načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Duchovní odkaz otce Pia 1 -- Tajemství stigmat otce Pia - Pater Pio z Pietrelciny

Duchovní odkaz otce Pia 1 -- Tajemství stigmat otce Pia
-6%
sleva

Elektronická kniha: Duchovní odkaz otce Pia 1 -- Tajemství stigmat otce Pia
Autor:

Setkání s autentickými texty kapucínského mystika. Jeho dopisy jsou fascinujícím a mnohdy také drsným svědectvím o nelehké duchovní cestě tohoto oblíbeného světce.   ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  65 Kč 61
+
-
2
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Paulínky
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 130
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-860-2553-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Setkání s autentickými texty kapucínského mystika. Jeho dopisy jsou fascinujícím a mnohdy také drsným svědectvím o nelehké duchovní cestě tohoto oblíbeného světce.

Zařazeno v kategoriích
Pater Pio z Pietrelciny - další tituly autora:
Agónia Ježiša v Getsemanskej záhrade Agónia Ježiša v Getsemanskej záhrade
Pietrelciny, Páter Pio z
Cena: 35 Kč
Duchovní odkaz otce Pia 3 -- Vzor duchovního života Duchovní odkaz otce Pia 3
Pietrelciny, Pater Pio z
Cena: 61 Kč
Duchovní odkaz otce Pia 2 -- Celopalem ve výhni božské lásky Duchovní odkaz otce Pia 2
Pietrelciny, Pater Pio z
Cena: 61 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Děkujeme Vám za  nákup této e-knihy. Jsme rádi,
že můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světa
digitálních médií.
Jestliže se Vám podařilo dokument stáhnout z něja -
kého webu bez placení, tak si jej, prosím, pořiďte ještě
jednou, férově, na  našich webových stránkách http://
www.paulinky.cz/obchod/eknihy. Může se Vám zdát,
že je to zbytečné a  že chceme na  e-knihách vydělávat.
I vydání e-knihy nás něco stojí, zejm. autorská práva,
překlad a redakční práci. Vaše platby nám tak umožňují
vydávání dalších elektronických titulů.
Nakladatelství Paulínky
www.paulinky.cz





DUCHOVNÍ
ODKAZ
OTCE PIA
První část antologie z listů otce Pia
týkajících se tajemství stigmatizace
Uspořádal Gianluigi Pasquale





© EDIZIONI SAN PAOLO s.r.l.,
Cinisello Balsamo, Milano, 2002
© Nakladatelství PAULÍNKY, 2015
Petrská 9, 110 00 PRAHA 1
Tel.: 222 311 206
E-mail: paulinky@paulinky.cz www.paulinky.cz
ISBN 80-86025-53-5 (Tištěná kniha)
ISBN 978-80-7450-158-6 (PDF)
ISBN 978-80-7450-159-3 (ePub)
ISBN 978-80-7450-160-9 (Kindle/mobi)





Vě n u j i
Giovanně Barban (*1944),
kterou miluji ze všech nejvíce,
protože je stále mou mámou.





6
Setkání s autentickými mystickými texty rozhodně není
pro nikoho právě snadnou záležitostí. Práce na překladu
antologie listů světce ze  San Giovanni Rotonda (podle
mého názoru velmi dobře uspořádané) mne o zmíněné
nesnadnosti opět hluboce přesvědčila. Z čeho tyto obtíže
pramení?
V  první řadě je třeba velmi důrazně podtrhnout
skutečnost, že sami mystici zakoušejí nesmírné těžkosti
s tím, jak svou zkušenost druhým sdělovat. Autor listů
obsažených v této knize sám relativně často hovoří o trýz -
ni, kterou mu snaha o  sdělení v  zásadě nesdělitelného
působila. Musíme si uvědomit, že osobní sebedarování je
vždy výhradním právem darující se osoby. To platí
i v mezilidských vztazích, ale v míře ještě mnohem rozhodnější
to platí pro sebedarování Boha člověku. Zakoušení Boha
může člověku dát jedině sám Nejvyšší.
Mystik se tedy pokouší popsat to, co je nevýslovné,
snaží se vyjádřit nesdělitelné, a tak se velmi často
uchyluje k analogiím a k symbolickému způsobu vyjadřování.
Nezapomínejme, že otec Pio psal dopisy, s nimiž se nyní
Předmluva k českému vydání
Přístupové cesty k tajemství otce Pia z Pietrelciny





7
setkáváme i v českém překladu, svým duchovním vůd -
cům. Počítal tedy rovněž s tím, že tito adresáti porozumí
jeho výpovědím také na základě své vlastní velmi bohaté
duchovní zkušenosti. Z  řečeného vyplývá, že podobné
nároky kladou tyto listy nevyhnutelně i na ostatní
čtenáře. Vybrané spisy z Epistolaria otce Pia lze číst s užitkem
jedině tehdy, když tak budeme činit meditativním
způsobem, když zapojíme do poctivého úsilí o porozumění
také svou vlastní duchovní zkušenost. Kdo ale může
tvrdit, že jeho vlastní duchovní zkušenost je na takové
úrovni, aby se plně vyrovnal s  tím, co mu sděluje náš
autor? Jsme obdarováváni, avšak tento dar vždy přesahuje
naše schopnosti přijímat.
Jestliže sama četba je náročná, pak překládat mystické
texty je často nadlidský úkol. Analogický a symbolický
ráz vyjadřování velmi hluboce propojuje formu a obsah
sdělení, podobně jako je tomu u poezie. Jemné odstíny
slov vyjadřujících cítění a hloubku prožitku lze v jiném
jazyce přesně odměřovat jen velmi těžko. Nemalé
potíže působí také specifická antropologická terminologie.
Z řečeného vyplývá, že celá řada pasáží v listech otce Pia
je přeložitelná jenom přibližně. Obecně platí, že překlad
nikdy nemůže nahradit originální znění, pro překlad
mystických textů to ovšem platí dvojnásobnou měrou.
V případě světce z Gargana
1
se k tomu připojuje
skutečnost, že v jeho listech se střetáváme s literárním stylem
odpovídajícím zvyklostem devatenáctého století a s celou
1 Gargano je oblast v Itálii, kde otec Pio žil a působil.





8
řadou nářečních prvků, které nejsou vždy bezprostředně
srozumitelné ani dnešnímu italskému čtenáři.
Nyní bych si dovolil upozornit na  některá specifika
stylu stigmatizovaného mystika, která rozhodně nejsou
pouze čímsi podružným. Na  první pohled se někomu
může zdát nezvyklé, že náš autor hovoří relativně často
o  sobě a  zejména o  své duši ve  třetí osobě jednotného
čísla. To je zcela evidentně projev úsilí o odstup od sebe
sama a o pokud možno co nejobjektivnější popis
vlastních duchovních stavů. Dále se nám zdá být vhodné
upozornit na  skutečnost, že náš mystik, když hovoří
o vtěleném Slovu, používá prakticky výhradně jeho
jména „Ježíš“ bez dalších christologických titulů, což
odpovídá přednostnímu zaměření na lidství Muže z Nazaretu.
Právě uvedený důraz je plně v souladu s františkánskou
spiritualitou a se zaměřením na následování
a napodobování Galilejského, na  nesmírně intenzivní prožívání
tajemství Mistrova života.
Velmi zajímavým jevem je, že světec z Gargana často
nedokáže hovořit o  Bohu a  o  Ježíši ve  třetí osobě
jednotného čísla, což by mohlo vyvolávat dojem
nepřítomnosti toho, o kom se hovoří, a přechází zcela spontánně
do rozhovoru s Bohem a s Ježíšem. To rozhodně není nic
strojeného. O našem mystikovi platí podobně jako
o svatém Františkovi z Assisi, že se nemodlil, ale že se opravdu
modlitbou stal.
2
(Podotýkáme, že na některých místech
2 „Zdá se mi, že čas letí velmi rychle a  že ho nikdy nemám dostatek
pro to, abych se dost modlil. Cítím velikou zálibu v dobrém duchovním
čtení, čtu ale velmi málo, poněvadž mi to znemožňuje mé chatrné zdraví,





9
kvůli lepšímu rozlišení píšeme zájmena označující Boha
a Ježíše s velkým počátečním písmenem.)
Pozornému čtenáři by nemělo uniknout, že náš mystik
se ve své korespondenci se svými duchovními vůdci ocitá
ve dvou základních rolích. Pokud se jedná o vlastní nitro
a  duchovní stav, je náš světec často úzkostlivý, nejistý,
někdy dokonce skrupulózní. V určitých momentech se
ale role obrací a  náš mystik se ocitá v  úloze toho, kdo
druhému pomáhá, kdo ho ujišťuje o Boží blízkosti, dob -
rotě a velkodušnosti. Tehdy je otec Pio klidný, věcný, jistý
a pevný. Víme, že náš světec byl excelentním duchovním
vůdcem. Maně nám na  mysli vytane otázka: Jak to, že
znalec duchovního života a  mystik potřebuje někoho
jiného, aby mu pomáhal a  radil? Je to velké znamení,
že duchovní život, byť je čímsi navýsost intimním („Je
nutno chránit tajemství velkého Krále.“), není nikdy zcela
privátní záležitostí. Bůh si přeje, abychom si navzájem
pomáhali na cestě ke spáse i v našem duchovním růstu,
a tak i svatí nutně potřebují pomoc těch druhých,
učedníků, spolubratří, kněží. Toto velké svědectví pokory
a úsilí o duchovní opravdovost, které nám staví před oči
jeden z největších mystiků dvacátého století, by nás mělo
vést k  zamyšlení nad  potřebností duchovního vedení
i v našem životě, v počáteční a v trvalé formaci. Nebyla
tato praxe až příliš opomíjena? Kde ale nalézt opravdové
duchovní vůdce?
a poněvadž jakmile otevřu knihu, tak se po krátkém čtení nacházím ihned
velmi hluboce usebrán a z četby se stává modlitba.“ (List z 1. listopadu
1913)





10
Nyní k vlastnímu obsahu listů, které jsou fascinujícím
a – popravdě řečeno – mnohdy také drsným a drásavým
svědectvím o klíčové etapě duchovního života otce Pia.
Jedná se o údobí temné noci ducha a o proces jednotli -
vých fází stigmatizace. Co to všechno znamená, jak se
k tomuto nevýslovnému tajemství stavět?
Dlužno důrazně podotknout, že náš světec uvedené
tajemství prožíval, ale zároveň to pro něho bylo rovněž
nesmírné tajemství. Zdá se mi, že mysterium temné noci
by bylo možno vnímat jako definitivní vrůstání člověka
do tajemství Trojjediného. Cožpak spása není
spodobením člověka s Bohem?
Tajemný dialog lásky ve  věčné Trojici mezi Otcem
a Synem lze popsat následovně: Otec věčně plodí Syna
tak, že mu dává všechno, co má. Darovat život Synu pro
Otce znamená v  první řadě jistou formu sebezmaření
z lásky k Synovi, vyjití ze sebe, přebývání v Synovi. Syn
koná to, co vidí, že činí jeho Otec, a tak i on zmaří sebe
z lásky k Otci, vychází ze sebe, aby přebýval více v Otci
nežli sám v sobě. Vzájemně darované božství je pak
osobou Ducha, jenž vychází primárně z Otce a sekundárně
také ze Syna. Jak se ale ono vyjití ze sebe – extáze –
projevuje v lidském životě? Odpověď je nabíledni:
Vrcholným přepisem této extáze je smrt Ukřižovaného, který
všechno, co má, dává Otci. Vzkříšení je pak projevem
a přepisem přebývání Syna v Otci, v jeho slávě.
Velikonoční drama je tedy zjevením vnitrobožské perichoreze
3
.
3 Perichoreze – přebývání v druhém.





11
Prolnutí tohoto nevýslovného mysteria do lidské existen -
ce nám pak dává skrze Ježíše a v Ježíši možnost zakoušet
Boha a vstupovat do Boha.
První oporou tohoto našeho tvrzení je skutečnost, že
vrcholné mystické stavy jsou vždy mezním prožitkem
na pokraji smrti, vyjití ze sebe. Proto je křesťanská
mystika nevyhnutelně spjata s  tajemstvím Kristova kříže.
Nezapomínejme, že když chtěl Boží Syn vstoupit
do našeho srdce, musel projít sebezmařením (srov. Flp 2,7)
a vyjít dokonale ze sebe na dřevě kříže. To je také cena
jeho přebývání v  nás, jak se zpřítomňuje v  eucharistii.
Když chtěl Boží Syn vstoupit do  našeho srdce, musel
zemřít, to je také cena naší spásy, našeho spodobení
s Trojjediným. Být milován, mít Ježíše ve svém srdci, to
je nesporně oblažující. Ovšem naše duchovní dospělost
vyžaduje, abychom se Bohu připodobnili, abychom
dorostli k odpovědi lásky, abychom i my prošli
sebezmařením, extází, a tak směli přebývat více v něm než sami
v sobě. Zmíněné sebezmaření a vyjití ze sebe je ale pro
nás nesmírně obtížné, to je ona temná noc, v níž vykvétá
čirá víra, naprosto nezištná láska, vše přemáhající naděje
navzdory neprostupné temnotě beznaděje. To je ona
trýznivá noc přerodu duchovního děcka v  dospělého
Božího syna nebo v dospělou Boží dceru.
4
4 „Když mne chce naplnit potěchou, pak mi nechává pronikat srdcem
onoho ducha, který je cele ohněm, a vypravuje mi o svých slastech. Ale když
se chce radovat On sám, pak mi vypravuje o svých strázních a vyzývá mne
prosbami i svými příkazy, abych vystavil své tělo tomu, co slouží k ulehčení
jeho strádání.“ (List z 1. 2. 1913) – Příklad perichoretického milování. Ježíš





12
Temná noc je tedy zácvikem do  dospělé odpovědi
lásky silnější než smrt (srov. Pís 8,6). Nemělo by nás
tudíž udivovat, že na počátku celého procesu je prožitek
Božího přebývání v našem nitru, prožitek plný radosti,
prožitek jistě oblažující. Pak následuje sebezmaření, tem -
nota, trýzeň, extáze, přebývání v Bohu. Dovolím si říci,
že četba této antologie mne nesmírně obohatila, neboť
jsem směl vidět, jak se tajemství trinitárního dialogu
lásky mezi Otcem a  Synem promítá do  konkrétního
lidského prožívání.
Vedle trinitárního rozměru tajemství temné noci je tu
nevyhnutelně také rozměr podílu na tajemstvích Ježíšova
života, jedno totiž velmi úzce souvisí s  druhým, jedno
podmiňuje druhé. To je zákon vtělení věčného Slova,
který se projevuje v našem duchovním životě. Dá se říci, že
Ježíšovo vyjití ze sebe mělo dimenzi sestupu do podsvětí,
do temnot lidské smrti. Jan Pavel II. ve své knize Překročit
práh naděje hovoří velmi podnětným způsobem o tom,
co je to očistec. Není to místo trestání, ale místo
dozrávání do plnosti připodobnění se Kristu a Trojjedinému.
Mystici pak zviditelňují zejména v  temné noci to, čím
očistec vlastně je. Lze říci, že otec Pio v prožitku temné
noci zakoušel podíl na Ježíšově sestupu do hlubin smrti,
do propasti, do očistce a možná ještě poněkud hlouběji.
V případě našeho mystika se ale uskutečňuje ještě cosi
jiného. On si bytostně přál vzít na sebe důsledky hříchů
ostatních lidí, přál si nést spolu s Ježíšem břemeno kříže.
umírá, aby mohl přebývat v  našem srdci; my umíráme, abychom směli
přebývat v jeho srdci.





13
Hospodin tuto jeho až opovážlivou prosbu vyplnil měrou
vrchovatou.
Podobně jako Nazaretský se Pio mohl jaksi „stát
hříchem“ (srov. 2 Kor 5,21). Tím si můžeme vysvětlit,
jaké znechucení náš mystik v  nejhlubším bodě temné
noci zakoušel, když sám o sobě hovořil jako o nečistém
zvířeti. V jednom rozhovoru za svého života náš autor
pravil, že je trýzní pro duše. Dovolím si přiznat, že četba
a  překládání zejména některých velmi exponovaných
pasáží tohoto výběru listů světce z  Pietrelciny mi dala
výše uvedenou skutečnost poněkud hlouběji zakusit.
Autentické mystické texty nás vyvádějí z míry a navozují
v nás krizi. Zakoušení této obtížnosti nás však ujišťuje
o tom, že jako čtenáři nekráčíme nesprávným směrem.
Jak je ale možné, že k viditelné stigmatizaci dochází
nikoli před prožitkem temné noci, ale až tehdy, když se
schyluje k jejímu závěru? Víme již, že vrchol extáze uvádí
mystika do Boha, do Božího Syna, do zakoušení vrchol -
ného stadia perichoreze. Odpověď na  výše položenou
otázku se zdá být jednoznačná: Stigmata jsou podílem
na  těch ranách, které na  svém těle nese až do  skonání
světa Vzkříšený (srov. Jan 20,20; 20,27) přebývající
v Otcově srdci. Tomu by odpovídalo i  to, že otec Pio sebe
sama definoval jako živého mrtvého a ustavičně
umírajícího živého.
5
Nezapomínejme, že autentická mystika
je vždy úzce spojena s tajemstvím smrti a vzkříšení, je
5 „Zranění, které ve mně bylo znovu otevřeno, krvácí a krvácí stále. Jenom
tahle rána by stačila k tomu, aby mi způsobila tisíckrát smrt. Ó můj Bože,
tak proč vlastně neumírám?“ (List z 5. září 1918)





14
vždy jaksi na přechodu z tohoto světa k Otci. To ale také
znamená, že ve Vzkříšeném se setkáváme s paradoxem
oslavení, které se snoubí s tím, že Ježíš tajuplně setrvává
ve své agonii z lásky k nám až do skonání věků. Lidský
rozum tu umdlévá, naše chápavost není s to porozumět
tajemství, které je přítomno v  Bohu a  zpřítomňuje se
na mešním oltáři.
Jestliže ale náš mystik prošel temnou nocí a žil v usta -
vičném umírání z  lásky k  Bohu a  k  druhým, pak také
můžeme docela dobře pochopit, že měl moc pronikat
do  srdcí druhých lidí. V  tom také tkví jeho schopnost
porozumět lidskému srdci, kterou tolikrát osvědčil jako
zpovědník a duchovní vůdce. Jen za cenu vyjití ze sebe,
za  cenu umírání z  lásky je možno dojít perichoreze –
přebývání v  druhém. Jaký div, že tento chudý bratr je
tolik milován, ctěn a podobně jako Ježíš přitahuje druhé
k sobě (srov. Jan 12,32).
Každý velký světec a mystik vydává svědectví a stává
se velkolepým zdrojem inspirace. Podobně jako svatý
František z Assisi potřeboval, aby se jeho vykladačem stal
jiný světec, tentokrát teolog Bonaventura z Bagnoregia,
tak také bratr Pio potřebuje, aby po  něm přišel nějaký
velký teolog, jenž by otevřel velkou pokladnici jeho spisů.
Pravzorem zmíněné zákonitosti je sám Ježíš, který také
potřeboval svého „teologa“, jímž se stal nejprve svatý
Pavel a posléze Jan. Doufejme, že se i v případě otce Pia
co nejdříve někdo takový najde a  vnese světlo do 
nesmírných hlubin, které se před námi v jeho Epistolariu
otevírají. V  dané souvislosti je také třeba podotknout,





15
že teolog nemůže být rozhodně spokojen s celou řadou
knih, které dnes o otci Piovi vycházejí. Spousty teologicky
i  literárně často průměrných až podprůměrných prací
vyvolávají obavy, že propast pravé hlubiny bude zakryta
jakýmsi kýčovitě odpudivým náhrobkem.
Jedno je ale zcela jisté již na první pohled: Vzhledem
k  tomu, čím se inspiroval velký františkánský a  kapu -
cínský mystik, by bylo třeba prozkoumat jeho zkušenost
jednak na základě františkánského poselství, jednak ho
srovnat s dílem svatého Jana od Kříže. Na základě tohoto
srovnání by se zřejmě ukázaly nejen styčné body mezi
oběma školami duchovního života, ale také originalita
jedné i  druhé cesty a  také pravá jedinečnost mystické
zkušenosti svatého otce Pia z Pietrelciny. Taková práce by
ovšem vyžadovala zcela nevšední teologickou a 
spirituální erudici i několik let intenzivní námahy při analýze
textů.
Na závěr bych si dovolil vyjádřit upřímné přání, aby
tyto řádky směly představovat hlubokou omluvu
za nespravedlivé příkoří, které před  drahnými desetiletími
způsobil svatému bratru kapucínovi jeden věhlasný bratr
františkán.
Prof. Ctirad Václav Pospíšil OFM





16
„My, kdo máme milost víry v  Krista, zjevitele Otce
a Spasitele světa, máme povinnost ukázat, k jaké hloubce
může člověka dovést vztah k Božímu Synu.
Velká tradice mystiky v  církvi Východu i  Západu
může v  této záležitosti vykonat mnohé. Tato tradice
ukazuje, jak může modlitba postoupit coby pravý
a vlastní dialog lásky natolik, že lidská osoba dojde až
tak daleko: že je božský Milovaný jí totálně vlastní, že
citlivě reaguje na dotek Ducha svatého, že se ve svém
srdci synovsky vydává Otci. Tak člověk dochází k živé
zkušenosti Kristova příslibu: »Kdo mě miluje, toho
bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám
se mu poznat« (Jan 14,21). Jedná se o proces, který je
úplně ve znamení milosti, který však zároveň vyžaduje
silné duchovní nasazení a obsahuje také bolestná údobí
očišťování (temná noc), ale nakonec ústí rozličnými
způsoby do nevypověditelné radosti, již mystici proží -
vají jako manželské sjednocení.“
1
1 Citovaný text pochází z publikace apoštolský list Novo Millennio ineunte.
Překlad C. V. Pospíšil. Olomouc, MCM 2001, s. 17 – pozn. překl.
Předmluva k italskému vydání
Vy jste listem Kristovým (2 Kor 3,3)





17
Tyto výroky, které se nacházejí v  nedávno se obje -
vivším apoštolském listu Jana Pavla II. Novo Millennio
ineunte (33), velmi jasně vyjadřují záměr této nové edice
Epistolaria otce Pia z Pietrelciny. Bude se jednat o sérii
tematických antologií, aby se tak širšímu publiku
zpřístupnila spiritualita otce Pia. V listech napsaných světcem
z Gargana se jasně projevuje jeho osobnost, kterou
bychom mohli definovat jako hluboce, ba tragicky
duchovní. Vyjevuje se tu také jasný záměr jeho existence jako
křesťana a kapucína, totiž to, že hluboce touží, nakolik
je to jenom člověku možné, aby naplňoval v nevýslovné
lásce své totální sebedarování a aby spojoval
v sebeobětující se lásce Boha stvořitele a vykupitele s lidmi, kteří
jsou mu tak nesmírně vzdáleni.
Otec Pio představuje postavu, která vzbuzuje
prakticky jednomyslný univerzální zájem, a  to především
díky moci, která z něho vyzařuje, a také kvůli jasnosti
jeho náboženské zkušenosti. Tím vším světec z Gargana
povzbuzuje duše k tomu, aby se obracely v síle Ježíšem
darované milosti k  Bohu Stvořiteli a  k  věčným
hodnotám. Ještě více než jeho stigmata představuje velké
znamení doby celá jeho jedinečná a  neopakovatelná
osobnost spjatá s  velkolepým poselstvím o  smíření.
V  otci Piovi se tak setkáváme s  živoucím znamením
doby, jak o tomto tématu hovořili koncilní otcové
v letech 1962–1965 při jednáních II. vatikánského koncilu.
Mezi taková znamení doby koncilní otcové zařazují
především taková, která přímo dokládají přítomnost
Boha ve světě a jeho spasitelský záměr s člověkem. Je





18
třeba především připomenout následující znamení:
osobní svatost věřícího, která dosvědčuje trvalou no -
vost evangelia; dále lásku, která je rozlišujícím znakem
každého opravdového Kristova učedníka (srov. Lumen
gentium, 39–42); nezbytnost utrpení a kříže pro spásu
každého, kdo hledá mír a spravedlnost (srov. Gaudium
et spes, 38); mučednictví jako svrchované znamení lásky
a věrnosti života evangelnímu ideálu (srov. Lumen
gentium, 42); respekt k důstojnosti člověka (srov. Gaudium et
spes, 63–72); úsilí o mír (srov. Gaudium et spes, 77–90).
Tomu, kdo měl možnost pročíst všechnu
dokumentaci a celou řadu svědectví shromážděných v době
kanonizačního procesu otce Pia, musí být zcela zřejmé,
že světec z Gargana představuje příklad svatosti
dvacátého století právě proto, že dokázal zprostředkovat zvěst
věčného evangelia pomocí těch znamení doby, která
vypočítává poslední ekumenický koncil. Právě z tohoto
důvodu také zástupy křesťanů, ale také těch, kdo nejsou
křesťany, i dnes přicházejí k hrobu bratra kapucína. Tihle
lidé mají za sebou nejrůznější životní zkušenosti a prošli
si obdobími těch nejbeznadějnějších ideologií. A právě
pro ně pro všechny nyní otec Pio představuje jakési
znovuobjevení smyslu života. Jeho osobní existence v sobě
nese jednoznačně rysy čehosi, co je až na hranici
uvěřitelnosti, a přece před námi vytyčuje zcela reálnou nabídku
smysluplného křesťanského života. Jedná se o  cestu,
na níž se má naplňovat Boží záměr pravdy a spásy.
Když mám nyní u příležitosti vydání prvního svazku
představit novou sérii publikací, která bude věnována





19
listům otce Pia z Pietrelciny, pak musím projevit velké
díky nejen editorovi těchto knih, ale také otci Gerardu
di Flumerimu OFMCap., jenž je neúnavným a  velmi
kompetentním vicepostulátorem kauzy svatořečení
stigmatizovaného z Gargana, za to, že svolil k reprodukci
listů z kritického vydání obsaženého ve čtyřsvazkovém
Epistolariu otce Pia. Tím se širokému publiku otevírá
cesta ke skutečnému pokladu spirituality otce Pia. Tuto
spiritualitu bude ještě nutno z řady hledisek patřičně
prozkoumat. Vyjadřuji nakonec vřelé přání všem těm, kdo
se hlouběji zajímají o svatého z Pietrelciny, aby jim četba
těchto svazků pomohla na  cestě objevování opravdové
velikosti a krásy duchovního světa otce Pia.
Řím, 31. března 2002, Velikonoce Kristova vzkříšení
Bratr Florio Alessandro Tessari OFMCap.,
generální postulátor Řádu menších bratří kapucínů






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist