načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Ekonomie a ekonomika - Josef Vlček

Ekonomie a ekonomika
-11%
sleva

Kniha: Ekonomie a ekonomika
Autor:

Cílem učebnice je podat ucelený výklad ekonomie, pozornost je proto věnována nejdůležitějším otázkám mikroekonomie, makroekonomie a podniku v tržní ekonomice. Zvládnutí těchto ...
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  660 Kč 587
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
19,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 29Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Wolters Kluwer
Rok vydání: 201609
Počet stran: 555
Rozměr: 212,0x155,0x34,0 mm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: 5., aktualizované vydání
Hmotnost: 0,76kg
Jazyk: česky
Vazba: Pevná bez přebalu lesklá
ISBN: 978-80-7552-190-3
EAN: 9788075521903
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Cílem učebnice je podat ucelený výklad ekonomie, pozornost je proto věnována nejdůležitějším otázkám mikroekonomie, makroekonomie a podniku v tržní ekonomice. Zvládnutí těchto tematických celků vytváří předpoklady pro studium aplikované ekonomie, např. ekonomiky podniku, financí, hospodářské politiky apod.
Způsob výkladu respektuje skutečnost, že publikace je úvodem do studia ekonomie. Autor danou problematiku vysvětluje přístupným, srozumitelným a zároveň vědecky přesným způsobem. Matematická forma výkladu je používána jen v nejnutnějším rozsahu a většina analyzovaných problémů je prezentována v grafických modelech.
Učebnice vychází z hlavního proudu ekonomické teorie a je určena pro kurzy mikroekonomie a makroekonomie v bakalářském studiu na vysokých školách. Výklad je koncipován tak, aby uspokojil všechny zájemce, kteří se chtějí orientovat ve složité problematice fungování tržní ekonomiky.
Autor přednáší na Vysoké škole hotelové v Praze a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zajišťuje výuku mikroekonomie a makroekonomie v bakalářském, magisterském a doktorském studiu.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Josef Vlček - další tituly autora:
Makroekonomie a ekonomická analýza Makroekonomie a ekonomická analýza
Vlček, Josef
Cena: 343 Kč
Makroekonomie a ekonomická analýza Makroekonomie a ekonomická analýza
Vlček, Josef
Cena: 343 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5
Obsah
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
1 Úvod do ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
1.1 Předmět a základní charakteristika ekonomie jako vědy . . . . . . . . 11
1.2 Poznávání ekonomické reality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
1.3 Nástrahy v ekonomickém uvažování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
1.4 Pozitivní a normativní ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
1.5 Struktura moderní ekonomie – dvě roviny zkoumání . . . . . . . . . . 17
1.6 Vývoj ekonomické teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
1.7 Poslání ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
2 Základní východiska a kategorie ekonomické vědy . . . . . . . . . . . . . . 33
2.1 Potřeby, výroba, ekonomické statky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
2.2 Výrobní faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
2.3 Hranice produkčních možností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
2.4 Zákon klesajících výnosů a výnosy z rozsahu . . . . . . . . . . . . . . . . 47
3 Principy hospodářské činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
3.1 Specifika hospodářské činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
3.2 Dimenze hospodaření subjektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
3.3 Interakce mezi subjekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
3.3.1 Dělba práce a její ekonomický význam. . . . . . . . . . . . . . . 60
3.3.2 Směna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
4 Trh a tržní mechanismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
4.1 Trh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74
4.2 Tržní mechanismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
4.2.1 Poptávka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
4.2.2 Nabídka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
4.2.3 Cena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86
4.2.4 Konkurence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
4.3 Teorém pavučiny, elasticita poptávky a nabídky . . . . . . . . . . . . . . 93
5 Ekonomický systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
5.1 Základní ekonomické problémy a způsoby jejich řešení . . . . . . . . 101
5.2 Klasifikace ekonomických systémů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
5.3 Příkazová ekonomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109
5.4 Tržní ekonomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
5.5 Technická stránka společenské výroby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115





EKONOMIE A EKONOMIKA
6
6 Chování spotřebitele na trhu zboží a služeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121
6.1 Teorie užitku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121
6.2 Rovnováha spotřebitele a odvození křivky poptávky . . . . . . . . . . 126
6.2.1 Kardinalistická teorie užitku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127
6.2.2 Ordinalistická teorie užitku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132
6.3 Nákupní chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140
7 Výroba, náklady firmy a její nabídka v podmínkách dokonalé
konkurence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
7.1 Základní východiska analýzy firmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146
7.2 Výroba a náklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148
7.3 Příjmy firmy a její zisk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158
7.4 Rovnováha firmy a odvození křivky nabídky . . . . . . . . . . . . . . . . 161
7.5 Alokační efektivnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164
8 Firma v podmínkách nedokonalé konkurence . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169
8.1 Vznik výsadního (monopolního) postavení tržního subjektu . . . . 169
8.2 Rovnováha a maximalizace zisku v případě monopolu. . . . . . . . . 176
8.3 Oligopol a monopolní konkurence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184
9 Vytváření cen výrobních faktorů, nerovnosti v důchodech . . . . . . . . 194
9.1 Vznik cen výrobních faktorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195
9.1.1 Poptávka po výrobních faktorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195
9.1.2 Nabídka a tržní cena výrobních faktorů . . . . . . . . . . . . . . 201
9.2 Nerovnosti v důchodech a jejich měření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204
9.3 Efektivnost nebo rovnost (přerozdělovací procesy
v ekonomice) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210
10 Trh práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216
10.1 Nabídka a poptávka na trhu práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217
10.2 Mzdy a trh práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221
10.2.1 Podstata a formy mzdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221
10.2.2 Stanovení mzdy v podmínkách dokonalé konkurence . . . 224
10.2.3 Mzda v podmínkách nedokonalé konkurence –
současné trhy práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228
10.3 Lidský kapitál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232
11 Trh půdy, trh kapitálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241
11.1 Trh půdy a pozemková renta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241
11.2 Kapitál jako výrobní faktor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245
11.2.1 Pojetí kapitálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245





7
OBSAH
11.2.2 Kapitálový trh, cena kapitálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250
11.2.3 Finanční zprostředkovatelé na českém kapitálovém
trhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257
12 Národohospodářský koloběh, úloha státu v ekonomice . . . . . . . . . . 263
12.1 Národohospodářský koloběh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264
12.1.1 Národohospodářský koloběh toků příjmů a výdajů. . . . . . 264
12.1.2 Identity v rámci národohospodářského koloběhu . . . . . . . 270
12.2 Úloha státu v ekonomice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272
12.2.1 Historie státních zásahů do ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . 272
12.2.2 Stát jako ekonomický subjekt a jeho hospodářská
politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278
13 Měření a vyjadřování výkonu ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287
13.1 Metody měření národního produktu a důchodu . . . . . . . . . . . . . . . 288
13.2 Vypovídací schopnost indikátoru HDP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294
13.3 Odvozené agregáty vyjadřující makroekonomický výstup . . . . . . 299
14 Spotřeba, úspory a investice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306
14.1 Spotřeba a úspory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307
14.2 Investice, výdajový multiplikátor a určení rovnovážné
produkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317
15 Model agregátní poptávky a agregátní nabídky (model AD – AS) . . 332
15.1 Agregátní poptávka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333
15.2 Agregátní nabídka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337
15.3 Rovnovážný produkt, rovnovážná cenová hladina . . . . . . . . . . . . 347
16 Ekonomický růst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353
16.1 Pojetí ekonomického růstu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 354
16.2 Modely ekonomického růstu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 362
16.2.1 Abstraktní modelové teorie ekonomického růstu . . . . . . . 364
16.2.2 Sociálně-historické koncepce růstu a rozvoje . . . . . . . . . . 370
17 Ekonomické cykly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 380
17.1 Pojetí ekonomických cyklů a jejich druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 380
17.2 Příčiny cyklického vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 390
17.2.1 Keynesovské teorie ekonomického cyklu . . . . . . . . . . . . . 392
17.2.2 Peněžní teorie ekonomického cyklu . . . . . . . . . . . . . . . . . 396
17.3 Politicko-ekonomický cyklus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 399





EKONOMIE A EKONOMIKA
8
18 Peníze, bankovní soustava, trh peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 404
18.1 Vznik peněz a jejich úloha v ekonomice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 405
18.2 Banky a funkce bankovní soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 411
18.3 Nabídka peněz, poptávka po penězích a rovnováha na trhu
peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413
19 Inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 424
19.1 Pojetí inflace a její měření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 424
19.2 Formy a příčiny inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 431
19.3 Důsledky inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 439
20 Nezaměstnanost a její makroekonomické souvislosti . . . . . . . . . . . . 445
20.1 Makroekonomický náhled na trh práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 445
20.2 Nezaměstnanost, její měření, druhy a příčiny . . . . . . . . . . . . . . . . 449
20.3 Okunův zákon, Phillipsova křivka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 458
21 Monetární politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 466
21.1 Institucionální rámec monetární politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 466
21.2 Nástroje monetární politiky (operační rámec centrální banky) . . . 469
21.3 Druhy monetární politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 476
22 Fiskální politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 486
22.1 Státní rozpočet a veřejné finance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 486
22.2 Nástroje fiskální politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 494
23 Makroekonomie otevřené ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 508
23.1 Internacionalizace ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 508
23.2 Mezinárodní obchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 513
23.3 Měnový kurz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 520
23.4 Platební bilance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 523
23.5 Mezinárodní ekonomická integrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 525
Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 532
Seznam grafů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 535
Seznam tabulek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 539
Řešení příkladů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 541
Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 549
Autor publikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 555





11
1 ÚVOD DO EKONOMIE
1.1 Předmět a základní charakteristika ekonomie jako vědy
1.2 Poznávání ekonomické reality
1.3 Nástrahy v ekonomickém uvažování
1.4 Pozitivní a normativní ekonomie
1.5 Struktura moderní ekonomie – dvě roviny zkoumání
1.6 Vývoj ekonomické teorie
1.7 Poslání ekonomie
Proces formování ekonomie jako samostatné vědy je východiskem p ro
vymezení jejího předmětu, umožňuje pochopit význam ekonomie pro člověka a vede
k poznání hlavních hospodářských problémů společnosti. U kolébky ekonomické
vědy stáli významní myslitelé, kteří ovlivnili celou lidskou kulturu. Zpočátku byly
ekonomické úvahy součástí celého společenského myšlení. Politická ekonomie
se stává samostatnou vědou až v době vzniku kapitalistického ekonomického
systému, kdy došlo k jejímu oddělení od filozofie a politické a právní teorie. Za
zakladatele ekonomie jako vědy je považován Adam Smith (1776). Ve 20.
století se ekonomická teorie stává nástrojem hospodářské politiky státu. Iniciátorem
státního intervencionismu byl J. M. Keynes (1936). V ekonomickém myšlení od
té doby existuje zásadní problém, jehož řešení se hledá politickou cestou. Jde
o vztah „trhu a státu“, jaká je účinnost tržního mechanismu a jaká je efektivnost
ekonomické úlohy státu.
Ekonomie se zabývá studiem ekonomiky, tj. systému, v jehož rámci lidé
produkují (neboli vyrábí), rozdělují, směňují a spotřebovávají ekonomické statky.
Ekonomové se snaží zjistit, jak je ekonomika organizována, analyzují chování
ekonomických subjektů a úroveň uspokojování lidských potřeb. Složitost
ekonomické reality vyžaduje dodržování logiky ekonomie, protože jinak hrozí nebezpečí
nepravdivých úsudků a neefektivních opatření.
1.1 Předmět a základní charakteristika ekonomie jako vědy
Člověk je společenskou bytostí a žije v určitém přírodním a sociálním prostředí.
Znamená to, že jednotlivec při svých aktivitách musí respektovat přírodu a brát
ohled na existenci a zájmy jiných lidí, se kterými žije v jednom společenství.





EKONOMIE A EKONOMIKA
12
Člověk jako individuum přitom usiluje o dosažení svých subjekti vních cílů („toho,
co chce“) a jeho rozhodování v hospodářské oblasti je výrazně ovlivňováno
zásadami efektivnosti (poměřuje své osobní náklady se získávanými výnosy). V
pospolitosti musí být proto zajištěna stejná práva pro všechny její členy. Každý
člověk má mít zajištěnu svobodu, činit cokoli se mu zlíbí za předpokladu, že
neomezuje svobodu jiného člověka. Lidé proto vytvářejí pravidla spolužití a
hledají takový institucionální mechanismus, který by usměrnil zájmy jednotlivců
a zajistil blahobyt celé společnosti.
Člověk jako „zoon politikon“ (podle Aristotela) je předmětem zkoumání
sociálních věd. Ekonomie pojednává o hospodářských aktivitách lidí, v jejichž
rámci si každý člověk obstarává prostředky na uspokojení svých potřeb.
1
Přesněji
vyjádřeno: ekonomie zkoumá zákonitosti hospodářského života společnosti a
popisuje mechanismy jeho fungování. Lidem tak pomáhá pochopit logiku reálných
hospodářských procesů. Ekonomie je vědou o činnosti lidí ve velice širokém
pojetí – zkoumá, jak využívají vzácné zdroje, jak vyrábějí, jak si vyrobené statky
přisvojují (zda prostřednictvím trhu nebo určitou formou přidělování) a jak jsou
tyto produkty společenské výroby spotřebovány. Úkolem ekonomie je
vysvětlit, jak se lidé chovají v praktickém životě, když si zajišťují živobytí. Změny
v ekonomickém prostředí vyvolávají podněty pro vypracování nové ekonomické
teorie, která by umožnila odhalit příčiny a podstatu těchto změn.
Ekonomická analýza společnosti je v koncentrované podobě vyjádř ena v
předmětu ekonomie, tak jak jej vymezuje hlavní proud současné ekonomické teorie.
„Ekonomie zkoumá, jak společnosti rozhodují o využití výrobních zdrojů,
které mají alternativní použití, k výrobě různých komodit a jak rozhodují
o jejich rozdělení mezi různé skupiny“.
2
Jde o operacionalizovanou definici,
protože zahrnuje množinu procedur, jež popisují aktivity potřeb né k tomu, aby
bylo realizováno to, co definice popisuje.
1
„Slovo ekonomie nebo oekonomie pochází z řeckého oikos – dům a nomos – zákon. Původně
znamenalo pouze moudré a zákonité spravování domácnosti v zájmu společného blaha rodiny. Později
se smysl tohoto slova rozšířil i na spravování velké rodiny, kterou je stát.“ (ROUSSEAU, J. J.
Rozprava o politické ekonomii. Praha: SNPL 1956, str. 19). Přívlastek politická (z řeckého politikos =
společenský) přidal k názvu ekonomie Francouz Antoine de Montchrétien v roce 1615, když vydal
„Traktát o politické ekonomii“. Vyjádřil tím názor, že hospodářství země má řídit stát a státní
záležitosti jsou vždy politickými záležitostmi. V druhé polovině 19. století došlo k posunům v
pojetí předmětu politické ekonomie, začala se prosazovat její „sociální neutralita“, a tyto změny se
promítly i do názvu této vědní disciplíny. Alfred Marshall v roce 1890 vydal spis „Principles of
Oeconomics“ a pod jeho vlivem se vžil upravený název ekonomické vědy – „oeconomics“, tj. čistá
ekonomie, která popisuje mechanismy působící v každém ekonomickém systému.
2
SAMUELSON, P., NORDHAUS, W. Ekonomie. 13. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda 1991,
str. 13.





ÚVOD DO EKONOMIE
13
Ekonomie jako vědní disciplína plní tři funkce:
a) poznávací (zkoumá ekonomické jevy a procesy, které probíhají ve
společnosti a snaží se je vysvětlit);
b) praktickou (ekonomické poznatky jsou východiskem pro praktickou
činnost různých ekonomických subjektů);
c) metodologickou (je teoretickým základem pro ostatní ekonomické vědy –
podnikovou ekonomiku, finance, hospodářskou politiku, marketing atd.).
Ekonomickou teorii tvoří systém kategorií (pojmy, ke kterým již nelze nalézt
obecnější, nadřazenější pojem) a logicky vybudovaných principů (zásada,
pravidlo), který představuje zjednodušený obraz komplexní ekonomické reality.
3

Teorie umožňuje porozumět ekonomickým jevům, vysvětlit je, kritizovat nebo
předvídat.
1.2 Poznávání ekonomické reality
Proces vytváření ekonomické vědecké teorie zahrnuje několik na sebe
navazujících fází.
● Proces pozorování, který by měl vyústit do jednoduchého popisu jevu.
● Analýzu a formování hypotéz. Metoda abstrakce umožňuje vydělit z
hospodářské reality její podstatné stránky, následně lze formulovat
pravděpodobný výklad jevů – hypotézu, což je neověřený výrok, který vychází
z ověřitelných předpokladů.
● Testování hypotéz a jejich interpretace. Používají se metody
matematicko-statistické, řízené experimenty, metody analogie, ekonomické modely
apod.
● Vytvoření teorie na základě syntézy získaných poznatků.
U ekonomických systémů jakožto sociálních systémů vzniká komplikace,
protože jde o stochastické systémy s kauzálními řetězci v chování subjektů.
Empirické pozorování přináší většinou statistické četnosti různých typů vazeb mezi
vstupy a výstupy než jednoznačné závěry. Proto má v ekonomii velký význam
řešení metodologických otázek, které je vždy ovlivněno filozofickým náhledem
3
Rozhodování lidí je postaveno na racionálních principech. Dosažení určitého cíle s vynaložením
co nejmenších nákladů je aplikací minimalizačního principu. Pokud chceme s danými prostředky
(vstupy) získat maximální výsledek (efekt), potom postupujeme podle maximalizačního principu.





EKONOMIE A EKONOMIKA
14
autora na svět. Užitá metodologie určuje nejen tvářnost a struk turu díla daného
autora, ale podmiňuje značně jeho vlastní poznávací přínos. Metodologické
přístupy se neustále rozvíjejí a upřesňují. Ve společenských vědách, a v ekonomii
zvláště, můžeme nalézt dvě základní tendence tohoto vývoje. Zastánci
metodologického individualismu chápou jakýkoli společenský jev jako produkt agregace
individuálních zájmů a rozhodování lidí podle jejich představ závisí především
na porovnávání osobních nákladů a přínosů. Opačný přístup prosazuje
metodologický holismus (holos = celý, tvořící celek), který vychází z představy, že celek
jako souhrn jednotlivých částí nabývá nových, vyšších vlastností, nezávislých na
jeho částech. Sociální a kulturní celek má podle jejich názoru jinou povahu než
prvky (jedinci, malé skupiny), které ho tvoří.
Metody procesu poznání tvoří základ technologie vědecké činnosti. Metody
jsou nástrojem poznání a tvoří je pravidla, kterými je nutné se v procesu poznání
řídit, aby byly získány potřebné poznatky. V ekonomii mají velký význam metody
poznání založené na rozumovém, tj. zprostředkovaném obrazu reality.
Standardně jsou aplikovány obecné metody dané dvojicemi analýza – syntéza
a induktivní postup – deduktivní postup. Analýza spočívá v rozdělení celku na
jeho komponenty a zkoumání, jak tyto prvky fungují jako relativně samostatné
části a jaké jsou mezi nimi vztahy. Při syntéze dochází k složení komponentů
do celku a zároveň jsou odvozovány hlavní organizační principy, jimiž se tento
celek řídí v závislosti na jeho částech. Metoda indukce řeší vztah mezi
pozorovanými údaji a teorií tak, že se shromažďují empirické poznatky a z nich se
vyvozují obecné i konkrétní závěry o stavu a vývoji dané reality. Z pravidelnosti
zkoumaných událostí odvozujeme závěr o tom, že tato pravidelnost bude platit
pro další události na jiném místě nebo v jiném čase. Deduktivní metoda spočívá
v tom, že vyvozuje nové poznatky z původních premis (tvrzení) s odůvodněním,
že jsou-li původní premisy pravdivé, budou pravdivé i poznatky, které jsou z nich
vyvozovány, a naopak.
Ekonomická realita se poměrně rychle mění, takže každý její přítomný stav je
vlastně jen okamžikem přechodu minulých stavů ekonomiky v její stav budoucí.
Přesto v ekonomickém poznání dochází k abstrahování od časového vývoje
objektů reality a předmětem zkoumání se stává stav ekonomiky v určitém časovém
okamžiku. Statický pohled umožňuje přiblížit se vnitřní logice zkoumaného jevu
a zobrazit jeho funkční závislosti. Komparativní statika, která již respektuje
evoluci zkoumané problematiky (porovnává stacionární stavy a hledá
optimální stav), nastolila otázku o příčinách vedoucích k porušování optimálních stavů
(ekonomické rovnováhy). Odpověď přineslo pronikání principu dynamiky do
ekonomické teorie. Ukázalo se, že časová dimenze má zásadní význam pro
odhalení podstaty základních kategorií a s nimi spjatých procesů. Dynamická analýza





ÚVOD DO EKONOMIE
15
nemůže vycházet jen z událostí tak, jak se odehrávají v reálném čase, ale musí
pracovat s očekáváním budoucích událostí u prvků zkoumané ekonomiky, protože
z nich vychází chování těchto prvků. Tímto způsobem se do ekonomie dostává
moment nejistoty budoucích událostí a z ní plynoucí riziko.
Ekonomická věda jakožto společenská věda není vědou exaktní. To znamená,
že k ověření hypotéz nelze v hospodářství provádět plnohodnotné
(kontrolované) experimenty. Ekonomie pracuje s abstrakcemi, její výroky vyjadřují určité
modelové situace, s nimiž se v této čisté podobě v reálném hospodářském životě
nesetkáváme.
4
Přesto právě jejich prostřednictvím dokážeme rozpoznat povahu
velmi konkrétních hospodářských jevů a procesů, uvědomovat si jejich místo
ve fungování ekonomického mechanismu a důsledky jejich působení. Obhájci
„logického empirismu“ požadují konfrontaci ekonomické teorie s fakty, které ji
empiricky ověří, tj. buď se potvrdí její dočasná platnost, nebo se vyvrátí. Jejich
oponenti upozorňují, že techniky měření jsou nedokonalé a často nepřímé, a proto
empirické potvrzení teorie nelze považovat za spolehlivý indikátor její platnosti.
Ekonomická teorie je považována za užitečnou jen tehdy, když vychází z
reálného ekonomického života, podrobuje jej kritice a vrací se k němu takovým
způsobem, aby jeho účastníci mohli správně pochopit tuto kritiku. Někteří ekonomové
ale chápou ekonomickou teorii jako formálně abstraktní vědní disciplínu,
ve které dominuje formální logika. Domnívají se, že jejím prostřednictvím lze
přesněji analyzovat reálné procesy a odhalit nové aspekty hospodářského života.
1.3 Nástrahy v ekonomickém uvažování
Ekonomická realita patří k nejsložitějším objektům zkoumání a badatelé se zde
setkávají s léčkami, jejichž nerozpoznání by mohlo vést k nesprávným poznatkům
a závěrům.
Předpoklad „ceteris paribus“. Většina ekonomických problémů je
ovlivňována řadou proměnných veličin. Například počet aut koupených v daném roce je
určen cenou aut, příjmy spotřebitelů, cenami benzínu atd. Pokud chceme zjistit,
jaký vliv má jedna proměnná, musíme použít předpokladu ceteris paribus („za
jinak stejných podmínek“), což znamená, že zkoumaný faktor se mění a ostatní
4
Ekonomický model je zjednodušené zobrazení reality. Model má zachytit ty aspekty reality, které
jsou považovány za relevantní, a všechny ostatní vynechat. Kvalitu modelu neměříme podle
odchylek jeho předpokladů od reality, ale podle jeho schopnosti vysvětlit skutečnost. Modely jsou
pomocným prostředkem tvorby teorie. Ekonomický model v zásadě tvoří hospodářské subjekty,
objekty a instituce; exogenní proměnné, které jsou pro model dané; endogenní proměnné, které
mají být určené modelem.





EKONOMIE A EKONOMIKA
16
jsou konstantní. Například když chceme zjistit, jaký vliv mají ceny aut na jejich
prodej, potom musíme vliv měnících se cen automobilů zkoumat za situace, kdy
se důchody spotřebitelů, ceny benzínu a další proměnné nemění – tedy „za jinak
stejných podmínek“.
Omyl „poté, tedy proto“ („post hoc, ergo propter hoc“ – potom, tudíž nutně
v důsledku toho) se projevuje chybným vyvozováním příčinné souvislosti z časové
následnosti ekonomických jevů. Pokud jev A proběhl dříve než jev B, nemusí to
ještě znamenat, že jev A je příčinou jevu B. Například v průběhu Velké deprese
(krize 1929–1933) někteří lidé v USA doporučovali zvýšit ceny, protože si v
minulosti všimli, že růst cen a mezd předcházel období konjunktury. Z toho vyvodili, že
řešením krize je růst cen a mezd. Výsledkem byla řada legislativních úprav
umožňujících zvyšování těchto proměnných, které ovšem zbrzdily ozdravení ekonomiky.
Klam kompozice. Jde o omyl, kdy předpokládáme, že to, co platí pro část,
musí platit i pro celek. Například zvýšení ceny určitého zboží přinese větší příjmy
výrobcům tohoto produktu a zvýší to jejich blahobyt, pokud se ale zvýší ceny
veškerého zboží, nikdo v ekonomice z toho nebude mít prospěch. Domněnka, že
to, co platí pro celek, pro společnost, platí i pro jednotlivce, pro část, představuje
klam dekompozice. Například na zvýšení ceny zboží většina lidí reaguje snížením
poptávky. Vždy se ale najdou lidé, kterým zdražení zboží nevadí a jeho spotřebu
neomezí (viz zdražení cigaret, alkoholu).
Subjektivnost, s kterou pozorujeme okolní svět, představuje jednu z
největších nástrah v ekonomii. Získané znalosti a zkušenosti nám vytvářejí „klapky
na očích“, jejichž prostřednictvím vnímáme realitu a obtížně chápeme ostatní
pozorovatele, kteří vycházejí z jiných teoretických přístupů. Ekonomové se tak
stávají „zajatci“ osvojených teoretických poznatků a diskuse mezi jednotlivými
školami ekonomického myšlení často připomínají „dialog hluchých“.
Ignorování sekundárních účinků je závažným metodickým problémem.
Řada ekonomů má sklon vnímat pouze bezprostřední dopad daného rozhodnutí na
určitou skupinu lidí a nevěnuje pozornost druhotným důsledkům tohoto opatření.
Sekundární projevy se obvykle rozvíjejí pomaleji a nejsou vždy zřetelné. Kvalitní
ekonomická analýza musí zahrnovat i sekundární efekty, které někdy mají větší
význam než primární důsledky daného opatření. Například zvýšení minimální
mzdy má primární účinek a tím je zvýšení mzdy nejhůře placených
zaměstnanců. Sekundárním důsledkem je snížení zaměstnanosti, protože u zaměstnavatelů
došlo ke zvýšení nákladů, a proto se snížila jejich poptávka po pracovních silách.





ÚVOD DO EKONOMIE
17
1.4 Pozitivní a normativní ekonomie
Ke zkoumané ekonomické realitě lze přistupovat dvojím způsobem:
● buď jsou ekonomické jevy a procesy jen popisovány a vysvětlovány v
souvislostech (například vývoj inflace, dynamika výroby, počet nezaměstnaných),
● nebo se hledají způsoby, prostředky a cesty, jak dané problémy řešit.
Z uvedených přístupů vyplývá i rozdílný názor na analýzu ekonomických jevů
a na jejich podstatu, který je příčinou dělení ekonomie na pozitivní a normativní.
Pozitivní analýza vysvětluje, proč jevy a procesy jsou takové, jaké jsou, kdežto
normativní analýza se pokouší definovat, jaké mají být.
Pozitivní ekonomie usiluje o analýzu hospodářství v podobě, v jaké ho
nalézá. Zabývá se jen takovými jevy, které jsou vědeckými metodami zjistitelné
a dokazatelné. Vytváří hypotézy o chování ekonomických subjektů, vyvozuje
z nich závěry o předpokládaném vývoji ekonomických veličin (například nákladů,
důchodů, cen) a konfrontuje pozorovaný vývoj těchto proměnných s teoretickými
předpověďmi. Posuzuje individuální i skupinovou racionalitu chování
ekonomických subjektů a hledá nejefektivnější způsoby vedoucí k dosažení ekonomických
cílů. Konstatuje například existenci určité míry nezaměstnanosti a zkoumá, jak
ovlivní její zvýšení míru inflace.
Normativní ekonomie vychází také ze zkoumání hospodářské reality, ta se
však stává pouze východiskem hodnotových soudů, které zahrnují i otázky
etické, sociální a všeobecně lidské. Jejím skutečným cílem je konstruovat předobraz
dokonalejšího ekonomického systému. Normativní ekonomie se jeví jako logické
pokračování pozitivního vědění. Zde je třeba upozornit, že jen pozitivní analýza
může zcela uplatnit vědecký postup, protože věda poskytuje informace pouze
o tom, co existuje. Například tvrzení, že z nějakého důvodu by měla klesnout
všeobecná cenová hladina, je normativní výrok. Nedá se potvrdit, nebo
vyvrátit. Odpovědi na normativní otázky se nedají hledat jen ve faktech a vědeckých
metodách. Neexistují na ně správné nebo nesprávné odpovědi, a řešení se proto
hledá v procesu politické volby. Jde například o otázky typu: Jaké tempo inflace
nebo nezaměstnanosti je přijatelné?
1.5 Struktura moderní ekonomie – dvě roviny zkoumání
V současné ekonomické teorii existují dvě části, které nelze od sebe oddělit nebo
je chápat samostatně – jde o mikroekonomii a makroekonomii. Obě se zabývají





EKONOMIE A EKONOMIKA
18
rozhodováním lidí v hospodářském životě, ale liší se v rovině z koumání.
Mikroekonomie a makroekonomie operují na rozdílných úrovních abstrakce a z hlediska
předmětu svého zkoumání jsou silně provázány.
Mikroekonomie (mikros = malý) zkoumá chování individuálních
ekonomických subjektů (jednotlivec, domácnost, firma) na dílčích trzích a jevy, které
vyplývají ze vzájemných vztahů mezi nimi (například určení ceny výrobku). Zajímá se
o jejich cíle a sleduje rovnováhu jednotlivých subjektů (stav, kdy subjekt dosáhl
svého cíle a nemá důvod měnit své chování). Jde jakoby o zkoumání ekonomiky
zdola, ze základů.
Makroekonomie (makros = velký) zkoumá reálný svět s jeho
nedokonalostmi, analyzuje chování ekonomiky jako celku a používá k tomu agregátní veličiny
(HDP, nezaměstnanost, inflaci aj.). Pracuje s rámcovými hypotézami, které se jí
zdají být přijatelné jako průměrné vyjádření toho, jak se ekonomické subjekty
chovají. Dominantním problémem v makroekonomii je všeobecná rovnováha,
která je výsledkem systému vzájemných vztahů mezi velkým počtem
individuálních subjektů. Makroekonomie proto nemůže být statická, ale musí brát do úvahy
faktor času. Přeceňování významu vzájemných vztahů mezi proměnnými (národní
důchod, agregátní investice atd.) vede k tomu, že makroekonomie se může stát
jen „formální mechanickou hrou“ bez vztahu k realitě. Předmětem reálné
makroekonomie nemůže být jen vyhodnocování „kvantity“ lidského chování, ale musí
vzít do úvahy i svobodu a nejistoty, které ovlivňují lidské konání.
V ekonomické teorii je vzájemný vztah mikroekonomie a makroekonomie
charakterizován dvojím způsobem:
● Existuje tzv. mikroekonomická fundace makroekonomie. Znamená
to, že makroekonomie vychází z mikroekonomických poznatků o
chování a volbě jednotlivých subjektů při zkoumání vzájemných vztahů mezi
velkým počtem subjektů. Makroekonomický systém ve skutečnosti tvoří
nespočetné množství organizací a institucí, které jsou vytvořeny a
rozvinuty individuálními subjekty – jde o rodiny, domácnosti, podniky, občanská
sdružení, různé nátlakové skupiny atd. Jejich fungování a úlohu nelze
pochopit, pokud nevezmeme do úvahy zájmy individuálních subjektů, které
je tvoří a řídí.
● Makroekonomické okolnosti tvoří rámec fungování
mikroekonomických procesů. Například chování jednotlivce na trhu práce je ovlivněno
daňovou a sociální politikou vlády, inflačními tlaky, fází ekonomického
cyklu apod.





ÚVOD DO EKONOMIE
19
V rámci mikroekonomie převažuje pozitivní analýza, která vyúsťu je do
různých modelů chování ekonomických subjektů. Pro makroekonomii je typické,
že nositelé jednotlivých koncepcí (škol) hledají svá východiska v rovině
normativní ekonomie a teprve následně se zabývají analytickými soudy – přecházejí
do oblasti pozitivní ekonomie. Například nejdříve musí odpovědět na otázku:
„proč a jak má stát zasahovat do ekonomiky“ a pak se snaží své tvrzení
empiricky potvrdit.
1.6 Vývoj ekonomické teorie
Vývoj ekonomie probíhá převážně evoluční cestou – jednotlivé směry
ekonomického myšlení jsou rozvíjeny a propracovávány v teoretické systémy. Základem
ekonomického směru je vědecká škola, která vzniká v určitém čase, má formální
strukturu a lze ji lokalizovat. Součástí vývoje ekonomického myšlení jsou i
výrazné metodologické posuny, které vedly k vzniku nových směrů.
Různá údobí ekonomické vědy jsou charakterizována určitým pohledem na
svět, který určuje standardní formu řešení problémů. Americký teoretik vědy
Thomas s. Kuhn v této souvislosti používá termín paradigma, kterým označuje
model teoretického přístupu k společenské realitě. Jde o určitý celistvý soubor
vědeckých představ, hypotéz, metod a výsledků výzkumu, kterým odborníci
věří (nedokazují je) a používají je při řešení problémů. Neschopnost daného
paradigmatu vysvětlit nové jevy vede k jeho nahrazení novým paradigmatem,
které poskytuje širší vysvětlující sílu. Nové paradigma obvykle obsahuje prvky
původního paradigmatu a někdy představuje i návrat k idejím, které byly dříve
považovány za překonané. Pro současnou ekonomickou vědu je
charakteristická pluralita paradigmat.
Od antiky až do nástupu kapitalismu se ekonomické myšlení rozvíjelo v lůně
filozofické reflexe společnosti jako součást etických, politických a teologických
úvah. Hospodářské změny byly vždy podnětem (společenskou objednávkou) pro
vytvoření ekonomické teorie, která vycházela z rozboru této reality. První pokusy
teoreticky vysvětlit ekonomické zřízení řecké společnosti najdeme u Xenofona,
Platona a Aristotela. V jejich dílech je pozitivně hodnoceno rodinné hospodářství
(zemědělská výroba), které je schopno produkovat vše, co domácnost potřebuje.
Mají zdrženlivý postoj ke směně a odmítají obchod, jehož cílem by bylo dosažení
zisku. Za zavrženíhodné považují půjčování peněz na úrok. Významný myslitel
antického Říma M. T. Varro Reatinus (116–27 př. n. l.) se zabýval hospodařením
velkých otrokářských latifundií a kritizoval jejich majitele za to, že se usídlili ve
městech a péči o hospodářství přenesli na správce.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist