Kniha: Dušebraní (Normalizační pornobrak) – JIří Fučikovský

Děj románu se odehrává v roce vzniku Charty 77, tedy za tvdré normalizace. Hlavnímu hrdinovi Timimu by ten rok mělo být dvacet a režimu se nechce jen tak podrobit, stejně jako jeho kamarádi. Jeho život se odehrává v práci, v hospodě a zpříjemňuje si ho sexem. Jednoho dne se sblíží s mnohem starší ženou, dcerou generála, takže oba svůj vztah tají. Ona s ním později chce otěhotnět, ale ví, že ji jednou opustí a tak s ním chce mít jen to dítě. Timi s tím souhlasí a jeho vztah k Alžbětě se mění, je opravdu zamilovaný. Do toho vstoupí StB a chce po něm spolupráci, kterou odmítá a tak nastupuje na vojnu. Alžbětino těhotenství je rizikové a on na ni stále myslí. StB ho obtěžuje i na vojně, začíná ho vydírat a zatahují do toho i Alžbětu. A tak se Timi rozhodne pro definitvní řešení...

Už je to dávno

byli jsme tak mladí

v uniformách džínsbund

a dlouhejch vlasů

vlajících ve větru

ventilátorů putyk

čtvrtý cenový skupiny...

a rokenrol duněl

do reálný beznaděje

reálnýho socialismu...

Všem co se tenkrát nebáli žít.

„Říkáš si teď asi, že a co teda ten starej slovenskej kokot na to, na mý Dušebraní?? Asi takhle, Jirko…

Neříká se mi to lehce, ty starej vošklivej prasáku, ale napsals fakt dobrou knihu. Má to koule, má to tah, přesnej rytmus, jedeš na svý vlně, nepadáš z ní, nenudíš, konkrétní informace typu ‚táta říkal, děda říkával‘, který tu všivou dobu pojmenovávaj i ve výživnejch detailech, dávkuješ citlivě tak, že z nálady knížky netrčej, jazyk mladýho hrdiny je přesnej, i to že ses vysral na všelijaký interpunkční a jiný podružnosti je v pořádku, čtenář chycenej od začátku pevně za koule, neúprosně vláčenej vesele neveselým světem mladejch žižkov¬skejch mániček, nemá čas ani chuť tomu věnovat pozornost, ani si toho nevšimne, a hlavně! smrad tý nešvarný doby z tvý výborný knihy čpí, až oči slzej. Kór tomu, co jen pár let před tvým hrdinou intimně poznal všecka ta žižkovská zákoutí – od Brikety, přes zarostlý, zpustlý Židovský pece, vrátnici na dívčím bloku jarovský koleje, hospodu U študáka, který se v tý době říkalo U Marxe, snad podle jednoho váguse, co tam chodil chlastat a kterej praotci zakladateli jako by vypad z voka a kde jednu dobu kuchař, co ho vyhodili z Jalty, dělal skvělý bifteky s oblohou za necelých 12 korun…, přes hospodu Za větrem, o který není v tvý knize ani slovo, poněvadž tou dobou, co o ní píšeš, už z ní udělali Agitační středisko, mám ten dojem, přes tu rudou hvězdu na baráku jednoho obytnýho bloku za žižkovskou vozovnou… až cojávím po hospodu U zvonu, kde poslední dobou byla, kromě jinýho, taky prodejna postelí… atd., a může porovnávat, jak Republiku Žižkov a přilehlé okolí za časů fujpalibónů (?výraz paxisty Dr. Lukeše?) vykresluješ. Zkrátka, dobře ty!“ ((normalizační pornobrak))

Próza – beletrie > Romány > Romány dle národů > České romány

Próza – beletrie > Romány > Společenské romány

Katalog vybraných autorů > F > Fučikovský – Jiří Fučikovský

Katalog nakladatelství > N > Naše vojsko