načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Drátenictví – Alena Vondrušková

Drátenictví

Elektronická kniha: Drátenictví
Autor: Alena Vondrušková

Na poměrně obsáhlou úvodní kapitolu, seznamující s historií drátování navazuje popis jednotlivých technik a výrobků v historickém kontextu. Druhá část knihy se už zabývá potřebným nářadím a užívanými materiály ve vzájemných kombinacích. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 112
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné), 1 mapa, portréty
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Řemesla. Různá odvětví průmyslu
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2012
ISBN: 978-80-247-4365-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Na poměrně obsáhlou úvodní kapitolu, seznamující s historií drátování navazuje popis jednotlivých technik a výrobků v historickém kontextu. Druhá část knihy se už zabývá potřebným nářadím a užívanými materiály ve vzájemných kombinacích. Závěr tvoří vlastní popis technik: typy výpletů, nastavení drátu, zdobné prvky, řetízky, ukončení. Popsané techniky jsou provázené nákresy. Ve zvláštní kapitole je popsán postup oplétání nádob, výroba drobných drátenických výrobků a šperků. Příručka přináší ucelené informace o historii i současnosti tradičního řemesla drátenictví a rukodělné techniky drátování.

Popis nakladatele

Druhé, rozšířené a celobarevné, vydání úspěšné publikace o populárním řemesle přináší nejen málo známá historická fakta, ale také překvapivé poznatky o obrazu dráteníků v dobové literatuře či žurnalistice. Především však představuje bohatou paletu nových výrobků, které vznikly v posledních deseti letech v českých řemeslnických dílnách a výtvarných ateliérech. Jejich kvalita a rozmanitost dokazují, že se současné české drátenictví stalo plnohodnotným uměleckým řemeslem. Nejenže navazuje na bohatou tradici slovenského a moravského drátenictví, ale obohacuje je o neuvěřitelné množství nápaditých prvků. První vydání Drátenictví bylo pro mnohé čtenáře impulsem k tomu, aby se začali o tento obor zajímat, druhé přináší hlavně inspiraci a nové nápady.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Alena Vondrušková - další tituly autora:
Jařmo, parkán, trdlice -- aneb výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění Jařmo, parkán, trdlice
Církev Církev
 (e-book)
Pleteme věnečky po celý rok Pleteme věnečky po celý rok
 (e-book)
Krajkářství Krajkářství
 (e-book)
Vyrábíme svíčky voskové, parafínové a gelové Vyrábíme svíčky voskové, parafínové a gelové
Rodina -- Populárně historická encyklopedia Rodina
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

AlenaVondrušková

Drátenictví



Alena Vondrušková

Drátenictví

Motýl, Alena Samohýlová, 2004


Alena Vondrušková

Drátenictví

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 4987. publikaci

Odpovědná redaktorka Danuše Martinová

Návrh obálky, grafická úprava a sazba Marcela Knapová

Fotografie: D. Cerhanová, A. Ducanová, J. Jirásek, J. Hanus, V. Kršul,

P. Kříž, M. Polášková, A. Samohýlová, J. Schwertner, V. Vondruška, M. Zelinka

Mapa: M. Knapová

Počet stran 112

První vydání, Praha 2012

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

© Alena Vondrušková, 2012

© Grada Publishing, a.s., 2012

Cover Design © Marcela Knapová, 2012

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-4365-3 (tištěná verze)

ISBN 978-80-247-7556-2 (elektronická verze ve formátu PDF)

ISBN 978-80-247-7557-9 (elektronická verze ve formátu EPUB)


Klusák, Ladislav Šlechta, 2012, v. 15 cm


6

Obsah

Úvod 8

Starší historie

Archeologické nálezy 9

Heftování 10

Drátěné košile 11

Další užití drátu 12 Slovensko

Počátky 13

Hospodářská situace 14

Materiální podmínky 14

Drátenické oblasti 15

Vzestup výroby 16 Do světa

První vandrovníci 17

Evropa 18

Rakousko a české země 20

Dál na západ 21

Zakládání dílen 21

Právní podmínky 22

Rozšiřování nabídky 22

Konkurenční dohody 23

Rusko 24

USA a zámoří 24 Dráteníci v literatuře a v umění

Předsudky 27

Postoj českých vlastenců 28

Obraz dráteníků a dráteníčků v umění 28

Opera Dráteník 29

Romantická beletrie 29

Pohorská vesnice 31

Literatura pro děti 32

Novinářský pohled 32

Folklor 34

Dráteníci ve výtvarném umění 35

Fotografie 36

Způsob života

Oděv 37

Spaní a jídlo 38

Vyvolávání 39

Výdělky 39

Proměna životního stylu 41 Alkohol 41 Ženy a děti 42 Nevěra 43 Láska a svatba 44 Mládež 45 Zvyky a pověry 46 Pověry na cestu 46

20. století

Navrátilci 49

Situace v českých zemích 50

Pokusy o oživení na Slovensku 50

Muzeum v Žilině 52

ÚĽUV 52

Současné drátenictví

Slovensko 53

Svět 54

Čechy a Morava 55

Cech 56

Výrobky

Drobné výrobky 57

Dílenský sortiment 57

Mezinárodní uznání 59

Druhy výrobků 60

Technika drátování

Dráty 94

Materiály pro kombinace 96

Nářadí 96

Příprava materiálu 97

Ošetření a konzervace výrobků 98

Drátenické techniky 99

Základy drátenické techniky

Spojování drátů 100

Ohýbání 100

Stáčení a obtáčení 101

Spirály 101

Pružinové spirály 102

Pružinové pásy 103

Drátenické výplety 104 Oplétání nádob 106

Výběr literatury o drátenictví 108

Poděkování institucím a dráteníkům 110


8

Úvod

Od prvního vydání publikace Drátenictví, která byla tehdy na našem trhu jediná svého druhu, uplynulo deset let. Za tu dobu se mnohé změnilo. Přibyly nejen nové poznatky z terénních výzkumů na Slovensku, ale díky archivnímu studiu také víme víc o tom, jak žili dráteníci v Čechách a na Moravě a jaký byl pohled české společnosti v 19. a v první polovině 20. století na vandrující Slováky. To vše jsou nová historická témata, která se v knize objevují. Zvláště kapitola o obrazu dráteníků v české literatuře bude možná pro mnohé překvapením.

Co se však za uplynulých deset let změnilo velmi výrazně, jsou čeští dráteníci a jejich tvorba. Zájem o tento obor se u nás datuje od konce minulého století, kdy postupně vzrůstal počet zájemců, nadšenců a posléze i profesionálů. Dnes už se drátenictví může směle zařadit k dalším uměleckým řemeslům, i když je jeho historie zatím krátká. Není problém najít výrobce, kteří ovládají náročné drátenické techniky, a to jak ty původní, historické, tak i moderní. Někteří s úspěchem zkoušejí i zcela nevšední, neobvyklé postupy. Většina českých a moravských dráteníků zhotovuje své výrobky na vysoké výtvarné úrovni. Jejich sortiment je velmi bohatý a může se směle zařadit po bok slovenské produkce.

To byly také důvody, proč se ve srovnání s prvním vydáním zcela proměnila obrazová část publikace. Kromě zajímavých a mnohdy vzácných historických fotografií, které dokumentují dějiny drátenictví na Slovensku a ve světě, obsahuje výhradně tvorbu českých a moravských dráteníků. Bylo těžké vybírat z množství nápaditých a kvalitních výrobků, které by bez problémů zaplnily několik takových publikací. Velký dík patří všem, kdo poskytli výběr ze svých archivů (jejich seznam uvádíme v závěru) a přispěli tak k tomu, že se tato publikace stala do jisté míry katalogem současného umělecko-řemeslného drátenictví v České republice.

První vydání bylo pro mnohé čtenáře impulsem k tomu, aby se začali o tento obor zajímat. Přála bych si, aby to druhé přineslo hlavně inspiraci a nové nápady.

Alena Vondrušková

Pták,

Alena Samohýlová,

2002, v. 16 cm


STARŠÍ HISTORIE

Pokud se ohlédneme do minulosti, všechny kultury, které znaly zpracování kovu, používaly rovněž dráty. Od pravěku to byl ceněný materiál, protože jeho výroba byla pracná a technologicky náročná. To platilo až do doby, kdy se dráty začaly vyrábět manufakturně. Drát jako materiál si samozřejmě cenili i naši předkové, protože měl velice široké uplatnění v řemeslné výrobě, v domácnosti i v rozmanitých domáckých výrobách. Staré dráty se nikdy nevyhazovaly, hospodáři je pečlivě ukládali, protože je považovali za cennou věc.

Archeologické nálezy

Měděné, bronzové a výjimečně i stříbrné a zlaté dráty se na našem území zhotovovaly již v době bronzové. I když často neznáme jejich přesné užití, našla se řada zlomků v pohřebních mohylách, především na území středních a jihozápadních Čech. Jeden z nejstarších nálezů měděného drátu pochází z Úholiček ve středních Čechách (kultura hřivnáčská, cca 1900 př. n. l.), v době železné se vyráběly rozmanité dráty i ze železa.

Drát byl zpočátku, jako ostatně vše, co se z kovu vyrábělo, velice drahý, a proto sloužil hlavně ke zhotovování ozdob určených pro členy nejbohatších rodin. Užíval se zejména k výrobě šperků (jehlic, spon, náramků, oblíbených záušnic či keltských nákrčníků), ale také kultovních předmětů a votivních darů v podobě stylizovaných

Hradecká zlatá osmička, d. 12,5 cm (muzeum Hradec Králové)

9


zvířecích figurek. Jílce krátkých mečů a dýk se zdobily ovíjením drátem nebo rozmanitými ornamenty, vtepávanými do podkladového kovu.

Z mladší doby bronzové pocházejí tzv. zlaté osmičky, svitky pečlivě smotaného zlatého drátu, které pravděpodobně sloužily jako předmincovní platidla (spolu se sortimentem bronzových kruhů a kroužků). První nález 36 těchto svitků při archeologickém výzkumu v Hradci Králové je už více než sto let starý.

Z Jenišovic na Mělnicku se dochoval unikátní nález, ukazující, jak se drát v pravěku vyráběl. V depotu se sponami se nalezl bronzový prut se zřetelnými stopami roztepávání kladivem až do slabého drátu. To dokazuje, že se drát zhotovoval za horka na kovadlině z prutu, tedy způsobem, který se udržel prakticky až do novověku. Technika výroby protahováním se objevila až po třicetileté válce, kdy se železářská výroba ve velkém přesouvala z řemeslnických dílen do velkých hamrů.

Heftování

Je zajímavé, že již v pravěku se drát užíval také k opravám hliněných nádob. Původně si lidé prasklé hrnce stahovali pomocí konopného provazu, s rozšířením výroby kovového drátu si však kdosi všiml, že jeho užití pro tento účel je výhodnější, neboť je trvanlivější, není pružný a ve vlhku se neuvolňuje. A tak se začaly železné dráty už v keltském prostředí (cca 5. – 4. stol. př. n. l.) užívat místo provazů k jednoduchému stažení prasklé keramiky, zvanému heftování. Na protilehlých stranách praskliny se vyvrtaly dírky, jimiž se provlékl drát a pevně se stáhl. Zajímavá kolekce střepů misek a hrnců s navrtanými otvory (v jednom se dokonce dochoval kousek železného drátu) byla objevena roku 1973 při výzkumu keltské osady Chýnov (dnes součást středočeských Libčic nad Vltavou severně od Prahy).

Drátěná košile (rekonstrukce Three Brothers Production)

10


Drátěné košile

Železo se ve středověku obecně stalo strategickou surovinou, protože se z něho vyráběly zbraně a zbroj. V raném středověku existovaly dokonce zákazy výrobky ze železa vyvážet (zvláště na území nepřátel). Dráty zaujímaly důležité místo v rámci produkce zbroje, tedy ochranných součástí oděvu rytířů. Je pravděpodobné, že s ohledem na velkou spotřebu vznikaly ve středověkých městech specializované dílny, kde se železo tavilo a rovnou se z něj vyráběly dráty. Ještě ve 13. století jsou železářské hutě doloženy i v pražské městské aglomeraci.

Zpočátku se pro ochranu těla používaly kazajky z kůže nebo z pevného sukna, záhy pokrývané kostěnými nebo železnými destičkami a později kovovými kroužky, našívanými hustě v řadách vedle sebe (ve velkém je začali používat normanští válečníci). S rozvojem válečné techniky se upouštělo od našívání a kroužky se začaly spojovat v hustou síť. Tak vznikly proslulé drátěné košile. Jejich původ však sahá pravděpodobně do starověku, patrně je užívali již Keltové (nejstarší doklady pocházejí z 5. stol. př. n. l), právě tak jako římští legionáři. Ve větší míře se v Evropě rozšířily od 12. století, kdy se staly běžnými nejen ve výbavě zámožných rytířů, ale i vojáků pěší družiny. Jejich rozmach se spojuje s křížovými výpravami.

Postup zhotovení drátěných košil spočíval ve vzájemném navazování kovových kroužků a jejich spojování nýtky. Kroužky přitom zůstávaly volné, takže odění bylo elastické a neomezovalo vojáka v pohybu. Původně

Jezdci v dobové zbroji (rekonstrukce Three Brothers Production)

Oděv středověkého rytíře

(rekonstrukce Three

Brothers Production)

11


12

sahaly drátěné košile až ke kolenům, po stranách však býval rozparek, aby jezdec mohl sedět v sedle. S rozvojem dalších prvků ochrany, především plechových nákoleníků, se košile ve 14. století začaly zkracovat. Z kovových kroužků se vyráběly i samostatné díly pro ochranu dalších částí těla – kápě (nazývané loriky), límce a rukavice. Koncem středověku byly drátěné košile vytlačeny plátovou zbrojí, pouze v teplých krajích se místy udržely až do 18. století.

V českých sbírkách patří mezi nejvýznamnější zbroj sv. Václava z počátku 10. století, uložená jako součást svatováclavského pokladu na Pražském hradě. Jedná se o drátěnou košili, zhotovenou z malých železných kroužků, k níž patří ještě dlouhý límec, který kryl současně i ramena. Celá váží 11 kilogramů a s ohledem na jemnost provedení se soudí, že byla vyrobena v Orientu. Ve své době musela být velice drahá a mohl si ji dovolit skutečně jen kníže.

Další užití drátu

Drát se samozřejmě i ve středověku užíval k výrobě rozličných šperků, ale také liturgických a dekoračních předmětů. Nejstarší techniky spočívaly v tvarování a spojování kroužků, spirál, elips a dalších tvarů.

S rozvojem středověkých řemesel se železný drát začal ve větší míře uplatňovat ve městech i na venkově jako materiál pro zhotovování jednoduchých pomůcek pro domácnost a hospodářství nebo částí zemědělského nářadí. Používal se ovšem výhradně tam, kde se nedal nahradit levnějšími materiály, jako lýko, loubek, dřevo apod. Kovové výrobky byly drahé a až do třicetileté války se považovaly spíše za luxus. Nicméně už před husitskými válkami se dráty objevují při vázání žebřin vozů, spojování klečí pluhů, jako ucha vědýrek apod. Oblíbené byly také k ovíjení střenek nožů a rukojetí dýk a mečů.

Záušnice (muzeum Brandýs n. Labem)


13

SLOVENSKO

Podle staré legendy bylo drátenictví trestem za to, že vesničané z obce Veľké Rovné zradili na počátku 18. století slavného slovenského zbojníka Juru Jánošíka. Ten je proklel velice zvláštními slovy: Vezměte si drát a kleště a toulejte se světem, protože si nic lepšího nezasloužíte! Jeho slova se splnila, obec Veľké Rovné se později stala jedním z nejznámějších středisek slovenského drátenictví, dokonce už v roce 1854 měla ve své pečeti dráteníka. V jedné věci se ale Jánošík zmýlil. I když nebylo drátenictví lehkým způsobem obživy, stalo se pro chudý kraj požehnáním, nikoli kletbou. Během let se rozšířilo tak, že živilo tisíce slovenských rodin.

Počátky

Počátky drátenictví jsou nejasné, neboť se o životě chudých oblastí na severním Slovensku v období feudalismu dochovalo minimum zpráv. Patří k nim například jména – jistý David Drotitius byl na počátku 17. století evangelickým učitelem v Povážské Bystrici, v soudním spise bytčanského panství z roku 1714 je zase zmiňován Jura Drotárik. Mezi dochovanými jmény a drátenickou výrobou však nemusí být přímá souvislost, jméno mohlo být odvozeno třeba podle vzhledu (hubený člověk). Je pravděpodobné, že po třicetileté válce drátenictví existovalo jen jako domácká výroba a ve větší míře se začalo na severozápadním Slovensku rozvíjet až ve druhé polovině 18. století. Bezpečně je pak jako zdroj obživy doloženo od počátku 19. století. Nejstarším věrohodným písemným dokladem je daňový soupis z roku 1828, v němž se uvádí, že se muži z několika kysuckých obcí (Kolárovice, Veľké Rovné, Dlhé Pole) věnují drátenictví buď jako sezónní práci, nebo celoročně. Podle této zprávy vyráběli síta a opravovali hliněné nádoby tak, že je oplétali drátem.

Drotár,

Ladislav Mikulík, 1992

Drátovaný kameninový hrnec,

1. polovina 20. stol. (Muzeum romské kultury)


14

Hospodářská situace

K tomu, abychom pochopili podmínky vzniku tohoto řemesla a hlavně důvody,

proč byli lidé z vesnic, v nichž převládal konzervativní způsob myšlení, ochotni k tak radikálnímu kroku, jakým byl odchod do světa za prací, je třeba se podívat, jaký byl vlastně život obyvatel severního Slovenska ve druhé polovině 18. století. V té době se zhoršovaly životní podmínky v důsledku opakovaných neúrod, jako ostatně v celé střední Evropě. Současně došlo k poklesu odbytu řemeslnických výrobků, jimž začínala jednak konkurovat manufakturní výroba, jednak došlo k celkové ekonomické stagnaci rakouské monarchie (vyvrcholila státním bankrotem

roku 1811). To vše znamenalo další snižování

příjmů venkova. Zachovaly se jen útržkovité

zprávy z pramenů, sepsaných v souvislosti

s vedením běžné vrchnostenské správní

agendy a z informací venkovských farářů. Lec

cos lze vyčíst i z centrálních přehledů, které

nechala zpracovat vídeňská vláda k posouzení

stavu monarchie. Všechny ukazují na zhoršení

životních podmínek prostého lidu. Počet oby

vatel Slovenska se v 18. století pohyboval

kolem jednoho milionu. S ohledem na hospo

dářské možnosti země to bylo příliš, a mnozí

obyvatelé měli proto problém vydělat si na ži

vobytí. Nejhorší situace v Horních Uhrách byla

právě v severních oblastech – v horním Pováží,

na Kysucku, Oravě a Liptově. Podle jedné

zprávy rakouských komisařů byli lidé podvy

živení, domy polorozpadlé a zemědělská půda

zanedbaná. Tuto zprávu sice sepsali v době

hladomoru po neúrodných letech, ale pravdou

je, že hospodářská a sociální situace byla neutěšená i v úrodnějších letech. Proto vídeňská vláda začala s postupnými reformami, známými jako josefinské (císaře Josefa II.), jejichž smyslem byla hospodářská záchrana státu. Konec nevolnictví nebyl projevem dobré vůle panovníka, ale nezbytným krokem k odvrácení katastrofy.

Materiální podmínky

Rozvoj drátenictví byl umožněn i snadnou do

stupností potřebného materiálu. V sousedním Slezsku existovala od 16. století rozvinutá železářská výroba (hamry, později hutě), od 18. století fungovaly ve Slezsku drátovny a sklady drátů. Ani doprava nebyla problémem, protože do Slezska nebylo daleko a navíc přes Žilinu jezdívali pravidelně formani s nákladem zboží do Bratislavy a do Vídně. Drátenická technika byla ve své podstatě jednodu

Drátovaná zásobnice, 19. stol.

(skanzen Třebíz)

Výrobna drátů

z počátku 20. stol.


15

chá a nevyžadovala speciální znalosti a praxi, stačila průměrná zručnost. Slováci se s ní seznamovali ve Slezsku, kam putovali za prací nebo na trhy, protože tamní domácká výroba založená na zpracování drátů měla dlouhou tradici. Zpočátku se drátování na Slovensku omezovalo na nejjednodušší práce, jako byla výroba sít, sítí a hřebíků, brzy přibylo i oplétání keramických nádob. Práce se prováděly doma a podílely se na nich celé rodiny.

Drátenické oblasti

Větší a významem hlavní drátenická oblast se zformovala na severozápadě Slovenska v bývalé Trenčianské stolici. Zabírala podhůří Javorníků, kudy už od středověku vedly zemské cesty a v údolí Váhu vznikala města a hrady. Teprve na konci středověku se však začaly osidlovat i horské svahy, a tak založení většiny vesnic na svazích Javorníků souvisí až s valašskou kolonizací v 16. století. V té době obsadili osmanští Turci rozsáhlé hornaté krajiny dnešního Rumunska a část tamního obyvatelstva před nimi prchla do Uher. Doma se tito lidé živili salašnickým hospodařením a znalost tohoto způsobu chovu horských ovcí si přinesli s sebou. Javorníky se téměř v ničem nelišily od jejich rodných sedmihradských Karpat, a proto se s oblibou usazovali právě tady. A tak na svazích, sbíhajících z hor k Váhu, vznikaly vesnice, jejichž hlavní obživou bylo pastýřství, zpracování mléka a pěstování méně náročných druhů obilí na terasovitých kamenitých polích. Vlastní zemědělství však stejně jako jinde v horách nemohlo uživit větší množství obyvatel, a proto si lidé od počátku přivydělávali těžbou dřeva, uhlířstvím, pálením smůly, formanstvím a někdy také pašeráctvím a zbojnictvím. Drátenictví se stalo nesmírně vítaným dalším zdrojem obživy.

Druhou drátenickou oblastí byla nevelká, ale historicky velice zajímavá krajina jihovýchodně od Vysokých Tater – Spiš. Ve středověku byla jedním z nejvýznamnějších středisek hornictví a na něj navazující řemeslné výroby na Slovensku. V té době krajinu osídlili němečtí kolonisté. Později sem přicházeli uprchlíci z východu, především ze Sedmihradska. Charakter kolonizace pustých svahů na Spiši byl však

Dřevěná krosna a drátenické nářadí

(PM Žilina)

+


16

trochu jiný než na severozápadě v Pováží, neboť zdejší krajina byla odlišná; přede

vším tu nebyly tak vysoké hory. Nerozvinul se salašnický způsob chovu ovcí a ze

mědělská výroba se více orientovala na pěstování obilí a nížinný chov dobytka.

Proto zde byla i v době hospodářské recese v 18. století lepší možnost obživy, neboť

lidé z venkova mohli pracovat pro bohatá spišská města. Situace se radikálně změ

nila až v 19. století, kdy s úpadkem hornictví zchudla tamní města a s nimi i ven

kov. Teprve v té době se místní lidé začali ve větší míře živit drátenictvím.

Vzestup výroby

V první polovině 19. století došlo na severozápadním Slovensku k obrovskému

vzestupu drátenictví. Podle statistických přehledů z té doby skýtalo trvalý zdroj

obživy více než dvěma třetinám mužské populace ve více než 150 obcích Horního

Pováží a Kysuc. Ve výroční zprávě Bratislavské obchodní komory z roku 1895 se

pro oblast Trenčína uvádí 86 drátenických obcí. Právě pro ně se časem vžil název

Drotária. Za hlavní centrum se považovalo Veľké Rovné, mezi další známé obce

patřily například Dlhé Pole, Kolárovice, Kotešová. Severněji byl domov tzv. kysuc

kých dráteníků, žijících v obcích Turzovka, Vysoká nad Kysucou, Krásno, Olešná,

Makov či Staškov.

Teprve v průběhu druhé poloviny 19. století se drátenictví rozšířilo do druhé

známé slovenské drátenické oblasti na Spiši. Jeho rozsah tu však byl podstatně

menší, za „drotárské“ se považuje jen asi devět obcí, mezi nimi např. Stráňany,

Velký a Malý Lipník či Jarabina.

Největšího rozkvětu dosáhlo slovenské drátenictví na přelomu 19. a 20. století.

Lidí nejrůznějších řemesel a profesí, kteří v té době odcházeli za prací do ciziny,

bylo veliké množství. Avšak žádný obor se nedočkal takového rozšíření a tak pro

pracované organizace jako právě slovenské drátenictví, které se v rámci rukodělné

výroby stalo mimořádným hospodářským i kulturním fenoménem. Prostřednictvím

potulných dráteníků se dostalo nejen do většiny zemí Evropy a Asie, ale i za oceán

na oba americké kontinenty.

Kysuce

Bratislava

Veľké Rovné

Dlhé Pole

Kolárovice

Veľký Lipník

Poprad

Košice

Žilina

Trenčín

Spiš

M

a

F

a

tr

a

V

e

lk

á

F

a

tr

a

B

íl

é

K

a

rp

a

ty

D

u

n

a

j

O

n

d

a

v

a

V

á

h

H

r

o

n

N

ízk

éTatry

V

ys

okéTa

tr

y

Drátenické oblasti na Slovensku


DO SVĚTA

Drátenictví by dnes klidně mohlo být v kulturně historických přehledech zařazeno mezi běžná venkovská řemesla, kdyby se ovšem během jeho dvousetleté historie nestalo něco téměř neuvěřitelného. Dráteníci, prostí obyvatelé chudých podhorských vsí, dokázali totiž proniknout bez nadsázky do celého světa. Ze svého řemesla a organizace obchodu vytvořili fenomén, který dodnes vyvolává obdiv. A nejen to. V průběhu několika desítek let dokázali změnit původně tradiční vesnickou výrobu v dobře organizovanou, prosperující dílenskou produkci v mnoha zemích.

První vandrovníci

Dnes už nezjistíme, koho z obyvatel západního Slovenska napadlo vyrazit s dráty přes rameno do kraje, jak se tehdy říkalo, pokud vesničan sestoupil ze svého horského domova do civilizace pod horami. Záhy po tomto neznámém průkopníkovi začali ze svých rodných vsí odcházet další dráteníci, kteří putovali dům od domu a nabízeli své služby. Nejprve obcházeli vesnice a města v okolí, ale postupně se odvažovali dál. Bylo to logické, protože dráteníků rychle přibývalo. Na chudých javornických kopanicích a poloninách se uživit nemohli, a jakmile se roznesla zpráva, že si soused přinesl pár krejcarů ze světa, ostatní ho brzy následovali. Počet mužů, kteří odcházeli každoročně za prací, byl nakonec tak veliký, že se tržištěm slovenských dráteníků stal bez nadsázky celý svět.

Právě vandrování umožnilo, aby se drátenictví rozvinulo a mohlo uživit tak veliké množství rodin. Venkovští kováři, truhláři, hrnčíři či tesaři potřebovali ke své práci vybavenou dílnu, navíc jejich profese byla v podstatě běžná a zastoupená v každé větší

Slováci ve světě - sklář, sklenář,

hadrář, dráteník, kloboučník

(Český lid 1904)

Vandrovní dráteníci ve Vídni v roce 1878

(PM Žilina)

17


18

vesnici, o městech nemluvě. V jejich pří

padě vandrování (kromě tovaryšských

let) nepřipadalo v úvahu. Ale s drátenic

tvím to bylo jiné. Svou dílnu včetně ma

teriálu naložil dráteník na krosnu a unesl

bez potíží na zádech. Nabízel navíc

práce, jež nebyly v řadě oblastí vůbec

běžné, a zákazníci o ně stáli.

V průběhu druhé poloviny 19. století se

vandrovní drátenictví stalo masovým

jevem. Statistika z roku 1877 hovoří také

o tom, že z Trenčianské župy odcházelo

každoročně za prací až deset tisíc osob, což je na svou dobu ohromující číslo. Dráteník se pro středoevropské země stal dokonce synonymem pro obyvatele Horních Uher – Slováka.

Evropa

O prvních cestách dráteníků do světa a směrech, kam odcházeli, máme jen kusé

informace. Zdá se, že nejprve směřovali do sousedního Polska a také na jih, do Dolních Uher, dnešního Maďarska. Zpočátku chodili po venkově, ale záhy se začali usazovat ve městech. Ve Varšavě sídlilo na počátku 20. století kolem tří stovek dráteníků, v Budapešti a jejím okolí se jejich počet odhaduje až na dva tisíce. Na slovenský původ jejich potomků ostatně ukazují i slovenská jména, která se dnes v Maďarsku vyskytují.

Další putovali přes Slezsko a Halič do Ruska, kde je většinou pokládali za Maďary,

protože přicházeli z Uher a jednotlivé národy tehdejší monarchie obyčejní Rusové nerozlišovali. Dráteníci tu nicméně nacházeli vstřícné prostředí, neboť domácí lidé oceňovali jazykovou příbuznost, i dobré podmínky pro práci, kterou carské úřady nijak neomezovaly. Brzy se jich v rozlehlém Rusku uplatňovaly tisíce, mnozí se soustřeďovali ve velkých městech, jako byla Moskva či Petrohrad, kde také později zakládali dílny. Jiní postupovali dál na východ a dostali se až do Mongolska nebo do Číny.

Oblíbeným cílem byly také balkánské země,

kam obecně směřovali vystěhovalci ze Slovenska (Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko, Chorvatsko). Život tu byl mnohem zaostalejší než ve středu Evropy, na dráteníky se tu nevztahovala žádná omezení a lidé je dobře přijímali. Proto se tu mnozí usazovali a zakládali malé dílny.

Cedník na povidla, počátek 20. stol.

(Muzeum romské kultury)

Cesta, Monika Sochůrková,

2009, v. 18 cm


19

Dráteník v kuchyni, Květy z roku 1870




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.