načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Džihád proti Kremlu -- Sovětská válka v Afghánistánu a zrod Al-Káidy – Martin Novák

Džihád proti Kremlu -- Sovětská válka v Afghánistánu a zrod Al-Káidy

Elektronická kniha: Džihád proti Kremlu
Autor: Martin Novák
Podnázev: Sovětská válka v Afghánistánu a zrod Al-Káidy

Interpretace vojensko-politického vývoje Afghánistánu od posílení sovětských pozic v místní mocenské struktuře po pád hnutí Taliban. Roku 1979 vstoupila armáda Sovětského svazu do Afghánistánu, aby podpořila slabé komunistické vedení země. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 245
Rozměr: 22 cm
Úprava: 8 stran barevné obrazové přílohy: ilustrace, mapy, portréty
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Dějiny Afghánistánu
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Epocha, 2008
ISBN: 978-80-870-2763-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Interpretace vojensko-politického vývoje Afghánistánu od posílení sovětských pozic v místní mocenské struktuře po pád hnutí Taliban. Roku 1979 vstoupila armáda Sovětského svazu do Afghánistánu, aby podpořila slabé komunistické vedení země. Původně mělo jít o časově a početně omezený výsadek, který by pomohl afghánské armádě k vnitřní konsolidaci. Nakonec však konflikt trval přes devět let, neboť okupace Afghánistánu zažehla v celém islámském světě odhodlání postavit se na obranu víry. Ze sovětské invaze se zrodil bojovný a nepřátelský islámský fundamentalismus - prvopočátek Al-Káidy. Novák přibližuje průběh konfliktu, odchod Sovětů, vznik Al-Káidy, politický vzestup i pád hnutí Taliban. Hlavní pozornost samozřejmě věnuje boji mudžahedinů proti Sovětům.

Popis nakladatele

Přestože Československo a Afghánistán byly velmi rozdílné země, obě sdílely společný osud – staly se obětí invaze sovětské armády. A přestože válečné dobrodružství komunistické velmoci v hornatém asijském státě není až tak vzdálenou minulostí, víme toho o něm poměrně málo. Do tehdejšího Afghánistánu proniklo, na rozdíl od jiných konfliktů druhé poloviny dvacátého století, jen málo novinářů a fotografů, neexistuje mnoho zveřejněných svědectví. 13. svazek Polozapomenutých válek se snaží zachytit celý průběh této důležité války, která se odehrávala v osmdesátých letech minulého století a která ve svých důsledcích ovlivnila dění na mnoha místech planety. Přispěla svým dílem ke konci studené války, k rozpadu východoevropského komunistického bloku, a nakonec i k rozpadu samotného Sovětského svazu. Zároveň porodila globální teroristickou organizaci, jakou je dnes Al-Káida, a tak přispěla ke vzestupu nekompromisních radikálních islamistů, kteří v dnešním světě – nejen v tom islámském – představují nepřehlédnutelný fenomén. Kromě situace na bojištích, politických, diplomatických jednání i ekonomické situace země sleduje autor – zkušený publicista, jenž se nejen věnuje problematice islámského světa, ale který Afghánistán rovněž několikrát navštívil – na pozadí války pozvolný vzestup vůdce Al-Káidy Usámy bin Ládina a věnuje se také následující afghánské občanské válce, která eskalovala po odchodu Sovětů a vyústila v převzetí moci fanatickým hnutím Taliban. 1. svazek edice Polozapomenuté války. (sovětská válka v Afghánistánu a zrod Al-Káidy)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Martin Novák - další tituly autora:
Ropa a krev -- Americko-irácké války 1990-2003 Ropa a krev
 (e-book)
Ropa a krev -- Americko-irácké války 1990–2003 Ropa a krev
Kati pražského jara - Brežněv a jeho éra v Kremlu Kati pražského jara
Forgotten times and spaces Forgotten times and spaces
 (e-book)
Forgotten Times and Spaces -- New perspectives in paleoanthropological, paleoetnological and  archeological studies Forgotten Times and Spaces
Dětské polytrauma Dětské polytrauma
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

EDICE

Polozapomenuté

války

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

1

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

1

9

4.8.2008 12:28:19


D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

2

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

3

4.8.2008 12:28:23


D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

3

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

3

4.8.2008 12:28:23


EDICE

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

4

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

3

4.8.2008 12:28:23


MARTIN NOVÁK

SOVĚTSKÁ VÁLKA

V AFGHÁNISTÁNU

A ZROD AL-KÁIDY

Džihád

proti

Kremlu

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

5

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

4

4.8.2008 12:28:24


Copyright © Martin Novák, 2008Cover © Karel Kárász, 2008Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2008ISBN 978-80-87027-63-9

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

6

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

4

4.8.2008 12:28:24


OBSAH Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 I. Zdivočelá země . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 II. Vánoční invaze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 III. Válka s duchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 IV. Hnisající rána. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 V. Diktatura studentů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171Závěrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217Chronologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230Chronologický přehled vládců zemí, které hrály roli v afghánském konfl

iktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

Použité prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

7

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

4

4.8.2008 12:28:24


Konce války se dočkali jen mrtví.Citát umístěný na zdi Britského vojenského muzeav Londýně a připisovaný Platónovi

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

8

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

4

4.8.2008 12:28:24


9

Úvodem

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

9

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

4

4.8.2008 12:28:24


10 Džihád proti Kremlu

11. září 2001 šokovalo svět devatenáct mužů z Blízkého východu. Zá-běry unesených boeingů narážejících do věží Světového obchodního centra v New Yorku a do budovy Pentagonu ve Washingtonu vypadaly v prvních hodinách neuvěřitelně. Jako z katastrofi

ckého fi

lmu nebo sci-fi

snímků o invazi mimozemšťanů.

Atentátníci, ani ti, kteří je řídili, ovšem mimozemšťany nebyli. Ještě

v době, kdy se většina lidstva probírala ze šoku z toho, co viděla a z ruin newyorských dvojčat ještě stále stoupal dým, se už objevily první zprávy o tom, kdo asi a proč tak nepředstavitelný čin spáchal.

Všech devatenáct únosců-sebevrahů pocházelo z Blízkého východu.

Patnáct ze Saúdské Arábie, dva ze Spojených arabských emirátů a po jed-nom z Egypta a Libanonu. Všichni prošli výcvikem v táborech umístěných v zemi, kde už několik let žil i jejich vůdce Usáma bin Ládin. V Afghá-nistánu.

V jedné z nejchudších a nejzaostalejších zemí světa se dostalo k moci

hnutí fanatických muslimských bojovníků zvané Taliban a Usáma se stal jejich hostem. I se svojí vlastní mezinárodní sítí, která si říká Al-Káida.

Afghánistán se tak znovu dostal do popředí zájmu celého světa a udr

žel se tam několik dalších měsíců, protože už v říjnu zahájily Spojené státy americké cosi jako odvetný úder. Válku vedenou s cílem vypudit ze země Al-Káidu, zajmout nebo zabít její šéfy, svrhnout Taliban a dosadit k moci Afghánce, kteří zajistí, aby se jejich republika znovu nestala úto-čištěm teroristů.

Válka – další v dlouhé řadě těch, které Afghánistán zažil – trvá do

dnes. V době, kdy píši tyto řádky (na jaře roku 2008) se Usáma bin Lá-din a další předáci Al-Káidy skrývají kdesi na afghánsko-pákistánském pomezí, ozbrojenci Talibanu stále

kladou odpor více než třiceti tisícům

vojáků mezinárodní koalice v čele s NATO, výbuchy bomb v automobi-lech a na tělech sebevražedných atentátníků jsou denní realitou a nová afghánská vláda s mezinárodní pomocí těžce bojuje o zachování stability a pořádku v zemi.

Odkud se Taliban a Al-Káida vzaly? A proč právě v Afghánistánu?

I o tom je tato kniha. Zabývá se nikoliv tím, co bylo po 11. září, ale spíše tím, co se stalo před ním a co k němu

dláždilo cestu. A tím, proč se prá

vě Afghánistán stal zemí, z níž byly teroristické útoky (a dodnes trvající krvavá kampaň) Al-Káidy organizovány.

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

1

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

4

4.8.2008 12:28:24 Úvodem 11

Současné válce totiž předcházela válka jiná. V roce 1979 do Afghánis

tánu nevstoupily jednotky USA nebo Severoatlantické aliance, aby skon-covaly s teroristy, ale armáda Sovětského svazu, aby podpořila tehdejší slabé komunistické vedení země. Původně mělo jít o časově a početně omezený výsadek, který jen pomůže afghánské armádě postavit se na nohy. Nakonec však supervelmoc uvízla v afghánských horách, údolích a pouštích přes devět let a nasadila tam postupně více než půl milionu svých vojáků.

Zahynulo přes patnáct tisíc Sovětů, přičemž další stovky osob jsou

dodnes vedeny jako nezvěstné. Mrtvé Afghánce už nikdo přesně nespo-čítá, hrubý odhad činí jeden a půl milionu obětí. V zemi, kde v době so-větské invaze žilo sedmnáct milionů lidí.

Právě sovětská okupace Afghánistánu zažehla v celém islámském

světě do té doby nevídaný plamen odhodlání a touhy povstat se zbraní v ruce na obranu víry. Pod praporem džihádu se začali sjíždět do soused-ního Pákistánu dobrovolníci z celého světa, ochotní trpět a zemřít v boji proti nevěřícím agresorům.

Nástup bojovného a nepřátelského islámského fundamentalismu

podnítila v rozhodující míře sovětská invaze do Afghánistánu. A prvo-počátky Al-Káidy je třeba hledat také zde, protože bin Ládin začal for-movat svoji organizaci právě v osmdesátých letech. V odboji proti sovět-ské armádě a vládnoucímu promoskevskému režimu v Kábulu.

Válečné dobrodružství mělo i dal

ší dopady. Výrazně přispělo k roz

kladu Sovětského svazu, neboť jej oslabilo ekonomicky a afghánský neú-spěch se stal viditelným symbolem všeobecného marasmu, který v „první zemi dělníků a rolníků“ panoval. Úpadek SSSR a moci tamní Komunis-tické strany Sovětského svazu znamenal také pokles vlivu Moskvy na své východoevropské satelity. Revoluční rok 1989 tak znamenal konec vý-chodního bloku a komunistických režimů od východního Berlína přes Prahu až po Bukurešť.

Pro nás je zajímavé, že Československo je s tak vzdálenou a odlišnou

zemí, jako je Afghánistán, navždy spojeno jedním poutem. Oba tyto státy se staly obětí sovětské agrese. Ovšem velmi odlišnými. V Československu okupační armáda mnoho práce neměla, v Afghánistánu prošla peklem.

Invaze v roce 1968 se odehrála uvnitř komunistického bloku, v hra

nicích Varšavské smlouvy a v době rýsujícího se uvolnění v americko

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

1

1

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

4

4.8.2008 12:28:24 Džihád proti Kremlu

-sovětských vztazích. Proto Praha nemohla čekat žádnou pomoc od USA ani ze západní Evropy, ostatně ani o žádnou nežádala. Invaze do Afghá-nistánu o jedenáct let později znamenala pokus o rozšíření sovětské sfé-ry vlivu o důležitou strategickou zemi, která se nachází na rozhraní dvou důležitých regionů: Blízkého východu a jižní Asie (představované přede-vším Pákistánem a Indií).

Proto afghánský odboj mohl počítat s fi

nanční a vojenskou pomocí

Spojených států, Velké Británie a dalších zemí, které děsil vítězný postup sovětských zbraní v Asii. Západní pomoc motivovaná strachem z komu-nismu a pomoc islámského světa vyvolaná potřebou bránit víru ukuly pro Sověty v Afghánistánu nepřítele, kterého nedokázali zdolat.

Ale byla to divná válka, protože vlastně neměla vítězů. Jen málokterý

Afghánec se totiž mohl cítit vítězem. Po odchodu Sovětů se afghánský komunistický režim do jisté míry zreformoval a udržel u moci ještě tři roky. Pak ale nenásledovalo žádné obdo

bí obnovy a míru, ale naopak mi

mořádně ničivá a surová občanská válka. Ta stála životy další desetitisíce civilistů a dokončila započatou devastaci země. Z ruin povstalo hnutí Taliban, které nahradilo komunistickou diktaturu teokratickou despocií. A v podstatě dalo zemi k dispozici Usámovi bin Ládinovi a Al-Káidě, což nás znovu přivádí k 11. září a později k dalším útokům po celém světě.

Ani Spojené státy a Západ nebyly vítězem, přestože si zpočátku mys

lely opak. Teroristický útok 11. září a další atentáty vzešly od části těch, které právě USA svými penězi a zbraněmi v konfl

iktu podporovaly.

Rdousily komunistického nepřítele,

ale zároveň tím pomáhaly nepříteli

jinému, který pak jim samotným skočil po krku. A to nejen spojenec-tvím s mudžáhidy v osmdesátých letech, ale i později tichým souhlasem s rozmachem Talibanu v první polovině let devadesátých.

„Historie ukazuje, že zbraně dodávané do nestabilních států a oblas

tí si podivuhodně najdou cestu zpět a kousnou původního prodejce do zadku,“ tvrdí celkem výstižně dlouholetý protiteroristický agent CIA Ro-bert Baer ve své knize mapující politiku USA vůči muslimským státům.

Sovětská válka v Afghánistánu tedy přispěla ke konci jedné epochy

(zániku SSSR a komunismu v celé východní Evropě) a zároveň stála na počátku epochy nové (růstu Al-Káidy a globálního terorismu reprezen-tovaného hlavně sebevražednými atentátníky). Těžko bychom tedy ve druhé polovině dvacátého století hledali válku, která svět tolik ovlivnila.

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

1

2

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

4

4.8.2008 12:28:24 Úvodem 13

Přesto o ní u nás mnoho nevíme. V době, kdy se odehrávala, tedy v osm-desátých letech minulého století, o ní média v komunistickém Česko-slovensku informovala zkresleně a deformovaně. Po roce 1989 nebyl Afghánistán dlouho prioritou, a když se na něj později kvůli Talibanu a Al-Káidě znovu zaměřila pozornost, byla sovětská okupace už příliš vzdálenou minulostí.

Jako novinář zaměřený z velké části na islámský svět jsem ale při

svých reportážních cestách na tuto válku pořád „narážel“. A to nejen v samotném Afghánistánu, ale i v Islámábádu, Rijádu, Teheránu, Lon-dýně, Moskvě, Minsku, Alžíru, Káhiře, Bejrútu, Manile, na Bali a jinde. Mnoho současných událostí mělo kořeny v této válce a v době, kterou formovala.

Toto je její příběh.

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

1

3

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

4

4.8.2008 12:28:24

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

1

4

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

4

4.8.2008 12:28:24

15

I.

Zdivočelá

země

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

1

5

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

4

4.8.2008 12:28:24 Džihád proti Kremlu

Cestovat po Afghánistánu znamená vracet se zpět do minulosti. Možná až o několik století. Při cestě z jed

noho místa do druhého se vzdálenost

nesmí počítat v kilometrech, ale v ho

dinách. Třeba vzdálenost dvou sto

vek kilometrů neznamená, že cesta potrvá tři nebo čtyři hodiny. Spí-še devět, deset. Jen několik hlavních tahů má asfaltový povrch, jinde se musí po hlíně či kamenech. V odolném automobilu a rychlostí tak třicet kilometrů za hodinu.

Na cestu z Kábulu západním směrem, do těžko přístupného horna

tého vnitrozemí Afghánistánu, jsem vyrazil časně ráno. Už ve čtyři. Po hodině končí asfalt. Začíná drsná a divoká romantika afghánského vni-trozemí. A jízda po kamenité vozovce. Zhruba po takové, které bývaly v Evropě ve středověku, ještě před érou automobilů. Občas je nutné se přebrodit potokem nebo řekou.

Středověk připomíná i to, co je kolem cesty. Žádná elektřina, moderní

stroje, zděné stavby či tašky na stře

chách. Jen hliněné domky s dřevěný

mi dveřmi a malými okny rozeseté v horských úbočích. Na polích žádné traktory nebo kombajny, ale muž vedoucí vola zapřaženého za klasický pluh. Benzinové pumpy reprezentují staré, ušmudlané stojany, jakoby zapomenuté z dob samotných počátků automobilismu. Jednou za dlou-hý čas projede automobil či motocykl, spíše je třeba dávat pozor na po-chodující oslíky a koně.

Restaurant je hliněnou budkou, kde se sedí na koberci. Číšník na

bídne afghánskou chlebovou placku, rýži a maso, od kterého je už po prvním pohledu lepší držet se co nejdále. A všude kolem pustá hornatá krajina, kamení, písek. Když svítí slunce, tak prach. Když prší, tak bahno. V údolích poblíž skromných stavení malá pole.

A jet v noci touto krajinou znamená vidět hvězdy tak jako málokde

na světě. Noci bývají v Afghánistánu mimořádně temné. Bez pouličního osvětlení, továren, znečištění. Ve vesnicích a v obchodech při silnici svítí jen baterky či petrolejky. K nejbližší

elektřině, tekoucí vodě či pevnému

telefonu to je dodnes na mnoha místech Afghánistánu několik hodin cesty. I v centru Kábulu lze spatřit, jak pekaři v pekárně pečou chléb postaru na otevřeném ohni, ženy chodí stejně jako před staletími v bur-kách, oděvech zakrývajících celou postavu a nechávajících pouze mřížku v úrovni očí, aby alespoň viděly na cestu. Kanalizaci tvoří často jen ote-vřené stoky, topí se dřevem.

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

1

6

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

4

4.8.2008 12:28:24 Zdivočelá země 17

Středním Afghánistánem ve směru k Šibárskému průsmyku ve výšce

tři tisíce metrů jsem projížděl v ro

ce 2005, ale datum vlastně není důle

žité, protože s výjimkou větších měst a některých pohraničních oblastí se v této zemi za poslední desetiletí přes opakovanou výměnu různých poli-tických režimů zase tak mnoho nezm

ěnilo. A někde možná ani za staletí.

Afghánistánu se modernizace a vlivy okolního světa dlouho vyhý

baly. Zůstával divoký, izolovaný, chudý a zaostalý. Dodnes je to jedna z mála zemí, kde není ani kilometr železnice. Průmysl je minimální, ne-gramotnost se odhaduje na více než dvě třetiny obyvatel, úmrtnost ko-jenců i matek po porodu patří k nejvyšším na světě. Délka silnic je v prů-měru jen tři kilometry na sto kilometrů čtverečních.

Jedno afghánské přísloví praví, že stvořit tento stát vlastně Bůh pů

vodně ani neměl v úmyslu. Ale když dodělal svět, zbylo mu hodně kame-ní, prachu, mnoho dalšího nepotřebného materiálu a různé části, které nepasovaly k sobě navzájem ani k žádné jiné zemi, včetně lidí a náro-dů. Všechno to shrnul na jednu hromadu, vzal do dlaní a mrštil tím

Cesta vedoucí z Kábulu do centrálních oblastí země

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

1

7

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

5

4.8.2008 12:28:25 Džihád proti Kremlu

na Zemi. Tak vznikl Afghánistán. Jeho pohnuté dějiny i jeho obyvate-lé svědčí o tom, že pokud svět skutečně stvořil Bůh, tak je toto přísloví možná pravdivé.MEZI PERSIÍ A INDIÍ

Afghánci jsou chudí, ale hrdí. Na svoji minulost. Na to, jak hájili svo

bodu proti všem okupantům. Na svoji víru, která do této hornaté země přišla z rovinaté pouštní Arábie a

málokde nalezla to

lik zapálených duší

jako tady.

Afghánistán je v mnoha ohledech směsicí. Geografi

cky: na severu

jsou v zimě tuhé mrazy, přívaly sněhu i ledu a nesjízdné cesty. Na jihu

Afghánistán a okolí

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

1

8

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

5

4.8.2008 12:28:25 Zdivočelá země 19

jsou v létě pětačtyřicetistupňová vedra. Kulturně: má něco z Persie, Indie i turecky hovořících národů Střední Asie, jejichž území se zkráceně říká Turkestán.

Jako stát v pravém slova smyslu – tedy společenství s vlastním panov

níkem – vznikl Afghánistán až v

roce 1747. Mladý válečník Ahmad Šáh

Durrání využil momentálního oslabení jak Persie, tak mughalské říše v Indii. Podařilo se mu získat na svoji stranu nejdůležitější paštúnské kmeny a stal se vládcem nového státu s hlavním městem Kandahárem.

Tento stát se několikrát rozšířil na úkor Persie a Indie, několikrát se

naopak zmenšil, několikrát téměř ro

zpadl. Musel hájit nezávislost ve

válkách. Z toho dvakrát v devatenáctém století s Velkou Británií, která sem chtěla rozšířit své panství z Indie. Ze severu se po dobytí Střední Asie a porobení Kazachů, Uzbeků či Turkmenů tlačilo carské Rusko, jež ovšem nikdy nezašlo tak daleko ja

ko později jeho nástupce Sovětský svaz

v osudovém roce 1979.

Tlakům byla země vystavována nejen zvenčí, ale také zevnitř. Pestrá

národnostní mozaika je jejím boha

tstvím, ale i prokletím. Vedla k řadě

občanských válek a bránila skutečnému sjednocení, které ani dnes není úplné. I přes existenci společné vlády a společného panovníka nebyla země nikdy v minulosti plně centralizovaná a mocensky pyramidálně uspořádaná „odshora dolů“, jak je v téměř celém světě zvykem. Bránily tomu jednak národnostní a jazy

kové rozdíly, jednak geografi

cká podoba

Afghánistánu.FEDERACE MĚST A VESNIC

Vesnice a celé oblasti byly v horách a údolích či na jihu země v úrod

ných nížinách i na poušti izolovány od okolního světa, řada kmenů a komunit si žila jen pro sebe, bez interakce s okolím. Komunikační problémy bránily rozvoji obchodu a ekonomickému sjednocení země. Jednotlivá údolí, vesnice či seskupení vesnic a kmenová území byla v zá-sobování jídlem a pitím i řešení většiny vlastních problémů soběstačná. Vláda v Kábulu do jejich života neza

sahovala víc, než potřebovala. Až do

roku 1979 žily čtyři pětiny obyvatel roztroušeny po venkově, jen pětina ve městech.

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

1

9

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

5

4.8.2008 12:28:25 Džihád proti Kremlu

Základní identifi

kace většiny Afghánců probíhá na bázi příslušnosti

k rodovému klanu a ke kmenu. Na základě místa narození a života. Jen v menší míře na základě etnika či státní příslušnosti k Afghánistánu.

Rozhodující moc hlavně na venkově měli kmenoví předáci a mus

limští duchovní, nikoliv centrální vl

áda nebo armáda. Do stádia mo

derního, organizovaného a centralizovaného státu Afghánistán vlastně nikdy nedospěl do té doby, než se o

to pokusil nejprve v sedmdesátých

letech minulého století Sověty podporovaný komunistický režim a poz-ději v devadesátých letech Taliban.

Afghánistán tak byl spíše volnou konfederací jednotlivých regionů,

údolí, měst i vesnic, spojených společným panovníkem, společnou mě-nou, armádou a existencí takzvané Velké džirgy (parlamentu). Ta byla tradičně místem výměny názorů kmenových, náboženských a regionál-ních vůdců ze všech částí Afghánistánu, ačkoliv měla spíše jen poradní slovo. V šedesátých letech minulého století král dvakrát povolil relativně svobodné volby, ale každý mohl kandidovat jen sám za sebe, nikoliv za žádné strany nebo hnutí.ETNICKÉ ROZDĚLENÍ AFGHÁNISTÁNU

Ofi

ciálně žijí v zemi lidé osmi národností, ale větší vliv mají jen čtyři.

Tradičními vládci Afghánistánu jsou Paštúni. Z nich se rekrutovala

většina králů, prezidentů a premiérů v dějinách země. Hovoří vlastním jazykem paštó, žijí hlavně na jihu a východě země. Svůj původ odvozují od jednoho z druhů muslimského proroka Mohameda a jsou pyšní na to, že jako jedni z prvních po Arabech př

ijali islám. Lingvisté a etnografové

ovšem tvrdí, že Paštúni jsou původně indoevropským národem, který do sebe postupně „integroval“

příslušníky jiných etnik.

Paštúni sami sebe považují za rodilé

válečníky, i malí chlapci umě

jí dobře zacházet se zbraní. Jsou velmi konzervativní a lpí na tradicích. Přežívá u nich silný pocit příslušnosti

ke kmenům a kromě islámu je pro

ně posvátný i tradiční kodex hodnot a chování, známý jako paštúnvalí. Ten stanovuje například zásady krevní msty, cti a pohostinnosti. Jedním ze základních pilířů života Paštúnů je nedotknutelnost cti žen a obrana půdy. Obojí hrálo důležitou roli při mobilizaci proti komunistickému režimu a poté i proti sovětské invazi. Ochrana rodiny je pro Afghánce

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

2

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

5

4.8.2008 12:28:25 Zdivočelá země 21

vůbec prvořadá. Kolem domů a vil stojí obvykle velmi vysoké zdi, za kte-ré není možné nahlédnout.

Paštúni žijí i na druhé straně afghánsko-pákistánské hranice. Roz

dělila je takzvaná Durandova linie, pojmenovaná po tajemníkovi mi-nistra zahraničí Britské Indie Mortimeru Durandovi. Ten vytyčil hra-nici mezi Afghánistánem a tehdejší Britskou Indií v roce 1893. Když se Indie ovládaná Brity v roce 1947 rozp

adla a v její zá

padní části vznikl

Pákistán, Durandova linie se automaticky stala hranicí mezi Afghá-nistánem a Pákistánem. Velká část Paštúnů to však dodnes vnímá jako křivdu. TÁDŽIKOVÉ A UZBEKOVÉ: LIDÉ Z OBOU STRAN HRANICE

Druhou početnou národností jsou Tádžikové. Žijí v Kábulu, na zápa

dě a na severu Afghánistánu. Jejich jazykem je afghánská podoba perš-tiny, známá pod názvem darí. Narozdíl od Paštúnů do jisté míry opustili

Etnické rozdělení Afghánistánu

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

2

1

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

5

4.8.2008 12:28:25 Džihád proti Kremlu

kmenové uspořádání. Prosazovali a prosazují se jako zdatní obchodníci a příslušníci vzdělaných elit ve větších městech. Patří ke stejnému etniku jako obyvatelé nezávislého postsověts

kého Tádžikistánu, který leží na se

ver od afghánských hranic.

V severozápadním cípu země žijí Uzbekové. Národ tureckého půvo

du hovořící jazykem příbuzným turečtině. Jsou známí jako méně bigot-ní muslimové než Paštúni, ale jako

tvrdí a nemilosrdní bojovníci, kteří

uvnitř Afghánistánu vždy hájili svoji autonomii a odlišnost. Patří ke stej-nému národu jako Uzbekové z Uzbekistánu, který podobně jako Tádži-kistán vznikl coby samostatná země po rozpadu Sovětského svazu.SÉMĚ ČINGISCHÁNA

Jedním z nejzáhadnějších a dodnes málo známých afghánských ná

rodů jsou Hazárové. Žijí v neúrodném a drsném prostředí pohoří Hin-dúkuš v centrální části Afghánistánu. V nejchudší oblasti už tak velmi chudé země.

Mají výrazně mongolské rysy, čímž se na první pohled liší od většiny

ostatních Afghánců. Jedna z teorií říká, že jde o potomky vojáků Čingis-chána, kteří se při tažení mongolských vojsk ve třináctém století smísili

Hlavní ulice Bamjánu. Metropole stejnojmenné provincie v centrální oblasti

Afghánistánu, kterou se Sovětům nikdy nepodařilo ovládnout

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

2

2

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

5

4.8.2008 12:28:25 Zdivočelá země 23

s místním obyvatelstvem, zůstali zde,

a položili tak základy tohoto uni

kátního etnika. Čingischánovi dobyva

telé tedy za sebou zanechali přece

jen něco více než j

en vypálená města a statisíce mrtvol.

Hazárové hovoří zvláštním dialektem zvaným hazaradži, který se

skládá přibližně z osmdesáti procent z jazyka darí a po deseti procen-tech z mongolštiny a turečtiny. Tradičně stáli na nejnižším stupínku af-ghánského sociálního žebříčku. Hlad

a bída je z hor vyháněly do měst,

kde ale vykonávali nejtěžší a nejn

eoblíbenější manuální práce. Často

byli pronásledováni nejen kvůli svému původu a odlišnosti, ale také víře. Hazárové jsou jedinou větší skupinou, která v Afghánistánu vy-znává šíitský islám.ROZDĚLENÝ ISLÁM

Druhé nejrozšířenější náboženství současného světa se rozdělilo krát

ce po smrti proroka Mohameda v roce 632 na sunnitskou a šíitskou část kvůli sporům o vedení muslimů. Šíité trvali na tom, že vůdcem musí být rodinný příslušník proroka, jmenovitě jeho zeť a bratranec Alí.

Sunnité se domnívají, že v čele může stát kdokoliv, kdo je správným

a příkladným muslimem. Spor vyústil ve vraždu Alího v roce 661 a v bi-tvu u Karbalá na území dnešního Iráku devatenáct let poté. Šíité byli poraženi a Alího syn Husajn zabit.

Konfl

ikt se v různých podobách táhne do dnešních dnů a v řadě zemí

přetrvává mezi sunnity a šíity napětí a násilí, například v Iráku nebo Pá-kistánu. Zatímco vášně mezi katolíky

a protestanty v domě západního

křesťanstva už odvál čas, obydlí islámu sektářské spory ještě neopusti-ly – a to ani v Afghánistánu. Šíité byli diskriminováni a pronásledováni v devadesátých letech minulého století, v době vlády Talibanu.

Devadesát procent z celkového počtu více než miliardy muslimů jsou

sunnité. Šíité převládají v Íránu, Iráku, Ázerbájdžánu a na ostrově Ba-hrajn, početné zastoupení mají také v Libanonu a Jemenu.SOUČASNÍK HITLERA

V čele afghánského státu stáli téměř výhradně Paštúnové, k nimž pa

třil i král Záhir Šáh. Nastoupil na trůn v pouhých devatenácti letech ve

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

2

3

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

5

4.8.2008 12:28:25 Džihád proti Kremlu

stejné době, kdy se v Německu ujal moci Adolf Hitler. V roce 1933. Ele-gán s pečlivě zastřiženým knírem

a vysokým čelem byl pověstný tím,

že více než cokoliv jiného miloval cesty do Evropy. Dopřával si pobytů v luxusních letoviscích, rád se projížděl rychlými automobily, přitahova-la ho kasina.

Na začátku sedmdesátých let se ale před monarchou, do té doby vlád

noucímu vcelku poklidně a bez velkých otřesů, začaly vršit problémy. Zemi ochromilo velké sucho, protože v pohoří Hindúkuš napadlo v zimě méně sněhu než obvykle. Venkov postihla neúroda a hladomor. Ačkoliv lidé po tisících umírali, vláda nijak nespěchala s pomocí. A když ta přišla ze zahraničí, byla rozkradena nebo rozprodána zkorumpovanou státní byrokracií.

Znechucení Záhirem narůstalo. Vycházelo především ze dvou zdrojů.Prvním byli stoupenci levicových idejí, zejména v armádě a státní

správě. Nezanedbatelná část armádníc

h důstojníků a intelektuálů studo

vala v Sovětském svazu nebo k němu vzhlížela s obdivem. Afghánskou monarchii vinila ze zaostalosti země a udržování sociální nespravedl-nosti.

Druhou skupinou, zcela odlišnou a levičákům nepřátelskou, byli isla

misté. Ti naopak královi vyčítali,

že Afghánistán se dostatečně neřídí is

lámským právním řádem šaríou. Vadil jim prodej alkoholu, nezahalené ženy, spolupráce s nemuslimskými

zeměmi a ze strany krále nedosta

tečné zdůrazňovaní islámské identity jak panovnického dvora, tak celé země.

Oba tábory spolu sváděly obrazně i doslova bitvy například na půdě

Kábulské univerzity. Ta měla sice na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dost daleko k masivním protestům

a intelektuálnímu kvasu, které

ovládly kampusy jako byly pařížská Sorbonna nebo Svobodná univerzita v západním Berlíně, ale zatýkání levicových a islamistických studentů a jejich vzájemné potyčky vzdáleně

připomínaly atmosféru západoev

ropských univerzit v „revolučním“ roce 1968.

Kdoví. Možná že kdyby si Záhir dobře rozmyslel jeden ze svých kro

ků, třeba by nebyl žádný komunistický převrat, žádná sovětská invaze a žádný Taliban s Al-Káidou a možná by seděl na trůně až do loňského roku (právě v době, kdy jsem začal psát tuto knihu, třiadevadesátiletý monarcha v polovině července 2007 zemřel).

D

ž

i

h

á

d

_

i

m

p

r

i

m

.

i

n

d

d

2

4

4

.

8

.

2

8

1

2

:

2

8

:

2

5

4.8.2008 12:28:25



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.