načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Drakkar. Z dávné Ameriky - Viktor Labský

Drakkar. Z dávné Ameriky
-4%
sleva

Elektronická kniha: Drakkar. Z dávné Ameriky
Autor:

Dobrodružná novela pro mládež. Hlavními hrdiny jsou dva čtrnáctiletí vikingští hoši, jeden svobodný a druhý otrok. Navzdory zákazu jdou lovit ryby daleko do hor. Když se příští den ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CARPE DIEM
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788074870101
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Dobrodružná novela pro mládež. Hlavními hrdiny jsou dva čtrnáctiletí vikingští hoši, jeden svobodný a druhý otrok. Navzdory zákazu jdou lovit ryby daleko do hor. Když se příští den vrátí, zjistí, že jejich osada byla vyvražděna. Zdá se, že i oni sami jsou tak odsouzeni k záhubě, neboť jsou bez prostředků a blíží se severská zima. Doprovodné kresby Petra Horáčka navazují na burianovskou tradici české knižní ilustrace.

Související tituly dle názvu:
Drakkar Drakkar
Labský Viktor
Cena: 150 Kč
Boží drakkar Boží drakkar
Klimčík Ctirad
Cena: 124 Kč
Encyklopedie bohů a mýtů předkolumbovské Ameriky Encyklopedie bohů a mýtů předkolumbovské Ameriky
Klápšťová Kateřina
Cena: 231 Kč
Rituály souhlasu Rituály souhlasu
Bercovitch Sacvan
Cena: 436 Kč
Ostrava. Viktor Kolář Ostrava. Viktor Kolář
Kolář Viktor
Cena: 1593 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Viktor Labský

DRAKKAR

Z dávné Ameriky

2013

Ilustroval

Petr Horáček


5Drakkar

© Viktor Labský, 2013

Illustrations © Petr Horáček, 2013

© Carpe diem, 2013

www.carpe.cz

Made in Moravia, Czech Republic, EU

ISBN 978-80-7487-010-1 (PDF)

ISBN 978-80-7487-011-8 (EPUB)

Viktor Labský

Drakkar*

Z dávné Ameriky

* Dračí loď; dlouhá námořní či říční loď používaná Vikingy.

Všechna práva vyhrazena. Žádná část tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bezpředchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Používání elektronické verze knihy je umožněno jen osobě, která ji legálně nabyla, a jen pro její osobní a vnitřní potřeby v rozsahu stanoveném autorským zákonem. Elektronická kniha je datový soubor, který lze užívat pouze v takové formě, v jaké jej lze stáhnout z portálu nebo získat v jiném elektronickémobchodě. Jakékoliv neoprávněné užití elektronické knihy nebo její části,spočívající např. v kopírování, úpravách, prodeji, pronajímání, půjčování, sdělováníveřejnosti nebo jakémkoliv druhu obchodování nebo neobchodního šíření je zakázáno. Zejména je zakázána jakákoliv konverze datového souboru nebo extrakce části nebo celého textu, umisťování textu na servery, ze kterých je možno tento soubor dále stahovat, přitom není rozhodující, kdo takovéto sdílení umožnil. Je zakázáno sdělování údajů o uživatelském účtu jiným osobám, zasahování do technických prostředků, které chrání elektronickou knihu, případně omezují rozsah jejíhoužití. Uživatel také není oprávněn jakkoliv testovat, zkoušet či obcházet technické zabezpečení elektronické knihy.Drakkar

I

Na vyvýšeném břehu potoka s narezlým dnem přecházeli sem a tam dva světlovlasí chlapci s dlouhými pruty. Metoda jejich lovu byla jednoduchá. Na háček připevnili návnadu – lesklou mrtvou rybku, nahodili a prutem pohybovali ze strany na stranu, aby přivábili zájem. Když se nedostavilokamžitě, vydali se k tmavé tůňce a částečně i k místům kolem ní, dokud je nezastavilo neprůchodné houští. Návnadu přitom vlekli za sebou, aby vyvolali dojem, že rybka plave v proudu. Pak šli zpět, opět tak daleko, jak jim to porost dovolil.

Podivuhodné bylo, že na omezeném prostoru dokázali sladit své pohyby tak, že se jim šňůry nezapletly ani jednou. Zatím chytili čtyři středně velké pstruhy, ale očekávalimnohem větší úlovek.

„Eriku, já mám strašnej hlad,“ řekl najednou statnější z nich. „Víš, já jsem nedostal nic k snídani, a včera večer taky ne.“ Drakkar

7Drakkar

„To je tím, že se ulejváš,“ odfrkl Erik a soustředil se na vytažení další ryby. „Zase tloušť. Tady je to celý vychytaný. Ty, Jensi, já mám nápad!“

„Jakej?“ Jens ho příliš neposlouchal a prohlížel si malou rybu.

„My musíme výš.“

„Ale kam? Tohle je nejlepší místo na celým potoku.“

„K jezeru.“

„Ty ses zbláznil!“ vyhrkl Jens. „To je až v horách. Víš dobře, že tak daleko sami nemůžem.“

„Jak to, že nemůžem?“ načepýřil se Erik. „Řekli nám, že máme chytit co nejvíc ryb. Kde? To je na nás.“

„Eriku, neblbni, ty víš dobře, že tam nesmíme,“ namítl Jens. „Je taky dost pozdě.“

„Houby. To stihnem,“ rozhodl Erik. „Nebuď taknatvrdlej. Za chvilku tam chytnem deset pstruhů, uděláme si oheň a dva si hned upečem. A před večeří budem zpátky. Budeš jíst dvakrát.“

To rozhodlo. Jens podlehl.

„Hele, ale ty ryby tu tahle nechat nemůžem,“ změnil Erik tón. „Seber je a odnes je dolů. Já tady na tebe počkám. Akoukej kmitat.“

„Už jdu, už jdu,“ drmolil Jens. Sesbíral ryby a houpavě se vydal do osady.

Erik ho chvíli pozoroval, jak obchází mokřinu a shluky březového houští. Před několika lety tady stával vysoký les, který bylo třeba pokácet. Vesnice ležela pod svahem a ztohoto místa ji nebylo vidět, ale její přítomnost prozrazovaly sloupy kouře. Byly rozdílné barvy, podle toho, jaké se na ohništi právě pálilo dřevo.

To bylo příliš obyčejné, to Erika nezajímalo. Natáhl se do trávy, založil si ruce za hlavu a zadíval se na oblohu snadýchnutými oblaky. Připlouvaly z moře, jako flotila fantastických korábů. Zasnil se a vzpomněl si na svého děda. Byl stařešinou Drakkar

7Drakkar

osady a dříve se plavil po všech mořích světa. Kolik slávy si

vydobyl, jaké bohatství získal, co všechno viděl! A jak o tom

uměl vyprávět! Na tváři a po těle měl jizvy od bitev, přepadů

a výprav, kterých se zúčastnil. Bojoval dokonce se Skrelingy*,

divokými bytostmi, napůl lidmi, napůl zvířaty. To byl život,

a ne tohle! Erik nikdy nepochopil, co děda přimělo, aby se

ze skvělého a obávaného bojovníka změnil na obyčejného

farmáře a pastevce, který se usadil v pustině a spokojil se tím,

že se sotva uživí. Děd se snažil o vysvětlení, ale jeho slova jen

zvyšovala Erikův zmatek.

Mnohem zajímavější bylo, když líčil, jak za svého mládí byl svědkem pohřbu velkého vojevůdce. Bylo to podle starých obyčejů. Mrtvého umístili do válečné lodi, obložili poklady a vzácnými dřevy a pak loď zapálili. Tak vypadal triumfální odchod na věčnost. Sám děd, když předloni za krutých bolestí zemřel, byl pohřben podle nových zvyklostí. Zašili ho do hrubého plátna a pak několik měsíců čekal ve skalní dutině spolu s jinými mrtvolami na připlutí první lodi. Ta ho pakodvezla daleko odtud, na hřbitov do Thjodhild**, neboť jen tak, v posvěcené zemi, se mu prý může dostat spásy a věčného života. Starý způsob se Erikovi zamlouval rozhodně více.

Náhle zaslechl supění, zvedl se a poznal Jense.

„To je dost, že jdeš,“ přivítal ho. „Dals mámě ryby?“

„Dal,“ přikývl Jens.

„A co říkala? Nadávala?“

„Ani ne. Ale chtěla, abych zametal a tahal džbery. Musel jsem pláchnout. Představ si, že na mělčině uvázl dalšívorvaň.“

„To je teda radost,“ zamračil se Erik. Pokynul Jensovi, aby nesl oba pruty, a rychle se vydal proti proudu. „To teda máme postaráno o pěkně smradlavou práci,“ poznamenal poněkolika desítkách kroků.

„Copak ty, ty se z toho nějak vyvlíkneš,“ řekl Jenszávistivě. „Ale já ne.“ * Vikingové takto označovali domorodce v Grónsku a v Severní Americe. ** Vikinský kostel a hřbitov v Grónsku. Drakkar

9Drakkar

„To se ví, že ty ne,“ Erik se ani neotočil. „Ty seš otrok.“

Nějakou dobu šli mlčky. Jens měl co dělat, aby Erikovivůbec stačil. Brzy se kolem nich začaly zvedat vysoké stromy,zejména břízy a smrky. Potok se zúžil a zdivočel. Čerstvé pařezy a osekané kmeny svědčily o lidské práci, proto hoši očekávali, že každou chvíli narazí na dřevorubce, nebo na nosiče dřeva.

Jdeme chytat pod vodopád, připravil si v duchu Erikvhodnou výmluvu.

Ale les byl tichý a zdánlivě prázdný. Snad to bylo také tím, že vše přehlušovalo šumění proudu. Chlapci věděli, že se před nimi zanedlouho objeví skalnatá rokle s četnými kaskádami, kterou budou muset obejít a vrátit se k potoku až mnohem výše. Tady se ocitli na hranicích známéhoúzemí. Pravda, několikrát se dostali i za ni, ale až dosud nikdy nebyli sami. Vždy s nimi šli muži, silní, zkušení, ozbrojení luky a sekerami.

Vyšplhali na příkrý hřeben, z něhož bylo vidět vzdálené moře, které dokonale splývalo s oblohou.

„Jdem, jdem,“ Erik netrpělivě pobízel Jense, který by se rád vydýchal. „Najednou máš na všecko času dost.“

Potom se ponořili do přítmí velmi hustého lesa, který ještě nepoznal sekeru. Mohli se zde orientovat jedině podle sluchu. Nyní neviditelný potok hřměl kdesi dole. To byla připomínka, že se k němu musejí prodrat za každou cenu. Měli štěstí, protože objevili sotva znatelnou stezičku, která jim postup přece jen ulehčila. Vyhýbala se naprostoneprůchodným houštinám, padlým stromům a mechemporostlým balvanům. Nacházeli na ní bobky. Šli proto velmi tiše, jako na lovu. Byla to ovšem jenom hra, protože s výjimkou nožů neměli jinou zbraň.

„Co když narazíme na Skrelingy?“ zeptal se Jenspoložertem, ale Erik to vzal vážně.

„Co blbneš? Skrelingové žijou na severu, tady ne.Pamatuješ, co říkal Thor? Žijou v doupatech z ledu a lezou po čtyřech Drakkar

9Drakkar

jako vydry, mají drápy a ocasy a u moře si na tělo připnou

takovou koženou blánu, která je udrží nad vodou, a tlapy se

jim o hodně zvětší...“

„Fuj,“ odplivl si Jens. „Co s takovou nestvůrou?“

„Jedině zabít, a hodně rychle,“ pronesl Erik chmurně. „Protože jinak zabijou oni tebe.“

„Počkej, kde je potok?“ Jens se zastavil.

Chvíli pozorně naslouchali, ale slyšeli jen skřípění, šumění a vrzání, charakteristické zvuky pralesní houšti.

„Potok nepotok, jdem dál,“ rozhodl Erik. „Tahle stezka nás dovede až k jezeru.“

„Seš si jistej?“

„Jo. Pojď.“

„Eriku, já myslím, že bysme se měli vrátit,“ pokusil se Jens znovu.

„Nebuď baba a pojď.“

Jens tedy uposlechl a Erika váhavě dohnal, ale po každé desítce kroků, nyní už opět krajně namáhavých, se pozorně rozhlížel, jako by si chtěl do paměti vštípit zvláštnosti okolí. Bylo to těžké, vlastně skoro nemožné. Kolem všude trčely kmeny velkých stromů a mezi nimi menší vnejrůznějších úhlech. Byl tu hustý, místy pichlavý podrost,trouchnivějící dřevo, vývraty.

Začal tedy uvažovat o tom, co vymyslet, aby Erikaodradil a přiměl k návratu. Jenže tenhle kluk před ním byl záhada sama. Byl o rok mladší, tenký, ne slabý, ale spíše typ běžce než siláka. Vynikal mrštností a srdnatostí. Jens věděl, že Erik touží stát se námořníkem a válečníkem. To byl koneckonců sen všech kluků z osady, vychovaných na hrdinských ságách.

Dospělí se ovšem tvářili, že je nezajímá nic jiného, než nový život a nová víra. Protože slibovala věčný život? Snad. Nijak podrobně o tom nehloubal. On, Jens, měl mnohem skromnější přání – vrátit se na farmu do Herjolfsnes*.

* Vikinská osada v Grónsku.


10 Drakkar

11Drakkar

„Támhle,“ Erik se zastavil tak nečekaně, že do něj Jens narazil. Byli právě v mimořádně tmavém a ponurém lese, kde jim kapradí dosahovalo až po pás. „Tam,“ opakoval Erik.

„Co je tam?“ zeptal se Jens šeptem.

„Skála,“ vyrazil ze sebe Erik vítězně. „Bílá skála. Jsme na místě.“

„Ty máš teda oči,“ zabručel Jens pochvalně.

Oba hoši přidali do kroku a pak se rozběhli. Pojali to jako závod, kdo bude u skály první.

Jens tentokrát vyhrál, což ho samotného překvapilo.Otočil se a pochopil, že Erik zakopl a nyní se zahanbeně zvedá. Vzápětí zahlédl ještě něco. Krev.

„Au,“ Erik zaťal zuby a z rány pod levým okem si vytáhl špičatou větvičku spolu s kousky kůry. Přitom si zapatlalcelou tvář a nos.

„Ukaž,“ znepokojil se Jens.

„To nic není,“ vytrhl se mu Erik a na zranění si přitiskl spodek košile.

Jens nenaléhal. Koneckonců nic zvláštního se nestalo. Na zranění byli zvyklí. Loni v zimě, když šel pro vodu, se na něj bezdůvodně vrhl Ruudův největší pes, porazil ho, zahryzl se mu do ramene a sápal se po krku. Naštěstí byl sám Ruudnablízku a psa odtáhl. Jens pak deset dní ležel v horečce, a když konečně vstal, dověděl se, že jenom o vlas unikl utracení. Co také s otrokem, který nemůže pracovat?

Skalní stěna před nimi vypadala jako vysoká hradba. Tady byla orientace už opět snadná. Jezero, k němuž směřují, leží na druhé straně. Mohli se vyškrábat nahoru, ovšem to by bylo zbytečné, vždyť stačilo překážku obejít.

Vydali se tedy do bludiště gigantických balvanů,zaklíněných jeden do druhého v nejpodivnějších pozicích, často tak vratkých, že se nezdálo rozumné pod ně vstoupit. Erik šel opět jako první a s jistotou prolézal labyrintem, komíny a skrýšemi pod závaly. 0 Drakkar

11Drakkar

Pod obrovským převisem našli zbytky ohniště. Místo oba bezpečně poznali. Tady na jaře tábořili, když je vedl Erikův otec, Leif. Výprava celkem nic nepřinesla, jen poznání, že v okolních lesích je spousta zvěře. Jenže nač se za ní trmácet tak daleko? Pravda, během návratu se jim podařilo usmrtit starou medvědici, která asi právě vylezla ze zimního brlohu. Kožešinu si pochopitelně nechal Leif.

Jezero bylo rozlehlé, klidné a pusté, přesně takové, jak se na ně pamatovali. Na jeho hladině se však nyní odrážely žlutě a oranžově postříkané kopce. Některé končily holýmiskalnatými temeny. Nad nimi se hromadily tmavé mraky. Dokonce začalo krápat.

Oba měli žízeň, proto spěchali na mělčinu. Napili se. Erik si omyl ránu a vypral spodek košile. Přitom si všiml, jak jeho krev okamžitě přivábila drobné rybičky.

„Jdem na to,“ rozkázal a nedočkavě připravil první návnadu.

Jens ho napodobil. Tady se nemuseli vyhýbat jedendruhému, prostoru měli spoustu. Předtucha, že budou úspěšní, se naplnila během několika okamžiků. Erikovi dokonce zabrala velká ryba a málem mu vytrhla prut z rukou. Jens mupřiskočil na pomoc. Na hladině se objevila dlouhá zubatá hlava.

„Štika,“ vykřikl Jens.

Vzápětí se šňůra přetrhla a ryba zmizela v hloubce.

„Zatraceně, aby ji čert vzal,“ oddechoval Erik. „Jinoušňůru nemáme.“

„To nic,“ Jens už opět rejdil svým prutem.

„Dej to sem,“ Erik mu ho vzal z ruky. „Ty jdi připravit oheň.“

Jens se podrobil, i když nerad. Pro palivo nemusel daleko. Ve skalních puklinách rostly pokroucené smrčky. Soušek všech velikostí bylo kolem plno. Našel také dostatečně velký výklenek, který je bude chránit před deštěm. Přitom zahlédl, že Erik právě chytil pstruha. Bude hostina. Návrat dovesnice? Před večeří to rozhodně nestihnou. Předpověděl to 2 Drakkar

13Drakkar

správně. Ale co. Ostatně jaký je v tom rozdíl, zda se tam vrátí

ještě dnes, nebo až zítra ráno. Možná, že z toho bude pár

ran. On, Jens, má výmluvu. Je zde na Erikovo přání, vlastně

na příkaz. Náhle ho napadlo cosi tak nového, překvapivého

a vzrušujícího, že mu to málem vzalo dech.

„Koukni, tohle jsou zvláštní pstruzi,“ Erik se přihrnul se svým úlovkem, třemi kapitálními kusy.

„Sníme je všecky, ne?“ navrhl Jens.

„Jo? A co řekneš mámě?“

„Nachytáme další,“ Jens pokrčil rameny, „jen co přestane pršet.“

„Ne, sníme jen dva,“ rozhodl Erik. Rána už nekrvácela. Tvář mu však otekla tak, že na levé oko téměř neviděl. Svlékl si promočenou košili a zahrabal se do suchého listí u skalní stěny.

Oheň se mezitím rozhořel. Jens začal přikládat větší větve, aby vytvořil potřebnou zásobu žhavých uhlíků. Přitom mlsně pokukoval po rybách. Rozhodně se lišily od těch, které chytali dole na potoce. Byly větší, a hlavně krásnější. Každá měla na boku narudlý pruh od hlavy až k ocasu, žluté břicho amodrozelený hřbet, přitom celý trup vypadal jako pokropený černými tečkami různých velikostí.

„Eriku, budem tady muset zůstat přes noc,“ řekl Jensrozvážně. „Jinak nás v lese chytne noc. Kam se schováš? Tady je to o fous lepší.“

„No jo,“ souhlasil Erik neochotně. „Na vybranou moc nemáme. Ale musíme nachytat opravdu hodně ryb, aby to mámu obměkčilo. Jenže,“ povzdechl si, „u táty to vyjdenastejno. Táta nás spráská.“

„Ale proč?“ Jens předstíral prostoduchý údiv. „Sám jsi říkal, že je to jedno, kde lovíme.“

„Ty, poslyš,“ Erik se zatvářil výhrůžně, „nesmíš jim říct, že jsme byli až tady.“

„Proč?“2 Drakkar

13Drakkar

„Tak. Bylo by to na ně moc. Víš dobře, jak rádi zakazují a poroučí.“

„Jo, to jó,“ protáhl Jens a na rozpálený podklad položil obě narychlo vykuchané ryby.

Erik ho pozoroval a v duchu připouštěl, že se Jens vyzná ve spoustě užitečných věcí. Odkoukal je jak od mužů, tak od žen. Jediné, v čem by ho Erik dokázal kdykoliv porazit, byla střelba. Ovšem takové vítězství by stejně nemělo žádnou cenu, protože se Jens v bojových disciplínách nikdy necvičil.

Výrazná vůně jim polechtala nosy. Jens ryby obrátil a z opečené strany smetl oharky. Erik se přisunul blíže a přes dýmovou clonu se podíval ven. Nyní pršelo opravdu hustě. V úkrytu bylo teplo a útulně.

„Jensi, jak to přišlo, že je z tebe otrok?“ zeptal se náhle. Jens sebou trhl a neměl se k odpovědi. „Řekni mi to,“ dotíral Erik.

„K čemu ti to bude?“

„K ničemu. Chci to prostě vědět.“

„Prodali mě,“ odpověděl tiše Jens.

„Kdo?“

„Můj otec. Myslím, že Leifovi dlužil peníze nebo službu. Leif se akorát musel zavázat, že se mnou bude slušnězacházet.“

„To dodržel, ne?“

„Celkem jo.“

„Já se pamatuju, jak jsi k nám přišel prvně,“ rozpomínal se Erik. „To bylo před Vánocema, ještě v Herjolfsnes, roku 999.“

„Ty si ten rok fakt pamatuješ?“

„To mi vyprávěl děda. Všichni si tehdy mysleli, že za pár dní, roku 1000, nastane konec světa, poslední soud, a každej se na to připravoval, jak uměl. Jenže nenastal. Počkej, s tebou přišel ještě jeden kluk...“

„To byl Bjarne. Taky ho rodiče prodali. Jenže měl nějakou nemoc a umřel na lodi. Pochovali ho do moře.“4 Drakkar

15Drakkar

„Poslyš, co bys...“

„Pojď radši jíst,“ přerušil ho Jens zhurta. Dovedně, aniž se popálil, přemístil upečené ryby do suchých listů a strhl jim kůži. Z narůžovělého masa se zvedla voňavá pára.

„To je blbý, že nemáme sůl,“ Erik si olízl prsty po prvních soustech.

„Škoda, že jsme nedostali tu štiku,“ zamlaskal Jens. „To by všichni koukali.“

„Hele, Jensi, tebe nikdy nenapadlo zdrhnout?“

„Co?“ zarazil se Jens, protože otázka neuvěřitelněsouzněla s tím, co mu před chvílí proběhlo hlavou a co mu na okamžik vzalo dech.

„Řekni mi pravdu. Já to na tebe nepíchnu.“

„Napadlo,“ přikývl Jens. „Zdrhnout je lehký, a nikdo by mě nevystopoval. Jenže co pak? V létě by to ještě celkem šlo, ale co v zimě?“

„To je pravda, v zimě bys brzo chcípnul. Hádám tak za tři dny.“

„Proč zrovna za tři?“

„Nevím. To mě napadlo jen tak. Rozhodně brzo.“

„Eriku, a co bys dělal ty?“ zeptal se Jens nečekaně a svou otázku podtrhl tím, že přestal jíst.

„Kdy jako?“

„Kdybys byl na mým místě. Kdyby tebe Leif prodal do otroctví.“

„To by můj táta nikdy neudělal.“

„Možná, že ne. Ale zkus si to představit. Najednou by ses dověděl, že seš otrok a že se musíš přestěhovat do domu třeba k Sigurdovi nebo k Ruudovi.“

„Fuj.“

„To ještě nic není. S tím, že z tebe bude voják, uznávaný člen obce a jednou třeba majetný člověk, by ses moh’navždycky rozloučit,“ pokračoval Jens nemilosrdně. „Nikdo by ti nedal zbraň do ruky. Od rána do večera bys dělal tu 4 Drakkar

15Drakkar

nejhnusnější práci a k jídlu bys občas dostával to, co

psi.“

„Nech toho. U nás ti špatně není,“ vzchopil se Erik. „Víš co? Upečem si taky toho třetího.“

„Já jsem pro,“ Jens odhodil dočista obranou kostru aznovu vzal do ruky nůž.

Erik se chvíli díval, jak rybu otevřel jediným řezem. Pak se odvrátil a připomněl si historii Jensova nože. Šlo ojeden z prvních výrobků místního kováře Erdlinga, nástroj nevzhledný a tupý, takže ho nikdo nechtěl. Ale Jens si ho vybrousil a opatřil kostěnou rukojetí. Byl to také jeho jediný majetek a Jens byl na něj patřičně hrdý. Nikdo z otroků nic podobného nevlastnil. Pravda, Leif mu ho mohl kdykoliv odebrat, ale neudělal to.

„Musíme si opatřit další návnadu,“ uvažoval Erik nahlas. „Jenže to je nadlouho. Víš co? Zahradíme kousek mělčiny a necháme tam malou díru. Dovnitř hodíme střeva a všecky zbytky. Rybičky připlavou a my tu díru zahradíme.“

„Dobrý,“ řekl Jens. Nepovažoval za nutné vysvětlovat, že tento způsob zná. „Přestává pršet. Byla to jenom přeháňka.“

„Víš, co mě mrzí?“ pokračoval Erik a znovu sledoval, jak se pstruh peče.

„Co?“

„Že jsem se nenarodil dřív... a ne v Grónsku, ale navýchodě, v Norsku. Děda mi vyprávěl, že před sto lety se před Vikingy třásly všecky národy na světě.“

„Kdyby ses narodil před sto lety,“ zasmál se Jens, „tak seš už dávno mrtvej. To by sis přál? Být už mrtvej?“

„Ale ne, to se ví, že ne,“ zrozpačitěl Erik.

Jens usoudil, že ryba je už dokonale propečená a narozálených kamenech ji zručně rozpůlil. Oba tentokrát jedli velmi pomalu, každé sousto blaženě vychutnávali, ale sotva by dokázali určit, zda jim tento pstruh chutná více než první či druhý. 6 Drakkar

17Drakkar

„Hele, Jensi, jak si představuješ konec světa?“ přerušil dlouhé ticho.

„Co?“

„Konec světa.“

„Nevím. Neuvažoval jsem o tom.“

„Děda říkal, že se Bůh vrátí na zem, že se otevřou hroby a že nás všecky bude soudit, živý i mrtvý.“

„To je divný,“ Jens hostinu protahoval, jak jen mohl. „A nespravedlivý.“

„Jak to?“

„Ty mrtvý oživnou a živý co? Umřou?“

„To je jedno,“ Erik nechtěl přiznat, že celé záhaděnerozumí o nic víc. „Takhle bude vypadat konec světa. A děda říkal, že my se toho dožijem. Je to dobře nebo ne?“

Jens pokrčil rameny a vylezl z výklenku. Po dešti se citelně ochladilo. Vítr rozháněl zbylá mračna. Nad okolními vrchy se ukázala čistá a studená podvečerní obloha. Sklouzl pohledem k jezeru a málem vykřikl.

Z lesa na protějším břehu vystupoval tmavý kouř.

„Sem honem,“ vyjekl Jens a podvědomě se přikrčil.

„Co...?“ Erik strnul.

„Kdo to může být?“ Jens upíral oči na zalesněný výběžek.

Erik se prudce otočil a hledal něco, čím rychle zadusitjejich vlastní oheň. Nožem začal ze skály odřezávat mech.

„Neblbni,“ zadržel ho Jens. „Prozradili bysme se.“

To byla pravda. Z ohníčku zbývaly řeřavé uhlíky, kterétéměř nekouřily. Jen vzduch nad nimi se trochu chvěl.

Odlezli stranou, do prohlubně mezi nízké smrčky, aohromeně se dívali na sloup kouře, který vůčihledně mohutněl.

„Kdo to může být?“ opakoval Jens. „Co když jsou toSkrelingové?“

„Skrelingové?“ Erik ucítil, jak mu po zádech přejel závan hrůzy. Okamžitě se za svou slabost zastyděl. „Co když je to někdo z našich?“6 Drakkar

17Drakkar

„To mě taky napadlo,“ odpovídal Jens šeptem. „Ale kdo? Sigurd a Hauk šli stavět milíř. Jenže co by dělali zrovna tady?“

„Já myslím, že to jsou oni,“ řekl Erik bodře, ale ani sebe, ani Jense nepřesvědčil.

„Co budem dělat?“ uvažoval Jens. „Měli bysme jít rychle zpátky a vyklopit to Thorovi.“

„Dobrej nápad,“ přerušil ho Erik výsměšně. „A pak se nám celá vesnice bude smát, že jsme strašpytlové. Měli bysme nejdřív zjistit, kdo to opravdu je. Ale jak?“

To nebyla jednoduchá otázka. Večer postoupil, soumrak houstl. Obejít jezero za tmy? Vždyť ani nevěděli, kde končí.

„Leda tam doplavat,“ navrhl Jens.

„To je pořádná dálka,“ zapochyboval Erik, „nejmíň pět set sáhů.“ Ve skutečnosti ho mrzelo, že s tímto návrhem nepřišel jako první.

„Já to zvládnu,“ řekl Jens. Jako plavec byl z nich dvourozhodně lepší, vytrvalejší a otužilejší.

„Já jdu s tebou,“ prohlásil Erik.

„Na co?“

„Bude lepší, když na to budem dva.“

„Jak chceš,“ zaváhal Jens, „ale...“

„Ticho!“

Od protějšího břehu k nim dolehly cizí zvuky. Zadunění. Cosi jako vřava hlasů. Nové zadunění, které se proměnilo v rytmické bubnování.

Mezi tmavými stromy se objevil ohnivý bod. Oběma chlapcům naskočila husí kůže.

„Skrelingové, to můžou být jedině Skrelingové,“ Jensovi se třásl hlas. „Honem,“ rozkázal Erik.

Vysoukali se z úkrytu a rozběhli se po příkré skále. Brzy se dostali mezi obrovské balvany a snažili se pokračovat. Jenže bez světla to nešlo. Obklopila je neproniknutelná čerň, pachy a zvuky nočního pralesa, který jim připomínal, jak jsou nicotní a zranitelní. Ještě chvíli tápali.

* Stará délková míra, u Vikingů šlo přibližně o 1,8 metru.


18 Drakkar

19Drakkar

„Takhle se nikam nedostanem,“ zašeptal Erik, ale nechtěl se vzdát.

„My jsme udělali blbost,“ připustil Jens za oba. „A navíc jsme tam nechali udice. Musíme se pro ně vrátit. Aby jenenašli. Oni.“

Společně pak hledali cestu zpět k jezeru. Už z dálky, stále ještě v naprosté tmě, zaslechli děsivé bubnování. Když se znovu dostali k vodě, spatřili mžikající oheň mezi vzdálenými stromy. Do korun se vylévala nachová záře. Udice našli snadno a pak se pokusili zahladit stopy své přítomnosti.

„Myslíš, že nás zahlídli, když jsme pekli ty ryby?“ Erik se odhodlal vyslovit, co ho trápilo.

„Já myslím, že ne,“ zaváhal Jens. „Měli jsme štěstí, žezrovna pršelo. Kouř nebylo vidět.“

„Co když to nejsou Skrelingové,“ pokračoval Erik, „ale... nějaký jiný obludy?“

Jens tentokrát neodpověděl. Zhluboka dýchal, jak se snažil přemoci své rozechvění, napětí, úzkost. Ani jeden z nich se nechtěl přiznat ke strachu.

O okamžitém návratu do vesnice už nemluvili. Oběma bylo jasné, že to musí počkat, až se začne rozednívat.

„Eriku,“ ozval se Jens po dlouhé době, „musíme něco udělat.“

„Co tady chceš dělat?“

„Měli bysme zjistit, kolik jich je. Co Thorovi řeknem? Že jsme tady seděli celou noc a klepali se strachy?“

„To ne,“ vyskočil Erik. „Poplavem spolu.“

„Neblbni, na co?“ odporoval Jens. „Ta voda je strašně studená. Utopíš se.“

„Neutopím.“

Znovu následovalo dlouhé mlčení. Jens si promýšlel vhodná slova.

„Eriku, ty musíš zůstat tady. Když se mi něco stane, bude to na tobě, abys naše varoval. K čemu by to bylo, kdybysme tam zůstali oba?“8 Drakkar

19Drakkar

„Oba, nebo nikdo,“ Erik trval na svém.

„To je blbost,“ vzkypěl Jens.

„Psst, buď zticha, chceš nás prozradit?“

„Chci, abys to pochopil. Tohle není žádná hra.“

„To já vím taky,“ Erik odpovídal tiše, ale zuřivě. Věděl však, že musí ustoupit.

Jens si stáhl košili a po ní také kožené kalhoty. Balík podal Erikovi. Má si vzít s sebou nůž? Jenže kam s ním?

Oheň na protějším břehu náhle zaplál silněji a vzápětí k nim dorazila nová vlna zvuků – jekot a kvílení.

„Je jich tam hodně,“ vydechl Erik.

„No právě,“ Jens se zmohl jen na krátké přitakání. „Kdyby něco, nečekej na mě. Jak budeš vidět na cestu, jdi! Nesmíme to zbabrat.“

Teprve když Erik osaměl, zmocnilo se ho palčivépokoření. Jens převzal iniciativu, rozdělil úkoly, zachoval se jako zkušený bojovník, a jemu vyměřil jen pomocnou úlohu. Tak to ne!

Hbitě sklouzl po skále. Ve slabém měsíčním světle zjistil, že Jens už na břehu není. Na hladině ho neviděl, ale zřejmě nemohl odplavat ještě daleko.

Rychle se svlékl donaha a odhodlaně se rozběhl, aby Jense dostihl. Jezerní voda byla ledová, ale dalo se to vydržet.Ponořil do ní hlavu, aby plul rychleji. To byla chyba. Na okamžik měl pocit, jako by mu někdo vrazil do čela rozžhavený bodec. Křeč mu projela po páteři až do nohou. S námahou se vynořil a zalapal po dechu. Jens měl pravdu, utopil by se.

Vylezl pokořený, otřepal se a začal se oblékat. Vtomzaslechl neznámý zvuk. Kdosi se prodíral nízkým porostem, houževnatě a bezohledně, a směřoval k jezeru. Rychle pryč!

Stačil však udělat jen několik kroků, když se ozvalozachrochtání a před ním se vynořila bachratá silueta. Uskočil mezi smrčky. Byl to velký kanec. Fuj. Ale pořád lepší než Skrelingové, pomyslel si. Jak je teď Jens asi daleko? Vydrží to 0 Drakkar

21Drakkar

vůbec? Opět se mu vybavilo dědovo vyprávění. V Norsku, za

jeho mládí, prý předváděli Vikingové svou otužilost aodolnost tak, že se natřeli tulením tukem, zápasili ve sněhu a pak

plavali o závod v moři, mezi ledovými krami. Zde takové

závody nepořádali. Proč? Víra, jež zakazuje násilí, nový život,

pohodlnost, změkčilost, odpověděl si.

Také Jens ve stejnou chvíli myslel na své předky. Bylo to proto, aby přehlušil svou úzkost, aby se uklidnil, aby dokázal správně dýchat. Jako vždy, když mu bylo těžko, vrátil seduchem do Herjolfsnes, které musel opustit jako devítiletý.Zůstala mu však v paměti chudá farma, rodiče se sedmi dětmi, chundelatí koně, tundra lemovaná věčně zasněženými horami a ledovým oceánem. Odmalička ho vedli k tomu, aby každý den zahajoval krátkou koupelí. V zimě to bylo v dířevysekané do ledu. Pak bylo třeba se rychle a dokonale osušit, aby voda na těle nezmrzla.

Vzpomínky měly povzbudivý účinek. Chlad přestalvnímat. Co je také tahle voda proti vodě zaledněného moře! Trochu ho znepokojoval měsíc. Byl to sice útlý srpek seslabým svitem, ale přesto by ho mohl prozradit.

Náhle ho zarazilo, že se slabý ohnivý bod, k němuž mířil, ztratil ve tmě. Zastavil se a zvedl hlavu. Co se tam stalo? Nezdá se mu to? Znamená to, že oheň nechali vyhasnout? Na začátku noci? Má pokračovat? Podle čeho se budeorientovat? Jen podle zvuku? Také dunění bubnů zesláblo a ječící hlasy se rozpily v nejasné hučení.

Aha, Jens konečně pochopil. Je totiž ve stínu protějšího břehu. Udělal ještě několik desítek opatrných temp. Jeho oči se mezitím přizpůsobily. Poznal, že přímo proti němuvybíhá skalní ostruha. Pokusil se najít nohama dno. Přitom ho překvapilo, že uspěl. Bylo zřejmé, že se zde skála stupňovitě hrouží do vody. Rozhodl se pokračovat podél ní. Až jiobeluje, uvidí oheň a také ty, kdo ho rozdělali. Tato představa ho opět do krajnosti rozrušila. Co to bude? Co když Skrelingové 0 Drakkar

21Drakkar

vidí ve tmě? Co když znamenitě slyší? Co když mají stejně

dobrý čich jako psi?

S velkým sebezapřením se vydal dál. Jeho předchozíúvaha se zakrátko potvrdila – zvuky opět zesílily, mezi stromy zahlédl zářivý oheň, a dokonce proud jisker. Na okamžik se postavil na dno a přitom cítil, jak se mu třesou nohy. Vzápětí narazil na překážku. Měl vlastně štěstí, že se na ni přímonenabodl. Ve vodě ležel mohutný kmen, rozježený ulámanými větvemi. Smrk, poznal na dotek. Je třeba dostat se ke koruně a obejít ji. Ale tiše. Tiše. Drsné jehličí mu přejelo po tváři a po krku. Zježily se mu vlasy, úplně jako by se ho dotkla ocasem nějaká jezerní obluda. Potom ho objaly pichlavé větve, úplně jako by byly živé. Někde nablízku zapleskala voda a ozval se hrdelní hlas. A je to tady!

Rychle se potopil až po oči, jako žába, a vtiskl se podjehličí, aby s úkrytem dokonale splynul. Navzdory strachu, který tentokrát zvládal jen s krajní námahou, aby vůbec dokázal dýchat, si jasně uvědomil, že kolem něho proplouvá lehký člun. Byl podstatně menší než lodice Vikingů, nižší, bez stožáru a plachty. Rozeznal siluety jakýchsi bytostí, stojících i sedících. Skrelingové! To, co slyšel, byl zřejmě povel v jejich řeči, protože sedící bytosti naráz přestaly pádlovat. Člun mu zmizel z očí a podle všeho najel na břeh.

Jens musel za ním, aby viděl víc. Dostal se dotakového vytržení, že na strach pozapomněl a nevšímal si už ani dalších překážek. Před ním se rozevřela nevelká zátoka. V prvním okamžiku měl dojem, že nebude mít dost času, aby tak rozmanitou a barvitou scénu vůbec obsáhl, utřídil si a pochopil. Klid, klid, šeptal si ohromeně. Na plochém břehu plápolal velký oheň a kolem něho se pohybovaly asi tři desítky postav, některé polonahé, jiné celé v kůžích a s jeleními parohy na hlavách. Přitom podupávaly do rytmu velkého bubnu a svorně vydávaly mečivé zvuky. Musel to být jejich tanec a zpěv.2 Drakkar

23Drakkar

Na okraji lesa kouřily ještě tři menší hraničky, nad každou dřevěná konstrukce ověšená rudým masem. Zrozporcovaného velkého zvířete v popředí už zbývala jen krvavá žebra. Kolem nedočkavě pobíhali psi. Na trávě hned u vody leželo šest dlouhých lodic.

Za Jensem zazněly další hlasy. Co to znamená? Obklíčili ho? Prozradil se? Na vteřinu se ho zmocnil zmatek, jakopřechodná závrať. Zahlédl stín a po něm druhý a třetí. Pochopil, že připlouvají další nízké a dlouhé lodě. Na dlouhou dobu zapomněl dýchat. Z člunů mezitím vystupovaly další postavy. Skrelingové? Vyloučeno. Nelezou po čtyřech, nemají anidráy, ani ocasy. Tohle jsou lidé, opravdoví lidé. Neznámí,černovlasí, snědí a divocí, ale bezpochyby lidé. Je to však dobře? Neznamenají lidé nakonec ještě větší hrozbu?

Tanec se neměnil. Postava, o půl hlavy vyšší než ostatní, dovolila psům, aby se vrhli na zbytky kořisti. Psi, pozor na to, uvědomil si Jens, psi by ho mohli zvětřit. Je nebezpečně blízko. Má se už vydat zpět? Jenže co když sem připlouvají ještě další lodě? Rozhodně by se s nimi nechtěl srazit naotevřené hladině. Nejde to jinak, bude muset riskovat. 2 Drakkar

23Drakkar

Hned během prvních temp poznal, jak mezitím ztuhl. Polekal se, že ho tělo zradí a neudrží na hladině. Začalusilovně hrabat, aby se zahřál, a přitom věděl, že mu prudké pohyby mohou snadno přivodit křeč. Protější břeh, kněmuž se musí vrátit, se černě rýsoval daleko, zoufale daleko. Jenže není vyhnutí, jedině plavat, plavat, plavat, musí to dokázat. Nemyslet na nesmírnost úkolu, soustředit se na každé další tempo. Svůj úkol už téměř splnil, neznámí lidé ho nezpozorovali. Zachoval se statečně, jako pravý Viking, to budou muset uznat všichni – Erik, Leif, Thor...

Těžkly mu však ruce a nohy, zatímco vodní pláň před ním zdánlivě vůbec neubývala. Kolik už uplaval? Hodně. A kolik mu ještě zbývá? Také hodně.

Opět se mu vybavilo, co před chvílí viděl. Lidi v kůžích a kožešinách. Lovce nad uloveným jelenem, malé ohně na uzení masa. Velký oheň na oslavu. Jejich psy. Vždyť se to tolik podobalo tomu, co dobře zná. Možná že se neměl schovávat, třeba stačilo vynořit se z vody, ukázat holé ruce, přesvědčit je o své mírumilovnosti. Ne, ne, to jsou bláznivé představy. Thor by ho za ně nepochválil. V duchu viděl vesnici,vzdálenou jen několik hodin chůze. Pozoroval ji z výšky, jako by byl plachtícím ptákem. Osm rozlehlých dřevěných domůobložených drny. Připadlo mu, jako by už hovořil s Thorem a líčil mu, co viděl, a zároveň si stále z výše prohlížel známé okolí. Kolem pastviny pro dobytek. Stranou menší stavení,Erdlingova kovárna. Mělký záliv, kde se dá za přílivu pohodlně přistát. Na vzdálených svazích lesy se spoustou statných stromů, ze kterých se jednou postaví celá flotila krásných lodí. O této své představě mluvil Thor rád. Až dosud zde byli Vikingové sami. Bylo to výhradně jejich území, slibující dobrý a klidný život a možná dokonce bohatství. A zatím jen několik hodin odtud žijí jiní lidé, kdo ví, možná, že sem právě přišli či připluli. Jistě si také oni myslí, že jsou zde první, že je to jejich kraj, jejich lesy, jejich majetek. Pokusí se 4 Drakkar

25Drakkar

Vikingové o smírné soužití? Ustoupí? Ne, Jens věděl předem,

že ne. Náčelník Thor je bývalý válečník. Pravděpodobně sám

udeří jako první. Vesnice se bude muset opevnit. Bude třeba

přednostně vyrábět zbraně, hodně zbraní, připravit se nanáhlý přepad, na obléhání, na válku. Území se dvěma pány bude

nebezpečné pro jednoho i pro druhého.

Kde je ten Jens tak dlouho? – uvažoval Erik neklidně. Od chvíle, kdy vyplul, už uplynulo hodně času. Dobrý plavec, jako je Jens, by za tu dobu měl jezero přeplout ne dvakrát,nýbrž alespoň čtyřikrát. Stalo se mu něco? Dopadli ho? Co když ho právě teď Skrelingové krutě mučí a drásají zaživa? Jak to poznat? Obraz před ním se totiž vůbec neměnil. Stále tentýž ohnivý bod v černi protějšího břehu, stále tytéž bubny ajednotvárné hlasy. Zvykl si na ně a bezmála je přestal vnímat.

Co dělat? – opakoval si Erik už posté. A ze všeho nejhorší je tohle čekání. Měsíc mezitím vystoupil vysoko na oblohu. Rozjasnilo se, takže se dalo rozeznat nejbližší okolí. Ale nad vodou zůstala viset lehká mlha. Co když v ní Jens zabloudil? Jak mu pomoct?

Erik opět vstoupil do ledové vody. Připadlo mu, že alespoň o několik sáhů zkrátil vzdálenost k Jensovi, ať je teď kdekoli. Mělčina brzy skončila a tmavá hladina se mu vyšplhala až po ramena. Co kdyby zkusil plavat Jensovi naproti? Ale je to dobrý nápad?

Kdybych tam zůstal... – Erik si připomněl Jensova slova. Znamená to, že opravdu došlo k nejhoršímu? Erik se zastavil a zoufale se rozhlédl. Jeho brada se už dotýkala hladiny, takže z této perspektivy nic nemohl vidět. Jen vodu a mlhu.

Hrůzou zadržel dech. Co to bylo? Teprve po chvíli si uvědomil, že bubnování ustalo. Nečekané ticho bylo nyní strašidelné, hluboké, snad ještě děsivější, než když předhodně dlouhou dobou spolu s Jensem zaslechli první zadunění. Dopadli ho? Šli Skrelingové spát nebo se právě teď vydávají 4 Drakkar

25Drakkar

na lov? Pozorně naslouchal, vždyť to byl v tuto chvíli jediný

smysl, který mohl použít.

Z lesa za ním zavyl vlk a jiný mu odpověděl, zamňoukla divoká kočka, které se asi nezdařil přepad, křik a pleskání křídel vyrušených ptáků. Erik se snažil tyto zvuky nevnímat a soustředit se jen na to, co přicházelo z volné jezerní plochy. Dlouho, dlouho nic, občas zašplouchala ryba. Počkat, co je to? Úder o vodu, ještě jeden, bublání, prudké oddechování...

„Jensi? Seš to ty?“ zeptal se tiše. Odpověď nedostal, ale bleskurychle se rozhodl. Vypudil Skrelingy z hlavy a začal plavat. „Jensi, Jensi,“ opakoval se sevřenými zuby. Zabíral ze všech sil, v obavě, že zvuky utichnou.

Naopak, zesílily. Poznal, že nedaleko něj stříká voda, úplně jako ta štika, která zápasila o život. Co když...?

Nestačil domyslet, když se před ním objevily ruce a černá silueta hlavy. Jens! Nahmátl ho.

„Počkej,“ Erik se nechtěně nadechl vody a rozkašlal se. Skoro současně ho Jensova kolena stlačila opět pod hladinu.

O život nyní bojovali oba, Erik nahoře, Jens dole. Erik se pokoušel rozevřít Jensovy prsty, které ho držely za vlasy a za uši. Nešlo to, úplně jako by byly z kamene. Co dělal dál, už nevěděl, odevšad se na něj valila jakási rudá záplava, ale nepřestával se rvát. Narazil na dno, pokusil se toho využít, postavit a a setřást ze sebe ochromující váhu.

Podařilo se to, sevření povolilo. Vzduch! Erik dýchal a dýchal. Ale Jens, kde je teď Jens?

Nahmátl tělo a za vlasy ho dovlekl do mělčí vody. Teprve pak se odhodlal ho obrátit.

„Jensi! Jensi!!“

Co teď? Je v bezvědomí? Anebo je tohle už smrt? Někdy se utopence přece jen podaří vzkřísit, blesklo mu hlavou.Jense proto vytáhl až na břeh, posadil ho a začal ho bít do zad.

Jens zachrchlal a jeho hlava se rozkmitala vpřed a vzad v bezmocném kašli. Erik ho ze setrvačnosti uhodil do zad 6 Drakkar

27Drakkar

ještě jednou. A pak – z nadšení a pomstychtivosti – mu vlepil

silnou facku.

„Au,“ Jens potvrdil, že je naživu.

„Ty pitomče, tys mě málem utopil,“ Erik vzal Jense za rameno. Otřásl se, protože bylo skutečně jako led. „Cos tam viděl? Skrelingy?“

Jens zavrtěl hlavou, ale vyprávění nebyl schopen.

„Ne? Koho teda?“

„Eh... eh,“ opět se rozkašlal Jens.

„Udělali jsme tu pořádnej kravál,“ řekl Erik přísně. „Musíme pryč. Dělej, obleč se.“

Viděl však, že to Jensovi nejde. Schouleně seděl a pokoušel se rozmasírovat si křečovitě zaťatá lýtka, ale ruce honeposlouchaly. Chvěly se nezávisle na ostatním těle.

„Ukaž,“ poručil mu Erik drsně. Přes hlavu mu natáhl košili a po značné námaze také kalhoty. „Můžeš jít?“

„Jo, snad jo,“ Jens se převalil na všechny čtyři a pokusil se vstát.

„Jdem, jdem,“ Erik mu neurvale pomohl. „Dělej, opři se o mě.“

Mátožně opustili jezerní břeh a znovu vstoupili do pralesní tmy. Měsíční světlo jen občas problesklo mezi korunami. Na bezpečný postup to nestačilo. Jensovi hlasitě drkotaly zuby. Styděl se za to, proto si do úst nacpal rukáv. Erik šel jako první. Pak se nadlouho zastavili.

„Počkej, to nemůžem,“ vzpamatoval se Jens, když mudošlo, že se Erik pokouší vykřesat oheň.

„Můžem,“ Erik mohutně zafoukal do jisker. „Tady nás už nikdo neuvidí. Bez ohně by do rána bylo po tobě.“

Jens neprotestoval. Dokonce se Erikovi pokoušel pomáhat. Brzy vyšlehly první plamínky. Erik přitáhl vydatnější topivo. V narudlém světle se ukázalo, že jejich útočiště je v roklině pod převisem, ze tří stran zaštítěné skalními kvádry. Erik si pospíšil, aby jediný přístup zahradil huňatými větvemi. 6 Drakkar

27Drakkar

„Jak je ti?“ zeptal se, když skončil.

„Ujde to,“ odpověděl Jens zmužile. „Vlastně líp, mnohem líp.“ Za košili a do kalhot si nacpal suché listí. Oheň serozhořel a příjemně rozpálil skalní stěnu za zády.

„Já jsem už skoro suchej,“ oznámil Erik.

„Škoda, že nemáme nic k snědku,“ řekl Jens.

„Ty bys furt jen žral,“ zasmál se Erik. „Tak povídej, cos tam viděl? Jsou to Skrelingové. Že jo?“ Měl nečekaně dobrou náladu. Byl rád, že ze svízelné situace oba vyvázli a už sipředstavoval, jak neuvěřitelný rozruch vzbudí ve vesnici.

„Já nevím. Nemyslím. Jsou to lidi, jako my...“

„Cože? Lidi?“

„Jo.“

„Jak to můžeš vědět?“

„Viděl jsem je. Jsou jako my,“ Jens pokrčil rameny, „teda skoro. Mají černý vlasy...“

„To nemůžou být lidi,“ zamračil se Erik. „Kde by se tu vzali lidi? Víš, kde jsme? Na konci světa. Lidi jsme tu akorát my.“

„Nelezou po čtyřech a nemají drápy nebo ocasy,“ namítl Jens. „Tancovali u ohně.“

„A co když jsou to elfové?* Nebo dokonce čerti?“dedukoval Erik. Přitom ho vlastní slova opět vyděsila. „Čerti. Děda říkal, že čerti tancujou u ohně.“

„To jo. Ale v pekle,“ Jens se na víc nezmohl.

„Kolik jich tam bylo?“

„Přesně nevím. Asi padesát, možná víc.“

„A jaký mají domy?“

„Domy?“ zaváhal Jens. „Já jsem tam žádný domy neviděl.“

„Tak vidíš, že to nejsou lidi,“ triumfoval Erik.

„Ale mají lodě,“ připojil Jens. To však neúčinkovalo.

„A jak jsou ozbrojení?“

„Mají... mají oštěpy. A sekery. Ale ne ze železa, z kamene.“

„Seš si jistej, že tě neviděli?“

„Jasně. To by mě asi dostali, ne?“

* Bytosti ze starogermánských pověstí.


28 Drakkar

29Drakkar

„Člověče,“ vykřikl Erik. „víš, jak je důležitý o nepřítelivědět dřív, než on o tobě?“

„Víš, co mi nejde do hlavy?“ Jens zarazil Erikovu tirádu.

„Co?“

„Za celý roky jsme tu neviděli živou duši.“

„No a co?“ Erik pokrčil rameny. „Teď víme, co jsou zač. A my jsme tu byli dřív. Uvidíš, že zvítězíme. Pobijem je nebo z nich naděláme otroky.“

Jens ve při nepokračoval. Bylo mu nyní tak dobře, jako po chvilkové lázni v ledové díře. Co se vyrovná tomuhle pocitu? Přežil. Obstál. Zvítězil.

Zavřel oči a ihned se propadl do směsi ostrých vzpomínek, divokých a tísnivých předtuch, ve kterých proti malé osadě stály tisíce ozbrojených postav v kůžích, stály všude, na kraji lesa, na pastvinách, dokonce i na skaliskách mořského zálivu.

Erik jeho spánek přivítal. Také jemu se klížily oči, alevěděl, že musí udržovat malý a výhřevný ohníček až do rána. Postaral se dokonce o to, aby si Jens nemohl spálit nohy. Jens pro něj přestal být otrokem. Vlastně jím nebyl už dávno. Ale odkdy? To by určit nedokázal. Už brzy začne svítat, pomyslel si, bude muset Jense vzbudit.

II

V lese stále ještě vládlo předjitřní šero, v němž mechem obrostlé balvany, obrovité vývraty a tlející kmeny nabývaly hrozivých podob. Ale oba hoši šli rychle a soustředili se nasestup. To byla nejlepší obrana proti rozjitřené představivosti.

Erik šel samozřejmě jako první a v pravé ruce držel Jensův nůž. Za světla totiž zjistil, že vlastní nůž nenávratně ztratil. Stalo se to podle všeho v noci ve vodě, když se málem oba utopili. Mrzelo ho to, třebaže se utěšoval tím, že mu Erdling vyrobí nový, větší a mnohem lepší. A k němu by nejraději dostal meč, opravdový válečnický meč. Ovšem meče byly 8 Drakkar

29Drakkar

vzácnost, to věděl. Měl ho náčelník, měl ho otec a někteří

další muži, hlavy rodin. Takových mečů bylo v osadě šest.

K orientaci nebylo zapotřebí žádného důmyslu. Navíc měli štěstí, protože hned na první pokus narazili na uzounkoustezičku, kterou včera prošli směrem nahoru. Brzy pak dorazili k potoku.

Oba místo poznali. Erik ještě více přidal do kroku, skoro běžel, takže mu Jens sotva stačil. Jense citelně bolela lýtka, což byl důsledek včerejší námahy a křečí. Rozhodně nečekal, že mu obyčejná chůze dolů bude působit takové nesnáze, téměř bolesti. Zaťal však zuby a utěšoval se tím, že se úleva blíží. Dole si určitě sedne a pak mu Leif možná dovolí, aby si během dne výjimečně lehl. S možným výpraskem teďnepočítal ani jeden.

„Za chvilku jsme tam,“ oznámil Erik zbytečně a naokamžik se zastavil, aby ho Jens dohnal. „Víš co? Vezmem to zkratkou přes bažinu.“

„Hm,“ zahučel Jens skepticky, ale na větší odpor senezmohl. Koneckonců o nic nešlo. Zkratka mohla být zrádná, zvláště zjara, ale prošli jí letos už mnohokrát, a kromě toho bylo sucho. Vždyť už nadcházel podzim.

Propletli se prvním blátivým úsekem a opatrně přebrodili hlubší kaluž. Přitom vyplašili dvě kachny. Kolem rostlo husté a vysoké olšové houští. Nad ním zahlédli lehký kouř.

„Vsadím se, že pořád ještě chrápou,“ řekl Erik vesele.

„Jo. Vypadá to tak.“

Vydali se dál. Oba věděli, že ještě asi sto kroků a bažina skončí. První stavení, poněkud stranou, bude kovárna. Bylo ticho. Zdálo se, že také kovář Erdling si dnes ráno přispal. Dokonce nechal vyhasnout oheň.

Nehloubali nad tím a vydali se k největšímu a shodou okolností také nejbližšímu domu, který obývala rodinanáčelníka Thora Trygvassona. Erik si v duchu připravoval řeč.

„Počkej, co je to támhle?“ Jens ho vzal za paži.0 Drakkar

31Drakkar

„Co?“ zeptal se Erik nerudně.

„Támhle,“ Jens ukázal na moře.

„Nevím,“ Erik se ani nepodíval. „Pojď.“

Vešli do Thorova domu malým bočním vchodem aodhrnuli závěs z tulení kůže. Věděli, že vstupují do ženské části, ale to se nyní dalo určitě prominout.

Co to? Ve tmě zakopli o něčí nohy. Kdo se to válí na podlaze? Jens nahmátl jakési tělo a obrátil ho ke světlu. Erik odhrnul závěs.

Proboha! Hoši uskočili leknutím. Před nimi ležela žena, nepochybně mrtvá žena. Její rysy zmizely pod nánosemzaschlé krve. Ale poznali ji podle šedivých vlasů. Byla toThorova manželka Gudrud. Co se tady stalo?

Rozechvěle se vrátili do tmavé místnosti a Erik vykřesal oheň. Mohli se konečně rozhlédnout.

Hrůza! Všichni, kdo dům obývali, zůstali na svých lůžkách. Všichni, dcery, děti, nemluvňata, všichni tiší a rovněž plní krve.

Erik se rozběhl do mužské části. Bylo tam světleji, alepřesto mu chvíli trvalo, než rozeznal čtyři nehybná těla.

Jens vstoupil s hořící loučí. Poznali, že náčelník Thor leží v ohništi. To, co zbylo z jeho hlavy, se vsáklo do popela. Pravá ruka však stále svírala poleno.

Jens měl pocit, že se vzápětí pozvrací. Erik to zvládl lépe a domem proběhl po celé délce. Našel ještě dvě mrtvoly. Pak se zarazil u hlavního vchodu a opatrně se podíval za roh, na dům vlastní rodiny.

Opatrnost byla na místě, protože z domu náhle vyrazily čtyři mužské postavy. Černé vrkoče, ukoptěné tváře, volné kožené oděvy potřísněné krví. Na hromadu shodily kořist – sekery, harpuny, štíty, řetězy – a vrátily se dovnitř. Jen jeden z divokých mužů zůstal venku a zálibně si prohlíželneznámou zbraň. Erik poznal otcův meč a chtěl se vrhnout na vetřelce, ale Jens ho včas udržel. 0 Drakkar

31Drakkar

„Ticho, ticho, neblbni,“ Jens mu zacpal ústa a táhl ho zpět. „Musíme pryč.“

„Počkej,“ Erik se vzpamatoval, uvolnil si ruce a ze stěny strhl Thorův luk a toulec se šípy.

Potom se plížili zpět pod ochranu houští. Dostali se tam a nikdo je nezahlédl.

Zde, hned na kraji bažiny, je okamžitě přešlachladnokrevnost. Erik zabořil tvář do měkké hlíny a pokoušel se zadusit své vzlyky. Matka, otec, sestry...

Jejich mrtvoly sice neviděl, ale cožpak je možné, že by zůstali naživu? Také Jensovi tekly slzy, které se vůbecnepokoušel skrýt. Po chvíli si oči začal utírat košilí, aby přece jen trochu viděl.

„Co budem dělat?“ zašeptal Erik, když překonalnesmírnost prvního šoku. „Jak se to mohlo stát?“

„Nevím,“ odpověděl Jens ztěžka. „Asi je přepadli v noci.“

„To je naše vina,“ vykřikl Erik, „neměli jsme čekat, měli jsme jít, třeba jsme to mohli stihnout.“

„Možná,“ přisvědčil Jens.

Dlouho mlčeli.

„Musíme je pomstít,“ vybuchl Erik nakonec.

„No dobře, ale jak?“

„Koukni,“ Erik mu ukázal Thorův luk. V toulci zůstalo osm šípů. Jeden okamžitě nasadil na tětivu.

„Počkej s tím,“ nesouhlasil Jens. „Jednoho nebo dva možná zabiješ. A co pak? Sesypou se na nás.“

„Máš strach?“ Erik se na něj vyzývavě podíval. „Máš strach umřít v boji?“

„Já bych radši zůstal naživu,“ odpověděl Jens prostě a upřímně. „Ty ne?“

„Já se chci pomstít,“ opakoval Erik a v rozporu shrdinnými slovy se rozplakal.

„Já taky,“ Jens ho objal kolem ramen a přiměl ho, aby se skrčili pod nejnižší větve. 2 Drakkar

33Drakkar

Chvíli leželi a pozorně naslouchali. Neslyšeli niczvláštního, dokonce by si mohli myslet, že se už útočníci stáhli, avšak z dálky se občas ozvaly hlasy nebo kovové zařinčení.

„Jsou tam pořád,“ zašeptal Erik nenávistně.

„Jde jim hlavně o zbraně,“ odpověděl rovněž šeptem Jens. „Nevšim’ sis, jestli mají s sebou psy?“

„Ne,“ Erik zavrtěl hlavou. „Ale můžem to hned zjistit.“

Kupodivu, Jens tentokrát nebyl proti. Opatrně se plazili trávou zpět a vyhledávali přirozené úkryty. Před nimi se znovu vynořila kovárna. Vnikli dovnitř a s překvapením zjistili, že je prázdná. Ani Erdling, ani jeho pomocník Lars v ní nebyli.Nezůstalo tam také nic z jejich výrobků. Všechno železo zmizelo.

S Jensovou pomocí se Erik vyškrábal na drnovou, místy propadlou střechu, a skrčil se za komín. Zjistil, že tmaváskvrna na moři, které dříve nevěnoval pozornost, jsou čluny. Bylo jich několik desítek. Na břehu viděl postavy, které z dálky vypadaly jako mravenci. Domyslel si, že právě nakládají lup. Znovu ho roztřásla bezmocná nenávist. Několik polonahých mužů táhlo vzpouzejícího se Ruudova koně. Je ještě stáleněkdo v domě rodičů? To se nedalo určit. Do očí se mu opět tlačily slzy.

„Mají psy?“ zeptal se Jens už potřetí.

„Psy? Žádný nevidím.“

„Dobře. Pojď dolů.“

Erik seskočil. Zjistil, že Jens mezitím důkladně prohledal kovárnu. Našel koženou zástěru, rukavice, starou přikrývku a obrovskou košili s kápí.

„Co s tím?“ Erik se zatvářil pohrdavě.

„Musíme si najít dobrou skrýš a opatřit si něco k snědku,“ oznámil Jens, jako by se vůbec nic převratného nestalo. Erik chtěl vybuchnout, ale scházely mu síly. Jens s tím viditelně počítal.

„O něčem bych věděl,“ řekl Erik roztřeseně. Znělo to, jako by nevěřil, že nějaká budoucnost je vůbec možná. „Uprostřed 2 Drakkar

33Drakkar

týhle bažiny je pevnej ostrov. Hráli jsme si tam na vojáky,

jenže když se tam utopil Svend, všecky nás zbili a zakázali

nám to.“

„A trefíš tam?“ zeptal se Jens zhurta. Ta epizoda se mu zřetelně vybavila. Od Leifa tenkrát dostal výprask také on, omylem.

„Jo, myslím, že jo.“

Úkol Erika vzpružil. Přitom znovu potvrdil, že má výborné orientační schopnosti. Doprostřed bažiny totiž nevedla žádná mazlavá stezka, jak si Jens představoval. Naopak, museli se brodit rezavou vodou až po kolena, pak bahnem, rovněž po kolena, překonávat zátarasy z tuhé trávy, kořenů, živých iodumírajících křovin. Do takové houšti by se žádný rozumně uvažující člověk neodvážil.

Nakonec přece jen přišla pevná půda. Byla písčitá, rostly na ní malé pokroucené borovice. Pokrývaly ji husté koberce borůvčí. Vyhladovělí hoši se na borůvky okamžitě vrhli. Našli také několik velkých hub. Snědli je syrové, jak jinak.

Jens rozložil přikrývku. Byla stará, opotřebovaná a špinavá. Ale přece jen lepší než nic. Mohli se do ní zavinout aochránit se před podzimním chladem. Rozdělat oheň? Vyloučeno. Skrelingové jsou příliš blízko.

„Víš, já nespal celou noc,“ ozval se Erik vyčerpaně. „Já si na chvilku lehnu, jo?“

„Klidně,“ odpověděl Jens nepřítomně a mezi dva malé smrčky upevnil koženou zástěru, jež sloužila kovářiErdlingovi při práci. Jakpak dopadl sám Erdling? – táhlo mu hlavou. Co když v noci v osadě vůbec nebyl? Sigurd a Hauk šli stavět milíř. To je práce na řadu dní. Vrátili se? Jsou mezi mrtvými? A co stádo ovcí na travnatých pahorcích podél pobřeží?Skrelingům jistě neunikly, ale toho, kdo je hlídal, dostat nemuseli. To znamená, že pět nebo šest lidí mohlo masakru uniknout. Ale kde je hledat? Jak se s nimi spojit? Kdyby to dokázali, šance všech na přežití by se podstatně zvýšila. 4 Drakkar

35Drakkar

Jens se podíval na Erika. Všiml si toho, že se mu rána pod okem zanítila. Spal neklidně a přitom oběma rukama svíral Thorův luk. Co se mu teď asi zdá? Bojuje už se Skrelingy? Každopádně se mu dnes splnilo přání – přestal být chlapcem, který si na válku jen hraje, a stal se opravdovým vojákem, Vikingem, který se podle vzorů z hrdinských ság nesmí vzdát ani v nejzoufalejší situaci.

Nejzoufalejší situace, to je přesně ono, to je jejich případ. Jens znovu neklidně vstal a sešel k bahnité vodě. Měl pocit, jako by se nad nimi vzedmula nestvůrně obrovitá vlna, která je dříve nebo později stejně rozdrtí. Co mají dělat zevšeho nejdřív? Čekat, až útočníci odtáhnou? Zjistit, zda pobili opravdu všechny? Pohřbít mrtvé? Vyzbrojit se tím, co namístě zůstalo? A pak se vrátit do lesa, do hor? Jenže na Skrelingy můžou narazit kdekoli. Jak se utajit? Brzy napadne první sníh a stopy je prozradí. Jsou nalehko. Erik má sandály. On, Jens, je dokonce bos. Mají osm šípů a jeden nůž. Zdálo se mu, že ve svých úvahách opsal bezúčelný kruh a vrátil se opět na začátek. Co udělat nejdřív?

Erik se náhle probudil a zmateně se rozhlížel. Vzápětí si připomněl souvislosti a obličej se mu stáhl do trpící a zlé grimasy.

„Co se ti zdálo?“ zeptal se Jens unaveně.

„Nic,“ odsekl Erik. „Je něco novýho?“

„Ne.“

„Co budem dělat?“

„Co budem dělat?“ opakoval Jens. Přitom vytušil, že se k němu Erik tentokrát obrací jako k staršímu. Nesmí tedy přiznat svou bezradnost. „Bude pršet,“ řekl, aby získal čas. „Musíme se někde schovat.“

„Ale kde?“

„A co kdybysme se vrátili?“

„Kam?“

„Ty víš kam. Do lesa, tam, do skal.“4 Drakkar

35Drakkar

„Ty ses zbláznil,“ vybuchl Erik. „Na co?“

„Musíme něco ulovit,“ Jens překvapil sám sebe, jakodpovídal rozvážně, „musíme se najíst, udělat si zásoby, vyrobit si nějaký oblečení a boty. Jinak tu chcípnem.“

„Počkej,“ ožil náhle Erik. Na tětivu rychle nasadil šíp,protože na bažinu se právě sneslo hejno kachen.

„Neblbni,“ Jens mu znemožnil střelbu.

„Proč? Pusť mě!“ rval se Erik. Kachny tím vyplašil.

„Jak by ses k ní pak dostal?“ také Jens se rozehřál. „Půjdeš si pro ni? Zbytečně přijdem o šíp.“

To Erik musel nakonec uznat, i když neochotně.

Cesta zpět k potoku byla krušná. Erik se totiž dvakrátzmýlil a sám přitom zapadl až po pás. Kdyby tam byl sám, bahno by ho už nepustilo. Konečně, konečně se dostali do známých míst. Schovali se do houštin a dlouho poslouchali. Nic, běžné ptačí pípání a cvrlikání. Nic nesvědčilo o tom, že pár set sáhů odtud je vyvražděná vesnice. Začal se zvedat vítr.

Proplazili se hustým mlázím a úplně náhodou se dostali ven nad tmavou tůní, jež jim připomněla, jak včera, zhruba touhle dobou, tady chytali ryby. Erik se na okamžik zastavil a podíval se zpět. Včera odtud viděl několik sloupů kouře, připomněl si, dnes ráno jeden. To vše bylo pryč. Oblohazářila nezkalenou modří.

Zatím Jens šel tvrdošíjně dál, i když myslel na totéž.Nahlas to však neřekl. Kdyby Erik neměl ten bláznivý nápad s rybolovem u jezera, byli by teď už oba mrtví.

Také les byl prázdný a pustý, stejně jako včera. Ale jak rozdílně ho vnímali dnes. Osekané kmeny, pařezy, větveuklizené do pravidelných hraniček, to vše je oslovovalo skrytým významem, jako by šlo přinejmenším o runové* památníky dřívějších generací.

K tomu se přidaly obavy. Nad nimi se totiž neustále ozývalo krákání vran. Jsou to však opravdu vrány? Nemůže to být signál? Za každým větším stromem se mohl skrývat * Kameny s nápisy pocházejícími pravděpodobně z 10. století..

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení

její plné verze je možné v elektronickém obchodě

společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist