načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Duševní hygiena zdravotní sestry - Jaro Křivohlavý; Jaroslava Pečenková

Duševní hygiena zdravotní sestry
-7%
sleva

Elektronická kniha: Duševní hygiena zdravotní sestry
Autor: ;

Publikace dvou známých autorů se zabývá problematikou duševní hygieny zdravotní sestry a sociálních interakcí. Nabízí možné příčiny i způsoby řešení komunikačních i jiných ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  101 Kč 94
+
-
3,1
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 78
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 80-247-0784-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Publikace dvou známých autorů se zabývá problematikou duševní hygieny zdravotní sestry a sociálních interakcí. Nabízí možné příčiny i způsoby řešení komunikačních i jiných problémů, ke kterým v každodenní ošetřovatelské praxi dochází. Kniha je obohacena o kasuistiky a autentické výpovědi sester.

Předmětná hesla
Psychohygiena
Interpersonální komunikace
Zdravotní sestry
mental hygiene
interpersonal communication
nurses
Zařazeno v kategoriích
Jaro Křivohlavý; Jaroslava Pečenková - další tituly autora:
Zákazníci kupující zboží "Duševní hygiena zdravotní sestry" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. Jaroslava Pečenková DUEVNÍ HYGIENA ZDRAVOTNÍ SESTRY Knihu odborně posoudila a připomínkovala PhDr. Alena Mellanová, CSc. Š Grada Publishing, a.s., 2004 Cover Photo Š profimedia.cz/CORBIS, 2004 Vydala Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, Praha 7, jako svou 2044. publikaci Odpovědná redaktorka Alice A. Pánková Obrázky dodali autoři Sazba, zlom a úprava obrázků Vladimír Vaek Počet stran 80 Vydání první, Praha 2004 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s., Husova 1881, Havlíčkův Brod Publikace vznikla v rámci grantu GA ČR č. 406/01/0659. Názvy produktů, firem apod. pouité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovaný - mi ochrannými známkami přísluných vlastníků, co není zvlátním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovně tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepím vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění vak pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají ádné právní důsledky. Vechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být ádným způsobem reprodukovány, ukládány či roziřovány bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN 80-247-0784-5 Obsah 1 Úvod .................................7 2Co můe zdravotní sestra dělat pro to, aby jí bylo lépe? .....9 Jak můe zdravotní sestra pečovat sama o sebe?...........9 3Duevní hygiena zdravotní sestry .................12 Bláto a hvězdy............................12 Péče o dui..............................15 Péče o tělo..............................16 Péče o ná mylenkový arzenál...................17 Mítprocoít ............................18 Pokladnice uznání..........................19 Neděle................................19 Směřování ivota..........................20 Něco si odpustit...........................21 Být tím, kým být mám........................21 Kdo jsme?..............................22 Radovat se z toho, e se jetě můeme radovat...........22 Popovídání si se známými......................25 Stanovení hranic..........................26 Četba knih.............................26 Být či mít?..............................26 Předcházet vyhoření.........................27 4Jak vycházet s lidmi ........................30 Na počátku bylo a je nae chování.................30 Mé jednání s tebou.........................31 Jak spolu jednáme?.........................32 Co vlastně druhým lidem sdělujeme?................33 Jakou hodnotu má nae sdělení?..................34 EVA DEVA............................35 Evalvace...............................38 Hodina H rozhodnutí......................40 Empatie...............................41 Ukřivdění..............................42 5 Jak řeit problémy, s nimi se setkávají zdravotní sestry ....47 Jak reagovat na otázky, které nám pacienti kladou a my na ně obtíně hledáme odpověď.....................47 Jak jednat v situaci, kdy má zdravotní sestra problémy v pracovním kolektivu........................49 Jak odpovídat na otázky pacientů, na které se nám obtíně odpovídá...............................58 6Co vyprávěly zdravotní sestry o tom, co kladného ve své práci zaily.............................65 Evalvace povzbuzování, posilování a obdarování druhého....66 Příklady opačné...........................73 Slovo závěrem.............................77 Literatura................................78 1 Úvod Váené a milé zdravotní sestry, připravili jsme pro vás malou příruční kníečku manuálek. O čem? Okladných věcech ve vaí práci a nejen v ní. Kdo ji připravil? Dva autoři: Jaroslava Pečenková bývalá hlavní sestra Fakultní nemocnice v Hradci Králové a členka týmu katedry sociálního lékařství UK v Hradci Králové, který vede prof. PhDr. Jiří Mare, CSc., získala čestný titul Sestra roku 2003. Druhým autorem je profesor PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. dlouholetý pracovník Institutu pro dalí vzdělávání lékařů a farmaceutů (ILF, nyní IPVZ) v Praze. Proč jsme tuto příručku připravili? Protoe se zabýváme otázkami sociální opory ve zdravotnictví. Bylo nám jasné, eto je zdravotní sestra, kdo má k pacientům lidsky nejblíe. Uvědomili jsme si vak zároveň, e i zdravotní sestry potřebují určitou dávku sociální opory,aby mohly být pacientům skutečnou oporou. Na pomoc tomuto záměru vznikla i tato příručka. Její téma je moné vyjádřit větou:Jak vycházet s dobrým svědomím s pacienty, s jinými sestrami a s nadřízenými? Hned na začátku cesty k tomuto cíli před námi vyvstala jedna velká obtí. O kladných věcech se těko píe i mluví. Těko se i dělají. V porovnání s negativními věcmi v ivotě jsou ty kladné poměrně stranou hlavního zájmu lidí. Kolik lidí čte černou kroniku, kolik jich hltá zprávy o katastrofách, loupeích a netěstích? A kolik se jich v poměru k tomu zajímá o to, kdo kde komu pomohl a je to kdokoliv? Vzdor tomu se zde chceme pokusit hovořit o pozitivech v ivotě zdravotních sester, protoe se domníváme, e jde o věci nadějné a naději je dobré posilovat. Kdybychom to, oč nám zde jde, řekli cizím slovem, znělo by to důstojněji. Zdravotní sestra se řekne soror. Zdraví pak salus. Slovem gennan se vyjadřuje toté, co v četině slovem tvořit. Cílem tohoto manuálku tedy jesororisalutogenie. Řečeno česky a srozumitelněji: Jde nám o posilování, povzbuzování a zlepování celkového zdravotního stavu v prvé řadě pacientů, ale i těch, kteří o ně pečují zdravotních sester. Protoe je nám blízká sociální psychologie, je moné říci, e nám jde zvlátě pak o posilování a povzbuzování zdravotního stavu zlepováním vzájemných vztahů mezi lidmi, o to jak dobře a zdravě vycházet s druhými Úvod7 lidmi v prvé řadě s pacienty, ale i s ostatními lidmi ve zdravotnickém tý - mu. Být druhým lidem pacientům a pacientkám i spolupracovnicím a spolupracovníkům (tj. sobě navzájem) sociální oporou. Tak rozumíme tomu být člověkem v tom nejlepím smyslu slova. 8Duevní hygiena zdravotní sestry 2 Co můe zdravotní sestra dělat pro to, aby jí bylo lépe? Chceme-li, aby někdo něco dělal dobře, pak je dobré, kdy se zajímáme i o to, jak mu je. Je-li mu dobře, dá se očekávat, e bude dobře dělat i to, co dělat má. Není-li mu dobře, není samozřejmé, e by automaticky podával dobrý výkon. Má-li zdravotní sestra dobře pracovat má-li pečovat o pa - cienty a být jim mimo jiné i povzbuzující sociální oporou, pak je zapotřebí, aby byla i ona sama v dobrém stavu. Kdy to ale je? O tom rozhoduje řada momentů. Na některé z nich zde chceme upozornit. Jak můe zdravotní sestra pečovat sama o sebe? Jedním z úkolů zdravotní sestry je pečovat o pacienty. V pozadí tohoto úkolu a nejen jeho stojí vak jiný, který má na práci a nejen na práci zdravotní sestry mimořádný vliv. Je jímpéče o sebe. Pečovat o pacienty se zdravotní sestry učí ve zdravotní kol e a v průběhu praxe. Kdo je vak učí pečovat o sebe? Při přípravě zdravotních sester na povolání se velice systematicky vyučuje a probírá péče o nemocné, péče sama o sebe je ponechána soukromé iniciativě kadé zdravotní sestry. Péče sama o sebe má řadu různých oblastí. Jde např. o péči o vlastní vzhled, o tělesné zdraví, o stravování atp. Do tohoto souboru péčí patří i péče o vlastní tělesný a duevní ivot. Pomocí zde je dnes poměrně nová psychologická disciplína zvaná psychologie zdraví (Křivohlavý, 2001). Zde bychom rádi upozornili na některé speciální momenty. Nejde o teorii, ale o praxi o zkuenosti z praxe zdravotních sester, které pracují v nemocnicích na odděleních, kde umírá nejvíce lidí. Není třeba zdůrazňovat, e tato oddělení patří k nejtěím. Co můe zdravotní sestra dělat pro to, aby jí bylo lépe?9 Smysl svého ivota vytváříme jako malíř obraz ovlivněni svými geny, výchovou, příklady, záitky a vlastní vůlí.K. L. 1 1Uvádíme-li u citátů pouze iniciály jmen autorů, jde o výroky zdravotních sester v kurzech pro ně uspořádaných. Vyhovujeme tím jejich přání, aby jejich celá jména nebyla zveřejněna. 1Uvádíme-li u citátů pouze iniciály jmen autorů, jde o výroky zdravotních sester v kurzech pro ně uspořádaných. Vyhovujeme tím jejich přání, aby jejich celá jména nebyla zveřejněna. Péče o pečovatelky Po 12 let pečovala paní doktorka Sheila Cassidy nejen o pacienty v jednom z prvních anglických hospiců, al e i o zdravotní sestry a personál o vechny ty, kteří tam pracovali. Kdy jsme měli monost s ní v Birminghamu hovořit, zeptali jsme se jí, s čím měla největí práci. Odpověď byla jednoznačná: S psychickým stavem personálu. O ten se musela starat s mimořádnou intenzitou. Na dalí dotaz, co pro to dělala a co jí bylo největí pomocí, odpověď zněla: Soubor podnětů nadějně usměrňující postoje lidí kolem umírajících pacientů i k sobě navzájem. Termín k sobě navzájem jak se později ukázalo měl dvojí význam: jednak se týkal vzájemných vztahů mezi lidmi na přísluném oddělení, jednak postoje kadého z nich k sobě samému. Podařilo se nám získat soubor 16 hlavních bodů této péče o pečovatelky Sheily Cassidy: 1. Buď k sobě mírná, vlídná a laskavá. 2. Uvědom si, e tvým úkolem je jen pomáhat druhým lidem a ne je zcela změnit. Změnit můe jen sama sebe, ale nikdy ne druhého člověka a jím je kdokoliv a a je tvá snaha sebevětí. 3. Najdi si své útočitě, tj. místo, kam by ses mohla uchýlit do klidu samoty ve chvíli, kdy naléhavě potřebuje uklidnění. 4. Druhým lidem na oddělení, svým spolupracovníkům a spolupracovnicím i vedení buď oporou a povzbuzením. Neboj se je pochválit, kdy si to i třeba jen trochu zasluhují. 5. Uvědom si, e je zcela přirozené tváří v tvář bolesti a utrpení, jeho jsme denně svědky, cítit se zcela bezmocnou a bezbrannou. Připus si tuto mylenku. Být pacientům a jejich příbuzným nablízku (být s nimi) a pečovat o ně je někdy mnohem důleitějí ne mnohé jiné. 6. Sna se změnit způsoby, jak to či ono dělá. Zkus to, co dělá, dělat pokadé pokud mono jinak. 7. Zkus poznat, jaký je rozdíl mezi dvěma různým způsoby naříkání: mezi tím, které zhoruje beztak ji těkou situaci, a tím, které bolest a utrpení tií. 8. Kdy jde domů z práce, soustřeď se na něco dobrého a pěkného, co se ti podařilo v práci dnes udělat a raduj se z toho. 10Duevní hygiena zdravotní sestry 9. Sna se sama sebe neustále povzbuzovat a posilovat např. tím, e nebude vdy stejným způsobem (stereotypně, jen ryze technicky a zvykově, bezmy - lenkovitě) vykonávat své práce. Sna se z vlastní iniciativy, z vlastní vůle a nikým nenucena něco udělat jinak tvořivě. 10. Vyuívej pravidelně povzbuzujícího vlivu přátelských vztahů v pracovním kolektivu i v jeho vedení jako zdroje sociální opory, jistoty a nadějného směřování ivota. 11. Ve chvílích přestávek a volna, kdy přijde do styku se svými kolegyněmi a kolegy, vyhýbej se jakémukoliv rozhovoru o úředních věcech a problémech v zaměstnání. Odpočiň si tím, e budete hovořit o věcech, které se netýkají vaí práce a vaeho úředního styku. 12. Plánuj si předem chvíle útěku během týdne. Nedovol, aby ti cokoliv tuto radost překazilo nebo ti ji někdo naruil. 13. Nauč se raději říkat rozhodla jsem se ne musím nebo mám povinnost, či měla bych. Podobně se nauč říkat raději nechci ne nemohu. Takto vedená osobní řeč sama k sobě pomáhá. Přesvědč se o tom. 14. Nauč se říkat druhým lidem nejen ano, ale i ne. Kdy nikdy neřekne ne, jakou hodnotu pak asi má tvé ano? 15. Netečnost (apatie) a zdrenlivost (rezervovanost) ve vztazích s druhými lidmi je daleko nebezpečnějí a nadělá více zla a hořkosti ne připutění si skutečnosti (reality), e více, ne dělá, se opravdu udělat nedá. Připus si to uvědom si, e nejsi vemohoucí. 16. Raduj se, hraj si a směj se ráda a často. Co můe zdravotní sestra dělat pro to, aby jí bylo lépe?11 Nejde jen o odbornost a kvalitu práce zdravotní sestry, ale i o kulturu jejího ivota a celého zdravotního prostředí. Kód ANA (American Nurses Association, Společnosti amerických zdravotních sester ) 3 Duevní hygiena zdravotní sestry Bláto a hvězdy Dva mui li v noci krajinou po deti. Zastavili se u loue. Měsíc svítil a hvězdy se třpytily. Jeden z muů se podíval na loui a řekl: Bláto. Druhý to viděl jinak a řekl: Hvězdy. Můeme i v loui vidět hvězdy a být tím nadeni. Obdobně je moné se dívat i na vlastní ivot. Můeme ho vidět krátký, plný těkostí, starostí a problémů a říci: Za nic to nestojí. Vechno je na nic. Na druhé straně můeme vidět, jak tím, jak tento ivot ijeme, působí - me na druhé lidi. Tak nějak se na ivot díval i reisér filmu Kouzelný ivot (Its a Wonderful Life). V tomto filmu se setkáváme s hlavním hrdinou Georgem Baileym. Tomu se zcela zhroutil ivot a uvaoval o sebevradě. Poslední noc před tím, ne ji chtěl spáchat, se mu zdálo o tom, jak by vypadal svět, kdyby se on nenarodil. Byl překvapen tím, jak jeho zdánlivě nepatrný ivot ovlivnil celou řadu lidí. Kolika lidem pomohlo, e jim třeba sebenepatrnějím způsobem projevil úctu, kolik mezilidských vztahů se rozjasnilo tím, e on někomu něco odpustil, kolika lidem byl nějaký jeho drobný čin velkou pomocí. Mnohdy, třeba dosti pozdě, se dozvíme, co znamenala maličkost, kterou jsme někomu udělali, jak mu pomohla k tomu, aby se vzchopil, aby se posílila jeho naděje a jeho ivot dostal nový, nadějnějí směr. Tehdy si uvědomujeme, e není pravda, e by ná ivot nutně musel být marnost nad marnost, ale e mu můeme dát tím, co ve styku s druhými lidmi děláme, dobrý smysl. Nemusíme vidět jen bláto, můeme třeba i v loui vidět hvězdy. Mít někoho, kdo mne má rád a komu mohu důvěřovat. Lékaři hovoří nejen o buňkách, tkáních a orgánech, ale i o člověku. Sociologové mluví jinak. Říkají, e neexistuje člověk jako jedinec sám o sobě, e existují vdy jen lidé. Naznačují tím, e vyčlenit člověka ze společenství druhých lidí je nepřirozené. Přirozené je naopak vidět kadého člověka 12Duevní hygiena zdravotní sestry Jádrem lidské bytosti je dvojí potřeba: potřebujeme někoho, koho bychom měli rádi a někoho, kdo by měl rád nás. J. B. Smith jako uzlíček, uzlík či uzel v síti, který má spojení (jako nitě v síovaném obraze) s druhými uzlíčky, uzlíky či uzly v síti. Tento pohled na člověka a jeho vázanost v síti vztahů s druhými lidmi je blízký i sociální psychologii. U kadého člověka si vímá nejen toho, se kterými druhými lidmi je v urči - tém vztahu a styku, ale i toho, co se mezi těmito dvěma lidmi děje. Vzájemné připoutání dvou lidí, je moné pozorovat ji při narození. Připoutání dítěte k matce a matky k dítěti bylo a je základním jevem sociální psychologie. Výslovně to formuluje tzv.teorie připoutání (attachment psychology). Její autor, profesor Bowlby, si ve Střední Africe vímal toho, jak ijí děti, které ztratily v raném mládí matku. Zjistil, e tato ztráta se na jejich dalím ivotě projevuje mimořádně těce. Zjistil vak také, e tomu tak není u vech dětí. Některé z takto postiených vyrůstaly dobře a nadějně zvládaly i problémy dospívání. Profesora Bowlbyho zajímalo, čím to je, e Duevní hygiena zdravotní sestry13 Obr. 1Pavouk. Kdy máme co činit s určitým člověkem, je dobré si uvědomit, e tento člověk je začleněn jako pavouk v určité sociální síti. To znamená, e se stýká s mnoha jinými lidmi a má úzké vztahy s několika málo nejbliími. S těmito nejbliími vytváří osobní sociální sí. Tu kreslíme jako pavouka. Někteří jsou mu blií, na některé se dívá nahoru, na jiné dolů. Kdy se s ním setkáme a je sám, je do určité míry vytren ze své sociální sítě. se tyto děti vymanily (doslova vyvlékly) z vlivu negativních faktorů, které normálně ovlivňují ivot sirotka. Zjistil, e děti, které nadějně zvládaly své ivotní těkost i a nebylo jich málo, naly ve chvíli, kdy je matka opustila, někoho, k němu se připoutaly, naly v něm přítele, ochránce, někoho, komu mohly důvěřovat. Získaly tak jinak ztracený (neuskutečněný)vztah důvěry.Ten jim umonil ít a zrát, ba i osobnostně dozrát. Profesor Bowlby tak naznačil, co je pro člověka ze sociálního hlediska podstatně důleité mít někoho, kdo je mi přítelem a komu mohu cele důvěřovat. Tak tomu je u dětí. Teorie připoutání je dnes rozpracována nejen pro nemluvňata a děti, ale i pro dospívající a dospělé lidi. Ukazuje, jak důleité je mít někoho, komu můeme důvěřovat, na koho se můeme vdy a vude, za jakýchkoli okolností obracet s vědomím, e nás vdy vyslechne, bude se snait nám porozumět, pochopit, jak nám je, e nám odpustí, bude-li to třeba, a e bude ochoten nám pomoci. Ne nadarmo je přítel v sociální psychologii definován jako člověk, k němu máme bezmeznou důvěru, ale i jako člověk, před kterým můeme myslet nahlas rozumějme: o vem, co nás trápí, co jsme provedli, i o tom, s čím si nevíme rady. Platí zde zároveň, e ten, kdo nemá přítele, není psychicky zcela zdráv. Má-li zdravotní sestra pečovat o pacienty, neměla by opomíjet péči o sebe sama. Kdy nejsme sami v pořádku, něco chybí i tomu, co děláme pro druhé. Proto je péče o sebe sama stejně důleitá jako péče o druhé. I ve známém výroku Milovati bude ... se říká, e milovati máme druhé jako sami sebe. Co to ale znamená? Podle jednoho pojetímilovat znamená trojí: mít úctu k tomu, koho milujeme, odpoutět mu, co nám udělal, a pečovat o něj. Pečovat pak znamená (podle holistického pojetí zdraví) pečovat o celého člověkaojeho tělo i dui. Péči o tělo zdravotní sestry rozumí. Byla předmětem jejich odborného studia a je náplní jejich kadodenní práce. O psychice byla při studiu také řeč. Není vak marné podívat se na problematiku duevní (mentální) hygieny znovu s odstupem. 14Duevní hygiena zdravotní sestry Existuje nejen hlad tělesný (biologický hlad uspokojitelný potravou), ale i hlad po blízkém člověku: tam, kde není tento hlad uspokojen, není nám dobře a nejsme plně astni. J. B. Smith Péče o dui Při péči o dui pečujeme o to, co si myslíme, jaké máme představy, jaká má - me pojetí různých věcí, lidí a událostí, co proíváme (emoce a city),aoto, co vlastně v ivotě chceme a pro co se rozhodujeme, co je cílem a smyslem naeho ivota. Tato péče o nai dui rozhoduje o tom, kdo vlastně jsme a kým budeme. Je-li tato péče v pořádku, je i ná vztah k sobě samým v jádru dobrý. Není-li tato péče dobrá, je tomu jinak. Thomas Moore, americký psycholog, který se péčí o dui soustavně zajímá, napsal: Velkou nemocí 21. století, která se projevuje v naich obtíích i těkostech a která se kadého z nás osobně dotýká, je ztráta due. Kdy je péče o nai dui zanedbávána, due neumírá. Toto zanedbávání se projeví v celé řadě příznaků (symptomů): ve zlosti a vzteku, v násilí, agresivitě, obsesích, holdování drogám a ve ztrátě smysluplnosti ivota. Dr. Karel Kopřiva (1997) se v kurzech zdravotních sester a sociálních pracovnic ptal: Kdyby se někdo vám blízký z nějakého důvodu ocitl v domově důchodců, jaké tři nejdůleitějí schopnosti nebo vlastnosti jeho sester a oetřovatelek byste mu přála? Odpovědi bylo moné očekávat jak v profesionální, tak v osobní rovině. Nejčastějí odpovědi celkem 266 zdravotních sester byly: 1. vlídnost, ochota, láska......................64%, 2. empatie, vcítění, soucítění, porozumění.............42%, 3. trpělivost, vyrovnanost osobnosti, klid..............41%, 4. odbornost, profesionalita, znalosti................41%. Co můeme dělat pro to, aby nedocházelo k tomuto zanedbávání péče o vlastní dui? Být k ní citlivějí, být citlivějí k tomu, co emocionálně proíváme, co si o čem myslíme, v jakém světle to vidíme, jak co chápeme a oč nám v ivotě jde. Jak se má tato zvýená citlivost k vlastní dui projevovat? Věnovat více času relaxaci, reflexi (zamylení a promýlení toho, jak se asi věci mají) a radostem (Thomas Moore, 1992). Duevní hygiena zdravotní sestry15 Jsem přesvědčen, e9z10lidí, kteří vyhledají psychiatra, ho nepotřebují. Potřebují vak člověka, který by k nim měl úctu, který by jim odpustil, co mu nedobrého udělali, a který by se o ně staral jedním slovem: člověka, který by je měl rád.Paul Tournier, autor knihy Medicína celého člověka + Znamená to odliit dva druhy uvaování o vlastních citech: uvědomovat si to, co skutečně proíváme (které city námi hýbou), a odliovat to od mylenek na to, jaké emoce bychom měli v dané chvíli mít. Pravdivé a ujas - něné zaívání vlastních citů nemusí být automaticky příznakem psychicky zdravého ivota, je to vak materiál naeho duevního ivota, který by nám neměl unikat. Jak to vypadá v praxi? Například někdo má rád hudbu. Slyí-li ten druh hudby, který má rád, dělá mu to radost. Hraje-li na nějaký hudební nástroj, můe při hraní proívat radost, kterou druhý nemá. Měl by se ale z toho, co slyí, plně radovat. Jiný má rád svou zahrádku. Zaívá tam chvíle, kdy ta či ona kytička, keř nebo strom kvete, případně přináí ovoce. Z toho by se měl radovat. Z celého srdce radovat. V příkladech je moné jít dál a upozorňovat na radosti, které proíváme, kdy svítí sluníčko, kdy jdeme na výlet, kdy si hrajeme s dětmi atp. Nemělo by nám unikat, e v takových situacích jde o vzácný druh duevního dění o pravé (autentické) city, které obohacují ná duevní ivot. To bychom si měli plně uvědomovat a plně to proívat. Je to jedna z nezastupitelných forem duevní hygieny zdravé radosti, radosti ze ivota. Radujeme-li se z jeho krás, pečujeme o svou dui. Péče o tělo V biologii člověka jsme se učili o tom, e na jedné straně to, co se děje v dui člověka (v jeho psychice), ovlivňuje to, co se děje v něm (v jeho těle). Na druhé straně pak i to, co se děje v naem těle, má určitý vliv na nai dui, na ná duevní, psychický ivot. Podle toho by měla vypadat i nae péče o tělo. Projevuje se např. v tom, co a jak jíme a pijeme, kdy a jak se pohybujeme, co děláme, jak odpočíváme. I to jsou důleité momenty, které mají vliv na ná duevní ivot. Pohybujeme se jednak při práci, jednak mimo ni. Tělesné cvičení různého druhu doplňuje to, čemu v práci ani doma, případně i na cestě do práce a z práce, není dána příleitost. Často jepohyb a tělesné cvičení projevem radosti z toho, co a jak nám jetě funguje (a ne nářkem nad tím, co musíme dělat). Dnes se stále více a správně zdůrazňuje potřeba chůze procházek a výletů. Čím sedavějí zaměstnání máme, tím více potřebujeme tento druh pohybu na čerstvém vzduchu, v dobré společnosti i sami. Ukazuje se, e si na vycházce dáváme do pořádku svoji psychiku, urovnáváme vlastní (vnitřní) problémy, úkoly a vztahy, které nás zatěují. Je-li tomu tak, je nám 16Duevní hygiena zdravotní sestry odměnou zvýená vitalita (pohybová i psychická ivost) a vyí energie. Ta - to zkuenost je opět zdrojem radosti ze ivota. S podivem jsme kdysi stáli před pojmem aktivní odpočinek. Týkal se tělesného cvičenílidí, kteří mají přes den pohybu dost. Dnes se tomu ji nesmějeme a mnozí pravidelně cvičíme. Cvičení se vak týká nejen těla, ale i psychiky. Proto existují kurzy cvičení paměti a mozkového joggingu, proto se doporučuje lutit kříovky, ale i číst (nejen beletrii, ale i odbornou literaturu), aby mozek nezkostnatěl. Stále častěji se setkáváme se studiemi, které ukazují, jak rychle stárne ten, kdo nechá mozek zahálet. S pohybem je úzce spojena i hra. Hra, při ní máme nejen pohyb, ale jsme zároveň ve společenství se druhými, s nimicvičíme a hrajeme si. Tento moment má pro duevní hygienu svou specifickou hodnotu. Neuniká nám? Na zdraví naí due má velký podíl spánek a odpočinek. Staráme-li se o to, co ve je třeba udělat, neměli bychom zapomenout, e do tohoto souboru patří i péče o to, abychom si odpočinuli a dobře se vyspali. Biologové nás učí, e ivot je voda. Jak vyuívámeblahodárné působení vodyve vech moných formách od jejího pití, po koupání a plavání a po vodní sporty? Péče o ná mylenkový arzenál Na jedné straně platí, e to, oč nám jde, ovlivňuje nae mylení. Na druhé straně také platí, eto, co si myslíme, ovlivňuje i nae chtění, nai vůli i zaměření naeho ivota. V praxi to znamená, e myslíme-li na věci negativní, deprimuje nás to, ničí to nai dui, ale dokonce to i negativně dokresluje obraz naeho obličeje a celého naeho vzezření. Platí i opak: myslíme-li na věci pozitivní, projeví se to i v naem obličeji, postoji i v naem celkovém ivotním ladění. Například, kdy hovoříme s pacientem, který si stěuje na to, jak mu je zle a co ji díky své nemoci (operaci, amputaci atp.) nemůe, vezmeme sklenici vody, poádáme ho, aby si představil, e je na Sahaře, e je polomrtvý ízní a někdo mu najednou nabídne skleničku vody. Skutečnou skleničku Duevní hygiena zdravotní sestry17 Obr.2Sklenkavody.Ná postoj k věcem, které se dějí, je mono naznačit příběhem člověka, který měl velkou ízeň a dostal sklenici vody. Kdy vypil polovinu, mohl se buď radovat, e má jetě polovinu sklenice vody k dispozici, nebo naříkat nad tím, e polovina vody ve sklenici je ji nenávratně pryč. Fyzikálně je to toté. Z hlediska radosti či zármutku to vak jedno není. plnou vody před ním vezmeme a polovinu vody z ní vypijeme. Poté se sna - íme usměrnit jeho mylení. V situaci, kdy polovinu sklenice vypije, má dvě monosti. Buď bude neasten, e polovina vody je ji pryč, nebo se bude radovat, e má jetě k dispozici polovinu sklenice čerstvé vody. Fyzikálně vzato je to stejné, avak z hlediska postoje k ivotu jde o radikálně odliný postoj. Radost je adrenalinem due. Obdobně, jako to je s postojem ke zbylé vodě ve sklenici, je to i s postojem ke kladným a negativním věcem v ivotě. Rozhodnutí pro tu či onu stranu je na kadém kroku na nás. Mít pro co ít To, co si myslíme a jak vidíme svět kolem sebe i v nás, ovlivňuje mnoho okolností. Na jedno a jak se zdá to nejpodstatnějí bychom neměli zapomínat. Jde o to, co je smyslem naeho ivota kam máme v ivotě namířeno.Nemáme zde na mysli drobné a dílčí cíle jako terče naeho snaení (i kdy i ty jsou pro hygienu naí due důleité), ale základní zaměření ivota. Psychologie osobnosti hovoří onarcizmu. Chce tím vyjádřit soustředění vekerých snah, záměrů a tueb jen na sebe sama. Jako antický Narcis, který viděl svou podobu ve studánce, zamiloval se do sebe a neviděl nikoho jiného tak vzácného jako sebe, tak i nás to svádí k tomu, abychom se stali středem světa, soustřeďovali se jen na sebe a na to, co nám dělá dobře, a ve ostatní nám bylo lhostejné. Tak můe vypadat jedno extrémní zaměření ivota. Jiný moný postoj vidí nejen sebe sama, ale respektuje i existenci druhých lidí (nejen já, ale i ty). V praxi jsme často překvapeni, jak se rozhodování pro jedno či druhé zaměření na jedné straně vytváří a na druhé straně řeí velké mnoství problémů. Zaměření naeho ivota se projeví např. v tom, co označujeme jakolaskavé či nelaskavé jednání s druhým člověkem, a jím je kdokoliv. Právě tím, jak jednáme s druhými lidmi a zvlátě s těmi, kteří jsou společensky i jinak nad námi a hodně pod námi na sebe prozradíme, kdo jsme a oč nám v ivotě vlastně jde. Není marné si uvědomit, e slovo laskavě je odvozeno od slova láska. A v praxi se láska projevuje právě úctou (respektem) a přijetím (akceptací), odpoutěním a péčí. 18Duevní hygiena zdravotní sestry Pokladnice uznání Jednou z následování hodných forem péče o vlastní dui je zaloení si a pěs - tování vlastnískříňky či pokladnice uznání. J. B. Smith, který na ni upozorňuje, ji popisuje jako deník, do kterého si zapisujeme, kdy a kde nám někdo projevil uznání, pochvalu, poděkování či vděčnost. Takových událostí není v ivotě příli mnoho. Přece vak se tu a tam vyskytnou. Je dobré si je zapisovat a vracet se k nim ve chvílích deprese. Nejde o sebechválu či sebeoslavu. Se ví pokorou je tak moné mít poklad, z něho můeme čerpat, kdy nae vitalita, energie a naděje uvadají. Příklad obsahu pokladnice uznání (výroky pacientů): Děkuji vám, byla jste ke mně hodná, Děláte to dobře a ohleduplně. Kdy jste mne převazovala, ani mne to tak moc nebolelo, Byla jste ke mně laskavá, Sestřičko, a budu muset umřít, rád bych, aby to bylo tam, kde vy budete mít slubu. Neděle Po řadu generací nai prarodiče praktikovali jeden z nejdůleitějích způsobů péče o dui tím, e světili neděli. Na pozadí oddělení jednoho dne svátečního od dnů vedních bylo mimo jiné poznání, enae due potřebuje odpočinekpo řadě dní naplněných intenzivní prací. V současné době přibylo lidí, kteří den odpočinku v praxi neuznávají, ijí v neustálém stresu. Přibyly i neúměrně se mnoící počty nemocí ze stresu (včetně onemocnění kardiovaskulárního systému), podstatně se zvýilo i mnoství neuróz jak léčených, tak neléčených. Ve třísměnném nebo nepravidelném provozu můe být pravidelný od - počinek problém, někdy se zdá, e to ani nejde. Mnohdy vak nejde to stojí v řadě a za nechutí pokusit se o to. V pozadí nechuti je nedostatečné přesvědčení o tom, e by to tak mělo být, a změnit přesvědčení není lehké. Někdy je zapotřebí radikálního zahřmění, aby k tomu dolo. V praxi se setkáváme s lidmi, kteří změnili svůj názor a např. po autonehodě s váným zraněním, po velice těkém onemocnění nebo po úmrtí někoho blízkého. Co ale znamená odpočinek? Znamená to lehnout si a spát? Někdy ano, zvlátě tam, kde je třeba splatit spánkový dluh. Jindy to je věnovat se více rodině vyjít si na procházku, udělat si výlet, hrát si s dětmi atp. Můe to znamenat i navtívit známé setkání rodin či přátel. Můe to být i čas k tomu, abychom si něco hezkého přečetli, s někým si popovídali, navtívili divadlo, koncert atd. Nabídka moností, jak strávit čas a myslet na něco zcela jiného ne na to, co se děje v práci, je pestrá. Duevní hygiena zdravotní sestry19 Směřování ivota Péče o dui znamená mimo jiné i věnovat pozornost tomu, na co myslíme. Na hodně věcí myslíme, kdy pracujemeatojedobré, protoe ve neděláme bezmylenkovitě. Zde vak máme na mysli dlouhodobějí mylenkové zaměření. Stejně jako kdy jdeme na výlet, máme někam namířeno, tak i v ivotě i kdy jdeme a téměř automaticky děláme krok za krokem někam směřujeme. Například někdo neustále myslí na to, jak se druzí mají dobře. Takové mylenky vedou k závisti a závist ničí radost ze ivota jako rakovina. Jiný myslí neustále na to, jak udělat na druhé lidi dojem svým zjevem, způsobem ivota, tím co řekne, jak se upraví, vyprávěním o tom, co neobyčejného viděl a procestoval. Pak hovoříme o vychloubání, naparování se. Ani takové jednání nemá na růích ustláno. Bylo by moné pokračovat o lidech nadměrně hrdých a povýených, o lidech pyných, o lidech bázlivých a ivotem uskřípnutých, o lidech jako kámen, kteří nejsou s to nikomu nic odpustit. Není divu, e se v pohádkách a bájích mluví o tom, e lidé mají toto zaměření svého ivota vepsáno jako znamení ve tváři. Otázkou je, co tedy dělat. Podobně jako v situaci, kdy chceme jít na výlet a rozhodujeme se, kam zamíříme, je to i v ivotě. I tam máme do určité míry svobodu volby. Někdo směřuje k pesimizmu, jiný k optimizmu. Někdo si zvolí sebepovyování, druhého tato cesta neláká. Jak tedy hodnotit ivotní zaměření? Jedna z moností je hodnotit je jako výlet podle toho, jak to dopadne. Po tom, co výlet skončil, je moné si říct, e to byl to krásný výlet. Jindy naopak raději ani o tom, jaké to bylo, nemluvíme. Stejně je to i v ivotě. I tady můeme naslouchat těm, kteří ji svůj ivotní výlet končí, jaké to bylo. Někteří na konci ivota se smutkem v očích přiznávají, e svůj ivot promarnili, jiní jsou rádi, e u končí, protoe to nestálo za nic. Někteří to přiznávají veřejně, jiní to tají, ale z očí je jim to moné vyčíst, a někteří lidé jsou i po vyčerpávajícím ivotním výletu plni radosti. Studie kvality ivota i zkuenosti z praxe v hospicech ukazují, e jsou to mnohdy lidé jinak nenápadní, kteří se dovedli radovat z kadé drobnosti a krásy ivota, lidé, kteří měli pěkné manelství a dobrou rodinu, lidé, kteří dovedli nejen přijímat, ale i dávat. Jeden výrok umírajícího za vechny:To jediné, co zůstává, kdy odcházíte, je to, co jste někomu dobrého udělali a dali. 20Duevní hygiena zdravotní sestry


Jaro Křivohlavý

JARO KŘIVOHLAVÝ


19. 3. 1925

Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý CSc. je český psycholog a spisovatel. Zabývá se psychologií zdraví, experimentální psychologií, logoterapií a problematikou manželského života. V posledních letech napsal několik knih o odpouštění a o jeho pozitivním vlivu na lidské zdraví.

Když mu bylo 17 let, dostal se jako student roudnického gymnázia do nacistického koncentračního tábora v Terezíně. Později, za komunistického režimu, byl donucen tři roky pracovat na dole Prago IV v Kladně.

Na Filozofické Fakultě UK vystudoval obory psychologie - filozofie a anglistika, v roce 1950 mu byl udělen doktorát filozofie. V roce 1966 se stal kandidátem věd a později mu byla udělena docentura. Nakonec po habilitaci na Masarykově univerzitě v Brně v roce 1996 mu prezident republiky Václav Havel udělil hodnost univerzitního profesora psychologie.

Prvních 15 let profesního života pracoval ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce v Praze. V období 1967 - 1994 byl zaměstnán v Institutu pro další vzdělávání lékařů v Praze. V průběhu těchto let učil a publikoval v Čechách i v zahraničí. V současnosti přednáší psychologii zdraví na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.

J. Křivohlavý je křesťan, pokřtěný v roce 1939. Je členem Českobratrské církve evangelické. Za totality byl po dobu tří období (1969-1984) svobodně zvoleným laickým členem vedení této církve (byl členem synodní rady).

Křivohlavý je ženatý od 1951, má 3 děti, 8 vnoučat a 4 pravnoučata.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist