoby, pak bychom museli navýšit váhu stanovenou pro příjemce dvojnásobně ve srovnání s dárcem. Lidé, kteří připisují větší váhu chudším příjemcům, by se více přikláněli k přerozdělování; tito lidé by při snižování nerovnosti zašli ještě dále. V konečné fázi by veškerá váha byla přisouzena lidem s nejnižší mírou blahobytu, což je pozice často spojovaná s Teorií spravedlnosti Johna Rawlse. Jeho teorie je ale mnohem obsáhlejší, než jak se projeví v tomto krajním případě.

11

Pozice inspirovaná Rawlsovou teorií ve smyslu upřednostňování nejméně zvýhodněných jedinců může znít poměrně radikálně. Nicméně není příliš vzdálena od prohlášení politiků, kteří usilují o snížení daně z příjmu se zdůvodněním, že by to oživilo ekonomickou aktivitu a nastartovalo růst výnosů, jež by bylo možné použít ke zvýšení příjmů těch nejchudších ve společnosti. Jak tento argument dokládá, na cíli Rawlsových stoupenců není nic vnitřně rovnostářského. Maximalizace bohatství nejméně zvýhodněných jedinců může vést k poměrně nerovnému rozdělení. Ještě radikálnější než Rawls byl v tomto smyslu Platon, jenž vyjádřil názor, že nikdo by neměl být více než čtyřikrát bohatší než nejchudší člen společnosti.

12

Ve smyslu tohoto rovnostářského pohledu je význam nerovnosti dán velikostí rozdílu mezi bohatými a chudými. Mohla by tu tedy vyvstat snaha jednat, i přestože z toho nejchudší nebudou mít žádný zisk.

Rawlsova Teorie spravedlnosti odstartovala rozsáhlou diskuzi mezi filozofy morálky o povaze sociální spravedlnosti. Zvláště významný je způsob, jakým Rawls vymezuje principy spravedlnosti ve smyslu přístupu k „primárním statkům“: „věci, o kterých se předpokládá, že je racionálně jednající člověk chce vždy, ať už chce cokoliv“ byly zařazeny do obsáhlých kategorií, jako jsou „práva, příležitosti, pravomoci, příjem a bohatství“.

13

Jak Sen tvrdí, tímto se dostáváme daleko nad rámec

utilitarismu, ale ne tak dalece, abychom vzali v úvahu „širokou variabilitu, která je [lidem] k dispozici při přetváření primárních statků v bohatší život“.

14

Sen navrhl,

že bychom se měli posunout od primárních statků ke „schopnostem“, přičemž definoval sociální spravedlnost ve smyslu příležitostí nabízených lidem na základě jejich působení. Přístup založený na schopnostech se od Rawlsova přístupu liší ve dvou ohledech. Soustředí se na otázku, co statky mohou udělat pro lidi v jejich konkrétních poměrech, vezmeme-li v úvahu na příklad, že lidé s handicapem mohou mít vyšší náklady na cestu do zaměstnání než zdraví lidé. Nezabývá se pouze dosaženými výsledky, ale také šíří příležitostí, kterou Sen považuje za nezbytný Ekonomika nerovnosti 32 prvek osobní svobody (proto také Senova kniha nese název Development as Freedom, Vývoj jako svoboda).

15

V praxi to znamená, že přístup založený na schopnos

tech rozšířil zkoumaný okruh sociálního a ekonomického výkonu, zejména pak ovlivnil Index vývoje lidstva, který před dvaceti pěti lety začal zveřejňovat Mahbub ul Haq. Tento index řadí země podle jejich úrovně vývoje s ohledem na vzdělání, očekávanou délku života a příjem.

16

V současném kontextu nás přístup založe

ný na schopnostech přivádí zpět k instrumentálním důvodům proč se zajímat o nerovnost ekonomických zdrojů, ovšem nyní v rámci koherentního souboru principů spravedlnosti.

17

V takovém rámci je příjem pouze jedním aspektem a rozdíly

v příjmu je třeba vysvětlovat ve světle odlišných okolností a zásadních příležitostí. Stále však platí, že získané ekonomické zdroje jsou hlavním zdrojem nespravedlnosti. To je důvod, proč bychom se zde měli soustředit na ekonomický rozměr nerovnosti.

Ale položme si otázku, jaký je postoj ekonomů k nerovnosti? Ekonomové a příjmová nerovnost Přibližně před dvaceti lety jsem měl proslov ke Královské ekonomické společnosti nazvaný „Vzkříšení distribuce příjmů po studené válce“.

18

Název měl pod

trhnout způsob, jakým se předmět příjmové nerovnosti dostal na okraj zájmu ekonomie. Toto téma bylo ignorováno téměř celé dvacáté století, ačkoliv se domnívám, že by mělo být ve středu zájmu studi



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist