načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dům v Cornwallu - Liz Fenwick

Dům v Cornwallu

Elektronická kniha: Dům v Cornwallu
Autor:

Romantický román ve stylu Nory Roberts. Čerstvě ovdovělá malířka Maddie využívá příležitosti opustit Londýn a přestěhovat se do domu v Cornwallu, který jí za záhadných ... (celý popis)


hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Brána
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 350
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Romantický román ve stylu Nory Roberts. Čerstvě ovdovělá malířka Maddie využívá příležitosti opustit Londýn a přestěhovat se do domu v Cornwallu, který jí za záhadných okolností odkázala zcela neznámá osoba. Maddie doufá, že společně s nevlastní dcerou Hannah začne na klidném anglickém venkově nový život. Realita je však na hony vzdálená idylické selance, jakou si Maddie vysnila, a začínají se vynořovat problémy s penězi i s pubertální nevlastní dcerou, která není z přestěhování na venkov nijak nadšená a snaží se matce překazit rodící se milostný vztah. Mezitím Maddie začíná odkrývat tajemnou historii domu a nachází zde překvapivou spojitost se svými biologickými rodiči, které nikdy nepoznala.

Související tituly dle názvu:
Pod nebem Cornwallu Pod nebem Cornwallu
Fenwick Liz
Cena: 266 Kč
Aféra v Cornwallu Aféra v Cornwallu
Fenwick Liz
Cena: 266 Kč
Dům v Cornwallu Dům v Cornwallu
Fenwick Liz
Cena: 266 Kč
Dům v Cornwallu Dům v Cornwallu
Fenwick Liz
Cena: 199 Kč
Cizinec z Cornwallu Cizinec z Cornwallu
Fenwick Liz
Cena: 266 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

D m

v Cornwallu

Liz Fenwick

NAKLADATELSTVÍ BRÁNA

D m

v Cornwallu

Liz Fenwick

NAKLADATELSTVÍ BRÁNA


Originální vydání

The Cornish House

Přeložila Irena Steinerová

Všechny postavy v této knize jsou smyšlené

a jakákoli podobnost se skutečnými osobami,

ať již žijícími či mrtvými, je čistě náhodná. Copyright © Liz Fenwick 2012 Translation © Irena Steinerová, 2015 ISBN 978-80-7243-781-8

Mým rodičům za jejich víru,

mým dětem Domovi, Andrewovi a Sashovi za pochopení,

mému manželovi Chrisovi za jeho lásku

DŮM V CORNWALLU

7

PODĚKOVÁNÍ

Zde by mohl následovat velmi dlouhý seznam, protože na mécestě ke spisovatelské dráze, která začala už v útlém dětství, mi pomáhala řada skvělých lidí. V první řadě musím poděkovat dvěma dobrým duším z dávné minulosti – Patsy MacDonaldové, která věřila, že to dokážu, a řádové sestře Mary Assumptě, která mi byla vzorem na mé alma mater Mt. Holyoke College a naučila mě se učit, dosahovat svého a věřit, že i já jsem neobyčejná žena.

Nikdy bych se nedostala až sem, nebýt sdružení Romantic Novelists’ Association. Vděčím mu nejen za přátelství s mnoha spisovateli, ale i za moudré rady kolegů, kteří posuzovali mou práci v programu pro nové autory. Členové této organizace mě podporovali, nalévali mi čaj nebo víno a většina z nich věřila, že svou cestu dovedu až do úspěšnéhokonce. Především bych chtěla poděkovat Jan Jonesové, Jenny Haddonové, Penny Jordanové, Katie Ffordeové, Anitě Burghové a celé organizaci FAW, která spisovatele sdružuje.

Kde bychom dnes byli bez internetu? Kate Harrisonová založila blog pro začínající autory Novel Racers a já jsem během roku dokončila první verzi této knihy. Po celou dobu mi pomáhala přízeň a přátelství ostatních přispěvatelů. Největší dík patří Kate!

Chci poděkovat všem svým píšícím přátelům, kteří dobře znajívítězství, prohry i ty zatracené pochyby, které krouží kolem jako černé vrány. Zvlášť dva z nich si zaslouží zvláštní zmínku. Julie Cohenová, která mi ve chvílích, kdy už jsem si zoufala, připomněla, že všechny příběhy už sice byly odvyprávěny, ale to, co k nim člověk přidá, ještě ne. A bez podpory Brigid Coadyové bych to nedotáhla až sem, ale zase bych asi vypila mnohem méně vína!

Můj život je bláznivý a spoustu času trávím ve vzduchu mezi Velkou Británií a Dubají. Chtěla bych poděkovat chápavému leteckémupersoLIZ FENWICK

8

nálu společnosti Emirates Airlines za příkladnou péči, jakou mi věnoval,

když jsem během pendlování sem a tam pilně pracovala na rukopisu.

Děkuji Jan za její cenné postřehy ohledně psychologie postav. Julia Haywardová trpělivě přečetla všechna má raná díla a s příkladnou péčí je redakčně upravila. Je to světice. A také Georgie, která měpovzbuzovala při držení diet a pomáhala mi překonat záchvaty malomyslnosti.

Děkuji své agentce Carole Blakeové za to, že si zamilovala mou prvotinu, a za její odvahu ujmout se začínají autorky. Obrovské díky patří mé redaktorce Kate Millsové, která dokázala poznat potenciál této knihy a pomohla mi ji vybrousit tak, aby zazářila.

Ráda bych poděkovala své rodině a hlavně mým dětem Dominicovi, Andrewovi a Sashovi za trpělivost a pochopení ve všech situacích, kdy jsem jim nebyla schopna věnovat plnou pozornost. Na stejném seznamu se nachází i má nejlepší kamarádka Doz. Ti všichni mě podporovali, měli mě rádi a společně se mnou se radovali z úspěchů.

Poslední slova díků patří mému tolerantnímu manželovi Chrisovi, který mi byl oporou a věřil ve mne. Tato kniha by bez něj nikdynevznikla, protože právě on mě seznámil s Cornwallem.

L. F.


DŮM V CORNWALLU

9

1

Blížila se jedenáctá a Maddie seděla za volantem auta už přes osmhodin. Zívla a násilím se snažila udržet otevřená víčka. Zpomalila a dojela k další slepé odbočce. Pokroucené stromy se rýsovaly v měsíčním svitu proti nebi, jejich ztrápené siluety se tyčily nad křovisky a tvořily tunel. Maddie měla pocit, že se kolem ní uzavírá. Po zádech jí přeběhl mráz. Motor zaškytal.

„Tak jedem, ty stará rachotino. Do Trevenenu už to nemůže býtdaleko, a jakmile tam dorazíme, obě si budeme moct konečně dopřátzasloužený odpočinek.“ Maddie povzbudivě poklepala na palubní desku. Zpod kapoty se začalo kouřit.

Maddie letmo pohlédla na nevlastní dceru, která spala na sedadle spolujezdce. Hannah se svými rozcuchanými blond vlasy vypadala jako andílek. Zavrtěla se a na paži j í vykouklo tetování. Maddie se ostře nadechla. Hannah ji neposlechla. Když jí to tetování předchozí večer ukázala, musela Maddie sebrat veškerou trpělivost. Nakonec to nechala plavat. Kdysi přece taky byla puberťačka. Jenže ona rodiče poslouchala.

Obrátila pozornost zpátky k silnici. Věděla, že pokud mapa nelže, musí být už blízko svého nového domova, Trevenenu. To ovšem platilo za předpokladu, že nikde špatně neodbočila, čímž si nebyla stoprocentně jistá. To poslední, co potřebovala, bylo uvíznout na odlehlé silnici někde v polích.

Když dům navštívila v dubnu, vezl ji tam notář. Tehdy ta cestanevyadala složitě, ale možná jí nevěnovala dostatečnou pozornost. To bynebylo nic překvapivého. Od chvíle, co zemřel její manžel John, nedělala nic tak dobře, jak by měla.

Ve snaze zchladit motor zapnula naplno ventilátor, ale nijak tonepomohlo. Auto zpomalovalo, i když sešlápla plyn až na podlahu. Motor

LIZ FENWICK

10

dvakrát zakašlal a zhasl. Maddie vztekle praštila do volantu. Vůz ještě

chvíli setrvačností jel, než se úplně zastavil. Reflektory zeslábly a pak

zhasly úplně. „Do prdele!“

Hannah se vzbudila. „Co je?“

Maddie znovu otočila klíčkem v zapalování, ale nic se nestalo.

„Už jsme v té debilní díře?“ protáhla se Hannah.

„Ne. Porouchalo se auto.“

„Co?“

„Auto...,“ Maddie nervózně otáčela klíčem.

„To jsem slyšela, ale kde jsme?“ Hannah se narovnala na sedadle.

„Přesně nevím.“

„Kristaboha.“

„Pozor na jazyk.“ Maddie zavřela oči. Jejich den začal v pět ráno, kdy pečlivě dobalily posledních pár věcí, ale z Londýna vyjely až ve dvě odpoledne poté, co stěhováci dokončili nakládání dodávky. Maddie nechápala, v jakém zatmění mysli souhlasila s tím, že se bude stěhovat v pátek před státním svátkem.

„Hm, od tebe to sedí. Právě jsem tě slyšela sprostě nadávat.“

Maddie si povzdechla.

„A vůbec, co je špatnýho na Kristovi nebo Bohovi? Navíc co umřel táta, tak na Boha kašleš.“

Maddie v duchu napočítala do deseti, než odpověděla. „Po téhlesilnici jsme už jednou jely.“

Hannah zkřížila ruce na prsou. „To teda nejely. Já jsem v Cornwallu v životě nebyla.“

„Nechytej mě za slovo.“ Maddie si prohnětla ztuhlé svaly na šíji. „Dohadování nám nijak nepomůže.“

„A co teda?“

Maddie škubla za kličku na otevírání kapoty a vystoupila z auta.Mohlo by to být i horší, říkala si v duchu. Taky mohlo pršet, ale je nádherná noc na konci léta. Svěží větřík s jemnou vůní zimolezu jí čechral vlasy, zatímco stála ve tmě a zápasila se západkou.

„Co to děláš?“ zahuhlala Hannah z auta.

„Dívám se do motoru.“

„Odkdy ty víš něco o autech?“

DŮM V CORNWALLU

11

Maddie se zasmála. Hannah měla pravdu; o motorech neměla ani páru, takže vytáhla z kapsy telefon, aby zavolala asistenční službu. Displej se rozsvítil a objevila se Johnova fotografie. Maddie poplašeně zamrkala. Byl mrtvý už osm měsíců.

„To na ten telefon hodláš jenom civět?“ zahučela Hannah.

Maddie vytočila číslo. Žádný signál. No výborně.

Hannah se vyklonila z okénka. „Tak co je?“

„Nic.“

„Nic? Ještě lepší. Takže trčíme někde v pustině v rozbitým autě a bez signálu.“

„To je dost výstižné shrnutí.“ Maddie obrátila zrak k nebesům, aby jí dodala sílu, ale jediné, co spatřila, byla Mléčná dráha. Sice na to teďnebyl čas ani příležitost, ale ten pohled ji uchvátil. Už si ani nevzpomínala, kdy naposled viděla tak temnou oblohu, nerušenou umělým osvětlením. Přes černý baldachýn se mihla padající hvězda a Maddie napadlo, zda si má troufnout něco si přát. Co by to v tuto chvíli bylo? Přála by si totéž co vždycky, tu vyfantazírovanou pohádku o bílém plaňkovém plotě, anebo ji zkušenosti z posledního roku zbavily schopnosti věřit snům,respektive vůbec něčemu?

Hannah zamávala rukou ve vzduchu. „Ha-lóó?“

„Ano?“

„Co hodláš dělat?“ Hannah si pohrávala se zipem u bundy.

„Půjdu pěšky dál po silnici a zkusím sehnat pomoc.“ Maddie pohlédla na opuštěnou vozovku a naprázdno polkla.

„Tak hodně štěstí. Nikde není ani živá duše. Zavezla jsi nás donějakých horoucích pekel.“

Maddie se rozhodla nezvedat hozenou rukavici a natáhla k dívce ruku. „Baterku, prosím tě. Je v přihrádce.“

Hannah hodila svítilnu na sedadlo řidiče.

Maddie mlčky čekala, ale nakonec se přece jen zeptala: „Půjdeš taky?“

„Ne.“ Hannah vystrčila baterku z okna.

„Dobře.“ Maddie vzala svítilnu a sama vyrazila po temné silnici.Nemohla Hannah nutit, aby šla s ní. John byl mrtvý a Maddiin vztah s jeho dcerou se každým dnem zhoršoval.

LIZ FENWICK

12

Maddie zpomalila a zamžourala do tmy, ale před sebou viděla jen pruh asfaltu mizící v dálce. Přidala do kroku a po chvíli se objevilosvětélko. Rozběhla se, až nakonec rozeznala několik budov, pouze jedna však jevila známky života. Kde všichni jsou?

Když tiskla zvonek, v hlavě jí zněla dceřina slova o horoucíchpeklech. Nikdo neotvíral. Maddie se znovu opřela o zvonek a poslouchala, ale slyšela jen vlastní dech. Hlasitě zaklepala na dveře.

„Kdo sakra –,“ zaláteřil hluboký hlas.

Maddie pohlédla do hnědých očí.

„Promiňte, že ruším, ale porouchalo se mi auto a nemám tady signál.“ Znovu pohledem zkontrolovala mobil. „Nemohla bych si od vászatelefonovat?“ Rozhostilo se ticho, načež se zevnitř ozval chraplavý ženský hlas a ptal se, kdo přišel. Maddie vykulila oči. Muž byl rozcuchaný, do pasu nahý a kalhoty měl na půl žerdi. Sklopila zrak k podlaze.

„Samozřejmě.“ Muž ustoupil od dveří.

Ačkoli bylo pětadvacátého srpna, šustění listí Maddie připomněloblížící se podzim. Vždycky mívala ráda babí léto, kdy kosé slunečnípaprsky zvýrazňovaly barvy podzimu. Ne že by toho momentálně nějak moc viděla. Kužel světla z baterky sotva pronikal tmou.

V mdlém světle se odněkud vynořil jezevec a peláš il přes cestu kživému plotu v dálce. Šíř ka vozovky taktak umožň ovala, aby Maddie s mužem mohli kráč et vedle sebe. Neznámý musel dát instrukcehavarijn í službě a nabídl Maddie, že ji pro jistotu doprovodí zpátky k autu. Žena zůstala v dom ě a popíjela víno. Maddie doufala, že dvojice ještě dok áž e pokračovat v načatém večeru, ale v koutku duše o tompochybovala.

„Sakra, Maddie, tobě to ale trvalo.“ Hannah se vynořila ze tmy.

Maddie se úlekem zastavilo srdce.

„Tohle má být ten záchranář?“

Maddie se naježila. „Přijel už někdo?“

„Děláš si srandu? Myslíš, že po téhle parodii na silnici něco jezdí? Není tu nic než netopýři.“ Hannah máchla rukou nad hlavou.

„Skvělé. Ti jsou chránění. Máš štěstí, žes je viděla; jejich počet totiž neustále klesá,“ promluvil tiše muž.

DŮM V CORNWALLU

13

„Díky za přednášku o ohrožených druzích, ale mně tady z tohonaskakuje husí kůže. A kdo sakra vůbec jste?“ vyjela na něj Hannah.

„Hannah...,“ spustila Maddie, ale pak zmlkla.

Muž napřáhl k dívce ruku. „Já jsem Mark Triggs.“

Hannah ho ignorovala a obrátila se k Maddie. „Vyřídilas vůbec něco? Víš už aspoň, kde je ten Trevenen?“

„Trevenen?“ ozval se muž. „Takže vy jste příbuzné DaphnePenventonové.“

„Ano. “ Maddie pokrčila nos. Navzdory tomu, co ří kal notář , si nebyla jistá, jak ý vztah měla Daphne Penventonová k jej í biologické matce.

„Už jste v Trevenenu někdy byla?“ zeptal se jí muž.

„Jednou, před několika měsíci.“ Ta vzpomínka byla celá rozostřená, jako ostatně poslední dobou všechno. V tlumeném světle baterky se po očku podívala, zda ho ta informace překvapila, ale viděla jen hru stínů míhajících se mu v obličeji.

„Máte v plánu tam dnes v noci přespat?“

„Sakra, to je horší ne ž moje nejhorší noční můra. Určit ě to bude nějaká zří cenina bez střechy, kde nepoteče ani studená voda, “ zabrblala Hannah. „Viděla jsem, že v papírech to označujou jako obydlí – obydl í –, a ne dům.“

Mark se zasmál.

Něco v dívčin ě tónu Maddie popudilo. Trevenen byl obyvatelný. I když se tenkrát pohybovala jako v mlze, viděla to na vlastní oči. „Obydl í je právn í termín.“

Hannah pokrčila rameny. „Kdy vůbec přijede ta odtahovka?“

Maddie pohlédla na hodinky. „Do dvou hodin.“

„To se teda nepřetrhnou. Dvě osamělé ženy trčí potmě na silnici vpolích s cizím chlapem, ale oni mají času dost. Paráda. Už vidím ty titulky příští týden, až nějaký projíždějící zemědělec objeví naše mrtvoly.“

„To stačí, Hannah.“

„Co stačí?“ odsekla dívka.

„Ty hysterické výlevy.“

„Tomu se říká výlevy? Super. Dík za rozšíření slovní zásoby.“

Maddie sevřela ruce do pěstí. „Hannah.“ Nadechla se. Dívkumuselo vyděsit to dlouhé čekání o samotě. Třeba příště nebude tak paličatá a půjde s ní.

LIZ FENWICK

14

„Brzdi, Maddie.“ Hannah se odmlčela a otočila se k nim zády. „Nejsi pro mě nic víc než vdova po tátovi. Nic víc.“

„Jsem tvůj poručník, “ op áč ila Maddie, ale raději neměla nic ří kat.Věděla přece, že hodina stráven á o samotě mezi poli nebude stačit k tomu, aby se Hannah změnila. Možná by pomohl blesk z jasného nebe, jenže zázraky se nedějí.

„Debilní soudy.“ Hannah vlezla do auta a třískla dveřmi. Zvukzařinčel Maddie v uších a málem přehlušil houkání sýčka.

Světlo úsvitu odhalovalo obrysy polozchátralé skupiny kamenných budov. Dům byl velký, mnohem větší, než si Maddie pamatovala.Střecha se prostírala, a k Maddiinu zděšení místy i propadala, nadrozsáhlými prostorami. Byla v takovém stavu i na jaře? Maddie zavřela oči a zapátrala v paměti. Pod stromy se tenkrát vlnily trsy modrých zvonků a zaplňovaly to, co kdysi pravděpodobně bývaly záhony. Modř, zeleň a šeď se snoubila s vůní medvědího česneku. Stav střechy sinevybavovala. Otevřela oči a zapátrala zrakem ve změti tvarů.

Vzpomínala si, že dům měl hodn ě oken a čtyři komíny, ale jedna věc se jí ú pln ě vykouřila z hlavy: jak je velký. Jak jen mohla zapomenout, že je to v podstat ě star é pansk é sídlo? Když jí přišel dopis s oznámením, že zdědila dům v Cornwallu, představovala si něco malého a útulného, chaloupku nebo bungalov, jenže Trevenen malý nebyl. Naprázdno polkla. Co si to uvázala na krk? Žá dn ý prost ý bílý plaňkov ý plot, ale velká tabulková okna azodpovědnost. Musela zeší let, že do toho šla, ale jaké možnosti j í zbývaly? Prakticky žá dné. Dům v Londýně měl vy šší hodnotu než star ý barák v odlehl é čá sti Cornwallu. Prodala tedy londýnskou nemovitost a splatila úč ty.

Maddie potlačila zívnutí, vystoupila z vozu a zhluboka se nadechla. Plíce jí naplnila konejšivá vůně vlhké hlíny. Tiše zaklapla dveře od auta. Hannah spala natažená na zadním sedadle, kam se uchýlila, když seukázalo, že auto je možné opravit, ale nějakou chvíli to potrvá.Automechanik byl mistrem v malování věcí na růžovo.

Jejich nový soused vystoupil ze svého vozu. Maddie ani nemohla uvěřit, jak je Mark ochotný, vzhledem k okolnostem. Nechtěl, aby znova zabloudily, a raději je dovedl ten kousek cesty po matoucích silničkách až k jejich novému domovu.

DŮM V CORNWALLU

15

„Dobré ráno,“ pozdravil ji.

Maddie závistivě zaznamenala, že noc probdělá venku se na jeho vzhledu nijak nepodepsala. Pátrala mu v obličeji po výmluvnýchkruzích pod očima, ale objevila jen vysoké lícní kosti a plné rty. Neměl klasické rysy, ale Maddie odhadovala, že jejich kombinace může působit docela uhrančivě.

„Ráno už nějakou chvíli trvá,“ poznamenala.

„To je možné, ale ještě jsem neslyšel ptačí chór.“

Zvedla obočí. „Takhle definujete ráno?“

„Jo, a k tomu pořádný hrnek kafe.“

„Nemluvte o něčem, co je momentálně na hranici nemožného.“Pouhé pomyšlení na dvojité espreso z její oblíbené kavárničky ve Fulhamu jí málem vehnalo slzy do očí, ale byla tak vyčerpaná, že by jí nepomohla ani koňská dávka kofeinu.

„Můžete zajít ke mně domů.“

Maddie na něj pohlédla a usoudila, že svou nabídku myslí up ří mně, pak se ale obrátila k domu. „Nem ůž u se dočkat, a ž si prohlédnuTrevenen.“

„Už vás očekává.“ S úsměvem pokynul rukou ke staré budově advorně se uklonil.

Bolelo ji celé tělo, ale obrátila pozornost ke svému novému domovu. Některá okna obklopovaly ozdobné rytiny, jiná měla obyčejné dřevěné rámy natřené nabílo. Ve všech se odráželo vycházející slunce, ale dovnitř vidět nebylo. Zdálo se, že Trevenen je v solidním stavu, byť studený a prázdný.

Pokud ji paměť neklamala, po levici měla bývalý vepřín, kterému chyběla střecha, a za jejími zády na konci dvora stály stáje. Budovytvořily tři strany velkého obdélníku, s domem na východní straně.

Maddie se zhluboka nadechla, aby si dodala odvahy, a opatrněvykročila po zarostlém chodníčku ke dveřím. Z kapsy vytáhla velký klíč a strčila ho do zámku. S trochou síly se jí povedlo klíčem otočit, ale když zmáčkla kliku, dveře se ani nehnuly. Zabrala znovu a druhou rukoupřitom tlačila na oprýskaný nátěr. Se sevřeným žaludkem čekala, zda dveře povolí. Musí být statečná. Měl by to přece být vzrušující okamžik: stala se majitelkou Trevenenu.

LIZ FENWICK

16

Dřevo zapraskalo a Maddie přivítal závan zatuchlého vzduchu.Vkloýtala přes práh dovnitř. Zvířil se prach a Maddie měla pocit, jako by si stěny povzdechly. Podlahu pokrývaly stíny a chcíplé mouchy. Maddie si pažemi objala ramena.

„Myslíte, že je tu elektřina?“ otočila se s unaveným úsměvem kMarkovi.

„Měla by.“

Těžké závěsy byly pečlivě zatažené, držely uvnitř pach vlhkosti a zvyšovaly dojem celkového zanedbání. Cvakla vypínačem a narovnala se v ramenou. Bude to dobré – časem. Mají s Hannah střechu nadhlavou a mohou zde začít budovat nový život. Musí se teď dívat dopředu a bolestné vzpomínky nechat za sebou.

Mark si stoupl vedle ní a Maddie ucítila na tváři jeho dech. O krok ustoupila. Těžko by hledala muže, který by se vzhledem víc lišil odjejího manžela. Když byl John ještě zdravý, býval vyčouhlý a světlovlasý. Stačilo zavřít oči a viděla ho před sebou, jak se hrbí nad počítačem azběsile buší do klávesnice, aby stihl uzávěrku článku, a do čela mu přitom padají chlapecké kudrny. Ke konci o všechny hedvábně jemné vlasypřišel. Omotala si kolem prstu uvolněnou loknu, která ji lechtala na krku.

„Nemám ten dům radši nejdřív rychle projít?“

„Díky.“ Maddie zaváhala a znovu přejela pohledem vstupní halu. Prach a pavučiny. Potlačila zachvění. Dům byl studený jako lednička. „Doufám, že tu nejsou žádní duchové.“

„V Trevenenu nestraší,“ uklidnil ji.

Nadechla se a zamžourala na zavřené dveře s bílým lesklým nátěrem, který stářím zašel a barvou připomínal podmáslí. Maddie věděla, že toho nelze dosáhnout jednoduchým namícháním barvy; takový odstínvznikne pouze po letech používání.

„Vážně, žádní duchové tu nejsou. V okolí je pár domů, kde straší, ale Trevenen k nim nepatří.“

„Zdá se, že jste odborník.“

„To v žádném případě.“ Zazubil se a zmizel nahoře na velkémschodišti. Madlo zábradlí nemělo nátěr, ale kresbu dřeva téměř nebylo vidět. Maddie přistoupila blíž. Pot a maz bezpočtu rukou obarvil dubové dřevo dotmava a dokonale je ohladil. Barva schodištních sloupků byla o tři

DŮM V CORNWALLU

17

odstíny světlejší. Každý schod měl uprostřed prošlapanou prohlubeninu.

Maddie střelila pohledem nahoru, kde koutkem oka něco zachytila, ale

nic tam nebylo. Promasírovala si paže.

Opřela se o zeď a silou vůle se snažila zaplašit tíse ň kolem srdce.Osamělá žá rovka visící ze stropu vrhala kalné světlo na květovan é tapety. Mezi výraznými rostlinnými motivy se téměř ztrácely obrazy pověš ené na zdech, jasně však mezi nimi vystupovala vybledlá fotografie tří ž en. Kdo to asi je, uvažovala Maddie, a je mezi nimi Daphne Penventonová?

Bezmyšlenkovitě bloumala podél zdi, přejížděla rukou po tapetách a dlaň jí klesala a stoupala po nerovném povrchu. Díky DaphnePenventonové dostaly s Hannah šanci na nový začátek. Maddie teď bylamajitelkou Trevenenu, i když jí to ještě stále připadalo neskutečné.

Konečně bude mít nějakou jistotu a snad díky tomu znovu najdeinspiraci. Během Johnovy nemoci toužila malovat – namalovat svou bolest, naději i lásku, ale čas jí to nedovoloval, a teď, když čas měla, se cítila prázdná. Nevěděla, co bude dělat. Potřebovala nějaký plán, ale netušila, kde začít. Jak to, že kdysi byl život tak jasný, a najednou se zakalil?

Vstoupila do kuchyně a zrak jí padl na velké okno, které vévodilo jedné straně místnosti. Každá z tabulek z ručně foukaného skla nabízela jiný pohled na scenérii venku. Maddie potřásla hlavou a odvrátila se. Strop podepíraly mohutné černé trámy s notně oprýskaným nátěrem, ale hrbolaté zdi se zažloutlou výmalbou na tom byly ještě hůř. Maddie se snažila odhadnout, kdy se v místnosti naposled malovalo. Souděpodle kuchyňského vybavení to mohlo být někdy v padesátých letech nebo ještě dříve. Krbový sporák už měl evidentně něco za sebou a dávno ho nikdo nevyčistil. Jako ostatně nic v místnosti. Všude ležel prach a ve vzduchu se vznášel pach hniloby.

Maddie se naklonila přes velkou bílou výlevku a snažila se otevřít okno, aby dovnitř vpustila ranní vzduch. V rozích okenního parapetu se vršily hromádky mrtvého hmyzu a k rámu byly přichycené pavoučí sítě. Po pavoukovi nebylo nikde ani stopy. Zdálo se, jako by všichniobyvatelé Trevenenu narychlo odešli a všechno nechali tak, jak bylo. Stál tam dokonce čajník s plesnivými zbytky čehosi, co musel být Daphnin poslední čaj. Maddie marně vzpomínala, zda si toho při prohlídcenemovitosti všimla.

LIZ FENWICK

18

Hlasité kroky ohlásily Markův příchod do kuchyně. Maddie se snažila potlačit slzy a otočila se k němu. „Jste neuvěřitelně hodný. Nemusel jste tu zůstávat.“

Protočil panenky a usmál se. „Opustit dvě dívky v nesnázích? Mápověst by byla navždy v troskách.“

Maddie se zasmála. Takový fešák už musel mít pověst nepochybně pošramocenou, její starost to však nebyla.

Mark odjel a Maddie zkontrolovala Hannah v autě. Ještě spala. Dobře že aspoň jedna z nich bude odpočatá. Slunce jí pražilo na hlavu, zatímco se rozhlížela kolem. Trávník spíš připomínal louku a v zahradě rostlo víc plevele než kytek, ale dům v tom prostředí působil vesele aoptimisticky.

Maddie si v duchu sepisovala seznam věcí, které je potřeba udělat, a vydala se na obchůzku kolem domu. Popínavá růže se pnula pokamenném oblouku vedoucím k průčelí. Divoké úponky se přeplazily až na sousední menší budovu. Šlahouny prorostly dovnitř skrz vymlácenou okenní tabulku. Tolik práce! Přidala do soupisu rozbité okno apokračovala dál.

Zepředu se zdálo, že Trevenen prodělal jakési kosmetické úpravy. Snažil se působit formálně, téměř v georgiánském stylu, na rozdíl od zadního traktu, který nezapřel svůj středověký původ, šmrnclý několika dalšími architektonickými styly. Maddie o kus poodstoupila a studovala tvar svého domu. Musela si to zopakovat: svého domu. Tahlestarobylá budova je její, i s tou fasádou šejdrem, která ji nutila k úsměvu, ale musela přivádět k šílenství toho, kdo se ji snažil postavit v duchu zásad symetrie. Nepovedlo se mu to, přesto byl výsledek malebný, s vysokými georgiánskými okny, která zachycovala jitřní světlo.

Stejné světlo zvýraznilo spoj, kde se k původní budově přistavovalo. Stavební kameny změnily velikost a v nové části domu bylypravidelnější. Maddie vykročila ke švu spojujícímu obě poloviny a přejížděla po něm rukou. Prsty jí náhle znehybněly a na paži jí naskočila husí kůže. Odněkud se tichounce rozezněl slabounký nářek. Otočila hlavu a pátrala po jeho zdroji, ale kolem sebe viděla jen zarostlou zahradu, koupající se v srpnových slunečních paprscích. U kolen jí poletovala ospalá vosa.

DŮM V CORNWALLU

19

Maddie zamrkala a prudce ucukla rukou. Zvuk ustal. Pokrčila rameny a vykročila přes zahradu k velké montereyské borovici, která čněla na druhé straně pozemku. Její větve se chaoticky natahovaly k nebi vneuspořádané změti a mezi nimi prosvítala blankytná modř. Ten pohled v ní rozdmýchával tvůrčí zápal, ona ho však hned uhasila. Dnes nebyl vhodný den k malování. Teď na ni čeká dům, který musí prozkoumat a uklidit, než příští týden dorazí jejich pozemské statky.

Kráčela dál a mezerou v živém plotě proklouzla do bývalézeleninové zahrady. Z divoce se rozrůstající trávy tu a tam vykukovaly holé tyčky na fazole. Sklonila se nad jedním zpustlým záhonem a objevila špenát, který se tam musel vysemenit. Tuhle zahradu nebude těžkéznovu zprovoznit. Třeba se jí povede přimět Hannah, aby se začala zajímat o zahradničení. Vyplít záhony dá sice spoustu práce, ale výsledek pak stojí za to.

Maddie se narovnala a zadívala se na obzor. Stromy, které chránily obydlí, postupně řídly, a když dorazila na konec zahrady, otevřela se před ní vyhlídka do polí klesajících k hluboké úžlabině s hustýmporostem. Maddie napadlo, že na dně možná teče potok, ale nedohlédla tam. Na druhé straně se opět zvedala pole. Přimhouřila oči proti slunci aneravidelné obrysy keřů se rozostřily do chaotické změti zelenohnědých skvrn.

Otočila se a vydala se přes sad zpátky k domu. Všechny stromy byly obtěžkané ovocem. Zakroutila jedním jablkem, ale nepovedlo se jí ho utrhnout. Potrvá ještě tak měsíc, než dozrají. Překvapovalo ji, kolikrůzných odrůd jablek a hrušek kolem sebe vidí. Při pohledu na valéryzelené, rudé, okrové a žluté ji začínaly svrbět prsty. Už brzy začne malovat.

Přesunula se zpátky do domu a začala se s ním seznamovat. Notář jí vyprávěl stručnou historii usedlosti. Trevenen původně pozůstával ze dvou místností v patře a jedné v přízemí a později se rozrostl na panské sídlo, byť malé. Dům měl půdorys zhruba ve tvaru L, s velkoukuchyní v kratším křídle, vybíhajícím do zadního dvora. Zbytek domu tvořil dlouhou přímku. Do všech přijímacích pokojů v přízemí se vcházelo z hlavní chodby s halou, která oddělovala starou část od nové.

Maddie cestou po chodbě otevřela každé dveře a všechna oknapootvírala dokořán. Každý pokoj byl jiný a v minulosti nepochybně plnil

LIZ FENWICK

20

nějaký účel, ale ve většině případů už nebylo jasné jaký. Podle různých

Daphniných věcí, které zůstaly ležet tak, jak je tam zanechala, si Maddie

začala tvořit obrázek o tom, jak žena, která jí dědictví odkázala,jednotlivé prostory využívala. Pro starou paní byl ten dům příliš velký, než aby

ho dokázala sama udržovat.

U dveří na dvůr visel na háčku starý nepromokavý plášť a na zemi pod ním stály notně obnošené gumáky. Na okenním parapetu sepovalovaly zablácené rukavice a vedle nich zahradnické nůžky. Jak vlastně Daphne zemřela? Pracovala snad na zahradě, zašla si dovnitř na šálek čaje a tam to s ní seklo? Zatím tomu všechno nasvědčovalo. Maddie se dotkla rukavic a přemýšlela o ženě, která je nosila.

Vrátila se od zadního vchodu zpátky a zamířila do jídelny snádherným dlouhým stolem a židlemi typu každý pes jiná ves. Napočítala tři ve stylu Chippendale a zbytek byl zřejmě viktoriánský. Otevřela příborník u krbu a závan vzduchu rozvířil uschlé moly, napadané na porcelánu. Maddie kýchla a zamávala rukou, aby rozptýlila prach, ale bezzvláštního účinku.

Vyšla z jídelny a zastavila se v hlavní hale. Vysokým oknem naodočívadle pronikalo slunce a světlo dopadalo na břidlicovou podlahu, tvořenou většinou velkými obdélníkovými dlaždicemi různé velikosti. Na matném povrchu se zřetelně vyjímaly praskliny a žilkování. Maddie dostala chuť zaskákat si panáka a dohopsala až k úpatí schodiště. Vhrdle jí zaklokotal smích a pocítila lehkost, jakou necítila už léta. Schody nahoru brala po dvou.

Hannah se něco zarývalo do zad a s trhnutím se probudila. Oslepilo ji světlo a v nose ji dráždil čpavý puch kravského hnoje. Asi umřela a teď se probudila v pekle. Ne, leží vzadu na sedadle v autě. Jak to? Aha, ten Maddiin skvělý plán usadit se v nějaké chatrči v Cornwallu. To je ten důvod.

Narovnala se a rozhlédla se kolem. Po levé straně stálo něco jako stáj a přímo před sebou měla zříceninu se dvěma zdmi, bez střechy a určitě bez tekoucí vody. Super. Zlá macecha jí zase dělá ze životapeklo, schválně ji odvlekla z Londýna do téhle špinavé díry. Tohle má být ten barák? Pokud jo, tak je to děs, společně s netopýry poletujícími ve

DŮM V CORNWALLU

21

vzduchu a s tím blábolícím ekologickým aktivistou Markem, který je,

nebo přesněji řečeno Maddie, nenechal v noci o samotě.

Jak dlouho vůbec spala? Protřela si oči. Slunce stálo vysoko na nebi. Kde je Maddie? Hannah se ohlédla doprava a spatřila obrovskou budovu se střechou. Byla solidní a stará, fakt stará. Hannah měla vždycky ráda historické stavby, tu zálibu měli s tátou společnou. Věčně chodili popamátkách. A teď má v jedné z nich bydlet. Hannah si najednou nebylajistá, jestli to bude tak úžasné, jak si kdysi představovala. Měla by Maddie poděkovat, že jí splnila jeden z dávných snů, ale možná radši ne. Stejně to tu bude určitě stát za houby.

Hannah vylezla z auta a obklopil ji kámen, okna a břidlice. Zdálo se, že kamenné kvádry, z nichž jsou stěny postavené, jsou místy uspořádané podle nějakého řádu. Velké balvany vespod se směrem nahoruzmenšovaly, ale jen na některých místech. Hannah ustoupila od zdi auvažovala, jestli se k domu nepřistavovalo. V jedné části budovy byla viditelná svislá čára připomínající spojovací šev. Nebyla rovná. Ten zedník musel být opilý, nebo stavba během let sesedla a posunula se.

Okna na jedné stran ě měla všemožné tvary a velikosti, včetn ě ark ýře nad zadním vchodem. Hannah si v duchu živ ě představila ženu sedící za oknem u kolovrátku: podivný pocit, jako by náhle došlo k zakřiven í časorostoru. Začala budovu zvenku obcházet, a ž dorazila k pr ůč elí. Natrávníku se tyčil majestátn í strom, vedle něho ž vypadal dům docela malý.

Ovanul ji větřík s vůní borovic a Hannah se otočila ke stromu. Už dávno na žádný nevylezla, ale odhadovala, že to ještě zvládne.Vyhoupla se na spodní větev a přitom si vzpomněla, jak kdysi vylezla na svůj první strom ve Windsorském parku. Táta ji naučil, jak strom předem odhadnout, než na něj začne lézt. Tenhle by se mu líbil. Byl přímostvořený k lezení, jenže táta ho samozřejmě neuvidí, protože umřel a ji tady nechal samotnou. Sakra.

Zapípal jí telefon. Objevila se zpráva od její nejlepší kamarádky Abi.

MOC VELKA HRUZA? CO JEZIBABA? X

Hannah zaváhala a pohlédla na kameny, z nichž byla budovapostavená. Nebylo to tady vůbec špatné.

LIZ FENWICK

22

BARAK SUPER. JEZIBABA FURT STEJNA. X

Hannah seskočila na zem a pomyslela si, že je možná k Maddie ohledně toho stěhování trochu nespravedlivá, pak ale zaslechla její hlas a přehodnotila to. S kým to mluví? Ten chlap je ještě pořád tady? Proč se Maddie zdá mužům tak přitažlivá? Hannah nikdy nepochopila, proč se do ní táta zamiloval. Muselo to být kvůli sexu. Proč by si jinak vzal vytáhlou hubenou ženskou s bujnými hnědými pačesy a snobskýmpřízvukem? Jiný důvod to mít nemohlo.

Zakručelo jí v břiše. Jídlo. Pokračovala v obchůzce kolem domu a doufala, že se vrátí na místo, odkud vyšla, a najde v autě něco ksnědku. Pomalým krokem nakonec dorazila na dvůr před stájemi. Kruh se uzavřel. Po ježibabě nikde ani stopy. Hannah si vytáhla z auta kabelku a cestou do domu se z ní snažila vyhrabat čokoládu.

Tmavé zdi pokrývaly tapety s květinovým vzorem. Vítejte večtyřicátých letech. Možná kdyby si teď zkusila vsugerovat, že je to nějaká z těch televizních reality show, které trvají jen pár týdnů, tak by se to dalo nějak přežít, a pak by se všechno jako mávnutím kouzelnéhoproutku vrátilo zase k normálu. Nebo aspoň k takovému normálu, jaký byl bez táty možný.

Maddie otevřela první dveře nad schody a vešla do střídmě zařízené místnosti. Manželskou postel zakrýval háčkovaný přehoz. Závěsy itapety zdobily růžičky. Přistoupila k oknu a vyhlédla dolů na dvůr a na pole v dálce. Pásly se tam krávy. Notář říkal, že Daphne farmařila až doosmdesátky, ale nyní jsou pole pronajatá jinému zemědělci. To zajišťovalo malý příjem a každá libra se hodila. Maddie se zamračila. O tom všem se jí teď nechtělo přemýšlet.

Když přecházela do další místnosti, prkna v podlaze zavrzala. Tohle byl pokoj s arkýřovým oknem, které vybíhalo nad zadní vchod. Kdysi musel sloužit jako knihovna. Dvě stěny pokrývaly police a ve výklenku arkýřového okna stál velký psací stůl. K holé zdi bylo přisunuté malé kanapíčko s vyšívanými polštáři a na zdi visel velmi pěkný akvarelznázorňující pláž. Maddie přemohla naléhavou touhu vytáhnout z police nějakou knihu; čekal ji další průzkum.

DŮM V CORNWALLU

23

Vyšla na chodbu a odpočítala dveře. Zjistila, že místnost, kterou si pamatovala ze své předchozí návštěvy, musí ležet v novější přístavbě. Byla mnohem větší a vzdušnější než tyhle pokoje, i když ten nadkuchyní byl docela rozlehlý, byť poněkud úzký. Pootvírala pár oken a sešla do přízemí do obývacího pokoje.

Nezdržela se tam, ale napadlo ji, zda pod tím příšerným kobercem ode zdi ke zdi zůstala původní podlaha. Sedmdesátá léta měla na svědomí spoustu prohřešků proti estetice a k největším patřil koberec s vysokým vlasem, kterému mohlo konkurovat snad jen zařízení koupelny vhráškově zelené barvě. Nábytek v obýváku vypadal skvostně a Maddie si živě představila, jak s ním zkombinuje těch pár kousků zděděných po rodičích. Jen ty neprodala. Zavřela oči. Nesmí se tolik obírat minulostí, tím se nic nevyřeší. Otočila se a zamířila do menšího sousedního pokoje. Musela to být Daphnina pracovna. Také měla krásné velké okno, ale zařízená byla jednoduše, pouze několika kartotéčními skříněmi, stolem a židlí. Maddie pohlédla na papíry ležící na stole, ale byly to jen staré účty a ty vidět nepotřebovala. Brzy dorazí nové.

Maddie nakoukla na záchůdek vtěsnaný pod schodiště a pokračovala nahoru. Cestou se zastavila a vyhlédla ven z kulatého okna. Když vešla do pokoje, uvědomila si, že kopíruje obývák o patro níž, ale díkynižšímu stropu působí útulněji. Místnost byla zalitá světlem. Maddie přešla na druhou stranu pokoje a prozkoumala velkou koupenu, která senacházela přímo nad pracovnou. Nic nenasvědčovalo tomu, že by Daphne – nebo vůbec někdo – tuhle místnost využíval. Šatní skříň byla prázdná a nikde se nepovalovaly žádné ručníky ani toaletní potřeby. Možná se už stará paní nedokázala o tuhle část domu starat. Pro Maddie však byla tato místnost ideální, protože sem dopadalo ranní i večerní světlo.

Pokoji vévodila velká postel s nebesy. Maddie měla pocit, že ji láká do sv é náruče, a byla tak unavená, že nedokázala vzdorovat. Ze staré duchny se zvedl prach, když se matrace prohnula pod Maddiinouváhou. Ve světle se zatřpytila letící prachová zrn íč ka a Maddie bojovala s pokušením zav ří t oči. Věděla, že navzdory vyčerpání by ji hned po usnut í přepadly noční můry. Přinutila se sednout si a pak z postele zase vylézt.

LIZ FENWICK

24

„Hannah?“ Ty dvě slabiky se jí zařízly do uší. Maddie ji hledá.

„Hannah?“

Zaslechla v jejím hlase stopu paniky? Usmála se. Konečně něconarušilo její klid. Maddie obvykle nic kolem sebe nevnímala, žila ponořená do svého světa barev a tvarů. Sakra, vždyť ji ani neseřvala kvůli tomu tetování! Jenom sevřela rty a pak jí pochválila pěkné použití odstínů modré. Neměla ani tolik filipa, aby poznala, že to tetování je falešné – jen tolik pro ilustraci, jak dobře ji macecha zná. Vůbec jí nevynadala. Nezuřila. V klidu dál balila, chystala tohle zatracené stěhování doCornwallu a mlela pořád dokola, jaký to byl dar z nebes, když tuhle barabiznu zdědila.

Hannah se přišourala ke své nevlastní matce, která stála v hale.

„Tady jsi.“ Maddie se usmála. „Už ses tady porozhlídla? Co na to říkáš?“

Hannah lhostejně pokrčila rameny.

„Vybrala jsem si ten pokoj nad obývákem. Z těch zbývajících můžeš mít kterýkoli, co se ti zalíbí. Rozhodně jich zbývá ještě dost.“ Maddie se odmlčela. „Možná se tam bude muset přestěhovat nějaký nábytek zjiných místností. Určitě se tu najde všechno, co potřebuješ.“

Hannah obrátila oči v sloup a vydusala nahoru po schodech. Maddie se vždycky musí snažit hledat na všem něco pozitivního. Kdy si taženská konečně uvědomí, že život stojí za prd?

Přecházela z jednoho pokoje do druhého a nemohla se rozhodnout, chtěla však být co nejdál od Maddie. Místnost, ve které teď stála,zabírala celou šířku budovy. Nacházela se přímo nad kuchyní a měla pěkný krb – nic velkého jako dole, ale elegantní dámskou verzi s bílou dřevěnou krbovou římsou a malým černým roštem.

Ve většině pokojů stály nejrůznější kusy nábytku. Maddie říkala, že si může vzít, co chce, takže se jí už Hannah nemusí na nic ptát. Možná by prostě měla zvolit pokoj nejvzdálenější od Maddiina a hotovo.

Opřela se o římsu a uvažovala, jestli je krb provozuschopný. Hodilo by se to, protože Maddie zatím nevěděla, zda bude fungovat ústřednítoení. Prý ho vyzkouší později! Každý normální člověk by si nechal dům předem zkontrolovat, než se tam nastěhuje, ale ne, Maddie se sem prostě přihrne jako velká voda a dům v Londýně si klidně prodá. Tvrdila, že to

DŮM V CORNWALLU

25

bylo nutné, aby splatila tátovy účty, ale to byly hovadiny. Mohla přece

prodat tenhle barák. Určitě by se našel kupec, který by po něm skočil.

Na okenní římsu dosedl velký pták.

„Dobré ráno, paní strako.“ Hannah se kousla dortu. Copak ještěnevyrostla z těch dětských pověr, že straka nosí smůlu, a proto je třeba ji uctivě pozdravit? Ne, vždyť to patřilo k věcem, které ji naučil táta dávno předtím, než se na scéně objevila macecha. Hannah přistoupila koknu, aby si lépe prohlédla lesklá černá pírka. Pták k ní naklonil hlavičku a odletěl.

U okna stál elegantní toaletní stolek. Byl děsně zaprášený, ale dřevo pod nánosem prachu vypadalo pěkně. Hannah se k němu posadila.Odsud měla otevřeným oknem nádherný výhled na obrovský stromuprostřed trávníku. Mezi větvemi viděla pole za cestou, kde na sluncipoklidně přežvykovaly krávy. Oknem zavanul pach kravského hnoje. Všechno se musí něčím pokazit!

Odvrátila se od okna. Tenhle pokoj bude její. Ještě sem přepravit tu velkou almaru odvedle a bude to dokonalé. Ne že by z toho bylakdovíjak odvázaná, ale nebylo to tak špatné, jak očekávala.

2

Skončil prodloužený víkend, který Maddie strávila frenetickýmúklidem a větráním domu. Teď stála u okna a nepřítomně hleděla namohutný strom na zahradě, jehož obrysy vypadaly jako rozpité lehkýmmrholením. Prsty měla rozedřené a ve vzduchu se vznášel štiplavý octový zápach. Růže, které nařezala na zahradě a naaranžovala do vázy nakuchyňském stole, ten pach trochu přebíjely, ale nestačilo to. Vzdychla si a padla na židli. Čaj byl uvařený, ale Maddie neměla sílu si ho jít nalít. Bylo by krásné, kdyby někdo přišel a udělal to za ni. Ostře se nadechla. Je sama. Už tady není nikdo, kdo by jí s něčím pomohl, vařením čaje počínaje a výchovou Hannah konče.

LIZ FENWICK

26

Hannah se došourala do kuchyně a vlasy jí jen zčásti zakrývalytrucovitý výraz v obličeji. Není to tady přece tak hrozné. Londýn to sice není, ale Trevenen je nádherný. Maddie polkla poznámku, která se jí drala na jazyk. Co se to s ní děje? Šílí snad? Je to ze žalu? Nebo už ty věčné potyčky s Hannah pohřbily její lepší já? Stal se vztek a naštvání jejím normálním duševním rozpoložením? Nebo je to něco jiného? Netušila, ale jen obtížně krotila zlost, která se v ní vzedmula. Třeba jí vosmatřiceti začíná předčasná menopauza? Musí přece existovat nějaký důvod.

Hannah s žuchnutím dopadla na židli. Maddie se snesl na ramena prach a pocit viny. Zamračila se. To dítě je hrozně hubené. Události předcházející stěhování si na nich obou vybraly svou daň. Maddievstala a natočila do sklenice vodu. Podala ji Hannah a sledovala, jak se ta hromádka neštěstí rozhlíží kolem. Vypadalo to tam bídně, ale Maddie věděla, že s tím dokáže něco udělat.

Měla pocit, že k ní Trevenen přímo promlouvá. Možná to bylo kvůli všem těm drobnostem, které objevovala – například nádherné dřevěné obložení v obýváku, které jí připomínalo lodní kajutu, nebo způsob,jakým se schodiště stáčelo k jejímu pokoji.

Rozhlédla se po kuchyni. Zdálo se, že Trevenen je v dobrém stavu, kromě střechy, která vyžadovala pár oprav. Mohou tady s Hannah začít rovnou bydlet. Dům sice nebyl zrenovovaný, ale má své kouzlo. Něco se v ní pohnulo, když na to pomyslela. Ten dům je její. Potrvá to, ale ona mu pomůže vybřednout z minulosti a zařadit se do našeho století. Vstala a přejela rukou po okenní římse. Všimla si, že jsou do ní vyryté iniciály. TP 1595. Takhle starý dům musí skrývat spoustu příběhů. Kdo byl TP? Patřil snad do rodiny Penventonových?

Hannah se zhoupla dozadu na židli, která vydala naří kav é zavrzání na protest. Maddie se k ní otočila a usmála se. Naplnil ji ranní optimismus, pocit, který už málem nepoznávala. Kdysi bývala sklenice vždy poloplná, ale poslední dobou byla víc ne ž prázdná. Narovnala se v ramenou. Dá to tady dohromady a zlepší sv é vztahy s Hannah. Po čí naje dneškem.

„Ozvala se ti už Abi?“

Hannah protočila panenky.

„Beru to jako ano.“

DŮM V CORNWALLU

27

Hannah zvedla ruce v gestu „to je fuk“. Maddie zmlkla, ale pak se rozhodla to ještě zkusit. „Určitě bude chtít přijet na návštěvu. Cornwall je teď in a ...,“ Maddie sledovala, jak se dívka vrtí, a dřív, než mohla otevřít ústa, pokračovala: „Je to taky nový začátek pro nás.“

Hannah zkřížila ruce na prsou a mlčky zírala ven z okna. Maddiecítila, že nesmí ve své snaze polevit, jinak si Hannah kolem sebe postaví ještě vyšší zeď. Vzala židli a posadila se naproti ní. Nadechla se. „Vím, že to těžce neseš.“

„Cože? Si děláš srandu, ne?“

Puberťačka na ni upírala nevraživý pohled přes stůl. Maddie senapřímila a přinutila se pokračovat.

„Ne, nedělám.“

„Seš ještě větší blázen, než jsem myslela.“ Hannah se zvedla anasueně odpochodovala ke dveřím.

Maddie vyfoukla vzduch a usoudila, že možná není nejvhodnější chvíle snažit se spravovat jejich vztah. Obě jsou příliš unavené.

„Haló,“ zahalekal mužský hlas.

„Krucifix, zas je tady ten chlap.“ Hannah se zastavila ve dveřích.

Maddie vstala. „Dobrý den, Marku.“

„Dům už vypadá mnohem líp,“ promluvil nad dívčinou hlavou,protože mu blokovala vstup do místnosti.

Maddie se usmála. Potěšilo ji, že si toho aspoň někdo všiml.

„Byl jsem k vám vyslán s párky a bramborovou kaší.“ Usmál se a protáhl se kolem Hannah.

Hannah si trhnutím hlavy odhodila vlasy z očí. „Co? Jste snad matka Tereza v přestrojení?“

„To ne, ale potrvá pár dní, než vám někdo spraví sporák, takže vám trocha teplého jídla možná přijde vhod.“

Hannah si odfrkla.

Maddie ztuhla.

Mark si odkašlal a zamířil ke dveřím. „Nechám vás, ať můžetepokračovat v objevování krás Trevenenu. Kdybyste potřebovaly s něčím pomoct, zavolejte. Většinou pracuju z domu.“

„Co děláte z domu? Zachraňujete netopýry?“ utrousila Hannah.

„Jsem architekt, ale do netopýřích jeskyní nedělám.“

LIZ FENWICK

28

„Doprovodím vás ven.“ Maddie střelila pohledem po Hannah.Věděla, že jenom utíká před problémem. Nohy ji však nesly z místnosti a ona se přitom snažila myslet na něco jiného než na svou nevlastnídceru. V hale jí padly oči na fotografii, která ji po příjezdu tak zaujala.

„Marku?“ Maddie se zastavila před obrázkem. „Je tady DaphnePenventonová?“

Stoupl si vedle ní. „Myslím, že je to ta uprostřed.“

Pátravě na ni pohlédl a pak fotku pozorně prostudoval. „Vy o ní vážně nic nevíte?“

„Ani ň.“

„Jak vidíte, byla to krasavice. Prý zlomila hodně srdcí.“

Maddie přikývla. „Byla vdaná?“

„Ne.“

„To by mě zajímalo proč?“ zeptala se.

Pohlédl na ni. „Myslím, že přišla o snoubence ve válce.“

Ženy na snímku se neusmívaly, ale Maddie podvědomě cítila, že ji zde vítají. Prstem obkroužila Daphnin obrys a přitom se snažilaodhadnout její věk na snímku. Truchlila už v té době za snoubencem? Kdyby byla Daphne znovu mladá a měla před sebou všechna rozhodnutí,jestliak by si zvolila stejného muže, ačkoli by věděla, že stráví zbytek života jako stará panna? Má člověk vůbec v takových věcech na vybranou? Nikdy neprovdaná? Vdova? Maddie zavřela oči. Udělala by ona sama něco jinak? Odpověď znala, ale bohužel už nebylo cesty zpátky.

Venku na slunci hned všechno vypadalo veseleji. Kousky slídy vžulovém zdivu vepřína na ni házely prasátka. Bylo by tam vynikajícísvětlo pro ateliér, ale bez střechy to byl jen neuskutečnitelný sen. Přednost musí dostat dům a věci kolem něj. Když přišli k Markovu terénnímu vozu, odtrhla myšlenky od pachu plísně a vlhkých fleků.

„Díky za všechno, co jste pro nás udělal. Nevím, kde bychom bez vás byly.“

„Nejspíš byste ještě pořád blokovaly moji příjezdovou cestu.“

Maddie se musela zasmát. Opřela se o kapotu a nasávala teplo. Proč je pořád tak zmrzlá? Vždyť je teplý den.

„Ještě jednou díky. “ Nap řá hla k němu ruku a sledovala, jak jí jeho siln é prsty tisknou dlaň. Něco zajiskřilo a Maddie o krok ustoupila

DŮM V CORNWALLU

29

a jeho ruku pustila. Pohlédla na něj a zachytila v jeho o čí ch šibalský

záblesk.

„Není zač. Specializuju se na záchranu krásných žen.“ Nastoupil do svého land roveru.

„Jo, to už jste říkal.“ Maddie polkla knedlík v krku. Už celou věčnost ji nikdo neoznačil za krásnou – přesněji řečeno od chvíle, co odešel na věčnost John.

Dívala se za autem, dokud nezmizelo za zatáč kou, a všimla sipřitom, že se na východ ě kup í mraky. Opět se vynořila bolest nadJohnovou smrtí. Udělala všechno, co bylo v jejích silách, aby ho udržela naživu. Všeho se vzdala, a přece to nestačilo. Z očí jí vytryskly slzy a stékaly j í po tv áří ch. Zastavila se u růž e, jej íž krvav ě rud é okvětní lístky ozář il paprsek slunce. Maddie cítila, jak se jí srdce znovu tříští na tisíc kousků.

„Hannah, musíme jít.“ Maddie stála připravená nahoře na schodech a čekala. „Hannah?“ zavolala znovu a vykročila po chodbě k dívčině pokoji.

„No jo, no jo, vždyť už jdu.“ Hannah hlasitě třískla dveřmi.

„Fajn. Máme domluvenou schůzku, tak nechci přijít pozdě.“

„Jo, jasně. Ty nikdy nechceš přijít pozdě.“

Maddie na ni úkosem pohlédla, ale nic neřekla a zamíř ila ven k vozu.

„Jsi připoutaná?“ zeptala se Maddie v autě.

„Jóó.“

Maddie vycouvala a při jízdě po příšerné příjezdové cestě se cítila jako stará babka, která křečovitě svírá volant. Ve zpětném zrcátku se zatřpytil nový šedý vlas. Poprvé si toho všimla v den Johnova pohřbu. Když šla večer předtím spát, neměla ani jediný, a ráno se probudila sdesíti, které okamžitě vytrhala. Od té doby se šedé vlasy navzdory veškeré ostražitosti objevovaly se znepokojivou pravidelností.

Když se Maddie odvážila odtrhnout zrak od vozovky, všimla si, že si Hannah pozorně prohlíží okolní živé ploty. Byla si jistá, že dívka je z toho nového začátku vyděšená. Vlastně nemohl přijít v nevhodnější dobu: v maturitním ročníku.

„Do které školy vlastně jedeme?“

LIZ FENWICK

30

„Nejdřív do Mullionu. Ta není úplně ideální, protože bys tam chodila jen rok, než bys změnila školu. Další je Helston.“

Hannah zamžourala na Maddie. „Proč se jedeme dívat na školu na jeden rok? My se pak vracíme do Londýna?“

„To ne, ale je to menší škola a myslela jsem, že tam líp zapadneš.“

Hannah obrátila oči v sloup.

„Já vím, žes to nechtěla, ale neměly jsme jinou volbu.“ Maddievěděla, že maj í štěstí, že si vůbec mohou vybírat, protože míst ve školách bylo málo. Znovu pohlédla do zpětného zrcátka a uvažovala, jestli si někdy na takovéhle cesty zvykne.

„Mohly jsme zůstat v Londýně.“

„To jsme teda nemohly.“

„Proč?“ vyštěkla Hannah.

„Už jsem ti to vysvětlovala. Byly jsme na pokraji bankrotu.“

„Ty přece máš peníze.“

„Nemám.“ Maddie se odmlčela. „Pokud sis nevšimla, poslední rok tátova života jsem nepracovala.“

„Tvoji rodiče ti přece nechali majlant.“

Maddie se zamračila. „Nebyl to majlant a to už je taky pryč. Všechno se to utratilo.“ Peníze tekly proudem. Polkla a vzpomněla si na ty tisíce.

„Jen to teď všechno svaluj na tátu, kdy ž už tady není.“ Hannahsevřela rty.

„Já na něj nic nesvaluju. Tak jsme se rozhodli. Starala jsem se o něj. Nepracovala jsem. Když nic nenamaluju, nemám co prodat. To jejednoduché.“

„Svaluješ to na něj.“

Maddie si prohrábla rukou vlasy. „Ne, bylo to i moje rozhodnutí.Sakra! Teď jsem přejela odbočku. Vést takový rozhovor během řízení není dobrý nápad.“

„S tebou to nejde nikdy. Vždycky si najdeš důvod, proč nemluvit.“ Hannah se opět nasupeně zahleděla z okénka.

Na stole jí ležely informační brožury škol. Hannah se teď o tomnechtělo přemýšlet. Brzy začne školní rok a ona se musí rychlerozhodnout, ale ještě pořád je srpen. Léto. Myšlenky na školu zakázány.

DŮM V CORNWALLU

31

Kbelík u jejích nohou obsahoval tu nejšpinavější vodu, jakou vživotě viděla. Otřásla se, když si uvědomila, že spala v takové špíně.Přesto v noci usnula jako dudek, nejlépe od chvíle, co táta zemřel. Asi ji omráčil ten všudypřítomný smrad hnoje. Zajímavé bylo, že dnes už ho necítila. Přestaly ty krávy kálet, nebo si už na to zvykla? Po tom ani v nejmenším netoužila.

Pokoj byl konečně čistý a teď potřeboval vymalovat. Proč nekoupily barvu, když už byly ve městě? Teď to bude znamenat další vyjížďku s Maddie křečovitě svírající volant, jako by na tom závisel její život. Fakt je to s ní k nevydržení. Při návštěvě ve školách si hrála na moderní umělkyni, která vystavuje v londýnských galeriích. Tůdle nudle.Poslední výstavu měla před třemi roky.

Hannah klesla na postel. To bylo těsně předtím, než se tátovidoopravdy přitížilo. Tehdy ještě pracoval a Maddie se do ničeho mocnemontovala, protože v jednom kuse malovala. Život byl fajn. Táta pracoval z domu a Maddie trčela v ateliéru.

Velk é růž e, kter é zdobily zdi, se rozmazaly do šmouh. Nickonkrétního, jen růž ov é kaňky. Hannah si pěst í otřela slzy. Táta u ž není. Konec pohádky. A ona teď mus í ží t v cornwallské divočin ě se zlou macechou. Co na té ž ensk é všichni mají? Táta se do ní zamiloval okamžitě.Seznámil se s ní, kdy ž psal článek o galeriích v Londýně. V jedn é vystavovala obrazy a on s ní dělal rozhovor. To byl začá tek konce, ale on byl šť astný, šť astnější ne ž kdy předtím. Když od nich odešla máma, zavřel za svým životem dveře. Maddie je znovu otevřela, ale zapomněla jimi zase odejít.

V koutě pokoje se vršily nevybalené tašky. Hannah popadla batoh a třesoucími se prsty vytáhla tátovu fotku. Pořídila ji na výletě doBrightonu. Táta se široce usmíval a v ruce držel velký kornout se zmrzlinou, jenže to nebyla jeho zmrzlina, ale její.

Pár minut poté, co snímek vyfotila, se ta hnusná čokoládová zmrzlina svezla a rozplácla se na chodníku. Jak se tomu tenkrát nasmáli, a když se dochechtali, táta šel a koupil jí novou. Byl tak fajn. Dokázal všechno napravit, i když byl svět nespravedlivý.

Strčila fotku zpátky do batohu. Může se na něj dívat třeba sto let, stejně ho tím nepřivolá zpátky. Nic ho nepřivolá zpátky. Ona teď musí

LIZ FENWICK

32

douklízet pokoj a dovléct sem skříň. Nebyla si úplně jistá, jak to bez

Maddiiny pomoci dokáže, protože ta almara byla o dobrých dvacetcentimetrů vyšší než ona. Vlastně pochybovala, že to samy dvě dokážou.

Někdo jim bude muset pomoct. Sakra.

„Hannah? Jdu do vany. Kdybys něco potřebovala, křikni na mě,“volala Maddie z přízemí.

Proč bych to dělala? uvažovala Hannah, zatímco sbíhala dolů po schodech. Tenhle dům by mohl být fajn. Při troše opatrnosti se nemusí s Maddie skoro vůbec potkat. To by nebylo špatné. Dům v Londýně byl menší a neměla se kam zašít, zvlášť během tátovy nemoci. Když se ráno probudila, byla tam Maddie. Když přišla ze školy, byla tam Maddie. Když šla spát, byla tam Maddie. Jako kdyby jí ta ženská nevěřila anedala jí žádný prostor. Teď má prostoru dost, ale zase žádné kamarády, žádný Londýn a nic na práci. Zas takové terno to není.

„Ne!“ Vlastní křik zase probudil Maddie ze zlého snu. Srdce jísplašeně bušilo. Po tvářích jí tekly slzy. Žal by se přece měl časem zmírňovat. Všichni jí říkali, že čas všechno zhojí, ale ji namísto toho pronásledovaly čím dál horší noční můry. Mohla si říkat, kolikrát chtěla, ať už na to zapomene, stejně jí to nebylo nic platné.

Netušila, co provedla, aby si za to zasloužila Johnovu smrt. Logika jí napovídala, že ona s tím nemá nic společného, pak jí však na mysli vytanulo její počínání po pohřbu. Udělala jen to, co po ní John žádal, ačkoli to odporovalo veškerému jejímu přesvědčení. Možná právě proto s tím dodnes každou noc zápasila. Některé věci jsou zakořeněné takhluboko, že trvá dlouho, než se jich člověk zbaví, pokud vůbec. Odsunula ty myšlenky stranou.

Ještě úplně nesvítalo, ale venku už bylo dost světla, aby rozeznala obrys jedle za oknem. Večer musela zapomenout zatáhnout závěsy.Poadla župan, oblékla si ho a opatrně scházela dolů po schodech.Najednou ji zaskočil jakýsi zvuk. Zastavila se na posledním schodu. Zatajila dech. V domě kromě ní a Hannah nikdo nebyl, a přesto zaslechla nářek. Potřásla hlavou a zvuk ustal.

Koutkem oka zachytila záblesk pohybu a přesvědčila sama sebe, že to byla jenom myš běžící po podlaze obýváku. Jestli jsou tu myši, vyřeší

DŮM V CORNWALLU

33

to pastička, ale co když je to duch? Zamrkala. Na duchy přece nevěří.

Přesto dál kráčela opatrně.

Rozsvítila světla v kuchyni a postavila konev na tábornický vařič, který používaly, dokud nebudou mít opravený sporák. Čaj jí pomůže zahnat divoké noční představy. Duchy. Mark přece říkal, že v Trevenenu nestraší. Nevěděla, proč by mu měla věřit, ale její vlastní zdravý rozum s ním souhlasil.

Z patra se ozvalo žuchnutí. Maddie sebou trhla, až si málem polila župan čajem. Ne, samozřejmě není vůbec pověrčivá. Zasmála se; věděla, že Hannah musela spadnout z postele knížka nebo něco jiného.Hannah nebyla žádný přízrak. Byla skutečná až dost i se svým zlomeným srdcem, které Maddie neuměla slepit. A jak ji vůbec napadlo, že by to dokázala, když si neví rady ani s tím vlastním?

Vzala hrnek s čajem, vrátila se do obýváku a zkontrolovala, zda tam nejsou další hlodavci. Uvelebila se na jednom z okenních sedátek, stáhla nohy pod sebe a sledovala, jak přibývající světlo vybarvuje ráno.Paprsků přibývalo každou vteřinou a obloha se u země zbarvovala růžovými odstíny, zatímco levandulová stoupala vzhůru na nebe.

Maddie na okamžik zavřela a oči a doufala, že tím zmírní ten suchý řezavý pocit, který ji trápil, ale ze zkušenosti věděla, že jediné, coskutečně pomůže, je několik nocí vydatného spánku. Prudce otevřela oči, když se vedle krbu ozvalo tiché škrábání. Zeď byla obložená dřevem, z něhož se místy loupal lak. Myš musela vklouznout do mezery mezi zdí a dřevěným obložením.

Slunce už zalévalo místnost a Maddie se rozhodla celou věc prošetřit. Přistoupila k místu, odkud podle ní zvuk vycházel, a přiložila ucho na zeď. Věděla, že něco slyšela, ale zvuk se přenášel zvláštním způsobem. Poklepem na různá místa obložení zjistila, že zeď vespod je nerovná, a místy se dokonce zdálo, že je dutá. Kdysi to musela být koncová zeď domu a možná je postavená z kamene, či dokonce z vepřovic. Třeba by jí to mohl ří ct Mark, až – a pokud – ho ještě uvidí. Včera při nákupech ho zahlédla v Helstonu. Byl zcela zaujatý pohlednou blondýnou – jinou, než kterou u něj Maddie viděla po p ří jezdu do Cornwallu. Asi to byl pěkn ý sukničkář , ale o domech v okol í toho zřejm ě věděl opravdu hodně.

LIZ FENWICK

34

Přejížděla rukou po jednom z dřevěných panelů, když ucítila, že se něco pohnulo, a odtáhla ruku. Prsty měla černé od prachu. Zaťukala na zeď a šramocení přestalo. Přemohla ji únava, opřela se o zeď a vyhlédla ven na zahradu. Něco uvnitř jí říkalo, že nakonec to všechno budefungovat, jen nesmí ztrácet trpělivost. Vstala a rozhodla se, že pomůže Hannah s úklidem. Musí existovat nějaký způsob, jak k ní proniknout, a Maddie si z celého srdce přála, aby se jí to povedlo. Slíbila to Johnovi a své sliby přece vždycky plnila.

Elektrikář šplhal po trámech a Maddie zatajila dech. Nechápala, proč si nemůže vzít žebřík jako každý normální smrtelník. Věděla, že by měla být hlavně vděčná, že jí předělává elektrické vedení ve stáji, a nestarat se o jeho pracovní postupy. Jenže neměla nervy se na to dívat.

Kolem sebe měla rozložené malířské stojany a plátna: své základní životní potřeby. Tedy, z



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist