načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Druhé housle - Ilona Fišerová

Druhé housle
-15%
sleva

Kniha: Druhé housle
Autor:

- Tony se s velkou rodinou právě přistěhoval do nového města, navíc do domu, ve kterém nejspíš straší. Rád hraje míčové hry, nejraději ze všeho kin ball, týmový sport s velkým ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018
Počet stran: 120
Rozměr: 163 x 238 mm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Lenka Jasanská
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Novinka týdne: 2018-12
Datum vydání: 15. 3. 2018
ISBN: 9788000049892
EAN: 9788000049892
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Tony se s velkou rodinou právě přistěhoval do nového města, navíc do domu, ve kterém nejspíš straší. Rád hraje míčové hry, nejraději ze všeho kin-ball, týmový sport s velkým balonem. Ríša je Tonyho pravý opak: maminka mu láskyplně říká Otesánku, protože má pár kilo navíc, a spíš než na hřišti byste ho potkali v hudební škole. Přestože jsou každý jiný, rychle se spřátelí. Tony učí Ríšu kin-ball a Ríša by byl moc rád, kdyby Tony začal chodit na housle. Jenže je tu háček: kluci nemají druhé housle.

Popis nakladatele

Tony se s velkou rodinou právě přistěhoval do nového města, navíc do domu, ve kterém nejspíš straší. Rád hraje míčové hry, nejraději ze všeho kin ball, týmový sport s velkým balonem. Ríša je Tonyho pravý opak: maminka mu láskyplně říká Otesánku, protože má pár kilo navíc, a spíš než na hřišti byste ho potkali v hudební škole. Přestože jsou každý jiný, rychle se spřátelí. Tony učí Ríšu kin ball a Ríša by byl moc rád, kdyby Tony začal chodit na housle. Jenže je tu háček: kluci nemají druhé housle. Rukopis knihy zvítězil v literární soutěži Albatrosu pro rok 2017 na téma Potkali se ve škole.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ilona Fišerová - další tituly autora:
Pejsek Dar – Záhada v ZOO Pejsek Dar – Záhada v ZOO
 (e-book)
Pejsek Dar – Záhada v ZOO Pejsek Dar – Záhada v ZOO
Kdo by v létě myslel na Vánoce Kdo by v létě myslel na Vánoce
 (e-book)
Kdo by v létě myslel na Vánoce Kdo by v létě myslel na Vánoce
Kovářské pohádky Kovářské pohádky
 (e-book)
Kovářské pohádky Kovářské pohádky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

6 7

Tony pozoroval ubíhající stromy za okénkem a nemohl se dočkat, až konečně uvidí jejich nový dům. Tatínek o něm tak nadšeně vyprávěl, že si nepředstavoval nic menšího než palác uprostřed rajské zahrady.

Táta jel vpředu ve stěhovacím voze a Tony s maminkou a sestrami se drželi za nimi v sedmimístném taxíku. Holky se pošťuchovaly a dohadovaly, která z nich bude držet mámin fíkus. Tony byl rád, že ho mamka nechala sedět vedle řidiče, přestože mu do dvanáctých narozenin ještě pár měsíců zbývalo.

Holčičí tahanice o kytku ho prostě nebraly. Sedět vzadu, určitě by se z nich zbláznil. Avie s nábytkem náhle s mohutným odfrknutím zastavila. Byli na konci světa, téměř u lesa.

„Mami, to auto se rozbilo?“ vyděsil se upřímně Tony.

„Ne, proč?“ divila se maminka a klidně poklepala řidiči na rameno, na znamení, že může také zastavit.

„Protože stojíme daleko od ostatních domů u barabizny, která je horší než domy po válečným tažení.“

„Podívej se kolem,“ vybídla Tonyho maminka. „Je tu překrásně!“

Tony se neochotně rozhlížel: „Ale říkali jste přece, že to tady je ráj na zemi!“

„No a není snad? Kdo může říct, že má za chalupou rybník, vedle chalupy les a naproti louku? Nic krásnějšího jsem v životě neviděla.“

Taxikář souhlasně přikyvoval, ale do rodinné konverzace jim pro jistotu nevstupoval. Tonyho sestry se strkaly, aby byly co nejdřív venku z auta. Hned běžely na louku a začaly směšně poskakovat.

„Ale ten dům...“ vrčel Tony a nechápal, jak sestry mohou bezstarostně tancovat. Ono jim to snad vůbec nevadí!

Maminka vystoupila poslední a objala ho kolem ramen: „Neboj, dům nám tatínek postupně opraví. A nemrač se, vždyť víš, co to pro něj znamená. Nekaž mu radost.“

1.

Tony kývnul hlavou, jako že rozumí, a nenápadně shodil mamči

nu ruku z ramene. Stěhováci mezitím otevřeli auto. Zoufale se

vrhnul po nejtěžším kusu, na který dosáhl. Doufal, že ze sebe to

zklamání dokáže vypotit.

„Počkej, pomůžu ti,“ hnal se k němu táta a pyšně vykřikoval.

„Tak co tomu říkáš? Není to nádhera?“

„Dobrý,“ hlesnul Tony. Doufal, že na něm není příliš vidět, jak se

doopravdy cítí.

Zoufale se vrhnul po nejtěžším kusu...


8 9

Ríša zaslechl, jak maminka položila pod věšák objemné tašky s nákupem a zavřela za sebou vchodové dveře.

„Otesánku, jsi doma?“ zahlaholila směrem k dětskému pokoji.

Otesánku! Pane bože, jak on tuhle šílenou přezdívku nesnášel.

Máma mu tak začala říkat, když byl ještě batole s faldíky na bříšku. Vypadal prý tenkrát moc roztomile. Na to už si FAKT nepamatoval!

Špekům se u něj asi zalíbilo, protože zůstaly napořád a pomoh

ly mu k pár dalším „zajímavým“ přezdívkám... Děti ho běžně oslovovaly například Cvaldo nebo Tukoune.

Ríša už si docela zvykl, a ani se proto na spolužáky nezlobil. Ale

máma by si to teda mohla odpustit. I když věděl, že ona to myslí dobře.

„Ty jsi tu? Že se ani neozveš,“ nakoukla do pokojíčku.

„Neslyšel jsem,“ zalhal Ríša.

„Pojď mi pomoct uklidit nákup.“

Přesně toho se Ríša trochu obával: „Počkalo by to šest minut,

než si dokoukám jedno video?“

Maminka zaváhala: „Ale jo, šest minut by to počkat mohlo. Přijď

pak za mnou.“

Když se Ríša přiloudal do kuchyně, půlka nákupu už dávno zmi

zela v ledničce.

2.

„Co bylo ve škole?“ usmála se na něj máma a lovila v tašce další

potraviny.

„ N i c...“

„Žádná známka?“

Ríša přimhouřil oči a zapřemýšlel.

„Jo, dvojka z matiky.“

„Vidíš, že něco bylo!“ prohlásila máma vítězoslavně a připadala

si v tu chvíli jako vojevůdce po vyhrané bitvě.

„Zítra má přijít nějaký nový kluk. Říkala nám to dneska ředitel

ka,“ vzpomněl si Ríša na další novinku. Předpokládal, že tím by

mohl být výslech o škole ukončen. Zlákal ho totiž krásně upečený

mazanec, který vytáhl z tašky. Už ho viděl namazaný pořádnou

vrstvou jahodové marmelády.

„Nový kluk?“ tato informace maminku zjevně zaujala. „Jen aby

nebyl z toho starýho domku na konci ulice.“

„Z kterýho?“ zvednul oči táta, jenž si dosud tiše četl zprávy na

internetu a popíjel u toho studené kafe.

„Z toho rozpadlého po starém Vlčkovi,“ upřesnila maminka.

„Proč?“ zahuhlal Ríša. Pusu už měl nacpanou sladkým mazancem.

„Říkala mi sousedka Janíčková,“ chtěla něco dodat maminka,

ale pak jen mávla rukou. „Ale nic... třeba to ani není pravda.“

„Co říkala Janíčková?“ vyzvídal Ríša.

Tatínek také zvedl hlavu od monitoru a zvědavě čekal na odpověď.

Maminka se k němu naklonila a sotva slyšitelně zašeptala: „Pak

ti to řeknu.“

Na Ríšu se jen usmála a odvedla řeč jinam: „A z čeho přesně

byla ta dvojka?“

„Ale mami, no tak,“ zaprosil Ríša o vysvětlení.

„Tak z čeho?“

„Z obsahu obdélníku,“ odpověděl Ríša načuřeně, když viděl, že

z maminky už žádnou zajímavou informaci nedostane. Kdy už


10 11

rodiče konečně pochopí, že jako páťák je dost velký na to, aby

pochopil jejich řeči? Stejně si připadal chytřejší než sousedka

Janíčková.

Ještě chvíli vyčkával, jestli se maminka neumoudří a nevysvětlí

mu, co před chvíli naznačila. Ale nedočkal se. Proto se zase pře

sunul k počítači.

Ale mami, no tak...

3.

Třídní učitelka Šimerdová vešla do třídy a zastavila se před tabulí.

Vedla s sebou jakéhosi kluka. Rozdováděné děti se ihned rozprch

ly na svá místa. Zvědavě pokukovaly po novém spolužákovi, který

se stejným očekáváním hleděl na ně. Hlavou se mu honily myšlen

ky, jestli si tu vůbec bude schopný najít kamaráda.

Vtom ho rázná učitelka popostrčila před sebe.

„Ráda bych vám představila vašeho nového spolužáka. Tohle je

Antonín Kandráč, přistěhoval se z Nového Bydžova. Doufám, že

ho mezi sebe přijmete a budete mu pomáhat, aby si u nás rychle

zvyknul.“

Pak vzala nového za rameno a mumlala si pro sebe: „Ke komu bych tě tak...“

Chlapec se nachýlil k jedné straně a nenápadně podlomil kolena, jako kdyby ho váha učitelčiny ruky táhla k zemi. Třída vyprskla tlumeným smíchem.

„No, no,“ krotila je učitelka a koukla po Antonínovi. „Že bychom získali nového třídního kašpárka?“

Antonín s provinilým výrazem stáhl hlavu mezi ramena a omluvně se usmál. V očích mu však šibalsky jiskřilo. Popravdě byl třídním bavičem i na předchozí škole, ale asi by nebylo dobré, aby se k tomu tady přiznal hned první den. Bude se muset krotit.

„Posadím tě dozadu k Douškovi. To bude správná volba,“ rozhodla se nakonec Šimerdová a ukázala Antonínovi, kam si má sednout.

Byla se svým rozhodnutím spokojená. Doušek byl mírný a klidný. To by mohlo fungovat.

Pak se vrátila ke stolu a začala si připravovat podklady pro výuku. „Ahoj,“ naklonil se hned Antonín k novému sousedovi.

„Ahoj,“ dostalo se mu rychlé tiché odpovědi.

„Jak se jmenuješ?“

„Ríša Doušek.“

„Richard, jo?“

„Jo.“

„Ríša je super jméno. Stejné jsem vybral pro bráchu. Já jsem Antonín, ale říkej mi Tony. Jsem na to zvyklej, všichni mě tak oslovují.“

„A jmenuje se tak?“ zeptal se zvědavě Ríša.

„Kdo?“

„Tvůj brácha přece.“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist