Kniha: Dzogčhen -- Esence srdce velké dokonalosti - Dalajlama

JEHO SVATOST DALAJLAMA

6. 7. 1935

Jeho Svatost Dalajlama vlastním jménem Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho a rodným jménem Lhamo Döndub je v pořadí 14. tibetský dalajláma - vtělení bódhisattvy Avalókitéšvary.

Narodil se do chudé rolnické rodiny ve vesnici Tagccher v tibetské provincii Amdo, která je dnes součástí čínské provincie Čching-chaj. Měl celkem 16 sourozenců, z toho nejstarší syn Thupten Jigme Norbu byl rozpoznán jako převtělení významného tibetského lámy Taktsera Rinpočheho a jedna z dívek se proslavila ve filmu Sedm let v Tibetu, kde si zahrála dalajlamovu matku.
Když mu byly dva roky, byl vyhledán a určen jako v pořadí 14. dalajláma. Byl odveden od rodiny a vychováván a vzděláván v kláštěře ve Lhase. Velký vliv na něj mělo setkání s rakouským cestovatelem Heinrichem Harrerem, jehož příběh je známý z výše jmenovaného filmu Sedm let v Tibetu. Harrera se stal jedním z učitelů Jeho Svatosti a oba muži byli poté přátelé celý život.
Do úřadu byl uveden v 17. listopadu 1950, jeho vláda však netrvala dlouho, protože v roce 1951 obsadila Tibet Čína. V následujících letech se pokoušel vztahy mezi oběma zeměmi urovnat a nastolit mír. V roce 1959 kdy dokončil studia, tibetský lid povstal proti čínské okupaci a Dalajláma byl nucen uchýlit se do exilu do Indie. Tam se usídlil ve městě Dharamsala, kam přivedl i 80 tisíc svých tibetských následovníků a ustanovil Ustřední tibetskou správu, která dodnes funguje jako exilová vláda. Založil také vzdělávací centrum pro uprchlíky, které mělo zachovat tibetský jazyk, kulturu, dějiny a náboženství. O ochranu svého národa požádal Dalajláma i OSN, výsledkem byly rezoluce nabádající Čínu, aby dodržovala lidská práva Tibeťanů.
Dalajláma cestuje po celém světě, setkává se s předními politickými či jinak veřejně činnými představiteli, bojuje za lidská práva a aktivně šíří povědomí o budhistickém účení. Nevyhýbá se ani představitelům křesťanské církve, s papežem Janem Pavlem se sešli celkem 6x. Několikrát také navštívil Českou republiku, poprvé v roce 1990 na pozvání prezidenta Václava Havla.
Jeho Svatost Dalajlama je nejvýznamějším představitelem buddhistické školy Gelug a ovlivňuje i další buddhistické směry. Ve jeho dílech je buddhismus častým tématem například Úvod do buddhismu, dále potom Cesta tibetského buddhismu a nebo Čtyři vznešené pravdy.
Střet různých náboženských principů popisuje v díle Cesta k opravodvému sblížení náboženských tradic, kde nabízí odpovědi na otázky soužití různých kultur v dnešním globalizovaném světě. S tím souvisí i dílo Dobré srdce - buddhistický pohled na Ježíšovo učení, což je Dalajlamův komentář příběhů z evangelií tak, jak je představil světu na semináři v Londýně v roce 1994. Odraz filozofie Jeho Svatosti v současném světě najdeme v knize Etika pro nové milénium.
Základním stavebním kamenem dalajlámova života jsou láska, porozumnění a soucit. Napsal řadu knih, ve kterých radí, jak pomocí těchto veličin dosáhnout lepšího života. Jsou to například Stezka k probuzení, Cesty k nirváně - rozpravy o správném způsobu života, Cesta ke svobodě, Cesta tibetského buddhismu - konec utrpení a znovunalezení štěstí, Cesta ke štěstí - průvodce dobrým životem nebo Jak šířit lásku - rozšiřování okruhu milujících vztahů.
Z četných Dalajlamových vystupeních na přednáškách a seminářích po celém světě vznikají zápisky jako například Síla soucítění nebo Otevřené srdce - učení o soucítění v každodenním životě.
Srovnání moderní vědy s buddhistickou tradicí a důsledky z toho vyplývající odhaluje Dalajlama v díle Vesmír v jediném atomu - sbližování vědy a spirituality. Spis Jak umírat a žít lepší život je komentář k duchovní přípravě na smrt, který vychází z klasické buddhistické básně ze 17. století.
Najdeme i díla, která popisují a přibližují Jeho Svatost jako člověka, ať už prostřednictvím spoluautorství jako v knize Moudrost soucitnosti, což jsou osobní příběhy ze života, které sepsal s Victorem Chanem, nebo ve sbírce rozhovorů mezi Dalajlamou a antropologem Noriyukim Uedou Co je nejdůležitější - rozhovory o hněvu, soucitu a lidském konání a nebo ve vlastním životopise nazvaném Svoboda v exilu.

Za své neutuchající úsilí o šíření míru po celém světě získal v roce 1989 Nobelovu cenu za mír.