načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Efektivní výroba - Alžběta Kucharčíková; kolektiv

Kniha: Efektivní výroba
Autor: ;

Chcete mít náskok před soupeři na trhu? Kniha Efektivní výroba vás naučí, jak účinně využívat výrobní faktory, vhodně do nich investovat a správně posoudit rizika s tím spojená. ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
pravděpodobně doručíme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  169
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  199 Kč
15%
naše sleva
5,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Rok vydání: 2014-02-01
Počet stran: 344
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 344 stran : ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: překlad Michal Kurfürst, Soňa Zigová
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788025125243
EAN: 9788025125243
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Chcete mít náskok před soupeři na trhu? Kniha Efektivní výroba vás naučí, jak účinně využívat výrobní faktory, vhodně do nich investovat a správně posoudit rizika s tím spojená. Přehledně zpracovaná a množstvím příkladů doplněná kniha vám bude pomocníkem na cestě k úspěchu, na které vás už nic nezastaví. Doporučení: Kniha Efektivní výroba je užitečnou pomůckou pro manažery a majitele firem, kteří si při jejím čtení uvědomí množství souvislostí, na které při každodenní péči o chod společnosti zapomínají. Přitom se jedná o věci, které jsou nezbytností. Dosáhnout toho, abychom byli úspěšní, prodávali jsme své produkty a služby, a zároveň dosahovali zajímavého zisku, je možné jen efektivním jednáním a neustálými inovacemi. Prospěšnou může být kniha i pro studenty, kteří se věnují dané problematice. I ty čeká zajímavé a podnětné čtení, které více než vhodně doplní přednášky a konzultace s učitelem. Juraj Kavecký, ředitel Vědeckotechnologického parku Žilina. O autorech: Autoři monografie působí jako vysokoškolští učitelé na Fakultě řízení a informatiky Žilinské univerzity. Alžbeta Kucharčíková se věnuje především oblasti ekonomické teorie, rozvoje lidského kapitálu a podnikového vzdělávání. Působí jako lektorka podnikových vzdělávacích kurzů v České a Slovenské republice. Je držitelkou mezinárodního certifikátu londýnské Thames Valley University v oblasti vzdělávání a rozvoje. Emese Tokarčíková se ve své práci orientuje na oblast ekonomické teorie, finančně-ekonomických podnikových analýz, mobilní komunikace a společenské zodpovědnosti podniků. Mária Ďurišová působí ve sféře podnikových financí a účetnictví. V uvedené oblasti má značné zkušenosti z podnikové praxe. Své úsilí věnuje také problematice měření a řízení hodnoty podniku. Anna Jacková se zabývá problematikou účetnictví a ekonomických analýz jako zdroje informací pro řízení, a to z finančního i manažerského hlediska. Zuzana Kozubíková orientuje svůj zájem na oblast financí, investičních a kapitálových teorií, investičního rozhodování a rozhodování v podmínkách rizika. Josef Vodák se věnuje problematice marketingu, výkonnostního managementu, podnikového vzdělávání. Působí jako konzultant a lektor rozvoje manažerských dovedností a budování podnikové kultury ve Slovenské a České republice, získal mezinárodní certifikát Thames Valley University v Londýně v oblasti vzdělávání a rozvoje. (využívejte výrobní faktory a připravte se na změny na trzích)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

23
KAPITOLA 2
MAKROEKONOMICKÉ VYMEZENÍ
VÝROBNÍCH FAKTORŮ
2.1 Charakteristika výrobních faktorů
Výrobní faktory (VF) jsou nejzákladnějšími ekonomickými zdroji a  v  podobě statků a  služeb
představují vstupy (inputs) do ekonomických pro cesů. Jsou vzácné, neboť jejich výskyt je
omezený, ačkoliv potřeby lidstva jsou neomezené. Jednotlivé výrobní faktory, ale hlavně jejich
vhodná kombinace v  ekonomických aktivitách přináší efektivní výsledky, tedy výstupy (outputs)
v podobě nových statků a služeb.
V  průběhu vývoje ekonomického myšlení vznikly různé pohledy na identifi kaci a  klasifi kaci
základních VF. Už klasická škola ekonomie (A. Smith, D. Ricardo, W. Petty) v druhé polovině
18. století rozlišovala výrobní faktory práce, půdu a  kapitál a  připisovala jim různou
významnost podle poznatků doby. Třeba Smith schopnost vytvářet statky a služby přiznával hlavně
práci člověka bez ohledu na to, ve kterém odvětví se vynakládá, pro francouzskou větev klasické
ekonomie (fyziokratismus, F. Quesnay) byla nejdůležitějším výrobním faktorem půda (příroda
a zemědělství) a představovala rozhodující zdroj růstu bohatství země
4
.
Po období průmyslové revoluce (na přelomu 18. a  19. století) navázal na Smithovu teorii K.
Marx a právě práci a její produktivitu vyzdvihoval jako rozhodující činitele rozvoje ekonomiky.
Marxisté byli zastánci teorie pracovní hodnoty, podle které množství vynaložené práce na
výrobu daného produktu udává také jeho hodnotu. Kapitál použitý ve výrobě produktu považovali
za součást hodnoty produktu a označovali ho za zhmotněnou přenesenou práci. Postklasická
ekonomie (J. B. Say, T. R. Malthus) začátkem 19. století zaostřila pozornost na to, že výrobu
je třeba chápat jako tvorbu užitečných věcí, které vznikají vzájemnou kombinací tří výrobních
faktorů – práce, půdy a kapitálu.
Koncem 19. století představitelé neoklasické teorie (H. H. Gossen, L. Walras) preferovali hlavně
výrobní faktory práci a kapitál, přičemž půdu zařazovali do kapitálu. Vytvořili alternativní teorii
hodnoty na základě marginální (hraniční) užitečnosti, která říká, že hodnotu daného produktu
určuje poslední jednotka dané zásoby tohoto produktu, jež uspokojuje nejméně důležitou
potřebu jejího spotřebitele. Následně se matematická škola neoklasické ekonomie (A. Cournot, V.
Pareto, J. Hicks) snažila vyjádřit hraniční užitečnost pomocí matematických metod.
Teorii hraniční produktivity výrobních faktorů (práce a kapitálu) rozpracoval J. B. Clark a tvrdil,
že produktivnost, a tím i hodnototvorný účinek obou produktivních faktorů klesá podle toho,
jak roste jejich účast ve výrobě. Koordinační funkci ovlivňující efektivní umístění výrobních fak-
4 LISÝ J. a kol.: Dejiny ekonomických teórií. IURA EDITION, Bratislava 2003, s. 24





24
Kapitola 2
torů ve výrobě jako i v distribuci přitom př ipisoval podnikání, resp. podnikatelům. Ekonom F.
Knight následně ve své teorii představil manažery, kteří řídí a rozhodují o účinnosti kombinace
výrobních faktorů a tuto koordinaci vykonávají prostřednictvím vlastních i cizích peněz (fi
nanční kapitál). Dnes mnoho ekonomů považuje za čtvrtý výrobní faktor lidský kapitál. Zkoumání
lidského kapitálu (G. S. Becker, R. B. Freeman) zapříčinilo změnu chápání bohatství
a následně i změnu struktury ekonomiky, protože k tradičním výrobním faktorům přibyly schopnosti
a talent lidí, věda, vzdělání, kvalifi kace atd.
Rapidní vývoj informačních technologií se promítl také do ekonomických teorií. Klasické výrobní
faktory dostaly méně konkrétní podobu a byly do plněny novými faktory. Vědecké ohlasy se
v období informačního věku (cca 1971–1990) soustředily na intelektuální kapitál (duševní vlastnictví),
informace (nevyhnutelné pro úspěšné podnikání a řízení), čas a kvalitu, v období znalostního věku
(cca 1991–2002) na faktory znalosti, myšlenky a  hodnoty a  v  období nehmotného hospodářství
(cca od 2002–nyní) na sociální kapitál, spolupráci nebo procesní angažovanost. V průběhu vývoje
ekonomie se tedy defi nice, důležitost, ale i samotný počet výrobních faktorů měnily a lišily
v závislosti na teoretických záměrech, empirických poznatcích anebo ekonomických školách.
V  současnosti se v  běžné literatuře mezi zdroje potřebné pro výrobu ekonomických statků
a  služeb zařazují čtyři základní výrobní faktory. Jsou to primární, relativně omezený výrobní
faktor práce, tedy všechny druhy lidské práce vykonávané za odměnu. Dalším je primární,
absolutně omezený faktor půda, který tvoří zemský povrch včetně přírodních zdrojů a vodních toků.
Třetím faktorem je kapitál, označovaný jako sekundární a relativně omezený, zahrnující zdroje
pro opětovné použití ve výrobě v  podobě materiálu, peněz, strojů, surovin, aktiv aj. Poslední,
ale neméně důležitý primární, relativně omezený výrobní faktor je lidský kapitál, tedy vrozené
a nabyté schopnosti, talent, znalosti člověka.
Jednotlivé výrobní faktory mohou být více či méně užitečné a oceněné v závislosti na
podmínkách ekonomické reality (času a  prostoru). Například pokud je za daných okolností určitého
výrobního faktoru v  ekonomice k  dispozici méně, je samozřejmě cennější (vztah poptávky
a  nabídky) a  užitečnější (konkurenční výhoda), ale jeho obstarání může být komplikovanější
a vyžaduje vyšší náklady. Vytváří to však prostor pro substituci daného výrobního faktoru jiným
výrobním faktorem. Tato možnost je omezena hlavně technologií výroby, případně schopností
a ochotou přijímat a uplatnit nové pokroky vědy a techniky. Digitalizací světové ekonomiky –
informační toky již neprobíhají klasickým, fyzickým způsobem, ale mají digitalizovanou
podobu – ztrácejí materiální výrobní faktory na důležitosti a jejich úlohu přebírají spíše nemateriální
výrobní faktory, jakým je např. i lidský kapitál.
Je třeba zdůraznit, že samotná přítomnost výrobních faktorů v ekonomice znamená jen
potenciální příležitosti jejich využití. Primárním předpokladem reálného využití daných příležitostí
je jejich praktické uplatnění, založené na jejich konkrétní a  z  hlediska efektivnosti optimální
kombinaci. Z toho vyplývá nutnost zvážit různé alternativy využití těchto zdrojů, přičemž při
optimální kombinaci platí pro všechny výrobní faktory, že náklady na jednotku výrobního
faktoru nemohou být větší, než je přínos tohoto faktoru pro hodnotu daného výstupu.
2.1.1 Práce
Práce představuje vědomou a účelovou hospodářskou aktivitu lidí, která jim zabezpečuje
důstojnou existenci, materiální prospěch, ale i  pocit seberealizace a  společenské užitečnosti. Práce
jako výrobní faktor je jakákoliv ekonomicky zaměřená manuální anebo duševní činnost,





25
Makroekonomické vymezení výrobních faktorů
jejímž výsledkem jsou statky a služby uspokojující naše potřeby a která je zdrojem příjmu
(mzdy) . Defi nice sice odlišuje manuální a duševní práci, ale při tomto rozlišení je třeba mít na
paměti, že v reálném životě je to vždy mix obou forem pracovních činností, tedy tak jako fi lozof
pro vyjádření svých myšlenek potřebuje použít ruku či jazyk, tak i stavebník nedokáže postavit
dům bez použití svého umu, vzdělání a inteligence. Jak je již výše naznačeno, nositelem
výrobního faktoru práce je pracovní síla, tedy lidé se svými duševním a fyzickými vlastnostmi.
Z makroekonomického hlediska v souvislosti s dosahováním prosperity a bohatství země je významným
faktorem množství práce, které je zásadně ovlivněno následujícími faktory.
Demografi cký vývoj obyvatel schopných a ochotných pracovat. Je samozřejmé, že růst počtu
ekonomicky aktivních lidí v produktivním věku a poproduktivním věku zvyšuje potenciál pro
ekonomickou aktivitu a  tedy i  množství práce v  ekonomice. Je však třeba uvědomit si, že ne
všichni lidé jsou ekonomicky aktivní (jsou součástí pracovní síly). Kromě studentů a 
invalidních či předčasných důchodců se mezi ekonomicky neaktivní zařazují i  osoby v  domácnosti,
práceneschopní a osoby, které nepotřebují anebo nechtějí pracovat. Kromě toho, nezaměstnaní
evidovaní na Úřadech práce jsou sice součástí pracovní síly, ale reálně nepracují, protože
aktuálně nenacházejí pracovní uplatnění na trhu práce.
5
Vývoj množství práce do budoucna
ovlivňuje i demografi cký vývoj počtu dětí a mládeže v preproduktivním věku (mladší 15 let), jenž je
determinován ekonomickou situací a vzděláním rodičů, tradicí, kulturou a politickou vůlí země
podporovat mladé rodiny (a tedy i porodnost) i úrovní zdravotnických služeb zabezpečujících
snížení úmrtnosti batolat.
Zdroj: ILO
Graf 2.1.1 Vývoj a prognóza množství ekonomicky aktivního obyvatelstva v SR v letech 1999–2019 (v tis. osob)
Podle metodiky Mezinárodní organizace práce (ILO) počet ekonomicky aktivních obyvatel
(starší 15 let) na Slovensku kopíruje populační vývoj země. Od roku 1999 každoročně mírně
rostl až do roku 2003 (Graf 2.1.1). Další růst nastal až v roce 2007. Od té doby množství
aktivního obyvatelstva vykazuje jen nepatrný růst, přičemž dlouhodobá prognóza (10 let) předpokládá
spíše mírný pokles do roku 2019. Podle grafu 2.1.2 v České republice vývoj a hlavně prognóza
vývoje ekonomicky aktivního obyvatelstva vykazuje klesající tendenci.
5 Vliv zaměstnanosti a nezaměstnanosti na efektivní využívání výrobního faktoru práce je podrobněji vysvětlen
v podkapitole 2.4.





26
Kapitola 2
Zdroj: ILO
Graf 2.1.2 Vývoj a prognóza množství ekonomicky aktivního obyvatelstva v ČR v letech 1999–2019 (v tis. osob)
Kromě klasických ukazatelů populace a reprodukce ovlivňuje vývoj pracovní síly ve značné míře
migrace ekonomicky aktivních osob. Počet imigrantů na slovenském a  českém trhu práce je
zatím nepatrný, poněvadž v našich poměrech ještě stále existují společenské předsudky hlavně
vůči imigrantům z rozvojových zemí. Naopak pracovní migrace našich ekonomicky aktivních
občanů kopíruje trend migrace ze střední a východní Evropy na západ kontinentu, případně do
jiných států světa (USA, Kanada, Austrálie). Očekávání politiků, že vysoce kvalifi kovaná
pracovní síla, která našla uplatnění s  adekvátním ohodnocením mimo hranice, se se vstupem do
Evropské unie vrátí do domovských států a  přinese svoje know-how a  fi nanční prostředky, se
naplnila jen částečně a velmi pomalu. Spíše celosvětová krize zapříčinila návrat ekonomických
migrantů s nižší kvalifi kací. Samozřejmě také východní část Evropy profi tuje ze vzdělaných
migrantů z  bývalých zemí Sovětského svazu, případně ze Střední Asie, současně však musí čelit
i zvyšujícím se negativním externalitám migrace v  podobě kriminality, rasismu založeném na
etnické či náboženské nesnášenlivosti, přičemž dané problémy je méně připravená a  schopná
řešit než západní, ekonomicky silnější státy.
Struktura obyvatelstva z hlediska věku, pohlaví, profesí atd. je současně i determinujícím
faktorem dělby práce (DP) v  ekonomice. Odlišné pracovní aktivity jsou schopni a  ochotni
vykonávat např. muži a  ženy, resp. mladí a  staří (důsledek přirozené DP). Znamená to, že existují
odvětví národního hospodářství, ve kterých určité pracovní aktivity vykonávají většinou muži
(stavebnictví, hornictví aj.), resp. většinou ženy (zdravotnictví, školství), případně mladí
(sezonní pracovníci v zemědělství, stavebnictví či v cestovním ruchu), resp. staří (řídící funkce v oblasti
fi nancí, veřejného sektoru atd.). Struktura a množství pracovní síly zařazené v jednotlivých
skupinách potom ovlivňuje kvalitu a rozsah pracovních výkonů dané ekonomiky.
Tyto rozdílnosti se analogicky projevují i  ve vzdělanostní a  kvalifi kační úrovni pracovní síly
a vytvářejí prostor pro zvyšování množství práce v národním hospodářství, protože umožňují
profesionalizaci práce, diferenciaci a rozvoj pracovních aktivit (společenská DP) anebo
rozdělení výrobního procesu jedné výrobní jednotky na části či na jednotlivé operace a úkony
(technická DP).
Pakliže všechny otevřené ekonomiky fungují v  mezinárodním ekonomickém prostoru, také
mezinárodní dělba práce a globalizace zásadním způsobem ovlivňují množství práce v té které
zemi. Dělba práce je současně i  východiskem pro růst produktivity práce. Národní statistické
úřady vykazují kromě výkazů s diferenciací podle pohlaví, věku či vzdělání také statistické údaje





27
Makroekonomické vymezení výrobních faktorů
vycházející z  odvětvové klasifi kace ekonomických činností. NACE Rev. 2 (předtím OKEČ) je
revidovanou klasifi kací ekonomických činností a je plně harmonizována v rámci EU a závazná
pro všechny její členské státy.
Tabulka 2.1.1 udává počet zaměstnanců v  jednotlivých ekonomických činnostech (SK NACE
a CZ NACE) na Slovensku a v České republice ve 2. čtvrtletí roku 2009 podle údajů národních
statistických úřadů. Odvětví s  největší zaměstnaností v  obou zemích jsou průmyslová výroba,
velkoobchod a maloobchod, veřejná správa a obrana, oblast vzdělávání i stavebnictví, doprava
a skladování. Nejméně zaměstnanců pracuje v oblasti aktiv s nemovitostmi, těžby a dobývání.
Uvedená skutečnost souvisí se strukturálními změnami uskutečněnými v období transformace
ekonomiky (utlumení těžebního průmyslu), otevřením se obou zemí vůči zahraničním trhům
(rozvoj velkoobchodu, maloobchodu, dopravy apod.) a nutností zachování
konkurenceschopnosti (orientace na výroby s vyšší přidanou hodnotou).
Tabulka 2.1.1 Počet zaměstnanců v tis. osob podle odvětvové struktury NACE, II. 2009
Odvětví/v tis. osob SR ČR
A Zemědělství, lesnictví a rybolov 68,80 155,2
B Těžba a dobývání 9,30 52,1
C Průmyslová výroba 537,60 1 253,3
D Dodávka elektřiny, plynu a studeného vzduchu 30,20 59,8
E Dodávka vody, čištění a odvod odpad. vod, odpady 32,10 55,8
F Stavebnictví 140,80 499,6
G Velkoobchod a maloobchod; oprava motorových vozidel a motocyklů 250,20 633,0
H Doprava a skladování 137,70 327,4
I Ubytovací a stravovací služby 89,90 185,7
J Informace a komunikace 43,50 130,2
K Finanční a pojišťovací činnosti 42,30 111,9
L Činnosti v oblasti nemovitostí 8,80 40,6
M Odborné, vědecké a technické činnosti 47,40 198,0
N Administrativní a podpůrné služby 51,50 118,7
O Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení 182,50 317,1
P Vzdělávání 155,80 296,3
Q Zdravotnictví a sociální pomoc 132,30 318,2
R Umění, zábava a rekreace 23,50 85,0
S Ostatní činnosti 16,40 93,3
Zdroj: SÚ SR, ČSÚ
Délka pracovní doby. Tento časový úsek na vykonávání placených pracovních povinností musí
být v  souladu s  platnou legislativou a  má většinou délku 8 hodin denně po dobu pracovního
týdne. Tato doba může být prodloužena v podobě přesčasů, vykonáváním práce na dohodu ve
vedlejším pracovním poměru anebo v případě provozování živnosti na úkor osobního volného
času. Teoreticky by měla delší pracovní doba poměrně zvyšovat i množství práce v ekonomice,
má to však svoje limity vzhledem k faktu, že lidé nejsou schopni a ochotni nepřetržitě pracovat
a potřebují čas na odpočinek a regeneraci.





28
Kapitola 2
Podmínky pracovního prostředí. Vhodné pracovní prostředí ovlivňuje pozitivně výkon
člověka ve výrobním procesu a zároveň uspokojuje co nejširší škálu jeho potřeb. Zahrnuje souhrn
fyzikálních faktorů působících na pracovníka, jakými jsou např. akustické (zvukové), vizuální
(světelné) či mikroklimatické (vlastnosti ovzduší) vlastnosti prostředí, přičemž jejich vhodná
kombinace umožní vykonávat maximální množství práce během pracovní doby při minimální
námaze. Pracovní prostředí musí splňovat i podmínky bezpečnosti práce, zohledňovat
zdravotně-preventivní péči a také sociálně-psychologické faktory prostředí. Mezilidské vztahy, velikost
a struktura pracovního týmu a styl vedení přímo i nepřímo ovlivňují množství a kvalitu
pracovní aktivity.
Intenzita práce, tedy množství práce vynaložené za časovou jednotku. Intenzita práce
vyjadřuje podíl práce na celkových vstupech v produkčním procesu. Závisí především na
psychických, fyzických a morálních vlastnostech pracovní síly a na použití vhodných nástrojů na jejich
ovlivnění. Tyto vlastnosti člověka jsou limitované a  jejich překračování může mít nepříznivý
dopad na pracovní sílu i na kvalitu výroby. Růst intenzity práce znamená, že roste pracovní úsilí
člověka a tím i jeho výkon. Zaměstnanec může svým přístupem a motivací (hmotnou
i nehmotnou) ovlivnit svoji osobní intenzitu práce. Pojem produktivita práce by se neměl zaměňovat
s intenzitou práce.
Stupeň vzdělanosti a množství pracovních zkušeností. Ačkoli počet pracovních síl
jednoznačně souvisí s množstvím práce, pro hodnocení výsledku je mnohem významnější kvalita práce.
Tu v zásadní míře ovlivňují vzdělanost a množství pracovních zkušeností a schopností. Pracovní
síla s nízkou úrovní vzdělání či slabými pracovními návyky nevytváří dostatečné předpoklady
pro využití přírodních zdrojů, příležitosti trhu a komparativních výhod pro další rozvoj
ekonomiky. Podpora vzdělanosti, motivace k sebevzdělávání či kontinuální tříbení pracovních
schopností by však mělo být také adekvátně fi nančně ohodnoceno, aby nedocházelo k  ekonomické
migraci kvalifi kované pracovní síly (tzv. „odliv mozků“ do zahraničí).
Cenou výrobního faktoru práce je mzda, přičemž jde o všeobecný výraz pro mzdy, platy
a ostatní formy kompenzace za vykonanou práci. V případě mzdy je rozhodující, zda mluvíme
o nominální mzdě (suma peněz, kterou domácnosti dostávají jako odměnu za práci) nebo o  reálné
mzdě (množství výrobků a služeb, které je možné koupit za nominální mzdu). Na základě
formy vykonané práce rozlišujeme časovou mzdu (většinou v průmyslových odvětvích či veřejné
správě) a  úkolovou mzdu (preferovanou při sezonních, zakázkových a  projektových pracích).
Práce vykonaná ve zhoršených podmínkách je hodnocena výše – mluvíme o mzdových
(kompenzačních) rozdílech. Častým problémem při ohodnocení práce je tzv. mzdová diskriminace
z důvodu příslušnosti k pohlaví, rase nebo náboženství.
2.1.2 Půda
Výrobní faktor půda je nepřenosný, nerozmnožitelný. Ekonomická teorie defi nuje půdu jako
souhrn všech součástí přírodního prostředí, jako jsou např. obdělávaná půda, nerostné bohatství,
louky, pole, lesní půda, močály, vodní zdroje a stavební parcely. Z hlediska využití v produkčním
procesu se půda může uplatnit coby pěstitelský základ, stanoviště, ale i jako staveniště.
Pěstitelský základ umožňuje pěstování potravinářských, krmivových plodin a chov zvířat, což
je základním předpokladem pro uskutečnění zemědělské výroby a  lesnictví. Kromě toho se
zemědělská půda využívá také k  jiným než potravním účelům, např. k  alternativnímu hospo-





29
Makroekonomické vymezení výrobních faktorů
dářství, produkci biomasy, výrobě bioenergie, zalesnění, ke sportovním, turistickým
a rekreačním účelům. V současnosti rozhodují o využití produkčního potenciálu půdy kromě přirozené
bonity (schopnost půdy vyživovat svým přirozeným složením) a ekologických vlivů (klimatické
pásmo, vodní či větrná eroze) i ekonomické činitele (poloha půdy vzhledem k centrům spotřeby
a dopravnímu spojení) a hospodářská úrodnost (zásahy člověka v podobě vkladů práce
a kapitálu s cílem zvýšit produktivitu). Ke zvýšenému využívání půdy patří kromě aplikace syntetických
hnojiv a postřiků (pesticidů) i vědecká manipul ace v oblasti biotechnologií, která vytvořila
geneticky modifi kované potraviny. Jako protiklad však vzniká stále více ekologických zemědělství
(biofarmy) využívajících ekologicky šetrné technologické postupy a  zachovávajících přirozené
funkce ekosystémů. Důležitou charakteristikou půdy jako pěstitelského základu je skutečnost, že
podléhá zákonu klesajících výnosů
6
.
Půda jako stanoviště poskytuje nerostné bohatství pro těžební anebo zpracovatelský průmysl,
které mají mezi průmyslovými odvětvími zvláštní postavení, protože svojí činností zabezpečují
suroviny pro ostatní průmyslová odvětví. Nejvíce frekventovanou je těžba energetických surovin,
jako je uhlí, ropa, gazolin, kaolín, těžba železné rudy, kamene, štěrku, těžba drahých kovů jako
zlato, stříbro či těžba soli, síry nebo diamantu aj. Zvyšující se těžba nerostných surovin vyžaduje
stále náročnější technické, technologické a ekonomické prostředky, ačkoli i při existujících
ložiscích se těží postupně, tj. od nejdostupnějších míst do hlubších, kde jsou horší podmínky těžby.
Kromě toho zapříčiňuje vyčerpání ložisek, která jsou nereprodukovatelná. Samotná přítomnost
nerostného bohatství není pro ekonomický rozvoj dostačujícím předpokladem. V  případě, že
se jedná o  volně dostupné suroviny, rozhodování o  umístění daného podniku ovlivňují např.
náklady na přepravu, rozsah infrastruktury, dostupnost energetických zdrojů, odbytové
možnosti, kvalifi kace pracovních sil, podmínky zdaňování atd.
Půda využitá jako staveniště představuje operační prostor pro stavbu budov nebo je
základem jakékoliv výstavby. Jsou to půdní plochy pod městskou a venkovskou zástavbou,
dopravní a  komunální infrastrukturou. Rozvoj infrastruktury v  některých případech vyřazuje půdu
z plnění ekologických funkcí, čímž znemožňuje zabezpečení jejího potenciálního využití. Zákon
proto stanovuje, že hospodaření s půdou vyžaduje, aby nebyly bonitní půdy vyčleněny na
výstavbu a v případě uvolnění půdy po opuštěných zástavbách a jejího využití pro jiné účely, ukládá
zákon povinnost rekultivace.
Ačkoli je ochrana půdy v zájmu celého lidstva, plýtvá se s ní. Zastavěny jsou orné půdy nejlepší
kvality, plýtvá se  vodou, znečišťuje se ovzduší. Pakliže půda je absolutně omezena a  podléhá
zákonu klesajících výnosů, může mít její neuvážené čerpání a devastování člověkem
nenapravitelné následky nejen v období hospodářské krize, ale i ve fázi konjunktury. Diferencované formy
půdy vyžadují diferencovaný přístup, přičemž vzhledem k vlastnostem půdy je nutné, aby před
ekonomickými zájmy člověka byly upřednostněny zájmy ekologické, protože jen tak je možné
dosáhnout jejího trvale udržitelného využívání. Pro harmonizaci analytických metod trendů ve
vývoji vlastností půd, zjišťování parametrů půdy na základě doporučení OECD, se hodnotí tzv.
indikátory vývoje půdy, které jsou uvedeny v následující tabulce 2.1.2.
6 Zákon klesajících výnosů říká, že přidáním dodatečné jednotky variabilního vstupu (např. práce) k fi xním vstupům
(k půdě) získaný dodatečný výstup roste až po určitý bod (bod zvratu), po jehož dosažení množství dodatečně
získaného výstupu klesá. Taková situace nastává tehdy, pokud se mění jen jeden výrobní faktor.





30
Kapitola 2
Tabulka 2.1.2 Indikátory vývoje půdy podle OECD (1997)
1. Výměra půdy 6. Výměra investičně zúrodněné půdy
 výměra celkem  výměra odvodnění
 výměra na 1 obyvatele  výměra závlah
2. Struktura využívání půdy7. Intenzita hnojení
 výměra orné půdy  podíl vstupů N, P, K
 výměra TTP, vinice  z celkové potřeby
 sady, zahrady, chmelnice 8. Struktura produkční schopnosti půd
3. Nevyužívaná půda průměrná bodová hodnota
 celková výměra  výměra hlavních půdních typů
4. Omezení produkčního procesu9. Hlavní parametry půdy
 výměra ochranného půdního fondu  pH, obsah humusu, hydrolimity
 výměra ohrozeného půdního fondu  objemová hmotnost
5. Poměr zemědělské půdy k lesní půdě
 koefi cient
Zdroj: OECD
Cena výrobního faktoru půdy, která se platí za používání půdy, se nazývá pozemková renta.
Slovo renta v  tomto pojetí označuje nájemné a  znamená, že vlastník půdy zůstává nezměněn,
i kdyby půdu reálně využívala jiná osoba. V každodenním životě se často jako označení plateb za
používání domu anebo jiné budovy používá pojem nájemné. Takové nájemné však obsahuje dva
prvky, z nichž jeden je ohodnocením skutečného ekonomického pronájmu. Zaplacené
„nájemné“ totiž obsahuje nejen poplatek za užívání samotné půdy, kde dům stojí (tedy ekonomickou
daň), ale i poplatek za užívání domu, což je spíše investice do reálného kapitálu (dům) a neměl
by se tedy označovat jako renta, ale raději jako zisk z  investice. Důvodem, proč se nerozlišují
tyto dva typy poplatků, je to, že se oba platí obvykle stejné osobě. Není však již neobvyklé, že
pronajímatelem domu je někdo jiný než pronajímatel půdy. Proto je třeba v ekonomické teorii
vždy důsledně identifi kovat, o jakou rentu se jedná.
Od ekonomické renty je odvozena cena půdy při prodeji, tzn. tehdy, kdy dochází ke změně
vlastníka půdy. Současné teorie označují cenu půdy při prodeji za kapitalizovanou rentu. Je to
taková suma peněz, která po uložení do banky, při dané úrokové sazbě, přinese vlastníkovi půdy
roční úrok rovnající se roční rentě z konkrétní půdy. Tuto sumu určíme následovně:
(2.1.1)
kde KR je kapitalizovaná renta – cena půdy při prodeji, R je hodnota roční renty, r je úroková
sazba (pokud je 15 %, potom r = 0,15).
Největším zdrojem obživy lidstva je půda jako pěstitelský základ pro potravinové produkty.
Rozhodování o tom, zda je výhodnější pronájem anebo koupě zemědělských ploch, musí být proto
mimořádně uvážené. Tržní ceny i  renta zemědělské půdy ve větší zemi poukazují na
korelaci s hodnotou produkce pšenice (příjmy z prodeje plus přímé dotace). Cenu zemědělské půdy
ovlivňují i jiné faktory, jakými jsou např. dostupnost vody pro zavlažování, dopravní
infrastruktura, hustota populace, městská zástavba, daňové úlevy aj. Ve společenském chápání je půda





31
Makroekonomické vymezení výrobních faktorů
trvalou hodnotou hlavně v období vysoké infl ace či ekonomické nejistoty, a to jsou významné
faktory, které se přiklánějí k upřednostnění koupě před nájmem zemědělské půdy. Naopak
Whitaker
7
při empirickém zkoumání vlivu zemědělských podpor na trhu se zemědělskou půdou
ukázal na dva hlavní důvody, proč upřednostnit raději nájem půdy než její koupi. Zaprvé, pokud
se cena půdy často odvozuje od subjektivního názoru vlastníků, nájemné je možné objektivněji
sledovat na trhu. Zadruhé, nájemné je méně ovlivněno nezemědělskými faktory (např.
urbanismem). Kromě toho bývají smlouvy při nájmu krátkodobější, tedy mohou lépe odrážet hodnotu
zemědělských činností na půdě.
Půdu coby výrobní faktor využívají pro svou produkci kromě zemědělství i  jiná odvětví
ekonomiky. Nerostné bohatství je vstupním zdrojem v hutnictví, dřevo se využívá v papírenském
a dřevařském průmyslu, vítr ve větrných elektrárnách a voda ve vodních elektrárnách. Voda je
zároveň i  nezbytným statkem pro uspokojení existenčních potřeb člověka. Bez ní by život na
Zemi neexistoval, proto jsou indikátory zaměřené na její kvantitu a  kvalitu sledovanými
veličinami. Je to např. ukazatel celkového množství srážek či ukazatel dostupnosti sladké vody pro
obyvatele. Dále jsou důležité studie změny klimatu např. prostřednictvím indikátoru celkových
emisí skleníkových plynů.
2.1.3 Kapitál
Kapitál je vzácným a jediným výrobním faktorem, jenž je odvozený, tj. vzniká sekundárně jako
výsledek lidské pracovní činnosti. Kapitál tvoří kapitálové statky, které jsou výstupem
předcházejících výrobních aktivit, nejsou však určeny pro přímou spotřebu, ale na náhradu
anebo rozšíření výrobních kapacit, které budou uplatněny při budoucí výrobě.
V běžné řeči je slovo kapitál často používáno v souvislosti s pojmy, které – technicky vzato –
nejsou kapitálem. Například za kapitál se považuje pozemek, ačkoli nejde o výsledek lidské
práce, ale produkt přírody, anebo také obchodní schopnosti člověka (lidský kapitál), ačkoli ty jsou
spojeny spíše s  talentem a  osobností člověka a  ne s  hmotnou podstatou kapitálu. Z  hlediska
ekonomické teorie rozlišujeme reálný kapitál (kapitálové statky), který slouží k výrobě
spotřebních statků nebo dalších kapitálových statků (např. budov, strojů, zařízení, zásob), a tak
uspokojuje potřeby hospodářských subjektů nepřímo, zprostředkovaně a v produkčním procesu se
přímo spotřebovává, a peněžní kapitál (peníze), jenž představuje souhrn volných vlastních nebo
cizích peněžních prostředků a je využit k získání kapitálových statků, resp. ke generování
dalších fi nančních výnosů. Diferencovaný význam a obsah pojmu kapitál mají v ekonomické teorii
společný rys v tom, že hospodářský subjekt při jeho nabývání obětuje současně zdroje a úspory
a očekává efekt svého rozhodnutí (investice) v budoucnosti. Defi nice kapitálu popisuje fyzický
kapitál, ne lidský kapitál a jeho podrobnější členění vypadá takto:
 reálný (produktivní) kapitál, který může být
 fi xní (stroje, budovy),
 oběžný (výrobní zásoby),
 potenciální (peněžní), reprezentovaný volnými fi nančními zdroji,
 portfoliový (fi ktivní), tvořený fi nančními aktivy (cenné papíry),
 produktový, který má podobu statků určených k prodeji.
7 WHITAKER, J. B.: Th e Eff ect of Direct Payments on Agricultural Land Rents. Working Paper, Utah State University
2006





32
Kapitola 2
Souhrnným vyjádřením peněžního, portfoliového a produktového kapitálu je oběhový
(obchodní) kapitál. Umožňuje pohyb kapitálu od výrobce ke spotřebiteli. K akumulaci kapitálu přitom
dochází prostřednictvím opatření na trhu kapitálových statků nebo peněžní akumulací, tedy
skrze přeměnu peněžního kapitálu, který získáváme prostřednictvím úspor či z fi nančních trhů,
na reálný kapitál. Tento proces se nazývá investování – investicemi ve výrobě jsou kapitálové
statky získané investováním. Rozlišujeme přitom reprodukční (obnovovací, restituční) investice
sloužící např. k výměně opotřebovaného stroje a fi nancované z odpisů. Odpisy jsou peněžním
vyjádřením opotřebení (amortizace) produktivního kapitálu. Rozvojové (čisté, netto, nové)
investice jsou využívány pro získávání nové techniky a  technologií, které zefektivní výrobu, a  jsou
fi nancovány z vlastních, resp. cizích zdrojů. Hrubé (brutto) investice označují souhrn
reprodukčních a rozvojových investic.
Vlivem mezinárodní ekonomické integrace dochází nejen k  migraci pracovní síly, ale také
k  pohybu samotného kapitálu. Mobilita kapitálu vyjadřuje pohyblivost kapitálu a 
zjednodušeně znamená, že aktivity investorů směřují do zemí, v  nichž na to má investor nejlepší
podmínky. Například tím, že stát má minimální kurzová rizika, je v něm nízká míra daňové zátěže,
je blíže svým spotřebitelům, případně má stabilní a  příznivé politické a  legislativní podmínky
pro tok kapitálu a jeho výnosů mezi zeměmi. Právě proto se mnoho transformujících se zemí ve
střední Evropě snažilo odbourat bariéry mezinárodní mobility kapitálu s cílem přilákat
a přesvědčit obvykle nadnárodní fi rmy. aby investovaly svůj přebytečný kapitál na jejich území. Jde
o  zahraniční fi rmy nejčastěji působící v  automobilovém, telekomunikačním, farmaceutickém
a  fi nančním odvětví. Tyto nadnárodní fi rmy vytvářejí tzv. přímé zahraniční investice (PZI)
např. tím, že se rozhodnou koupit anebo postavit závod, resp. dceřinou pobočku v  zemi jiné,
než je země jejich původu. Primárním motivem nadnárodních fi rem je snižování transakčních
a  výrobních nákladů. Přínosem pro země jsou vytvořená nová pracovní místa, což vzhledem
k vysoké nezaměstnanosti bývalých transformujících se států bylo více než žádoucí. Dále přináší
rozvoj infrastruktury, kladný vliv na rozvoj domácích subdodavatelů nebo rozvoj výzkumných
a  vzdělávacích aktivit. Za příklad může sloužit např. přesouvání výroby brandových oděvních
společností, resp. výrobců elektroniky do Číny a Tchajwanu, případně dalších rozvojových zemí,
kde jsou náklady na kvalifi kovanou pracovní sílu, materiál a suroviny nižší.
Vstupem Slovenska a České republiky do EU se zvýšila i atraktivnost našich malých národních
trhů o velikosti cca 5 až 10 milionů spotřebitelů. To, že jsme se stali členy stabilní hospodářské
unie, znamená minimální investiční riziko pro plynutí větších kapitálových toků.
8
V uplynulém
desetiletí směřovaly slovenské investice např. do průmyslové výroby v České republice
a v Etiopii, ale i do Číny a bývalých států Sovětského svazu. Graf 2.1.3 udává podle Eurostatu průměrné
vnitřní a vnější toky příjmů z PZI v závislosti na HDP, tzv. Index integrace trhu – intenzity PZI,
který měří intenzitu integrace investic ve světové ekonomice. Aby byly odstraněny vlivy
rozdílných velikostí ekonomik uváděných zemí, jsou údaje vyjádřeny jako procento z HDP.
8 Mezi podniky tvořící PZI v České republice patří např. Philips, Procter&Gable, Hyundai Motor, Panasonic aj. Naopak
český kapitál směřoval do Číny, Indie, Malajsie nebo bývalých zemí Sovětského svazu. Na Slovensko přišli zahraniční
investoři jako např. U. S. Steel Košice, Continental, Siemens, Volkswagen Slovakia, PSA Peugeot Citroën, Kia Motors
Slovakia, Embraco Slovensko, Samsung Electronics Slovakia atd.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist