načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Edukace v porodní asistenci – kolektiv; Bohdana Dušová

Edukace v porodní asistenci

Elektronická kniha: Edukace v porodní asistenci
Autor: kolektiv; Bohdana Dušová

Publikace určená zejména studentům porodní asistence seznamuje s nutnými vědomostmi a dovednostmi pro efektivní vzdělávání u žen v těhotenství, při porodu a v období po porodu. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  237
+
-
7,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 144
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Gynekologie. Porodnictví
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0836-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace určená zejména studentům porodní asistence seznamuje s nutnými vědomostmi a dovednostmi pro efektivní vzdělávání u žen v těhotenství, při porodu a v období po porodu.

Popis nakladatele

Kniha se zabývá problematikou edukace v porodní asistenci. Je zaměřena na specifika edukace s těhotnou ženou, rodičkou a ženou v období šestinedělí. Seznamuje čtenáře s nutnými vědomostmi a dovednostmi pro efektivní edukaci v porodní asistenci. Od porodních asistentek se v oblasti edukace očekává kvalifikovaný a odborný přístup ke klientkám, k rodinám, ke komunitám i ke studentům. Je kladen důraz na vzdělávání – edukaci klientek. Je nutné, aby se studenti a studentky dokázali v této široké oblasti orientovat a získali potřebné informace v ucelené podobě. Knihy doposud věnované této problematice jsou zaměřeny pouze na ošetřovatelství a nezabývají se porodní asistencí.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
kolektiv; Bohdana Dušová - další tituly autora:
Edukace v porodní asistenci Edukace v porodní asistenci
Potřeby žen v porodní asistenci Potřeby žen v porodní asistenci
 (e-book)
Potřeby žen v porodní asistenci Potřeby žen v porodní asistenci
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Bohdana Dušová a kolektiv

Edukace

v porodní asistenci


Poděkování

Poděkování patří autorkám jednotlivých kapitol PhDr. Martině Hermannové, DiS., Mgr. Evě

Janíkové, Mgr. Radce Saloňové. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Miroslavě Veselské za ja

zykovou úpravu a překladatelkám Mgr. Monice Cseszarové a Mgr. Gabriele Šindelové. Za

trpělivost při sestavování této knihy děkuji Mgr. Vlastě Wirthové a Mgr. Heleně Glezgové.

Poděkování patří i recenzentkám doc. PhDr. Martině Baškové, PhD. a PhDr. Mgr. Janě

Kudlové, Ph.D. a také Tereze Mačkové za kresbu jednotlivých obrázků v knize.



Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a  šířena

v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití

této knihy bude trestně stíháno. PhDr. Bohdana Dušová, PhD., PhDr. Martina Hermannová, DiS., Mgr. Eva Janíková, Mgr. Radka Saloňová EDUKACE V PORODNÍ ASISTENCI Recenzentky: Doc. Mgr. Martina Bašková, PhD. PhDr. Mgr. Pavla Kudlová, PhD. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2019 Cover Photo © depositphotos.com 2019 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 7187. publikaci Odpovědná redaktorka Karla Hejduková Sazba a zlom Jakub David Obrázky 6 až 23 nakreslila Tereza Mačková Počet stran 144 1. vydání, Praha 2019 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Názvy produktů, firem apod. použité v této knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a  příklady v  knize, rovněž tak informace o  lécích, jejich formách, dávkování a  aplikaci jsou sestaveny s  nejlepším vědomím autorů. Z  jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-271-2755-9 (ePub) ISBN 978-80-271-2754-2 (pdf ) ISBN 978-80-271-0836-7 (print)

Obsah

5

Obsah

Předmluva .................................................................................................................. 8

1 Edukace a moderní pedagogika ............................................................................ 9

1.1 Základní terminologie ................................................................................................... 9

1.1.1 Pedagogika jako věda ........................................................................................... 9

1.1.2 Historie pedagogiky ........................................................................................... 10

1.1.3 Edukace ............................................................................................................... 11

1.2 Edukace v porodní asistenci ........................................................................................ 11

1.2.1 Edukátor .............................................................................................................. 12

1.2.2 Porodní asistentka jako edukátorka ................................................................. 13

1.2.3 Edukant ............................................................................................................... 14

1.2.4 Další související pojmy ...................................................................................... 14

1.2.5 Učivo v porodní asistenci .................................................................................. 16

1.2.6 Psychodidaktické aspekty edukace .................................................................. 17

2 Edukační proces v porodní asistenci ................................................................... 19

2.1 Fáze edukačního procesu ............................................................................................. 19

2.2 Edukační posouzení ..................................................................................................... 20

2.3 Stanovení edukačních diagnóz .................................................................................... 26

2.4 Cíle edukace ................................................................................................................... 27

2.5 Plánování edukace ........................................................................................................ 31

2.6 Didaktické metody ....................................................................................................... 32

2.7 Realizace edukace ......................................................................................................... 36

2.8 Analýza a zhodnocení v edukačním procesu ............................................................ 39

2.9 Na závěr obecné části o edukaci v porodní asistenci ............................................... 40

3 Edukace žen v těhotenství ................................................................................... 42

3.1 Strava v těhotenství ....................................................................................................... 42

3.2 Pitný režim .................................................................................................................... 49

3.3 Těhotenská průkazka ..................................................................................................... 50

3.4 Individuální příprava k porodu .................................................................................. 51

3.5 Prenatální kurzy pro těhotné ....................................................................................... 52

3.6 Vedení porodu z psychologického hlediska .............................................................. 53

3.7 Těhotenský tělocvik – nácvik dýchání ....................................................................... 53

3.8 Jóga pro těhotné  ženy ................................................................................................. 65

3.9 Edukační plán u klientky s neznalostí významu

psychoprofylaktické přípravy žen .............................................................................. 66

4 Edukace žen při porodu ...................................................................................... 69

4.1 Příjem rodičky na porodní sál ..................................................................................... 69

4.1.1 Porodní plán ....................................................................................................... 70


Edukace v porodní asistenci

6

4.1.2 Přítomnost blízké osoby u porodu ................................................................... 70

4.1.3 Edukace při spontánním odtoku plodové vody ............................................. 72

4.2 Edukace během první doby porodní .......................................................................... 73

4.2.1 CTG (kardiotokograf ) monitoring .................................................................. 73

4.2.2 Vaginální vyšetření ............................................................................................. 73

4.2.3 Vyprazdňování rodičky ..................................................................................... 73

4.2.4 Dirupce vaku blan .............................................................................................. 74

4.2.5 Pomůcky při porodu a polohování rodičky .................................................... 74

4.2.6 Analgezie u porodu ............................................................................................ 75

4.2.7 Nefarmakologické tišení bolesti ....................................................................... 75

4.2.8 Farmakologické tišení bolesti ........................................................................... 76

4.3 Edukace během druhé doby porodní ......................................................................... 77

4.3.1 Epiziotomie – nástřih hráze .............................................................................. 78

4.3.2 Bonding ............................................................................................................... 78

4.3.3 Milking ................................................................................................................ 79

4.4 Edukace žen během třetí doby porodní ..................................................................... 79

4.4.1 Ošetření porodního poranění ........................................................................... 80

4.4.2 Ošetření novorozence ........................................................................................ 80

4.5 Edukace žen během čtvrté doby porodní .................................................................. 80

4.5.1 Zavinování (stahování) dělohy a očistky ......................................................... 81

4.6 Edukace žen při operativním porodu ........................................................................ 81

4.6.1 Plánovaný císařský řez (S. C.) ........................................................................... 81

4.6.1.1 Dlouhodobá předoperační příprava .................................................. 82

4.6.1.2 Krátkodobá předoperační příprava ................................................... 82

4.6.1.3 Bezprostřední předoperační příprava ............................................... 82

4.6.1.4 Pooperační péče o ženu ...................................................................... 83

4.6.2 Akutní císařský řez ............................................................................................. 83

4.6.2.1 Porod per vakuum extraktorem, forcepsem ..................................... 83

4.6.2.2 Porod placenty – manuální lýze ......................................................... 84

4.6.3 Porod mrtvého plodu ........................................................................................ 84

4.7 Edukační plán u klientky s kontrakcí (bolestí) u porodu a její tlumení ................ 85

5 Edukace žen po porodu ....................................................................................... 89

5.1 Změny nastávající v těle matky (šestinedělky) po porodu ...................................... 89

5.2 Hygienický režim v šestinedělí .................................................................................... 90

5.3 Péče o vyprazdňování ................................................................................................... 91

5.4 Odchod očistků (lochií) ............................................................................................... 92

5.5 Zavinování dělohy ........................................................................................................ 92

5.6 Péče o porodní poranění .............................................................................................. 93

5.7 Péče o operační ránu .................................................................................................... 94

5.8 Výživa kojící matky ....................................................................................................... 94

5.9 Režim dne, odpočinek, spánek ................................................................................... 96

5.10 Cvičení po porodu ...................................................................................................... 97

5.11 Kojení, rooming-in ................................................................................................... 100

5.12 Péče o prsy ................................................................................................................. 113

Obsah

7

5.13 Laktační poradenství ................................................................................................ 117

5.14 Péče o psychiku ženy po porodu ............................................................................ 120

5.15 Sex po porodu ........................................................................................................... 122

5.16 Péče o ženu v domácím prostředí ........................................................................... 123

5.17 Edukační plán u klientky o odstřikování mateřského mléka .............................. 123

5.17.1 Plánování v procesu edukace ...................................................................... 125

5.17.2 Realizace edukace ....................................................................................... 127

5.17.3 Vyhodnocení edukace ................................................................................. 129

Příloha 1 ................................................................................................................ 131

Příloha 2 ................................................................................................................ 132

Příloha 3 ................................................................................................................ 135

Seznam použité literatury ..................................................................................... 137

Rejstřík ................................................................................................................... 142

Souhrn/Summary .............................................................................. 3. strana obálky

Edukace v porodní asistenci

8

Předmluva

Těhotenství a  mateřství znamená pro ženu období, které se ve svém životě řadí k  těm

nejpěknějším a nejpozitivnějším. Přestože měsíce těhotenství jsou pro ženu velmi nároč

né z hlediska fyzického i psychického, narození zdravého dítěte je vyvrcholením tohoto

období a většinou všechny negativní vjemy a pocity bývají rychle zapomenuty. Aby žena

těhotenství a  následné mateřství zvládala bez výraznějších obtíží, je potřeba, aby měla

dostatek informací. A právě k tomu slouží tato kniha, která seznamuje čtenáře s nutnými

vědomostmi a dovednostmi pro efektivní edukaci u žen v těhotenství, při porodu a v ob

dobí po porodu.

Cílem edukace v porodní asistenci je získávání teoretických poznatků a praktických zruč

ností při edukaci žen. Edukace je neoddělitelnou součástí porodní asistence. Patří mezi

základní kompetence porodních asistentek.

Kniha je rozdělena na edukaci a moderní pedagogiku, edukační proces v porodní asisten

ci, na samotnou edukaci žen v těhotenství, při porodu a po porodu v období šestinedělí,

které si vyžadují nejvíce pozornosti. U jednotlivých edukací je uveden i edukační plán.

Předkládaná kniha by měla být návodem nejen pro studenty porodní asistence, ale i pro

jiné nelékařské zdravotnické pracovníky.

Edukace a moderní pedagogika 1

9

1 Edukace a moderní pedagogika

Pedagogika jako věda má svůj předmět, metodologii a vše ostatní, co věda jako taková má

mít. Pedagogika je také umění, samotná výuka, aplikování různých pedagogických teorií

do praxe. Pedagogika je spojována s učitelstvím, školou atd. Proč je tedy nutné se bavit

o  pedagogice také v  porodní asistenci? Roli porodní asistentky můžeme zúžit na to, že

ošetřuje, pečuje o aktuální zdravotní stav žen a pacientek. Ale je to opravdu všechno, co

od těchto osob společnost očekává? Je to opravdu všechno, co od sebe samých očekáváme

my? Nebo chceme význam slova ošetřovat pojmout v širší rovině, aktuální zdravotní stav

rozšířit i  na prevenci? Lékaři léčí, porodní asistentky pečují o  potřeby svých pacientek.

A to není rozhodně málo.

Jednou z  těchto potřeb jsou také potřeby poznávací. Dle Maslowa se řadí do potřeb

růstových, kdy úplného naplnění není možné dosáhnout a  mírná tenze může být mo

tivačním faktorem pro jejich uspokojování. Pokud vyjdeme z  této teorie, fyziologické

potřeby jsou pro pacientky, a tím tedy i pro porodní asistentku na první pohled prioritní.

Ale jak popisoval již V. E. Frankl, nemusí být toto vždy jedinou možnou pravdou. Pokud

aplikujeme jeho zkušenost do klinické praxe, dojdeme k  tomu, že poznávací potřeby

mohou být deficitní (neuspokojené) i  v  případě neuspokojení potřeb základních a  tím

pádem pozornost zaměřená na tento deficit (tj. jeho kompenzaci) může být pro pacient

ku/klientku přínosná.

1.1 Základní terminologie

Abychom nezabředli do různých asociací, je potřeba na začátku objasnit související ter

minologii, která se váže ke zvolené problematice. Slova jako pedagogika, edukace, vý

chova a  naše porozumění jim jsou predispozicí k  jejich následné aplikaci v  porodní

asistenci.

1.1.1 Pedagogika jako věda

Psychologický slovník (Hartl, Hartlová, 2000) definuje pedagogiku jako vědu o výchově;

jako vědu, která zkoumá podstatu a zákonitosti výchovy jako společenského jevu a jako

usměrněné utváření psychických procesů. Jako vědu zkoumající cíle, obsah, podmínky,

metody a  prostředky výchovy. Průcha (2009) pracuje s  pojmem moderní pedagogika,

která se snaží objasňovat reálné jevy edukace, jejich určující determinanty, fungování

a  výstupy, a  to pomocí exaktních vědeckých procedur. Je zaměřena spíše než na popis

ideálního stavu (tradiční pedagogika) na vysvětlení edukační reality. Předmětem peda

gogiky je edukační realita, její procesy a konstrukty (Průcha, 2013).

Strukturu pedagogiky tvoří disciplíny:

• Dějiny pedagogiky a dějiny školství (zkoumají a vysvětlují vývoj pedagogických názorů

a myšlenek).

Edukace v porodní asistenci1

10

• Obecná pedagogika (zkoumá základní pedagogické kategorie, obecné zákonitosti atd.). • Srovnávací pedagogika (porovnává pedagogické teorie, vzdělávací systémy v  různých

zemích). • Didaktika – obecná, oborová a  předmětová (zkoumá otázku cílů, prostředků, metod

učení). • Teorie výchovy, filozofie výchovy (zabývá se povahou, cíli a prostředky výchovy). • Sociální pedagogika (zkoumá sociální vztahy v procesu výchovy jako významné deter

minanty edukačního procesu). • Andragogika, geragogika, příp. gerontopedagogika (zabývá se výchovně vzdělávacím

procesem u dospělých, seniorů). • Speciální pedagogika (zkoumá výchovně vzdělávací proces u  jedinců se speciálními

potřebami, např. zrakově postižených, sluchově postižených atd.; jednotlivé speciali

zace pak daly vzniknout subdisciplínám jako je etopedie, psychopedie, somatopedie,

logopedie, surdopedie a tyflopedie). • Pedagogická psychologie a další (Švarcová, 2005). 1.1.2 Historie pedagogiky Pedagogika jako taková se vyvíjela již od nepaměti, protože samotná výchova je stará jako lidstvo samo, nicméně až do novověku se pedagogické myšlení vyvíjelo zejména v rámci filozofie. K  významným osobnostem, které se podílely na utváření pedagogického myšlení, patřil např. Sokrates, Aristoteles, T. Akvinský, M. Luther, J. A. Komenský (vytvořil ucelený systém poznatků o výchově a vzdělávání, a proto bývá pokládán za zakladatele vědy o  výchově), J. J. Rousseau, J. Pestalozzi, J. F. Herbart (považován za zakladatele moderní pedagogické teorie, na základě děl předchozích filozofů a  pedagogů naznačil předmět a  strukturu pedagogiky jako samostatné vědecké disciplíny), M. Montessori, J. Dewey, L. S. Vygotskij, J. Piaget, E. Thorndike a mnoho dalších. Z českých osobností můžeme kromě J. A. Komenského zmínit např. J. Úlehlu, O. Chlupa, V. Příhodu a další. Za zmínku jistě stojí rozvoj reformních pedagogických směrů v  první polovině 20. století, mezi které patří např. Waldorfská škola (R. Steiner), pedagogika M. Montessori (M. Montessori), Daltonský systém (H. Parkhurstová), Jenský plán (P. Petersen), které se vyznačují individuálním přístupem, pedocentrismem, nedirektivností a transformací role učitele. Na tyto teorie navazují další systémy, které jsou rozvíjeny od druhé poloviny 20. století (Otevřená škola, Globální výchova atd.). Samotný pojem pedagogika vznikl z  pojmenování vzdělaného otroka (paidagogos), který pečoval o  děti v  bohatých rodinách v antickém Řecku. Počátek pedagogiky jako samostatného vědního oboru je datován do 19. století. Stručný pohled do historie můžeme uzavřít konstatováním O. Kádnera (in Grecmanová, Holoušová, Urbanovská, 1999), že k výchovnému umění je nutné přinést určité vrozené schopnosti, které žádná teorie nemůže nahradit, ale tyto schopnosti teprve až pomocí vědy lze náležitě rozvinout. Tedy toho, kdo má přirozený pedagogický zrak, věda učí rozšiřovat a prohlubovat zrakové vjemy, ukazuje mu cesty a prostředky, aby se z řemeslníka stal skutečný pedagogický umělec. Doplňuje to pak vysvětlením, že velcí pedagogové byli také obvykle skvělými teoretiky. Což jistě můžeme potvrdit z vlastní zkušenosti.

Edukace a moderní pedagogika 1

11

1.1.3 Edukace Slovo edukace zde bylo již několikrát zmíněno. Edukace – výchova, stručně řečeno (z lat. educo, educare – vést vpřed, vychovávat; angl. education). Stejně jako můžeme nalézt mnoho definic pedagogiky jako vědy, existuje mnoho definic edukace. Nejčastěji je tato vnímána jako výchova, tj. předmět pedagogiky jako vědy. Průcha (2009) používá pojem edukace coby termín zahrnující jak výchovu, tak i vzdělávání. Jako základní pojmy pro moderní pedagogiku vidí edukační realitu (souhrnný název pro skutečnosti, v nichž probíhají edukační procesy), edukační procesy (samotnou edukaci, interakci vychovatele a vychovávaného, ať už je tímto kdokoliv), edukační prostředí (tam, kde edukační procesy probíhají), edukační klima (atmosféra v edukačním prostředí).

Nyní zůstaňme u vysvětlení pojmu výchova. Výchova je jedna z nejsložitějších a také nejodpovědnějších lidských činností. Není pouhým přikazováním, zakazováním či vysvětlováním, nejedná se pouze o  jednorázovou interakci vychovatele a  vychovávaného, učitele a žáka, rodiče a dítěte, zdravotníka a pacienta. Výchova je komplexní proces, který z člověka vytváří individualitu a jedinečnou osobnost. Je to činnost záměrná a cílevědomá (Dvořáková, 2015). Jejím cílem je všestranné působení na jedince, utváření tělesných či duševních vlastností jedince, jinak řečeno socializace, předávání „duchovního majetku“ společnosti z generace na generaci (Kohout, 2010; Průcha, 2009). Mezi znaky výchovy patří právě již zmíněná záměrnost a cílevědomost (vytyčení výchovného ideálu, rámce a směru), všestrannost (výchova zahrnuje jak složku kognitivní – rozumovou, afektivní – hodnotovou, tak složku psychomotorickou – dovednostní), dlouhodobost (výchova má dlouhodobý charakter), rozvojetvornost, dynamičnost, bipolárnost (vychovatel – subjekt výchovy a  vychovávaný – objekt výchovy), cykličnost a univerzálnost (Janiš, Loudová, 2011). Na závěr charakteristiky pojmu výchova dodáváme ještě poslední definici tohoto pojmu, tentokráte z  Pedagogického slovníku (Mareš, Průcha, Walterová, 2003), který výchovu definuje jako proces záměrného působení na osobnost člověka s  cílem dosáhnout pozitivních změn v  jejím vývoji. Tuto definici je pak velmi jednoduché přenést do zdravotnického prostředí, kde edukátorem (vychovatelem) je zdravotník (porodní asistentka, všeobecná sestra, fyzioterapeut, nutriční terapeut, lékař atd.) a edukantem (vychovávaným) je pacient/klient (např. žena před porodem, muž se střevním vývodem/kolostomií, skupina pubescentů/adolescentů v rámci edukace o plánovaném rodičovství). 1.2 Edukace v porodní asistenci Edukace v porodní asistenci má význam nejen pro zdravotníka, ale zejména pro samotnou klientku/pacientku. Edukace zvyšuje spokojenost klientek/pacientek, zajišťuje kontinuitu péče, působí preventivně na výskyt komplikací apod. V porodní asistenci se můžeme setkat s rozdělením edukace podle toho, ve které fázi těhotenství, porodu, po porodu a onemocnění se klientka/pacientka nachází.

V případě prvotního záchytu onemocnění mluvíme o edukaci základní (iniciální, počáteční), kdy je cílem získat pacientčinu spolupráci, motivovat ji k potřebným aktivitám, poskytnout prvotní informace. Do tohoto typu edukace patří např. ženy s nově diagnosti

Edukace v porodní asistenci1

12

kovaným karcinomem prsu na téma výživa v rámci léčebných postupů. Na tuto navazuje reedukace, kdy se zaměřujeme na opakování informací, jejich rozšiřování a doplňování, kontrolu dodržování získaných dovedností apod. Sem patří např. prohlubování znalostí o daném onemocnění, protetické pomůcky u ženy po ablaci prsu. O komplexní edukaci hovoříme tehdy, pokud se jedná o  ucelený systém edukace spočívající v  opakování a komplexním pojetí dané problematiky. Tato edukace je realizována nejčastěji v edukačních kurzech, např. předporodní kurz (Juřeníková, 2010; Nemcová, Hlinková, 2010) rozděluje edukaci na úvodní (iniciální), prohlubující, kontinuální a  reedukaci. Reedukace v tomto pojetí je zaměřena na odstranění chyb po opakovaném posouzení, když se nedaří dosáhnout stanovených cílů. Jiní autoři (Magurová, Majerníková, 2009) dávají edukaci do souvislosti s prevencí. Dle tohoto můžeme rozlišovat edukaci primární, kdy cílovou skupinou jsou zdraví jedinci (nejčastěji děti a dospívající) a tématy bývají plánované rodičovství, zdravý životní styl, prevence onemocnění apod. Nejčastěji ji provádí zdravotníci v  primární péči (v  ambulancích praktického lékaře, gynekologa, zubního lékaře). Druhým typem je edukace sekundární, která je zaměřena na nemocné, jejichž onemocnění si vyžaduje úpravu životosprávy, informace o  léčebném režimu. Cílem této edukace je prevence komplikací daného onemocnění, přechodu do chronického stádia. Příkladem je edukace o léčebném režimu u vybraného onemocnění (např. akutní zánět prsu) nebo edukace např. o  samovyšetření prsu pro včasný záchyt onemocnění. Posledním typem je edukace terciální, která je zaměřena na pacientky, jejichž onemocnění je nevyléčitelné a  edukací lze zamezit vzniku komplikací a  zvýšit kvalitu jejich života. Je zaměřena na samotnou pacientku, její rodinu. Tímto může být např. žena po totální mastektomii, kdy tématem může být pohybová aktivita a prevence lymfedému. 1.2.1 Edukátor Jako nepostradatelnou součástí edukačního procesu jsou osobnosti, které se na tomto podílí. Na jedné straně stojí edukátor (angl. educator), tzn. subjekt, který vyučuje. Nejčastěji tímto bývá jeden člověk, či skupina osob, může jím být také technické médium (např. masmédia). V tradičním pojetí můžeme tento pojem zúžit na učitele. Ale v rámci moderní pedagogiky je rozšířen na lektory, instruktory, konzultanty, vychovatele a jiné. Jůva et al. (2001) označuje za pedagoga toho, kdo nese společenskou odpovědnost za účinnost a úspěšnost edukačního procesu. Kdo ho organizuje, hodnotí dosažené výsledky, vytváří obsah činnosti, provádí vstupní, průběžnou a výstupní diagnózu, rozhoduje o  organizačních formách, metodách výuky, přizpůsobuje proces individuálním zvláštnostem edukantů a jejich podmínkám.

Na základě mnoha výzkumů (ať už pedagogických, či psychologických) můžeme konstatovat, že osobnost edukátora je hybnou silou, stěžejním motivačním prvkem v procesu edukace. Podobně také metody, které edukátor pro edukaci volí. Proto by edukátor neměl přemýšlet pouze nad tím, co učí, ale také jak to učí (viz kap. 1.2.3). Pro zajímavost můžeme uvést, že věda zabývající se osobností učitele se nazývá pedeutologie (Dytrtová, Krhutová, 2009).

Co dělá člověka (zdravotníka) dobrým edukátorem? Podobně bychom mohli položit také otázku, co dělá z člověka dobrou porodní asistentku/všeobecnou sestru? Je možné vše naučit? Odpověď necháváme na samotném čtenáři.

Edukace a moderní pedagogika 1

13

Nicméně pokud se bavíme o  osobnosti edukátora, požadavky na něj je možné shrnout do dvou oblastí – profesní a osobní. Kyriacou (2008) popisuje klíčové dovednosti učitele, tj. edukátora, ne podle toho, jaký by měl učitel být, ale na základě toho, co skutečně dělá (formuluje tak pedagogické kompetence) – zda je učitel schopen: • plánovat a provádět přípravu edukace (volit vhodné cíle, výstupy, prostředky); • realizovat edukační lekci (srozumitelně zprostředkovávat informace, zajistit aktivní zapojení edukantů); • řídit edukační lekci/edukační proces (schopnost organizovat činnosti v rámci edukační lekce/procesu tak, aby učení edukantů bylo efektivní); • reflektovat edukační klima a utvářet pozitivní atmosféru (vytvořit a udržet kladné postoje edukantů); • udržet kázeň (řešit projevy nežádoucího chování edukantů); • hodnotit edukanty (dovednost hodnotit výsledky edukační činnosti); • reflektovat svou činnost (provádět sebereflexi své práce, vyvozovat z ní závěry a opatření pro budoucí rozvoj).

Spilková (1996, s. 136 in Průcha 2013) navíc zmiňuje kompetence odborně-předmětové (vědecký základ), kompetence komunikativní, diagnostické a intervenční, poradenské a konzultativní.

Mezi profesní kompetence edukátora ve zdravotnictví patří nejen kompetence pedagogické (didaktické), ale také znalosti, dovednosti a  zkušenosti z  příslušného oboru (např. ošetřovatelství). Porodní asistentka (PA) musí vědět, co chce svým klientkám předat. Je odpovědná za to, aby předávané informace byly aktuální, aby sledovaly nejnovější trendy a  doporučení evidence based practice. Stručně řečeno aby porodní asistentka – edukátorka byla schopná motivovat k sebevýchově a celoživotnímu učení, radost z dalšího sebevzdělávání (ať už ve svém oboru, ale i v pedagogice či didaktice). Do osobnostních charakteristik edukátora můžeme zařadit jeho schopnost empatie, komunikační dovednosti, temperament, trpělivost, ochotu – motivaci učit, výchovný styl a další. Každý z nás inklinuje k nějakému výchovnému/vyučovacímu stylu (ať už se jedná o styl autoritativní, demokratický, liberální apod.; tento je pro konkrétního člověka nezaměnitelný a  odvíjí se od pedagogické praxe a kognitivního stylu konkrétního učitele), disponuje vrozeným temperamentem apod. Za jedny z hlavních osobnostních vlastností dobrého edukátora se považují umění komunikace, a jak uvádí Pařízek (1988, s. 39 in Grecmanová, Holoušová, Urbanovská, 1999), také sociální zralost a schopnost mezilidských vztahů (Podlahová, 2002; Dytrtová, Krhutová, 2009; Fontána, 2003). 1.2.2 Porodní asistentka jako edukátorka Role porodní asistentky – edukátorky je zakotvena i  v  Zákoně 96/2004 Sb. a  Vyhlášce 55/2011 Sb. v jejich platném znění (§ 3, § 4, § 5 zmíněné vyhlášky). • § 3, odst. 1d – PA poskytuje pacientovi informace v souladu se svou odbornou způsobilostí, případně pokyny lékaře, zubního lékaře, farmaceuta, klinického psychologa nebo klinického logopeda; • § 3, odst. 1g – PA motivuje a edukuje jednotlivce, rodiny a skupiny osob k přijetí zdravého životního stylu a k péči o sebe;

Edukace v porodní asistenci1

14

• § 4, odst. 1k – PA edukuje pacienty, případně jiné osoby v ošetřovatelských postupech,

použití zdravotnických prostředků a připravuje pro ně informační materiály;

• § 5, odst. 1a – PA poskytuje informace o životosprávě v těhotenství a při kojení, přípravě

na porod, ošetření novorozence a  o  antikoncepci; poskytuje rady a  pomoc v  otázkách

sociálně-právních ve spolupráci s odpovědnými orgány;

• § 5, odst. 1c – PA podporuje a edukuje ženu v péči o novorozence, včetně podpory ko

jení a jak předcházet jeho komplikacím;

• § 5, odst. 1d –  PA může diagnostikovat těhotenství, předepisovat, doporučovat nebo

provádět vyšetření nutná ke sledování fyziologického těhotenství, sledovat ženu s fyzio

logickým těhotenstvím, poskytovat jí informace o prevenci komplikací; v případě zjiště

ného rizika předávat ženu do péče lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru gyne

kologie a porodnictví.

Role porodní asistentky jako edukátora nespočívá ve strohém poskytování informa

cí, ale spíše se opírá o  aktivní podporu učení a  také vytváření podmínek, které budou

přispívat k  učení pacientky/klientky s  cílem u  ní dosáhnout co největšího zapojení se

do péče o své zdraví (ať už tato péče má charakter preventivní, diagnostický, léčebný či

rehabilitační). Hovoříme o tzv. compliance (dodržování, spolupráce) pacientky/klientky

(Nemcová, Hlinková, 2010).

1.2.3 Edukant

Na druhé straně, můžeme-li to takto určit, rolí edukačního procesu je edukant, tj. objekt

edukace, učící se subjekt. Může to být člověk, zvíře, jednotlivec, skupina atd. V pedago

gickém myšlení je tímto žák/student základní, střední či vysoké školy. V širším pojetí je to

účastník školení, dítě vychovávané rodičem, osoba vychovávaná v neformálních životních

situacích. V  našem případě je to klient/pacient, či jeho rodina a  blízcí v  nemocnici, či

v primární péči. A protože není možné popsat ideálního pacienta, je nutné zde podotk

nout, že právě na edukátorovi v tomto ohledu leží uvědomění si individuálního přístupu

a rozdílů v osobnostech jednotlivých klientů/pacientů. Ať už jsou to rozdíly inteligenční,

věkové, etnické, jazykové, v motivaci atd. (blíže viz kap. 2.2 Posouzení). Snad jen pozna

menáme, že v porodní asistenci může být edukantem jedinec či skupina různých věko

vých kategorií, klientka v rámci ambulantní péče (v rámci prevence, diagnostiky či dis

penzarizace), klientka hospitalizovaná na oddělení, žena v průběhu těhotenství, porodu

a poporodní péče a s tím související také rodinní příslušníci. Je to tedy poměrně široký

výčet a všichni vyžadují individuální přístup. Žena v období těhotenství a porodu může

být vlivem hormonálních a dalších změn zvýšeně psychicky labilní, k čemuž je třeba při

hlédnout při komunikaci a vzájemné interakci.

1.2.4 Další související pojmy

Již jsme vysvětlili pojmy pedagogika, edukace, výchova, edukátor a edukant. Aby výčet

byl kompletní, je nutné ještě doplnit vysvětlení několika dalších pojmů. V  charakteris

tice pedagogiky a  edukace Průcha (2013) zmiňuje edukační realitu, edukační procesy,

Edukace a moderní pedagogika 1

15

edukační konstrukty, edukační prostředí a  vysvětluje, co tyto pojmy znamenají. Stejný autor mluví o jakémsi terminologickém precedentu, který se na poli edukace dodržuje.

Edukační realita je každá skutečnost, objektivně se vyskytující v  lidské společnosti,

v níž probíhají nějaké edukační procesy, nebo jsou vyvíjeny, resp. fungují, edukační konstrukty (Průcha, 2013, s. 64). Je to pojem pro pedagogiku zcela základní. V této charakteristice zmíněný edukační proces (Průcha, 2009) je pak činnost lidí, při které se nějaký subjekt učí (edukant) a jiný subjekt mu toto učení zprostředkovává (edukátor). V rámci edukace v ošetřovatelství nalézáme paralelu s ošetřovatelským procesem coby metodou poskytování ošetřovatelské péče. Fáze edukačního procesu v tomto pojetí jsou: edukační posouzení, diagnostika, plánování, realizace a hodnocení (viz kap. 2.1). Ve starší pedagogické literatuře se můžeme setkat se čtyřmi etapami edukačního (výchovného) procesu. Vorlíček (1979, in Grecmanová, Holoušová, Urbanovská, 1999) stanovuje jako první fázi etapu počáteční pedagogické diagnózy (obsahem se shoduje s  edukačním posouzením výše), následuje etapa pedagogického projektování (plánování edukace), etapa regulace učení vychovávaných, která v sobě zahrnuje fázi přípravy edukantů na aktivní osvojování učiva, fázi samotného seznamování s novým obsahem a fázi upevňování osvojeného obsahu (realizace edukace). Poslední etapou je výsledná pedagogická diagnóza (hodnocení edukace, zpětná vazba). A jak autorka upozorňuje, etapa výsledné pedagogické diagnózy může jeden edukační proces uzavírat, ale může být také počátkem edukačního procesu dalšího (Grecmanová, Holoušová, Urbanovská, 1999). Juřeníková (2010) spojuje toto rozdělení a propojuje s ošetřovatelským procesem. Ta b . 1 Fáze edukačního a ošetřovatelského procesu (Juřeníková, 2010, s. 22, upraveno)

Fáze edukačního/ošetřovatelského procesu

edukační proces ošetřovatelský proces

počáteční pedagogická diagnóza ošetřovatelské posouzení

ošetřovatelská diagnostika

pedagogické projektování (plánování) plánovaní ošetřovatelské péče

etapa regulace učení

vychovávaných

fáze přípravy edukantů na aktivní

osvojování učiva

realizace ošetřovatelské péče

fáze seznamování s novým obsahem

fáze upevňování osvojeného obsahu

výsledná pedagogická diagnóza hodnocení

Edukačními konstrukty jsou např. učební plány (kurikula), učební osnovy, metodic

ké pokyny (související např. Metodický pokyn MZ ČR ke vzdělávání porodních asistentek), edukační standardy, ale také didaktické testy, modely a další didaktické prostředky (Nemcová, Hlinková, 2010).

Edukačním prostředím je pak chápáno místo (v tom nejširším jeho významu), kde

edukace probíhá. Dokreslení širokého významu edukačního prostředí jako takového může posloužit obrázek 1 (Průcha, 2013).

Edukace v porodní asistenci1

16

Obr. 1 Ed ukační prostředí v pojetí moderní pedagogiky (Průcha, 2013, s. 70)

edukační prostředí

vnitřnívnější

fyzikální

statické

učební klima učební atmosféra

proměnlivé

psychosociální

okolí (školy, rodiny, pracoviště) s ekonomickými,

sociokulturními, demografickými, etnickými aj.

charakteristikami

ergonomické parametry (osvětlení, prostorové dispo

zice, využití barev, konstrukce nábytku aj.)

trvalejší sociální vztahy mezi účastníky

edukačních procesů

krátodobé vlivy působící na obsah

a charakter komunikace mezi účastníky

edukačních procesů

Jako poslední je třeba zmínit ještě učivo, coby obsah či náplň edukace a učení, jako sa

motné osvojování si vědomostí a dovedností, tj. činnost edukanta. V. Kulič (1992, s. 32)

definuje učení jako „proces, v  jehož průběhu a  důsledku mění člověk svůj soubor po

znatků o  prostředí přírodním a  lidském, mění své formy chování a  způsoby činnosti,

vlastnosti své osobnosti, a obraz sebe sama. Mění své vztahy k lidem kolem sebe a ke spo

lečnosti, ve které žije – a to vše směrem k rozvoji a vyšší účinnosti.“ Pro realizaci edukace

je důležité si uvědomit, že stejně jako každý edukátor inklinuje k nějakému stylu výuky,

tak edukant má do jisté míry vrozený styl učení, tj. preferovaný postup při učení. Tento

částečně vychází z našeho kognitivního stylu, ale v průběhu vývoje dochází k jeho pro

měnám (záměrným i nezáměrným). Mezi tyto patří např. auditivní, vizuální, kinestetický

apod. (Hanušová, 2007). Pro zjištění učebních stylů existují standardizované dotazníky,

ale pro potřeby edukace v ošetřovatelství můžeme použít také rozhovor, případně pozo

rování průběhu činnosti pacienta (Mareš, 1998).

1.2.5 U čivo v porodní asistenci

Porodní asistence je specifická oblast, která zahrnuje edukaci jednak zdravých žen v rám

ci plánovaného rodičovství, porodu, po porodu, ale také pacientek hospitalizovaných na

gynekologických odděleních s různým typem onemocnění, od akutních až po chronická

onemocnění. V  rámci onkogynekologie je to pak další skupina témat týkajících se dis

penzarizace, paliativní péče.

Témata pro edukaci v porodní asistenci mohou být:

• edukace v době těhotenství (vývoj plodu měsíc po měsíci, výživa, tělesná aktivita, návštěvy

ambulance apod.);

^

Edukace a moderní pedagogika 1

17

• edukace žen v průběhu porodu (polohy při porodu, výživa v průběhu porodu, analgetizace v průběhu porodu, alternativní přístupy v průběhu porodu apod.); • edukace žen v období šestinedělí (kojení, výživa, pohlavní styk, tělesná aktivita apod.); • gynekologická vyšetření; • ovulační cyklus, hygiena, princip menstruačního kalendáře; • plánované rodičovství (antikoncepce atd.); • prevence onkogynekologických onemocnění (karcinom děložního čípku, prsu apod.); • samovyšetřování prsu, mamografický screening, očkování apod.; • edukace žen v období klimakteria (prevence inkontinence, prevence dalších onemocnění, zvládání klimakterických potíží atd.). 1.2.6 Psychodidaktické aspekty edukace Procesy učení mají své zákonitosti, které je třeba využívat ve prospěch efektivity vzdělávání klientů/pacientů nejen v porodní asistenci. Pro vhled do těchto procesů nám může pomoci psychodidaktika – teorie propojující znalosti z didaktiky, psychologie a dalších oborů, tzn., která se zabývá psychologickými otázkami učení (Hartl, Hartlová, 2000; Mareš, Průcha, Walterová, 2003).

Kapacita lidského mozku je obdivuhodná. Co způsobí to, že si některé informace zapamatujeme a  jiné nám proletí beze stopy? Na tomto se podílí mnoho faktorů a  jejich vzájemná kombinace. V první řadě je to nervová soustava každého člověka – receptory, neurotransmitery a  jednotlivé části samotného mozku (mozková kůra, thalamus atd.) a přenos informací mezi nimi. Ale na zapamatování a uchování informací se podílí celá řada faktorů. Od spánku/odpočinku počínaje, u  osobnosti jako takové konče. Rozbor jednotlivých činitelů přesahuje rámec této publikace. Ale vzhledem k tématu považujeme za důležité zmínit některé z těchto faktorů alespoň v bodech, protože z nich mohou mít zásadní význam při edukaci pacientů v  nemocnici. Některé z  níže jmenovaných faktů jsou známy již z  učení J. A. Komenského a  dalších osobností filozoficko-pedagogické historie. Například proces zapamatování může být výrazně podpořen tím, kdy dodávané informace jsou (Škoda, Doulík, 2011): • asociovány s něčím známým (využití např. mnemotechnických pomůcek); • přinášeny více smysly současně (vliv na motivaci, zapamatování atd.); • subjektivně považovány za důležité; • doprovázeny libými pocity (např. pochvala, odměna, zážitek úspěchu); • emocionálně zabarveny (pozitivně i negativně); • samostatně objevené daným jedincem.

Výše uvedené body můžeme brát jako obecná doporučení i  pro edukaci v  porodní asistenci. Níže v bodech jsou některé z nich zdůrazněny či přidány další souvislosti, které mohou pomoci pochopit proces ukládání paměťových stop a vybavování uložených informací v souvislosti s dalšími aspekty.

Vnímavost jedince k  určité informaci je ovlivněna novostí informace, zájmem, potřebami daného člověka, jeho zkušeností apod. Je předstupněm pochopení (vytvoření správné představy).

Edukace v porodní asistenci1

18

Zapamatování podporuje opakování dané informace (podpora konsolidace, tj. vytváření paměťové stopy). K zapamatování dané informace je potřeba dostatek času (aby došlo k vytvoření asociačních vazeb a jejich integrace do systémů obou mozkových hemisfér). Je třeba pracovat také s množstvím/počtem nových informací (informační hypersaturace vede k chaotické změti nepropojených vědomostí).

Mírný stres vede ke zlepšení procesu zapamatování (naopak velmi nízký stres – nuda, únava – nebo vysoký stres vede ke zhoršení procesu zapamatování), ale někteří autoři upozorňují na emocionální pozadí prožívaného stresu (eustres/distres – distres se může projevit zhoršenou schopností vybavení uložených poznatků a jejich propojování do širších souvislostí). Hranice pro nadbytek či nedostatek stresu je ryze individuální a může být ovlivněna aktuálním zdravotním stavem, stupněm únavy, emocionálním rozpoložením apod.

Hormonální vlivy (adenokortikotropní hormon, noradrenalin) zhoršují svým působením proces zapamatování (změny interakce mezi hipokampem a neokortexem).

Emocionální zabarvení informace urychluje její zapamatování (rychlejší tvorba paměťové stopy při motivaci a biologicky či emocionálně významném podnětu) – vliv amygdaly, limbického systému. Objevování něčeho nového přináší radost. Takto získané informace vytváří pevně konsolidované paměťové stopy, a pokud je na konci zažit úspěch, je tento proces velmi podpořen – využití např. při heuristických didaktických metodách.

Motivace je důležitým faktorem ovlivňujícím celý proces edukace (pozitivní motivace je vyvolána v případě, že informace působí na více smyslů současně; vstupní motivace má jen omezenou dobu trvání, tj. je důležité motivačně působit i v průběhu jedné edukační lekce; jedním z nejvýznamnějších impulzů pro motivaci v edukaci je prožívání úspěchu (negativní emoce prožívané při neúspěchu může vyvolávat vznik úzkosti a pochybnosti, což odvádí pozornost od učení a ukládání informací do paměti); rozhodující roli v motivaci mají osobní cíle (jejich akceptace ze strany edukátora vede k přijetí cílů učitele ze strany edukanta).

V  průběhu spánku dochází nejen ke konsolidaci paměťových stop, ale také k  formě komplexního kognitivního učení (NREM fáze je důležitá pro deklarativní paměť, REM fáze pro upevňování procedurální a prostorové paměti, probíhá zde také selekce a třídění získaných informací a jejich zařazování do souvislého systému). Naopak spánkový deficit může způsobovat denní únavu, poruchu soustředění, sníženou výkonnost, poruchy krátkodobé paměti, u dětí pak poruchy chování, nálady, schopnost rozhodování apod.

Některá onemocnění či užívané léky mohou ovlivňovat procesy pozornosti a zapamatování (např. Parkinsonova choroba, otřes mozku, parciální epileptické záchvaty, z indikačních skupin léků pak kortikoidy, analgetika atd.).

S procesem zapamatování souvisí také délka udržení pozornosti. Při edukaci dětí (věk 6–18 let) se uplatňuje pravidlo, že jedinec udrží pozornost přibližně tak dlouho, kolik je mu let (rok = minuta). S tímto faktem souvisí doporučení týkající se střídání vyučovacích metod, zařazení pohybu, střídání náročných a  odpočinkových fází edukační lekce atd. Což do určité míry platí i při edukaci dospělých osob. Samoúčelné také není sdělování účelu jednotlivých učebních činností, používání různých způsobů hodnocení a  zpětné vazby.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist