načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dramaterapie -- 4., aktualizované a rozšířené vydání – Milan Valenta

Dramaterapie -- 4., aktualizované a rozšířené vydání

Elektronická kniha: Dramaterapie
Autor: Milan Valenta
Podnázev: 4., aktualizované a rozšířené vydání

Dramaterapie jako léčebně-výchovná disciplína, která využívá divadelních a dramatických prostředků ke zmírnění důsledků psychických poruch i sociálních problémů a napomáhá ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  310
+
-
10,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 264
Rozměr: 24 cm
Vydání: 4., aktualiz. a rozš. vyd., V nakl. Grada 2.
Skupina třídění: Druhy sociální pomoci a služeb
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2011
ISBN: 978-80-247-3851-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dramaterapie jako léčebně-výchovná disciplína, která využívá divadelních a dramatických prostředků ke zmírnění důsledků psychických poruch i sociálních problémů a napomáhá integraci osobnosti. Příručka sestává ze dvou částí. První část obsahuje obecnou charakteristiku dramaterapie, základní pojmy a kategorie této disciplíny a její místo mezi ostatními psychoterapeutickými proudy, školami a směry. V druhé části jsou popsány konkrétní formy a metody dramaterapeutické práce, praktická organizace terapeutických sezení atd. Závěr tvoří několik zcela konkrétních dramaterapeutických projektů a popis jejich realizace.

Popis nakladatele

Jedinečná publikace na českém trhu, která vychází už ve čtvrtém vydání, je nejen vynikajícím textem pro studenty psychologie, speciální pedagogiky a příbuzných oborů, ale i zajímavým nahlédnutím do jedné z technik arteterapie pro laickou veřejnost. Psychoterapeuti, vychovatelé i vedoucí dramatických kroužků zde mohou najít inspiraci a informace o stále se rozvíjejícím oboru. Na poutavých příkladech z praxe autor vysvětluje jednotlivé fáze terapie i konkrétních sezení. Zvláštní pozornost si zaslouží část knihy věnovaná dramaterapeutickým sezením s mentálně postiženými klienty.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Milan Valenta - další tituly autora:
Občanská nauka 1 pro střední odborné školy Občanská nauka 1 pro střední odborné školy
Sextrapásky Sextrapásky
Mentální postižení -- 2., přepracované a aktualizované vydání Mentální postižení
 (e-book)
Raubířské zpěvy a morytáty Raubířské zpěvy a morytáty
 (e-book)
Mentální postižení -- 2., přepracované a aktualizované vydání Mentální postižení
 
K elektronické knize "Dramaterapie -- 4., aktualizované a rozšířené vydání" doporučujeme také:
 (e-book)
Obrázkové rébusy Obrázkové rébusy
 (e-book)
Emoce a interpersonální vztahy Emoce a interpersonální vztahy
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

DRAMATERAPIE

Milan Valenta

Milan Valenta

Milan Valenta

Jedinená publikace na eském trhu je nejen vynikajícím textem pro studenty psychologie, speciální pedgaogiky a píbuzných obor, ale i zajímavým nahlédnutím do jedné z technik arteterapie pro laickou veejnost. Psychoterapeuti, vychovatelé i vedoucí dramatických krouk zde mohou najít inspiraci a informace o stále se rozvíjejícím oboru. Na poutavých píkladech z praxe autor vysvtluje jednotlivé fáze terapie i konkrétních sezení. Zvlátní pozornost si zaslouí ást knihy vnovaná dramaterapeutickým sezením s mentáln postienými klienty.

GRADA Publishing, a.s.

U Prhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

DRAMATERAPIE

DRAMATERAPIE

4., AKTUALIZOVANÉ A ROZÍENÉ VYDÁNÍ

4., AKTUALIZOVANÉ A ROZÍENÉ VYDÁNÍ



Milan Valenta

DR AMATER APIE

4., aktualizované a rozíené vydání

Grada Publishing


prof. PaedDr. Milan Valenta, Ph.D. DRAMATERAPIE 4., aktualizované a rozířené vydání Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4481. publikaci Recenzovali: doc. PhDr. Josef Valenta, CSc. doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc. Odpovědná redaktorka PhDr. Pavla Landová Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a zpracování obálky Michal Němec Počet stran 264 Vydání 4., v nakladatelství Grada Publishing 2., 2011 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice Š Grada Publishing, a.s., 2011 Cover Photo Š fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-3851-2

VERZE osvit 4; 27 July 2011

Upozornění pro čtenáře a uivatele této knihy

Vechna práva vyhrazena. ádná část této titěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována

a ířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Neoprávněné uití této knihy bude trestně stíháno.

OBSAH

Úvodní slovo ....................................9

Úvodní slovo ke 4., aktualizovanému a rozířenému vydání .........11

1. Rozdílné tváře dramatu ...........................12

1.1 Paradivadelní systémy edukační povahy .................13

1.1.1 Dramatická výchova ........................13

1.1.2 Divadlo ve výchově ........................14

1.2 Paradivadelní systémy terapeutické povahy ...............15

1.2.1 Psychodrama ............................15

1.2.2 Sociodrama .............................17

1.2.3 Psychogymnastika .........................18

1.2.4 Teatroterapie ............................18

1.3 Dalí paradivadelní systémy .......................20

2. Co je dramaterapie ..............................23

2.1 Definice dramaterapie ..........................23

2.2 Odlinosti mezi dramaterapií a psychodramatem .............24

2.3 Odlinosti mezi dramaterapií a výchovnou dramatikou .........26

2.4 Vzájemné vztahy paradivadelních oborů v systému ...........28

2.4.1 Duální pojetí dramaterapie .....................30

2.4.2 Dramaterapie z hlediska přístupu terapeuta ............32

2.5 Klientela dramaterapie ..........................38

2.6 Cíle dramaterapie .............................38

2.7 Improvizace a dalí prostředky dramaterapie ...............41

2.8 Formy dramaterapie ............................42

3. Interdisciplinární zdroje dramaterapie ...................45

3.1 Dramaterapie a hra ............................45

3.1.1 Johan Huizinga ...........................46

3.1.2 Roger Caillois ...........................46

3.1.3 Pojetí hry v transakční analýze Erika Berneho ..........48

3.2 Dramaterapie a vývojová psychologie ..................51

3.2.1 Erik H. Erikson ...........................51

3.2.2 Jean Piaget .............................52

3.3 Dramaterapie a dramatická výchova ...................54

3.3.1 Modely vývoje dramatické akce ..................55

3.3.2 Úrovně vstupu do role .......................56


3.4 Dramaterapie a psychoterapie ......................57

3.4.1 Hlubinná psychoterapie ......................58

3.4.2 Kognitivně-behaviorální psychoterapie ..............60

3.4.3 Humanistická (antropologická) psychoterapie ...........60

3.4.4 Relaxační a psychofyziologické postupy .............61

3.5 Dramaterapie a rituál ...........................61

3.5.1 Antropologicko-terapeutický vhled ................63

3.5.2 Rituální model divadla .......................75

3.5.3 Závěr ................................83

3.6 Dramaterapie a teorie divadla .......................86

3.6.1 Divadelní jazyk zaloený na pohybu a zvuku ...........91

3.6.2 Divadelní jazyk zaloený na obrazech a sochách-loutkách ....92

3.6.3 Dialog a jednota protikladů ....................93

3.6.4 Triumf a zoufalství, chaos a řád ..................94

3.6.5 Metafyzická integrace .......................94

4. Základní pojmy v dramaterapii ......................100

4.1 Katarze, abreakce a korektivní emoční zkuenost ............100

4.2 Dalí účinné faktory skupinové terapie .................103

4.3 Role ...................................104

4.4 Skupinová dynamika ..........................107

4.5 Distancování ...............................109

5. Historie a současnost dramaterapie ....................112

5.1 Historické kořeny ............................112

5.2 Dramaterapie v západních zemíchaunás ...............114

5.2.1 Západní Evropa ..........................114

5.2.2 Slovensko .............................115

5.2.3 Současná situace v České republice ...............116

6. Taxonomie dramaterapeutických rolí z archetypálního hlediska ....119

6.1 Princip a metoda rolí ..........................119

6.1.1 Invokace (vzývání) role ......................120

6.1.2 Pojmenování role .........................120

6.1.3 Hraní a propracování rolí .....................121

6.1.4 Explorace subrolí .........................122

6.1.5 Reflektování role .........................123

6.1.6 Vztahování fiktivní role k vednímu ivotu ...........123

6.1.7 Integrování rolí za účelem vytvoření funkčního systému rolí . . 124

6.1.8 Sociální modelování .......................125

6.2 Obsahy nevědomí a archetypy ......................126

6.3 Rolové (arche)typy ...........................127

6.3.1 Somatické role ..........................128

6.3.2 Kognitivní role ..........................131

6.3.3 Afektivní role ...........................132

6.3.4 Sociální a kulturní role ......................133

6.3.5 Duchovní role ...........................138

6.3.6 Estetické role ...........................139

6.4 Přehledná taxonomie rolí ........................140

7. Struktura dramaterapeutického procesu .................145

7.1 Ujasnění cílů při plánování sezení (z pohledu dramaterapeuta) .....145 7.2 Struktura dramaterapeutického sezení ..................146

7.3 Etapy terapeutického procesu ......................149

8. Dramaterapeutické techniky ........................151

8.1 Techniky vybrané pro začátek lekcí (sezení) ..............151

8.1.1 Citová exprese ..........................151

8.1.2 Skupinová interakce .......................155

8.1.3 Tělesná aktivace .........................157

8.1.4 Budování důvěry ve skupině ...................160

8.1.5 Pozorování a koncentrace ....................162

8.2 Techniky vybrané pro pokračování lekcí (sezení) ............163

8.2.1 Exprese a komunikace ......................163

8.2.2 Techniky rozvíjející role a charakter ...............168

8.2.3 Kooperace terapeutické skupiny .................172

8.2.4 Sebepoznávání ..........................175

8.3 Techniky pro uzavření lekce a terapeutické série ............182

8.3.1 Dávání a přijímání ........................183

8.3.2 Skupinová tvořivost .......................184

8.3.3 Skupinová percepce .......................186

8.3.4 Pohled zpět a slavnosti ......................187

9. Strukturované dramaterapeutické projekty ................189

9.1 Přehled konvencí vyuitelných v dramaterapeutických projektech . . . 190 9.2 Náměty dramaterapeutických projektů .................200

9.2.1 Spontaneita ............................201

9.2.2 Tvořivost a improvizace .....................207

9.2.3 Komunikace ...........................210

9.2.4 Hra v roli .............................216

9.2.5 Estetická distance .........................219

9.2.6 Poruchy paměti ..........................225

9.2.7 Poruchy pozornosti ........................227

9.2.8 Mentální retardace ........................231

9.2.9 Dramaterapie se seniory .....................240

9.3 Monosti dramaterapeutické intervence u osob s poruchou

autistického spektra ...........................250

Literatura ....................................256

Rejstřík věcný ..................................259

Rejstřík jmenný .................................263



ÚVODNÍ SLOVO

Dramaterapeutická klinika v New Haven je vcelku útulné zařízení nacházející

se v bývalé hospodě na okraji městského centra. Z nádraí mě tam dovezla Kate pravidelná účastnice postgraduálních kurzů newyorských dramaterapeutů, pořádaných The Institute for the Arts in Psychotherapy, který má v Connecticutu svoji pobočku. Cestou autem jsem Kate oznámil, e je prvním ivým dramaterapeutem, se kterým jsem se kdy setkal, čemu nechtěla věřit, a také e se mnou bude těká práce, nebo moje angličtina není z nejlepích, čemu uvěřila okamitě. Nicméně věrna terapeutickému principu pozitivní zpětné vazby prohlásila moji americkou angličtinu za perfektní a zcela dostačující tomu, co bude obsahem kurzu. Značně mi to zvedlo sebevědomí a do chvíle, ne jsem pochopil, e výcvik v kurzu je zaměřen na oblast nonverbální komunikace. Vlastně to tak úplně není, nebo vekerý postgraduální výcvik dramaterapeutů jmenovaného institutu je zaměřen na tzv. vývojové proměny v dramaterapii (developmental transformations), co je vysoce improvizovaná forma terapie, v ní hraje dramaterapeut společně s klientem (klienty) tak, aby se prostřednictvím volných asociací usnadnilo vyplavování hluboko ukrytých obrazů a pocitů. V takto pojaté terapeutické improvizaci má samozřejmě svoje místo kromě nonverbální komunikace i slovo.

Autorem teorie vývojových proměn v dramaterapii, ředitelem institutu a současně jedním z čelných představitelů alternativního pojetí dramaterapie je David R. Johnson. U od roku 1976 vede svou privátní praxi dramaterapie s řadou postgraduálních kurzů ve státě Connecticut i v New Yorku, je autorem mnoha odborných článků a publikací a respektovanou autoritou v této oblasti. Onou alternativou je tu míněn teoretický přístup i profesní výcvik terapeutů, poněkud odliný od akademického pojetí disciplíny pěstované na dvou univerzitních pracovitích ve Spojených státech, a sice na New York University (Department of Music and Performing Arts Professions) a na California Institute of Integral Studies v San Francisku. Odlinost pojetí vyplývá kromě jiného také z profesního ivotopisu zakladatelů zmíněných pracovi zatímco David R. Johnson je klinický psycholog, zakladatelkou kalifornského programu je lékařka Renée Emunahová a iniciátorem newyorského projektu je reisér a speciální pedagog Robert J. Landy.

A právě odborné práce uvedených mezinárodně uznávaných autorit tvoří bázi této publikace, která je navíc rozířena o zkuenosti ze stáí v dalích amerických, anglických a nizozemských dramaterapeutických zařízeních i o poznatky z vlastní dramaterapeutické praxe autora. Publikace by neměla být chápána jako vyčerpávající kompilace pokrývající danou oblast, ale spíe jako praktická příručka zaměřená předevím na konkrétní techniky vyuitelné v dramaterapeutické praxi.

Zvlátní poděkování náleí newyorskému dramaterapeutovi Michaelu Reismanovi, M.A., R.D.T., dlouhodobě pobývajícímu v Čechách, který se podílel na výběru drama

/ 9


terapeutických materiálů a v jeho osobě se symbolicky integruje výe uvedené obojí

pojetí dramaterapie. Jakoto ák Renée Emunahové absolvoval klasické kurikulum

přípravy dramaterapeuta na univerzitě, zatímco v pozici postgraduanta Johnsonova

institutu proel výcvikem na klinice v New Haven společně s ostatními newyorskými

uctívači vývojových proměn. Jen tak mimochodemismojí první ivou drama

terapeutkou Kate. Svět dramaterapie je toti nejen velmi mladým, ale zatím také

velmi malým světem.

Září 2000 Milan Valenta

10 / Dramaterapie


ÚVODNÍ SLOVO KE 4., AKTUALIZOVANÉMU

A ROZÍŘENÉMU VYDÁNÍ

Učebnice Dramaterapie vychází ji ve čtvrtém vydání (Netopejr 1999, Portál 2001, Grada 2007 a 2011), přičem kadé z předcházejících vydání reflektovalo chronologický vývoj jednoho z nejmladích oborů expresivních terapií u nás. Tak i toto poslední, čtvrté vydání přináí aktuální náhled na dramaterapeutické dění v České republice a stejně jako dvě minulá vydání nabylo novými subkapitolami v části teoretické i metodické. Vlastní obor urazil za nadstavenou dekádu obdivuhodný kus cesty, od počátečního experimentování s divadelní aplikací, jakousi metamorfózou výchovné dramatiky, a po konsolidaci v samostatnou disciplínu arteterapie v irím kontextu, podepřenou akademickou základnou (včetně výzkumu), asociacemi, výcvikem, publikačními aktivitami, mezinárodními konferencemi i četnými institucemi praxe, v nich dramaterapie ije. V Olomouci 1. ledna 2011 Milan Valenta

/ 11


1. ROZDÍLNÉ TVÁŘE DRAMATU

Zvykli jsme si na to, e divadelní múza si tradičně navléká dvě masky vese

lou do komedie a smutnou, aby jí to sluelo v tragédiích. Ovem drama (v zájmu zpřehlednění textu se dopustíme jisté terminologické nepřesnosti tím, e divadlo ztotoníme s dramatem) má ve skutečnosti mnohem více tváří ne jen ty, které se nosí v divadle jakoto svébytném druhu umění. Z divadelní historie můeme vyčíst, e: n při středověké výuce latiny byly čteny Terentiovy komedie a četba se ilustrovala

pantomimou i vlastní inscenací her; n tradici dále rozvíjely utrakvistické koly vyrůstající z luteránských principů i koly

Tovarystva Jeíova, kde byla divadelní cvičení přikazována studijním řádem

jezuité se zaměřovali předevím na techniku mluveného projevu, gestikulaci a ne

nucenost vystupování, veřejné vystoupení bylo metodou výuky; n kolní (divadelní) hrou jako didaktickou metodou se podrobně zabýval i J. A. Ko

menský, jen za svého pobytu v Blatném Potoku koncipoval teoretické stati

o uplatnění dramatické hry při výuce; byl to právě tento ná největí humanista, kdo

poprvé teoreticky odliil divadlo-umění od divadla-pedagogického prostředku. Z přísluné divadelní literatury bychom se dále mohli dozvědět, e ji ve 3. tisíciletí p. n. l. byl účinek divadla, tance a hudby doporučován Imenhotepem k léčbě nemocných Staroegypanů a e v athénském divadle Dromokaiton kadoročně pořádali představení duevně postiených. Jako dalí příklad vyuití divadla k jiným ne estetickým účelům poslouí divadelní exhibice nejslavnějího pacienta ústavu v Charentonu markýze de Sade (Majzlanová,1999). Ty jsou ostatně dostatečně známé nejen z divadelní historie, ale přímo z dramatické literatury.

Výe uvedené příklady pouití divadla k nedivadelnímu účelu, tedy k účelu, který prvotně nesleduje uměleckou hodnotu či estetický záitek, ale jeho cílem je jakési praktičtějí vyuití dramatu, lze právě v duchu tohoto uití rozdělit na dvě skupiny: l. divadlo (drama) edukační prostředek; 2. divadlo (drama) prostředek léčby (terapie). Tomuto jinému uití divadla jsme si navykli říkat paradivadelní systémy. Uvedli jsme si několik literárně dochovaných příkladů zparadivadelnění divadla, tedy příkladů toho, jak se z divadla jako svébytného druhu umění vydělily v minulosti systémy slouící jiným neli prvotně estetickým účelům.

Kdybychom ale překročili hranici historie psané písmem a vydali se na pou k nejranějím počátkům lidské civilizace, někam a do období mladího paleolitu (3010 tisíc let nazpátek), dospěli bychom k paradoxnímu zjitění, e tomu vlastně bylo naopak, 12 / Dramaterapie ne jsme výe uvedli. e se toti u v ivotě lovce a později i neolitického zemědělce objevily jakési pre-paradivadelní systémy, je od vlastního divadla coby umění dělila hlubina tisíciletí vývoje. Kdybychom skutečně mohli podniknout tuto vzruující pou do naí daleké minulosti, spatřili bychom patrně paleolitického lovce navlečeného do kůe uloveného zvířete, jak zobrazuje v magickém rituálu nikoliv sám sebe, ale zvíře tvané lovci. Spatřili bychom moná první zemědělce v animistických maskách, vykonávající obřad související s rytmem roku, sezonní prací a úrodou, jeho smyslem bylo mimo jiné i uchování rodových tradic a odevzdání předky nabytých zkueností dalímu pokolení. A třeba bychom měli monost vidět při práci i mistra rituálu rodového amana krouícího v extatické mimézi (napodobování) kolem nemocné eny, která se třeba uzdraví proto, e uvěřila ve vyhnání démona ze svého těla. Lovecký rituál, rodový obřad a magický tanec souvisely s praktickým vyuitím divadla, přesněji řečeno s vyuitím předdivadelního tvaru miméze cíle rituálu lovce i obřadu zemědělce byly kromě jiného také edukační, amanova performance měla terapeutickou povahu.

Ale dosti historického exkurzu a zpět do současnosti. V následujících dvou oddílech podáme stručný výklad nejfrekventovanějích paradivadelních systémů u nás i ve světě. Nepůjde o vyčerpávající taxonomii, cíl spočívá v něčem jiném naznačit místo dramaterapie v tomto stávajícím systému.

1.1 PARADIVADELNÍ SYSTÉMY EDUKAČNÍ POVAHY

1.1.1 DRAMATICKÁ VÝCHOVA

Té výchovná dramatika, tvořivá dramatika, tvořivé drama, dramika

(v anglické terminologii drama in education či developmental drama) je podle jedné z četných definic (Valenta, J., 1999) improvizovaná, k předvádění neurčená a na vnitřní proces práce orientovaná forma dramatu, v ní jsou účastníci vedeni vedoucím (učitelem) k představování si, hraní a reflektování lidské zkuenosti.

Předmětem dramatické výchovy je činnost vycházející z obsahu dramatického umění a vyuívající jeho prostředků (např. improvizace, interpretace, vstupování do rolí, simulace), která směřuje k člověku a jeho obohacování, a po schopnost proívání, sdílení a sdělování. Zjednodueně lze říci, e dramatická výchova vyuívá původně dramatických prostředků k dosaení psychologických a pedagogických cílů (Valenta, M., 1995).

Dramatická výchova můe mít podobu jak samostatného předmětu ve kolním kurikulu, tak můe být chápána jako didaktická a výchovná metoda (běně se vyuívá při výuce jazyků a společenskovědních disciplín), jako princip i obsah osobnostního rozvoje. V irím pojetí termínu dramatická výchova lze do této kategorie také včlenit dětské divadlo (tj. divadlo hrané nezletilci).

Na Slovensku uvádí léčební (speciální) pedagogové v odborné literatuře (Majzlanová, koviera, Fudaly, 2004) té speciální dramatickou výchovu, která je analogická k dramatické výchově s tím rozdílem, e její referenční skupinou jsou osoby se speci

Rozdílné tváře dramatu / 13


fickými potřebami (zdravotním postiením, s problémy či omezeními jako např. áci a klienti diagnostických center, speciálních kol apod.).

V současné době je mono výchovnou dramatiku studovat na DAMU v Praze a JAMU v Brně, s disciplínou se setkávají studenti (předevím) primární pedagogiky, pedagogiky a speciální či sociální pedagogiky na pedagogických fakultách (v Praze, Brně, Olomouci, Ostravě, Plzni, Českých Budějovicích a v Liberci), na Teologické fakultě JČU v Českých Budějovicích, na středních pedagogických kolách a pedagogicky i sociálně orientovaných VO; řada fakult i edukačně výcvikových institucí nabízí paletu kurzů od jednorázových akcí a po dlouhodobějí studium. Tradiční postavení v tomto ohledu má praská ARTAMA (www.ipos-mk.cz/artama) či Sdruení pro tvořivou dramatiku (www.drama.cz/std). 1.1.2 DIVADLO VE VÝCHOVĚ Odpovídající anglický termín je theatre in education (TIE). Podstatou je divadelní představení hrané větinou profesionálními herci, které je zaměřeno na vzdělávací a výchovné (popř. u ohroené skupiny mládee i sociálně-preventivní) cíle. Některé soubory TIE dovolují ákům vstupovat do připravených rolí na scénu (tzv. participation theatre) a variovat tak částečně děj i obsah představení. Po představení větinou následuje rozbor obsahu hry a reflexe áků společně s herci souboru.

J. Valenta (2005) vymezuje následující diferenciace mezi strukturou TIE a běným divadlem: 1. Na počátku práce je buď konkrétní zakázka, kterou soubor TIE obdrí (od kolského

úřadu, koly, apod.) nebo si divadelníci provedou sami etření v terénu zaměřené

na problémy skupiny (či lokality), pro kterou mají hrát (mimochodem stejně po

stupuje boalovské divadlo fórum, viz dále). 2. Soubor TIE pak pracuje jako celek na tématu a obsahu hry nebo hru napíe drama

turg souboru nebo soubor adaptuje a upraví ji napsanou hru. 3. Členové souboru úzce spolupracují s institucí, pro kterou je hra určena diskutují

s áky, pedagogy či klienty o vznikajícím představení, sbírají materiál, testují

části hry atd. 4. Následuje vlastní představení, které je odehráno v celku, nebo je přeruováno a divá

cijsou pověřováni různými úkoly (vedoucími k debatě nad shlédnutou částí hry, ke

splnění informativních cílů, či ke vstupu do hry). 5. Po představení následuje workshop a reflexe k tématu hry. Ve světě existuje mnoství variací a proměn TIE, v České republice je díky spolupráci s anglickým expertem Johnem Somersem poměrně známé interaktivní divadlo (J.W.Somers@ex.ac.uk).

Poznámka:

Přestoe divadlo ve výchově nemá v naí zemi takovou tradici a kořeny jako dramatická výchova,

objevily se i u nás soubory orientované tímto směrem: 14 / Dramaterapie

Agentura Bořivoj Praha Divadelní spolek SPOLUPOSPOLU

Kontaktní osoba: Mirka Vydrová Kontaktní osoba: Hana Hronová

e-mail: mirka.vydrova@centrum.cz e-mail: spoupospolu@seznam.cz

Více o paradivadelních systémech edukační povahy pojednávají publikace Evy Machkové, Josefa

Valenty, Briana Waye aj.

1.2 PARADIVADELNÍ SYSTÉMY TERAPEUTICKÉ

POVAHY

Přímými předchůdci dramaterapie jsou formy psychoterapie, které vyuívají

divadelních technik a postupů. Prvotní příklady vyuití dramatu v terapii se vyskytují ve větině dějově orientovaných přístupů (Gestalt terapie, kognitivně-behaviorální terapie, analytická terapie...).

Mnohé velké psychoterapeutické přístupy a koly vyuívají přímo či zprostředkovaně dramatických postupů v terapii svých klientů, a tak více či méně tak balancují na hraně paradivadelních systémů. Dříve ne se budeme zabývat terapeutickými přístupy, které náleí zcela a beze zbytku do paradivadelních systémů, měli bychom se jetě zmínit o dvou, které také leí na jejich hranici, i kdy jaksi z druhé strany ne zmíněné psychoterapeutické směry. Jedná se o terapii hrou a herní specialisty.

Terapie hrou (play therapy) je zaměřena na vyuití terapeutického potenciálu her (tj. her v nedivadelním slova smyslu) v individuální práci převáně s dětmi (popř. jejich rodinami) nemocnými, sexuálně zneuitými, dětmi s problémy v pěstounské péči a dětmi s frustrujícím záitkem bolestivé ztráty blízké osoby, dětmi trpícími rozvodem, neúplností rodiny či ivotem v rodině dysfunkční, dětmi s poruchami učení a chování. Terapie hrou vychází z pozic psychodynamických přístupů Eriksona a Bettelheima. Vedle toho je u nás rozvíjena i nedirektivní psychoterapie hrou podle Virginie Axlineové, vycházející z koncepce C. R. Rogerse (Vymětal, Rezková, 2001).

Herní specialista je kvalifikovaný pracovník dětských oddělení nemocnic, jeho hlavním posláním je udret přirozený vývoj dětí a mladistvých hospitalizovaných v nemocnicích, humanizovat prostředí nemocnic, motivovat děti ke hře i v tomto pro ně málo bezpečném prostoru a snait se eliminovat na minimální míru jejich úzkost a strach z operací a léčebných zákroků (podrobněji Valenta, M. a kol., 2001).

S herní a respitní (někdy i terapeutickou) prací na dětských odděleních nemocnic a dětských klinikách souvisí také postava tzv. kliniklauna (zdravotního klauna), který přináí dětem do stresujícího prostředí předevím uvolnění, radost a zábavu. 1.2.1 PSYCHODRAMA Jen těko si lze představit dramaterapii bez průkopnických prací J. L. Morena, zakladatele psychodramatické koly. Psychodrama je dramatická improvizace zaměřená k terapeutickým účelům, kdy klient dramatizuje svoje záitky, přání, postoje a fantazii.

Rozdílné tváře dramatu / 15

+


Psychodrama pouívá podle svého zakladatele pět základních prostředků: n Jevitě jakoto jasně vymezený a bezpečný prostor pro klienta-protagonistu,

v něm realita (teď a tady) a fikce (jako by) nejsou v konfliktu. n Klient jako protagonista představující na jeviti předevím sebe sama (nikoliv tedy

herce) a hrající svůj příběh zcela svobodně a spontánně (tedy s důrazem na

jednání a ne verbální deskripci, přičem velmi důleitý je tělesný kontakt s kotera

peuty a pomocným egem pohlazení, objetí, podání ruky, poplácání, procházení,

společné jídlo...). n Direktor plní funkci jednak terapeuta snaícího se udret paralelu mezi dramatizací

protagonisty a jeho ivotem, jednak reiséra provokujícího k akci a jednak analytika

doplňujícího vlastní interpretací reakce publika. Nejdůleitějí aktivitou reiséra

je nastartování klienta na počátku psychodramatu, poté reisér do děje zasahuje

minimálně nebo nezasahuje vůbec. n Publikum poskytující protagonistovi podporu (v ojedinělých případech naopak od

něj tuto podporu poadující) a často zastupující veřejné mínění, jako tomu bylo

v případě chóru v prvotních antických dramatech. n Koterapeuti, pomocní herci, pomocné ego jsou nástroji v rukou protagonisty, zná

zorňujícími fiktivní či skutečné postavy jeho dramatu. Psychodrama se dodnes ve výběru technik drí více méně osvědčených morenovských technik, mezi ně patří hraní vlastní role, sebeprezentace a monolog, projekce, interpolace odporu, výměna rolí, dvojník a alter ego (jako moje druhé já moje vůle či svědomí, moje odvrácená tvář, alter ego diaboli, moje silná stránka, moje agresivní já, moje naděje, skepse, absurdita...), zrcadlo (koterapeuti v roli já), pomocný svět a dalí méně známé techniky (uvádí se kolem třistapadesáti morenovských technik).

Psychodrama směřuje k vytvoření modelu skutečnosti s abreaktivními prvky, pomáhá pochopit vlastní reakce a umoňuje tak korigovat emoce. Této formy terapie se také vyuívá k proniknutí do minulých traumatických záitků, k jejich rozkrývání a vyplavovaní na povrch tak, aby bylo moné je pojmenovat. To naznačuje, e v psychodramatu se vdy řeí osobní problém klienta. S. Kratochvíl (1995) povauje psychodrama za nejvýznačnějí pomocnou metodu skupinové psychoterapie a vymezuje nejfrekventovanějí oblasti vyuití psychodramatu v praxi: n jako prostředek k odreagování a získání emoční korektivní zkuenosti; n jako prostředek k ujasnění si pacientových skrytých motivů a nepřiznaných přání; n jako monost vyzkouet si různé formy řeení konfliktových situací. Řízení psychodramatu je u nás i v mnoha evropských zemích ji tradičně v rukou psychiatra či psychologa. Naproti tomu ve Spojených státech je hranice mezi psychodramatem a dramaterapií oboustranně prostupná, a je proto zcela běné, e dramaterapeut uívá čistě psychodramatických prostředků za účelem dosaení psychodramatických cílů. (Pro ilustraci: ve státě New York více ne typ akademické kvalifikace psycholog, psychiatr, speciální či léčebný pedagog, arteterapeut rozhoduje profesionální zkuenost nabytá pod supervizí zkueného terapeuta.) 16 / Dramaterapie

Jistou variací psychodramatu je psychomelodrama forma psychodramatické hry podbarvené hudbou, při ní hraje s pacientem výlučně terapeutický tým. Hudba zde pomáhá umocňovat a pozměňovat atmosféru scény (Kratochvíl, 1987).

Značně svébytnou a autonomní aplikací psychodramatu je satidrama (jakoto součást satiterapie, kde sati znamená vímavost meditativní uvědomování a zapamatování si dějů v mysli jedince i v jeho vnějí realitě). Satidrama roziřuje Morenovo patero základních nástrojů (jevitě, protagonista, reisér-terapeut, spoluhráči, publikum) o nástroj estý, kterým je téma vycházející ze společného zájmu celé skupiny veobecně lidské téma jakoto centrální bod satidramatu, co je rozdílné od psychodramatu, kde se větinou zpracovává individuální téma (problém) jednoho protagonisty. Proces satidramatu se pohybuje ve třech fázích: acting-out (vyjádření problematiky v jednání), noticing (zaznamenávání skutečností tohoto jednání), acting-in (zvnitřnění zaznamenaných, vyzkouených a osvědčených způsobů jednání). Předchůdcem satidramatu bylo v 70. letech minulého století kosmodrama Zerky Morenové a Mirko Frýby jako jakási eklektika sociodramatu s buddhistickými meditačními prvky (Frýba, 1993).

Jinou variací morenovského psychodramatu je figurativní psychodrama a Pesso terapie (Majzlanová, 1999). Figurativní psychodrama aplikuje figurativní modelování Gestalterapie, tj. skrze výměnu rolí přehrávat na jeviti vnějí (objekty, osoby) a vnitřní (sny, fantazie...) svět. Takto vzniká vnějí scéna (Kadodenní JÁ) a vnitřní scéna (Integrativní JÁ). Kromě těchto rolí existuje jetě Kontrolní JÁ, Vnitřní protivník, Vedlejí bytosti. Hlavní technikou je výměna rolí mezi jednotlivými částmi JÁ.

Pesso terapie(autorem je Albert Pesso) vytváří bezpečný prostor pro to, aby klient externalizoval svůj vnitřní stav, řeil rozpory, problémy a nepříjemné záitky a souvislosti z dětství, aby iracionální spojil s racionálním. Vyplavování problémů a jejich řeení se odehrává na tělesné (motorické) úrovni, přičem vychází z přímé souvislosti mezi fyzickými pocity a slovy.

Poznámka:

Kontakt na nejblií výcviková centra psychodramatu:

Magyar Pszichodráma Egyesulet, 1125 Budapest, Kútvolgyi ut. 6, Hungary

Austrian Association for Group Psychotherapy and Group Dynamics. Britta Zalodek, Lenaugasse 3,

A-1080 Wien, Austria

Katarína Majzlanová, Pedagogická fakulta UK Bratislava, Račianská 59, 831 34 Bratislava, Slo

vensko

Ateliér Satiterapie, Drustevní 584, 595 01 Velká Bíte 1.2.2 SOCIODRAMA Sociodrama prakticky splývá s psychodramatem s tím rozdílem, e psychodrama je více zaměřeno na přehrávání osobních problémů klienta, zatímco sociodrama na hraní rolí v situacích obsahujících odliné socionormy a hodnoty (odtud té zřídka uívaný název axiodrama) vztahy societ, sociopolitické problémy apod., které se bezprostředně týkají klientů (Valenta, J., 1999).

V naich zemích je zapotřebí vnímat význam morenovského sociodramatu předevím v kontextu s přístupem k minoritním skupinám obyvatelstva a k imigrantům ze

Rozdílné tváře dramatu / 17


zemí s naprosto odlinou sociokulturní a religiózní tradicí, kteří k nám přichází s odlinými etickými normami i jiným hodnotovým systémem. 1.2.3 PSYCHOGYMNASTIKA Protoe podstatou psychogymnastiky je nonverbální vyjadřování situací a vztahů předevím prostředky pantomimy, uívá se pro tento druh terapie také označení psychopantomima. Klasickým tématem psychogymnastiky je například zakázané ovoce, k němu klienti vyjadřují svůj vztah pantomimickým přehráním konfliktu na jednom pólu je touha po dosaení určité hodnoty, na druhém pólu stojí morální, společenské důvody, které klientovi v dosaení této hodnoty brání (Kratochvíl, 1987). Vnějími prostředky je psychopantomima téměř totoná s tzv. dance drama, postaveným předevím na expresi těla a výrazu preferujícím abstraktní a esenciální prvky pohybu (např. etuda rozhořívajícího se ohně, který ve spaluje a ničí). 1.2.4 TEATROTERAPIE Koncem 70. a začátkem 80. let dvacátého století se v kulturním ivotě Evropy objevuje nový fenomén divadlo hrané téměř výlučně postienými herci (sluchově, tělesně a stále více i mentálně, popř. psychicky). Jeho ivot odstartoval inspirativní australský film Stepping Out, dokumentující přípravu a posléze i vystoupení divadla mentálně postiených herců s představením Madame Butterfly ve světoznámé opeře v Sydney. Objevil se nejen nový přístup k postieným, který zcela rezonoval s duchem rozvíjejícího se procesu emancipace a integrace postiených, ale ani by to dříve kdo tuil objevil se současně i nový druh divadla, který se od své klasické podoby lií přinejmením stejně významně (zvlátě v případě mentálně postiených herců), jako se od něj odliuje dětské divadlo. Paralela s dětským divadlem jetě více vynikne, zaměříme-li se na specifické výrazové prostředky postiených herců, např. protiklad schopnosti simulace a vstupu do role s neschopností udret charakter postavy v případě mentálně postiených herců apod.

V polovině 80. let ji existuje řada regulérních divadelních souborů s převáně mentálně postienými herci v Anglii, Francii, panělsku, Belgii a Holandsku, přičem některé z nich se časem zcela profesionalizují. V České republice je díky svému divadelnímu turné znám profesionální divadelní soubor mentálně postiených herců Maatwerk z holandského Rotterdamu, zaloený v roce 1987 umělcem Koertem Dekkerem jako specifický projekt Pameijerovy nadace. Za roky své existence Maatwerk nastudoval řadu upravených her klasického repertoáru včetně pouličního divadla a divadla pro děti. Maatwerk vystupuje pravidelně na scéně vlastního divadla, běně hostuje na scénách jiných profesionálních souborů, má svoje pořady na národním televizním kanálu, účastní se světových festivalů Very Special Arts, pořádá divadelní turné.

Z výe řečeného by se dalo vyvodit, e činnost Maatwerku je čistě divadelní umělecká, e zde není prostor pro terapii, a tudí nemůe být ani řeči o jakémkoliv paradivadelním tvaru. Je to pravda jenom částečně, nebo umělecká příprava i vlastní performance je pro členy souboru vzhledem k jejich postiení také reedukací, kompenzací, sociální rehabilitací a v některých případech i resocializací, tedy jevy veskrze 18 / Dramaterapie



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist