načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Drahomíra - Důstojná sokyně kněžny Ludmily - Oldřiška Ciprová

Drahomíra - Důstojná sokyně kněžny Ludmily
-11%
sleva

Kniha: Drahomíra
Autor: Oldřiška Ciprová
Podtitul: Důstojná sokyně kněžny Ludmily

- Drahomíra se po smrti svého muže knížete Vratislava dostane do ostrého sporu s tchyní Ludmilou. Osamocená kněžna nese velmi nelibě Ludmilin vliv na jejího syna Václava. Prudkou zášť, ... (celý popis)
Titul je skladem 2ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  269 Kč 239
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Médium / forma: Tištěná kniha
Počet stran: 215
Rozměr: 205mm x 135mm x 22mm
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
Vazba: pevná
Umístění v žebříčku: 197. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
Téma: Drahomíra ze Stodor, česká kněžna, asi 890-asi 935
Novinka týdne: 2019-18
EAN: 9788075438218
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Drahomíra se po smrti svého muže knížete Vratislava dostane do ostrého sporu s tchyní Ludmilou. Osamocená kněžna nese velmi nelibě Ludmilin vliv na jejího syna Václava. Prudkou zášť, která ji sžírá, dokáže zmírnit jen láska k dávnému příteli. Ovšem ani něžné city nezastaví plánovanou vraždu, která změní jak Drahomíru samotnou, tak i politiku v Čechách. (důstojná sokyně kněžny Ludmily)

Kniha je zařazena v kategoriích
Oldřiška Ciprová - další tituly autora:
 (e-book)
Bílá princezna Bílá princezna
Zhubni a nezblbni! -- Super deník pro náctileté s recepty k sežrání Zhubni a nezblbni!
 (e-book)
Hříšná královna Hříšná královna
Netahej vlka za ocas Netahej vlka za ocas
Špalíček pohádek Špalíček pohádek
Konec rodu Slavníkovců -- Napínavé příběhy z českých dějin Konec rodu Slavníkovců
 
Ke knize "Drahomíra - Důstojná sokyně kněžny Ludmily" doporučujeme také:
4 záhadné příběhy Čtyřlístku 4 záhadné příběhy Čtyřlístku
Poslední láska císaře Karla Poslední láska císaře Karla
Vzpomínky vyblednou Vzpomínky vyblednou
Na psí uši Na psí uši
Na obtíž Na obtíž
Naštvaná vdova Naštvaná vdova
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky



knížectví Stodoranů, 906

D

va dny poté, co Draga odhodila břímě Darenovy i své touhy – nebo

v to alespoň doufala – se věci úplně změnily.

Princezna si chtěla ráno vyjet jako obyčejně, doprovázená jenom Tunnou a Gommonem, neboť se snažila držet Darena od těla. Jenomže nějaké povinnosti pořád měl a toho rána jako by se po něm slehla zem.

Draga cítila, jak v ní narůstá podráždění, které se však brzy proměnilo v obavy. Odpoledne musela strávit s knězem Hanušem, a to jí také nepomohlo, nebyla schopná aspoň předstírat zájem. Pak konečně zachytila slova:

„... beránek boží byl nevinný, a ukřižovali jej, aby nás tím vykoupil z pekelné moci. Kolik radosti je v jeho oběti...“

„Ne, nechci se stát obětí!“ vykřikla Draga.

Kněz strnul:

„O čem to mluvíš, panno?“

„Já... já nevím, otče,“ zakoktala Draga. „A odpusť, teď musím pryč.“

Hanuš se nadechl:

„Ale –“

„Vím, že se moc snažíš a já ti žádnou radost nedělám, ale se mnou si nelámej hlavu. Já se nebeské blaženosti zřejmě nikdy nedočkám, protože si ji nezasloužím!“ Drahomíra Důstojná sokyně kněžny Ludmily

Oldřiška Ciprová




Drahomíra

Draga vyběhla z místnosti, v očích ji pálily slzy. Zamířila přímo za Tunnou a Gommonem. Přelétla je pohledem a zamračeně vykřikla:

„Kde celý den vězí Daren?“

Bylo jí úplně jedno, jak její dotaz zní.

„Daren je pryč,“ odpověděl Tunna stručně.

„Jak to myslíš, že je pryč?“ Princezně se sevřel žaludek, srdce jí udělalo divoký kotrmelec.

„Tvůj otec ho vyvázal ze služby.“

Draga chvíli stála jako přimrazená, potom se mlčky otočila a vkročila do síně. Služky právě uklidily a nové rákosí na podlaze vydávalo pod jejími kroky sladkou vůni usušené trávy. Draga se posadila na stoličku u ohniště a nehybně zírala do ohně. Po tváři se jí koulely slzy jako hrachy.

Najednou za sebou uslyšela kroky. S nadějí se obrátila, jenomže přicházel pouze Tunna. Zastavil se před princeznou a podal jí pohár s vínem.

Draga jen zavrtěla hlavou – copak ji tohle může utěšit? – ale pak si pohár přece jenom vzala.

„Náš bratr musel odejít,“ řekl družiník tiše. „Už tu pro něj nebylo místo, sám to tak řekl.“ Mluvil klidně, jako by sděloval něco obyčejného.

„Kvůli mně?“ vyklouzlo princezně mimoděk a pevně sevřela pohár.

„Neříkal, a my se neptali,“ odpověděl Tunna pořád stejně klidně, ale princezna zahlédla, jak Gommon, který nikdy moc nemluvil, sevřel rty a přikývl, jako by si potvrzoval pravdivost nějaké pomluvy.

Draga se zhluboka napila vína a rychle ho spolkla. Pak zvedla pěst. Družiníci se ani nehnuli, jen napjatě čekali, co se z toho vyvrbí. Podívala se jim do tváře, každému z nich zvlášť, potom se od nich odvrátila a mrštila pohárem o zeď. Víno se rozstříklo na světlé stěně jako kapky krve.

To krvácí moje srdce, chtělo se princezně vykřiknout. Protože už nikdy neuvidím Darena! To přece není možné, to nesnesu! Proč jsem ho odehnala?

Začala se divoce rozhlížet kolem sebe, jako by doufala, že když se bude dívat opravdu pořádně, objeví Darena někde mezi stíny v temném koutě – tak nenadále, jako se to stalo toho prvního dne.

Potom se ve vchodu do síně přece jen objevila jakási postava, ale byla to chůva.

Na druhé straně, uvědomila si Draga, chůva přece vždycky ví o všem, co se kde v hradišti šustne.



Drahomíra

„Margito!“ Draga se k ní rozběhla. „Nevíš, kam šel?“ Snažila se šeptat, ale spíš tu otázku vykřikla.

„Kdo, paní?“

„Neptej se tak hloupě. Daren.“

Stará žena na ni pohlédla kalným pohledem plným hořkosti. „Říkala jsem, že ti tahle láska nic dobrého nepřinese. Podívej se na sebe, má paní! Vlasy se ti ježí, jsi bledá a přepadlá. Navíc jsi neopatrná a o tom, co cítíš, si už štěbetají i vrabci na střeše. Je to ostuda, kam tě to přivedlo.“

Princezna se rozhodla, že si nebude všímat tónu, jakým s ní chůva hovoří, a obrnila se trpělivostí.

„Ty určitě víš, kde je.“

„Proč bych to měla vědět? Nesvěřil se mi, má paní. Ale jedna věc se mi donesla. Že řekl tvému otci, že chce jet hodně daleko. A náš pán mu věnoval koně.“

Margita se naklonila k princezně ještě blíž a špitla:

„Daren byl blázen, když si myslel tak vysoko. Ale to, žes to s ním ukončila, ta zrada, paní, ho strašně ranila.“

„Jak to mám napravit, když nevím, kde ho najít?“ zvolala princezna zoufale.

„Čerta starého napravit! Co to zas povídáš? Ty nemáš co napravovat, dítě, když jsi konečně vzala rozum do hrsti a pustila ho k vodě.“

Margita by s Dragou nejradši zatřásla.

„Jsi stodoranská princezna a nevěsta českého knížete, má paní. On je nájemný zabiják, sluha, družiník, cokoli chceš, jenom ne někdo, kdo by na tebe mohl pomýšlet.“

Draga stála jako sloup a v očích se jí zračila směsice zoufalství, zlosti a smutku.

Stařena hodila hlavou a vzdychla. „Buďme rádi, že už je někde za horama.“

„Ale... mě to bolí,“ hlesla princezna. „Už nikdy nebudu šťastná. Už nikdy nebudu milovat.“

„Kdopak by se u urozené ženy staral o štěstí. A taky, láska není nic pro urozené panny, má paní, tohle si pamatuj,“ pronesla Margita vážně. „Ty víš, co tě čeká, čí jsi nevěsta, čí budeš žena a komu budeš rodit děti. V tomhle musíš najít svoje štěstí, a možná nakonec najdeš i lásku. Jenom musíš být rozumná.“

Princezna na ni chvíli zírala, jako by se snažila pochopit, co chůva řekla, potom se odvrátila a uhodila pěstí do stěny se stejnou prudkostí, s jakou rozbila pohár.



Drahomíra

„Nechci to! Nic z toho nechci!“ vykřikla. „Vždyť to, co mi říkáš, je strašné.“

Na hřbetu ruky jí vytryskla krev. Draga hlasitě zasténala, opřela se o stěnu a ztěžka oddechovala.

Margita zavolala na civícího Tunnu, aby přinesl další pohár vína, pak chrstla víno na ránu, utrhla si kus sukně, ránu ovázala a pevně obvaz utáhla.

Draga pořád sténala.

„Pšt...,“ chlácholila ji chůva. „Na tohle neumřeš. Ani na marnou hloupou lásku.“

„To nevíš,“ temně pronesla Draga. „Když na to přijde, třeba se zabiju, vlastní rukou se zabiju!“

„To neuděláš,“ broukla Margita.

„A kdo mi v tom zabrání?“

„Já, moje jehňátko. Ve dne v noci tě budu hlídat, a pěkně si počkám, až se jednoho dne probudíš a zjistíš, že tě ta láska už tolik nebolí.“

„Takový den nepřijde.“

„Ale ano, a brzy.“

„Nevěřím.“

„Tak počkáme pár dnů a potom si to povíme.“

Draga pozvedla ruku, pohlédla na obvaz, který zrudl krví, a dutě vzlykla. Cítila, že je v koncích. Popravdě – vztáhnout na sebe ruku se jí nechtělo. Za prvé věděla, že by se to nelíbilo novému Bohu – už se ho začínala bát a on to považoval za smrtelný hřích. Za druhé se jí chtělo žít, svět kolem sebe měla ráda a nechtělo se jí ho opustit. Zároveň cítila, že zranění, které utrpěla, je smrtelné.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist