načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Egypt - Břetislav Vachala

Egypt

Elektronická kniha: Egypt
Autor:

Náš přední egyptolog a ředitel Egyptologického ústavu UK v Praze a Káhiře (mj. autor knihy Staří Egypťané, oceněné Zlatou stuhou) přináší stručný a čtivý přehled dějin Egypta. ... (celý popis)
50
Produkt teď bohužel není dostupný.


»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 74.2%hodnoceni - 74.2%hodnoceni - 74.2%hodnoceni - 74.2%hodnoceni - 74.2% 83%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: Libri
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 176
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-727-7138-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Náš přední egyptolog a ředitel Egyptologického ústavu UK v Praze a Káhiře (mj. autor knihy Staří Egypťané, oceněné Zlatou stuhou) přináší stručný a čtivý přehled dějin Egypta. Své líčení začíná pravěkem, odpovídající pozornost věnuje monumentálním dějinám starověku, přes doby cizí nadvlády až po konstituování arabského panství a následné dějiny až po současnost. Věříme, že knížku přivítají jak zájemci o dějiny, tak ti, kteří se do stále „tajuplné“ země na Nilu chystají na nevšední dovolenou (ti zejména ocení cenné turistické tipy).

Související tituly dle názvu:
Egypt Egypt
Vachala Břetislav
Cena: 142 Kč
Lékařství starých Egypťanů I. Lékařství starých Egypťanů I.
Strouhal Eugen, Vachala Břetislav, Vymazalová Hana
Cena: 311 Kč
Lékařství starých Egypťanů II Lékařství starých Egypťanů II
Strouhal Eugen, Vachala Břetislav, Vymazalová Hana
Cena: 340 Kč
Staří Egypťané Staří Egypťané
Vachala Břetislav
Cena: 312 Kč
Recenze a komentáře k titulu



Why not translated in other languages ? Neffert Didi 2018-07-14 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
I wish Dr Vachala's books are translated into English or Arabic to enable interested people to read them.
Fact is not many people outside Czechoslovakia can read them.
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

N a k l a d a t e l s t v í L i b r i , P r a h a 2 0 0 3

Egypt

B Ř E T I S L A V V A C H A L A

S t r u č n á h i s t o r i e s t á t ů


© doc. PhDr. Břetislav Vachala, CSc., 2003

© Libri, 2003

ISBN 80-7277-138-8

Obrázek na obálce: Bohyně psaní a počítání Sešat se sed

milistou růžicí na hlavě a písařským náčiním v rukou vždy

předávala egyptskému panovníku symbol „milionů let“ jeho

úspěšné vlády a zvěčňovala jeho jméno zápisem na listy po

svátného stromu.


Obsah Předdynastická doba 7 Archaická doba 15 Stará říše 21 První přechodná doba 45 Střední říše 54 Druhá přechodná doba 72 Nová říše 74 Třetí přechodná doba 91 Pozdní doba 96 Řecká doba 105 Římská doba 113 Byzantská doba 119 Arabská doba 122 Česko-egyptské vztahy 149 Doporučená literatura 154 Přehled egyptských dějin 155 Encyklopedické heslo 164 Základní informace pro české turisty 173

Zastupitelské úřady 174

Důležitá telefonní čísla v Egyptě 174 Jazyková první pomoc 175

Základní fráze 175

Číslovky 175

„Egypte, ty jsi nejdražší perlou, jsi jasným znamením na čele

věčného času.“

(z egyptské národní hymny)

Předdynastická doba

Egypt se nachází v severovýchodní části Afriky. Jeho přiro

zenou hranicí je na severu Středozemní moře a na východě

Rudé moře. Ve starověku se za jižní hranici země považovaly první nilské peřeje u dnešního Asuánu (zatímco nyní jižní

hranice probíhá dále na jih poblíž druhého kataraktu u Wádí Halfy, která je již na súdánské straně) a za západní řetěz oáz

v Západní (Libyjské) poušti, v pořadí od severu k jihu Bahríja, Faráfra, Dáchla a Chárga. Území, kde vznikla a po celá tisícile

tí se rozvíjela staroegyptská civilizace, však tvořilo pouze poměrně úzké, zato velice úrodné nilské údolí, sevřené na výcho

dě horami Východní (Arabské) pouště a na západě rozlehlými

písečnými pláněmi Západní pouště, a spolu s ním široká bažinatá nilská delta ležící mezi dnešní Káhirou a Středozemním mořem. Tuto oblast s úrodnou černozemí staří Egypťané vždy považovali za svoji skutečnou a jedinou domovinu a výstižně

ji také nazvali „Černou zemí“ (Kemet), na rozdíl od přilehlých nehostinných pouští „Červené země“ (Dešret). Je zajímavé, že

vlastně dodnes Egypťané neradi opouštějí nilské údolí a deltu,

jako by zdědili onen pověstný strach a hrůzu svých dávných předků z nebezpečné pouště, která pro ně vždy představova

la obávanou říši zla a chaosu, ovládanou bohem bouří a válek

a mýtickým bratrovrahem Sutehem.

Mezi „ostrovy zeleně“ roztroušenými v písečném moři

Západní pouště má mimořádný význam přírodně, historicky

i etnograficky nesmírně zajímavá Fajjúmská „oáza“, která se nachází přibližně sto kilometrů jihozápadně od Káhiry a roz

kládá se na ploše 12 000 km

2

v proláklině ležící 45 m pod úrov

ní hladiny moře. Vzhledem k tomu, že do ní již ve 3. tisíciletí před Kr. začal přivádět vodu z Nilu umělý kanál Bahr Júsuf,

označili antičtí autoři Fajjúm jako „oázu, která není oázou“.

Okolí Fajjúmu je považováno z geologického a paleontolo

gického hlediska za jednu z nejvýznamnějších oblastí na světě.

Jihozápadně od Fajjúmu se na ploše asi osmi čtverečních ki

lometrů rozkládá Údolí velryb (Wádí el-Hítán), které vděčí za

svůj název kosterním pozůstatkům dávno vyhynulých savců,


8 9

které leží přímo na povrchu pouště. Jde o 250 koster velryb,

jež hromadně přišly o život v tehdejším mělkém mořském

zálivu před 40 miliony let. Byly to dravé velryby s dlouhým

štíhlým úhořovitým tělem, nízkou lebkou, ostrými pilovitými

zuby a plně vyvinutými končetinami, pomocí nichž se dobře

pohybovaly po souši. Tento druh, dosahující délky 20 m, se označuje jako Zeuglodon nebo Basilosaurus isis. Důležité je, že představuje spojující vývojový článek mezi savci pohybu

jícími se po souši a současně ve vodě a dnešními velrybami,

jejichž přední končetiny jsou ovšem proměněné v ploutve a zadní zakrnělé.

Uvedený nález koster velryb z Wádí el-Hítán předčil v po

slední době pouze objev zkamenělých kostí dosud druhého

největšího známého veleještěra u oázy Bahríja, jenž dostal

jméno Paralititan stromeri. Tento býložravý dinosaurus, jenž

byl dlouhý přes 30 m a vážil 75 tun, obýval před 94 miliony let

pobřeží zdejšího druhohorního moře s rozlehlými bažinami a bujnou vegetací.

Důležité svědectví o nejstarší fajjúmské minulosti se skrývá

rovněž ve skalních terasách nad severním břehem Karúnského

jezera (Birkit Kárún) v pohoří Gebel Katrání, kde se dodnes

běžně nacházejí zkamenělé stopy dávného života. Doloženi

jsou zde především předchůdce antropoida Parapithecus,

nejstarší antropoid Pliopithecus a nejmohutnější oligocénní

primát Aegyptopithecus zeuxis, který žil před 30 miliony let.

Díky své zeměpisné poloze Egypt vždy tvořil koridor, kte

rým procházely rané populační vlny z východní Afriky dále do Asie. Víme například, že Homo erectus dorazil z Afriky do

palestinské oblasti před 1,8 miliony let. Jistě přitom procházel

nilským údolím a trvale se tu také usazoval. Jeho zdejší pobyt

však dosud není doložen plně vyhraněnými a spolehlivě dato

vanými nálezy.

Dochované kamenné pracovní nástroje nalezené v Hor

ním Egyptě prokazují občasné lidské osídlení na náhorních

rovinách nad Nilem již před 700 000 lety. Nálezy prokazují, že

lidé ve starší době kamenné (paleolitu, který se dále dělí na

nejstarší, starý, střední, mladý a pozdní a končí kolem 9 000

před Kr.) měli v Egyptě příznivé podmínky k lovu a sběru,

neboť dnešní pouštní krajina tehdy oplývala bohatou zelení

n P ř e d d y n a s t i c k á o b d o b í


8 9

a zvířenou. Za zmínku stojí, že dosud nejstarší kostrový nález

z Egypta představuje středopaleolitická kostra dítěte objevená

v roce 1994 v lokalitě Taramsa poblíž chrámu bohyně Hathory

v Dendeře a datovaná do doby 53 000 před Kr.

Svůj zvláštní přírodní ráz získal Egypt v době přibližně před

25 000 lety, kdy došlo k dlouhodobým podnebním změnám

v celé severovýchodní Africe a kdy se země napojila na srážko

odtokový systém mohutné sopečné Etiopské vysočiny. A prá

vě díky zdejšímu jarnímu tání sněhu a prudkým dešťům se

veletok Nil začal pravidelně vylévat ze svých břehů a po dobu

čtyř měsíců v roce (od června do září) zaplavoval celé své

údolí v Egyptě až po oblast delty. Obrovské přívaly vod s se

bou rok co rok přinášely tmavé úrodné bláto a hlínu se zbytky

organických látek, které sloužily jako kvalitní přírodní hnojivo,

což vedlo k zavlažování a zúrodňování nilských břehů.

Bezprostřední vztah mezi řekou Nilem (délka jeho toku činí

6 671 km) a egyptskou zemí dobře vystihl řecký historik Héro

dotos, jenž Egypt před téměř 2 500 lety přiléhavě nazval „da

rem Nilu“. Pravidelná a dostatečně vysoká nilská záplava byla

v Egyptě vždy zárukou přežití. Již od pozdního paleolitu pak

existují směrodatné doklady o bojích motivovaných nejspíše

snahou o ovládnutí životodárných vodních zdrojů. Z doby

okolo 18 000 před Kr. pochází kostra mladého muže z Wádí

Kubbáníja v Horním Egyptě, který zemřel v boji, jak svědčí

jednak jeho zlomeniny, jednak kamenné hroty, jež uvázly v je

ho kostech. Kolem roku 12 000 před Kr. se zase datují kostry

59 mužů, žen a dětí z Gebel Saháby v súdánské Núbii, z nichž

polovina zemřela rovněž násilnou smrtí. Nesčetná svědectví

hmotných i písemných pramenů o bojích o kontrolu nad vo

dami Nilu pocházejí ze starověku, středověku i novověku.

Po skončení pozdního paleolitu nastalo v Egyptě období,

z nějž neexistují doklady na lidské osídlení (9 000–6 000 před

Kr.). To může být způsobeno buď nepříznivou změnou klima

tických podmínek, nebo prostou skutečností, že se dosud ne

podařilo najít stopy tehdejšího osídlení pod mocnými nilskými

naplaveninovými nánosy.

Příznivé přírodní podmínky se však vytvořily okolo 10 000

před Kr. hluboko v Západní poušti, kde je v současné době

beznadějně suchá, horká a pustá Sahara. Tehdy se v Africe


10 11

změnil směr proudění větrů, takže letní monzuny zasáhly i tu

to oblast na severu a každoročně zde spadlo kolem 25 cm srážek. To zcela postačilo k tomu, aby se četné zdejší prolákliny

vždy na několik měsíců v roce změnily v jezera, ke kterým se

stahovala stáda zvířat a samozřejmě také lidé. Tento stav trval

přibližně až do roku 3 200 před Kr., kdy celá oblast definitivně a navždy vyschla.

Získat závažné poznatky o dávném osídlení odlehlé poušt

ní oblasti na západ od nilského údolí vlastně umožnilo docela

nedávno zahájené budování 22 km dlouhého kanálu, jenž od října 1996 odvádí nadbytečnou vodu z Násirova přehradního

jezera do Tošské prolákliny západně od Abú Simbelu v egypt

ské Núbii. V lokalitě Nabta se totiž podařilo odhalit existenci

značně pokročilé, rozvrstvené společnosti nomádských lovců

a chovatelů dobytka, jež se rozvíjela zvláště v období 7 000 až

4 000 před Kr.

Nabta plaja (tento geologický termín označující vyschlou

vodní nádrž zaplněnou jílem a navátými usazeninami se nyní

v archeologii používá pro nejstarší kulturu mladší doby ka

menné – neolitu – na východní Sahaře) představovala kdysi

největší dočasné jezero jihovýchodní Sahary. Její nomádští obyvatelé, kteří žili v plném souladu s přírodou, zavedli zřej

mě jako první v Africe chov dobytka, věnovali se kromě sbě

račství a lovu také zemědělství, zhotovovali keramiku, hloubili objemné zásobnice na zrno a hluboké studny, budovali záchytné systémy na dešťovou vodu, žili v chýších v občasných

i stálých sídlištích a pochovávali své mrtvé v pohřebištích. Ba co více, dovedli lámat, opracovávat a přepravovat obrovské

pískovcové bloky, což mimo jiné kladlo velké nároky na orga

nizaci práce.

Nabta je rovněž proslulá jako „africký Stonehenge“ díky

zde objevenému souboru stojících kamenů, jež jsou uspo

řádány do kruhu v průměru 4 m a datují se do období 5 000

před Kr. Největší kameny jsou astronomicky přesně oriento

vané (ve směru sever – jih), přičemž některé z nich označují

polohu východu slunce 21. června, což byl nejen začátek léta, ale především počátek dešťového období v této části Afriky.

Tato jedinečná památka je tak považována za nejstarší známý

kalendář na světě.

n P ř e d d y n a s t i c k á o b d o b í


10 11

Jak oblast Nabty postupně vysychala, její civilizačně značně

pokročilí obyvatelé se organizovaně vydávali směrem na vý

chod do úrodného zeleného nilského údolí a s sebou přinášeli

veškeré nabyté poznatky, um a dovednosti. V Egyptě se mezi

tím začal značně lišit vývoj v severní části země (Dolní Egypt)

a v jižní (Horní Egypt). Zatímco se Dolní Egypt přimkl k tzv.

primární civilizační oblasti celého jihovýchodního Středomoří,

Horní Egypt byl úzce spjat právě s východosaharskou oblastí.

V každém případě se tak v Egyptě v období 6 000–5 000 před

Kr. propojovaly místní tradice nilského údolí a delty s předo

východními a saharskými vlivy. Předovýchodními vlivy přitom

rozumíme především zavedení pěstování pšenice a lnu a cho

vu koz, zatímco saharského původu je pěstování ječmene

a chov hovězího dobytka. Jisté technologické postupy pochá

zející z obou zmíněných oblastí jsou patrné i v tehdejší egypt

ské keramice a štípaných pazourkových nástrojích.

Neolitické období (5 500–4 000 před Kr.) charakterizuje

usedlý způsob života, pěstování obilí, chov dobytka, výroba

užitkové keramiky a zhotovování kamenných mnohoúčelo

vých hlazených nástrojů. Lov, rybolov a sběr divoce rostou

cích plodů tehdy představovaly doplňující zdroje potravy.

Egyptské neolitické kultury mají svá označení podle lokalit,

v nichž byly poprvé identifikovány nebo jež poskytly nejvíce

relevantních archeologických nálezů. Nacházejí se na celém

území Egypta. Nejvýznamnější jsou Merimda Bení Saláma na

západním okraji nilské delty, Fajjúm v severní části Horního

Egypta a Dér Tása a Badárí v Horním Egyptě.

Následující epocha v rozmezí let 4 000–3 200 před Kr.

(archeologicky označovaná chalkolit a charakterizovaná sou

časným používáním měděných a kamenných nástrojů) se

označuje jako nakádská podle hornoegyptské lokality Nakády,

ležící na západním břehu Nilu, asi 30 km severně od Luxoru.

Na základě zásadních archeologických objevů učiněných ve

zdejším rozlehlém pohřebišti egyptologové vytvořili chronolo

gii celé závěrečné fáze pravěku (stupně Nakáda I–III). Nakád

ská kultura sice zpočátku dominovala Hornímu Egyptu, ale

později se prosadila v celé zemi.

Pro střední období nakádské kultury (Nakáda II: 3 500 až

3 200 před Kr.) je typická kvalitní světlá keramika zdobená


12 13

červenými malbami lodí, mužů, tančících žen, plameňáků

a antilop. Běžně se tehdy zhotovovaly kamenné nádoby a mí

sy, mlaty, desky a drtiče zrna, břidlicové destičky na roztírání

líčidla, pazourkové nože, měděné nástroje, zbraně i ozdoby

a kostěné a slonovinové figurky a amulety. Příbytky si lidé

stavěli z hlíny, přičemž jejich základna byla obdélníková stejně

jako v případě hrobů na pohřebištích, jež se nacházela vždy

mimo sídliště. Lidé se zabývali zvláště zemědělstvím a chovem

dobytka. V čele společnosti stáli náčelníci. Prokazatelná je víra

v posmrtný život a uctívání zvířecích božstev (sokola a lva).

Centrem nakádské kultury II byla přirozeně Nakáda (egypt

sky Nubt, „Zlaté město“), která těžila ze své výhodné polohy

na cestě ze zlatých a měděných dolů ve Východní poušti.

Dalšími důležitými městy byly hornoegyptské Hierakonpolis

a Abydos. Její postupné šíření na jih do Núbie a zvláště na

sever (lokalita Minšat Abú Omar v severovýchodní deltě)

vytvořilo předpoklady pro následné politické, hospodářské

a kulturní sjednocení Egypta. Předměty odkryté na nalezištích

nakádské kultury II potom svědčí o čilých obchodních stycích

s Palestinou, Sýrií, Mezopotámií (odtud snad pochází i myš

lenka zavedení pečetního válečku) i ostrovy v Egejském moři.

Závěrečná fáze celé Předdynastické doby (5 500–3 000

před Kr.), která se označuje jako nakádská kultura III a 0. dy

nastie, se nyní datuje do úseku přibližně mezi lety 3 200–3 000

před Kr. Zdá se, že podnět k vytvoření jednotného egyptské

ho státu kolem roku 3 000 před Kr. skutečně vzešel z hospo

dářsky mocnějšího a vojensky zdatnějšího Horního Egypta

– z oblasti mezi městy Cinev, Abydos, Nakáda a Hierakonpolis.

V každém případě tento stát nebyl založen jediným správním

rozhodnutím, jedinou rozhodnou bitvou ani zásahem zvenčí.

Naopak, byl výsledkem dlouhého, složitého společensko-hos

podářského vývoje, který nebyl dosud uspokojivě vysvětlen.

A tak egyptologové i v tomto směru stále ještě čekají na nálezy

dalších pramenů...

Právě z období Nakáda III, kdy došlo k intenzifikaci ze

mědělství, neobyčejnému rozkvětu řemesel a umění, rozvoji

měst, rozšíření obchodních styků se syropalestinskou oblastí

a Sinajským poloostrovem a také ke značné společenské

diferenciaci, máme doložena jména blíže neznámých horno

n P ř e d d y n a s t i c k á o b d o b í


12 13

egyptských vládců, které řadíme do pracovně vytvořené tzv.

0. dynastie.

Právě do této doby se datuje převratný vynález lidstva,

kterým bylo písmo. Při nedávném výzkumu hrobky vládce

0. dynastie Štíra I. se podařilo objevit soubor téměř 200 drob

ných slonovinových, kostěných a kamenných štítků, do nichž

byly z jedné strany vyryty různé značky představující počítací

čárky, lidské postavy, zvířata, ptáky, rostliny, různé stavby

a lodě. Štítky byly vždy opatřeny malým kulatým otvorem,

jímž byl původně provlečen provázek, který je připevňoval

k vybraným součástem vládcovy pohřební výbavy – pruhům

látky, nádobám s olejem nebo dřevěným skříňkám s různým

obsahem.

Použité značky mají prokazatelně fonetickou hodnotu

a také je lze číst jako skutečné hieroglyfy. Zatímco číslovky

na štítcích vyznačují počty příslušných počitatelných položek,

vlastní nápisy uvádějí místa jejich původu. Podstatné je, že se

tu zmiňují názvy měst ležících ve vzdálené nilské deltě (Bútó

a Búbastis). To znamená, že hornoegyptskému vládci Štírovi

I. sídlícímu v Abydu byly tehdy dodávány daně z Dolního

Egypta. Šlo o období okolo roku 3 200 před Kr. (argumentuje

se ovšem i tím, že přírodovědné metody datují archeologické

nálezy do roku 3 300 před Kr. a níže). Ponecháme-li stranou

otázku přesného datování, nálezy prokazují hlavní důvod

a předpoklad vzniku hieroglyfického písma – potřebu vládco

vy administrativy zaznamenat důležité údaje hospodářského

rázu. K tomu záhy přistoupila i potřeba navždy zachytit vý

znamné historické události a nutnost zapsat závažné texty

týkající se kultu bohů a zádušního kultu zesnulých.

Jednou z tehdejších klíčových historických událostí bylo

nepochybně vítězství hornoegyptského vládce Narmera

(„Zlého sumce“) nad obyvateli delty, k němuž došlo v rámci

bojů za definitivní sjednocení země někdy okolo roku 3 100

před Kr. Tato událost je ostatně vyobrazena a zapsána na

slavné břidlicové Narmerově paletě, která sloužila k roztírá

ní líčidel a současně měla pamětní ráz, nalezené v Horově

hierakonpolském chrámu. Jedinečná reliéfová výzdoba její

přední strany je rozvržena do tří vodorovných pásů. V nej

důležitějším (prostředním) je zobrazen tento vládce, když se


14

chystá zasadit smrtící úder klečícímu poraženému náčelníkovi

z východní nilské delty. Výjev před triumfujícím Narmerem,

který představuje sokola držícího na provazu hlavu nepřítele,

spojenou se zemí, z níž vyrůstá šest papyrusových stonků

s květy, lze přečíst jako: „Panovník (tj. sokolí bůh Hor) porazil

a zajal 6 000 nepřátel z Dolního Egypta (tj. šest papyrusových

stvolů, z nichž každý znamená číslovku 1 000 a zároveň sym

bolizuje deltu).“

Důležité je, že na zmíněné Narmerově paletě je panovník

zobrazen jednou s bílou korunou Horního Egypta a podruhé

s červenou Dolního Egypta. Tato skutečnost je zcela zásadní,

neboť poprvé jasně vyjadřuje myšlenku sjednocení obou zemí

jedním vládcem. Jih a sever Egypta se v Předdynastické době

od sebe lišily v tolika směrech (zvláště pokud jde o přírodní

podmínky a charakteristiku obyvatel – tradiční společnost

„nespoutaných“ lovců a kočovníků v hornatém Horním Egyptě

na jedné straně, a „smířlivých“ usedlých zemědělců v nížinách

a bažinách Dolního Egypta na straně druhé), že jejich spojení

se po celý starověk vždy připomínalo jako záslužný boží čin.

n P ř e d d y n a s t i c k á o b d o b í


14

Archaická doba

Nejstarší egyptský stát vznikl a začal plně politicky, hospodář

sky a kulturně působit v Archaické době (3 000–2 700 před

Kr.), která zahrnuje vládu panovníků prvních dvou rodů (dynastií). Zde musíme připomenout, že základní členění dějin

starověkého Egypta do dynastií, které se běžně užívá, pochází

od egyptského kněze Manetha, jenž sepsal ve 3. století před

Kr. v řečtině dějiny této země a rozdělil je podle vlád příslušných 31 panovnických rodů, tedy od sjednocení Egypta až po

dobytí země Alexandrem Velikým v roce 332 před Kr. Egyp

tologové v novověku navíc zavedli členění na výrazné epochy,

tedy Předdynastickou dobu, Archaickou dobu, Starou říši, První přechodné období, Střední říši, Druhé přechodné ob

dobí, Novou říši, Třetí přechodné období a Pozdní dobu.

V čele jednotného egyptského státu v Archaické době stál

panovník – jediný žijící bůh na zemi, jenž byl pánem všech

a všeho. Své výsadní postavení si panovník udržel po celou

dobu egyptských dějin. Tomu také odpovídala jeho titulatu

ra, která se skládala z pěti jmen. První bylo takzvané Horovo

jméno ( jež uvádělo panovníka jako pozemské vtělení sokolího

boha nebes Hora) zapisované do obdélníku představujícího

průčelí královského paláce. Druhé bylo jméno Obě Paní, jež panovníka spojovalo s ochrannými bohyněmi Horního a Dolního Egypta – supicí Nechbetou a kobrou Vadžetou. Ná

sledovalo trůnní jméno král Horního a Dolního Egypta. Další

jméno bylo Zlatý Hor. Poslední, páté jméno panovníka znělo

Syn Reův a psalo se v kartuši – oválném rámečku symbolizují

cím jeho neomezenou moc. Pokud jde o označení egyptského

vládce faraon, je to hebrejská a poté i řecká podoba egyptské

ho slova per aa (v překladu „velký dům“), které původně znamenalo královský palác a teprve v 18. dynastii začalo sloužit

také k označení egyptského panovníka.

Novým sídelním městem a zároveň správním centrem sjed

nocené země v Archaické době se staly Bílé zdi. Po sjednocení Egypta ovšem města vznikala po celé zemi: v údolí Nilu, při

jeho splavných ramenech v deltě i na vyvýšených místech na 16 17

souši nebo na důležitých strategických místech (např. křižo

vatkách obchodních a karavanních cest, nalezištích surovin).

Takto přirozeně vznikající města měla obvykle kruhový půdo

rys a byla vymezena mohutnou ohradní zdí, která se s rozšiřo

váním osídlení posunovala.

Jiný ráz měla menší města, která zakládal panovník v rámci

vnitřní kolonizace země, když chtěl například získat novou

zemědělskou půdu, rozšířit pozemky svých statků nebo osídlit

pohraniční oblasti. Taková městečka, kam byli na práci přesíd

leni zemědělci, řemeslníci, dělníci a úředníci, se vyznačovala

vysokou hustotou obyvatelstva. Měla pravoúhlý půdorys, byla také ohraničena městskou zdí a kromě obytné a řemeslnické

čtvrti a skladů se v nich nacházelo správní středisko, palác

a chrám místního božstva.

Dosud stále ještě nevíme, jak vypadalo nejstarší egyptské

hlavní město. Jeho již zmíněné jméno Bílé zdi (egyptsky

Inebuhedž) se zřejmě vztahovalo k ohradní vápencové zdi

kolem vládcovy rezidence. Známe ještě jeho přibližnou lokaci

v oblasti dnešního města Mít Rahíny a vesnic Abúsíru a Sak

káry, přibližně 30 km jižně od Káhiry na západním břehu Nilu, přesně na rozhraní Horního a Dolního Egypta. Později se pro rozrostlé město začalo používat názvu Mennofer (řecky

Memfis), jenž pochází ze staroegyptského pojmenování py

ramidy panovníka Pepiho I. ze 6. dynastie Mennefer Pepi, což

v překladu znamená: Pepi je pevný a dobrý. Náboženské jméno Mennoferu potom znělo Hikuptah, Palác Ptahova ducha

(podle místního boha stvořitele a umění Ptaha), což v poz

dějším řeckém přepisu dalo Aigyptos. A právě toto jméno se

začalo používat pro označení celé země.

V Archaické době byla celá země rozdělena do krajů

(nomů). Jejich počet se postupně ustálil na 42, přičemž 22

krajů bylo v Horním a 20 v Dolním Egyptě. Zemi spravovali úředníci, které zpočátku vybíral panovník z okruhu své rodiny.

Jak se postupně rozvíjela státní správa a zdokonaloval systém

vybírání daní, registrace práceschopných obyvatel a budování vodních děl a bylo třeba stále více výkonných úředníků, panovník je byl nucen vybírat ze svého širšího okolí. Koncem

Archaické doby se řízení státní správy soustředilo v rukou

úředníka, jemuž se říká podle obdobné instituce v arabské říši

n A r c h a i c k á d o b a




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist