načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Dvacet tisíc mil pod mořem - Ondřej Neff; Jules Verne

Dvacet tisíc mil pod mořem
-15%
sleva

Kniha: Dvacet tisíc mil pod mořem
Autor: ;

Jeden z nejúspěšnějších románů Julese Verna, který je stále živý díky tajuplné postavě kapitána Nema Vedle Nema si oživte postavy profesora Aronnaxe, jeho sluhy Conseile, harpunáře ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  279 Kč 237
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50% 50%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-09-02
Počet stran: 236
Rozměr: 163 x 238 mm
Úprava: 202 stran : ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: podle románu Julese Verna volně vypráví Ondřej Neff
ilustroval Zdeněk Burian
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000040240
EAN: 9788000040240
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jeden z nejúspěšnějších románů Julese Verna, který je stále živý díky tajuplné postavě kapitána Nema Vedle Nema si oživte postavy profesora Aronnaxe, jeho sluhy Conseile, harpunáře Neda Landa nebo prostředí bájného Nautila... Znalec a sběratel „verneovek“ Ondřej Neff příběh nově převyprávěl, takže je přístupný a atraktivní i pro současného čtenáře. Ozdobou knihy jsou ilustrace Zdeňka Buriana - právě současné vydání obsahuje všech 16 kvašů a všechny pérové kresby, které dokonale podtrhují exotickou a dobrodružnou notu tohoto příběhu. Kniha vyšla v minulosti s Burianovými ilustracemi dvakrát, avšak teď poprvé vychází s kompletním obrazovým doprovodem. Bohužel se nedochoval originál barevné obálky, proto zařazujeme reprodukci vytištěné obálky na zadní stranu potahu. Čtenář dostává do rukou dílo převyprávěné tak, aby vynikl spád děje, plného záhad a napětí. Svým pojetím odpovídá rytmu jednadvacátého století.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ondřej Neff; Jules Verne - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Dvacet tisíc mil pod mořem" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

37

Kapitola 5.

Podmořská procházka

Moji druzi se zachovali tak, jak jsem předpokládal, i když byl mezi nimi rozdíl. Conseil svolil bez zaváhání, kdežto pocity harpunáře Neda Landa byly smíšené. Chápal jsem to, protože tajemství kapitána Nema jsem si muselponechat pro sebe. Přátelům jsem mohl svěřit jen jeho část a se svým svědomím si vyřídit, zdali je takové sdělení bližší lži, nebo pravdě. Museli se smířit s tím, že jsem se přestěhoval do kabiny v přední části lodi. Conseil to přijal jakosamozřejmost, ovšem na Nedovi Landovi bylo vidět, že ho to přece jen trochu mrzí. Oznámil jsem jim, že náš další pobyt na palubě Nautilu je dobrovolný a že můžeme loď opustit třeba hned. To byla pravda. Dále jsem řekl, že jsem se rozhodl zůstat a následovat kapitána na jeho výzkumné plavbě. To byla také pravda. Jen to jsem zamlčel, jaký je cíl plavby. O pátrání po vulkanitu jsem se jim nezmínil. Ctil jsem tajemství s ohledem na přání kapitána Nema i sohledem na obecné zájmy. Dovedl jsem si představit, co by se stalo, kdyby setajemství rozšířilo a dostali ho do rukou lidé, jako je kapitán Hilar Farragut.

Ned Land se nakonec rozhodl zůstat hlavně proto, aby chránil Conseile a mne. Třebaže jsme oba obepluli několikrát celý svět, a tudíž jsme se plavili po všech sedmi mořích, jak se říká, námořníci z nás nebyli. V očích Neda Landa jsme byli suchozemské krysy, které se na palubu toliko přimotaly, a jako takoví jsme byli podle něho tak trochu nesvéprávní. Navíc Ned Land pokládal Nautilus za krajně nebezpečné plavidlo.

„K výpravě se připojím,“ prohlásil nakonec. „Jedno vám ale řeknu,profesore. Kdybych viděl, že se schyluje ke ztroskotání, prchám a vás oba beru s sebou!“

„A co když v tu chvíli budeme padesát metrů pod hladinou?“ zeptal se Conseil. V očích mu čtverácky zajiskřilo.

Ned Land se na něho pohrdavě ušklíbl.

„Tak hloupou otázku si může položit jen suchozemec. Kanadskýnámořník se nevyptává. Ten jedná!“


38

Takže jsme museli vzít na vědomí, že v případě nebezpečí nás Ned Land popadne a vyvleče, i kdybychom v danou chvíli byli na dně mořském.

Šestnáctého listopadu jsme dorazili po klidné plavbě východním směrem k ostrovu Crespo. Stále jsme se více méně drželi na třicáté rovnoběžce severní šířky. S kapitánem jsem se několikrát sešel v jeho kajutě. Povídali jsme sinezávazně o životě pod mořskou hladinou. Kapitán se choval klidně. Přesto jsem si všiml, že se ručička vulkanometru na stěně jeho kabiny povážlivě blíží osudné hodnotě deset. Pak následuje červené pole a nula. Z Nautilu bude parník bez uhlí. Anebo ryba bez vody, chcete-li.

Onoho šestnáctého listopadu ráno vstoupil službu konající námořník do mé kabiny a požádal mě, abych ho následoval do salonu. Choval se velmi zdvořile. Ostatně, měl jsem radost, jak dobře nás posádka přijala a hlavně, že Ned Land se s muži z posádky spřátelil. Cítil se mezi nimi přece jen víc mezi svými, třebaže považoval za svoji stavovskou povinnost je škádlit poznámkami o lodi, která pořádnou lodí není a je vlastně jen vrakem, dočasně plujícímněkde mezi hladinou a mořským dnem. Jen s jediným členem Nemova mužstva jsme nemohli zcela dobře vyjít. Byl to pan Tribute, kapitánův zástupce. Mezi mužstvem se těšil vážnosti, jak to na řádně vedených lodích bývá zvykem.Zástupce kapitána je přece jen tak trochu kapitán, a dokonce přebírá jehopovinnosti, když je kapitán zaneprázdněn. Je však členem mužstva, spí s mužstvem v ubikaci, stravuje se s ním, a když je třeba, musí přiložit ruku k dílu jakořadový námořník. Tak aspoň to bylo zavedeno na Nemově lodi, jak jsemvypozoroval. Tento pan Tribute nemohl Nedovi Landovi zapomenout prudký útok, jehož následky ještě dlouho pociťoval na krku. Nelibost vůči Landovi vztáhl i na Conseile a mne. Mrzelo mě to, protože nemám rád napětí, zvlášť ne v tak omezeném prostoru, jako je paluba ponorky.

Námořník, který vstoupil do mé kabiny, patřil mezi ty, s nimiž jsem vycházel velmi dobře. Na jeho chování bylo něco zvláštního a vycítil jsem, že se schyluje k nějaké mimořádné události. Měl jsem z toho radost, protože denní rutina už začínala být trochu únavná. Námořník mě zavedl do hlavního sálu lodi. Tam už čekal kapitán a také Ned Land s Conseilem.

„Využívám příležitosti, abych vás pozval na vycházku,“ začal kapitán Nemo.

„Po ostrově?“ nedokázal Ned Land ukrýt svoji dychtivost.

„Nikoli, statečný námořníku. Projdeme se po mořském dnu.“

Při tom pomyšlení se Ned Land otřásl jako pes, který vylezl ze studené vody. Jeho odpor byl tak očividný, že se ani jinak vážný kapitán Nemo neubránil úsměvu.


39

„Své hosty k ničemu nenutím,“ řekl mu.

„Ještě to tak!“ vykřikl Kanaďan, odhodlaný se procházce bránit.

„My však pozvání rádi přijímáme,“ prohlásil jsem poté, kdy jsem se setkal s Conseilovým zrakem a získal od něho tichý souhlas. „Ještě jsme nemělipříležitost poznat mořský život zdola.“

Na procházku jsme se vydali hned po snídani. Ponorka Nautilus bylavybavena podmořskými skafandry s dýchacími přístroji soustavyRouquayrol-Denayrouz, ovšem velmi zdokonalenými kapitánem Nemem. Tento přístroj měl několik částí. Především to byla ocelová nádrž, do níž se plnil pod tlakemstoadesáti atmosfér vzduch. Nádrž si potápěč připevnil na záda dvěma popruhy jako voják torbu. V horní části nádrže je přístroj s měchovým mechanismem, který propouští vzduch pod normálním tlakem. Výdechová trubice ústí dokulaté celohlavové přílby z mědi. Ta je připevněna ke gumovému oděvu pevným okružím pomocí šroubů. V nádrži je zásoba vzduchu pro osmi aždevítihodinový pobyt pod vodou. Další důležitou součástí skafandru je Ruhmkorffova elektrická svítilna. Pravým překvapením pro mne ovšem byly pušky, jimiž jsme měli být vyzbrojeni. V pažbě z ocelového plechu byla dutina, která sloužila jako nádrž na stlačený vzduch. Spoušť byla spojena se záklopkou. Stlačený vzduch vyráží z jejich hlavně malé skleněné baňky s ocelovým pláštěm, zatíženépáleným olovem. Jsou to maličké kondenzátory, nabité elektřinou o vysokémnaětí. Při nejlehčím nárazu se vybíjejí a zvíře klesá ihned mrtvé, ať jesebesilnější. Do každé pušky se vejde zásobník s deseti náboji, které se pod tlakem pružiny vsouvaly po výstřelu do hlavně.

Komora s podmořskými skafandry byla v prostoru mezi strojovnou apláštěm ponorky. Na stěně viselo na tucet takových skafandrů. Když je Ned Land spatřil, s konečnou platností se procházky vzdal.

„Vy do těch šatů skutečně polezete, pane Aronnaxi?“ ubezpečil se.

„Musí to být, Nede.“

„Dělejte si, co chcete,“ odpověděl harpunář s pokrčením ramen. „Já však, pokud mne někdo nedonutí, to nikdy na sebe nevezmu.“

„Nikdo vás nutit nebude, mistře Lande,“ řekl kapitán Nemo.

„A Conseil se toho odváží?“

„Jdu všude s panem profesorem,“ odpověděl Conseil.

Na kapitánovo zavolání přišli muži z posádky a pod dohledem panaTributa nám pomohli se obléct. Oblek tvořily kalhoty a kabátec. Na koncinohavic byly velké boty s olověnou podrážkou. Tkanina kabátce byla vyztuženaměděnými pruty, jež chránily hruď před vodním tlakem, ale umožňovaly volné dýchání. Rukávy ukončovaly rukavice z poddajné gumy. Kapitán Nemo, jeden z jeho druhů, vzrůstem skutečný Herkules s obrovskou silou, Conseil a já


40

jsme byli brzy oblečeni a těšili jsme se na zážitek, pro nás dva zcela nový. Jen

zachmuřený Tributův pohled mi trochu kazil radost.

Jeden z mužů posádky mi podal pušku.

„Kapitáne Nemo,“ obrátil jsem se na velitele výpravy, „ta zbraň je dokonalá a toužím si ji vyzkoušet. Nerad bych ji ale zkoušel při první vycházce na dně mořském.“

„Chápu,“ přikývl kapitán a na jeho pokyn mi Tribute podal tradiční zbraň, jakési kopí s ostrým hrotem. Vděčně jsem ji přijal a snažil jsem se nevnímat posměšný výraz v jeho obličeji. Elektrickou pušku převzal námořník, který nás měl na vycházce spolu s Nemem doprovázet.

„Ale jak se dostaneme na dno?“ vyzvídal jsem.

„Nautilus teď leží na dně v hloubce deseti metrů. Stačí prostě vyjít ven.“

Z šatny jsme sestoupili do malé místnosti ve spodním podlaží. Zaslechl jsem, jak se nad námi zavírá poklop. Obklopila nás tma. Po chvíli jsem zaslechl ostrý sykot a cítil jsem, jak mi od nohou k hrudi stoupá chlad. Opravdu! Do komory byla vpuštěna voda z moře. Jakmile byla komorazaplavena, otevřely se vnější dveře a v příštím okamžiku jsme už kráčeli pomořském dně.

Bylo asi deset hodin dopoledne. Sluneční paprsky dopadaly šikmo nahladinu a v jejich světle, rozloženém jako hranolem, jsme spatřili úžasné divadlo podmořského života. Kapitán kráčel první. Netrpělivě mi pokynul, když jsem se co chvíli zastavoval, abych si prohlédl nádherné exempláře mlžů, kterých tu byly miliony. Ukazoval k jakési temné mase před námi. Urazili jsmeněkolik desítek metrů a pak bylo jasněji vidět, kam směřujeme.

Před námi se objevil podmořský les. Obrovské stromovité rostliny měly kmeny i větve rovné jak ocelová tyč a všechny se tyčily vzhůru. Nikdy jsemnespatřil podobný úkaz a ani jsem ho spatřit nemohl, protože žádný pozemský les se nepodobá tomu, co roste na dně v okolí ostrova Crespo. Rozhlížel jsem se kolem sebe, když se ke mně kapitán, kráčející několik kroků přede mnou, rychle vrhl a uchopil mě za paži. V následující vteřině mě strhl k zemi. Při pádu jsem si stačil všimnout, že totéž udělal jeho druh s Conseilem.

Těžko jsem se vzpamatovával z leknutí a na okamžik jsem podlehl panice a zalitoval, že jsem nedal na rady Neda Landa a nezůstal v bezpečípodmořského člunu.

Kapitán mi ukazoval vzhůru. Mezi kmeny se objevila obrovská vřetenovitá tělesa a proplula v těsné blízkosti nad námi. Byli to nevídaní žraloci sobrovským ocasem. Stačil jsem zahlédnout jejich strnulý pohled jakoby skelných očí. Z otvorů kolem čenichu vylučují světélkující látku, která jim dodávástrašidelného vzhledu. Naštěstí tato žravá zvířata, schopná překousnout člověka


41

jediným stiskem čelistí, špatně vidí. Minula nás bez povšimnutí, ačkoliv se nás

svými hnědavými ploutvemi téměř dotkla. Vyvázli jsme o vlas z nebezpečíhoršího, než by bylo setkání s lidožravým tygrem v džungli.

Kapitán chvilku čekal, než dal pokyn, abych vstal. Poté se zvedl i jehonámořník a pomohl na nohy i Conseilovi. Pokračovali jsme v cestě, ovšempřiznám, že po tomto setkání jsem nekráčel už tak volně jako předtím. Byl jsem rád, že mi pomáhá kopí. Opíral jsem se o ně jako o hůl.

Dno na tomto místě klesalo a les řídl. Vstupovali jsme na jakousipodmořskou mýtinu. Bylo zde vidět na větší vzdálenost než v lese. Ukázalo se však, že ani toto místo není bez nebezpečí. Obešel jsem veliký balvan a strnul v hrůze. Přede mnou se vynořil obrovský krab. Nemusím zdůrazňovat, že ještě nikdy předtím jsem neviděl tak obrovitého jedince a netušil jsem, že taková zvířata mohou vůbec existovat. Pošetile mě napadlo, zdali se Conseilovi podařilo správně ho zařadit do vědeckého názvosloví. Neodvažoval jsem se pohnout.Kaitán Nemo však neztratil duchapřítomnost, ukázal svému druhovi naohyzd>


42

ného korýše a námořník ho pažbou pušky ihned zneškodnil. Viděl jsem, jak se

děsivé nohy mořského pavouka zmítají v předsmrtné křeči.

Doufal jsem, že to bylo poslední nepříjemné setkání na této vycházce,kterou jsem v duchu už přestal nazývat vycházkou a začal ji vnímat jako krajně nebezpečnou výpravu. Natolik nebezpečnou, že jsem si musel položit otázku, proč kapitán Nemo vystavuje život nás všech takovému riziku. Pozorováním podmořského života jsme se přece mohli kochat v pohodlí Nautilu, usazeni v křeslech u oken!

Když jsem v úvahách dospěl k tomuto bodu, začal jsem si všímatpodmořské scenerie kolem sebe. Skalní útvary, které se kolem nás začaly vynořovat, byly nepochybně sopečného původu. V průrvách jsem spatřil valy ztuhlé lávy. Sopka zde naposledy promluvila, soudě podle tloušťky živého krytu, předjedním nebo dvěma staletími. Z hlediska geologického je to mžik.

Nemo se zastavil a ukázal nahoru. Zvedl jsem hlavu, poněkud jsem senaklonil a v průzoru přílby jsem vysoko nad námi zahlédl obrys lodního trupu. Kapitán opět vykročil, ovšem pomaleji, ostražitěji. Překvapilo mě to. Čím by nás mohla ohrozit loď vznášející se nad našimi hlavami?

Nějakých pět metrů před námi se najednou objevil temný stín. Hlavou mi mžikla čerstvá vzpomínka na setkání se žraloky. Hned jsem si uvědomil, že se mýlím. To, co jsem spatřil, byl živý člověk.

Byl to skoro nahý muž tmavé pleti, opásaný lanem. Na zádech měl veliký síťovaný vak. Mezi nohama svíral kámen, který ho táhl do hlubiny. Že by lovec perel? Nikde jsem tu nezahlédl žádné perlorodky. Kolem nás byly jen balvany.

Tělo toho muže se snášelo do míst, odkud vycházela namodralá záře.Přišlo mi, že se tam snad skrývají oni světélkující žraloci, které jsme před malou chvílí potkali. Doufal jsem, že ten člověk ví, co dělá, a nežene se bezhlavělidožravým žralokům do chřtánu.

Kapitán pokynul, abychom si pospíšili. Napnuli jsme všechny síly a brzy jsme se dostali na vrchol skalního hřebene.

Pod námi byla temná průrva. Na jejím dně světélkovaly nějaké nerosty, o jejichž povaze jsem neměl tušení. Ten člověk vzal do ruky kus velký asi jako střední pomeranč a uložil ho do vaku na zádech. Náhle se vztyčil a oběma rukama škubl lanem, aby dal znamení druhům na palubě. Ti ho mělivytáhnout.

Pochopil jsem, proč tak učinil. Objevil se nad ním obrovský stín. Byl to velký žralok, možná náležící k hejnu, jemuž jsme o vlas unikli. Blížil se k muži s planoucím okem a otevřenou tlamou.

Oněměl jsem hrůzou, neschopen jediného pohybu. Ani mě nenapadlo, že bych mohl použít své kopí!


43

Žravý netvor se mohutným rozmachem ploutví vrhl k nešťastníkovi. Ten udělal prudký pohyb stranou, takže žralokovy čelisti ho minuly. Zato ho zasáhl ocas té příšery. Muž okamžitě ztratil vědomí. Přestal škubat lanem a vak se světélkující horninou ho přitiskl ke dnu.

Trvalo to sotva několik vteřin. Žralok se vrátil, obrátil se břichem vzhůru a chystal se člověka překousnout ve dví. Vtom se vymrštil kapitán Nemo,dosud skrčený vedle mne. Rychle vyrazil s dýkou v ruce a zaútočil přímo nanetvora.

Žralok zpozoroval novou kořist. Otočil se břichem dolů a zamířil kekapitánovi. Nemo s úžasným klidem čekal na útok. Když zvíře vyrazilo, kapitánzázračnou rychlostí uskočil, vyhnul se tak srážce a vrazil dýku bestii do břicha.


44

Žralok celý zrudl krví, která se mu řinula z rány. Moře kolem ruděpotem

nělo, že nebylo vidět ani na délku paže. Chvilku to trvalo, než jsem v jasnější

vodě rozeznal kapitána, zavěšeného na žraločí ploutvi a bojujícího s netvorem.

Zasypával břicho svého protivníka novými a novými ranami, avšak rozhodu

jící ránu, která by zasáhla netvorovo srdce, se mu nedařilo zasadit. Žralokse

bou zmítal tak prudce, že rozvířil vodu a téměř nebylo možné zůstat stát. Chtěl

jsem vyrazit kapitánovi na pomoc, avšak hrůza mi ochromila údy. Kapitán padl

na dno, sražen váhou obrovského těla. Žralok otevřel čelisti, jako by to byly

mechanické nůžky. Kapitánovi zbývala poslední vteřina života.


Vtom jsem vedle sebe zahlédl nějaký pohyb. Žralok sebou příšernězacukal, kapitána minul, chvilku ještě sebou zmítal v předsmrtné křeči a vnásledujících vteřinách pomalu klesal na dno, krvácejícím břichem vzhůru.

Vedle mne stál Conseil s elektrickou puškou v ruce. Uvědomil jsem si, jak strašná je to zbraň a jak je účinná v rukou chladnokrevného muže.

Kapitán vstal, nachýlil se nad bezvládným Indem, vyňal světélkujícíhorninu z jeho vaku a pak oběma rukama škubl lanem. Ti nahoře začali potápěče rychle vytahovat. Doufal jsem, že ho vytáhnou včas a přivedou k životu. Tito lovci perel jsou od raného mládí cvičeni k dlouhým ponorům a vydrží bezdechu celé minuty.

Kapitán nám pokynul a podle jeho příkladu jsme nakládali světélkujícíkameny do našich vaků. Brzy zde nezbyl ani jediný a my jsme se vydali nazpáteční cestu.

Když jsem se ohlédl, spatřil jsem, jak se nad opuštěnou průrvou vznáší pět temných těl. Zřejmě se do vody vrhla nová vlna potápěčů, aby se zmocnila toho, co jejich druh nemohl posbírat. Netušili, že se vrátí na palubu sneořízenou.

Vraceli jsme se a já konečně pochopil smysl této vycházky. To, co neseme ve vacích, je vulkanit, hornina, která propůjčuje Nautilu jeho sílu. A kapitán si přál, abych si prohlédl místo, kde se hornina nalézá, a tak mu pomohlodhalit i další naleziště látky, jež pro jeho loď byla nezbytná.

A také jsem pochopil, že na celém světě je jediný další muž, který o síle vulkanitu věděl a který neváhal vyslat nahé neozbrojené muže do nebezpečí, aby mu ho přinesli.

Tím mužem byl kapitán Hilar Farragut, někdejší Nemův společník, nyní smrtelný nepřítel.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist