načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dračí hrozba - Mark Cheverton

Dračí hrozba

Elektronická kniha: Dračí hrozba
Autor:

Boj za záchranu Minecraftu vrcholí! Nedobrovolný hrdina Gameknight999 a hrstka jeho přátel vyvedli armádu NPCéček do serveru se Zdrojem a stojí před nimi poslední výzva. Ta je ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Boj za záchranu Minecraftu vrcholí! Nedobrovolný hrdina Gameknight999 a hrstka jeho přátel vyvedli armádu NPCéček do serveru se Zdrojem a stojí před nimi poslední výzva. Ta je ovšem zdaleka nejtěžší, jaké kdy čelili. Netherský vládce Malakoda a král endermanů Erebus našli strašlivé spojence, mocné stínové řemeslníky, a navíc dál vězní statečnou Lovkyni. Pokud chce Gameknight pomýšlet na spásu Minecraftu i sebe samého, musí Lovkyni osvobodit. Jen s ní po boku má totiž naději, že získá dva mocné klíče ke Zdroji dřív, než armáda nestvůr.

Související tituly dle názvu:
Dračí hrozba Dračí hrozba
Cheverton Mark
Cena: 142 Kč
Draci v hrnci chrlí nové nápady Draci v hrnci chrlí nové nápady
Teslíková Kamila, Strýčková Jana
Cena: 222 Kč
Dračí rytíři (2): Stínový drak Dračí rytíři (2): Stínový drak
Castle J. R.
Cena: 177 Kč
Archibaldovo obří pexeso draci Archibaldovo obří pexeso draci
Kolektiv
Cena: 263 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Gameknight999 sága

Neoficiální Minecraft dobrodružství

Overworld útočí

Bitva o Nether

Dračí hrozba



Copyright

DRAČÍ HROZBA

Gameknight 999 sága, kniha třetí. Neoficiální Minecraft dobrodružství

© Gameknight Publishing, s. r. o., 2014

Dračí hrozba je původní dílo fan fiction na Minecraft, které není propojeno

s Minecraft nebo MojangAB. Jedná se o neoficiální dílo, které nebylo

sankcionováno ani schváleno tvůrci Minecraftu.

Dračí hrozba je beletristické dílo. Jména, postavy a události jsou výsledkemautorovy představivosti, nebo jich je užíváno fiktivně. Jakákoliv podobnost seskutečnými událostmi nebo postavami, žijícími či zesnulými, je čistě náhodná.

Minecraft

®

je oficiální obchodní značkou MojangAB

Minecraft

®

/TM & © 2009–2013 Mojang / Notch

Veškeré vlastnosti Gameknighta999 v tomto příběhu jsou zcela smyšlené

a nepředstavují skutečného Gameknighta999, jenž je pravým opakem své

postavy v této knize, úžasný a láskyplný člověk.

Technický konzultant – Gameknight999

Copyright © Mark Cheverton, 2014

Translation © Ondřej Kronich, 2016

Cover Illustration © JiaSen, 2016

Cover Art © Lukáš Tuma, 2016

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2016

ISBN(eub) 978-80-7557-253-0

ISBN (mobi) 978-80-7557-254-7

ISBN (pdf ) 978-80-7557-255-4


Pro ty, kteří trpí v tichosti


7

Co je Minecraft?

Minecraft je neskutečně kreativní hra, která se dá hrát buďon

line s lidmi z celého světa, nebo ji můžete hrát jen tak s přáteli či

zcela sami. Je to sandboxová hra, která dává uživateli možnost

vybudovat úžasné stavby z texturovaných kostiček nejrůznějších

materiálů  – kamene, hlíny, písku a  pískovce... Běžné fyzikální

zákony zde neplatí, protože je možné postavit stavby v tzv.krea

tivním módu, který popírá gravitaci a nevyžaduje, aby měly stavby

jakoukoliv viditelnou oporu. Níže můžete vidět Gameknightovu

vesmírnou stanici, kterou vybudoval na svém serveru.

Kreativita, kterou tento program nabízí, je neuvěřitelná; lidé

stavějí celá města, civilizace visící z útesu... a dokonce i města

v oblacích. Nicméně skutečná hra se hraje v módu Kdo s koho.


8

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

V tomto nastavení jsou uživatelé vrženi do světa kostičekdoslova bez čehokoliv kromě základního vybavení. S vědomím, že se

rychle blíží noc, musí uživatelé sehnat zásoby: dřevo, kamení,

železo atd., aby mohli zhotovit nástroje a zbraně a byli schopni

se bránit, když se objeví příšery; noční doba je totiž skutečně

dobou příšer.

Pro získání zásob musí hráč vytvořit doly, kopat hluboko do těla Minecraftu v naději, že narazí na uhlí a železo, dvě nezbytně nutné suroviny k tomu, aby bylo možné vyrobit železné zbraně, jež jsou nutné k přežití. Během kopání narazí uživatelé na jeskyně, lávou zaplavené komnaty a třeba i na vzácné opuštěné doly či kobky, kde na své objevení čekají poklady; ale tyto chodby a místnosti hlídají stvůry (zombíci, kostlivci a pavouci), které čekají, až lapí neopatrné.

Přestože se země hemží monstry, hráč není sám. Existujírozsáhlé servery, kde hrají stovky uživatelů, kteří sdílejí společný prostor a zdroje spolu s ostatními tvory v Minecraftu.Po povrchu minecraftího světa jsou rozesety vesnice spolu s NPCéčky (nehráčskými postavami), která tyto osady zabydlují. Vesničané se hemží ve vesničkách a dělají všechno, co vesničané obvykle dělávají, a ve svých obydlích schovávají truhlice s poklady;někdy velké, jindy bezvýznamné. Když se dají uživatelé s těmito NPCéčky do hovoru, mohou směňovat položky za vzácnédrahokamy nebo přísady do lektvarů – a stejně tak mohou získat luk či meč.

Tato hra představuje neuvěřitelnou platformu pro tvořivéjedince, kteří milují stavění a  tvoření, ale nejsou omezeni čistě na stavění budov. S prvkem nazývaným rudit mohou uživatelé vytvářet ve hře elektrické obvody a tyto ruditové obvody používat


9

Co je MineCraft?

k pohánění pístů a dalších zařízení, díky čemuž se dají budovat

i složité stroje. Lidé dokonce už vytvořili hudební přehrávače, plně

použitelné osmibitové počítače a složité minihry uvnitřMinecraf

tu; to vše poháněné ruditem. Se zavedením příkazových bloků

ve  verzi 1.4.2. se otevřely možnosti pro příkazové řádky, které

by řídily mechaniku hry. To obohatilo minecraftové programy

po celém světě o nový aspekt a umožnilo to vytvářet ve hře ještě

složitější mechanismy. Krása toho všeho spočívá v tom, že to není

pouhá hra, ale operační systém, jenž umožňuje uživatelůmvy

tvořit vlastní hry a vyjádřit se způsobem, který před Minecraftem

nebyl možný. Dalo to všem dětem různého věku a pohlavímož

nost vytvářet unikátní hry, vlastní mapy a PvP (hráč proti hráči)

arény. Minecraft je hra plná vzrušující tvořivosti, napínavých bitev

a hrozivých tvorů. Je to čisté plátno plné neomezených možností.

Co dokážete vytvořit vy?



11

Vzkaz od autora

Mnoho z vás zná příběh o tom, jak jsem se dostal k sepsání těchto

knih. Jestli ne, podívejte se na začátek knihy Overworld útočí nebo

Bitvy o Nether. Dojaly mě všechny ty pozorné e-maily, které jste

mi poslali na mou webovou stránku www.markcheverton.com.

Děkuju všem svým čtenářům za ta povzbudivá slova. Z vašich

dopisů jsem se dozvěděl, že škodičství a kyberšikana je něco, co

zažilo až příliš mnoho z vás – a to mě rozesmutnilo. Doufám, že

moje knihy trochu pomohou vypořádat se s šikanou, se strachem

a úzkostí, která s tím jde ruku v ruce.

Za  svého života jsem se sám seznámil se šikanou osobně a na konci knihy o tom budu mluvit. Doufám, že Dračí hrozba a mé vlastní chyby pomohou těm z vás, kteří zakoušejí to samé, co jsem osobně zažil jako kluk. Buďte silní a nebojte se promluvit.

Děkuju vám všem, kteří jste mi poslali e-maily. Vážím si všech vřelých komentářů – jak od  dětí, tak od  rodičů. Pokouším se odpovědět na všechny e-maily, které dostanu, ale omlouvám se, pokud jsem na někoho zapomněl; bylo jich fakt hodně. Na svou webovou stránku chci přidat další věci, abych umožnilfanouškům série Gameknight999 vyjádřit se, podělit se o  myšlenky a  ukázat jejich screenshoty z  Minecraftu. Rád bych vás vyzval, abyste vybudovali nějakou scénu z jedné z mých knih a poslali ji na zmíněnou webovou stránku. Já tyto obrázky nahraju, aby se na ně mohl každý podívat.

Vyhledejte si nás, Gameknighta999 a Monkeypantse271.Neustávejte ve čtení, buďte hodní a dávejte pozor na creepery.

Mark Cheverton


12

Kapitola 1

Konečná bitva

Gameknight999 proplouval stříbřitou mlhou a v každičkém nervu

mu pulsovala hrůza. Něco se mělo stát... něco špatného! A on nějak

věděl, že se nemůže vyhnout smrtícím následkům.

Postupně se oblak začal pročišťovat a  on zjistil, že se nachází na  rozsáhlé náhorní plošině na  vrchu velké skalnaté hory. Když se stříbřitá mlha usadila u země, zpoza mlžného závoje se začaly vynořovat jakési postavy... NPCéčka, všechna obrněná a se zbraní v ruce; byli to přeživší obránci Minecraftu.

Gameknight pocítil vedle sebe něčí přítomnost, proto se obrátil a spatřil, že vedle něj stojí Řemeslník a Zedník. Tiše spolurozmlouvali, obličeje zachmuřené a  odhodlané. Zadívali se přes náhorní plošinu na širou pláň, která se rozkládala u paty hory. Zdálo se, že se zářivou mlhou, která zakrývá zem, něco pohybuje... něco rozzuřeného... něco, co přináší bolest.

Znamená to, že je to sen? pomyslel si. Ta zářivá mlha se, jak se zdá, vyskytuje ve všech podivných snech, které poslední dobou mívám.

Nedokázal to vysvětlit, ale něco uvnitř mu říkalo, že se dívá do budoucnosti... že vidí svou vlastní budoucnost. A z nějakého důvodu se kvůli tomu pocitu chvěl strachem, jak si uvědomoval realitu toho, co se mělo stát.

Měl být svědkem své vlastní smrti a konce Minecraftu.

Otřásl se a obrátil se zpět ke svým přátelům. Vedle Zedníkaspatřil Lovkyni, která stála pevně a silně, očarovaný luk v ruce, a nyní


13

KAPITOLA 1 KONEčNÁ BITVA

věděl jistojistě, že toto je sen. Vypadala ztrhaně a vyčerpaně, téměř

průsvitně, ale v jejích očích viděl vražedný hněv.

Jak tohle může být budoucnost, když Lovkyni už na minulém serveru Malakoda s Erebem zajali jako rukojmí? pomyslel siGameknight. Jak je tohle možné?

Gameknight se rozhlédl po plošině a zjistil, že byla pokrytáněčím, co vypadalo jako majáky, průsvitné skleněné kostky, z jejichž útrob sálalo světlo uvězněné uvnitř. Viděl tu celé pole majáků; stovky, možná tisíce. Ale zvláštní bylo, že byly všechny temné – až na dva. Jeden zářil jasně a přímo do nebe vysílal zářivý kužel bílého světla. Byl větší než ostatní, ve skutečnosti byl obrovský, vyšší než jakékoliv NPCéčko, a jeho základna byla obklopenádiamantovými kvádry, které vysílaly paprsky ledově modrého světla do nebe. Světlo bylo tak jasné, že vytvářelo dojem spalujícího horka, jako by se kdokoliv, kdo se dotkne zářícího paprsku, měl okamžitě vypařit. Všechny ostatní majáky byly normální velikosti, i když vypadaly v porovnání s oním jedním maličké. Pouze jeden z menších majáků zářil světlem a jeho oslnivý paprsek vypadal stejně horký a smrtící jako jeho větší příbuzný.

Co se to tu děje? pomyslel si Gameknight. Co tu dělám? K čemu je ten maják? Je tohle Konečná bitva o Minecraft?

Gameknight viděl, že každý na vrchu hory má ve tváři vepsány strach a  nejistotu. Před nimi se nacházelo strmé schodiště, které vedlo od plání dole až na plochý vrchol hory, kde stáli. Byla tojediná cesta na plošinu majáků; strany náhorní plošiny byly příkré a nezdolatelné.

Gameknight sledoval, jak se Zedník zadíval dolů po  svažitém kopci a prozkoumával krajinu. Pak se obrátil a zaměřil na něj své zelené oči.


14

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

„Už přichází,“ řekl chmurným hlasem. „Musí tam být tak pět set stvůr, možná tisíc, všechny hned za Erebem.“ Zvedl hranatou paži a  pohladil si svůj jemný, pěstěný vous; oči mu těkaly po  tvářích válečníků. „Bojím se, že neexistuje způsob, jak tu hordu zastavit. Minecraft je odsouzen ke zkáze.“

Ke zkáze? pomyslel si Gameknight. Jestli je tohle budoucnost, znamená to, že bitvu o Minecraft prohrajeme?!

Chtělo se mu křičet, říct jim, aby to nevzdávali, ale hlas mu vypověděl službu. Cítil se uvězněn ve vlastním těle, neschopen udělat cokoliv jiného, než být pouhým bezmocnýmpozorovatelem.

„Neupadej v  zoufalství, Uživateli-jenž-není-uživatelem,“ řekl Řemeslník, jehož moudrý hlas se rozléhal po horském vrchu.„Udělal jsi všechno, co se dalo. Není hanba prohrát, když člověk udělal maximum.“

„O čem to mluvíš?“ odsekla Lovkyně a její hlas znělGameknightovi snově a  neskutečně. Vypadala průhledně, jako by nebyla zcela přítomná a její osud byl stále nejistý. „Když prohrajeme, tak prohrajeme. Na tom není nic, na co bychom mohli být hrdí.“

Gameknight se otočil a podíval se na Řemeslníka. Mladý chlapec se starýma očima k němu vzhlížel, na tváři výraz smutku.

„Mrzí mě, že jsme nemohli udělat víc,“ řekl Řemeslník tichým hlasem. Jeho slova byla adresována pouze Gameknightovi. „Viděl jsi ty monstra tam dole. Sám víš, že tentokrát Ereba ani stvůry noci nemůžeme porazit. Zbylo nám sotva sto vojáků. Ti nedokážouzastavit blížící se příval zkázy.“

Řemeslník se obrátil, aby se podíval na  veliký maják, Zdroj, a povzdechl si. „Řekl bych, že nám nezbývá nic jiného, než bojovat a zemřít,“ řekl Řemeslník a vytáhl vlastní meč.


15

KAPITOLA 1 KONEčNÁ BITVA

Gameknight se rozhlédl po  scenérii se zdrcujícím smutkem. Je tohle budoucnost, znamená to, že přivedu všechny až k tomuto bodu, k nezdaru? Skutečně nezbývá nic, co by se dalo udělat? Proč z mého těla, z celé mé bytosti vyvěrá pocit takové... takové...porážky? Nedokázal snést pohled na zkázu svých přátel... a Minecraftu. Chtěl se odvrátit, ale nedokázal to; neměl nad svým tělem kontrolu.

Musím něco udělat... musím jim pomoct! pomyslel si.

Gameknight nyní slyšel sténání stvůr, které dorazily k  úpatí schodiště, jež vedlo na  vrcholek hory. Klapání pavouků, sípání blazů a bědné steny ďasů se rozléhaly podivnou krajinou a obránce na náhorní plošině to beze zbytku přimělo se přikrčit.

„Ještě je tu jedna věc, kterou musím udělat,“ řekl Gameknight všem NPCéčkům.

NE! To nemluvím já! vykřikl z nitra své mysli, ale jeho tělo nijak nereagovalo.

Jako by bylo obdařeno vlastní vůlí, odložilo jeho tělo meč, pak došlo k majáku, kužel oslnivého světla plál jen centimetry od jeho obličeje. Z paprsku cítil neuvěřitelné horko, jako by celý žár Netheru byl stlačen do tohoto zářícího paprsku.

„Gameknighte, co to děláš?“ vykřikl Řemeslník.

Co to dělám?! pomyslel si vyděšeně i Gameknight. Skočím snad do toho paprsku? Proč se nesnažím všechny zachránit?

„To je zbabělý způsob,“ vykřikla Lovkyně. „Nevzdávej se, bojuj po našem boku... po mém.“ Do hlasu jí nyní prosákl zvláštnísmutek, její oči ho prosily, aby se vzdal této své cesty.

„Ne, tohle je něco, co musím udělat,“ řeklo Gameknightovo tělo zvučným hlasem.

Když se podíval na své přátele, viděl Gameknight na jejich tvářích nevěřícné výrazy, zatímco ho pozorovali, jak se přibližuje k zářivému


16

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

kuželu planoucí smrti. Pak Zedník poodstoupil od ostatníchNPCéček a stanul vedle Gameknighta, na tváři zvláštní vědoucí úsměv.

„Ještě i ty?! Ne!“ vykřikla Lovkyně, v hlase nevíru.

„Brzo všechno pochopíš,“ odvětil Zedník.

Pak Zedník přešel k opačné straně majáku, pozvedl vysoko svůj meč a oběma rukama sevřel jílec. Vší svou silou obrátil meč dolů a zabodl jej do země. Ozval se zvuk, jako kdyby zahřměl hrom; to meč pronikl skalním podložím a způsobil, že se celá krajina začala třást. Jílec pevně uchopil jednou rukou a druhou kvádrovitou ruku natáhl k Uživateli-jenž-není-uživatelem. Svýma zelenýma očima se vpíjel do Gameknightových.

„Za Minecraft,“ řeklo velké NPCéčko překvapivě jemnýma uklidňujícím hlasem.

„Za Minecraft,“ zaslechl Gameknight své tělo zopakovat, načež vstoupilo do planoucího, horkého kuželu světla.

Je tohle konec?! pomyslel si Gameknight. Takhle to všechno skončit nemůže! Jestli je tohle budoucnost, pak je tu nějakánaděje... může být budoucnost změněna? Co třeba...

A  náhle se všechno zářivě projasnilo, jak mu tělem vybuchla bolest, a  pak všechno začalo pohasínat. Ale těsně předtím, než všechno zcela zčernalo, přišlo mu, že cosi slyší... hlasy... stovky hlasů... a jeden konkrétní, který neslyšel snad celou věčnost. Byl to známý hlas přítele, který mu strašně chyběl, a když mu nyní ten hlas začal znít v mysli, Gameknight999 se téměř začal usmívat. Pak si pro něj přišla temnota.


17

Kapitola 2

Po stopách

Gameknight se prudce probudil; mysl mu zmateně vířila a mozek

se snažil pochopit, co právě viděl.

Byl to jen sen, pomyslel si, nebo to bylo něco jiného? Vypadalo to skutečné, ale zároveň odlišné... jako bych se nějakým způsobem díval do buducnosti.

Stále si pamatoval výraz rezignace na tvářích všech NPCéček, když shlížela na  obrovskou hordu příšer, která se blížila. Neexistovala možnost, aby jejich malá skupina obránců dokázala ochránit Zdroj před útočící armádou. Určitě měli prohrát a nebylo nic, co by s tím Gameknight999, Uživatel-jenž-není-uživatelem, mohl dělat.

Zavrtěl hlavou ve snaze zapudit ty obrazy ze své mysli. Ale ty mu opakovaně dorážely na mozek jako malá kladívka a každýodsekával kousek z jeho odvahy. Povzdechl si, posadil se a rozhlédl se po táboru, zda neuvidí nějaké známky toho, že je horda příšer tady. Naštěstí uviděl pouze NPCéčka; pekaře, tesaře, farmáře, krejčí, kopáče, stavaře... každou součástku minecraftíspolečnosti, nyní navlečenou do zbroje a se zbraní ležící poblíž. Všichni tu byli kvůli němu, protože v nich vzbudil pocit viny a přiměl je vydat se ke  Zdroji. Na  minulém serveru se jim nepodařilo zastavit Ereba s Malakodou a sem, do tohoto serveru, ke Zdroji... přispěchali ve stopách rozsáhlé hordy stvůr. Ale také byli v silné početní nevýhodě a  nevěděli, co mají dělat. Takže místo toho, aby vymýšleli plán a dělali něco užitečného, šli jen po zčernalé


18

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

a sežehlé stezce, kterou po sobě zanechala horda příšer, a doufali,

že přijdou na to, co hrozivé stvůry chystají.

Gameknight se postavil a protáhl se, zvedl ruce vysoko do nebe, pak ohnul záda, ztuhlé a křečovité svaly se pomalu uvolňovaly po  prospané noci na  tvrdé hrbolaté zemi. Podíval se na temnou oblohu, kde uviděl hranatou tvář měsíce, jež se začaladotýkat špiček stromů; brzy nadejde úsvit. Z  měsíčního tělesa vycházel svit v bledě narudlém odstínu, což bylo něco, čeho si všichni povšimli hned, jakmile se ocitli v této nebezpečné zemi; něco, co mělo co do činění se všemi těmi příchozími stvůrami, něco, co poskvrnilo samotné tkanivo Minecraftu svou násilnou a nenávistnou přítomností.

Zajímalo by mě, jestli se slunce a měsíc někdy vůbec vrátí ke své původní barvě, pomyslel si Gameknight.

Když prozkoumával tábor, uviděl vojáky roztažené kdekoliv, kde byla rovná zem. Jejich armáda tábořila v klidném údolíčku na  okraji borovicového háje. Tuhle byly hromádky v  brnění oděných těl, tam zas NPCéčka přikrytá dekou; rozprostírali se po  celém miskovitém údolí. Viděl pochodně rozmístěné kolem tábořiště; částečně, aby zabránily monstrům narodit se poblíž, ale také, aby NPCéčka mohla být v klidu. Jak se zdálo, temnota obyvatele Overworldu znervózňovala, neboť se už dávno naučili – když ještě byli nevinnými dětmi – že noční doba je doba příšer.

Gameknight opatrně překračoval spící těla, až došel k okraji tábořiště a natrefil na Zedníka, skutečného vůdce armády, který prováděl obchůzku.

„Uživateli-jenž-není-uživatelem,“ řeklo velké NPCéčko, když se zastavilo a pozvedlo pěst k hrudi na pozdrav, „měl bys odpočívat.“


19

KAPITOLA 2 PO STOPÁCH

„Nemůžu spát,“ odvětil, „takže jsem si říkal, že půjduobhlédnout tábořiště.“

„Jsi moudrý vůdce,“ řekl Zedník, „vždycky na pozoru.“

Vůdce... jo, to tak, pomyslel si pro sebe Gameknight.

Armáda vzhlížela ke Gameknightovi999,Uživateli-jenž-není-uživatelem, ale on nebyl jejich generálem. Tím byl Zedník. Měl v sobě vůdcovské instinkty, díky kterým každý, kdo hoposlouchal, chtěl udělat to, co Zedník říkal. Jeho starostem o své vojáky se mohly rovnat jen starosti, které měl o bezpečí Minecraftu jako takového. Zedník byl skutečným velitelem armády NPCéčeka Gameknight to věděl. Ať se mu to líbilo, nebo ne,Uživatel-jenž-není-uživatelem se cítil být pouhým symbolem, figurkou, která měla nějakým způsobem spasit svět a všechno dát znovu do pořádku. Problém byl... že nevěděl, co dělat nebo co říct.

„Nezjistili jsme žádnou činnost,“ řekl Zedník, přičemž se otočil a rozhlédl se po okolí. „Žádné stvůry nebyly spatřeny.“

„Není to trochu divné?“ zeptal se Gameknight.

„Možná Malakoda s  Erebem shromažďují ty, které objevili, a přibírají je k sobě, aby tak ještě zvětšili svou armádu.“

Gameknight zamručel a přikývl. „To dává smysl.“

Samozřejmě, že to dává smysl, pomyslel si hořce. Všechno, co Zedník říká, dává smysl.

„Co děláš v tuhle hodinu vzhůru, Zedníku?“

„Správný vůdce stojí se svými muži a dělá to samé, co od svých mužů očekává,“ odpovědělo velké NPCéčko a  jeho zelené oči jiskřily v  měsíčním světle. „Kdybych dělal méně, byl bych jen obyčejným arogantním, zkaženým generálem, za  kterého by jeho vojáci nebojovali. Musí vědět, že udělám všechno, co se žádá po nich.“


20

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

„Ale co tady vyhlížíš?“ zeptal se Gameknight, když zaujal místo vedle velkého NPCéčka. „Malakoda a  jeho stvůry jsou daleko. Ti nezaútočí.“

„Zaútoč na  svého nepřítele, když je nepřipraven, a  objev se, když to nečeká,“ odpověděl Zedník, jako by recitoval něco, co se naučil nazpaměť.

Z  nějakého důvodu to Gameknightovi znělo povědomě... zvláštní.

„Takhle bych to udělal já,“ řeklo velké NPCéčko, „takže se na to snažím být připraven.“ Odmlčel se, aby zrakem přejel přes špičky stromů, načež pokračoval: „Pojď, projděme se spolu.“

Gameknight kráčel vedle něho a snažil se vypadat stejně urostlý jako velké NPCéčko, což bylo těžké, i když byl člověkem stejné výšky jako on. Ale bez ohledu na to, jak vysoký byl, Gameknight se vždycky cítil vedle Zedníka jako trpaslík.

Zatímco kráčeli, bledý karmínový měsíc se pomalu začaldotýkat korun stromů a východní horizont začal zářit temně rudou barvou; brzy měl nastat úsvit. Tábor se začal probouzet.V matném světle úsvitu stály rozespalé postavy, nasazovaly si brnění a  sbíraly zbraně. Když vojáci uviděli Gameknighta, okamžitě propukli v jásot a stanuli v pozoru, pěst na hrudi.

„Uživatel-jenž-není-uživatelem udělá se stvůrama krátkýproces,“ zvolal někdo.

„Gameknight999, nejstatečnější válečník Minecraftu, co kdy žil,“ řekl jiný.

Vojáci vyjadřovali další slova chvály, zatímco se dvojiceprocházela kolem tábora. Tohle se dělo od doby, co přišli do tohoto serveru... ke Zdroji. Z nějakého důvodu válečníci v jejich armádě došli k závěru, že Gameknight999 je jakýsi velký hrdina, statečný


21

KAPITOLA 2 PO STOPÁCH

a odvážný, a strach je mu cizí. Všichni si mysleli, že je zachrání,

porazí stvůry Minecraftu a všechno zlepší a napraví.

To je teda vtip, pomyslel si. Neuvědomují si, že bych teď hned zdrhnul pryč, kdyby bylo kam utéct.

Gameknight věděl, že není statečný, jak si o něm každýmyslel. Nesnášel pocit strachu, ale Minecraft pomalu oslaboval jeho odvahu a nahlodával jeho odhodlání. Krčil se, kdykoliv natrefili na osamělou stvůru nebo třeba výzvědnou skupinu, a z pomyšlení na boj s těmito tvory mu tuhla krev v žilách. Na minulém serveru se naučil hodně ohledně postavení se svému strachu čelem, ale bylo to stále těžké... pořád to bylo něco, s čím musel bojovat.

Zedník byl z jiného těsta. On byl prvním, kdo se hnal do bitvy. Když někdo zavolal o pomoc, Zedník byl první na místě. Když si někdo všiml stvůr, byl první, kdo jim pak čelil. V každém případě se Zedník nevyhýbal střetům. Ve skutečnosti šel naproti každé hrozbě, aby ochránil válečníky v  armádě, jako by to byly jeho vlastní děti... zajímavé.

Náhle se rozezněl poplach. Někdo bušil plochou stranou meče o svou železnou plátovou zbroj a nahlas vykřikoval.

„Jezdec na pavoukovi... jezdec na pavoukovi!“ křičel.

Zedník se rozběhl za hlasem a Gameknight za ním zaostával o čtyři kroky. Přiběhli k hlídkujícímu na okraji tábora; jeho plátová zbroj, kterou držel v ruce, stále zvučela pod výstražnými údery.

„Co se děje?“ zeptal se Zedník.

„Viděl jsem tam jezdce na pavoukovi,“ řekl hlídkující a ukázal ke zvlněným, travou porostlým kopcům.

Jezdci na  pavoucích byli kostlivci, kteří jezdili na  hřbetech obrovských pavouků. Byli rychlí, dokázali za  den urazit značnou vzdálenost, když měl kostlivec na sobě helmu proti slunci,


22

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

a  dokázali šplhat; představovali obávané protivníky. Malakoda

pravděpodobně tyto stvůry vyslal, aby je našly a  poté ohlásily

jejich pozici. Gameknight věděl, že nemohou dopustit, aby ten

jezdec na pavoukovi prozradil svým pánům jejich pozici... to by

byla pohroma. Ale nejistota mu nabourávala sebevědomí.

Co bych měl dělat? pomyslel si Gameknight. Měl bych vyjeta postavit se mu... už jsem s nimi přeci bojoval, v době, kdy Minecraft byla pouhá hra. Ale teď... pořád si nejsem jistý, co se stane, když umřu. Už tu nejsou žádné další servery, do kterých bych se mohl přesunout; tohle je špička pyramidy všech serverových úrovní... Zdroj. Znovu se respawnuju nebo tentokrát umřu doopravdy?

Mysl mu zaplavila nejistota a strach a zadusila jeho schopnost uvažovat. Podíval se k zemi... celý vystrašený.

Nechci bojovat s jezdcem na pavoukovi... ne teď. Co bududělat... co jen budu dělat?

Zedník se obrátil a  podíval se na  Gameknighta v  očekávání nějakého příkazu nebo náznaku vůdcovství, ale naučil se nečekat příliš dlouho. Gameknight zvedl pohled k Zedníkovým zeleným očím, v těch jeho se zračila nejistota a strach. Ale dřív, než mohl Gameknight promluvit, Zedník naštěstí vydal rozkazy.

„Vy čtyři, sedněte na koně a zastavte toho pavoučího jezdce,“ rozkázal skupině válečníků. Jeho hlas burácel sebejistotou.„Postarejte se, aby nenahlásil naši pozici.“

„Ano, pane,“ odvětila NPCéčka.

„Lukostřelci,“ zamumlal Gameknight.

„Co?“ zeptal se Zedník.

„Lukostřelci... budete potřebovat lukostřelce, abyste se nemuseli přiblížit moc blízko,“ řekl Uživatel-jenž-není-uživatelem, jehož hlas zněl nejistě.


23

KAPITOLA 2 PO STOPÁCH

Většina kostlivců byla vybavena lukem a šípy.

„Ano, no ovšem,“ zaburácel Zedník. „Vezměte s sebou takénějaké lukostřelce. Ať je obestoupí a vy vyražte jen v případě, když je pomocí šípů nedostanete. Nemá smysl na sebe brát zbytečná rizika. Teď běžte!“

Vojáci se rozběhli táborem, kde sebrali zbraně a brnění. Během pár vteřin se celá posádka vojáků, složená z mužů i žen, tryskem rozběhla z tábora ve směru zahlédnutého monstra.

„Dostanou ho,“ řekl Zedník sebejistě.

Obrátil se, položil ruku kolem dalšího vojáka a  zašeptal mu něco do  jeho kostičkového ucha. Voják se poté rozběhl pryč a  shromáždil dvacet dalších válečníků; někteří odložili meče a ze svého inventáře vytáhli lopatu. Gameknight sledoval, jak se rozbíhají pryč z tábora k nedalekému vysokému kopci. Nahoře na kopci začali pokládat hliněné kvádry, jeden na druhý,a vytvářeli tvary, které připomínaly lidi a koně. Jeden z nich položil kvádr netheritu, který si z minulého serveru přinesli z Netheru po bitvě s Malakodou. Když se jej dotkli křesadlem, okamžitě se vznítil, díky čemuž byly umělé postavy na kopci snadněji vidět, obzvláště v noci.

„Co to tam dělají?“ zeptal se Gameknight.

„Připravují malé odvedení pozornosti,“ odpověděl Zedník.

Přesunul se vedle Gameknighta a  jal se obdivovat vojákovo dílo. Viděl jakési koním podobné objekty mezi stromy, nápodoby vojáků okolo táborového ohně i natažené na zemi.

„Celé válečné umění je založeno na  lsti,“ řekl Zedník, jako kdyby zpaměti recitoval nějakou poučku.

Gameknight se chystal něco říct, když si náhle uvědomil, že Zedníkovo tvrzení mu znělo povědomě... velice povědomě.


24

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

Tohle už jsem někdy slyšel, pomyslel si Gameknight. Tohle já znám! Ale jak by to bylo možné? Jsme v Minecraftu, neve fyzickém světě.

Gameknight pátral v paměti, pokoušeje se určit, kde tu větu slyšel; kousky skládačky mu chrastily v hlavě, nejasné a zakryté závojem zmatku.

„Musí to vypadat, že jsme někde, kde nejsme, abychom zmátli nepřítele,“ dodal Zedník.

„To je dobrý nápad,“ řekl mladý hlas vedle Gameknighta.

Otočil se a  zjistil, že vedle něj stojí Řemeslník, jehož dětský obličej prozařoval jasný úsměv naděje. Gameknight ses Řemeslníkem setkal na prvním serveru, kam byl poprvé vtažendo Minecraftu vinou otcova vynálezu, takzvaného digitalizéru. Na onom serveru byl Řemeslník starým mužem, šedovlasým a sehnutým pod tíhou roků. Poté, co zachránil server před Erebem, králem endermanů a  jeho armádou příšer, se Řemeslník respawnoval v novém serveru jako mladý chlapec. Bylo vždycky šokujícía trochu znervózňující vidět ty staré moudré oči v  mladistvé tváři, roky zkušeností jasně zářící za těma úžasně modrýma očima. Ale po bitvách na posledním serveru, bitvách v Netheru,Gameknight konečně přijal, že toto je nynější podoba jeho přítele; starý a moudrý řemeslník uvězněný v těle tohoto mladého kluka. Byl pravděpodobně nejlepším přítelem, kterého za celý život měl... no, až na jeho kamaráda ve fyzickém světě, Shawnyho.

Kéž by tu Shawny byl, aby nám pomohl.

„Pomoc!“ vykřikl někdo.

Zedník se bez rozmýšlení rozběhl, meč vytasený a připravený. Gameknight také vytáhl meč a rozkolébal se za velkýmNPCéčkem spolu s Řemeslníkem po svém boku. Za patami jim běžela


25

KAPITOLA 2 PO STOPÁCH

skupina válečníků. Gameknight zaslechl zvuk skřípějícíchvyta

sených mečů, jak se válečníci v kruhu za ním připravili na bitvu.

Gameknightovu odvahu začal obepínat strach a  nejistota jako

mocný had, jako šupinaté tělo plné všech možných co kdyby,

na které jen dokázal přijít. Zatímco váhavě následoval Zedníka,

cítil, že ten velký had strachu pomalu dusí jeho odvahu, mačká ji

a úplně ji zabíjí. Ale protože věděl, že nemá na vybranou, pevně

sevřel svůj diamantový meč a rozběhl se do náruče toho nového

nebezpečí.


26

Kapitola 3

Surovci

„Pomoc,“ vykřikl hlas znovu.

Už byli blízko.

Gameknight dokázal odhadnout, že hlas vychází zpozanásledujícího pozvolného kopečku. Sprintoval kupředu, ale dával si pozor, aby nepředběhl Zedníka, nicméně i tak běžel dost rychle, aby nevypadal, že má přílišný strach. Když se dostali na vrchol kopečku, spatřili Švadlenku, která stála na  vyvýšeném místě, luk v ruce, šíp založený. Jemný větřík, jenž vanul přes návrší, si hrál s dívčinými zářivě rudými vlasy a vytvářel karmínové vlnky, které se jí klenuly kolem krku a tváře. Obrátila hlavua usmála se na Gameknighta, načež ukázala k řadě stromů a pomalu sklonila luk.

„Vedle stromů,“ řekla mladá dívka, když se uvolnila a odložila svou zbraň.

Dole u úpatí kopce uviděli mladé, štíhlé NPCéčko, které stálo u paty vysoké břízy. Bílá kůra stromu svítila slabou karmínovou barvou, jak krajinu zalévalo rudé světlo úsvitu. Gameknight propátrával okolí a hledal monstra, která by mohla zaútočit, ale viděl pouze osamělého vlka sedícího poblíž, který měl kolem krku červený obojek; někdo ho zkrotil. Zedník také žádné nebezpečí nespatřil, a tak se vydal z kopce dolů k protáhlému mladíkovi, přičemž schoval svůj meč do pochvy.

„Co se to tu děje?“ zeptal se Zedník a  jeho burácivý hlas se rozléhal březovým hájem.


27

KAPITOLA 3 SUROVCI

„No... ech... povídali, že to je... hra,“ vykoktal chlapec.

„Jak se jmenuješ, synku?“ zeptal se Řemeslník, který nyní stál vedle Gameknighta.

„Říkají mi Pastýř... Pastýř,“ řekl chlapec, pak jeho oči našly Gameknighta999. „Uživateli-jenž-není-uživatelem, jseš mým hrdinou... hrdinou. Nemůžu se dočkat... dočkat, až zničíšstvůry a zachráníš... zachráníš Minecraft. Chtěl bych být takový... takový jako ty.“

To je k  popukání... já jsem jenom vyděšený kluk, pomyslel si Gameknight. Nejsem hrdina.

„Pastýř se stará o zvířata,“ dodala Švadlenka, zatímco odložila luk a stanula vedle Řemeslníka. „Dohlíží na ně během noci a dbá, aby se nerozutekla. Někteří válečníci si ho dobírají, protože je menší a mladší a... jiný.“

„Moje nástroje,“ řekl Pastýř, jehož hlas zněl zahanbeně... ne, poníženě. „Mám je na... na stromě.“

Všichni se podívali vzhůru. Spatřili sadu nástrojů, jak sepohupují v koruně stromu, jako by pluly na neviditelných vlnách oceánu. U paty stromu uviděl Gameknight čtverečkové políčko, kde byla zničena tráva. Očividně tu útočníci postavili sloup z hlíny, aby se dostali na vrchol stromu, pak tam nechali nástroje a slezli zpátky, načež odstranili většinu důkazů po svém žertíku.

Za použití hnědě skvrnitých kvádrů netheritu vybudovalGameknight řadu schodů, které vedly na vrchol stromu. Tykvádry si s sebou přinesl z poslední bitvy v Netheru. Obrazy z toho hrozivého střetu mu vybuchly v hlavě, zatímco pokládal netherit na  zem. Armáda NPCéček vstoupila do  Netheru, aby zachránila Řemeslníka ze spárů Malakody, krále Netheru, a  doufala, že zastaví jeho armádu příšer. Neuspěli. To, že se jim podařilo


28

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

zachránit Řemeslníka, byl důvod k oslavě, ale Lovkyně,Gameknightova kamarádka a  Švadlenčina sestra, při tom byla zajata.

Pořád si vybavoval ten výraz na její tváři, když se pomalu vnořila

do portálu, jenž vedl do tohoto serveru, zatímco se Malakodova

dlouhá, slizká chapadla obepínala kolem jejího poddajného těla.

Hrozný smutek v jejích očích mu říkal, aby vystřelil z luku a zabil

ji; smrt byla vítanější, než se stát vězněm. Ale Gameknight neměl

tolik kuráže, aby šíp vypustil... takže dovolil, aby si monstrózní

král Netheru jeho kamarádku vzal s sebou, a tento zbabělý čin

ho strašil na každém kroku.

I přesto, že bitvu vyhráli, se stvůrám podařilo uniknout skrz portál, který Malakoda sestavil. Gameknight a Švadlenka seza armádou vydali, nechtěli se totiž vzdát naděje na záchranu Lovkyně. Naštěstí armáda NPCéček souhlasila, že se vydá za nimi. A nyní se nacházeli ve zvláštní zemi, pátrali po Malakodovi a Erebovi, dvou králích zla, v naději, že překazí jejich útok na Zdroj.

Gameknight se podíval dolů na netheritový kvádr ve své ruce a vzpomněl si na všechny ty výkřiky z jejich poslední velké bitvy... všechnu tu bolest... všechnu tu hrůzu. Rodiny byly rozvráceny a životy zmařeny... a... Lovkyně...

Z těch vzpomínek se Gameknight otřásl. Odvrátil pozornost od děsuplných vzpomínek a namísto toho položil posledníkvádr, čímž dokončil řadu schodů. Pak mávl na Pastýře, aby si vzal své věci zpátky.

Mladé NPCéčko vyběhlo po schodech do koruny stromua sebralo své náležitosti, pak seběhlo zpátky a po Gameknightovi999 vyslalo zářivý úsměv.

„Děkuju... děkuju ti, Uživateli-jenž-není-uživatelem,“ řekl s úsměvem Pastýř.


29

KAPITOLA 3 SUROVCI

Gameknight zamručel, pak vytáhl svůj krumpáč a začalvykoávat kvádry, které před chvílí položil.

„Co se tu stalo, Pastýři?“ zeptal se Řemeslník.

„No, ostatní... ostatní řekli, že si chtějí zahrát... se mnou hru,“ vysvětlil Pastýř. „Řekli, že ze mě udělají... udělají jednoho z nich... z nich. Že budu jako... jako oni, válečník.“ Hubený kluk obrátil tvář ke Gameknightovi. „Já dokážu bojovat s příšerama. Umím používat... umím používat svý...“

„Synku, na boj jsi ještě moc mladý,“ odsekl Zedník.„Každoádně, tvým úkolem je starat se o stádo. To je to, co musíš dělat. Nebudeš bojovat, jsi moc malý.“

„Ale...“

„Bez diskuse!“ nakázal Zedník.

Řemeslník položil Zedníkovi ruku na rameno, aby ho uklidnil, pak se obrátil zpátky k Pastýřovi.

„Pastýři, pokračuj ve svém příběhu.“

„No... válečníci mi řekli, abych si vyhodil všechno... všechno z inventáře. Zkouška měla proběhnout bez jakýchkoli nástrojů... nástrojů. Takže jsem vyhodil... vyhodil všechno a  zavřel jsem oči... oči... a čekal jsem. Byl jsem tak vzrušený, že mě konečně přijmou... přijmou mezi sebe. Myslel jsem, že konečně... konečně budu mít kamarády a budu jedním z... nich. Ale zanedlouho... jsem uslyšel smích.“ Pastýřův hlas ztratil na síle, jako by znovu prožíval to ponížení. „Když jsem otevřel... otevřel oči, vojáci byli pryč. Všechny moje... všechny moje věci byly na... na stromě. Viděl jsem, jak válečníci stojí... stojí na tom kopci a smějou... smějou se mi.“

Pastýř se otočil a pohledem se střetl s Gameknightem. Ten si vůbec poprvé povšiml chlapcových očí; jedno bylo bledě zelené,


30

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

druhé modré v barvě chladné oceli. Vyvstávaly proti zašmodrchané

kštici uhlově černých vlasů a zdálo se, že se noří přímodo Gameknightovy duše. Bylo to, jako by Pastýř nějakým způsobem

dokázal vidět do  Gameknighta a  věděl, že Uživatel-jenž-není-uživatelem sám prožil to stejné již mnohokrát: jak měl knihy

položené na basketbalové obruči, oběd na vrchu šatní skříňky,

boty přehozené přes dveře... Gameknight díky surovcům ze

školy zažil to samé již mnohokrát a nyní k tomu docházelo i zde,

v Minecraftu.

To Gameknighta999 naštvalo... a rozesmutnilo.

Proč mě ti surovci prostě nenechají... nás nenechají na pokoji? Jaká zvrácená osoba může mít radost z utrpení někoho jiného?

A pak Gameknight zde v Minecraftu nalezl odpověď. Erebus, ten měl radost z Gameknightova utrpení a pravděpodobně měl radost i  z  utrpení Lovkyně... pokud byla stále naživu. Erebus pro Gameknighta představoval stejného agresora, jakým byli pro Pastýře válečníci.

To už se ale na vrchu kopce shromáždila skupina vojáků, mnoho z nich se pochechtávalo a ukazovalo si na Pastýře. Gameknight slyšel jejich poznámky, neboť jejich slova k němu zavál chladný ranní vzduch.

„Proč mluví takhle?“ zašeptal jeden z vojáků nepříliš tiše.

„Řekl bych, že má něco s hlavou,“ odpověděl jiný. „Však víš...“

„To je Vepříkář,“ řekl další a svým mečem ukázal na Pastýře. „Stará se o zvířata a spí s nima. Lidi říkají, že je blázen... nebo hlupák... nebo obojí.“

„HEJ,“ vykřikla Švadlenka, která začala být rozlícená. „Jmenuje se Pastýř a není hloupý. Je jen jiný než vy, to je celé.“

Vojáci se rozesmáli.


31

KAPITOLA 3 SUROVCI

Švadlenka došla ke  Gameknightovi a  trochu ho pošťouchla, jako by očekávala, že něco vojákům řekne.

„Co?“ zeptal se.

„To jim nic neřekneš?“ zamručela mladá dívka.

Gameknight se podíval na válečníky na kopci, jejichž úsměšky mířily na vytáhlého kluka. Přineslo mu to tolik vzpomínek na to, jak byl on sám šikanován: spolčování se, nevinné ústrky, občasné stoupnutí na nohu... a když si Gameknight pomyslel na všechno to šikanování, které utrpěl na škole, vrátily se mu zpátky všechny pochyby a nejistota. Chtěl se prostě ztratit. Náhle ho hranatý loket dloubl do žeber a jeho to úsečně vytrhlo z transu.

„Takže?“ zašeptala Švadlenka.

„Ech... jo,“ vykoktal Gameknight. „Éééé... běžte obhlédnout tábor, jestli tu nejsou nějaké stvůry.“

Vojáci se znovu zasmáli, mrskli po mladíkovi pár dalšíchhanlivých slovních granátů, načež odešli, aby udělali, co Uživatel-jenž-není-uživatelem nakázal.

Pastýř sklopil pohled k zemi, jakmile se po něm Zedníkpodíval. Kráva stojící poblíž zvedla hlavu a zabučela, čímž přitáhla Pastýřovu pozornost. Pastýř se odvrátil od  velkého NPCéčka a pomalu vykročil ke krávě, položil jí ruku na velkou hranatou hlavu a pohladil ji po čumáku, aby zvíře uklidnil. Pak se vydal do temnoty a kráva vyrazila poslušně za ním.

„Musím se postarat... o zvířata,“ mumlal si Pastýř pro sebe, zatímco odcházel pryč. Zjevně se okamžitě z předchozíhoincidentu oklepal.

Celý incident v Gameknightovi999 probudil hroznévzpomínky. Nespočetněkrát ho surovci nacpali do  šatní skříňky nebo ho zvedli a  posadili do  odpadkového koše, zavřeli jej na  dívčí


32

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

záchodky... myslí mu probíhalo mnoho incidentů jako stále se

vracející noční můra. Nesnášel šikanu na škole. Jen protože byl

Gameknight menší než ostatní děti, možná trochu jiný, zdálo se

někomu správné, aby si ho ti kluci dobírali. Nenáviděl je.

Proč jsem nezastavil ty vojáky, aby si přestali dělat legraciz Pastýře? pomyslel si Gameknight.

Gameknight se podíval na Řemeslníka, pak na Švadlenku,přičemž se vyhýbal jejich očím a soudícím pohledům. Povzdechl si a podíval se k zemi, celý zahanbený. Pastýřův hlas byl slyšet přes celý tábor, jak mluví ke zvířatům, aby se shlukli k sobě, a pak je popoháněl do středu tábořiště.

„No tak,“ řekl Řemeslník. „Měli bychom s touhle armádou zas vyrazit. Potřebují vidět Uživatele-jenž-není-uživatelem, jak stojí v čele jako hrot kopí.“

Hrot kopí... ha, to je teda k smíchu, pomyslel si, ale věděl, že tu roli musí sehrát. Povzdechl si a rozběhl se do středutábořiště, Švadlenka už byla tři kroky před ním. Jak běžela, její divoké rudé vlasy za ní vlály jako tekuté plameny a Gameknightovi to připomnělo její starší sestru, Lovkyni.

Doufám, že jsi pořád naživu, Lovkyně, pomyslel si pro sebe; pak se zachvěl, protože ho pocit viny, že se nepokusil o střelu, která mohla jeho kamarádku zachránit – když měl tu možnost – srazil na kolena... opět.


33

Kapitola 4

Malakoda

Erebus se rozhlížel po krásné krajině; vysoké zelené stromy,zvlněné pole svěží trávy a vzdálené majestátní hory... Z té scenérie

se mu dělalo nevolno. Podzemí bylo správné místo k  životu,

ve stínech a dutinách jeskyní a tunelů, ne v této žalostně barevné

krajině. Ten pohled mu obracel žaludek naruby.

Král endermanů se odvrátil od krajiny a vrhl pohledna rozsáhlou armádu příšer, která se táhla za ním. Plahočili senaříč serverem a hledali spojence, kteří by jim pomohli v jejich úkolu zničit Zdroj. Erebus se usmál, když se podíval na ten obrovský počet tvorů, jež ho následoval. Brzy budou všichni plnit jeho rozkazy... ale ještě ne. Vedle něj se vznášel obrovitý ďas Malakoda, král Netheru a velitel této armády... dočasně. Jeho bledé, jako kost bílé maso mělo ve světle vycházejícího slunce téměř narůžovělý nádech. V tomto světle Erebus jasně viděl skvrnité jizvy, které jako pepř zdobily kůži netvora. Ale jizvy, které připomínaly slzy pod těma hněvivě rudýma očima, vypadaly ze všech nejvýrazněji. „Na co to koukáš?“ vybuchl Malakoda, jeho zvučný, burácivý hlas se mísil s  vysokými, kočičími zvuky.

„Na nic,“ odvětil Erebus a vložil do toho všechny zbytkyfalešné upřímnosti, které dokázal vyplodit. „Jen obdivuju vaši výsostnost... pane.“

Král Netheru zavrčel a od temně rudého endermana odvrátil pohled.


34

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

Vedle Malakody byl jeho generál, jeden z chřadlivých kostlivců. Temný kostěný tvor seděl na hřbetu obrovského pavouka; jezdec na  pavoukovi, jak byl nazýván v  Minecraftu. Podobal se svým overworldským příbuzným, byl to tvor tvořený pouze kostmi, ale chřadliví kostlivci byli stínově černí, jako by byli právěvytaženi z popela dávno zhašeného ohniště, oproti bělostně bledým kostlivcům z Overworldu. Většina chřadlivých kostlivců nosila jako svou zbraň meč, ale tento třímal očarovaný luk, úlovek, který sebral jejich rukojmí. Stvůra otočila své tělo, takže seděla nazad a zírala na jejich vězeňkyni z řad NPCéček.

„Ještě jednou, díky ti, vesničanko, za tak hezký luk,“ řeklchřadlivý kostlivec škrábavě chřestivým hlasem, který zněl, jako by o sebe skřípěla celá hromada kostí a nějakým způsobem vytvářela tóny, které se zformovaly do slov. „Oceňuju, že mi dáváš svolení jej používat. Nemyslím si, že jsem kdy zabil NPCéčko takhlefajnovou zbraní. Nemůžu se dočkat, až proženu šíp tvým posvátným Uživatelem-jenž-není-uživatelem. Je to budižkničemu. Budepříhodné, že ho zabije zbraň, kterou vyrobila a vylepšila jeho vlastní kamarádka; jak úžasně ironické.“

„Přestaň žvanit,“ odsekl Erebus. „Unavuje mě poslouchat tyhle bezduché bláboly z tvé kostěné pusy.“

Erebus najednou zmizel a teleportoval se vedle generálachřadlivých kostlivců; pavouk, na kterém kostlivec jel, sebou rychle cuknul do strany, jak ho vyděsila jeho náhlá přítomnost. Ten náhlý pohyb málem shodil chřadlivého kostlivce z jeho černého chlupatého těla.

„Podívej se na ni,“ rozkázal Erebus kostlivci.

Pak zvedl své protáhlé paže. Temná červeň Erebovy kůževyvstávala proti kouřově černým kostem kostlivce. Uchopil jeho hlavu a otočil mu jí, aby se podíval přímo na jejich vězeňkyni,


35

KAPITOLA 4 MALAKODA

Lovkyni. Držel ji jeden z Malakodových ďasů, devět hadovitých

chapadel se jí pevně obtáčelo kolem těla. Bledé, krychlovité tělo

monstra se vznášelo nad zemí, jeho dětská tvář se dívala přímo

před sebe. Jako u  každého ďasa bylo jeho tělo poseté šedými

jizvami, které se zarývaly hluboko do jeho těla, a nejvýraznější

byly ty pod očima. Jizvy ve tvaru slz vyvstávaly na jeho mladém

a hrozivém obličeji; trvalé znaky smutku a hanby z dob dávno

minulých. Nad těmi směšnými slzami se Erebus rozesmál, což

přitáhlo pohled Malakody, krále Netheru. Malakodův pohled

přiměl všechny stvůry kolem se trochu narovnat, jejich tváře

byly zasmušilé a plné odhodlání. Toto byla Malakodova armáda

a jeho válečníci... prozatím.

Erebus trochu zmáčkl kostlivcovu hlavu a pokračoval.

„Podívej se na oči toho NPCéčka. Vůbec ji neděsíš,neoslabuješ jejího ducha ani nenahlodáváš její vůli v životu. Všechny ty bezcenné posměšky ji akorát plní ještě větším hněvem.“

Erebus pustil kostlivcovu hlavu a teleportoval se vedleLovkyně, přičemž jej obklopovala mlha nachových částic. Natáhl ruku a pohladil ji po jejích dlouhých, vlnitých, rudých vlasech, jeho lepkavá černá ruka jí přejížděla přes tvář. Lovkyně se snažilaodtáhnout, zhnusená tím dotykem, ve tváři výraz odporu.

Erebus se zasmál a jeho charakteristický endermanský chechot se roznesl do okolí. Lovkyně sebou trhla.

„Vidíš, výhružky na tohle NPCéčko neplatí, ani výhrůžka bolestí nebo smrtí.“ Erebus se obrátil, aby se ocitl tváří ke kostlivčímu generálovi, a pokračoval. „Znám tohoto tvora a vím, čeho se bojí. Není to bolest, agónie ani výhrůžky.“

„Nevíš nic, endermane,“ odsekla Lovkyně a hněv v ní doslova kypěl.


36

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

„Vím všechno, co se o tobě vědět dá,“ řekl Erebus, „aspoň ty důležité části. A hlavně, vím, čeho se skutečně bojíš.“

„Jo, a co to teda je, endermane?“ kontrovala Lovkyně.

„Klec.“

Lovkyni v šoku spadla čelist a po tváři jí stekla jediná slza.

Erebus se znovu zachechtal, odvrátil se od  ní a  podíval se na chřadlivého kostlivce.

„Vidíš, kostlivče, jestli chceš zlomit něčího ducha, musíš vědět, co ho skutečně děsí. Tohle NPCéčko tady se děsí zbytečnéhoživota a zbytečné smrti. Bojí se, že až umře, svět půjde dál a ona nezanechá v Minecraftu jedinou stopu. Zničili jsme její vesnici, její rodinu, všechny, které znala, a teď umře v naší společnosti, aniž by měla vliv na cokoliv nebo kohokoliv. Bude to, jako by nikdy neexistovala.“ Znovu se zachechtal a  vrhl po  Lovkyni podivný zubatý úsměv. „Tohle NPCéčko se bojí zapomnění.“

Lovkyně se zachvěla a  další hranatá slza jí pomalu stekla po jejím špinavém obličeji, načež odvrátila od temné stvůry pohled.

„Teď přestaň žvanit a jdi zkontrolovat zvědy,“ rozkázal Erebus.

„Ještě ne,“ zaburácel Malakodův hlas z čela zástupu. „Já tu velím a já budu říkat svým generálům, co mají dělat.“

Velíš tu... prozatím, pomyslel si Erebus.

„Samozřejmě, Vaše Veličenstvo,“ řekl Erebus.

Král Netheru se zadíval na endermana, jeho chapadla sebou cukala, pak pokračoval. „Generále, běž na obhlídku a ujisti se, že je všude bezpečno – a přestaň s tím popichovánímvězeňkyně.“

„Ano, pane,“ vysekl generál, načež se obrátil a vymanévroval s pavoukem z formace směrem k okraji armády.


37

KAPITOLA 4 MALAKODA

Erebus vrhl k Lovkyni další úsměv, pak se teleportoval na čelo zástupu a v mžiku se objevil vedle Malakody, čímž na okamžik krále Netheru vyděsil.

„Přestaň se teleportovat přímo vedle mě,“ pronesl Malakoda, v hlase citelné podráždění. „Nesnáším, když to děláš.“

„Omlouvám se, Vaše Nejvyšší Jasnosti, to jsem si neuvědomil,“ řekl Erebus, na temném obličeji pokřivený úsměšek. Když úsměv vyhnal z tváře, obrátil se k ďasovi. „Dokážeš ho vycítit?“

Malakoda na chvíli zavřel své krvavě rudé oči, pak je otevřel.

„Ne, necítím nic. Ty ano?“

„Ano, pořád cítím Uživatele-jenž-není-uživatelem, ale jenslabě,“ odpověděl Erebus a jeho pisklavý hlas byl tichý, slova určená jen pro Malakodovy uši. „Tento nový server je zvláštní. Dějí se tu věci, které jsme neočekávali, počínaje touhle.“ Erebus ukázal směrem k bledě rudému slunci, které se zvedalo nad obzorem. „Hned, jak jsme prošli portálem z Netheru, jsem viděl, žezměnilo barvu z normální žluté na bledě rudou. Někteří mí zombíci a kostlivci začali hned, jak jsme prošli portálem, hořet, protože byli vystaveni slunečnímu světlu, ale pak plameny zmizely,jakmile slunce zčervenalo. Co si myslíš, že to způsobilo?“

„My,“ řekl Malakoda hrdým hlasem, jako by tomu všemu rozuměl. „Naše přítomnost způsobila proměnu tohoto serveru a potřísnila slunce, které se zbarvilo z běžné jasně žluté na nynější bledě rudou. A brzy, až najdeme Zdroj, ho zničíme a způsobíme změnu všech úrovní serverů.“

„Tím myslíš, že způsobíme zničení všech serverových úrovní.“

„Ovšem,“ odpověděl Malakoda. „Co by mohlo být dokonalejší? Pak projedeme Branou světla do fyzického světa a ukážeme těm ubohým uživatelům, jak vypadá skutečný strach, až jim zničíme


38

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

jejich svět a přivlastníme si ho. Fyzický svět, jemuž vládnou stvůry

Minecraftu... to je téměř poetické.“

Ještě víc poetické bude, až tě zničím a chopím se vlády nadtouhle sebrankou, pomyslel si pro sebe Erebus a na tvář se mu vrátil křivý úsměv.

„Nad čím se usmíváš?“ zeptal se Malakoda.

„Ale nic, jen si představuju, co jsi popsal,“ lhal Erebus.

Erebus se na chvíli odmlčel a podíval se na krajinu před sebou. Před očima se jim doširoka rozkládala tajga; krajinu pokrývaly vysoké borovicové stromy vypínající se vysoko do  nebe. Žírné lány trávy vyplňovaly prostor mezi jehličnany, zvlněné kopce byly poseté barevnými skvrnami rudých a žlutých květin. Zpoza stromů a křovin občas vystrčili hlavu bílí chundelatí vlci, jejichž hravý štěkot se nesl do okolí; byla to hrozivá scenérie.

Jak mohou tahle NPCéčka snést pohled na takové strašné místo, natož v něm ještě žít? pomyslel si Erebus. Dejte mi pěknoujeskyni, temnou a vlhkou, možná s potůčkem nebo dvěma lávy; to by bylo krásné.

Když se otočil, aby se podíval za sebe, uviděl Erebus, že za dvěma vůdci kráčí armáda, zlovolná přehlídka monster z Overworldu a Netheru, která je zcela soustředěná na jedinou věc – zničitMinecraft. Do dálky se táhla černá, nemocně vypadající cesta, která označovala, kudy rozzuřená horda prošla, jak jejich odpornánechuť ke všem živým bytostem zjizvila zemi. Erebus viděl, že černá cesta se táhne do dálky, ale pomalu mizí, jak se země postupně přizpůsobovala této zlomyslné nenávisti vycházející ze stvůr. Zjizvená cesta pomalu vybledala do popelavě šedé, zatímco dál kráčeli Minecraftem, a jejich přítomnost byla stále hůře znatelná.

Dobře, pomyslel si Erebus.


39

KAPITOLA 4 MALAKODA

Nechtěl poskytnout Uživateli-jenž-není-uživatelem žádnévodítko, aby mohl stopovat jeho armádu. Erebus se otočil směrem dopředu a prohlížel si blížící se řadu stromů, za nimižnásledovaly hory.

„Takže víš, kde jsou?“ zeptal se Erebus Malakody stáleztišeným hlasem.

Král Netheru zlostně shlédl na  Ereba, jeho chapadla sebou cukala, jako kdyby na něco čekala.

„No jo... pane, víš, kde bychom nalezli ty tvory, kteří si říkají stínoví řemeslníci?“

„Až se dostaneme blízko, budu to vědět tak jistě, jako znám sám sebe,“ odvětil Malakoda, v hlase nucený výraz sebejistoty.

„Takže jinými slovy, ne, nevíš, kam to jdeme.“

Z  ďasa vyšel podrážděný kočičí zvuk, oči mu rudě zaplály a jizvy ve tvaru slz pod jeho očima téměř začaly svítit, jak jeho hněv vyplul na povrch.

„Stínoví řemeslníci ke mně přišli, když jsem byl v zemi snů,“ řekl Malakoda. „Řekli mi, že nám pomůžou zničit Minecraft, a já jim věřím. Naše nové spojence najdu, až budu připraven je najít.“

„Já dokážu tyhle stínové řemeslníky najít se svými endermany rychleji, než když budeme jen takhle putovat nazdařbůh,“ holedbal se Erebus. „To by byl plán, který by měl v sobě trošku příslibu, na rozdíl od tohohle bezcílného plahočení. Ukrátí nám to naši výpravu a rychleji nás dostane do fyzického světa.“

Z Malakodových chapadel začala planout ohnivá koule, jeho oči byly nyní jako dva rubínové lasery. Erebus věděl, že tentokrát popíchl toho bláhového ďasa až moc.

„Pane,“ dodal Erebus rychle, doufaje, že zkrotí příval jeho hněvu, „bylo by nám potěšením posloužit velkému králi Netheru


40

MARK CHEVERTON: DRAčÍ HROZBA

v tomto úkolu, a jistě to byl výborný nápad, který velký Malakoda

vymyslel. Můžeme najít stínové řemeslníky a podat vám o tom

zprávu, pokud je to vaše vůle. Stínoví řemeslníci vědí, jak najít

Zdroj, a bude nám potěšením je pro vás nalézt.“

Erebus krotce sklonil pohled k zemi a viděl, že se ohnivá koule v chumlu svíjejících se chapadel pomalu zmenšuje, oranžová zář planoucí sféry temněla, dokud světlo konečně nepohaslo.

Malakoda se zastavil a vznesl se do vzduchu, mimo dosah paží druhých. Pak se obrátil a zadíval se dolů na endermana. Jeho oči byly jasně rudé a planuly hněvem.

„Endermane, bereš na sebe mnohá rizika,“ zaburácel Malakoda, jeho hlas se rozléhal v ozvěnách krajinou. Otočil se a podíval se na početný zástup příšer, pak se obrátil zpět k Erebovi.

„Rozhodl jsem se, že endermanové vyhledají stínové řemeslníky,“ zaburácel Malakoda a jeho hlas se nesl krajinou.„Endermanové... moji endermanové,“ zadíval se dolů na Ereba a usmál se, „jděte a najděte stínové řemeslníky, pak podejte hlášení MNĚ.“ Poslední část zdůraznil vyjícím, kočičím zvukem. „Nevracejte se, dokud je nenajdete... teď JDĚTE!“

Erebus se zadíval přes armádu vysokých endermanů, kteří se vypínali nad zbytkem hordy příšer a kývl na své endermany hlavou. A v okamžení všichni ti temní tvorové zmizeli, přičemž po sobě zanechali mrak fialové mlhy, která se rychle rozptýlila.

„Mohl bych navrhnout,“ řekl Erebus s nezbytnou poddajností v hlase, „zda byste nechtěl poslat Uživateli-jenž-není-uživatelem malé překvapení? Aby dostal na vědomí, kdo tu skutečně vládne.“

Malakoda zamručel a zadíval se na svého jezdcena pavoukovi. Král Netheru na generála kývl, pak se odvrátil, aby se znovu zahleděl k vzdáleným horám. Generál se vydal ke skupině jezdců


41

KAPITOLA 4 MALAKODA

na pavoucích a promluvil ke stvůrám tichým, kostlivčím hlasem.

Obrovští chlupatí pavouci se poté oddělili od konvoje a zamířili

na chvost; bělostně bledí kostlivci se pohupovali sem a tam, jak

se pavouci sunuli pryč, luky natažené a šípy založené. Chřadlivý

kostlivec sledoval své overworldské bratrance, jak se vydávají

za svou kořistí, pak se vrátil po bok Malakody.

„Nevrátí se, dokud nezajmou nebo nezabijouUživatele-jenž-není-uživatelem,“ nahlásil chřadlivý generál.

Král Netheru zamručel, zatímco sledoval, jak postradat



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist