načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dynamika psychických procesů a výtvarná tvorba – Karel Šafář; Hana Babyrádová Stehlíková; Júlia Zorkovská; Jana Ovčáčková

Dynamika psychických procesů a výtvarná tvorba

Elektronická kniha: Dynamika psychických procesů a výtvarná tvorba
Autor: Karel Šafář; Hana Babyrádová Stehlíková; Júlia Zorkovská; Jana Ovčáčková

– Publikace Dynamika psychických procesů a výtvarná tvorba reflektuje názory čtyř autorů, kteří ve svých teoretických textech analyzují oblasti lidské psychiky. Sdružujícím obsahovým prvkem publikace je samotná terapie uměním. Hana ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » DOKOŘÁN
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2020
Počet stran: 228
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-020-5680-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Publikace Dynamika psychických procesů a výtvarná tvorba reflektuje názory čtyř autorů, kteří ve svých teoretických textech analyzují oblasti lidské psychiky. Sdružujícím obsahovým prvkem publikace je samotná terapie uměním. Hana Stehlíková Babyrádová pojednává o roli katarze ve výtvarném projevu čili o vnitřní očistě duše. V textu se dále odráží autorčina zkušenost s arteterapeutickou tvorbou. Pavel Šafář se zaměřil na přiblížení podstaty archetypálních arteterapeutických přístupů. Autorka Jana Ovčáčková nastiňuje důležitost hry v určitých terapeutických metodách. Text Julie Zorkovské se oproti předchozím autorům odkazuje k významu rituálů, který je v úzkém spojení s psychickou nemocí.

Zařazeno v kategoriích
Karel Šafář; Hana Babyrádová Stehlíková; Júlia Zorkovská; Jana Ovčáčková - další tituly autora:
 (e-book)
Dynamika psychických procesů a výtvarná tvorba Dynamika psychických procesů a výtvarná tvorba
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Dynamika

psychických

procesů

a výtvarná

tvorba

Hana Stehlíková Babyrádová

Pavel Šafář

Júlia Zorkovská

Jana Ovčáčková

Dokořán

Masarykova univerzita





Dynamika

psychických

procesů

a výtvarná

tvorba

Hana Stehlíková Babyrádová

Pavel Šafář

Júlia Zorkovská

Jana Ovčáčková

Dokořán

Masarykova univerzita

2018


Vědecká redakce Masarykovy univerzity

prof. Ing. Petr Dvořák, CSc.

Mgr. Iva Zlatušková

Ing. Radmila Droběnová, Ph.D.

Mgr. Tereza Fojtová

Mgr. Michaela Hanousková

doc. Mgr. Jana Horáková, Ph.D.

doc. PhDr. Mgr. Tomáš Janík, Ph.D.

doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D.

doc. Mgr. et Mgr. Oldřich Krpec, Ph.D.

PhDr. Alena Mizerová

doc. Ing. Petr Pirožek, Ph.D.

doc. RNDr. Lubomír Popelínský, Ph.D.

Mgr. Kateřina Sedláčková, Ph.D.

prof. RNDr. David Trunec, CSc.

doc. PhDr. Martin Vaculík, Ph.D.

prof. MUDr. Anna Vašků, CSc.

doc. Mgr. Martin Zvonař, Ph.D.

© Dokořán, 2018

© Masarykova univerzita, 2018

© Hana Stehlíková Babyrádová, Pavel Šafář, Júlia Zorkovská, Jana Ovčáčková, 2018

ISBN 978-80-7363-870-2 (Dokořán. Praha)

ISBN 978-80-210-8950-1 (Masarykova univerzita. Brno)

Vydání publikace bylo podpořeno v rámci projektu specifického

výzkumu PdF MU Výchova uměním MUNI/A/1107/2015

Recenzentky

doc. Mgr. Petra Šobáňová, Ph.D.

Mgr. Bc. Pavla Novotná, Ph.D.


Proměny duše

v arteterapii

Hana Stehlíková Babyrádová

Charakter terapie jako procesu 9 Proměnné a konstanty v terapii uměním 16 Katarze – dynamika proměny 21 Smysl tvorby a procesy léčení psychiky 25

Přístupy k práci s archetypem

v terapii uměním

Pavel Šafář

Archetyp v terapii uměním 37 Jungiánská analytická arteterapie – práce s vnitřními obrazy v terapii 50

Aktivní Imaginace 50

Sen jako cesta k nevědomí – práce se sny v terapii 57

Mýtus v terapii – mytologický přístup k diagnóze psychické

poruchy a psychického profilu osobnosti 63 Dynamika vnitřních obrazů – symboly proměny duše 74

Symbolické jednání – otevřenost symbolu 74

Symboly bytostného Já 85 Archetypová psychoterapie – slovo a obraz v terapii 87

Změna paradigmatu 87

Archetypová – estetická psychoterapie 90 C. G. Jung, umění a arteterapie – terapeutické aspekty symbolu 96

C. G. Jung a moderní umění 96

Symbol a terapie 108

Premena energie — rituálne správanie

a umelecká tvorba

Júlia Zorkovská

Je zvyk železná košeľa? 125 Rituál a pohľady naň 129 Očista tela na povrchu 132

Obsedantno kompulzívna porucha a rituál 132

Prieniky obsedantno-kompulzívnej poruchy a rituálu 136

Sklíčka dotykov 137 Byť ľahká, ako pierko, čistá, ako víla 146

Anorexia nervosa a rituál 146

Prieniky anorexie nervosa a rituálu 148

Umenie odolať – návrh konceptu odkazujúci na anorexiu 151

1

2

3


I ten, jehož duše je zahrada,

potřebuje věci, lidi a myšlenky.

Je však jejich přítelem, ne jejich

otrokem a šaškem.

Carl Gustav Jung Hra jako terapie duše Jana Ovčáčková

Tělo pláštěm duše 162

Na povrchu 176

Vzpomínka na dítě 186

Dětství v kostkách aneb hra jako zdroj inspirace 198

Resumé 213 Literatura 214 Věcný rejstřík 220 O autorech 222

4

5


7

Proměny duše

v arteterapii

1

Hana Stehlíková Babyrádová



9

Charakter terapie

jako procesu

Nebe nelze najít nahoře ani dole,

vpravo ani vlevo, nebe lze najít přesně

ve středu prsou člověka, který má víru.

Salvador Dalí Psýché – duši člověka je obtížné pozorovat, její povahu nelze přesně popsat a ještě obtížnější je ji pochopit či stanovit pro ni nějakou definici. Psychiku člověka lze přirovnat k řece, jejíž proud se neustále proměňuje, a do něhož vstupuje mnoho postranních ramen, z nichž přitékají další proudy měnící její obsahy a celkové složení. Popsat detailně principy dynamiky psychických procesů je velmi těžkým úkolem pro odborníky, jako jsou psychologové, psychiatři, pedagogové či antropologové nebo sociologové. Umělci psychiku nepopisují, ale podvědomě ji vyjadřují skrze svoje díla. V umění jsou psychické fenomény symbolizovány, a právě skrze symboly jim lze částečně porozumět. Umělci, spontánní tvůrci, ale i charismatické osobnosti zabývající se terapií uměním, mají určitou výhodu, jelikož procesuální dynamiku neustále se proměňující psýché zakoušejí v dobrodružství tvorby, která se v kontextu léčení psychických poruch stává svobodným nástrojem vyjádření niterných obsahů duše jedince.

Sledovat dynamiku psychiky znamená věnovat

pozornost mentálním pohybům, jež jsou málokdy předvídatelné. Podmínkou vzniku každého, jakož i mentálního pohybu je však vždy určitý impuls – motivace. Fenomény motivující psychické pohyby jsou tedy důležitými faktory ovlivňujícími jakékoliv dynamické aspekty duševních hnutí. Zde je třeba vzít v úvahu, že motivační fenomény mohou

10

Kresby barevnými voskovkami a fixy

provedené s klienty psychiatrické léčebny

byly motivovány jednoduchým zadáním,

které směřovalo k zobrazení stavu vlastní

mysli a pocitů. Zobrazení „proudících

energií“ je v tomto případě jakousi uvolňující

etudou podobající se automatické kresbě.

Způsob takové vizualizace vlastního nitra

signalizuje procesuálnost a neustálou

možnost změny. (foto Jana Ovčáčková)

Obraz vznikl v kurzu arteterapie a byl

vytvořen jednou studentkou, která do něj

promítla svůj tísnivý životní příběh. Zadání

k vytvoření obrazu znělo: Vyjádři jednu

z polarit emocí – buď obraz slasti, nebo

strasti. Jak autorka obrazu sama uvedla,

vyjádřila obě polarity v jedné kompozici.

(foto Jana Ovčáčková) sahat do hluboké časové minulosti. Například prožitky, osudová setkání a klíčové události z dětství ovlivňují lidskou psychiku po celý život. Jelikož jsou časově odlehlé, je těžké je znovu vyhledávat a vracet se k nim; pro odstartování léčebných procesů je to ale mnohdy zcela nezbytné.

V krásné literatuře jsou dynamické a někdy exaktně zcela neuchopitelné psychické procesy hlavním námětem díla, a to jak v krátkých literárních útvarech, jako jsou povídky, glosy, nebo i ve složitějších žánrech, jako jsou romány, autobiografické reflexe apod. Způsoby uchopení a vyjádření různých duševních dění slovy jsou různé. Tyto způsoby nelze nějak kategorizovat, pouze si lze všimnout, že za nejlepší autory beletrie bývají považováni ti umělci, jejichž svérázné výpovědi obsahují co nejvíce skrytých významů – konotací (metafor). Takovým autorem – mistrem metaforických sdělení – je například Jorge Luis Borges, jehož vyprávění jsou mnohdy těžko rozluštitelná, ale v každém případě z nich cítíme širokou spletitost lidské psychiky a zároveň opatrnost ve věci fixace jakýchkoliv „věčných pravd“: „Když se blíží konec, vzpomínky ztrácejí podobu. Zůstávají jen slova. Jaký div, že čas spletl slova, která kdysi byla mým obrazem, se slovy, jež symbolizovala osud toho, kdo mě po dlouhá staletí doprovázel. Byl jsem Homér. Zakrátko nebudu jako Odysseus. Nikdo. Zakrátko budu všichni: budu mrtev.“ (Borges, 2009, s. 218) Nechme se tedy poučit takovými a jim podobnými literárními díly ve věci hledání podob proměn lidské duše a zůstaňme u skromného přání naučit se iniciovat pohyby skrze obrazná vyjádření.

„Abych ilustroval, jak se expresivní umění používá k usnadnění stavu naladění, chtěl bych popsat cvičení, které často používám ve svých třídách. V tomto konkrétním cvičení začleňuji zvuky, rytmus, pohyb, vytváření obrazů a poezii, aby se ukázalo především to, co se stane, když se umění používá postupně, nebo to, co se často označuje jako ‚intermodální přenos‘.“ (Knill et al., s. 231, 1995) Jak uvádí Knill, velmi důležitou součástí arteterapie související s dynamikou psychiky jsou etudy zahrnující synkretismus smyslů probouzející činnosti, v nichž dochází k transferu jednoho smyslu do druhého a zároveň k dynamizování psychických „událostí“ v mysli i v duši klienta.

V arteterapii je možno se mezioborovými postupy nebo přímo imaginativními technikami výtvarníků inspirovat. Přitažlivým zdrojem současné arteterapie je také celá oblast intermediálního umění, kdy je procesuální charakter tvorby násoben kooperací několika lidí tvořících ve vzájemné interakci ve skupině. K takovému sdílení tvůrčích procesů vybízí například jeden z mnoha intermediálních umělců Petr Váša, který napsal o svých originálních mezioborových uměleckých postupech knihu nazvanou Tomatom, v níž uvádí následující výzvu: „Spolupracujte jeden s druhým i sami se sebou, ať se vaše schopnosti a nadání svobodně mísí. Používejte různá média. Dělejte divadlo, video, performujte. Múzy dělají, že režírují svět kolem sebe.“ (Váša, 2014, s. 100) Z Vášova výroku je zřejmé, že nejde jen o to, že lidi „dělají umění“, ale důležité je také „že umění (múzy) tvoří svět“ a utváří i nás samotné (ve smyslu působení na naše chování, vztahy, emoce a tedy i na veškerý náš duševní život). Pokud jde o arteterapii, je pro ni právě takový druh umění jakousi „pokladnicí výzev“. To, zda se ten či onen umělecký experiment v arteterapii ujme, souvisí pouze s jeho léčebným potenciálem, který je ovšem jen těžko měřitelný.

„Ke každému prožívání patří já, které prožívá, jistý způsob, jak prožívá (souzení, představování, cítění, chtění, pochybování, vnímání, hodnocení, tvrzení...), a pak to, čeho se týká tvrzení, chtění, pochybnost... – předmět: matematická poučka, rozhodnutí... něco, co se liší od způsobu prožívání samého“ (Patočka, 1995, s. 18), píše Jan Patočka ve svých úvahách o vztahu duše a těla, který ve vztahu k našemu tématu chápeme jako klíčový. Terapie duše uvádí výše uvedené procesy jako „...představování, cítění,... vnímání či tvrzení“ do pohybu. Jejím cílem není najít pouze jedno integrované východisko. Pracuje s prožíváním a s hodnocením a znovuzačleňováním prožívaného (Descartovo ego-cogitocogitatum, já prožívám prožívané – jak píše Patočka).

Instalace z drobných předmětů je výsledkem zadání

terapeutické etudy, kdy měly studentky arteterapie za

úkol vytvořit zcela osobní sestavu z přinesených drobných

předmětů, symbolizující osobní příběh z jejich života. Každý

detail z instalace byl nositelem informace vypovídající

o pohybech v autorčině psychice a také o jejich vyhodnocení –

šlo tedy o jakousi autoreflexi. (foto Jana Ovčáčková)

14

Psychoterapii a také i arteterapii je třeba vnímat

jako oblasti specifických mezioborových činností, jejichž

charakter je procesuální. Procesy probíhající v kontextech

arteterapeutických setkání lze rozlišit dle toho, zda se jedná

o dění související s duševními obsahy interními (vlastní nitro

klienta a jeho osobnost), nebo zda jde o externí vztahy,

které klient navazuje s prostředím a s lidmi ve skupině. Je

třeba vzít na vědomí, že zmíněné procesy probíhají často

paralelně a jejich účinky vzhledem k terapeutickým efektům

se mohou buď křížit, nebo navzájem posilovat. Jak umění,

tak i psychoterapie a arteterapie mohou být prováděny

individuálně i kolektivně. Povaha psychických procesů,

které při obou zmíněných druzích terapie probíhají, je daná

sledovanými cílovými efekty, ale je také určována nečekanými

náhodami. Procesy prevence a léčení psychických problémů

a psychopatologických stavů jsou dlouhodobé a jejich průběh

je poměrně složitý a mnohdy i nepředvídatelný. Předpokladem

iniciace těchto procesů je jednak ochota a připravenost

klienta ke spolupráci s terapeutem, a jednak i způsobilost

terapeuta k práci s klientem. Časté otázky kladené

v souvislosti s úspěšností psychoterapie a arteterapie se

týkají problému, do jaké míry lze proces terapie naplánovat

a také řídit, a jakou měrou je tento proces ovlivněn

improvizací, empatií a neočekávanými zvraty. V arteterapii

je procesuální charakter spolusdílení materiálu, prostoru

a dění mezi terapeutem a klientem zcela dominantním

rysem. Terapeut se často inspiruje procesuálním a také

intermediálním charakterem současného umění, neboť tvůrčí

procesy přirozeně počítají s náhodou, na jejímž sdílení se

autor podílí spolu s „diváky“ (diváci se stávají také aktéry

samotných děl). Dynamika vnímání, myšlení a samotné tvorby

se přímo dotýká i pohybů v samotné psychice. Smyslem

následujícího textu je naznačit a vyhodnotit povahu těchto

pohybů na konkrétních příkladech arteterapeutické práce

a naznačit možnosti inovace doposud běžných metod

užívaných v terapii uměním, zvláště uměním výtvarným.

15

Terapie obrazem realizované na praxi

studentů PdF MU v psychiatrické

nemocnici. Technika domalované koláže

umožňuje procesuální proměny obrazu

motivovaného námětem krajiny. V průběhu

práce se vynořují stále nové možnosti

řešení kompozice (jde o vrstvení, prolínání

lazur, kombinace různých fotografických

detailů), při nichž se autorům nečekaně

vybavují různé momenty ze života. Toto

vynořování klíčových životních prožitků

a případně i přání je podmínkou otevření

pohybu v psychických strukturách. (foto

Jana Ovčáčková)

Proměnné a konstanty

v terapii uměním

„Umělecká tvorba vyžaduje prostor, a nesejde na tom, jak moc je, či není stísněný. Nezáleží ani na tom, jestli je to místo k rozjímání či úkryt před světem, obyčejný ateliér nebo vlastnoručně stlučený srub: tak nebo tak, vždycky je to odrazový můstek sloužící fantazii k rozletu. A pro umělcevizionáře je tento hmotný interiér bez výjimky i interiérem duševním.“ (Cardinal, 2015, s. 16)

Roger Cardinal zde mluví o spontánním umění v surovém stavu, při jehož vzniku jsou prostor i čas vnímány jako nástroje tvorby. Téměř každý průběh záměrné terapie uměním však podléhá určitým pravidlům souvisejícím s etickými zásadami uplatňovanými v léčebné praxi a ve výchovné a sociální práci. Konstantní – trvalé aspekty práce arteterapeuta vyplývají z etických zásad platných pro sociální práci jako takovou a jsou dány také jeho osobním etickým profilem, souvisejícím s jeho charismatem.

Je však třeba počítat se skutečností, že do procesu terapie uměním vstupují vždy nejméně dvě individuálně založené osobnosti – klient a terapeut, mezi nimiž se vytváří téměř intimní pouto. Vztah mezi klientem a arteterapeutem podléhá také dynamice, která by měla být ze strany terapeuta pod kontrolou a z velké části by se měla vyvíjet podle určitého plánu. Příkladem zde může být jungiánský přístup, jehož uplatnění spočívá v tom, že klienti jsou vyzýváni dlouhodobě k tvoření obrazů, a tyto jsou pak v terapii postupně dešifrovány ve vztahu k odkazům na všeobecnou kulturní platnost a výklady symbolů, které autoři obrazového materiálu spontánně použili. Procesy, které se v setkání odehrávají, jsou tedy ovlivněny oběma stranami a dá se říci, že podléhají vždy neopakovatelnému, jedinečnému průběhu. Terapeut nahlíží skrze slovní nebo obrazové projevy do klientova soukromého života, a to jej do jisté míry zavazuje k respektu osobnosti klienta a následovně k empatickému pochopení jeho problémů. Zatímco profil klientů je proměnlivý – terapeut pokaždé pracuje s jiným klientem, profily a procesy reprezentující chování terapeuta jsou zčásti neměnné (zahrnují určité etické konstanty). Zčásti však i terapeutovo chování obsahuje prvky improvizace, při jejichž aplikaci ale nesmí překročit základní etický kodex. Mezi fixní vlastnosti arteterapeuta patří zcela jistě otevřenost, vstřícnost, profesní nadhled. Arteterapeut by měl být také flexibilní ve věci sledování mnohdy nepředvídatelných procesů odehrávajících se během klientovy tvorby.

„A tak vloží emoční prožitky vlastních motorických orgánů do externích objektů a rozpozná je v kameni nebo v drápu nebo pěsti. Toto rozpoznání můžeme chápat jako objektivaci pojmů. V kameni je ukryta, jak by řekl Platón, idea nástroje, jeho podstata, kterou musí dělník nebo sochař z kamene vyprostit. Schopnost ,rozpoznat‘ lidský motorický orgán v kameni nebo holi je navíc projevem schopnosti promítat pocity a impulzy periferních orgánů na vnější objekty. Projekce subjektivních pocitů naplňuje subjektivitou objekt, který pak bude prožíván jako živý a nadaný impulzy.“ (Frankl, 2003, s. 36) Tímto způsobem nás Frankl upozorňuje na jakési prazáklady tvorby, které souvisí se vztahem subjektu k prostoru a k objektům, které v něm nachází a které se projektováním idejí do hmotných předmětů stávají nástroji či uměleckými díly.

Hlavním hybným faktorem psychiky jsou emoce. Emoce mohou být však pouze zčásti kontrolovány, a pokud někdo prohlašuje, že má svoje emoce, nebo dokonce i city plně pod kontrolou, je to znakem spíše určitého stagnování psychického vývoje, anebo dokonce popření jeho dynamiky jako takové.

18

Klienti psychiatrické léčebny při

tvorbě plošných masek, vytvářených

prostříháváním z papíru a následně

barevným zpracováním technikou

haptického nanášení plastelíny. Masky

vznikaly nejdříve v přímé interakci

s arteterapeutem a později je tvořili klienti

sami. Podoba masky není v tomto případě

přímo dopředu koncipována – vzniká

při roztírání barevných hmot a je stále

proměňována. Emocionální výraz masky se

rodí pouze jakoby z náhody – v konečné

fázi symbolizuje podoba hlavy některý

z palčivých problémů klienta. (foto Jana

Ovčáčková)

Kartonový objekt – vymyšlená stavba.

Autorem objektu je klient psychiatrické

léčebny, objekt vytvořil spolu se studentkou

na praxi. Dynamika vytváření celého objektu

byla podmíněna skutečností, že neexistuje

předem daný koncept podoby výsledného

díla. Improvizace při tvoření z papírů má

abreaktivní ráz – autor transformoval

do vznikajících tvarů svoje asociace

a představy (foto Jana Ovčáčková)

Fotodokumentace vzniku společného

obrazu tří klientů motivovaného námětem

imaginární krajina. Voskový pastel, akvarel

na papíře. Formát A1. (foto archiv autorky)

„Filozoficky jsem přesvědčen, že síla organizované

arteterapie byla přesně v jeho rozmanitosti. Funkčně však tyto rozdíly – vyjádřené silnými, individualistickými a vokálními osobnostmi – často vedly ke konkurenční bitvě o moc a dominantní postavení v komunitě umělecké terapie, která spotřebovává důležitou vnitřní energii, která by mohla být lépe využita i jinde.“

1

Z Jungových úvah o smyslu arteterapie vyplývá,

že při malování, kreslení či jiných výtvarných aktivitách inspirovaných duševními hnutími dochází k jakémusi přelévání sil zevnitř ven a naopak. Toto „přelévání“ či „proudění“ je podmínkou dalšího psychického vývoje klientů arteterapie, který je v symbolech předznamenán v jejich výtvarných produktech.

Na počátku každé tvorby, jedná-li se o tvorbu

vypovídající o nitru jedince, jsou emoce. Emoce nevznikají náhodně – jsou to sociálně konstruované procesy, zahrnující osobní zážitky libosti a nelibosti, jsou často doprovázené fyziologickými změnami, motorickými projevy, a mají vliv i na proměny chování.

1 „Philosophically, I am convinced that the strength

of organized arttherapy has been exactly in its

inclusiveness of differences. Functionally, however, these

differences – expressed by strong, individualistic and vocal

personalities – have often resulted in a competitive battle

for power and dominance in the art therapy community,

which consumesimportant energy internally that could be

better used elsewhere.“

Junge, M. B. (2014). Identity and Art Therapy: Personal

and Professional Perspectives. Springfield, Illinois, U.S.A.:

Charles C Thomas.

MLA (Modern Language Association)

Junge, Maxine Borowsky. Identity And Art Therapy: Personal

And Professional Perspectives. Springfield, Illinois, U.S.A.:

Charles C Thomas, 2014. eBook Collection (EBSCOhost).

Web. 31 Jan. 2017.

20

Hliněné objekty vytvořené klienty

psychiatrické léčebny. Anděl na první

fotografii představuje spontánní práci,

která vznikla mimo arteterapeutická zadání.

Objekty na další fotografií vznikly jako

otisky rukou a paží se záměrem vyvolat

pohyb téměř „psychofyzický“ – fyzické

otisky probouzely představy o prostoru

a o budoucí prostorové instalaci motivované

nejrůznějšími tématy, jako například

schránka, vize domu, úkryt apod. (foto Jana

Ovčáčková)



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.