načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Ekonomika nerovnosti - Anthony B. Atkinson

  > > > > Ekonomika nerovnosti  

Kniha: Ekonomika nerovnosti
Autor:

Nerovnost snížit lze. Pojďme do toho! Nerovnost je jedním ze současných nejpalčivějších problémů v sociální sféře. Po druhé světové válce se ji dařilo držet na uzdě, ovšem v ...
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  430
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 0Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  590 Kč
27%
naše sleva
14,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Rok vydání: 2016-07-27
Počet stran: 376
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 373 stran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Jana Kočičková
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788026505082
EAN: 9788026505082
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nerovnost snížit lze. Pojďme do toho! Nerovnost je jedním ze současných nejpalčivějších problémů v sociální sféře. Po druhé světové válce se ji dařilo držet na uzdě, ovšem v poslední době se s velkou vehemencí vrací. Všichni o rozsahu tohoto problému vědí, ale jen málo bylo doposud řečeno o tom, co se dá dělat, když si nechceme jen zoufat. Podle uznávaného ekonoma Anthony Atkinsona je možné nerovnosti čelit mnohem více, než si skeptikové dokážou představit. Atkinson je již dlouho jedním z čelních představitelů výzkumu nerovnosti a do řešení různorodých problémů, které se nerovnosti týkají, vkládá veškeré své teoretické i praktické zkušenosti. Nyní představuje široký soubor opatření, která mohou skutečně způsobit změnu v distribuci příjmů ve vyspělých zemích. Jak Atkinson ukazuje, problémem není pouze to, že se bohatí stávají stále bohatšími. Nedaří se nám vypořádat se s chudobou a celá ekonomika se mění takovým způsobem, že většina lidí v ní ztrácí. Chceme-li snížit nerovnost, nesmíme se spokojit s pouhým ukládáním nových daní bohatým lidem, jimiž budou financovány stávající programy. Potřebujeme nové nápady. Proto Atkinson doporučuje ambiciózní opatření v pěti oblastech: technologie, zaměstnanosti, sociálního zabezpečení, sdílení kapitálu a zdanění. Vyvrací běžné argumenty a výmluvy, jimiž se omlouvá nečinnosti: že by zásah způsobil pokles ekonomiky, že globalizace znemožňuje udělat s nerovností cokoliv a že si nemůžeme dovolit zavést nová opatření. Britský ekonom působící v akademickém prostředí profesor Anthony B. Atkinson se věnuje zejména otázkám sociální spravedlnosti a formování veřejné politiky. O ekonomice začal psát v 60. letech 20. století. Jeho prvotina pojednávala o chudobě v Británii, druhá kniha se zaměřila na téma nerovného rozdělení bohatství. V současné době řeší otázky nejvyšších příjmů, je přispěvatelem do projektu World Top Income Database (databáze informací o celosvětovém rozložení příjmů) a aktivním sledovatelem problému rostoucí nerovnosti ve světě. Společně s americkým ekonomem Joe Stiglitzem je autorem knihy Lectures in Public Economics (představující dnes již klasický úvod do veřejných financí). V současnosti se věnuje rozvoji výzkumu globální veřejné ekonomie.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Anthony B. Atkinson - další tituly autora:
Ekonomika nerovnosti Ekonomika nerovnosti
Atkinson, Anthony B.
Cena: 281 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

97
Kapitola 3
Ekonomie nerovnosti
Ekonomové jsou často obviňováni, že jsou pozadu za probíhajícími změnami.
Jejich modely prý příliš často ignorují skutečnost, která probíhá přímo před našima
očima, a jsou příliš pohlceni svými profesionálními zájmy. Jak dále prokážu,
současná ekonomie je právem kritizována, ale je třeba ocenit ekonomy, kteří se
soustředí na rostoucí nerovnost a kteří identifikovali několik faktorů, jež k ní
přispívají, jako jsou:
• globalizace
• vývoj technologií (informačních i komunikačních)
• růst finančních služeb
• změny v platebních standardech
• méně významná role odborových svazů
• odbourávání politiky přerozdělovacích daní a transferových plateb.

Seznam je to vskutku impozantní a o všech těchto prvcích se kniha na
některém místě zmiňuje.
146
Určit tyto mechanismy s sebou přináší riziko, že vytvoříme
dojem, že nerovnost roste kvůli silám, které nemáme pod kontrolou. Zdaleka totiž
nelze tvrdit, že nemůžeme tyto činitele nijak ovlivnit nebo že jsou vůči
ekonomickému a sociálními systému objektivní. Globalizace je výsledkem rozhodnutí
mezinárodních organizací, národních vlád, korporací a jednotlivců, jako jsou pracující
a spotřebitelé. Směřování vývoje technologií je výsledkem rozhodnutí firem, vědců
a vlád. Finanční sektor možná vyrostl dostatečně na to, aby uspokojil potřeby
stárnoucí populace požadující finanční nástroje k zajištění stáří, nicméně regulace
odvětví a způsob, kterým se toto děje, jsou předmětem politické a ekonomické volby.
Je třeba tedy jít dále a ptát se, kde jsou přijímána klíčová rozhodnutí. Pevně





Ekonomika nerovnosti
98
věřím tomu, že původ růstu nerovnosti se dá v mnoha případech vystopovat, ať už
přímo či nepřímo, ke změnám v rovnováze sil. Pokud je to pravda, pak opatření,
která jsou činěna s cílem snížit nerovnost, mohou být účinná pouze tehdy, když se
zapojí i protipůsobící síla. Nicméně to bychom se dostali příliš daleko dopředu
v příběhu, jenž nyní začíná standardním učebnicovým přehledem, jak je rostoucí
nerovnost výsledkem sil globalizace a vývoje technologií.
Učebnicový příběh o globalizaci a technologiích
Jakým způsobem mohou globalizace a vývoj technologií přepisovat distribuční
mapu? Jan Tinbergen, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, popsal v roce 1975
proslulým způsobem v supermarketu „závod“ mezi zvýšenou poptávkou po
vzdělaných pracovnících a růstem počtu vzdělaných sil.
147
V dnešní době má jeho popis
značný význam, protože nárůst poptávky po vzdělaných pracovních silách je
poháněn současnými silami globalizace a technologického vývoje.
V globalizační verzi „závodu“ čelí rozvinuté ekonomiky zvýšené konkurenci
zemí, kde jsou mzdy nekvalifikovaných dělníků nižší. Pro odvětví, která velmi
silně závisí na nekvalifikovaných dělnících, je čím dál těžší držet s konkurencí krok
a jsou nucena uzavírat závody či přesouvat výrobu do zemí, kde dostávají dělníci
nižší platy. Druhou stranou mince je zvýšená poptávka po více kvalifikovaných
zaměstnancích, jelikož se rovnováha výroby posouvá směrem nahoru k odvětvím
vyžadujícím odbornou znalost. Příběh tedy vypráví o dvou skupinách pracujících –
těch nekvalifikovaných a těch se znalostmi. Předpoklad zní, že všichni pracující
ve skupině jsou placeni stejně. To samozřejmě neodpovídá realitě, ale umožní nám
to snazší pochopení příběhu. Znamená to tedy, že mzdové rozdíly představují
pouze poměr kvalifikované mzdy k nekvalifikované. Tomu, oč převyšuje mzda
kvalifikovaného zaměstnance mzdu nekvalifikovaného, se zpravidla říká „mzdová
prémie“. Existuje hypotéza, která říká, že se poptávka posune v relativních hodnotách
ke kvalifikovaným pracovníkům, a jelikož poptávka převyšuje nabídku, roste
mzdová prémie pro kvalifikované pracovníky.
V každé učebnici ekonomie pro první ročník je možné najít toto vysvětlení
zvyšování rozdílů mezi výdělky pomocí „nabídky a poptávky“, ale důležité je to,
co se skrývá za poptávkou a nabídkou. V případě globalizace se v pozadí skrývá
standardní model mezinárodního obchodu, který je zpravidla nazýván
Hecksher-Ohlinův model podle dvou švédských ekonomů Eli Heckschera a Bertil Ohlina.





Ekonomie nerovnosti
99
Obě skupiny dělníků, kvalifikovaní i nekvalifikovaní, jsou zaměstnány ve dvou
dokonale konkurenčních ekonomikách, které mají vždy dvě odvětví výroby.
„Dokonale konkurenční“ znamená, že každý chápe cenu jako danou – neexistuje žádná
tržní síla. To je ale předpoklad, o kterém budu dále v textu polemizovat. Jedno
z odvětví v každém hospodářství produkuje vyspělé výrobky nebo služby s
poměrně intenzivním využitím kvalifikované práce; druhé odvětví vyrábí spíše
jednodušší produkt, k čemuž poměrně intenzivně používá nekvalifikovanou práci. (V této
části příběhu se v něm neobjevuje žádný kapitál.) Země OECD typicky exportují
vyspělé výrobky a služby a dovážejí základní produkty. Výrobky a služby jsou
na mezinárodních trzích volně obchodovatelné a předpokládá se, že zde neexistují
žádné přepravní náklady. Práce mezi zeměmi není mobilní, ale v rámci země se
může pohybovat volně mezi odvětvími. Počet kvalifikovaných a nekvalifikovaných
dělníků je vždy pevně daný.
Předpoklady stanovené tímto ekonomickým modelem jsou poměrně
restriktivní, nicméně ekonomové zabývající se mezinárodním obchodem jsou na něm
schopni ukázat některé významné závěry. Za jistých dalších předpokladů existuje
jedinečný vztah mezi relativními cenami těch dvou výrobků a relativními mzdovými
sazbami kvalifikovaných a nekvalifikovaných dělníků. (Vysvětlovány jsou pouze
relativní ceny.) Čím vyšší je mzdová prémie pro kvalifikované dělníky, tím vyšší je
relativní cena výrobků, které z velké části závisí na kvalifikované práci. A, což je
důležité pro analýzu distribuce příjmů, také opak je pravdou. Čím vyšší je relativní
cena produktu, který z velké části závisí na kvalifikované práci, tím vyšší je
mzdová prémie pro kvalifikované dělníky. Z toho lze usuzovat, že pokud globalizace
znamená, že některá země může dovážet základní výrobky levněji a platit za ně
exportem pokročilých služeb s vyšší hodnotou, pak mzda kvalifikovaného dělníka
roste v poměrném vztahu ke mzdě nekvalifikovaného dělníka. Poměr rovnovážné
tržní ceny se vychyluje směrem od nekvalifikovaných dělníků.
Technologická verze „závodu“ je založena na názoru, že vývoj technologií
hraje ve prospěch kvalifikovaných dělníků – hypotéza o prospěchu technologických
změn pro kvalifikované síly. Je zastáván názor, že pokroky v informačních a
komunikačních technologiích (ICT) nahrazují dělníky s nižší kvalifikovaností a
vytvářejí poptávku po pracovnících s lepším vzděláním. Ve své nejjednodušší podobě tato
teorie vyjadřuje, že technologický vývoj zvyšuje produktivitu dvou druhů práce,
které společně představují výrobní faktory nezbytné pro vytvoření národního





Ekonomika nerovnosti
100
duktu. Technologický vývoj je chápán jako faktor upřednostňující kvalifikovanou
práci v tom smyslu, že zvyšuje produktivitu kvalifikovaných pracujících více než
práci těch nekvalifikovaných. Jako důsledek zlepšování ICT mohou nyní
kvalifikovaní pracující odvést dvakrát tolik práce, zatímco nekvalifikovaní přestanou být
zcela produktivní. Znovu připomínám, že je třeba procházet analýzu pečlivě. Je
skutečně jasné, že technologický vývoj zvyšuje poptávku po kvalifikovaných
pracujících? Odpověď zní ne. Aby výše uvedené platilo, je třeba stanovit další
předpoklad. Důvodem tohoto váhání je skutečnost, že zatímco technologické změny
způsobí, že jednotka práce je levnější pro zaměstnavatele, získá zaměstnavatel rovněž
dvakrát tolik jednotek práce od kteréhokoliv pracujícího. Vše tedy závisí na tom,
kolik dalších jednotek práce bude chtít zaměstnavatel nakoupit v důsledku zlevnění
jednotky práce. Což zase závisí na tom, jak je jednoduché nahradit nekvalifikované
pracující těmi kvalifikovanými. Tento poměr ekonomové měří jako elasticitu
substituce mezi dvěma faktory.
148
Pokud je elasticita vyšší než 1, pak je relativně
snadné nahradit kvalifikovanými pracujícími ty nekvalifikované a relativní poptávka
po kvalifikovaných zaměstnancích roste. Pokud je elasticita nižší než 1, pak
zaměstnavatel usiluje o opětovné dosažení rovnováhy pracovní síly ale opačným
směrem a požaduje více nekvalifikovaných dělníků. (Pokud by byla elasticita rovna
1, pak nelze určit jakékoliv ovlivnění ze strany technologického pokroku.) Proto
závisí schopnost teorie o technologických změnách podat vysvětlení rozšiřování
rozptylu výdělků na elasticitě substituce; musí být vyšší než 1.
149
Doposud byly popsány dva důvody, proč by se mohla zvyšovat poptávka
po kvalifikovaných pracujících, nicméně je třeba zaměřit se také na nabídku.
Obvyklou odpovědí je, že ochota se dále vzdělávat závisí na mzdové prémii pro
kvalifikované pracující, která vytváří návratnost investic vložených ve formě nákladů
na vzdělání a ušlého výdělku za dobu zvyšování kvalifikace. Ve své nejjednodušší
formě znamená získání potřebné kvalifikace odklad nástupu do pracovního
procesu, takže – dle tohoto modelu „lidského kapitálu“ – výdělky po ukončení
kvalifikace musí být vyšší než částka, která by poskytla stejnou současnou hodnotu výdělků
po dobu celého života diskontovaná stávající úrokovou mírou.
150
Pokud dojde
ke zvýšení mezd pracujících s vyšším vzděláním tak, aby zisk z investice byl vyšší
než požadovaná částka, pak lze očekávat nárůst nabídky. Poté je třeba sledovat
tento dynamický proces. Pokud nepřestanou působit síly globalizace a
technologických změn favorizujících kvalifikované pracující, porostou nabídka i poptávka





Ekonomie nerovnosti
101
a propast mezi oběma tu bude stále existovat, přičemž její šíře bude záviset na
rychlosti odpovědi nabídky.
Z výše uvedeného můžeme vyvodit dva politické závěry. Jeden z nich vyplývá
přímo z této analýzy. Zvyšování vzdělanosti pracovní síly země přispěje k vyšší
schopnosti dané země mít prospěch z globalizace. Bude více vítězů a méně
poražených. Země založená na vysoce kvalifikované pracovní síle se skutečně může zcela
specializovat na výrobu pokročilých produktů a služeb. V takovém případě může
mít z globalizace jen prospěch, protože dokáže dovážet středně pokročilé produkty
za nižší relativní cenu. Zdá se, že tento závěr je zcela v souladu se strategií
Evropské Unie a dalších pokročilých zemí, které kladou důraz na investice do vzdělání:
„vyzbrojit občany těmi správnými dovednostmi pro práci dnes i zítra“ je jednou
z iniciativ strategie Evropa 2020. Je však důležité poznamenat, že jsme oddělili
„dovednosti“ od „vzdělání“. Téměř všechny empirické studie z USA se týkají
mzdové prémie na základě absolvování vysoké či střední školy, avšak „dovednost“
je širší koncept a není vždy nutně sladěna se vzděláním. Starší viceprezident
personálního oddělení společnosti Google prý při rozhovoru pro New York Times řekl,
že „známky (v americkém kontextu jsou to tzv. GPA – pozn. překl.) jsou jako
kritérium pro výběr nových zaměstnanců k ničemu a že podíl zaměstnanců Googlu
bez jakéhokoliv vysokoškolského vzdělání se za několik posledních let zvýšil“.
151

Nekognitivní vlastnosti jako např. motivace, empatie a sebekázeň mohou být
zrovna tak důležité jako kognitivní dovednosti měřené školními testy.
Druhému politickému závěru je většinou věnováno méně pozornosti. Výše
mzdové prémie, na základě které se rozhoduje o investici do lidského kapitálu,
závisí na současné úrokové míře. Je to zjevně případ studentů či jejich rodičů, kteří si
vezmou od banky či jiné nebankovní instituce půjčku, aby mohli zaplatit za
vzdělání. Totéž platí, když rodiče použijí vlastních úspor, aby své děti mohli podporovat
při studiu, protože peníze rodičů jsou potom vázány a nemohou být dále
investovány. Jejich náklady pak představuje míra návratnosti, kterou by mohli získat ze
svých úspor. Existuje zde tedy kritická spojitost mezi pracovním a kapitálovým
trhem. Je dost dobře možné, že jedním z důvodů pro nárůst mzdové prémie u
vysokoškolsky vzdělaných pracujících v 80. letech bylo navýšení reálné úrokové míry
ve stejném období. Nárůst zvýšil náklady půjčky pro financování doby studia, a to
vyžadovalo vyšší mzdovou prémii. (To přestalo v posledních letech platit, nicméně
zároveň se zvýšily další náklady na vzdělání, např. studentské poplatky v případě





Ekonomika nerovnosti
102
Velké Británie. Rovněž došlo k omezení podpory formou stipendií.) Pokud tedy
hledáme opatření, abychom dokázali zvrátit růst nerovnosti, musíme vzít v úvahu
i spojitosti mezi rozhodnutími o vzdělání a kapitálovým trhem. Nelze sledovat jen
pracovní trh.
Ekonomie technologických změn
Doposud se tady, stejně jako ve velké části ekonomické literatury, psalo o
technologické změně jako by byla exogenního původu – z rozhodnutí bohů. Některé texty
dokonce mluví o „maně nebeské“. Avšak značná část technologického pokroku
vychází z rozhodnutí přijatých mimo jiné vědci, vedoucími výzkumu, obchodníky,
investory, vládami a spotřebiteli. A tato rozhodnutí jsou ovlivněna ekonomickými
úvahami, které ze změn technologií činí endogenní faktory; to jest takové, které
vycházejí zevnitř ekonomického a sociálního systému. Před mnoha lety oxfordský
ekonom a jeden z prvních nositelů Nobelovy ceny za ekonomii Sir John Hicks
vypozoroval, že „změna v relativních cenách výrobních faktorů je sama o sobě podnětem
pro vynálezy, a to vynálezy konkrétního druhu – takové, které povedou ke zvýšení
užitku výrobního faktoru, jehož relativní cena se zvýšila“.
152
Takováto motivace byla
v 60. letech objevena ekonomy, kteří popsali teorie indukovaných inovací, podle
kterých firmy volí stupeň zájmu o technologické změny. Společnosti si zvolí z nabídky
příležitostí tu, pomocí níž budou schopni co možná nejrychleji dosáhnout snížení
nákladů. Co to s sebou přináší? Znamená to snad, že se blíží soumrak současného
období, kdy technologické změny pracovaly ve prospěch kvalifikovaných
pracujících? Je pravdou, že čím dražší se stávají kvalifikovaní zaměstnanci, tím spíše
hledají firmy způsob jak je nahradit? Odpověď zní „ne nutně“, protože, jak jsme viděli
dříve, zatímco práce kvalifikovaných pracujících zdražuje, náklady na jednotku práce
takovéhoto zaměstnance klesají, jelikož pracující se stávají produktivnějšími. Jak již
bylo zmíněno dříve, výsledek závisí na tom, jak jednoduše lze nahradit jeden typ
pracujícího jiným, jinými slovy závisí na elasticitě substituce. Za předpokladu, že
kvalifikovaní a nekvalifikovaní zaměstnanci jsou relativně vzájemně nahraditelní, je
dlouhodobým výsledkem situace, že firmy minimalizující náklady se přestanou
soustředit na vývoj technologie favorizující kvalifikovanou práci. Nejde tady o to, že by
trh sám o sobě takovýmto způsobem fungoval, jako spíš o to usilovat o vychýlení
rovnováhy opačným směrem ve prospěch kvalifikované práce a vrátit ekonomiku
k předcházejícímu stavu distribuce příjmů.
153






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist