načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dva kostely - Sebastiano Vassalli

Dva kostely

Elektronická kniha: Dva kostely
Autor:

Na počátku se zdá, že v Rocca di Sasso – smyšlené horské vesnici podobné mnoha jiným alpským vsím, nad níž se tyčí vysoká majestátní hora opředená spoustou legend – se čas ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  209
+
-
7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6% 40%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Pistorius a Olšanská s.r.o.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 275
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z italštiny přeložila Kateřina Vinšová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-878-5582-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Na počátku se zdá, že v Rocca di Sasso – smyšlené horské vesnici podobné mnoha jiným alpským vsím, nad níž se tyčí vysoká majestátní hora opředená spoustou legend – se čas jako by zastavil, „minulost tu nikdy doopravdy nepomine a přítomnost není nikdy doopravdy přítomná“. Ale nic netrvá věčně. Do zdejšího tvrdého, ale poklidného života těžce zasáhne první světová válka, kterou vedou lidé z údolí, kde „řeky tečou na sever a na východ, proti těm, kde řeky tečou na jih“. Sledujeme osudy a vývoj několika postav, hlavních hrdinů příběhu, odvedených všeobecnou mobilizací na frontu. Patří mezi ně někdejší učitel Luigi Prandini, kdysi socialista, pak přívrženec vstupu Itálie do války a posléze fašistický hodnostář; a jeho souputník Ansimino, muž s „chytrostí v rukách“, řidič autobusu a šikovný kovář a automechanik, který naopak za druhé války pomáhá partyzánům, k nimž se přidal jeho syn. Kolem nich spřádá autor množství lidských osudů, dramat, tragédií i radostí, v jakési kronice doby, jež je fragmentem velkých dějin.
Sebastiano Vassalli v příběhu dvou kostelů, z nichž jeden postavili mobilizovaní muži před odchodem do války a druhý přeživší veteráni, předkládá „v kostce“ italské dějiny dvacátého století s přesahem do dnešních dnů. Činí tak s nadhledem, ironií a pro autora typickým smyslem pro zkratku, ale i s hlubokým lidským pochopením.

Zařazeno v kategoriích
Sebastiano Vassalli - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Se bas tiano Vas salli

Dva kostely



Se ba sti ano

Va ssalli

Dva kostely

Z it alš tin y pře lož ila Ka teřina Vinšov á

Pis to ri us & Olš ans ká

Př íbra m 2017


Questo libro è stato tradotto gra ziead un contributo

alla tr aduzione as seg natodal Mi ni sterodegli Affari Est eri

e de lla Co operazione Int ernazio na le Italiano.

Tato kniha vychází za fin anční podpory italskéhoMinisterstva

zahra ničníc h vě cí a mezinárodnísp ol upráce.

Vy dánílas ka vě po dpořilorov něžMin isterstvo kultury

České republiky.

© 2015-2017 Rizzoli Libri S.p.A. / BUR Rizzoli, Milan

Translation © Kateřina Vinšová, 2017

ISBN 978-80-7579-006-4 (PDF)

ISBN 978-80-87855-82-9 (t ištěnákni ha)


Tento příb ěh

Př ed mluva Se bas ti ana Va ss alliho

Ten to pří běhse stej ně ja ko kaž dý jinýodehráváv prostoru a v čase.

V pr ost oruje je ho ús tře dnímbodem je dnavysoká hora, již je z ní -

žiny pod ní vidětna stovky ki lometrů da le ko a kteroujeden bás -

ník předmnoha lety nazval „Bí lý št ít “. Je součástíhorského pásma

zva ného Alpy, kter é se nachází ve středunaší sta ré Evropya tvoří

ta kří ka jíc jejípát eř. Nosnoukonstrukci. A prá vě tady, na této kři -

žov at ce ku ltu r, národů a ja zy ků, se rodídalší zá chytný bodpří -

běh u, kter ý se ch ystám vyprávět , bod,jen ž námho pomůže um ís -

tit v ča se. Hudebnícelek prováz enýsl ovy.Hymna: Internacionála .

Dne s už ji zpí vá málokdo a mál okdo ji pa matuje. In ter nacionála je

sy mbole m dob y, kte roujsme nechali za sebou,a je také symbo -

le m jedn oho nábože ns tví : nábožens tví práce,pro něž se zapálila

ve lk á část svě ta a kterédosud ještě trochu doutná.

„P rác e osvo bo zuje.“ Ta to věta,je ž sama o sobě ne ní ni jakod -

pudi vá,ale st al a se od pudivou , pr oto že byla napsa ná že le znými

písmen y nadbránou vedoucí do oh rad y otroků,shrnuje vůbec

nejvýstiž něj i náboženství prá ce a ideu,kte rouza st ávalo. Ve lký

sen, ja ký se rod í z velkého neš tě stí. Se n o de fini ti vn ím os vobození; o zla témvěku, kdyuž nik do nebude slo už it druhému a kd y

bla hobyta ra do st ze životabud ou ko nečně dostupnévš em.

Před sto pa de sát i le ty vzniklaz toho sn u hymna:Internacio ná -

la . Ta pak znělapo všechkoutech sv ěta,ale pů vo dněse zr od ila

v těc ht o ho rá ch a údolích ko le m Bí léhoštítu, kde se ná š př íbě h ode hrává.

Aut ore m je jíhote xtuje si ce ji stý Francouz Pierre Degeyter, ale

podstatná hudební čás t exist oval a ješ tě předsl ovya hrá valase v Al -

pá ch . Bylato „pocho dovápíse ň“ odmaestra Vincenza Pe traliho

7


s názvem Oro bi a. Jak posléze do šlok tomu , že se z alp ské písně

sta la hymnalid sk éh o rodu(„Posle dníbi tvavzpl ála / De jmese na

pochod / In te rn acionála/ je zít řk a li dskýrod“), zůstane tajem -

st vím,které pra vd ěpodobněnikdy nikdo nerozluští . Jak zn ámo,

hudba je ta nejpřelétavější a ne jsnáze zas lec hnutelnávě c na svě tě.

Al e je pěknéa potě šuj ící,že za nez dař enýmirevolucemi a zkla -

manými na dě jemi,za kr ví a slz amivá lekse tajíma je státní pohle d

na vy soké ho ry.

Je po tě šujícípo myšlení, že se vše rod í ze snua že se to ro dí ta dy; a že se potom vše zn ovuposkládá do tichaa velk oleposti to hotokraj e.

Tohle je př íbě h jednéalps ké ves ni ce a mužůa žen žijícíc h v epoše Inter nacio nály. Dlouhé epo še trvajíc í ví c ne ž sto let . Není to příb ěh vel kéhosnu a nen í to ani příběh ná bo žens tví pr ác e, kte - rém u se v tě ch to horácha údol ích nik dy nepod ařilo slavit tr iumf; a tedy ho nelze vy právětna jeho základě. Al e i ta dy ži li v onédobě muži a žen y, bylato je jichdoba a jej ich příběhy to dokazují.

I ta dy se sni lo , jak o vš ude...

Srpe n 2009

Potom co byl a oficiální hymnou Svazu sovětských socialistických republik

a co prováz el a „dlouhýpochod“ pr ezidentaMao Ce-tunga, potom co roz -

dmý ch al a sp ou styna dějípo cel émsv ětě,se můžealpská píseň maestra Pe -

tr al ih o vrátit do tichaa po kl idumí st , kdese zrodila,a počkat, až se ve světě

pro sadínějakéno vé náboženství . Veli ce pozemskéa velice lidskénábožen -

ství . Te ď už jediné, kte ré můželidemslibovatspásua jehož potřebakaždým

dn emcit eln ě vzr ůs tá.Náboženství přírody a životního prostředí by se

mo hlo zr oditprá vě tady,v srdci na ší staréEvropy,kdevšechnozačalo.Aby

to vše chnojednoho dne nemuselo skončit.

8


DVA KOSTELY

Je ho Ve liče nst vu Bílé mu štítu



1

Hor a- Bůh

Vš ec hnoza čal o čty řmivý stř ely,kte ré se rozlehl y tich emho r.

Vš echnozačalo nehybný m tělemve sněhupo třís něném krví

a kouskem plí šk u: něcoja ko odznak, který kdosi na tě lo pohodil.

Na tom odz naku,jenž bude dlou ho př echováván v soudní ch ar -

chiv echjako vra hův „podpis“a te dy i jak o zá kl adní poznatek vyše třování, jso u plasticky vyvedená slova: UŽ ŽÁDN Í SLUH OVÉ , UŽ

ŽÁDNÍ PÁ NI.

Ja k se ukáže, tělole žíc í nehybně na sněhu pa tři lo šestatřice til etému st ráž mistroviErnestu Pra nd ini mu,ženatému a v dob ě tě chto

ud álostíotc i dv oule té ho dítě te. Malý Luig i Prandini , syn oběti,si

na svéhootce neuchov á žád nou ži vouvzpomínku. Až vyr oste,

po zn á a zapamatuje si tvářmuž e s vla sy ostříh an ými„n a je žka“,

pří snýpohled a sevře né rty se svě še nýmikoutky. Fakticky ho

pozn á a zapamatuje si ho z fotografie, kteroumá matka v lo žnici

na pr ádelní ku v per leťovémrámečku. Zato z ot covapo hřbu ut kví

ma lémuLuigim u v pa mě ti pár kusých ob razůa zv uků, tonou -

cí ch v jakésimlze. Budesi pamatovat oz věnuslov (nikoli slova,

al e to, jak se roz léh al a loděmi farního kostela v Oru) dvou smu - te čn íchprojev ů: farářea je dno ho důstojníka ze sborukarabin ié - rů, k ně muž ot ec patřil. Bu de si vzpomínat na se be v náručísvé Nep oskvrněn é ma tk y a na tvářdůsto jníka,která se přiblíží k jej í tvá ři a ře kn e jí : „V íme, kdo js ou vrazi, a dopadneme je. Dávám vá m svéčes tn é sl ov o, že udělám e vš e, abychomje pře dalisp ra - ve dl nosti. “

(P ozději muvšak řeknou, že otce zabil neznámý pašerák.)

11


Černobíle se mu budevybavov at pohřební průvod. Muži a ženy be z tvá ří kráčejícík ves nickému hřbitovu a pomalé od bíjen í zv onů.

Bi m bam. Bimbam.

Ta ko vé js ou prv ní vz pomínky naš í prvnípostavy. Takhle začí - ná její ži vo t, po hřbem;potom ale vzpomínky zvol na začnou na se be na vazovat a bu de z nichděts tví pln é he r a dob ro družství ve ves nic i jm éne m Oro(tedy „zlato “) nazvané tak kvůli do lům, kt er é je dosud vi dětna úbo čí hory a kter é, jakří ka jí star ci , kd ysi tím vzácným kovem oplývaly. Právě ty opuš těnédoly jso umístem her (nebezpečných) a dobr odružství (někdy i sm rt el ných) a děti majípř ísn ě zakázáno ta m chodit; občas se v nichněkt eré ztr at í nebospadne do ša chty,od kudse ne dá dostat.Dalším mí stem her a pr ůzkumů pro ma léh o Lu igi ho a je ho kamarády je ře - čiš tě řek y st ékají cí z Bílého štítu, kte ré budeme řík at Ve lká(s tejně jak o budeme na zývatVelké i údolí, v němž ves nice Oro le ží ), na rozdíl od je jí ho př ítokuMalé ře ky a pro roz lišení dv ou úd olí , v nichž žijí naš e postavya kde dojdei k nejdů ležitějš ímudálostem na šeh o př íběhu. Pochopitelně ob ě údolí , Vel ké i Malé, st ej - ně jak o Bíl ý štít se na zeměpisný ch map ác h jmenují ji nak.Pokud by někdochtěl zjis tit jejichpr av á jména, ne dá mu to ve lk ou ná - mahu; mo žn á pakale pochopí,že pr ostor,v němž se ode hrávají příb ěhy,není stejný jakoprostor našeho každo denního živ ot a, a že kdyžho budeme vyhledávat v atlasech, nakon ec tím o ně co, ne- li o vše ch no přijdeme.

Po chopídůvod těch smyšlen ýc h jme n: Velké údolí a Ma lé úd ol í.

Bí lý ští t.

Ale vraťme se k naší pr vníposta vě a jejímu dětství.

Dětst ví a dos pív ání Lu igihoPr andiniho a vše ch ostatníchdě tí

ja ko on,které žijí ve ste jnédobě a v těchto údolích ko lemvysoké

hory, ovládánáboženstvía jeho symboly . Je dnak ob ra zy ve far ním

12


kost elev Oru, zas věcenémar chandělu Mi chalo vi, kte ré znázorňu jí posle dn í souds blah oslave ný mi na jed né straně, zatracenými na opačné straně a pá nembohem jak o soudce m up ro st řed.

Dále prosl ov y a ká zánítěch, kteř í řídí ži vota smr t, tedy kn ěží . Pak

ut kv ělépředstavy paní Neposkv rněné, Luigihomatky ; ta se po

man želověsm rti uzavře dosvé hosv ět a pobožnost í, ná bo ženských obřadů,rozjímání a nakone c, až syn dospěje, vs toupído

klá št era.A také spousta kostelů a kaplič ek roztrouš en ýc h po horác h s ob raz y Panny Mariea sv at ého Kryštofa, sv ětcepře náše jící -

ho do be zpečíduše přes ře kuhříc hu a pat ronanaš ichúdolí.

Avšak na de vší m v údolíVelk é ře ky a v my šl en káchtě ch , kt eří se

tu nar odili a kte ří tu žijí , je přítomnost Boha, jenž pře bý vá ve vy -

soké hořea ale spoň v ur čitém smy sluje sá m vysokou horou.

Povíme si o ní?

Chce-l i člo vě k doo pr avdyznát ta to místa,musí zn át i pověsti , kter é se v zimě vyprávějí u kr bu a kte ré posl ouc há i ma lý Lu igi s oči mana vrc h hla vy.Podle těchto po vě stí neníBílý št ít jen obraz emBo ha a místem, kde pře bývá na ze mi , tedy sv ět vez dejší.Je to i on en svě t, mí st o, kdekaždý, až umře, skončí. Je to rá j a pe kl o. Ráj se na cházína druhéstraně hory, v údolí, kde ky tkykv etou celý rok, výhonky raší samy od sebe a kde žijí zvířata vš eho druhu, neobyčej ně krotkádí ky podnebí a hoj nosti po travy. Jsou tam lvi, tyg ři, papoušci. Jso u ta m, jak jin ak , raj ští pt ác i (rajky). To míst o, kde kdysižili našipř edci, se jmenuje„Ztra cenéúdolí“ a v mi nul ost i se tampár lidí snažilo dostat. Podle vyprávění star ců vyr azilo z Ora jednoho, dn es již dávného letního dn e sedmmla - dík ů vybavených pr ov azya žebřík y, abyse přeshoru dostali do ráje. Pochopitelně do ně ho nedošli : do ráje se zaživa dostat nel ze. Zahlédl i všakúdolí na dálkua vynalezl i sp ort:alp inismus...

Peklo je podled ovc i Bí léhoští tu . Př idržíme-li se to ho , co se vyr áv í u krbu, pak podnebív těc ht o místechbývalo kd ys i zce la

jiné než dn es a na našíhoře st áloměsto plné mužů a že n, kte ří

13


ur áž eli Boh a sv ou zpupností a ne mra vností. A ta k je Bůh potrestal. Seslalna ně ohromnou vá ni ci: cel é metrysněhu, kte ré pak

tuhá zi mazměnil a v led.A pod ním dodnes končí zl í lid é; proto

ve dnecha mě síc íchtán í je zp od ledovce slyšet plá č, kvílenía skříě ní zubů duší od souzených k vě čn émuutrpení.

Ze tř í kr álovství věčnosti, ří kaj í sta rci , se jen očistecne nachází na vysokéhoře a bylo by ma rné ho ta m hledat.Je v lidskýchpří - by tcí ch Ve lkéhoúdolía ost atn íchúdolíkolemBílého štítu;v on ěch ves nicích, kd e je ži vottak krušný a neutěšen ý a stra sti jsoutak vel ké,že i Bůh k tom u musí přihlédnout, když odměňuje a tres tá. Kdo se na rodína horách, odpykává si oč istecuž za života. Ale o tom a o podmínkách živo ta v ho ráchbudeme ml uvi t po zději.

Ma lý Lu igi roste.Je to poslušný chlapec, pře mý šlivý, učení mu jd e snadno a podl e pa na uči te le Pi na z obecnéškoly v Oru „by by la věč ná škodanedat ho na studia “. V jede ná cti letechho po - šlo u do církevní školyv Roccapian ě, kd e se dě ti dě lí na bo haté a chudé pod le toh o, jakvy sokéstravné pl atí ; a on poch opi tel ně sp í a jí s chu dými.Pr ávětady, v církevní škole v Ro ccapian ě zač íná na še posta va uv až ovato nes prav ed lnostech světa a pozn ame - návat si sv é myšlen ky do jakéhos i den íku, kamsi zapisuje i prvn í bá snič ky. A pr ávětady začíná mít prvn í pochybnosti o ex is ten ci Boha. Mož ná proto, že z Roccapiany ne ní Bůhvid ět, ne bo abychom byl i přesnější,ne ní vidětBí lý št ít , kte rý zůstáváskr ytýza několi ka niž šímihorami. Zato je vid ět ska ln atýsv ah zvaný Sv atá ho ra , posetýkostely. (S vat é hoře a její mu zakl ada telivěnujeme jedn u z kapitol našeho příběhu.) Ane bopr ot ožesi myslí,že kd yb y Bůh opravdu existoval a byl otce m všech, ne strpěl by l na sv ětětol ik nes praved lnosti.

Kdoví.

Pár poznámek o mís tu zvaném Roc capiana.

Roccap ia na je ma lé městeč ko na pů l ce sty me zi nížinoua Bílým ští tem.Je to okresní mě st o Velk éhoúdolí a všec h dal ší ch,kte rá

14


sem ús tí . Je to mě stoplné kostelů a klášterů, kde se z mužůa že n

zde jšíhokraje můžou bez velk é ná mahystát světci, po kudsi

my slí , že je to cíl emjejich života; ale je tu i pár he re n, a to už v do -

bách našeho pří běhu, pr o ty , kte ří se ch tě jí zr uinovat ha zar dn í

hrou. A pr o ty nejzhýralejší je tu nevěstinec (neznámo pr oč zva ný

Čajovna), o němž se bájíve vš ech ch la peckýc h int ern áte ch pře s

den a hla vněve čer.(Než jim ve společných noclehárná ch zhas -

nou světlo, si chla pcipovídají. Říkají: „V de n, kdy mi budeosm -

náct a pustí mě do vnitř,tam zůstanu celo u noc.Až ta m přijdu,

za chraňse, kd o mů žeš,“ a tak podobně.) Někdo z větš íchchl ap -

ců, kd o už nosí dl ou hé kalhoty a tv rdí, že se mutam pod ařilodost at na občanskýpr ůkazsvého staršíh o bra tra ne bo br atr anc e, líč í

potic hu podrobnosti,při nichžzů stanou vš ichnipaf a řík ají si: „To

jak o do op ravdy? “ Jakv no clehárn áchchudý ch,tak i bohatýc h.

Chl apciv Rocca pi aněus ína jí každ ý večer s my šlenk ou na že ny

z Čajo vn y: „J á chci macato u. Já chc i mladou. Já je chci všechny...“

V še stnácti letech vst oupíLui gi dosemináře; ne že by si doopr avdypřá l st át se kn ěze m (teď už je pře svě dčený, že Bůhne -

ex istuje, a i kdyby exi stoval,nemusíme si ho všímat,jako si on ne -

vší máná s), ale prot oženemá ji noumožnost, jak pokračovat ve

studiu a do ko nč it ho, kdyžuž jedn ou zač al . Ostatně nerozhod ova l o to m sám.Rozhodla paní Neposkv rněná, když si promluvila s farářem v Or u. Vzalasi sy na stranoua vy sv ětli la mu,že první

běh stu diav se mináři „serovná gy mn ázi u a uč ite ls kémuús tavu.

Jes tl i se ti ted y nebude chtít pokračovat a stá t se kn ěze m, bud eš

mít as poňdiplom, který ti umožní najítsi práci v kancel áři nebo

jak o učitel “.

O sobě ov še m pa ní Ne poskvrněn á rozhodla už dávno .Jakmile bu de o její ho sy na postaráno, vst oupído klá štera: „Slíbilajs em

to nebožtíkov i tvémuotci v den je ho pohřbu. Ře kl a js emmu, že

po něm už v mémživotě žádný muž nebudea že jak mi le vyrosteš, sl oží m slib.“

15


V semin áři Luigi př ečte(potají) vš echny kn ihy,které mu půj -

čují spolužáci, včetně ně kolika za ká zanýchrománů a ně ko lika

br ož ureksoc ial ist ic ké propagandy. Píš e básničky pln é zvolacích

vět a pří davných jmen a posílá je anonymně jed né dívce , do níž

je za mil ovaný: ji sté Aldě,proda vačcev pa rfumerii . Tu to nejd řív

udiví a tak y trochu vyplaší, ale pakza čn e jehobásnička mi ba vit

kama rá dky. Luigi složí učitels ké zkoušky a obd rží diplom. Po vo -

jenské službě ve sborualpínů a po několika letech suplo vání

na obecných šk ol áchv Roccapianě a okol í vy hrajeko ne čněnaš e

posta va konkur s a je umístěnado ves nic e zva né Rocca di Sas so le -

žíc í v horníčá st i údolíMalé ře ky.

A právě tady se s ní set ká vá me . Nanávsi před Alp skýmpenzionem a kol on iál em;čeká tam jako každé rán o na aut obus, kt erý

při vá ží ško lák y z osa d a další ch ve sn ic v úd olí .

Jak ý je pan uč it el Luigi Prandini v sedmadvaceti letech?

První z naš ichpost av (v pořadí,jak se objevují) je muž střed -

ního vzrůstu s kaštanově hn ědými, na krátko zastřiženými vlas y

a knír em , kt er ý si nechalnarůst „n a zkoušku“a posl éze ho oh olí ,

pr ot ožese mu ne líbí.Podle toho,ja k se obl ék á a ch ov á, je jasné,

že chce vypadat sta rší,než ve skutečnost i je.Ko uř í dýmku

a někdo z jeho žáků mu začne ří ka t Lulka,ale to ještěnení jeh o

pra vá př ez dívka.(Př ezdívky jsou v Ro ccadi Sas so vážnávě c.)

Nos í sametov é sak o, pořádto sa mé,a v hod in áchvy učování si ho

chrání před kří doua skvrnami od inkoustu čer nýmiklotovými ru ká vy sahajíc ím i až nadloket. V kapsičce saka má zast rč enýrudý hedváb ný ka pesník , který zpočátku, když do vsi při šel , ješt ěnenosil a kt erý kd yž se objevil, se sta l znake m jisté výzv y a od li šn ost i

to ho,kdo ho no sí, vůčiokolí.

Pr ap orem.

Kd yž před dvěma let y při šel nov ý učiteldo Rocca di Sasso,

hned se všem za líbil,i farář i a staro stovi, protože vypadal vážně

ja ko sl uš ný ml ad ík a protožejeho pře dc hůdce, nebožtíka Ser ena

16


přez dívaného pr o jehoošklivost Čor t („ čert“), po tolika le tech

služ by nikdoneželel . Bylto lenivý, zanedb aný člověk, který mlu -

vi l nářečím i ve škole a který si posle dní do bouzvy kl dát si už po

rán u o pár skleniče k víc,než byl o rad no.Spousta li dí ve ves ni ci

to uv íta la: „Kone čn ě tu budeme mít opr avdové ho uči tel e!“

Rozdíl oproti předchůdci bylok am žitěznát. Pan učitel Pran -

din i, v to m js ou všichnizajedno, je člověk,kt er ý ve vě cechgramatiky a ar it me tikynik omunic ne daruje;je pří sný, ale dokážesi

žák y získat, pr otožeje učí spoustu vě cí, kt er é se v Malém údolí

nikdy neučily a kte ré zn á jen má lo kdo.I z dospě lých. Vykládá

jim , ja k se jmenují růz né druhy mraků, co to je bl es k, jaka proč

se rodí telata a taky děti, proč slu nce a mě sí c vycházejí a zap ada -

jí, co to jso u hvě zdy.Každý de n, kd yž se děti vrá tí ze školy, ma jí

sv ýmro dičůmco vyprávět. O vě cec h, o nichžro dičenemě li

zd án í a kteréje př imějíse ptát:„Jseš si tím jistý?

To píš ou v uč ebnici?Říkal to panučitel?“

Později ale vy šly na jevoi vad y. První va doupana učitel e Pran -

di nihoje , že v neděli nechodí do kostela,jak by měl ch odit ka ždý

a uč itelpře de vš ím,aby šel příkladem; a ve šk ole nevyžaduje, aby

se žá ci na začátku a na koncivy učování pomodli li. Druhou vadou

je, že čtesoc ialistickénoviny. Je to socialista a mo žná do konce

atei st a; a te nh le fakt, kte rý ne mů že pr ojítbez povš imn utí,protože on sá m se s tím ne tají,naopak v tom zře jměnachází zalíbení,

mu zí sk al řa du nepř átel.Na návs i došloke střetuse starým fará -

ře m donemIgnaziem př ezdívaným Fu ne brák. (Pro jeho po hře bní vzh leda proto že se nikdynesměje.) Pan učitel vykládal ve třídě

o evangeliích a prohlásil , že tensla vn ý Ježíš Kri st us by l v po ds ta -

tě první socialis ta , kteréhopr onásl edovali a ukřižova li tehd ejš í

kn ěží; na čežsi na ně j st arýfa rá ř po čk al pře d šk olou,a kd o byl u toho, říkal, že „sesice do se be ne pus til i, al e chybělo je n málo“. Na jed né straně don Funebrá k s kr uci fixemv ruce nař kl panauči - te le Pra ndiniho,že je „bezbožníka budí pohoršení“, a vy zvalho,

17


aby poklekl a kál se . Nadruhé straně mu na še post av a po první m

moment u pře kvapení odpověd ěla , že ná boženst ví „je opium lidst va “ a že by udě lal líp,kdyby te n krucifix sch ovala nemával jím

takhle př edevše mi: „Právěta ko ví fr át eři,jako jsi ty , ods oudili

chudáka Kr ist a k smrti!“

(„ Je štěštěstí, “ ří ka ly kmotry, „ž e je don Ignaziohluchý jako pa řez.Kdyby to sl yšel, kdoví jak by to dopad lo!“)

Děti ute kly domůnebo se schovaly v autobuse a ve vesnici se pak o té příh odě mluvilo ce lé týdny. Některé matky chtěly do - ko nc e vz ít dě ti ze školy; aleto nešl o, protože škola je po vinná a uč itelesi bo hužel nelze vybírat! Je třebabrát je takové, jací jsou. Pokud jde o fará ře donaFunebráka, místní zbožní hlási li , že jak za sl ec hneo učit eli, pokřižuje se. Pr onese:„Jeho pře dchůd ce vy - pa da l jak o čer t a tak se mui říkalo , al e te nhl e je mnoh emnebezeč nější. Je to zosobněnýBe lze bu b! “

Ke střetuse starostou Rocca di Sasso, se zeměměřičemEu se - bi em , přezdív an ýmPukl („k ozel“ ) pro je ho tvrdohlav ost(a le ta pře zdívka se u nichdědí, tvrdí star ci, v té rodině jsousamí pal ičác i), došlo kv ůli dí těti,které učitel při jal do šk ol y a které po dle st aro st y př ijm outneměl. Cel ý sp or se točíkole m chlapcovy ma tk y, jist é Ma rie Carly,které ve vesnici všichni říkají Ma runa a kter á v os mn ác ti uteklaz domova a vrá til a se s outěžkem. Chl aec je Marunin syn,plod jejího mladis tv éhopokl es ku,ne bo jak říka jí kmotry „d ít ě hříchu“. Jmenuje se Ca rl in o, a kdy ž nadešla chvíle, aby i on zača l choditdo školy, dovedl a ho matkado vesni ce a svěřila ho uč it eli;tí m vyvolal a vz pouruostatních matek, kt eréne chtěly, abydítě hříchu byl o ve tříděs jej ic h rat ol est mi . Ohra zovalyse , že st arostaPu kl je stej néhoná zorua že pro ta ko - vé dě ti jakoCarlino jsou ve městě speciální školy; říká se jim

„školsk á zařízen í“. „Tamať chodí ta ko ví ja ko on , co aninejsoupokřt ěnía než ij ou v Božímil osti!“

18


Několik dní se jim to učitel sn aži l ro zm luv it . Vysvětlo val jim, že dět i jsouvše ch ny stejné,ne záv islena prohřešc íc h rodičů. Car - lin o ta ky:„Je to úplněno rmáln í kluk,“řekl ji m, „z apsanýv ma - tric e jakoost atní. Taky mápovinnost chodit do šk olya já zas mám povi nnostho př ijmout.“

„M y ho tamne ch ceme,“ od povídaly ženské. „Nemůže ch odit do tří dy s na šimidětmi.“ Vy valovalyoč i, lomily rukama a povykovaly: „Jeto dít ě hř íchu!Není po křtěný!“

Na konec zas áhl i „kr álovští“ kar abi nié ři, jak se ji m ten krátří ka - lo. V doběna šehopříběhu totiž ješt ě v úd olíchko lemBílé ho št ít u panoval krá l a ka rab iniéři byli jeho vojá ci: král ov ští voj áci pověře ní udržová ní m veřejného pořádku . Strážmistr Esposito, velitel posá dk y ve Ve lk émúdolí, kterého učit el inf ormov al tele gramem, přije l na motocyklu do Rocca di Sas so a pohrozil starostovi Puk - lovi, že pokudprotesty matek ne ustanou,na hl ás í ho za na ru šen í cho du jed né z veř ejnýchslužeb: v to mtopří pad ě škol y.

„D ěti se zkrá tkavrátí do tř íd y. Vy jád řil jse m se dostjasně?“

Pa n uči tel Pra nd ini a Maruna se při tě ch ud ál ost echseznámili a pak se začali i scházet. Ne ži jí spolu, protože on bydlív Rocca di Sa ss o, kd ežt o onav osadě Pianebass e; al e ži jí v hří chu.O to m, jak tvrdí km ot ry, ne ní sporu.

Pá r informa cí o hříšnéMarii Carlepř ezdíva né Maruna.

Maruně je dva cetpě t le t. Je to pěknážensk á, vy sokáa sta tná ,

s hustými tmavýmivlasy. Pr acuje s muž sk ýmina pol ícha ve stá -

jíc h a doko nce ji vi dě li, ja k zednič í na leš eníc h a na střechách.Ob -

léká se jak o chl ap,nosí bar chetové kalhoty a ve sty, kte ré si v zimě

sama ši je. Ml uv í, klejea nadáv á jako chlap. Po obědě si vžd ycky

vykouří ci gar etu.Noviny nečte , ale chlubí se, že je „m oderní“ a že

se cel ý ži vo t cho val a „moderně “. Proto, jak ří ká , mě la dítě mi mo

manželský vz tah a necítilapotřebu dát ho po křt ít, protože sv at -

ba a křestjsou ste jnězas taralé jak o předsudkyje jíchsouse dů.

19


Je to něco, co brz y upadne v zapomnění . Jed nou, kdy ž byl Ca rlin o u dě dečka a babičky a Maru na byl a s uč itel em, vy prá vělamu

sv ůj pří bě h.

Ře klamu, že kd yž byl a malá, nechávali ji rodič e spát v ko - mů rc e. Abypřekonala str achze tm y, vym ysl el a si př ít el e; říka la mu Al berto a mluvila s ním nahlas, dokud ob a ne usnul i. Občas se při šl a do ko můrky podívat matka, jestli Maria Carla spí. Sl yše - la ji mumlat si ně co podpeřinou a řekla manželovi: „Spí, ale mluví ze spaní.“

Když byl o Ma ri i Carle pa tnáct, potkala Al berta. Byl to chlapec z města a je dn ou v létějí pomohl od né st dom ů ote p roš tí, kte rou ji rodič e po sl ali na sbíratdo les a. Dalš í létobyl ji ný Al berto, kte rý jí slí bi l, že se vr át í a vezme si ji, aleuž se neukázal . Třetí Al berto se ob jevil o dv a roky později a zdálo se, že je to tenprav ý. Ma ria Carla ut eklaza nímz do mova, je nž e zjis tila, že už je ženatý.Když ho znovuvyhle dal a, abymu řek la, že s ní m ček á dí tě, ch ov al se k ní jako k ničem nici. Křičel na ni: „J á tě v životě neviděl, neznám tě. Co po mněchceš?

Jestli ješ tě jed no u přijdeš otr avovat, zavolám policii!“

Po posl edn ím Al be rt ovi , po tomtřetím, a když se jí narodilsyn, za pří sa ha la se Ma runa,že v jej ím živ otěuž žád ní mužine budou, už nik dy.Je no mž e přišelpan učitel Prandin i se sv ým rudýmkaesníkem v kapsi čcea se svým tak jednoduchým a ta k moderním uvažováním, že se jí srdcerozbušilo počtvrt é...Řekla si: „C o by ch ho od mítala ? Ab y ho dostalaně jakáji ná ?“

20


2

Ro cca di Sas so

Au to bu s, kt erýnás vezedo Roccadi Sasso, pořád ještětak trochu

př ipomíná dostavní ky z dobmi nulýc h, ale koněmá uzavř ené

pod kapot ou a taksilné, že muum ožnípřekonat serpenti ny na

pos lednímúseku silnice. Má houkačku, kt eré se za tímne říká

„klakson“ a na niž řidič tr ou bí př ed kaž do u za táč ko u tím, že prst y

sti sk ne gumový balonek. Te n zvu k, kterýozvěna op akujea náso -

bí, se rozléhá po ho ráchdvakrát denně, při příjezdu a při od jez -

du au tobusu, a st al se jed nímz hlasů údolí , stej ně jakoodbíj en í

zvonů nebošumění ře ky;to vša k tr vá odpočát ku sv ěta a nikdy

ne sk ončí.

Autobus je jediný automobi l v cel émMalém úd olí; a jako

spr ávnípuntič kář i bychom měli do da t, že v době,kdy náš pří běh

zač íná,byl v it al šti ně automob il mužskéhorodu, zatímco o pár

let později začne být rodu žens ké ho , až se muhrany zaoblí a ka -

ros ér ie už nebudou jen černé jak o na po čát ku,nýbrž bar evnéa tu

a tam se za blyští ch romován ím . Přije l sempoprvé př ed tř emilety

a ve vš ec h ve sn icí ch,jimiž projíž dě l, byl mohutněví tána osl avován : všudepr apory,květiny a tl esk ají cí lid.V Ro ccadi Sass o, kt erá

je ne jenomnej významnější , ale i nejvýšpoloženou ves nic í

v údolí, se všic hn i obyvatelé seš li na návsi,aby se zúčastn il iudálos ti, kter ou starosta Pukl ve své m uvítacím pr ojevuneváhal oz na -

čit za „historickou“. Byl tu far ář do n Funebrák se dvěmamini -

st ra nt y, abyautobusu požeh na l a sv ěř il ho pod Bož í och ranu; by l

tu pan Ginopřezdívaný Bimbam , který řídil far ní sb or , takjako

každou ned ěli v kostele .

Na osl av u příj ez du autobusu za zp íva l sbor vlasteneckou píse ň.

Pá r pozná me k o panuGinovi pře zd ív aném Bimbam.

21


Pan Gino je vy hlá še ný muzikant v celém úd olí , al e nejento. Pře dev šímje přednostou po štovního úřad u; a dále místo sta ros - tou v Roc ca di Sassopověřeným zastupovat ze měměřiče Eu sebia, pokud ten one mocní ne bo mu sí do mě sta . Je to mužmezi pa desá tk ou a še de sát ko u, podsaditý , s tv ářemiprokvetlými na fial ovělý mi ži lk ami,naznačujícími, že má zálibu v alkoh ol ických nápojí ch.(Záli bu ce lke m vzatoobecn ou v údolích kol emBílého ští tu a vůb ec ve vše ch alp ských údolích.) Je ho hla vnímrysem ale je hu - ňa té černéob očí,díky němuž vypadá jako bubák. Když si dět i v Roc ca di Sa ssostaví hlavu, maminky ji m po hrozí: „Ž e na te be zavolám pana Gi na!“

Přezdívku Bimbam, podle starců z vesnice, zdědil po jednom pře dkovikoste ln íko vi, zaklad atelirodu všech Bimbamů v údolí. Dal ší informace týkajícíse na ší postavy řík ají , že ve mě stě studoval hudbu,když chodil na obcho dn í školu.(J e účet ní. ) Žeje st arýmládenec a ži je se svouses tr ou Mari í Assu ntou, takyzvanou Bimbamov á.

Ale vra ťmese k autobusu v Malém údolí: už v do bě,kdy před tře mi le ty jel nahoru poprvé, ho ří dil stejnýřid ič, kterýs ním jezdí i dnes a kt er ý je je dnímz hlavních hrd inůnašeho př íběhu.

Jmenuje se An sel mo,ale vš ichni mu říkají Ansimino. O něm si povíme o ko use k dál.

Ka ždéráno v pů l os mévyj ížd í aut obus z městečka Roccapia - na , a kdyžvys to upáVe lkýmúd olímo kus výš, vy dá se si ln icí do druhého úd ol í: to ho našeho. V něm udě lá čtyřipravid el né několi ka minu tov é zas táv ky.

(J soumožné i ji né zastávky, na po žádání, pokudněkdo po -

třebuj e na sto upitnebo vy stoupitkd ek oli na trase. St ačí dátřid iči vědět nebo na něj zvenčí zamáv at.)

První prav id eln á zastávka je ve vesnici Cr osa,které se pr avděodobn ě tak říká , pr otože leží na so utoku dv ou řek(Crosa od to ho,že se tamřeky „kř íží“),z Malého a z Ve lk éh o údolí.

22


Druhá pravide lnázastávka je ve vesnici Sant ’Or so , kd e mají

kost el cel ý zd obený uvnitř i zve nku příbě hy sva té ho Ur sa, kte rý

ve sni ci dává jméno a chrání domácí zvířata před chorobam i.

Tř etí pr avi delnázas távkaje v osa dě Pi anebas se, kdese údolí

ro zp ros tí rá do ší řky . Tadybydlí př ítelkyně pan a učit ele Pra nd iniho Ma ru na se sv ýmsynem Carlinem; te n každ é rán o če ká na au -

tob us , aby jí m jel do školy,s aktovkou v jednéruce a sáč kemse

sva či nouv druhé.

A konečn ě čt vr tá zas táv ka se dělá ně kdeup rostřed posledního

úse ku silniceme zi Pi anebasse a Rocc a di Sasso;v místě, kd e je

st oupánítak prudké, že au to bu s mus í býtlehčí, ab y ho zdolal ,

a ces tu jíc í js ou vyzváni,aby vys toupili. („Za to můžesil ni ce, “vysv ětlujepokaždé řid ič, „původně byla pro mezky a pr o osl y, ne

pro aut omobily.“ Tahle poslední za st áv ka je ne dalek o kap ličkyza -

svěc enéPanně Marii Růžencové, z níž se od té doby,co tu je zdí

autobus, sta la pr o vš echnyPanna Ma ria Poblitá. (Čí mž nikd onemíní urá žetblahoslavenou Pannu Marii, aby bylojasno! Jen omse

zm ěn il a jejífu nkce, od růžencepr o ty, kte ří při šli pěš ky,po zvra -

cení těch, kt eř í jed ou autobusem.)

A už js metad y.

Rocca di Sa sso , podle zd ejš íchSkalisko, je ústředním bo dem

naše ho příběhu a také místem, kde žijí naše posta vy.Bílý št ít

ods ud nenívid ět , zatoje vidětpár vrcholků, kte ré ves ni ci ob kloují a při roz en ě uz avírají do ko tli ny lesůa pastvin . Nakolorovaných po hlednicíc h, ježse dajízakoup it v mí stn ím kolo ni álu , je

vždy uprostřed ostrý skalní vrc ho lekzvaný Červený roh, kd e pra - mení Ma lá řek a a od kte réhose v lé tě přizá padu slunce od rážejí pos lednípapr sky.Pod Červen ýmro he m jsouna pohlednicích a po chopitelně i ve sku tečnosti vys okohorsk é pa st vinymísta zva - né ho Pia nacc ia. Vpravoje horajmé ne m Pi la, kte rá by se an i ji nak

jme novat nemohl a, jakje zubatá.Me zi Červeným rohem a Pil ou

je průsm yk , vedo ucído dalšího údo lí, jemužse říkáKrys í: ale ne

23


pr ot o, že by ta m na hořežil i tih le odpudi ví hl odavci , kt eří se naopa k běžněvys kyt ují v lidmiob ydl en ýchmí ste ch , ný bržproto,

že ve zd ejší m ná řeč í se taknazýv ají ke ře pě nišníků, takže vlas tn ě

Krysí průsmyk zna menáPěnišn íkový pr ůsmyk.Nalevo odČer -

veného rohu je hor a jménemPlacka, která vy padájako kulatá ši -

ro ká ska lní hr adba.Vedle téhle hory se tyč í pyramida z kamení ře -

čen á Gricciaa pod Gricciou je dal ší pr ůs mykzvaný Grondan a,

kt er ý ležíníž ne ž Kry sí, ale je pr ak ti ck y nep řístupný , zvl ášť v zim ě.

To je „celkový pohled“ na Rocca di Sa sso , ja k ho předvádějí

poh lednice. Kdyžale vystou pímez aut ob usu,ne pozvedneme

zra k, nýbrž se ro zh léd ne meko lem,uvidíme shl uk vět šino ukamenných sta ve ní, se stř echami z kamene a s typickými dřevěnými ba lk on y, kte ré v lé tě bývajíplné kv ětin.Uvidíme jedinouzdejší náves, jiná tu nen í, kampřijel au to bus a která je středem všeho

dění ve vesnic i. Návsivévodí far ní kostel za svě cen ý sva témupat -

ro noviMalého i Velké ho úd ol í: sv atémuKr yštofo vi . Te n chrání

místní př ed záplavami a sesu vy půdy a př ed všemi pohromam i

způsob enými vodou.Lidová po věrapraví, že kd o se podívána

jeho ob ra z, ne zemře te n den neč ekanou sm rt í. Pro to je svatý

Kryštof znázor něn na naš emko stele na fr escepře s celéprůč elí

a naj deme ho víceméně všude v naši ch údolích, v koste lecha kaplí ch,kte ré mujsou zasvěcené, všu de tam,kde si li dé my sl í, že by

jeh o přítomnost mohla být užitečná.

Je to ob r, kte rý pře chází rozvod ně nouřeku, opírá se o kůl a na

rameni nes e dí tě: ma léhoJeží šk a. Alei duš i to ho , kdoho žá dá ,

aby by l be zpečn ě př enesenpř es ře ku hříchu.

Ve dlekos te la je fara,kde žije farářdo n Ignazioa vikář do n Fi -

li ppo,přezdív an ý donLamžele zo pro svousta tnoupostav u afyzic kou sílu. Pů jd eme-li dál po té to straně návsi, uv id ímeposléze

ra dnici, kt er á máv patř e balkontvořící podloub í, po dp írané je -

di nýmslou pem,a pod tímto podlou bímuvi dí menás těn ku s vý -

věs kamia ozná meními. Z balkonu vla je pra por, vy ši so va ný rů -

24


znými nepřízn ěmipočasí tak , že má te ď jen je dnubarv u: špinav ě

bíl ou s náznak emna zelenalé na je dné straně a na rudlé na dru hé.

Vedle rad niceje budova školy s nápi semOBE CNÁ ŠK OLA nad

vc ho dem.Po tomje ulička a za to u uli čkouje poštovn í úřadpana

Gina Bimbama, s nímž jsme už mě li pří le žitostse seznámit.

Na druhé str an ě návsistojí proti rad nicikol oni ál , kt er émuně - kteř í ve vsi zatvrze le říkají„m on opo l“, pr otože se ta m prodáv á i stát ní monopoln í zboží,jak o js ou poštovní známky a do utní ky . Nad kol oni ále m visí vývěsní štít s nápis em UPAREN ZOVY MULY a s hl avoumezka (vlastně muly) nam al ov ano u červ eněna ze le - ném podkladu. Št ít je obvykleto pr vní , čeho si člov ěk vši mn e, když vystoupí z au tobusu,a co tak y ne jvícbu dí zvědavost u ci - zích lidí. Občas se někdoza sta ví a pře čtenahla s: „U Par enzovy mul y.“ Ně kdose zeptá ři diče: „C o to zname ná ?“

„Nic to nez na mená,“ odpovídá řid ič. „Ta k se tenkrám jm enuje .“

Maji te l ko lo niá lu pa n Gi acomoje mužmezi padesátkou a še - desát kou,malého vz rů stua ne duživý,který má po tupnou pře - zdív ku:Záprtek. Kdyžchc e po němněkdo vědět,co znamená ten št ít, řeknemu, že se nec ha l in sp irovat pís ni čkou, kterou slyšel kdysi zamlada při proces í k jed nomupoutnímu kostelu. V té pís - ničc e se zpívalo o mule , kte rá si pořídila krám a prodával a všech - no možné, přesně jak to chtěl i on: „J á tenkrát ješt ě ob chodneměl, al e tenná padse mi zalíbil,pr ot ožejse m tak y chtělprodávat všech - no. Kdyžjsem otev ře l kol oni ál , nazval js emho U Paren zovy muly a nec hápu, co je na to m jmé ně takdiv néhoa proč se mě vš ic hni chodí ptát, co zname ná.Snad není až taktěžké to pochopit?

Pa ren zovamula je zkrátkamula ch lapíka,který se jme nujePa - ren zo.A že si mulaote vře krám, to je jen leg race.To je všechno.“

Lid é od jin ud muohromeně na sl ou chají. „Aletam, kd e se tahle písni čk a zpí vá, “ namíta jí , „neznamená mula samici od kříž ence osla a kobyly! Muly jso u nezad an á děvčata;já nevím,ja kjimříkáte tadyv úd ol ích.Zkrátka ho lkyna vd ává ní .“

25


Když mu toh le ně kdopoví, pan Giacomo se pokaždérozhněvá . Zvolá: „A le prosím vás!“

A pa k do pále ně dodá:„T o jsemuž sly šel a myslíte,že si z to ho něco dě lá m?Když někdo nezná vý znamslov, měl by rad ši ml čet. Muly js ou mu ly a dě včatajs ou děvčata.To by ta k sc házelo! “

Ve dlekoloniálu je hotýlek s dřev ěn ýmvyřezaným nápise m: ALPSKÝ PE NZION , vyved en ýmmezi dvěma hor sk ýmipr otěžemi. Právě tad y zas tavujekaždý den autobus; a tady taky končí naš e ob ch ůzka návsi s výkl ademo vš em, co ve vesnici stoj í za po - všimnutí. Jen omjed en veř ej ný lok ál, hostinec U Mo st u, mohl z na šehovýčtu uni knout,protože není na návsia an i nen í z návsi vid ět. Je o ku s dál za kostelem, ved le mostupřes Malou řeku.

Ka ždérán o čekává na pří je zd autobusu dost lid í. Hl avněve všední dny.Je tu listonoš Gottardo př ezdívaný Pavián, kter ý si chodí pro doš lo u poštu:aut obus totiž slouží i na doručování po - št ov níchzásilek. Pokudjde o lis tonošo vu přez dív ku, měliby - chom asi vy svě tlit , že se netýká anitak jeho vzhledu, ale zname - ná i něco jako „op ilec“.„Táhnout pav iána“ v mluvě zdejšíc h údolí tot iž je totéžjako opít se, al e ne jen takzlehka, nýbrž po řádně a na dl ouho; k tomuje třeba dodat, že listonoš Gottar do jepovažovaný za odborn ík a na tahánípa viánů. Odtud jeh o pře zdívka.

Další, kdochodí če katkaždé rán o na auto bus,je naše první po - sta va panuči tel Prandini: pře bír á tu do své péče děti z osada vodí je do školyna druhé stra ně ná vsi.Ab y si zk ráti l če kání, povídá si obvykl e pa n uči te l s mladýmGiulianem Záprtk em,sy ne mmajitel e koloniálu ; ten tu zasče ká na noviny,aby je od ne sl do krámu. Pa renzovamu la totižvedle doutník ů a kol ko vaných for mu lá řů , pe či va , olejea uzenin, dřevák ů, kl obouků a rybářských udicpr odá vá i noviny . Pře snějak o ta dívkaz písničk y: „A vš echno prodá -

va la , a všechn o prodávala.“

Pár poznáme k o Gi uli an u Záprtk ovi , synumajitel e koloniálu

pa na Giacoma, po němžzd ědil (nezaslouž eně) on u pře zdívku.

26


Ve chví li, kd y náš příběh začí ná , je Gi ulianovi dv ace t sedmle t, jak o pa nu uči te li Pr andinimua jako řid ič i autobusu An si minovi . Je to dl ouhán s klátivýmano hama,růžovými, zdravím ky pí cími tvářemi , ta kž e je ho postavamoc ne od povídá zdědě né pře zd ívce Záp rt ek.Je obětí sv éhootce Giacoma, kterýsi proněj us mysle l, ještě nežse Giulianovůbec narodi l, že i on bude ku pe c; a tak y že kdy ž chtělv ži vo tě za čít s ně čímjin ým,otec mu v tom po každé za brá nil . PanGi acomo Záprte k, v tomjsou vši ch ni ve vesn ici za - jedno, na vz do ry svémukř eh kému vz hle du a svéús lužnosti k zá - kazníkům, je doma tyran, s manželkou naklá dá jakose služkou a ne jstaršídceru Iolandudohnal k tomu, že uteklaz dom ova,ab y si mohlavzít muže, který se jí lí bi l (a ne toho,co se líb il ot ci). Kd yž mu Giulia no v je denácti le techře kl , že by ch těl jí t do Ro ccapi anydo internátu pokračovat ve stu diu, pa n Giacomo se ro - ze smál: „Na to, co po tře buješv krámě,“ odpověděl mu, „ti šk ola, kte rou js i vy chodil, stačí ažaž, a o to, co by ses mělje ště naučit, se pos ta rá m sám.“

Ve dvacet i bylGiuliano na vojně u gr anátníků a mě l pocit, že zač al žít,daleko od Parenzovy muly a od otce. Po dalsi žádost, aby mohlv armádě zůstat. Je ho na dř íz enítomu byli nak lo ně ní, ale panGiacomo se při říti l do městaa tak st rašněvyváděl, vy - hrož ov al a pla kal , že nakonec dosáhl svého. Giuliano va žá do st byla v jehopřítomnost i roztrhána a zdá lo se, že s jehosouhlasem.

Proč se Giuliano svému otci nevzepře, to nikd o ne ví. Místní kmotry tvrdí: „N ej rad ši by ži l něk de jindea dě lal ji nou práci, ale

to se muja kž ivonepodaří. On i jeho matka js ou slabé po va hy;

a te n chl ap je máv hrsti.“

Za ty dva ro ky , co zn á uči telePr an di niho,dos pě l Giuliano

k přesvědčení, že je takysocialista ; ale nikdoz těch, kdo ho znají,

to nebere vážně. Anijeho ote c ne . „Ať si je soc ial ist a, ne bo tře ba

ana rc his ta, “ ří ká pa n Giacomo, „hla vněže mi po má há v krámě!“

Každé rá no , kdyžčekají na autobus s de nní m tiskem, komentují

27


oba přá tel é zprávy z předešlé ho dne: to zn amenáobvykl ezprávy z války. Nadruhé straněhor, ve světě,vypukla vá lka ; a on i oba

doufají, že nakone c i jejichzemě i s údo lí mi kolemBíl éhoští tu

do ní vs to upí : „J edi ně tak,“ří kají,„se mů že něcozm ěnit. Ji nakse

ta dy ni c ne pohne !“

I další osoby , kterémezi půl devátou a devá tou ranníbývají

v Rocca di Sas so na návsi,na ně co če kají. Když už vš ich ni ces tu -

jí cí vys toupili, vytá hneřidič autobusu Ansimi no ze zav azadlov ého pr ostoru balíky. Čte jm énaa roz hlíží se kolemseb e, abyviděl,

zda je adresát přítomný. Pokud tam ne ní, řeknenahlas: „Dejt e

vědět Tomua tomu, že si mávyzve dno ut ba lík. Před čt vrt ou. “

O ko us ek dál st ran ou posedávají místní starci, kteřínemají co

na prá ci a ka žd ý denpřihlížejí příjezdu a odj ezdu aut obusu,ab y

vidě li, „co je nového“. A ve dv eř íc h Alpského pe nzionust oj í

i jeho majit el : panUmberto pře zdív anýUmberto Prvn í. Čeká na

hosty. Pa n Umberto je asi pa de sátiletýmuž s šedi vými , nakrátko

zast řiženýmivla sy a kní ry , kte ré no sí nakroucen é nah orudí ky ně -

jaké speciální pomůcce, co si nasaz ujepřed sp aním,jak tvr dí

km otry.

Dík y ta kz vané „p áscena kníry“.

Al e na dešelčas, abychom do na šehovyprávění vložili malou

vs uvku.Je tř ebapohovořit o něče m, co je so uč ás tí tohoto příběhu a co je nutné před stavit a vys větlit , pro to že to v dnešn ím sv ětě

už neexist uj e.

Je ča s po ho vo ři t o př ez dívkách.

Pře zdív ky jsouv on é do bě a v on ěc h údolíchkolem Bílého

št ítu nejrozš ířenějším výrazemlid ovétvořivosti a js ou tak éukazate le m společenských vztahů uv nitř jed notlivých komunit, kte rý

by zasluhoval prozk oumata objasnit, kd yb y to ješ tě bylomo žné.

(A le pochopitelněto už možnénení.) Exi stujípře zd ívkyvšeho

druhu: nářečn í a uč ené,kar ik ujícía iron ic ké , vl ídné a škod oli bé

a na mnoho dalš íchzp ůsobů. V zás ad ě se děl í do dv ou hl avních

28


sk up in. První tvoří přezdívky týk ají cí se jedincejako ta kového

(napří kla d př íz vi skoPa viánlis to noše Gottarda), kter é se ob vyk

le potomstvu ne př edávají.Druhou skupinu před stavují pří dom

ky, kteréz jak éh os i záhadného důvod u přecházejí z otcena sy na

a pr ak tic ky se z nichst ávápří jme ní : jakoje přezdívka Bimbam

pana Gina, kte ro u zdědil po pra dě dečk ovia která by určitě pře -

šla i na syny, kdyby něj akéměl. Do této druhé kate go rie pat ří

i přízvisko pana Giacoma Zá prtek, i kd yž v Roc ca di Sas so vš ich -

ni vě dí, že se týkájenom je ho,a zn ají pří hodu,která by la u jeh o

zr od u. V osmnáct i se mladý Giacomo musel jak o vš ich ni os tatn í

chla pc i z údolí do sta vit k odvodní lé kař sk é prohlíd ce;a kd yž ho

měl vojenský lék ař pře d sebounahého ja ko če rva,kdy ž hozmě

řil a vyšetřil poslechem, když ho nechal pr ocházet po čáře na -

kresl enékříd ou na zemi,zapsal je ho jm énodo zá znamua ved le

jmé na př ipojil vý ra zy „pl oché noh y“ a „nedostatečně vyvinutý

hrud ník “. „V podstatě js i takovýzápr tek,“po dotklji ný důstojn ík,

kter ém u pakzáznam při šel do ru kou; a na sp odní část listu vl ep il

raz ítk oZPROŠT ĚN VOJENSKÉ SLUŽBY . Spolu s Giacomem tam ten

den byl i na „odvodnílékařs ké pr ohlídce“ i další mlád en ci zna

šich údolí a stali se svě dkyjeho po křtění. Odté dob y je Giacomo

pr o vš echny Zá prtek; což je v naš ichúdolí ch a v době na še ho pří -

běhu ob vyklý jev. Užne takob vyklé je to, že ta ko váhle pře zdí v

ka, na tol ik spj at á s fyzickými vlastnostmi toho, kd o ji nosí, pře šl a

na jeho sy na Giuliana,který je nejmíň o dvě dlaně vy šš í nežon

a na rozdílod ně ho kypízd ra vím.Ale ja k si ještěv naše m vyprá -

vění ověříme, ve vě ci přezdívek nee xi stujípe vnápravidla a každý

jednotlivý pří pa d zá visína náhodě.

Tí m jsm e uzav ře li vs uvkuohl edněpře zd íve k. Kdyžautobus

z Malého údol í vy ložilcestující, pošt u, novinya balí ky, zů stane

stá t předAlpským pe nz ionemaž do čty ř hodin od po led ne , kdy

se zase vr ací dolů.Řidič autobusu od ejd e, za ch víl i uv idíme kam,

a když se po se dmihodinách zno vu ukáže na návsi , čeká ho tam

29


opě t hlo uček li dí , kteříbuď nas to up í do autobusu,nebo při nes -

li balíčky urč enépr o někohove mě stě . Př ed ávajíje řid iči a kla dou

mu na srdc e: „Jev tom vlněný sv etr pr o méhosy na.Dej pozor, ať

ho ne ztratíš!“ „Tohle je zimník pro naš ehovnu ka, co je v internátě.“ Nebo:„Jsou v tom jablka (p ří pa dněbrambo ry)pro tchána ...“

Přichází lis tonoš Go tta rdořečený Pavián s pytlem odesílané pošt y; přicházej í školní děti v do pr ov od u pa na uči te le ; přic háze - jí , anebouž sedí na roubeníte ras y nadře kou,starci v očekávání no výchzpráv. An siminovšechn y po zdraví a s kaž dým prohodí pá r slov.Rozdá jíz denkya vybe re pe ní ze za cestující i za bal íky . Ukl idníbo jác né , kteříse ho ptají:„A co když se zasekn ou brzd y? Co když se zase kn e volant?Co s námi bude?“

„Nic se nez ase kn e, “ odpovíjim rá zn ě. „Všechno to každýden kontrol uj u. Tak šup,nastupte si. Ať zas e ne při jed emepozdě! “

Cesty zpátky se každý bojí víc, pr ot ožeje z kopce.Me zi Rocca di Sa sso a Pi an ebasse je ně kolikasetmetrový výškový rozdíl; aněkt eří cestující jdou radši až na prvnízast áv ku pěšky,než by riskovali, že si na se rpentinách u Pan ny Mari e Pobl it é srazívaz. Ve ch víl i odjezdu bývají je štěda lší pr oblé mys těmi, kte ří chtějí s sebou véz t koš s živými kr álíkynebo kuřaty nebo kozu na pro - vaz e. Že prýza ně zaplatí jako za ba lík:„Proč by ti to mělova dit?“ pt aj í se řidiče.„Mám ji př ivázanou. “ (Kozu.) Nebo:„Budu ho mít na klí ně.“(K oš s kuřatynebo králíky.)

Ansimin o občasztratí trpělivost. Zakřičí:„Zvířata do autobu - su ne pa tří.Ko lik rát vámto mámopakovat?

Předpis y to zakazujou. Nejde to! “

30


3

Ansi mi no

S nov ýmrokem začínají přichá zetdo Ro cc a di Sas so no vinky.

Ne ty, na kteréčekají starci každý den na ná vs i, drobné zprávy

z úd olí , co tu vž dycky byl y a vž dycky budou: kdose oženi l, kd o

umřel, kdoje ne mocný . Kdoute kl z domovaa kd o se vráti l.

Kdo se s kým pohád al a kdose s kým usmí řil .

Přichá zej í zpr ávyze světa:ty ve lké .

Ta kové, co př iná ší poštane bo tis k.

Zprávy z novin řík ají,že válka, o kter é se skoro každé rán o baví pan uči tel Pr an dini se svý m příte lemGiulianem, se blí ží k naše - mu příběhu a k našim údolím, tře baže se ji ch zatím nedotkla. Sly - šíme ji burácet na druhé straně hor a dov ed emesi i představi t, jak visí nados udyna ši ch postavja ko mračn a obtěžka ná dešt ěmtěs ně před bouřkou. Už i v Rocca di Sas so si mnozí začí naj í kl ás t otá zku: „V sto upí medo vál ky?Nevstoupí me?A jest li vs toupíme, proti komu bu demebo jovat?“

Zprávy př ich áz ejícípoštou, to jso u do pi sy od ml ádenc ů, kteří se měli po uko nčení vojenskéslu žbě vrá tit domů,al e nev rátíse ; pr otož e, ja k pí šou, „nám prodlouži li voj nu.Je vá lka “. A tak y to

jsou nažloutlé obál ky obsahující rozkaz, abyse te n, kd o ji obdrží ,

dos ta vil v te n a ten denv tu a tu hodinu do kasáren v městě v ní -

ži ně. Ml adíci z Malého údolía ze vše ch ostatníchúdolí kolem Bí -

lého ští tu žijí v hrůze,že takovouobálku do sta no u. Voj enskásluž -

ba jimskončil a předrokem ne bo předdvěma; mysleli si, že už

vů či vla st i ma jí jed nouprovždy účty vy říz enéa dl uh sp lac en ý.

Ni c ta ko vé ho .

Je dnoho krá sného dne, nebo abychom byli přes nější, jednoho ošklivého dn e ti př ijd e pře dtištěný list s tvýmjménem př ipsaným

31


rukou a sv ět kole m te be se zas taví.Musí š necha t vše ho, co js i měl

zr ovnaroz dě lan é: lásky,obchodu, sot va zač até práce.Musíš si

sb alit batohne bo kufra ode jít z ves nicea z úd olí .

Kam , to nik do nev í. To ti řeknou na voj enskéspr ávě.

Jak to skončí, tak y ni kd o neví . Možn á z tohovyvázneš a budeš zbytek života ot ravovat bl ižn í vyprávěním o svých zá žit cích z vá lky.

Ja k sesten krátjen zá zr akem za ch rá nil nebojak sis jindy vy - sl oužil jmeno vá ní v plukovním ro zk aze .

Možná padn eš.

Pro tut o chvíli mu síš dát sbohem rodině, lá ská m, sámsobě. Už nej si tí m, ký m si s myslel. Jsi někdo jiný : jsi ten , kdomusí sv ým „nadří zeným“ sa lutovats rukou vym rštěnou k čel u a kdose musí post avi t do pozor u, kdy ž na ně j on i promluví .

Od je dn é na žl ou tl é ob álkyk dr uhé,od jednézprávy k jiné při - šl o do Rocca di Sasso taky jaro. Jako v normá ln íc h lete ch.

Na Červeném rohu a jin ých horá ch ještěpořád leží spousta sn ěhu,ale v lesí ch už rozkvetly pla né třešněa pod él si ln ic se ob - jev ily petrklíče a konvalinky a dalš í kvítka tohoto ročníh oobdobí. V údolí už nejsou žádní mladí. Jednadvacet iletínebo dv aadva ce tiletímládenci, kteří se měli vrát it domů,museli zůstat v kasárnách, dokud někdo kdesi na světě ner ozhodne o jejich osu du.Byl i od ve de ni osmnáctiletí a dev atenác til etí chl apcia pak se do ves nica do domů takzvaných „z álo žn íků“za čalysyp at obálky se zá hlavím armády. Už si sbalilibatohy tři advace til et í, čty řiadvaceti let í a pě tad vacetiletí mlad íci;a doko nce i šest advacetil etí .

A nej enomsv obodní, říkajíže nskéve vs i, vy va lí při tomoči a bez -

ra dněrozhodí ruce, ale i ti, co jsouuž ženatí a mají dět i! Odeš el

Lorenzo pře zd ív an ý Šmodrch a, pocháze jí cí z cel é dyn ast ieŠmodrc hů,což zn amená něco jako „poplet ové“; a pak odeš li Giova nniRejžák („k artáčna podlahu“) , kterému se nedáv no naro -

dila hol čička,a když nastupoval do autobusu, brečel, až nadním

32


srdce usedalo; a Att ilioKaprle (asi mě l ně co společn éh o s„kaparami“, al e kdo ví? ), kt erýse měl v květnu ženi t, a až do odj ez du

aut ob us u se drž el i s nevěstouza ru ce a hl eděli si do očí.Posl edn í

odešel šestadv ac etil et ý Gi or gio Podší vkaz rodu Podšívk ů, co ž

znamená li dé mazaní, ale takytrochu še jdí ři...Ka ždérán o při jíž -

dí aut obusna náves a předtím tro ub í do ši rokadal ekapo cel ém

úd olí; hlouček lid í se nahrne k ři di či a vyptává se: „C o píšo u v no -

vi ná ch?Bude válk a?“

Ansimin o pok rčí rameny.Ře kne: „Ne. Pok ud já vím, takzat ím se nic neděje . Alenikdo ne tuší, co můž e nastat zít ra neboza týden.“

A pa k ještě: „Když se vlá dy nedohodnou a bude vál ka,bude vše obecnámob ilizace. I ten, ko muje sedmadvace t jakomně, bude muset na fro ntu,a vy bu de te be z ři diče. “

Kd yž Ansimino zmíní vš eobecnou mobilizaci, ro zhost í se ko le m autobusutic ho.Ta dvěslo va všec hnyděsí. Po to m se ale vž dy ck y naj de někdo,kdo se zept á: „C o znamená vš eo becná mo - bil iza ce?To ja ko odvedoui nás staré ?

I malé kl uky?“

„Ne,“ odp ovíAnsimin o. „Všeobecná mobilizace, po kudk ní doj de,se bude týkat mužů od osmnácti do dovrše ný ch čt yř ice ti let, jedinou výji mk ou jsouin validi.“

„A kdoza sta ne tě žk é prá ce ?“ ptají se ženské. „K do bud e chodit do ho r káce t st romya tahat je do lů do vsi?Kdo zůstane v sa - laš íc h s do byt ke m?

Kdo nám pomůže děl at mužsk ou práci?“

Obavy žen js ou oprávněnéa vedou nás k ma lémuzamyšlení na d zá kl adn ím prvkem tohoto pří bě hu : na d pra cí . V naši ch údolích už celátisíciletí a ještě i v do bě událostí , kt erélí čí me,není prá ce jenom po třebaa způsob, jak pře ží t: je to nař ízení od Boha, o kt erémse píše i v Bibli. Když zdejší Ada m a Evabyli vyhnáni

z poz emského ráje, to znamená ze Ztracenéhoúdolí na druhé

33


st ra ně Bíl éhoští tu , a šli zalidňovat ok ol ní úd olí , musel i se popaso va t s ná dhernou, leč nepřátelskou přírodou, která jim nikd y nic

nedaru je. Hory niko munic ne darují. Anikra jin u ne ; ta musíbý t

uchováv ánalidským př ičiněním, chceme-li, abyzůstala, jaká je.

Řeky je třebaud ržovatčisté, aby se nerozlé val y, les je tře ba zbavovat křovin a uschlých stromů, vše , co se pokácí, je tře ba nahra -

di t, sva hy je tř ebane ustále vy ztu žovat ka me nnými zí dkami, ab y

se ne se souvaly. Přírodě musí člo věkpomáhat sv ýmdí lem , ab y ne -

ro zpoutala svésíly samaproti sobě.

Kdosi před mnoha le ty o tomt o prostoru prohlásil: „Je to ráj, kd e je větši na ob yvatel,ne- li všichni , odsouzen a prožív at pe kl o. “

Ča stose tu pr acuj e v těž kýchpodmínkách. Na cestách a pěši - ná ch ko lemRo ccadi Sassose v do bě naše ho pří běhust áv á bě žně, že člo vě k vidí ob ro vskýnáklad dří ví nebo se na,kt erý se jakoby pohybuje sám,a tepr ve kd y



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist