načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Edith Piaf: Bez lásky nejsme nic - Dominique Jean Brierre

Edith Piaf: Bez lásky nejsme nic

Elektronická kniha: Edith Piaf: Bez lásky nejsme nic
Autor:

Příběh fenomenální zpěvačky... Ze dna ulice až na vrchol světových pódií. (bez lásky nejsme nic)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 80%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 230
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Édith Piaf
Spolupracovali: přeložil Jakub Volný
Skupina třídění: Hudebníci, skladatelé a jiná hudební povolání
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: V Praze, Metafora, 2014
ISBN: 978-80-735-9399-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Shrnující vzpomínková monografie věnovaná zpěvačce, která je celosvětově uznávanou ikonou francouzského šansonu i 50 let po své smrti. Sugestivní podání autentického uměleckého i osobního života populární zpěvačky v konkrétní době a s osobnostmi, s nimiž vytvořila jednu z nezapomenutelných etap historie populární hudby. Zkušený autor zde v rychlých střizích a v záměrně stručných kapitolách představuje jednotlivé životní peripetie, setkání s osudovými lidmi i stále nové výzvy hektického uměleckého světa, kterých Edith Piaf během 47 let svého života zažila skutečně vrchovatě. Úplná diskografie a filmografie E. Piaf v závěru publikace.

Popis nakladatele

Příběh fenomenální zpěvačky... Ze dna ulice až na vrchol světových pódií. (bez lásky nejsme nic)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
K elektronické knize "Edith Piaf: Bez lásky nejsme nic" doporučujeme také:
 (e-book)
Analfabetka, která uměla počítat Analfabetka, která uměla počítat
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1EDITH PIAF

Jean-Dominique Brierre

EDITH PIAF


3EDITH PIAF

Jean-Dominique Brierre

EDITH PIAF

BEZ LÁSKY

NEJSME NIC

Přeložil

Jakub Volný


4 Jean-Dominique Brierre

Copyright © Hors Collection un département de Place des

Editeurs, 2013

Translation © Jakub Volný, 2014

Czech edition © Metafora, 2014

All rights reserved

ISBN 978-80-7359-820-4 (PDF)

Práva na písně a výňatky z originálů písňových textů

Edith Piaf uvedené v této knize náležejí vydavatelstvím:

Warner Chappel

Beuscher

S. E. M. I

Salabert

Raoul Breton

E. M. I. Publishing

Le Chant du Monde

Céline

M. C. A. Caravelle


5EDITH PIAF

OBSAH

Po padesáti letech... 9

Tajemství zrození 23

Zpěvačka ulice 32

Le Gerny’s 42

Můj legionář 56

Le Bel Indifférent 68

V Berlíně 79

Montand 88

Dobývání Ameriky 97

Edith a Marcel 110

Američan v Paříži 124

Vrabčák a motýlek 136

Sňatek z rozumu 145

Emportée par la foule 161

Milord 171

Znovu od nuly 178

Théo 188

Znovuzrozená v Hollywoodu 204

Diskografie 212

Filmografie 225

Poděkování 231


6 Jean-Dominique Brierre


7EDITH PIAF

„Zemřu a lidé budou říkat, že neexistuje nikdo,

kdo ví, kým skutečně jsem. To přece vůbec není

důležité, namítnete nejspíš. To je pravda.

Jenže právě tohle pomyšlení mě naplňuje bolestí.“

Edith Piaf

„Edith je nenapodobitelná. Možná založila školu,

nikoho by ale ani nenapadlo zkusit ji napodobovat...“

Michel Simon


8 Jean-Dominique Brierre


9EDITH PIAF

PO PADESÁTI LETECH...

Co nám zbývá po E d i th Piaf padesát let po její smrti

a skoro sto let po jejím narození? Úchvatný repertoár

a legenda. Hlas a obrázky. Na rozdíl od ostatních hvězd

té doby, jaký m i byli například Tino Rossi nebo André

Claveau, které už upadly do zapomnění, přežívá vzpo

mínka na E d i th Piaf nejen ve Francii, ale i v zahraničí

(jen na Googlu najdete více než dvanáct milionů odka

zů!), zejména pak ve Spojených státech.

1

Svůj odkaz za

čala tvořit už během svého života, jen si toho ne vždy byla

vědoma. Už jen tím, že projela celý svět (kromě Asie),

aby ji lidé znali. Kvůli několika navazujícím turné (pře

devším po americkém kontinentu) se v rodné Francii

neobjevila i rok a půl. Její křehká postava, nenápadné

černé šaty, tragické pohyby, to všechno ukázala na jeviš

tích divadel a kabaretů ve Stockholmu, Athénách, New

Yorku, Hollywoodu, Montrealu, Mexiku i Buenos Aires.

Neustálé a obtížné cestování ji zákonitě muselo unavovat

a možná bylo i jednou z příčin její předčasné smrti.

Když takhle vozila svoje písně (z nichž některé byly

přeloženy do angličtiny) a tělo po světě, upravovala si

svůj život, dětství, lásky i trápení, přičemž fakta předklá

dala s maximální svobodou, takže celek tvoří působivý

1

Viz americký televizní pořad Piaf Biography, který je dostupný

na serveru YouTube.


10 Jean-Dominique Brierre příběh, který je dodnes předmětem fascinace i bádání. Edith Piaf měla úžasnou schopnost využít melodramatický aspekt svého života v písních a dát jim univerzální dimenzi. Nepřekvapí proto, že dvě z jejích nejosobnějších písní, tedy L’Hymne à l’amour, která vznikla po smrti Marcela Cerdana, a Non, je ne regrette rien, znamenající poslední znovuzrození Edith Piaf, kdy už všichni mluvili o jejím konci, patří dnes k jejím nejhranějším skladbám. Takový vztah mezi životem a uměním se v uměleckém světě nevidí často a možná ještě vzácněji se objevuje v oblasti písně, „malého umění“, jak to nazýval Serge Gainsbourg. „Paní Edith Pia (...) je nezaměnitelná,“ tvrdil její přítel Jean Cocteau. „Nikdy předtím žádná Edith Piaf nebyla a nikdy už žádná jiná nebude.“ Tohle smělé prohlášení se nakonec ukázalo pravdivé. Stejně jako Billie Holiday, k níž bývá často přirovnána, nemá rovnocenné pokračovatele. Přesto zanechala ve francouzské i světové písňové tvorbě hlubokou stopu. Po její smrti se přesto našlo pár osob, které si myslely, že by slavnou zpěvačku mohly nahradit. Například roku 1965 se Johnny Stark, impresário Johnnyho Hallydaye, rozhodl vzít pod svá křídla Mireille Mathieu (narozenou roku 1946), mladičkou dělnici z Avignonu, která vystoupila v rozhlasové soutěži s písněmi Edith Piaf, zejména Jezebel a Exodus.

2

I když se občas její působivý hlas skuteč

ně svému vzoru blíží, novou Edith Piaf se nikdy nestala. Přesto, stejně jako ona, dosáhla obrovského mezinárodního úspěchu (122 milionů prodaných alb po celém světě) a zůstává jednou z nejoblíbenějších a nejznámějších francouzských zpěvaček v zahraničí (roku 2008 dokonce vystoupila v moskevském Kremlu, kde zazpívala... Puti- 2

V této soutěži Mireille Matthieu skončila jako druhá za

Michèle Torr, ikonou období jé-jé, která později také nahrála

album na počest Edith Piaf s názvem Michèle Torr chante Piaf

(2003).


11EDITH PIAF

novi a Kaddáfímu). Ani jednou nevynechala příležitost,

aby mohla vzdát hold Edith Piaf, a při každém vystoupe

ní zpívala La Vie en rose. Roku 1993 vydala album Mireille

Matthieu chante Piaf, které se dočkalo opětovného vydání

roku 2003 a ve verzi rozšířené o À quoi ça sert l’amour? a La

Goualante du pauvre Jean ještě roku 2012.

Pařížanku jménem Georgette Lemaire (narozena ro

ku 1943) objevili zhruba ve stejnou dobu jako Mireil

le Mathieu, nedosáhla však takového věhlasu. Znalci

ovšem tvrdí, že Edith Piaf se podobá nejvíce, a to jak

uměleckým projevem, tak životem. Není proto velkým

překvapením, že pro ni tvořili i tři blízcí spolupracovníci

slavné zpěvačky: skladatel Charles Dumont a textaři Mi

chel Vaucaire a Michel Rivgauche. Navzdory kolísavým

úspěchům u zpěvu zůstala a roku 2013 nazpívala album

písní o Paříži, z nichž Sous le ciel de Paris a J’m’en fous pas

mal si vypůjčila právě od Edith Piaf.

Když uhasly naděje, že by se mohla najít pokračova

telka Edith Piaf, dostavily se snahy oživit její repertoár.

A protože Edithin klon stejně nebylo možné vytvořit,

vstoupili do hry vedle zpěvaček i zpěváci. Například ta

kový Claude Nougaro sám sebe v jedné ze svých písní

označil za „mužskou verzi Edith Piaf“ a roku 1980 úžas

ně nazpíval L’Accordéoniste, čímž skutečně dokázal, že

i muž svede zpívat Piaf. Během následujících deseti let

mu vydatně šlapal na paty Johnny Hallyday, který svoje

koncerty uzavíral skladbou L’Hymne à l’amour. Jen verš

„odbarvím se na blond“ musel pro své mužné rty upravit

na „zapomenu na brunety i blondýny“. Na začátku tisí

ciletí do repertoáru zařadil Non, je ne regrette rien. Roku

2003 zazářil s velmi povedenou a překvapivě upřímnou

verzí Sous le ciel de Paris zpěvák Enrico Macias. Píseň je

jako obraz: „Neměli bychom se pokoušet měnit její bar

vy,“ tvrdil po svém vystoupení zpěvák narozený v severní

Africe. „Sous le ciel de Paris má barvu, kterou je nutné

dodržovat. Zpívá se v ní přece o Paříži, a ne o Andalusii!


12 Jean-Dominique Brierre

Nelze vymýšlet aranžmá, které by neodpovídalo duchu

melodie a textu.“ Pak promluvil i o samotné Edith Piaf:

„Nestává se často, že by zpěvák, řekněme z varieté, žil

i po své smrti. A Edith Piaf bude žít navěky. Je tu ještě její

hlas, který se pohybuje někde mezi operou a varieté. Je

to nehynoucí památník zpěvu.“

O deset let dříve, tedy roku 1993, vystoupil v koncert

ní síni Olympia Étienne Daho, který je pravým opakem

zpěváka opírajícího se o hlas. Je to ale vyhlášený znalec

francouzského šansonu a do svého repertoáru zařadil

Mon manège à moi. Coby archetyp popového zpěváka ote

vřel cestu šansonu i mladší generaci a dnes bychom jen

stěží spočítali umělce, kteří z tohoto dědictví těží. Anaïs

(narozena roku 1976), obrovská fanynka takzvané reali

stické písně, zařadila na své album À l’eau de Javel i sklad

bu Mon Dieu. Zpěvačka Zaz (narozena roku 1980) zda

řile interpretuje L’Accordeoniste stejně jako Olivia Ruiz

(narozena téhož roku). Chimène Badi, objev pěvecké

reality show Popstars, zazářila se svou verzí písně Padam,

padam. „Edith Piaf byla zkrátka jedinečná,“ tvrdí mladá

zpěvačka (narozená roku 1982). „Mám ráda i Mireille

Mathieu, která má podobný typ hlasu, ale Edith Piaf

byla výjimečná. Nezajímá mě, že ji mnozí považují za

staromódní přežitek, já se ráda zabývám nejrůznějšími

styly. Ale interpretovat Piaf není žádná legrace. Naopak,

je to hodně náročné, protože velmi často přechází z hlu

bokých poloh do vysokých. Ne, její písně jsou opravdu

hodně těžké na zpívání.“

Také Axelle Red a Patricia Kaas, zpěvačky předchozí

generace (obě se narodily na konci šedesátých let), pro

půjčily své chraplavé bluesové hlasy do jisté míry písním

Edith Piaf. Vlámská zpěvačka a královna duetů (Renaud,

Youssou N’Dour, Arno) se v tomto případě uchýlila k só

lovému zpěvu a vložila veškerou sílu svého působivého vý

razu do rhythm’n’bluesového remaku skladby Mon Dieu.

„Nemusíte nutně sáhnout po akordeonu, když chcete


13EDITH PIAF

dnešnímu světu přiblížit tvorbu Edith Piaf. Musíte ale lidi

umět dojmout k slzám, jak to uměla ona. Musíte zpívat

opravdu ze srdce. Dokázala to i taková Aretha Franklin,

i když to byl zcela odlišný typ zpěvačky než Edith Piaf.

Podle mého názoru by bylo chybou, kdybychom se za

každou cenu nechali inspirovat jejím způsobem zpěvu.

Velmi snadno bychom totiž mohli sklouznout do obyčej

né imitace. Po tom jsem já nikdy netoužila.“

Patricia Kaas, mezinárodní hvězda obrovského věhla

su, vydala roku 2012 celé album věnované odkazu Edith

Piaf. Natáčela ho v Londýně ve spolupráci s královským

symfonickým orchestrem Royal Philharmonic Orchest

ra, se kterým si zazpívaly i jiné hvězdy showbyznysu (Pink

Floyd, Queen, The Police, ABBA nebo Deep Purple). Album

Kaas chante Piaf vedl Abel Korzeniowski. Tento mladý

polský muzikant, žák legendárního Krzysztofa Pende

reckého, žije v Los Angeles a proslavil se jako skladatel

filmové hudby pro Hollywood. Na rozdíl od lidí, kteří se

spokojí s tím, že si pohodlně kráčí ve stopách Edith Piaf,

a pokoušejí se identicky reprodukovat její písně, aby se

pochlubili svými hlasovými kvalitami, měla Patricia Kaas

s Abelem Korzeniowským cíl (a odvahu) vyzkoušet si zce

la novou interpretaci repertoáru Edith Piaf. „Musím při

znat, že jsme pár skladeb zcela předělali. Dlouhé úvody

vyvolávaly pochybnosti a otázky. Kdybyste neměli v ruce

seznam skladeb, museli byste při prvním poslechu něko

lik sekund počkat, než by vám došlo, o jakou píseň se

jedná... My ale chtěli dílo Edith Piaf respektovat. Několik

písní, například Milord, jsme převedli z durové do mollo

vé stupnice, takže dostaly temnější ráz. I já jsem se však

musela těm písním hodně přizpůsobit, což ale není příliš

slyšet. Musela jsem se pohybovat mezi tím, co chtěla do

svých písní vetknout sama Edith Piaf, a zároveň respek

tovat Abelovo aranžmá. Musela jsem si v těchto mezích

zkrátka najít své místo. A také mě to stálo spoustu času!

Ze začátku jsem byla tak trochu ztracená.“


14 Jean-Dominique Brierre

Než Patricia Kaas pro svoje album vybrala šestnáct skla

deb, naposlouchala 435 písní z repertoáru Edith Piaf.

Vybrala si jak notoricky známou klasiku jako L’Hymne

à l’amour, La Foule nebo Mon manège à moi, tak méně pro

slulé skladby, například Je t’ai dans la peau (za jejímž vzni

kem stojí Jacques Pills a Gilbert Bécaud) nebo T’es beau,

tu sais (hudba Georges Moustaki, text Henri Contet).

Teprve pak začala práce na úpravě a interpretaci ve spo

lupráci s Abelem Korzeniowským. „Když jsem nahrávala

Je t’ai dans la peau, která je v jistém smyslu vlastně takovým

erotickým snem, poradil mi Abel, abych to zazpívala, jako

bych mu text šeptala do ucha. Nemělo to být použito do

alba. Zazpívala jsem píseň, jak mi poradil, pak mi ji pustil.

Byl to další způsob, jak ke skladbě přistoupit. Další možná

interpretace, která mě předtím nenapadla. Můj způsob

zpěvu se také úzce dotýká vizuálního dojmu. Když jsem se

vžila do role šlapky, byl můj přednes zase úplně jiný. Proč

jsme zvolili tak křehkou interpretaci T’es beau, tu sais? To

proto, že v písni mluví slepá žena k muži, kterého nevidí.

V duchu si ho přikrášluje, protože ho miluje. On možná

není ani trochu krásný, ale ona si ho tak představuje. To

hle všechno jsem měla během nahrávání v hlavě. Právě

takové detaily podle mého názoru dělají ty nejzásadnější

rozdíly v interpretaci.“

Všudypřítomnost všech devadesáti hudebníků Krá

lovské filharmonie občas působí přehnaně a občas

zbytečně pompézně. Tento dojem může vadit zejména

u L’Hymne à l’amour, která je dostatečně působivá sama

o sobě a nadbytečný instrumentální doprovod nevyža

duje. Navzdory místy přemrštěné orchestraci a smělým,

byť destabilizačním okamžikům, lze album Kaas chante

Piaf díky jeho originalitě a invenci považovat za jednu

z nejpovedenějších interpretací tvorby Edith Piaf. Už

jen proto, že jde o skutečné přepracování, a ne pouhé

napodobení. Patricia Kaas nesklouzla do zpěvu „à la

Piaf“ a díky tomu vdechla do písní i svou osobnost.


15EDITH PIAF

Další možností, jak zpívat Piaf a zároveň nespadnout do obyčejné imitace, je pokus o převedení jejích šansonů do jiného hudebního stylu, i když občas to není dost dobře možné. Valčík Padam, padam si vysloveně říkal o jazzovou harmonizaci, jak dokládá verze Arthura H,

3

nebo instrumentální interpretace trumpetisty Wyntona Marsalise s akordeonistou Richardem Gallianem (na albu From Billie Holiday to Edith Piaf). V trochu exotičtějším rejstříku se o interpretaci písní Edith Piaf pokusila Gertrude Seinin z Martiniku. Podařilo se jí dokonce natočit celé album skladeb Edith Piaf v rytmickém doprovodu karibského steel bandu. Výsledek je ohromující, zejména píseň Le Grand Voyage du pauvre nègre, mistrovské dílko Raymonda Assa z roku 1937. Písně Edith Piaf se chopili i umělci z reggae skupiny Danakil (Non, je ne regrette rien), kteří ji přetvořili na počest jamajského zpěváka U Roye. Po Edithině tvorbě zašilhali dokonce i zástupci rapu. Například rapper Youssoupha, původem z Konga, propůjčil svůj impozantní flow písni La Foule. I zástupci Maghrebu museli přispět svou troškou do mlýna, konkrétně v podobě prince raï, Cheba Mamiho, který se pochlubil arabizující verzí Non, je ne regrette rien. „Tuhle písničku jsem zvolil hlavně proto, že má podle mého názoru orientální rozměr. Mohl jsem si to dovolit. Srovnával jsem totiž Piaf s Oum Kalsoum, která zastupuje arabskou hudební školu, zatímco Edith Piaf francouzskou.“ Edith Piaf se stala mezinárodní hvězdou ještě za života. Od té doby žádná jiná celebrita z frankofonní země takového věhlasu nedosáhla. Pro začátek se podívejme do Québeku, kde uprostřed sedmdesátých let zazářil fenomén „nové quebecké písně“. V rámci tohoto hnu- 3

Arthurův otec, Jacques Higelin, zpíval La Foule v duetu

s komičkou Agnès Jaoui. Dřívější Higelinova partnerka,

Brigitte Fontaine, se zase zhlédla v písni L’Homme à la moto.


16 Jean-Dominique Brierre

tí vynikla skupina Offenbach, jejíž zpěvák Gerry Boulet

(zemřel roku 1990) se chopil L’Hymne à l’amour, aby ji

přetvořil do podoby elektropopového hitu. Dnes pře

vzala pochodeň nová generace quebeckých zpěvaček

opírajících se o kvalitu a sílu hlasu (Céline Dion, Isa

belle Boulay, Natasha St-Pier), které s oblibou přirov

návají úspěchy svých koncertů k úspěchu Edith Piaf,

nikdy se jim to ovšem zcela nepovedlo. Quebečané ale

nejsou jedinými Kanaďany, kteří si Edith Piaf zamilo

vali. Její tvorbou se nechaly inspirovat i některé anglo

fonní zpěvačky. Například Patricia O’Callaghan (naro

zena roku 1970 v Ontariu) zazpívá stejně dobře I’m

Your Man Leonarda Cohena jako Mon manège à moi (ve

francouzštině). Nebo dcera amerického folkaře Loudo

na Wainwrighta III. a kanadské zpěvačky Kate McGar

rigle (zemřela roku 2010) Martha Wainwright (sestra

zpěváka Rufuse) se také vrhla na repertoár Edith Piaf

v podobě alba Sans fusils, ni souliers a stejnojmenného

vystoupení, které předvedla v newyorském Dixon Pla

ce v červnu roku 2009. Na rozdíl od svých kanadských

kolegyň se tato mladá zpěvačka (narozena roku 1976),

kterou odkojil rock’n’roll, nebála dílo Edith Piaf posu

nout opět o kousek dál. Výběrem písní, kam zařadila

několik klasických kousků i téměř neznámých skladeb

(Les Grognards, Marie Trottoir, Le Métro de Paris, Le Brun et

le Blond), originálním aranžmá i rozkošným anglickým

přízvukem obohacuje Edithiny písně vítaným dotykem

své osobnosti.

Ke Spojeným státům měla Edith Piaf takřka milostný

vztah a za ta léta je procestovala křížem krážem. Zane

chala tam také po sobě hlubokou stopu, kterou oživil

úspěch filmu Edith Piaf (La Môme) z roku 2007 (za zmín

ku v tomhle ohledu stojí zejména kapitola věnovaná

jejímu zmrtvýchvstání v Hollywoodu). Je proto celkem

překvapivé, že moc amerických hudebníků, kteří by se

pokusili ztvárnit její písně, nenajdete. Musíme se ovšem


17EDITH PIAF

zmínit o Louisi Armstrongovi, který si ještě za života

Edith Piaf, konkrétně roku 1950, půjčil její skladbu La

Vie en rose, a Iggym Popovi, jenž tutéž píseň zařadil na

svoje album Après (vyšlo roku 2012), a nádherně tím

dokazuje, že i takový jazzman nebo rocker si může její

skladbu užít. A neměli bychom zapomínat ani na Grace

Jones a Lady Gaga, která během svého koncertu v Stade

de France v září 2012 zanotovala pár taktů Padam, pa

dam.

Na Edith Piaf se ale vzpomíná i v zemích, které tak čas

to nenavštěvovala. V Jižní Americe ji zpívala mimo jiné

Brazilka Cassia Eller (zemřela roku 2001) nebo argen

tinská herečka Elena Roger, která na plátně ztvárnila Evi

tu Perón. Ve Švédsku, kam na konci čtyřicátých let často

jezdila, po sobě zanechala hlubokou stopu, kterou oživi

la Helen Sjöholm adaptací písně L’Hymne à l’amour. Do

konce i v Nizozemsku jí celé album věnovala Conny Van

denbos (zemřela roku 2002). V Německu si Ute Lemper,

známá pro své interpretace písní Kurta Weilla i zálibu

v kabaretní tvorbě, vypůjčila L’Accordéoniste a převedla ho

do jazzové formy. Tutéž píseň si zazpívala i Italka Stefania

Miele. V arabských zemích oslovila Edith Piaf zejména

Maročanku Nabylu Maan nebo Libanonku Majidu El

Roumi či Alžířanku Mucat, která přednesla píseň La Fou

le ve své rodné kabylštině.

Umělci se ale nenechávali inspirovat jen hudbou

Edith Piaf, pokoušeli se po jejím vzoru tvořit i samot

ná vystoupení. I když se postupem let vzdalovaly od pě

veckých turné, která spojovala úspěch môme, začaly od

devadesátých let jisté zpěvačky přejímat podobné kon

cepty představení. Někdy dílo přijmou celé nebo jen

částečně, jindy do své tvorby integrují prvky ze života

slavné zpěvačky. Jedním z průkopníků tohoto trendu

byl Serge Hureau, který dnes řídí Hall de la Chanson.

Roku 1993 vydal album Gueules de Piaf, díky němuž ožily

i polozapomenuté skladby Edith Piaf, zejména z jejích


18 Jean-Dominique Brierre

začátků a čtyřicátých let, mezi nimiž se objevují i písně

Raymonda Assa a Henriho Conteta: Paris-Méditerranée,

Browning, Coup de grisou.

O dvacet let později už existuje takových představení

celá řada a patrně ani není žádoucí představovat celý se

znam. Mezi ty nejzajímavější a nejoriginálnější bychom ale

mohli zařadit Madame Anny Pekoslawské, mnohostranné

umělkyně francouzsko-polského původu. Je zpěvačkou,

ale i talentovanou komičkou, tanečnicí a saxofonistkou,

takže prostřednictvím repertoáru Edith Piaf dokáže nád

herně vykreslit dávno ztracenou Paříž... Paříž, kde ješ

tě stála čtvrť gaunerů a hrdlořezů. Ještě překvapivějším

počinem je L’Empiafée od Christelle Chollet. Jde o „one

woman show“, která svou komickou stránkou drtí klišé

spojená s Edith Piaf. Více při zemi se drží představení Piaf,

une vie en rose et noir, které představuje klíčové momen

ty ze života legendární zpěvačky (tu hraje Nathalie Lher

mitte, doprovází ji akordeonista Aurélien Noël). Piaf, une

vie en rose et noir napsal novinář a rozhlasový moderátor

Jacques Pessis, na produkci se podílel Alain Delon.

4

Od

roku 2005 hra navštívila už několik zemí po celém svě

tě (Itálii, Řecko, Čínu, Rusko) a roku 2013 představe

ní převléklo kabát a ukázalo i Edith Piaf, která se směje

a baví.

Patricia Kaas, která je zvyklá na velká mezinárodní

turné, vyrazila roku 2013 do světa s vystoupením, které

navazuje na její album. Turné začalo 5. listopadu 2012

a zahrnovalo i koncerty v sálech, kde měla Edith Piaf svá

legendární vystoupení: Royal Albert Hall v Londýně, Car

negie Hall v New Yorku nebo Olympia v Paříži. K šestnácti

písním, které najdete v albu, přidala zpěvačka z Lotrinska

na scéně osm dalších, například Les Blouses blanches. Kaas

chante Piaf zdaleka není obyčejným recitálem. Jde naopak

4

Slavný herec se objevil i v klipu Patricie Kaas, který se promítal

na scéně během písně Milord.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist