načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Egon Morgenstern - Přežil jsem peklo gulagu - Stanislav Poskočil

Egon Morgenstern - Přežil jsem peklo gulagu
-10%
sleva

Elektronická kniha: Egon Morgenstern - Přežil jsem peklo gulagu
Autor:

Mezi těmi, kteří za druhé světové války opustili své domovy, aby se zbraní v ruce bojovali proti hitlerovskému Německu, byl i Egon Bernard Morgenstern, občan Československé ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  59 Kč 53
+
-
1,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50% 50%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » P3K
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 67
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran : ilustrace, portréty, mapa, faksimile
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-873-4353-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Mezi těmi, kteří za druhé světové války opustili své domovy, aby se zbraní v ruce bojovali proti hitlerovskému Německu, byl i Egon Bernard Morgenstern, občan Československé republiky, židovské národnosti. Útěkem z vlasti projevil touhu vzít do ruky zbraň a bojovat v řadách Rudé armády, čímž by zároveň unikl plynovým komorám a spalovacím pecím německých vyhlazovacích táborů.
Jako řada jiných skončil v pekle sovětských gulagů, kde musel za otřesných podmínek bojovat o holý život…

Předmětná hesla
Morgenstern, Egon Bernard, 1914-
* 1939-1945 * 20.-21. století
Židé -- Česko -- 20.-21. století
Češi -- Litva -- 20.-21. století
Pracovní tábory -- Sovětský svaz -- 1939-1945
Druhá světová válka (1939-1945)
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Egon Morgenstern

Přežil jsem

peklo gulagu

Stanislav Poskočil


Praha

Ostrava

Krakov

Berlín

Varšava

Moskva

Petrohrad

(Leningrad)

Stockholm

Riga

Minsk

Vilnius

Postavy

Buclov

Moloděčno

Dvinsk


Akťubinsk

Kotlas

Pečora

Vorkuta

Pečorský záliv

0 500 km

Stanislav Poskočil

Nakladatelství P3K

Praha 2015

Egon Morgenstern

Přežil jsem

peklo gulagu


© Stanislav Poskočil, 2015

© Nakladatelství P3K, 2015

ISBN 978-80-87343-53-1 (tištěná kniha)

ISBN 978-80-87343-55-5 (PDF)

ISBN 978-80-87343-56-2 (eKniha – epub)

ISBN 978-80-87343-57-9 (eKniha – mobi)

Kniha byla vydána s laskavou podporou

Nadace Židovské obce v Praze,

Nadačního fondu obětem holocaustu.

Tato kniha vychází z nepublikované práce

Poskočil, S., Golobová, M.: Přežil jsem peklo gulagu. (Napsáno v Mohelnici v roce 2007.)

Za trochu lásky šel jsem v širou Rus

šel s hlavou odkrytou a často chodil bos

cestou necestou na gulag, na Sibiř zas

za trochu chleba, ryby, vody denně chodil jsem bos

Tak život plynul v utrpení dál a dál

a po dvaceti letech přišel jsem domů zas.

Většina z nás je přesvědčena, že ví, jak vypadá hrůza

v lágrech. Co museli prožít lidé v sovětských lágrech,

to si ale nikdo neumí představit. Proto jsem napsal

tuto knížku, abyste nahlédli, jaký byl ve skutečnosti

náš prostý život ve vězení na gulagu.

(Egon Morgenstern, Vilnius, 2004) Předmluva Touto útlou knížkou bychom chtěli uctít památku těch, kteří za druhé světové války opustili své domovy, aby se zbraní v  ruce bojovali proti hitlerovskému Německu. Byli to lidé různých národností a náboženských vyznání, ale měli společnou touhu, která se bohužel mnohým nesplnila. Někteří místo boje nafrontách skončili v pekle sovětských gulagů, kde museli za nelidských a otřesných podmínek bojovat za záchranu holého života, a jen některým se podařilo přežít.

Jedním z  nich byl pan Egon Bernard Morgenstern, občan Československé republiky, židovské národnosti. Útěkem z vlasti projevil touhu vzít do ruky zbraň a bojovat v řadách Rudé armády, čímž by zároveň unikl plynovým komorám a spalovacím pecím německých vyhlazovacích táborů.

Vše dopadlo jinak. Před odchodem za hranice mu sestra Fanka, obdařená věšteckým nadáním, prorokovala: „Projdeš velikým utrpením, ale zůstaneš naživu. Vidím husté hvozdy, které tězachrání. Jenže tvůj návrat do vlasti bude trvat nekonečně dlouho.“ To vše se splnilo do posledního písmene. A  o  tom bude i  tato kniha.

Pan Morgenstern se vrátil do milované vlasti až po dvaceti letech v  roce 1960, ale jen dočasně. Setkal se se svými příbuznými – sestrou a bratry, ale rodiče a jedna sestra zahynuli za šoa. Jen díky usilovné práci při  hledání svých příbuzných a  hlavně díky pomoci Červeného kříže se mohl setkat se svými drahými.

Ing. Stanislav Poskočil


Egon Morgenstern – voják základní služby v letech 1936–1939

Rodina – maminka Laura, tatínek Julius, sestra Renata a bratr Armín (1930)


9

Život v Československu

MLÁDÍ

Narodil jsem se těsně před vypuknutím první světové války  –

27.  července 1914 ve  Vídni1. Záhy jsme se však přestěhovali do

Loštic (na severu Hané). Byl jsem čtvrtým dítětem v chudé rodině,

po mně přišli na svět ještě dva sourozenci2. Otec pracoval jako

dělník v hutích a dolech, maminka byla porodní asistentkou.

V Lošticích nebyla práce, a tak se rodina přestěhovala za prací do Fryštátu. Na toto období svého života si ovšem nepamatuji, znám je z vyprávění rodičů a známých, kteří ty hladové roky války prožili. Spousta mladých mužů odcházela na frontu, mnozíumírali. Po skončení války v roce 1918 nastala v kraji, kde jsme žili, velká nezaměstnanost. I můj otec byl často bez práce. Pořádaly se hojné stávky a demonstrace, jichž jsem se jako malý chlapec rovněž účastnil rozdáváním letáků. Byl jsem hloupý kluk, neměl jsem ani tušení, oč vlastně jde.

Můj otec Julius Morgenstern byl vyučený strojní zámečník a jeden čas pracoval v Třineckých železárnách. Vyráběly se zde bezešvé roury. Když se i můj otec ocitl bez práce a tím i bez peněz, situaci musela zachraňovat maminka. Pomáhala při porodech. 1 Místo narození je s otazníkem. Sčítací operáty 1921 (Loštice) uvádějí Vídeň, na jiných dokumentech je uveden Fryštát (např. kmenový list čsl.  armády z roku 1936). V Lošticích ani Fryštátě není o narození Egona Morgensterna záznam. 2 Františka (1908), Richard (1910), Eliška (1911), Egon (1914), Renata (1917), Armín (1922). Mnoho tím nezískala, poměry v  jednotlivých rodinách se lišily jen nepatrně. Maminka Laura docházela nejen k  porodům, ale uplatňovala své umění první pomoci při různých úrazech, občas včasným zásahem zachránila některým postiženým horníkům či hutníkům nejen zdraví, ale i život. Často nedostala za pomoc ani korunu, ale nic si z toho nedělala – pomáhala dál.

Nás šest sourozenců nebylo často čím nakrmit, chodili jsme otrhaní, většinu roku bosí, ale snažili jsme se rodičům pomáhat, jak to šlo. V zimním období jsme jezdili na haldy vybírat kousky uhlí, cesta tam a zpět trvala tři hodiny.

Navštěvoval jsem německou školu, ale doma se hovořilo výhradně česky. Mé oblíbené předměty byly dějepravaa matematika. I do školy jsme chodili oblečeni všelijak, věci jsem nosil po starších sourozencích. Boty jsme si půjčovali. Na školní pomůcky také nebyly peníze, něco nám půjčovali spolužáci, případně pan učitel. Zkrátka – učili jsme se podle možností, naším snem bylo absolvovat alespoň obecnou a měšťanskou školu.

Já jsem ji ukončil ve čtrnácti letech, abych se mohl vyučit a  začít vydělávat. Odjel jsem do Náchoda, kde byl můj strýc toičem v hotelu Beránek. Ten mi zařídil učení na číšníka. Byla to nelehká léta, pracoval jsem od svítání do noci, den za dnem stále stejný stereotyp. Lokál se denně důkladně uklízel, podlaha drhla rýžákem. V kuchyni jsem musel pomáhat při vaření, mýt nádobí. Učit se chování číšníka a umění, jak být pozorný k hostům, bylo snad to nejdůležitější. V tom mi pan šéf pomáhal i pohlavky. On i jeho paní byli velmi přísní. Nejvíc jsem se obával vyhození, za každou cenu bylo nutno vyučit se, vydělat nějaké peníze, dát je na podporu rodině. O stravu nouze nebyla, v kuchyni jsem se najedl dosyta. V létě jsem spal na půdě, v zimě na lavičce v lokále nebo v rohu na koberci. Přikrýval jsem se kabátem. Po celodenní dřině bylo usínání snadné, spal jsem jak dudek, ráno jsem se nemohl probrat. Nejhorší byly dny, kdy k mým povinnostem patřilolouání brambor. Musel jsem vstát o dvě hodiny dříve a připravit je k vaření. Den za dnem plynul, při vší práci čas letěl a já byl rád, že se mohu vyučit, mít aspoň střechu nad hlavou, nocleh a jídlo.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist