načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Efektivní výroba - Alžběta Kucharčíková; kolektiv

Efektivní výroba
-15%
sleva

Kniha: Efektivní výroba
Autor: ;

Chcete mít náskok před soupeři na trhu? Kniha Efektivní výroba vás naučí, jak účinně využívat výrobní faktory, vhodně do nich investovat a správně posoudit rizika s tím spojená. ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  199 Kč 169
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014-02-01
Počet stran: 344
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 344 stran : ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: překlad Michal Kurfürst, Soňa Zigová
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788025125243
EAN: 9788025125243
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Chcete mít náskok před soupeři na trhu? Kniha Efektivní výroba vás naučí, jak účinně využívat výrobní faktory, vhodně do nich investovat a správně posoudit rizika s tím spojená. Přehledně zpracovaná a množstvím příkladů doplněná kniha vám bude pomocníkem na cestě k úspěchu, na které vás už nic nezastaví. Doporučení: Kniha Efektivní výroba je užitečnou pomůckou pro manažery a majitele firem, kteří si při jejím čtení uvědomí množství souvislostí, na které při každodenní péči o chod společnosti zapomínají. Přitom se jedná o věci, které jsou nezbytností. Dosáhnout toho, abychom byli úspěšní, prodávali jsme své produkty a služby, a zároveň dosahovali zajímavého zisku, je možné jen efektivním jednáním a neustálými inovacemi. Prospěšnou může být kniha i pro studenty, kteří se věnují dané problematice. I ty čeká zajímavé a podnětné čtení, které více než vhodně doplní přednášky a konzultace s učitelem. Juraj Kavecký, ředitel Vědeckotechnologického parku Žilina. O autorech: Autoři monografie působí jako vysokoškolští učitelé na Fakultě řízení a informatiky Žilinské univerzity. Alžbeta Kucharčíková se věnuje především oblasti ekonomické teorie, rozvoje lidského kapitálu a podnikového vzdělávání. Působí jako lektorka podnikových vzdělávacích kurzů v České a Slovenské republice. Je držitelkou mezinárodního certifikátu londýnské Thames Valley University v oblasti vzdělávání a rozvoje. Emese Tokarčíková se ve své práci orientuje na oblast ekonomické teorie, finančně-ekonomických podnikových analýz, mobilní komunikace a společenské zodpovědnosti podniků. Mária Ďurišová působí ve sféře podnikových financí a účetnictví. V uvedené oblasti má značné zkušenosti z podnikové praxe. Své úsilí věnuje také problematice měření a řízení hodnoty podniku. Anna Jacková se zabývá problematikou účetnictví a ekonomických analýz jako zdroje informací pro řízení, a to z finančního i manažerského hlediska. Zuzana Kozubíková orientuje svůj zájem na oblast financí, investičních a kapitálových teorií, investičního rozhodování a rozhodování v podmínkách rizika. Josef Vodák se věnuje problematice marketingu, výkonnostního managementu, podnikového vzdělávání. Působí jako konzultant a lektor rozvoje manažerských dovedností a budování podnikové kultury ve Slovenské a České republice, získal mezinárodní certifikát Thames Valley University v Londýně v oblasti vzdělávání a rozvoje. (využívejte výrobní faktory a připravte se na změny na trzích)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Alžběta Kucharčíková; kolektiv - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

23

KAPITOLA 2

MAKROEKONOMICKÉ VYMEZENÍ

VÝROBNÍCH FAKTORŮ 2.1 Charakteristika výrobních faktorů Výrobní faktory (VF) jsou nejzákladnějšími ekonomickými zdroji a  v  podobě statků a  služeb představují vstupy (inputs) do ekonomických pro cesů. Jsou vzácné, neboť jejich výskyt jeomezený, ačkoliv potřeby lidstva jsou neomezené. Jednotlivé výrobní faktory, ale hlavně jejichvhodná kombinace v  ekonomických aktivitách přináší efektivní výsledky, tedy výstupy (outputs) v podobě nových statků a služeb. V  průběhu vývoje ekonomického myšlení vznikly různé pohledy na identifi kaci a  klasifi kaci základních VF. Už klasická škola ekonomie (A. Smith, D. Ricardo, W. Petty) v druhé polovině 18. století rozlišovala výrobní faktory práce, půdu a  kapitál a  připisovala jim různou významnost podle poznatků doby. Třeba Smith schopnost vytvářet statky a služby přiznával hlavněpráci člověka bez ohledu na to, ve kterém odvětví se vynakládá, pro francouzskou větev klasické ekonomie (fyziokratismus, F. Quesnay) byla nejdůležitějším výrobním faktorem půda (příroda a zemědělství) a představovala rozhodující zdroj růstu bohatství země

4

.

Po období průmyslové revoluce (na přelomu 18. a  19. století) navázal na Smithovu teorii K.

Marx a právě práci a její produktivitu vyzdvihoval jako rozhodující činitele rozvoje ekonomiky.

Marxisté byli zastánci teorie pracovní hodnoty, podle které množství vynaložené práce navýrobu daného produktu udává také jeho hodnotu. Kapitál použitý ve výrobě produktu považovali

za součást hodnoty produktu a označovali ho za zhmotněnou přenesenou práci. Postklasická

ekonomie (J. B. Say, T. R. Malthus) začátkem 19. století zaostřila pozornost na to, že výrobu

je třeba chápat jako tvorbu užitečných věcí, které vznikají vzájemnou kombinací tří výrobních

faktorů – práce, půdy a kapitálu.

Koncem 19. století představitelé neoklasické teorie (H. H. Gossen, L. Walras) preferovali hlavně

výrobní faktory práci a kapitál, přičemž půdu zařazovali do kapitálu. Vytvořili alternativní teorii

hodnoty na základě marginální (hraniční) užitečnosti, která říká, že hodnotu daného produktu

určuje poslední jednotka dané zásoby tohoto produktu, jež uspokojuje nejméně důležitoupotřebu jejího spotřebitele. Následně se matematická škola neoklasické ekonomie (A. Cournot, V.

Pareto, J. Hicks) snažila vyjádřit hraniční užitečnost pomocí matematických metod.

Teorii hraniční produktivity výrobních faktorů (práce a kapitálu) rozpracoval J. B. Clark a tvrdil,

že produktivnost, a tím i hodnototvorný účinek obou produktivních faktorů klesá podle toho,

jak roste jejich účast ve výrobě. Koordinační funkci ovlivňující efektivní umístění výrobníchfak>4 LISÝ J. a kol.: Dejiny ekonomických teórií. IURA EDITION, Bratislava 2003, s. 24


24

Kapitola 2

torů ve výrobě jako i v distribuci přitom př ipisoval podnikání, resp. podnikatelům. Ekonom F.

Knight následně ve své teorii představil manažery, kteří řídí a rozhodují o účinnosti kombinace

výrobních faktorů a tuto koordinaci vykonávají prostřednictvím vlastních i cizích peněz (finanč

ní kapitál). Dnes mnoho ekonomů považuje za čtvrtý výrobní faktor lidský kapitál. Zkoumání

lidského kapitálu (G. S. Becker, R. B. Freeman) zapříčinilo změnu chápání bohatstvía násled

ně i změnu struktury ekonomiky, protože k tradičním výrobním faktorům přibyly schopnosti

a talent lidí, věda, vzdělání, kvalifi kace atd.

Rapidní vývoj informačních technologií se promítl také do ekonomických teorií. Klasické výrobní

faktory dostaly méně konkrétní podobu a byly do plněny novými faktory. Vědecké ohlasy sev obdo

bí informačního věku (cca 1971–1990) soustředily na intelektuální kapitál (duševní vlastnictví),

informace (nevyhnutelné pro úspěšné podnikání a řízení), čas a kvalitu, v období znalostního věku

(cca 1991–2002) na faktory znalosti, myšlenky a  hodnoty a  v  období nehmotného hospodářství

(cca od 2002–nyní) na sociální kapitál, spolupráci nebo procesní angažovanost. V průběhu vývoje

ekonomie se tedy defi nice, důležitost, ale i samotný počet výrobních faktorů měnily a lišilyv závis

losti na teoretických záměrech, empirických poznatcích anebo ekonomických školách.

V  současnosti se v  běžné literatuře mezi zdroje potřebné pro výrobu ekonomických statků

a  služeb zařazují čtyři základní výrobní faktory. Jsou to primární, relativně omezený výrobní

faktor práce, tedy všechny druhy lidské práce vykonávané za odměnu. Dalším je primární,abso

lutně omezený faktor půda, který tvoří zemský povrch včetně přírodních zdrojů a vodních toků.

Třetím faktorem je kapitál, označovaný jako sekundární a relativně omezený, zahrnující zdroje

pro opětovné použití ve výrobě v  podobě materiálu, peněz, strojů, surovin, aktiv aj. Poslední,

ale neméně důležitý primární, relativně omezený výrobní faktor je lidský kapitál, tedy vrozené

a nabyté schopnosti, talent, znalosti člověka.

Jednotlivé výrobní faktory mohou být více či méně užitečné a oceněné v závislosti napodmín

kách ekonomické reality (času a  prostoru). Například pokud je za daných okolností určitého

výrobního faktoru v  ekonomice k  dispozici méně, je samozřejmě cennější (vztah poptávky

a  nabídky) a  užitečnější (konkurenční výhoda), ale jeho obstarání může být komplikovanější

a vyžaduje vyšší náklady. Vytváří to však prostor pro substituci daného výrobního faktoru jiným

výrobním faktorem. Tato možnost je omezena hlavně technologií výroby, případně schopností

a ochotou přijímat a uplatnit nové pokroky vědy a techniky. Digitalizací světové ekonomiky –

informační toky již neprobíhají klasickým, fyzickým způsobem, ale mají digitalizovanoupodo

bu – ztrácejí materiální výrobní faktory na důležitosti a jejich úlohu přebírají spíše nemateriální

výrobní faktory, jakým je např. i lidský kapitál.

Je třeba zdůraznit, že samotná přítomnost výrobních faktorů v ekonomice znamená jenpoten

ciální příležitosti jejich využití. Primárním předpokladem reálného využití daných příležitostí

je jejich praktické uplatnění, založené na jejich konkrétní a  z  hlediska efektivnosti optimální

kombinaci. Z toho vyplývá nutnost zvážit různé alternativy využití těchto zdrojů, přičemž při

optimální kombinaci platí pro všechny výrobní faktory, že náklady na jednotku výrobníhofak

toru nemohou být větší, než je přínos tohoto faktoru pro hodnotu daného výstupu.

2.1.1 Práce

Práce představuje vědomou a účelovou hospodářskou aktivitu lidí, která jim zabezpečujedůstoj

nou existenci, materiální prospěch, ale i  pocit seberealizace a  společenské užitečnosti. Práce

jako výrobní faktor je jakákoliv ekonomicky zaměřená manuální anebo duševní činnost,


25

Makroekonomické vymezení výrobních faktorů

jejímž výsledkem jsou statky a služby uspokojující naše potřeby a která je zdrojem příjmu

(mzdy) . Defi nice sice odlišuje manuální a duševní práci, ale při tomto rozlišení je třeba mít na

paměti, že v reálném životě je to vždy mix obou forem pracovních činností, tedy tak jako fi lozof

pro vyjádření svých myšlenek potřebuje použít ruku či jazyk, tak i stavebník nedokáže postavit

dům bez použití svého umu, vzdělání a inteligence. Jak je již výše naznačeno, nositelemvýrobní

ho faktoru práce je pracovní síla, tedy lidé se svými duševním a fyzickými vlastnostmi.Z makro

ekonomického hlediska v souvislosti s dosahováním prosperity a bohatství země je významným

faktorem množství práce, které je zásadně ovlivněno následujícími faktory.

Demografi cký vývoj obyvatel schopných a ochotných pracovat. Je samozřejmé, že růst počtu

ekonomicky aktivních lidí v produktivním věku a poproduktivním věku zvyšuje potenciál pro

ekonomickou aktivitu a  tedy i  množství práce v  ekonomice. Je však třeba uvědomit si, že ne

všichni lidé jsou ekonomicky aktivní (jsou součástí pracovní síly). Kromě studentů a invalid

ních či předčasných důchodců se mezi ekonomicky neaktivní zařazují i  osoby v  domácnosti,

práceneschopní a osoby, které nepotřebují anebo nechtějí pracovat. Kromě toho, nezaměstnaní

evidovaní na Úřadech práce jsou sice součástí pracovní síly, ale reálně nepracují, protožeaktu

álně nenacházejí pracovní uplatnění na trhu práce.

5

Vývoj množství práce do budoucnaovliv

ňuje i demografi cký vývoj počtu dětí a mládeže v preproduktivním věku (mladší 15 let), jenž je

determinován ekonomickou situací a vzděláním rodičů, tradicí, kulturou a politickou vůlí země

podporovat mladé rodiny (a tedy i porodnost) i úrovní zdravotnických služeb zabezpečujících

snížení úmrtnosti batolat.

Zdroj: ILO

Graf 2.1.1 Vývoj a prognóza množství ekonomicky aktivního obyvatelstva v SR v letech 1999–2019 (v tis. osob)

Podle metodiky Mezinárodní organizace práce (ILO) počet ekonomicky aktivních obyvatel

(starší 15 let) na Slovensku kopíruje populační vývoj země. Od roku 1999 každoročně mírně

rostl až do roku 2003 (Graf 2.1.1). Další růst nastal až v roce 2007. Od té doby množstvíaktivní

ho obyvatelstva vykazuje jen nepatrný růst, přičemž dlouhodobá prognóza (10 let) předpokládá

spíše mírný pokles do roku 2019. Podle grafu 2.1.2 v České republice vývoj a hlavně prognóza

vývoje ekonomicky aktivního obyvatelstva vykazuje klesající tendenci.

5 Vliv zaměstnanosti a nezaměstnanosti na efektivní využívání výrobního faktoru práce je podrobněji vysvětlenv pod

kapitole 2.4.


26

Kapitola 2

Zdroj: ILO

Graf 2.1.2 Vývoj a prognóza množství ekonomicky aktivního obyvatelstva v ČR v letech 1999–2019 (v tis. osob)

Kromě klasických ukazatelů populace a reprodukce ovlivňuje vývoj pracovní síly ve značné míře

migrace ekonomicky aktivních osob. Počet imigrantů na slovenském a  českém trhu práce je

zatím nepatrný, poněvadž v našich poměrech ještě stále existují společenské předsudky hlavně

vůči imigrantům z rozvojových zemí. Naopak pracovní migrace našich ekonomicky aktivních

občanů kopíruje trend migrace ze střední a východní Evropy na západ kontinentu, případně do

jiných států světa (USA, Kanada, Austrálie). Očekávání politiků, že vysoce kvalifi kovanápra

covní síla, která našla uplatnění s  adekvátním ohodnocením mimo hranice, se se vstupem do

Evropské unie vrátí do domovských států a  přinese svoje know-how a  fi nanční prostředky, se

naplnila jen částečně a velmi pomalu. Spíše celosvětová krize zapříčinila návrat ekonomických

migrantů s nižší kvalifi kací. Samozřejmě také východní část Evropy profi tuje ze vzdělanýchmig

rantů z  bývalých zemí Sovětského svazu, případně ze Střední Asie, současně však musí čelit

i zvyšujícím se negativním externalitám migrace v  podobě kriminality, rasismu založeném na

etnické či náboženské nesnášenlivosti, přičemž dané problémy je méně připravená a  schopná

řešit než západní, ekonomicky silnější státy.

Struktura obyvatelstva z hlediska věku, pohlaví, profesí atd. je současně i determinujícímfak

torem dělby práce (DP) v  ekonomice. Odlišné pracovní aktivity jsou schopni a  ochotni vyko

návat např. muži a  ženy, resp. mladí a  staří (důsledek přirozené DP). Znamená to, že existují

odvětví národního hospodářství, ve kterých určité pracovní aktivity vykonávají většinou muži

(stavebnictví, hornictví aj.), resp. většinou ženy (zdravotnictví, školství), případně mladí(sezon

ní pracovníci v zemědělství, stavebnictví či v cestovním ruchu), resp. staří (řídící funkce v oblasti

fi nancí, veřejného sektoru atd.). Struktura a množství pracovní síly zařazené v jednotlivýchsku

pinách potom ovlivňuje kvalitu a rozsah pracovních výkonů dané ekonomiky.

Tyto rozdílnosti se analogicky projevují i  ve vzdělanostní a  kvalifi kační úrovni pracovní síly

a vytvářejí prostor pro zvyšování množství práce v národním hospodářství, protože umožňují

profesionalizaci práce, diferenciaci a rozvoj pracovních aktivit (společenská DP) aneborozdě

lení výrobního procesu jedné výrobní jednotky na části či na jednotlivé operace a úkony(tech

nická DP).

Pakliže všechny otevřené ekonomiky fungují v  mezinárodním ekonomickém prostoru, také

mezinárodní dělba práce a globalizace zásadním způsobem ovlivňují množství práce v té které

zemi. Dělba práce je současně i  východiskem pro růst produktivity práce. Národní statistické

úřady vykazují kromě výkazů s diferenciací podle pohlaví, věku či vzdělání také statistické údaje


27

Makroekonomické vymezení výrobních faktorů

vycházející z  odvětvové klasifi kace ekonomických činností. NACE Rev. 2 (předtím OKEČ) je

revidovanou klasifi kací ekonomických činností a je plně harmonizována v rámci EU a závazná

pro všechny její členské státy.

Tabulka 2.1.1 udává počet zaměstnanců v  jednotlivých ekonomických činnostech (SK NACE

a CZ NACE) na Slovensku a v České republice ve 2. čtvrtletí roku 2009 podle údajů národních

statistických úřadů. Odvětví s  největší zaměstnaností v  obou zemích jsou průmyslová výroba,

velkoobchod a maloobchod, veřejná správa a obrana, oblast vzdělávání i stavebnictví, doprava

a skladování. Nejméně zaměstnanců pracuje v oblasti aktiv s nemovitostmi, těžby a dobývání.

Uvedená skutečnost souvisí se strukturálními změnami uskutečněnými v období transformace

ekonomiky (utlumení těžebního průmyslu), otevřením se obou zemí vůči zahraničním trhům

(rozvoj velkoobchodu, maloobchodu, dopravy apod.) a nutností zachováníkonkurenceschopnosti (orientace na výroby s vyšší přidanou hodnotou).

Tabulka 2.1.1 Počet zaměstnanců v tis. osob podle odvětvové struktury NACE, II. 2009

Odvětví/v tis. osob SR ČR

A Zemědělství, lesnictví a rybolov 68,80 155,2

B Těžba a dobývání 9,30 52,1

C Průmyslová výroba 537,60 1 253,3

D Dodávka elektřiny, plynu a studeného vzduchu 30,20 59,8

E Dodávka vody, čištění a odvod odpad. vod, odpady 32,10 55,8

F Stavebnictví 140,80 499,6

G Velkoobchod a maloobchod; oprava motorových vozidel a motocyklů 250,20 633,0

H Doprava a skladování 137,70 327,4

I Ubytovací a stravovací služby 89,90 185,7

J Informace a komunikace 43,50 130,2

K Finanční a pojišťovací činnosti 42,30 111,9

L Činnosti v oblasti nemovitostí 8,80 40,6

M Odborné, vědecké a technické činnosti 47,40 198,0

N Administrativní a podpůrné služby 51,50 118,7

O Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení 182,50 317,1

P Vzdělávání 155,80 296,3

Q Zdravotnictví a sociální pomoc 132,30 318,2

R Umění, zábava a rekreace 23,50 85,0

S Ostatní činnosti 16,40 93,3 Zdroj: SÚ SR, ČSÚ Délka pracovní doby. Tento časový úsek na vykonávání placených pracovních povinností musí být v  souladu s  platnou legislativou a  má většinou délku 8 hodin denně po dobu pracovního týdne. Tato doba může být prodloužena v podobě přesčasů, vykonáváním práce na dohodu ve vedlejším pracovním poměru anebo v případě provozování živnosti na úkor osobního volného času. Teoreticky by měla delší pracovní doba poměrně zvyšovat i množství práce v ekonomice, má to však svoje limity vzhledem k faktu, že lidé nejsou schopni a ochotni nepřetržitě pracovat a potřebují čas na odpočinek a regeneraci.


28

Kapitola 2

Podmínky pracovního prostředí. Vhodné pracovní prostředí ovlivňuje pozitivně výkon člo

věka ve výrobním procesu a zároveň uspokojuje co nejširší škálu jeho potřeb. Zahrnuje souhrn

fyzikálních faktorů působících na pracovníka, jakými jsou např. akustické (zvukové), vizuální

(světelné) či mikroklimatické (vlastnosti ovzduší) vlastnosti prostředí, přičemž jejich vhodná

kombinace umožní vykonávat maximální množství práce během pracovní doby při minimální

námaze. Pracovní prostředí musí splňovat i podmínky bezpečnosti práce, zohledňovatzdravot

ně-preventivní péči a takésociálněsychologické faktory prostředí. Mezilidské vztahy, velikost

a struktura pracovního týmu a styl vedení přímo i nepřímo ovlivňují množství a kvalitupracov

ní aktivity.

Intenzita práce, tedy množství práce vynaložené za časovou jednotku. Intenzita prácevyja

dřuje podíl práce na celkových vstupech v produkčním procesu. Závisí především napsychic

kých, fyzických a morálních vlastnostech pracovní síly a na použití vhodných nástrojů na jejich

ovlivnění. Tyto vlastnosti člověka jsou limitované a  jejich překračování může mít nepříznivý

dopad na pracovní sílu i na kvalitu výroby. Růst intenzity práce znamená, že roste pracovní úsilí

člověka a tím i jeho výkon. Zaměstnanec může svým přístupem a motivací (hmotnoui nehmot

nou) ovlivnit svoji osobní intenzitu práce. Pojem produktivita práce by se neměl zaměňovat

s intenzitou práce.

Stupeň vzdělanosti a množství pracovních zkušeností. Ačkoli počet pracovních síljednoznač

ně souvisí s množstvím práce, pro hodnocení výsledku je mnohem významnější kvalita práce.

Tu v zásadní míře ovlivňují vzdělanost a množství pracovních zkušeností a schopností. Pracovní

síla s nízkou úrovní vzdělání či slabými pracovními návyky nevytváří dostatečné předpoklady

pro využití přírodních zdrojů, příležitosti trhu a komparativních výhod pro další rozvojekono

miky. Podpora vzdělanosti, motivace k sebevzdělávání či kontinuální tříbení pracovníchschop

ností by však mělo být také adekvátně fi nančně ohodnoceno, aby nedocházelo k  ekonomické

migraci kvalifi kované pracovní síly (tzv. „odliv mozků“ do zahraničí).

Cenou výrobního faktoru práce je mzda, přičemž jde o všeobecný výraz pro mzdy, platya ostat

ní formy kompenzace za vykonanou práci. V případě mzdy je rozhodující, zda mluvímeo nomi

nální mzdě (suma peněz, kterou domácnosti dostávají jako odměnu za práci) nebo o  reálné

mzdě (množství výrobků a služeb, které je možné koupit za nominální mzdu). Na základěfor

my vykonané práce rozlišujeme časovou mzdu (většinou v průmyslových odvětvích či veřejné

správě) a  úkolovou mzdu (preferovanou při sezonních, zakázkových a  projektových pracích).

Práce vykonaná ve zhoršených podmínkách je hodnocena výše – mluvíme o mzdových(kom

penzačních) rozdílech. Častým problémem při ohodnocení práce je tzv. mzdová diskriminace

z důvodu příslušnosti k pohlaví, rase nebo náboženství.

2.1.2 Půda

Výrobní faktor půda je nepřenosný, nerozmnožitelný. Ekonomická teorie defi nuje půdu jakosou

hrn všech součástí přírodního prostředí, jako jsou např. obdělávaná půda, nerostné bohatství,

louky, pole, lesní půda, močály, vodní zdroje a stavební parcely. Z hlediska využití v produkčním

procesu se půda může uplatnit coby pěstitelský základ, stanoviště, ale i jako staveniště.

Pěstitelský základ umožňuje pěstování potravinářských, krmivových plodin a chov zvířat, což

je základním předpokladem pro uskutečnění zemědělské výroby a  lesnictví. Kromě toho se

zemědělská půda využívá také k  jiným než potravním účelům, např. k  alternativnímu hospo


29

Makroekonomické vymezení výrobních faktorů

dářství, produkci biomasy, výrobě bioenergie, zalesnění, ke sportovním, turistickýma rekreačním účelům. V současnosti rozhodují o využití produkčního potenciálu půdy kromě přirozené

bonity (schopnost půdy vyživovat svým přirozeným složením) a ekologických vlivů (klimatické

pásmo, vodní či větrná eroze) i ekonomické činitele (poloha půdy vzhledem k centrům spotřeby

a dopravnímu spojení) a hospodářská úrodnost (zásahy člověka v podobě vkladů prácea kapitálu s cílem zvýšit produktivitu). Ke zvýšenému využívání půdy patří kromě aplikace syntetických

hnojiv a postřiků (pesticidů) i vědecká manipul ace v oblasti biotechnologií, která vytvořilageneticky modifi kované potraviny. Jako protiklad však vzniká stále více ekologických zemědělství

(biofarmy) využívajících ekologicky šetrné technologické postupy a  zachovávajících přirozené

funkce ekosystémů. Důležitou charakteristikou půdy jako pěstitelského základu je skutečnost, že

podléhá zákonu klesajících výnosů

6

.

Půda jako stanoviště poskytuje nerostné bohatství pro těžební anebo zpracovatelský průmysl,

které mají mezi průmyslovými odvětvími zvláštní postavení, protože svojí činností zabezpečují

suroviny pro ostatní průmyslová odvětví. Nejvíce frekventovanou je těžba energetických surovin,

jako je uhlí, ropa, gazolin, kaolín, těžba železné rudy, kamene, štěrku, těžba drahých kovů jako

zlato, stříbro či těžba soli, síry nebo diamantu aj. Zvyšující se těžba nerostných surovin vyžaduje

stále náročnější technické, technologické a ekonomické prostředky, ačkoli i při existujícíchložiscích se těží postupně, tj. od nejdostupnějších míst do hlubších, kde jsou horší podmínky těžby.

Kromě toho zapříčiňuje vyčerpání ložisek, která jsou nereprodukovatelná. Samotná přítomnost

nerostného bohatství není pro ekonomický rozvoj dostačujícím předpokladem. V  případě, že

se jedná o  volně dostupné suroviny, rozhodování o  umístění daného podniku ovlivňují např.

náklady na přepravu, rozsah infrastruktury, dostupnost energetických zdrojů, odbytové možnosti, kvalifi kace pracovních sil, podmínky zdaňování atd.

Půda využitá jako staveniště představuje operační prostor pro stavbu budov nebo je základem jakékoliv výstavby. Jsou to půdní plochy pod městskou a venkovskou zástavbou,dopravní a  komunální infrastrukturou. Rozvoj infrastruktury v  některých případech vyřazuje půdu

z plnění ekologických funkcí, čímž znemožňuje zabezpečení jejího potenciálního využití. Zákon

proto stanovuje, že hospodaření s půdou vyžaduje, aby nebyly bonitní půdy vyčleněny navýstavbu a v případě uvolnění půdy po opuštěných zástavbách a jejího využití pro jiné účely, ukládá

zákon povinnost rekultivace.

Ačkoli je ochrana půdy v zájmu celého lidstva, plýtvá se s ní. Zastavěny jsou orné půdy nejlepší

kvality, plýtvá se  vodou, znečišťuje se ovzduší. Pakliže půda je absolutně omezena a  podléhá

zákonu klesajících výnosů, může mít její neuvážené čerpání a devastování člověkemnenapravitelné následky nejen v období hospodářské krize, ale i ve fázi konjunktury. Diferencované formy

půdy vyžadují diferencovaný přístup, přičemž vzhledem k vlastnostem půdy je nutné, aby před

ekonomickými zájmy člověka byly upřednostněny zájmy ekologické, protože jen tak je možné

dosáhnout jejího trvale udržitelného využívání. Pro harmonizaci analytických metod trendů ve

vývoji vlastností půd, zjišťování parametrů půdy na základě doporučení OECD, se hodnotí tzv.

indikátory vývoje půdy, které jsou uvedeny v následující tabulce 2.1.2.

6 Zákon klesajících výnosů říká, že přidáním dodatečné jednotky variabilního vstupu (např. práce) k fi xním vstupům

(k půdě) získaný dodatečný výstup roste až po určitý bod (bod zvratu), po jehož dosažení množství dodatečnězískaného výstupu klesá. Taková situace nastává tehdy, pokud se mění jen jeden výrobní faktor.


30

Kapitola 2

Tabulka 2.1.2 Indikátory vývoje půdy podle OECD (1997)

1. Výměra půdy 6. Výměra investičně zúrodněné půdy

 výměra celkem  výměra odvodnění

 výměra na 1 obyvatele  výměra závlah

2. Struktura využívání půdy7. Intenzita hnojení

 výměra orné půdy  podíl vstupů N, P, K

 výměra TTP, vinice  z celkové potřeby

 sady, zahrady, chmelnice 8. Struktura produkční schopnosti půd

3. Nevyužívaná půda průměrná bodová hodnota

 celková výměra  výměra hlavních půdních typů

4. Omezení produkčního procesu9. Hlavní parametry půdy

 výměra ochranného půdního fondu  pH, obsah humusu, hydrolimity

 výměra ohrozeného půdního fondu  objemová hmotnost

5. Poměr zemědělské půdy k lesní půdě

 koefi cient Zdroj: OECD Cena výrobního faktoru půdy, která se platí za používání půdy, se nazývá pozemková renta. Slovo renta v  tomto pojetí označuje nájemné a  znamená, že vlastník půdy zůstává nezměněn, i kdyby půdu reálně využívala jiná osoba. V každodenním životě se často jako označení plateb za používání domu anebo jiné budovy používá pojem nájemné. Takové nájemné však obsahuje dva prvky, z nichž jeden je ohodnocením skutečného ekonomického pronájmu. Zaplacené„nájemné“ totiž obsahuje nejen poplatek za užívání samotné půdy, kde dům stojí (tedy ekonomickou daň), ale i poplatek za užívání domu, což je spíše investice do reálného kapitálu (dům) a neměl by se tedy označovat jako renta, ale raději jako zisk z  investice. Důvodem, proč se nerozlišují tyto dva typy poplatků, je to, že se oba platí obvykle stejné osobě. Není však již neobvyklé, že pronajímatelem domu je někdo jiný než pronajímatel půdy. Proto je třeba v ekonomické teorii vždy důsledně identifi kovat, o jakou rentu se jedná. Od ekonomické renty je odvozena cena půdy při prodeji, tzn. tehdy, kdy dochází ke změně vlastníka půdy. Současné teorie označují cenu půdy při prodeji za kapitalizovanou rentu. Je to taková suma peněz, která po uložení do banky, při dané úrokové sazbě, přinese vlastníkovi půdy roční úrok rovnající se roční rentě z konkrétní půdy. Tuto sumu určíme následovně:

(2.1.1)

kde KR je kapitalizovaná renta – cena půdy při prodeji, R je hodnota roční renty, r je úroková

sazba (pokud je 15 %, potom r = 0,15).

Největším zdrojem obživy lidstva je půda jako pěstitelský základ pro potravinové produkty.Rozhodování o tom, zda je výhodnější pronájem anebo koupě zemědělských ploch, musí být proto

mimořádně uvážené. Tržní ceny i  renta zemědělské půdy ve větší zemi poukazují na korelaci s hodnotou produkce pšenice (příjmy z prodeje plus přímé dotace). Cenu zemědělské půdy

ovlivňují i jiné faktory, jakými jsou např. dostupnost vody pro zavlažování, dopravníinfrastruktura, hustota populace, městská zástavba, daňové úlevy aj. Ve společenském chápání je půda


31

Makroekonomické vymezení výrobních faktorů

trvalou hodnotou hlavně v období vysoké infl ace či ekonomické nejistoty, a to jsou významné

faktory, které se přiklánějí k upřednostnění koupě před nájmem zemědělské půdy. NaopakWhitaker

7

při empirickém zkoumání vlivu zemědělských podpor na trhu se zemědělskou půdou

ukázal na dva hlavní důvody, proč upřednostnit raději nájem půdy než její koupi. Zaprvé, pokud

se cena půdy často odvozuje od subjektivního názoru vlastníků, nájemné je možné objektivněji

sledovat na trhu. Zadruhé, nájemné je méně ovlivněno nezemědělskými faktory (např.urbanismem). Kromě toho bývají smlouvy při nájmu krátkodobější, tedy mohou lépe odrážet hodnotu

zemědělských činností na půdě.

Půdu coby výrobní faktor využívají pro svou produkci kromě zemědělství i  jiná odvětví ekonomiky. Nerostné bohatství je vstupním zdrojem v hutnictví, dřevo se využívá v papírenském

a dřevařském průmyslu, vítr ve větrných elektrárnách a voda ve vodních elektrárnách. Voda je

zároveň i  nezbytným statkem pro uspokojení existenčních potřeb člověka. Bez ní by život na

Zemi neexistoval, proto jsou indikátory zaměřené na její kvantitu a  kvalitu sledovanými veličinami. Je to např. ukazatel celkového množství srážek či ukazatel dostupnosti sladké vody pro

obyvatele. Dále jsou důležité studie změny klimatu např. prostřednictvím indikátoru celkových

emisí skleníkových plynů.

2.1.3 Kapitál

Kapitál je vzácným a jediným výrobním faktorem, jenž je odvozený, tj. vzniká sekundárně jako

výsledek lidské pracovní činnosti. Kapitál tvoří kapitálové statky, které jsou výstupempředcházejících výrobních aktivit, nejsou však určeny pro přímou spotřebu, ale na náhraduanebo rozšíření výrobních kapacit, které budou uplatněny při budoucí výrobě.

V běžné řeči je slovo kapitál často používáno v souvislosti s pojmy, které – technicky vzato –nejsou kapitálem. Například za kapitál se považuje pozemek, ačkoli nejde o výsledek lidsképráce, ale produkt přírody, anebo také obchodní schopnosti člověka (lidský kapitál), ačkoli ty jsou

spojeny spíše s  talentem a  osobností člověka a  ne s  hmotnou podstatou kapitálu. Z  hlediska

ekonomické teorie rozlišujeme reálný kapitál (kapitálové statky), který slouží k výroběspotřebních statků nebo dalších kapitálových statků (např. budov, strojů, zařízení, zásob), a takuspokojuje potřeby hospodářských subjektů nepřímo, zprostředkovaně a v produkčním procesu se

přímo spotřebovává, a peněžní kapitál (peníze), jenž představuje souhrn volných vlastních nebo

cizích peněžních prostředků a je využit k získání kapitálových statků, resp. ke generovánídalších fi nančních výnosů. Diferencovaný význam a obsah pojmu kapitál mají v ekonomické teorii

společný rys v tom, že hospodářský subjekt při jeho nabývání obětuje současně zdroje a úspory

a očekává efekt svého rozhodnutí (investice) v budoucnosti. Defi nice kapitálu popisuje fyzický

kapitál, ne lidský kapitál a jeho podrobnější členění vypadá takto:

 reálný (produktivní) kapitál, který může být

 fi xní (stroje, budovy),

 oběžný (výrobní zásoby),

 potenciální (peněžní), reprezentovaný volnými fi nančními zdroji,

 portfoliový (fi ktivní), tvořený fi nančními aktivy (cenné papíry),

 produktový, který má podobu statků určených k prodeji. 7 WHITAKER, J. B.: Th e Eff ect of Direct Payments on Agricultural Land Rents. Working Paper, Utah State University

2006


32

Kapitola 2

Souhrnným vyjádřením peněžního, portfoliového a produktového kapitálu je oběhový(obchodní) kapitál. Umožňuje pohyb kapitálu od výrobce ke spotřebiteli. K akumulaci kapitálu přitom

dochází prostřednictvím opatření na trhu kapitálových statků nebo peněžní akumulací, tedy

skrze přeměnu peněžního kapitálu, který získáváme prostřednictvím úspor či z fi nančních trhů,

na reálný kapitál. Tento proces se nazývá investování – investicemi ve výrobě jsou kapitálové

statky získané investováním. Rozlišujeme přitom reprodukční (obnovovací, restituční) investice

sloužící např. k výměně opotřebovaného stroje a fi nancované z odpisů. Odpisy jsou peněžním

vyjádřením opotřebení (amortizace) produktivního kapitálu. Rozvojové (čisté, netto, nové)investice jsou využívány pro získávání nové techniky a  technologií, které zefektivní výrobu, a  jsou

fi nancovány z vlastních, resp. cizích zdrojů. Hrubé (brutto) investice označují souhrnreprodukčních a rozvojových investic.

Vlivem mezinárodní ekonomické integrace dochází nejen k  migraci pracovní síly, ale také

k  pohybu samotného kapitálu. Mobilita kapitálu vyjadřuje pohyblivost kapitálu a zjednodušeně znamená, že aktivity investorů směřují do zemí, v  nichž na to má investor nejlepší podmínky. Například tím, že stát má minimální kurzová rizika, je v něm nízká míra daňové zátěže,

je blíže svým spotřebitelům, případně má stabilní a  příznivé politické a  legislativní podmínky

pro tok kapitálu a jeho výnosů mezi zeměmi. Právě proto se mnoho transformujících se zemí ve

střední Evropě snažilo odbourat bariéry mezinárodní mobility kapitálu s cílem přilákata přesvědčit obvykle nadnárodní fi rmy. aby investovaly svůj přebytečný kapitál na jejich území. Jde

o  zahraniční fi rmy nejčastěji působící v  automobilovém, telekomunikačním, farmaceutickém

a  fi nančním odvětví. Tyto nadnárodní fi rmy vytvářejí tzv. přímé zahraniční investice (PZI)

např. tím, že se rozhodnou koupit anebo postavit závod, resp. dceřinou pobočku v  zemi jiné,

než je země jejich původu. Primárním motivem nadnárodních fi rem je snižování transakčních

a  výrobních nákladů. Přínosem pro země jsou vytvořená nová pracovní místa, což vzhledem

k vysoké nezaměstnanosti bývalých transformujících se států bylo více než žádoucí. Dále přináší

rozvoj infrastruktury, kladný vliv na rozvoj domácích subdodavatelů nebo rozvoj výzkumných

a  vzdělávacích aktivit. Za příklad může sloužit např. přesouvání výroby brandových oděvních

společností, resp. výrobců elektroniky do Číny a Tchajwanu, případně dalších rozvojových zemí,

kde jsou náklady na kvalifi kovanou pracovní sílu, materiál a suroviny nižší.

Vstupem Slovenska a České republiky do EU se zvýšila i atraktivnost našich malých národních

trhů o velikosti cca 5 až 10 milionů spotřebitelů. To, že jsme se stali členy stabilní hospodářské

unie, znamená minimální investiční riziko pro plynutí větších kapitálových toků.

8

V uplynulém

desetiletí směřovaly slovenské investice např. do průmyslové výroby v České republicea v Etioii, ale i do Číny a bývalých států Sovětského svazu. Graf 2.1.3 udává podle Eurostatu průměrné

vnitřní a vnější toky příjmů z PZI v závislosti na HDP, tzv. Index integrace trhu – intenzity PZI,

který měří intenzitu integrace investic ve světové ekonomice. Aby byly odstraněny vlivyrozdílných velikostí ekonomik uváděných zemí, jsou údaje vyjádřeny jako procento z HDP.

8 Mezi podniky tvořící PZI v České republice patří např. Philips, Procter&Gable, Hyundai Motor, Panasonic aj. Naopak

český kapitál směřoval do Číny, Indie, Malajsie nebo bývalých zemí Sovětského svazu. Na Slovensko přišli zahraniční

investoři jako např. U. S. Steel Košice, Continental, Siemens, Volkswagen Slovakia, PSA Peugeot Citroën, Kia Motors

Slovakia, Embraco Slovensko, Samsung Electronics Slovakia atd.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist