Kniha: Dračí rytíři (3): Bouřkový drak - J. R. Castle

76

„Hmm,“ zamumlal Quinn. Thea má pravdu;poslední dobou se po Černé gardě podezřele slehla zem.

„Možná se všichni chumlají v pohodlí kasáren,projídají se a propíjejí našimi daněmi.“

„Lituješ, že jsi od nich utekl?“ zeptala se Thea,

napůl s úsměvem.

„Při všech bozích, ne!“

Vítr se znovu zvedl, přivlál s sebou pár tančících

sněhových vloček. Quinn prudce nasál vzduch skrz

zuby. „A tenhle ostrov pojmenoval ‚Zlaté slunce‘

kdokoli, určitě ujížděl na zkvašeném rulíku. Vždy

mrzne!“

„Za to vlastně, myslím, můžou právě bohové,

Quinne. ‚Na východ Císařského ostrova umístilizlaté slunce a na západ stříbrný měsíc, aby lid poznal

jejich dílo.‘ Kniha vzniku, kapitola první, verš šestý.“

„Nikdy bych do tebe neřekl, že budeš tak pobožná.“

Thea pokrčila rameny. „Nejsem. Ale tohle jepěkný příběh.“

„Když už je řeč o knížkách, jak pokračuješ s tou,

co ti dala paní Onyx?“

Thea se najednou rozzářila. Knihu černých kouzel

vytáhla ze záhybů v šatech a otevřela si ji na klíně.

„Jde to skvěle! Už jsem se naučila tři z hlavních

glyfů a už skoro umím sassenavské zaklínadlo.

I když je tam jedno záludné místo, kde člověk musí

tak trochu škytat, protože je napsané v zapomenutém jazyce starších a tak se to vyslovuje...“ Její hlas

zeslábl, když Quinn zvedl ruku.

„Kratší verzi tam nemáš?“ zeptal se.

„Svedu toho te víc.“ Thea se zazubila jako vlk.

„A co ty? Co ta dračí krev, která ti koluje v žilách?“

Quinn se zadíval na obrys své ruky, vprosvítajícím světle ohně mu kůže zářila krvavě rudoubarvou. Dračí krev, pomyslel si. Sotva tomu dokázal

věřit.

Za posledních pár týdnů se o sobě dozvěděl věci,

o kterých se mu ani nesnilo. Pro začátek to, že je

drakokrevný – dokáže se proměnit v draka. A jako by

to nebylo málo, jeho dračí krev je královská. Quinn

je ztracený potomek císaře a císařovny.

Jeho otec, císař Marek, byl zemský typ draka, měl

tudíž moc nad kameny, nerosty a kovy. Quinn věděl

určitě, že zdědil tu samou moc, a způsob, jakýmroztavil hrůzostrašného kamenného trolla na kaši, to

vlastně jen potvrzoval. Dokáže toho ještě víc, tím si

byl jistý. Dote měl ale stěží čas své nové schopnosti

prozkoumat alespoň povrchně.

„Měli bychom trénovat,“ prohlásil. „Zabijeme tím

nějaký čas, než se Ulric s Ignusem vrátí.“

Thea pohlédla vzhůru na houstnoucí sníh. „Dobrý

nápad. Snad přitom zapomenu i na to, jak je hnusně.“

Quinn si mnul ruce, dokud ho nepálily. Poblížležel balvan velký zhruba jako jeho hlava. Nadechl se

a začal se soustředit.

„Co to děláš?“ zajímalo Theu.

„Chci ho roztavit!“

„Proč?“

„Jen koukej,“ procedil Quinn skrz zatnuté zuby.

Cítil, jak z něj vyzařuje síla, hromadí se mu mezi

rukama a vystřeluje do kamene.

Proměň se, přikazoval mu v duchu. Změň tvar...

Thea přihlížela, plameny jí rozjasnily pihy, zatímco kámen se před nimi ohýbal a kroutil. Byla to

pevná žula, Quinn ji ale silou vůle tvaroval, jako by

šlo o měkkou hlínu. Vytáhl z ní dvě nahruboudělaná křídla, z vršku vyboulil hlavu a předek zašpičatil

v zobák, potom přidal dvě krátké tlusté nožky.

98

„To je pták!“ smála se Thea.

Quinn si z čela setřel pot. „A je to. Na prvnípokus to ujde, ne?“

„Docela určitě. Te je řada na mně. Tak schválně...“ Thea knihou kouzel listovala, dokud nenašla

stránku zaplněnou runami připomínajícími trny apařáty. Otevřenou knihu přidržovala jednou rukou,druhou gestikulovala. „Verem, vita, aeolus!“

Kamenný pták sebou škubl. Sklapl zobák. Vydal

jediný chraptivý skřek a zatřepal křídly, jako by chtěl

vzlétnout.

Thea nespokojeně svraštila nos a něcozamumlala. Pták se potichu vznesl. Její prst se hýbal spolu

s ním, jako by je spojoval neviditelný provázek.

Quinn zatleskal. „No tak, maličký! To zvládneš!“

„Trochu mu s tím pomůžu,“ smála se Thea.Zvedla ruku a pták, pořád nemotorně třepetající křídly,

vyletěl na zasněženou noční oblohu nad nimi.

Obloha se bez varování rozjasnila. Z jednohokonce na druhý se přehnal závoj ostrého modréhosvětla. Mraky nad nimi ustoupily.

Quinn vyskočil na nohy. Thea vzdychla. Přestala

se soustředit. Kamenný pták náhle znehybněl, spadl

jako cihla a roztříštil se o skálu.

„Co je to?“ divil se Quinn.

„Serafínská záře!“ špitla Thea. „Pochopitelně...

Takhle vysoko v horách je vidět jasně.“

Quinn na rozvlněnou světelnou show před nimi

hleděl s úžasem. Nebyl si jistý, jestli ji způsobila

kouzla, nebo příroda, nebo nějaká podivnákombinace obojího. Tajuplné světlo v sobě mělo krásu, ale

Quinn cítil, že se mu do nitra loudí děs. Schylovalo

se k něčemu zlému. Cítil to ve vzduchu.

„Podívej!“ Prudce zvedl ruku, ukazoval na místo,

kde se v mlhavém světle objevily nepravidelné tmavé

díry. Ne, žádné díry – oči. Potom se světlem pod

nimi prořízla hrozivá ústa. Před Theou a Quinnem

se formoval obraz strašlivého obličeje, vysokého

stovky metrů. Obličeje, který znal.

Quinna zaplavila nenávist, vycenil zuby. „Vayn!“

Obrovská tvář se zasmála a smích burácel dolů po

úbočí, rozvířil prachový sníh. Quinn zůstal namístě, zlostně hleděl na obraz císaře – samozvance,tyrana a muže, který zavraždil jeho rodiče.

„Milé děti, jste velmi daleko od domova,“ řekl

Vayn škodolibě. „Myslíte si, že má ta vaše ubohá

vzpoura nějakou šanci, když jste te osvobodiliUlrica a Ignuse? Bravo. Dva mocní dračí rytíři...prosáček a vztekloun!“

Quinn se nadechl, aby se hlasitě vzepřel přímo

před Vaynem, ale Thea ho chňapla za ruku. „Ani

muk,“ sykla mu do ucha. „Jinak nás zasype lavina.“

Vaynovy rysy se zkřivily, už ne ve výsměch, ale ve

výraz ábelského vzteku. Když promluvil, hlas se

mu zvedl ve vřískot. „Dbej mé rady. Zalez zpátky

tam, odkud jsi přišel, malý červe, a schovej se. Pokračuj, a varuju tě – mí lidé jsou všude. Najdu si tě,

a jakmile se mi to podaří, pověsím tvé zubožené tělo

na ze paláce jako varování pro všechnu ostatnídrakokrevnou špínu!“

Znetvořený závoj světla se zničehonic zhroutil

a dohasl, jako by Vaynovu zlost nedokázal unést.Výhružná tvář alariského vládce zmizela.

Quinn s Theou stáli, ztěžka oddechovali, dívali se

jeden na druhého.

„Jen pro jistotu,“ Thea se nervózně usmála, „tu

možnost ‚utéct a schovat se‘ si nevybereme, že ne?“

+1 slovo prosím

1110

„Ty můžeš, jestli chceš,“ řekl Quinn. „Jáosvobodím zbytek dračích rytířů. A Vayna svrhneme.“Poadl další kus dřeva a prudce ho hodil do ohně.Vylétla sprcha jisker. „Pokud mě to divadélko mělo

zastrašit, nepovedlo se.“

Thea se na něj pochybovačně podívala, ale držela

jazyk za zuby.

Quinn civěl do ohně a přemýšlel nad tím, jakdaleko se už dostal. Jen o pár týdnů dřív žil s tetou

Martou na odlehlém ostrově Yaros, kde se nikdy nic

podstatného nedělo. Pak jednoho dne přišel Vaynův

černý gardista verbovat nové rekruty. Spolu s Theou,

rovněž odvedenou k výcviku, utekli a odhalilipravdu o Quinnově skutečném původu.

Dle ofi ciálního příběhu hlásaného Vaynem dračí

rytíři zradili a zavraždili císařskou rodinu. Quinn už

te věděl, že to je lež. Věrní dračí rytíři byli posláni

do vyhnanství a přinuceni nosit kouzelné okovy, jež

je připravily o schopnost se proměnit.

Vedeni kouzelným zlatým mečem, zděděným po

jeho otci císaři, se Quinn s Theou vydali všech šest

dračích rytířů osvobodit a povstáním sjednotitAlariské ostrovy. Doposud se k nim připojili ohnivý

drak Ignus a stínový drak Ulric a začínaly se šířit

zvěsti o revoluci. Pořád ale před sebou měli dlouhou,

nebezpečnou cestu.

„Jsou zpátky!“ zakřičela Thea.

Z nebe se tiše snesli dva draci a přistáli na horské

stezce. Quinn spěchal k nim. „Ignusi! Ulricu! Kde

jste tak dlouho?“

„Museli jsme si být jistí! Ostrov Zlaté slunce je

protkaný průsmyky a úzkými pěšinami,“ zaduněl

Ignus.

„Dokonalými místy pro útok ze zálohy,“ dodal

Ulric. „Ale jediní černí gardisté, které jsme zahlídli,

se mačkají v údolích.“

„Tak na co čekáme? Jsme tu kvůli bouřkovému

draku Nordovi, nebo ne? A meč nám ukázal, že je

blízko. Tak ho poj me najít!“

Ignusovi očima krátce probleskl oheň. „Ano, je

někde blízko. Zdá se, že v domově svých předků,

Zlaté citadele, která je jako orlí hnízdo posazena na

nejvyšší, nejpustší hoře tohohle ostrova.“

„Budeme tam muset doletět,“ vysvětlil Ulric.

Quinn pokrčil rameny. „Klidně.“ V duchu sesoustředil, naslouchal tepání dračí krve ve svých žilách

a donutil se proměnit.

Tělem mu projel prudký záchvěv a přiměl hopadnout na ruce a kolena. Kůže se mu pokrylaskvrnami, zkrabatila a proměnila ve zlaté šupiny, které se

ve světle ohně leskly. Kosti mu praskaly, jak se mu

prodlužoval krk a čelist. S chvilkovým vypětím sil

a zvukem připomínajícím napínající se plachty mu

ze zad vystřelila dvě ohromná křídla.

Během pár vteřin se z Quinna stal zlatý drak.Obrovský hrudník se mu vzdouval jako měch. Už tomu

přicházím na kloub, pomyslel si.

Thea na něj ohrnula nos. „Vejtaho,“ zamručela.

Ale stejně se mu vyšplhala na záda.

Všichni tři draci mávali křídly, až kolem nichtančil vír sněhových vloček, a spolu s Theou se vznesli...