načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Ekonomie a ekonomika – Josef Vlček

Ekonomie a ekonomika
-11%
sleva

Kniha: Ekonomie a ekonomika
Autor: Josef Vlček

Publikace sleduje hlavní proudy soudobé mikroekonomie a makroekonomie, vysvětluje principy chování ekonomických subjektů a utváření praktické hospodářské politiky. Učebnice je určena pro základní kurzy ekonomie v bakalářském studiu na ... (celý popis)
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  660 Kč 587
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
19,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Wolters Kluwer
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016
Počet stran: 555
Rozměr: 212,0x155,0x34,0 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: 5., aktualizované vydání
Skupina třídění: Ekonomie
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Hmotnost: 0,756kg
Jazyk: česky
Vazba: Pevná bez přebalu lesklá
Datum vydání: 201609
ISBN: 978-80-7552-190-3
EAN: 9788075521903
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace sleduje hlavní proudy soudobé mikroekonomie a makroekonomie, vysvětluje principy chování ekonomických subjektů a utváření praktické hospodářské politiky. Učebnice je určena pro základní kurzy ekonomie v bakalářském studiu na vysokých školách a pro všechny zájemce, kteří se chtějí orientovat ve složité problematice fungování tržní ekonomiky.

Popis nakladatele

Cílem učebnice je podat ucelený výklad ekonomie, pozornost je proto věnována nejdůležitějším otázkám mikroekonomie, makroekonomie a podniku v tržní ekonomice. Zvládnutí těchto tematických celků vytváří předpoklady pro studium aplikované ekonomie, např. ekonomiky podniku, financí, hospodářské politiky apod.
Způsob výkladu respektuje skutečnost, že publikace je úvodem do studia ekonomie. Autor danou problematiku vysvětluje přístupným, srozumitelným a zároveň vědecky přesným způsobem. Matematická forma výkladu je používána jen v nejnutnějším rozsahu a většina analyzovaných problémů je prezentována v grafických modelech.
Učebnice vychází z hlavního proudu ekonomické teorie a je určena pro kurzy mikroekonomie a makroekonomie v bakalářském studiu na vysokých školách. Výklad je koncipován tak, aby uspokojil všechny zájemce, kteří se chtějí orientovat ve složité problematice fungování tržní ekonomiky.
Autor přednáší na Vysoké škole hotelové v Praze a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zajišťuje výuku mikroekonomie a makroekonomie v bakalářském, magisterském a doktorském studiu.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1 Úvod do ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1 Předmět a základní charakteristika ekonomie jako vědy . . . . . . . . 11

1.2 Poznávání ekonomické reality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1.3 Nástrahy v ekonomickém uvažování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

1.4 Pozitivní a normativní ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

1.5 Struktura moderní ekonomie – dvě roviny zkoumání . . . . . . . . . . 17

1.6 Vývoj ekonomické teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

1.7 Poslání ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 2 Základní východiska a kategorie ekonomické vědy . . . . . . . . . . . . . . 33

2.1 Potřeby, výroba, ekonomické statky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

2.2 Výrobní faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

2.3 Hranice produkčních možností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

2.4 Zákon klesajících výnosů a výnosy z rozsahu . . . . . . . . . . . . . . . . 47 3 Principy hospodářské činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

3.1 Specifika hospodářské činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

3.2 Dimenze hospodaření subjektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

3.3 Interakce mezi subjekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

3.3.1 Dělba práce a její ekonomický význam. . . . . . . . . . . . . . . 60

3.3.2 Směna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

4 Trh a tržní mechanismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

4.1 Trh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

4.2 Tržní mechanismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

4.2.1 Poptávka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

4.2.2 Nabídka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

4.2.3 Cena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

4.2.4 Konkurence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

4.3 Teorém pavučiny, elasticita poptávky a nabídky . . . . . . . . . . . . . . 93 5 Ekonomický systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

5.1 Základní ekonomické problémy a způsoby jejich řešení . . . . . . . . 101

5.2 Klasifikace ekonomických systémů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

5.3 Příkazová ekonomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

5.4 Tržní ekonomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

5.5 Technická stránka společenské výroby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

EKONOMIE A EKONOMIKA

6

6 Chování spotřebitele na trhu zboží a služeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

6.1 Teorie užitku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 6.2 Rovnováha spotřebitele a odvození křivky poptávky . . . . . . . . . . 126

6.2.1 Kardinalistická teorie užitku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

6.2.2 Ordinalistická teorie užitku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 6.3 Nákupní chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

7 Výroba, náklady firmy a její nabídka v podmínkách dokonalé

konkurence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 7.1 Základní východiska analýzy firmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 7.2 Výroba a náklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 7.3 Příjmy firmy a její zisk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 7.4 Rovnováha firmy a odvození křivky nabídky . . . . . . . . . . . . . . . . 161 7.5 Alokační efektivnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

8 Firma v podmínkách nedokonalé konkurence . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169

8.1 Vznik výsadního (monopolního) postavení tržního subjektu . . . . 169 8.2 Rovnováha a maximalizace zisku v případě monopolu. . . . . . . . . 176 8.3 Oligopol a monopolní konkurence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184

9 Vytváření cen výrobních faktorů, nerovnosti v důchodech . . . . . . . . 194

9.1 Vznik cen výrobních faktorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195

9.1.1 Poptávka po výrobních faktorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195

9.1.2 Nabídka a tržní cena výrobních faktorů . . . . . . . . . . . . . . 201 9.2 Nerovnosti v důchodech a jejich měření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 9.3 Efektivnost nebo rovnost (přerozdělovací procesy

v ekonomice) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210

10 Trh práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216

10.1 Nabídka a poptávka na trhu práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 10.2 Mzdy a trh práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221

10.2.1 Podstata a formy mzdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221

10.2.2 Stanovení mzdy v podmínkách dokonalé konkurence . . . 224

10.2.3 Mzda v podmínkách nedokonalé konkurence –

současné trhy práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228

10.3 Lidský kapitál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232

11 Trh půdy, trh kapitálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

11.1 Trh půdy a pozemková renta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 11.2 Kapitál jako výrobní faktor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245

11.2.1 Pojetí kapitálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245

OBSAH

11.2.2 Kapitálový trh, cena kapitálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250

11.2.3 Finanční zprostředkovatelé na českém kapitálovém

trhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257

12 Národohospodářský koloběh, úloha státu v ekonomice . . . . . . . . . . 263

12.1 Národohospodářský koloběh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264

12.1.1 Národohospodářský koloběh toků příjmů a výdajů. . . . . . 264

12.1.2 Identity v rámci národohospodářského koloběhu . . . . . . . 270 12.2 Úloha státu v ekonomice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272

12.2.1 Historie státních zásahů do ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . 272

12.2.2 Stát jako ekonomický subjekt a jeho hospodářská

politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278

13 Měření a vyjadřování výkonu ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287

13.1 Metody měření národního produktu a důchodu . . . . . . . . . . . . . . . 288 13.2 Vypovídací schopnost indikátoru HDP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294 13.3 Odvozené agregáty vyjadřující makroekonomický výstup . . . . . . 299

14 Spotřeba, úspory a investice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306

14.1 Spotřeba a úspory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307 14.2 Investice, výdajový multiplikátor a určení rovnovážné

produkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317

15 Model agregátní poptávky a agregátní nabídky (model AD – AS) . . 332

15.1 Agregátní poptávka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333 15.2 Agregátní nabídka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337 15.3 Rovnovážný produkt, rovnovážná cenová hladina . . . . . . . . . . . . 347

16 Ekonomický růst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353

16.1 Pojetí ekonomického růstu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 354 16.2 Modely ekonomického růstu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 362

16.2.1 Abstraktní modelové teorie ekonomického růstu . . . . . . . 364

16.2.2 Sociálně-historické koncepce růstu a rozvoje . . . . . . . . . . 370

17 Ekonomické cykly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 380

17.1 Pojetí ekonomických cyklů a jejich druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 380 17.2 Příčiny cyklického vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 390

17.2.1 Keynesovské teorie ekonomického cyklu . . . . . . . . . . . . . 392

17.2.2 Peněžní teorie ekonomického cyklu . . . . . . . . . . . . . . . . . 396 17.3 Politicko-ekonomický cyklus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 399 EKONOMIE A EKONOMIKA 8 18 Peníze, bankovní soustava, trh peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 404

18.1 Vznik peněz a jejich úloha v ekonomice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 405

18.2 Banky a funkce bankovní soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 411

18.3 Nabídka peněz, poptávka po penězích a rovnováha na trhu

peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413

19 Inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 424

19.1 Pojetí inflace a její měření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 424

19.2 Formy a příčiny inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 431

19.3 Důsledky inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 439 20 Nezaměstnanost a její makroekonomické souvislosti . . . . . . . . . . . . 445

20.1 Makroekonomický náhled na trh práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 445

20.2 Nezaměstnanost, její měření, druhy a příčiny . . . . . . . . . . . . . . . . 449

20.3 Okunův zákon, Phillipsova křivka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 458 21 Monetární politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 466

21.1 Institucionální rámec monetární politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 466

21.2 Nástroje monetární politiky (operační rámec centrální banky) . . . 469

21.3 Druhy monetární politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 476 22 Fiskální politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 486

22.1 Státní rozpočet a veřejné finance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 486

22.2 Nástroje fiskální politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 494 23 Makroekonomie otevřené ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 508

23.1 Internacionalizace ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 508

23.2 Mezinárodní obchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 513

23.3 Měnový kurz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 520

23.4 Platební bilance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 523

23.5 Mezinárodní ekonomická integrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 525 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 532 Seznam grafů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 535 Seznam tabulek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 539 Řešení příkladů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 541 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 549 Autor publikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 555

11

1 ÚVOD DO EKONOMIE

1.1 Předmět a základní charakteristika ekonomie jako vědy

1.2 Poznávání ekonomické reality

1.3 Nástrahy v ekonomickém uvažování

1.4 Pozitivní a normativní ekonomie

1.5 Struktura moderní ekonomie – dvě roviny zkoumání

1.6 Vývoj ekonomické teorie

1.7 Poslání ekonomie

Proces formování ekonomie jako samostatné vědy je východiskem pro vyme

zení jejího předmětu, umožňuje pochopit význam ekonomie pro člověka a vede

k poznání hlavních hospodářských problémů společnosti. U kolébky ekonomické

vědy stáli významní myslitelé, kteří ovlivnili celou lidskou kulturu. Zpočátku byly

ekonomické úvahy součástí celého společenského myšlení. Politická ekonomie

se stává samostatnou vědou až v době vzniku kapitalistického ekonomického

systému, kdy došlo k jejímu oddělení od filozofie a politické a právní teorie. Za

zakladatele ekonomie jako vědy je považován Adam Smith (1776). Ve 20. stole

tí se ekonomická teorie stává nástrojem hospodářské politiky státu. Iniciátorem

státního intervencionismu byl J. M. Keynes (1936). V ekonomickém myšlení od

té doby existuje zásadní problém, jehož řešení se hledá politickou cestou. Jde

o vztah „trhu a státu“, jaká je účinnost tržního mechanismu a jaká je efektivnost

ekonomické úlohy státu.

Ekonomie se zabývá studiem ekonomiky, tj. systému, v jehož rámci lidé pro

dukují (neboli vyrábí), rozdělují, směňují a spotřebovávají ekonomické statky.

Ekonomové se snaží zjistit, jak je ekonomika organizována, analyzují chování

ekonomických subjektů a úroveň uspokojování lidských potřeb. Složitost ekono

mické reality vyžaduje dodržování logiky ekonomie, protože jinak hrozí nebezpečí

nepravdivých úsudků a neefektivních opatření.

1.1 Předmět a základní charakteristika ekonomie jako vědy

Člověk je společenskou bytostí a žije v určitém přírodním a sociálním prostředí.

Znamená to, že jednotlivec při svých aktivitách musí respektovat přírodu a brát

ohled na existenci a zájmy jiných lidí, se kterými žije v jednom společenství. EKONOMIE A EKONOMIKA 12 Člověk jako individuum přitom usiluje o dosažení svých subjektivních cílů („toho, co chce“) a jeho rozhodování v hospodářské oblasti je výrazně ovlivňováno zásadami efektivnosti (poměřuje své osobní náklady se získávanými výnosy). V pospolitosti musí být proto zajištěna stejná práva pro všechny její členy. Každý člověk má mít zajištěnu svobodu, činit cokoli se mu zlíbí za předpokladu, že neomezuje svobodu jiného člověka. Lidé proto vytvářejí pravidla spolužití a hledají takový institucionální mechanismus, který by usměrnil zájmy jednotlivců a zajistil blahobyt celé společnosti.

Člověk jako „zoon politikon“ (podle Aristotela) je předmětem zkoumání so

ciálních věd. Ekonomie pojednává o hospodářských aktivitách lidí, v jejichž rámci si každý člověk obstarává prostředky na uspokojení svých potřeb.

1

Přesněji

vyjádřeno: ekonomie zkoumá zákonitosti hospodářského života společnosti a popisuje mechanismy jeho fungování. Lidem tak pomáhá pochopit logiku reálných hospodářských procesů. Ekonomie je vědou o činnosti lidí ve velice širokém pojetí – zkoumá, jak využívají vzácné zdroje, jak vyrábějí, jak si vyrobené statky přisvojují (zda prostřednictvím trhu nebo určitou formou přidělování) a jak jsou tyto produkty společenské výroby spotřebovány. Úkolem ekonomie je vysvětlit, jak se lidé chovají v praktickém životě, když si zajišťují živobytí. Změny v ekonomickém prostředí vyvolávají podněty pro vypracování nové ekonomické teorie, která by umožnila odhalit příčiny a podstatu těchto změn.

Ekonomická analýza společnosti je v koncentrované podobě vyjádřena v před

mětu ekonomie, tak jak jej vymezuje hlavní proud současné ekonomické teorie. „Ekonomie zkoumá, jak společnosti rozhodují o využití výrobních zdrojů, které mají alternativní použití, k výrobě různých komodit a jak rozhodují o jejich rozdělení mezi různé skupiny“.

2

Jde o operacionalizovanou definici,

protože zahrnuje množinu procedur, jež popisují aktivity potřebné k tomu, aby bylo realizováno to, co definice popisuje. 1

„Slovo ekonomie nebo oekonomie pochází z řeckého oikos – dům a nomos – zákon. Původně zna

menalo pouze moudré a zákonité spravování domácnosti v zájmu společného blaha rodiny. Později

se smysl tohoto slova rozšířil i na spravování velké rodiny, kterou je stát.“ (ROUSSEAU, J. J. Roz

prava o politické ekonomii. Praha: SNPL 1956, str. 19). Přívlastek politická (z řeckého politikos =

společenský) přidal k názvu ekonomie Francouz Antoine de Montchrétien v roce 1615, když vydal

„Traktát o politické ekonomii“. Vyjádřil tím názor, že hospodářství země má řídit stát a státní zá

ležitosti jsou vždy politickými záležitostmi. V druhé polovině 19. století došlo k posunům v po

jetí předmětu politické ekonomie, začala se prosazovat její „sociální neutralita“, a tyto změny se

promítly i do názvu této vědní disciplíny. Alfred Marshall v roce 1890 vydal spis „Principles of

Oeconomics“ a pod jeho vlivem se vžil upravený název ekonomické vědy – „oeconomics“, tj. čistá

ekonomie, která popisuje mechanismy působící v každém ekonomickém systému. 2

SAMUELSON, P., NORDHAUS, W. Ekonomie. 13. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda 1991,

str. 13.

ÚVOD DO EKONOMIE

13

Ekonomie jako vědní disciplína plní tři funkce:

a) poznávací (zkoumá ekonomické jevy a procesy, které probíhají ve spo

lečnosti a snaží se je vysvětlit);

b) praktickou (ekonomické poznatky jsou východiskem pro praktickou čin

nost různých ekonomických subjektů);

c) metodologickou (je teoretickým základem pro ostatní ekonomické vědy –

podnikovou ekonomiku, finance, hospodářskou politiku, marketing atd.).

Ekonomickou teorii tvoří systém kategorií (pojmy, ke kterým již nelze nalézt obecnější, nadřazenější pojem) a logicky vybudovaných principů (zásada, pravidlo), který představuje zjednodušený obraz komplexní ekonomické reality.

3

Teorie umožňuje porozumět ekonomickým jevům, vysvětlit je, kritizovat nebo předvídat. 1.2 Poznávání ekonomické reality Proces vytváření ekonomické vědecké teorie zahrnuje několik na sebe navazujících fází.

● Proces pozorování, který by měl vyústit do jednoduchého popisu jevu.

● Analýzu a formování hypotéz. Metoda abstrakce umožňuje vydělit z hos

podářské reality její podstatné stránky, následně lze formulovat pravdě

podobný výklad jevů – hypotézu, což je neověřený výrok, který vychází

z ověřitelných předpokladů.

● Testování hypotéz a jejich interpretace. Používají se metody matematic

ko-statistické, řízené experimenty, metody analogie, ekonomické modely

apod.

● Vytvoření teorie na základě syntézy získaných poznatků.

U ekonomických systémů jakožto sociálních systémů vzniká komplikace, protože jde o stochastické systémy s kauzálními řetězci v chování subjektů. Empirické pozorování přináší většinou statistické četnosti různých typů vazeb mezi vstupy a výstupy než jednoznačné závěry. Proto má v ekonomii velký význam řešení metodologických otázek, které je vždy ovlivněno filozofickým náhledem 3

Rozhodování lidí je postaveno na racionálních principech. Dosažení určitého cíle s vynaložením

co nejmenších nákladů je aplikací minimalizačního principu. Pokud chceme s danými prostředky

(vstupy) získat maximální výsledek (efekt), potom postupujeme podle maximalizačního principu.


EKONOMIE A EKONOMIKA 14 autora na svět. Užitá metodologie určuje nejen tvářnost a strukturu díla daného autora, ale podmiňuje značně jeho vlastní poznávací přínos. Metodologické přístupy se neustále rozvíjejí a upřesňují. Ve společenských vědách, a v ekonomii zvláště, můžeme nalézt dvě základní tendence tohoto vývoje. Zastánci metodologického individualismu chápou jakýkoli společenský jev jako produkt agregace individuálních zájmů a rozhodování lidí podle jejich představ závisí především na porovnávání osobních nákladů a přínosů. Opačný přístup prosazuje metodologický holismus (holos = celý, tvořící celek), který vychází z představy, že celek jako souhrn jednotlivých částí nabývá nových, vyšších vlastností, nezávislých na jeho částech. Sociální a kulturní celek má podle jejich názoru jinou povahu než prvky (jedinci, malé skupiny), které ho tvoří.

Metody procesu poznání tvoří základ technologie vědecké činnosti. Metody jsou nástrojem poznání a tvoří je pravidla, kterými je nutné se v procesu poznání řídit, aby byly získány potřebné poznatky. V ekonomii mají velký význam metody poznání založené na rozumovém, tj. zprostředkovaném obrazu reality.

Standardně jsou aplikovány obecné metody dané dvojicemi analýza – syntéza a induktivní postup – deduktivní postup. Analýza spočívá v rozdělení celku na jeho komponenty a zkoumání, jak tyto prvky fungují jako relativně samostatné části a jaké jsou mezi nimi vztahy. Při syntéze dochází k složení komponentů do celku a zároveň jsou odvozovány hlavní organizační principy, jimiž se tento celek řídí v závislosti na jeho částech. Metoda indukce řeší vztah mezi pozorovanými údaji a teorií tak, že se shromažďují empirické poznatky a z nich se vyvozují obecné i konkrétní závěry o stavu a vývoji dané reality. Z pravidelnosti zkoumaných událostí odvozujeme závěr o tom, že tato pravidelnost bude platit pro další události na jiném místě nebo v jiném čase. Deduktivní metoda spočívá v tom, že vyvozuje nové poznatky z původních premis (tvrzení) s odůvodněním, že jsou-li původní premisy pravdivé, budou pravdivé i poznatky, které jsou z nich vyvozovány, a naopak.

Ekonomická realita se poměrně rychle mění, takže každý její přítomný stav je vlastně jen okamžikem přechodu minulých stavů ekonomiky v její stav budoucí. Přesto v ekonomickém poznání dochází k abstrahování od časového vývoje objektů reality a předmětem zkoumání se stává stav ekonomiky v určitém časovém okamžiku. Statický pohled umožňuje přiblížit se vnitřní logice zkoumaného jevu a zobrazit jeho funkční závislosti. Komparativní statika, která již respektuje evoluci zkoumané problematiky (porovnává stacionární stavy a hledá optimální stav), nastolila otázku o příčinách vedoucích k porušování optimálních stavů (ekonomické rovnováhy). Odpověď přineslo pronikání principu dynamiky do ekonomické teorie. Ukázalo se, že časová dimenze má zásadní význam pro odhalení podstaty základních kategorií a s nimi spjatých procesů. Dynamická analýza

ÚVOD DO EKONOMIE

15

nemůže vycházet jen z událostí tak, jak se odehrávají v reálném čase, ale musí pracovat s očekáváním budoucích událostí u prvků zkoumané ekonomiky, protože z nich vychází chování těchto prvků. Tímto způsobem se do ekonomie dostává moment nejistoty budoucích událostí a z ní plynoucí riziko.

Ekonomická věda jakožto společenská věda není vědou exaktní. To znamená,

že k ověření hypotéz nelze v hospodářství provádět plnohodnotné (kontrolované) experimenty. Ekonomie pracuje s abstrakcemi, její výroky vyjadřují určité modelové situace, s nimiž se v této čisté podobě v reálném hospodářském životě nesetkáváme.

4

Přesto právě jejich prostřednictvím dokážeme rozpoznat povahu

velmi konkrétních hospodářských jevů a procesů, uvědomovat si jejich místo ve fungování ekonomického mechanismu a důsledky jejich působení. Obhájci „logického empirismu“ požadují konfrontaci ekonomické teorie s fakty, které ji empiricky ověří, tj. buď se potvrdí její dočasná platnost, nebo se vyvrátí. Jejich oponenti upozorňují, že techniky měření jsou nedokonalé a často nepřímé, a proto empirické potvrzení teorie nelze považovat za spolehlivý indikátor její platnosti.

Ekonomická teorie je považována za užitečnou jen tehdy, když vychází z reál

ného ekonomického života, podrobuje jej kritice a vrací se k němu takovým způsobem, aby jeho účastníci mohli správně pochopit tuto kritiku. Někteří ekonomové ale chápou ekonomickou teorii jako formálně abstraktní vědní disciplínu, ve které dominuje formální logika. Domnívají se, že jejím prostřednictvím lze přesněji analyzovat reálné procesy a odhalit nové aspekty hospodářského života. 1.3 Nástrahy v ekonomickém uvažování Ekonomická realita patří k nejsložitějším objektům zkoumání a badatelé se zde setkávají s léčkami, jejichž nerozpoznání by mohlo vést k nesprávným poznatkům a závěrům.

Předpoklad „ceteris paribus“. Většina ekonomických problémů je ovlivňo

vána řadou proměnných veličin. Například počet aut koupených v daném roce je určen cenou aut, příjmy spotřebitelů, cenami benzínu atd. Pokud chceme zjistit, jaký vliv má jedna proměnná, musíme použít předpokladu ceteris paribus („za jinak stejných podmínek“), což znamená, že zkoumaný faktor se mění a ostatní 4

Ekonomický model je zjednodušené zobrazení reality. Model má zachytit ty aspekty reality, které

jsou považovány za relevantní, a všechny ostatní vynechat. Kvalitu modelu neměříme podle od

chylek jeho předpokladů od reality, ale podle jeho schopnosti vysvětlit skutečnost. Modely jsou

pomocným prostředkem tvorby teorie. Ekonomický model v zásadě tvoří hospodářské subjekty,

objekty a instituce; exogenní proměnné, které jsou pro model dané; endogenní proměnné, které

mají být určené modelem. EKONOMIE A EKONOMIKA 16 jsou konstantní. Například když chceme zjistit, jaký vliv mají ceny aut na jejich prodej, potom musíme vliv měnících se cen automobilů zkoumat za situace, kdy se důchody spotřebitelů, ceny benzínu a další proměnné nemění – tedy „za jinak stejných podmínek“.

Omyl „poté, tedy proto“ („post hoc, ergo propter hoc“ – potom, tudíž nutně v důsledku toho) se projevuje chybným vyvozováním příčinné souvislosti z časové následnosti ekonomických jevů. Pokud jev A proběhl dříve než jev B, nemusí to ještě znamenat, že jev A je příčinou jevu B. Například v průběhu Velké deprese (krize 1929–1933) někteří lidé v USA doporučovali zvýšit ceny, protože si v minulosti všimli, že růst cen a mezd předcházel období konjunktury. Z toho vyvodili, že řešením krize je růst cen a mezd. Výsledkem byla řada legislativních úprav umožňujících zvyšování těchto proměnných, které ovšem zbrzdily ozdravení ekonomiky.

Klam kompozice. Jde o omyl, kdy předpokládáme, že to, co platí pro část, musí platit i pro celek. Například zvýšení ceny určitého zboží přinese větší příjmy výrobcům tohoto produktu a zvýší to jejich blahobyt, pokud se ale zvýší ceny veškerého zboží, nikdo v ekonomice z toho nebude mít prospěch. Domněnka, že to, co platí pro celek, pro společnost, platí i pro jednotlivce, pro část, představuje klam dekompozice. Například na zvýšení ceny zboží většina lidí reaguje snížením poptávky. Vždy se ale najdou lidé, kterým zdražení zboží nevadí a jeho spotřebu neomezí (viz zdražení cigaret, alkoholu).

Subjektivnost, s kterou pozorujeme okolní svět, představuje jednu z největších nástrah v ekonomii. Získané znalosti a zkušenosti nám vytvářejí „klapky na očích“, jejichž prostřednictvím vnímáme realitu a obtížně chápeme ostatní pozorovatele, kteří vycházejí z jiných teoretických přístupů. Ekonomové se tak stávají „zajatci“ osvojených teoretických poznatků a diskuse mezi jednotlivými školami ekonomického myšlení často připomínají „dialog hluchých“.

Ignorování sekundárních účinků je závažným metodickým problémem. Řada ekonomů má sklon vnímat pouze bezprostřední dopad daného rozhodnutí na určitou skupinu lidí a nevěnuje pozornost druhotným důsledkům tohoto opatření. Sekundární projevy se obvykle rozvíjejí pomaleji a nejsou vždy zřetelné. Kvalitní ekonomická analýza musí zahrnovat i sekundární efekty, které někdy mají větší význam než primární důsledky daného opatření. Například zvýšení minimální mzdy má primární účinek a tím je zvýšení mzdy nejhůře placených zaměstnanců. Sekundárním důsledkem je snížení zaměstnanosti, protože u zaměstnavatelů došlo ke zvýšení nákladů, a proto se snížila jejich poptávka po pracovních silách.

ÚVOD DO EKONOMIE

17

1.4 Pozitivní a normativní ekonomie Ke zkoumané ekonomické realitě lze přistupovat dvojím způsobem:

● buď jsou ekonomické jevy a procesy jen popisovány a vysvětlovány v souvis

lostech (například vývoj inflace, dynamika výroby, počet nezaměstnaných),

● nebo se hledají způsoby, prostředky a cesty, jak dané problémy řešit.

Z uvedených přístupů vyplývá i rozdílný názor na analýzu ekonomických jevů a na jejich podstatu, který je příčinou dělení ekonomie na pozitivní a normativní. Pozitivní analýza vysvětluje, proč jevy a procesy jsou takové, jaké jsou, kdežto normativní analýza se pokouší definovat, jaké mají být.

Pozitivní ekonomie usiluje o analýzu hospodářství v podobě, v jaké ho nalézá. Zabývá se jen takovými jevy, které jsou vědeckými metodami zjistitelné a dokazatelné. Vytváří hypotézy o chování ekonomických subjektů, vyvozuje z nich závěry o předpokládaném vývoji ekonomických veličin (například nákladů, důchodů, cen) a konfrontuje pozorovaný vývoj těchto proměnných s teoretickými předpověďmi. Posuzuje individuální i skupinovou racionalitu chování ekonomických subjektů a hledá nejefektivnější způsoby vedoucí k dosažení ekonomických cílů. Konstatuje například existenci určité míry nezaměstnanosti a zkoumá, jak ovlivní její zvýšení míru inflace.

Normativní ekonomie vychází také ze zkoumání hospodářské reality, ta se však stává pouze východiskem hodnotových soudů, které zahrnují i otázky etické, sociální a všeobecně lidské. Jejím skutečným cílem je konstruovat předobraz dokonalejšího ekonomického systému. Normativní ekonomie se jeví jako logické pokračování pozitivního vědění. Zde je třeba upozornit, že jen pozitivní analýza může zcela uplatnit vědecký postup, protože věda poskytuje informace pouze o tom, co existuje. Například tvrzení, že z nějakého důvodu by měla klesnout všeobecná cenová hladina, je normativní výrok. Nedá se potvrdit, nebo vyvrátit. Odpovědi na normativní otázky se nedají hledat jen ve faktech a vědeckých metodách. Neexistují na ně správné nebo nesprávné odpovědi, a řešení se proto hledá v procesu politické volby. Jde například o otázky typu: Jaké tempo inflace nebo nezaměstnanosti je přijatelné? 1.5 Struktura moderní ekonomie – dvě roviny zkoumání V současné ekonomické teorii existují dvě části, které nelze od sebe oddělit nebo je chápat samostatně – jde o mikroekonomii a makroekonomii. Obě se zabývají EKONOMIE A EKONOMIKA 18 rozhodováním lidí v hospodářském životě, ale liší se v rovině zkoumání. Mikroekonomie a makroekonomie operují na rozdílných úrovních abstrakce a z hlediska předmětu svého zkoumání jsou silně provázány.

Mikroekonomie (mikros = malý) zkoumá chování individuálních ekonomic

kých subjektů (jednotlivec, domácnost, firma) na dílčích trzích a jevy, které vyplývají ze vzájemných vztahů mezi nimi (například určení ceny výrobku). Zajímá se o jejich cíle a sleduje rovnováhu jednotlivých subjektů (stav, kdy subjekt dosáhl svého cíle a nemá důvod měnit své chování). Jde jakoby o zkoumání ekonomiky zdola, ze základů.

Makroekonomie (makros = velký) zkoumá reálný svět s jeho nedokonalost

mi, analyzuje chování ekonomiky jako celku a používá k tomu agregátní veličiny (HDP, nezaměstnanost, inflaci aj.). Pracuje s rámcovými hypotézami, které se jí zdají být přijatelné jako průměrné vyjádření toho, jak se ekonomické subjekty chovají. Dominantním problémem v makroekonomii je všeobecná rovnováha, která je výsledkem systému vzájemných vztahů mezi velkým počtem individuálních subjektů. Makroekonomie proto nemůže být statická, ale musí brát do úvahy faktor času. Přeceňování významu vzájemných vztahů mezi proměnnými (národní důchod, agregátní investice atd.) vede k tomu, že makroekonomie se může stát jen „formální mechanickou hrou“ bez vztahu k realitě. Předmětem reálné makroekonomie nemůže být jen vyhodnocování „kvantity“ lidského chování, ale musí vzít do úvahy i svobodu a nejistoty, které ovlivňují lidské konání.

V ekonomické teorii je vzájemný vztah mikroekonomie a makroekonomie

charakterizován dvojím způsobem:

● Existuje tzv. mikroekonomická fundace makroekonomie. Znamená

to, že makroekonomie vychází z mikroekonomických poznatků o chová

ní a volbě jednotlivých subjektů při zkoumání vzájemných vztahů mezi

velkým počtem subjektů. Makroekonomický systém ve skutečnosti tvoří

nespočetné množství organizací a institucí, které jsou vytvořeny a rozvinu

ty individuálními subjekty – jde o rodiny, domácnosti, podniky, občanská

sdružení, různé nátlakové skupiny atd. Jejich fungování a úlohu nelze po

chopit, pokud nevezmeme do úvahy zájmy individuálních subjektů, které

je tvoří a řídí.

● Makroekonomické okolnosti tvoří rámec fungování mikroekonomic

kých procesů. Například chování jednotlivce na trhu práce je ovlivněno

daňovou a sociální politikou vlády, inflačními tlaky, fází ekonomického

cyklu apod.

ÚVOD DO EKONOMIE

19

V rámci mikroekonomie převažuje pozitivní analýza, která vyúsťuje do různých modelů chování ekonomických subjektů. Pro makroekonomii je typické, že nositelé jednotlivých koncepcí (škol) hledají svá východiska v rovině normativní ekonomie a teprve následně se zabývají analytickými soudy – přecházejí do oblasti pozitivní ekonomie. Například nejdříve musí odpovědět na otázku: „proč a jak má stát zasahovat do ekonomiky“ a pak se snaží své tvrzení empiricky potvrdit. 1.6 Vývoj ekonomické teorie Vývoj ekonomie probíhá převážně evoluční cestou – jednotlivé směry ekonomického myšlení jsou rozvíjeny a propracovávány v teoretické systémy. Základem ekonomického směru je vědecká škola, která vzniká v určitém čase, má formální strukturu a lze ji lokalizovat. Součástí vývoje ekonomického myšlení jsou i výrazné metodologické posuny, které vedly k vzniku nových směrů.

Různá údobí ekonomické vědy jsou charakterizována určitým pohledem na svět, který určuje standardní formu řešení problémů. Americký teoretik vědy Thomas s. Kuhn v této souvislosti používá termín paradigma, kterým označuje model teoretického přístupu k společenské realitě. Jde o určitý celistvý soubor vědeckých představ, hypotéz, metod a výsledků výzkumu, kterým odborníci věří (nedokazují je) a používají je při řešení problémů. Neschopnost daného paradigmatu vysvětlit nové jevy vede k jeho nahrazení novým paradigmatem, které poskytuje širší vysvětlující sílu. Nové paradigma obvykle obsahuje prvky původního paradigmatu a někdy představuje i návrat k idejím, které byly dříve považovány za překonané. Pro současnou ekonomickou vědu je charakteristická pluralita paradigmat.

Od antiky až do nástupu kapitalismu se ekonomické myšlení rozvíjelo v lůně filozofické reflexe společnosti jako součást etických, politických a teologických úvah. Hospodářské změny byly vždy podnětem (společenskou objednávkou) pro vytvoření ekonomické teorie, která vycházela z rozboru této reality. První pokusy teoreticky vysvětlit ekonomické zřízení řecké společnosti najdeme u Xenofona, Platona a Aristotela. V jejich dílech je pozitivně hodnoceno rodinné hospodářství (zemědělská výroba), které je schopno produkovat vše, co domácnost potřebuje. Mají zdrženlivý postoj ke směně a odmítají obchod, jehož cílem by bylo dosažení zisku. Za zavrženíhodné považují půjčování peněz na úrok. Významný myslitel antického Říma M. T. Varro Reatinus (116–27 př. n. l.) se zabýval hospodařením velkých otrokářských latifundií a kritizoval jejich majitele za to, že se usídlili ve městech a péči o hospodářství přenesli na správce.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.