E-kniha: DPH 2018 -- výklad s příklady - Svatopluk Galočík; Oto Paikert

DPH

2018

Svatopluk Galočík, Oto Paikert výklad všech paragrafů zákona se zvýrazněním

všech novel včetně novely od 1. 7. 2017

registrace podle zákona pro osoby povinné k dani

místo plnění při poskytování služeb

celní pojmy a režimy podle nového celního řádu

výklad judikatury ESD k § 69

daňové doklady u dovozu a vývozu

rozšíření přenesené daňové povinnosti

nový výklad – stavební pozemky

kontrolní hlášení

výklad s příklady

DPH 2018 – výklad s příklady

Svatopluk Galočík, Oto Paikert

GRADA Publishing

DPH

2018

Svatopluk Galočík, Oto Paikert

výklad s příklady

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí býtreprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Edice Účetnictví a daně

JUDr. Svatopluk Galočík, Ing. Oto Paikert

DPH 2018

výklad s příklady

JUDr. Svatopluk Galočík připravil výklad

§ 1–2b, 6c, 6g–6l, 7–10i, 12, 13 odst. 1–3 a odst. 6–8, 15–20, 23–25, 33, 33a, 38–41, 63–71g, 80–87,

93–94a, 97a, 102, 103, 108, 108a, 110, 110a–110ze

Ing. Oto Paikert připravil výklad

§ 3–6b, 6d, 6e, 6f, 13 odst. 4, 5 a 8, 14, 20a, 21–22, 26–32a, 34–37a, 42–62, 72–79c, 89–92i, 95–97,

98–101k, 104–107a, 109–109a a k přílohám zákona

Vydala GRADA Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 6803. publikaci

Realizace obálky Vojtěch Kočí

Sazba Jan Šístek

Odpovědná redaktorka Ing. Michaela Průšová

Počet stran 432

Čtrnácté vydání, Praha 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017,

2018

Vytiskla tiskárna Tisk Centrum, s.r.o., Moravany

© GRADA Publishing, a.s., 2018

ISBN 978-80-271-0981-4 (ePub)

ISBN 978-80-271-0980-7 (pdf)

ISBN 978-80-271-0799-5 (print)

Obsah

Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Část první

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Hlava I – Obecná ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Hlava II – Uplatňování daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

Díl 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

Díl 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

Díl 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

Díl 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

Díl 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

Díl 6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

Díl 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167

Díl 8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178

Díl 9 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219

Díl 10 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243

Díl 11 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 268

Hlava III – Zvláštní režimy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294

Hlava IV – Režim přenesení daňové povinnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307

Díl 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307

Díl 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312

Díl 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 320

Díl 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 331

Hlava V – Správa daně v tuzemsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332

Díl 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332

Díl 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 382

Část druhá

PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 399

Příloha č. 1 k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413

Příloha č. 2 k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413

Příloha č. 3 k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 416

Příloha č. 3a k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 418

Příloha č. 4 k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 424

Příloha č. 5 k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 425

Příloha č. 6 k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 426

DPH 2018 – výklad s příklady

6

Úvodem

Od roku 2004, kdy vstoupila Česká republika do Evropské unie, se jedná již o 14. vydání této

publikace. Stejně jako v předchozích publikacích reagují autoři na nová ustanovení vjednotlivých novelách zákona o DPH, které nabyly účinnosti v průběhu roku 2017 a nebyly obsahem

předchozí publikace a dvou novelách s účinností od 1. ledna a 13. ledna 2018.

Komentáře k těmto změnám jsou součástí této publikace.

Návaznost na předchozí znění zákona je většinou omezena lhůtou uplatnitelné prekluze.

Oblast DPH je zcela zásadním nástrojem veřejných financí po celém světě, a proto je i v rámci

Evropské unie výrazně harmonizována a celá řada ustanovení nachází svůj předobraz v unijní

legislativě, která je pro členské státy Evropské unie závazná. V současné době je základním

předpisem pro oblast DPH směrnice Rady 2006/112/ES, která platí od l. ledna 2007 a byla

zapracována plně do novely účinné k 1. lednu 2009, ale plátcům daně se rozhodně vyplatí znát

účinek komunitárního práva. Nejen rozhodná ustanovení směrnice 2006/112/ES, ale také

směrnic 2008/8/ES, 2008/9/ES, 2008/117/ES, 2009/47/ES, 2010/45/EU o pravidlech fakturace,

zcela zásadně změnila pohled na daňové doklady, a to zejména z pohledu zajištění věrohodnosti

původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu, jeho čitelností a uchování, případně

konverzí. Transpozice nových směrnic EU k 1. 1. 2015, které mění směrnici o DPH, zejména

směrnice Rady č. 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, o společném systému daně z přidané

hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti

ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů

(viz příloha 6) a směrnice Rady č. 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, o společném systému

daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti

DPH, přinesly do zákona poměrně hodně úprav, směrnice Rady 2016/856 k sazbám daně,

směrnice Rady 2016/1065 pokud jde o zacházení s poukazy a neposlední řadě nařízení Rady,

která mají přímý účinek 282/2011 jako prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/EU,

resp. 1042/2013 jako prováděcí nařízení k místu poskytnutí služby související s nemovitostí. Připomínáme, že je proto naprosto nezbytné vykládat pojmy použité v zákoně eurokonformně, aby nedošlo v důsledku v zákoně používané terminologie k rozporu s unijním právem. SDEU ustáleně judikuje, že pro výklad pojmů v harmonizované oblasti nelze použít soukromé právo jednotlivých členských států a že některé pojmy, resp. jejich význam je tedy možné použít jen za předpokladu, že odpovídá obsahu tohoto pojmu plynoucího z práva EU, tzv.eurokonformnímu výkladu. Novela reaguje na změnu stavebního zákona se zavedením společného povolení a také na změny v kolaudování staveb ve stavebním zákoně, kde mohou být stavby kolaudoványkolaudačním souhlasem nebo kolaudačním rozhodnutím. V souvislosti s přijetím zákona o platebním styku je zpřesněn i zákon o DPH zejména v oblasti

názvosloví, aby byl jednotně se zákonem o platebním styku používán pojem platební služby

a vydávání elektronických peněz. Novela proto zpřesňuje, které služby nejsou vnímány jako

poskytování platebních služeb.

Pozor na opravy odpočtu u nevrácených záloh a zavedení povinnost vyrovnání nároku na

odpočet daně v případech nedoložených ztrát, odcizení resp. zničení ve lhůtách obdobných

jako u opravných daňových dokladů, tedy na období, kdy se plátce dozvěděl nebo dozvědět

měl a mohl, a to jak u krátkodobého, tak dlouhodobého majetku, kde navíc úprava není spojena

s posledním zdaňovacím obdobím kalendářního roku, ale s obdobím, kdy se dozvěděl. Jedná

se sice o úpravu platnou již od července 2017, ale v praxi ještě stále nezažitou.

Úvodem

7

Daňová povinnost u finančního leasingu ztratila vazbu na vlastníka. Je to i proto, že pro DPH

je důležité vlastnictví ekonomické, nikoli právní, a dlouhodobým majetkem nájemce se stává

i najatý majetek.

K § 69, který pojednává o osvobození přepravy při vývozu a dovozu a službách přímo vázaných

na vývoz a dovoz, byl dne 29. 6. 2017 vydán Soudním dvorem EU rozsudek, který má vliv na

další postup u výše uvedených plnění. V komentáři k § 69 je obsah Rozsudku aplikován na

právní úpravu této problematiky s vědomím autorů, že k tomuto Rozsudku může být následně vydána informace GFŘ. Smyslem této publikace je seznámení široké veřejnost se změnami v právní úpravě, ale také si klade za cíl poskytovat určitým způsobem vodítko pro bezchybné naplňování právních předpisů při uplatňování DPH v praxi, a tím eliminovat vědomé či nevědomé protiprávní jednání plátců daně, resp. osob identifikovaných. V publikaci je možné nalézt úplné znění zákona o DPH, které je v současné době platné pro rok 2018 s vyznačením právních úprav v jednotlivých ustanoveních, ke kterým došlo v roce

v roce 2017 s účinností v roce 2018 a případným vyznačením důležitých komentářů ke každému

ustanovení, včetně odlišení výkladu, který reaguje na změny. Pro lepší orientaci a pochopení

je značná část takto publikovaných úprav a komentářů doplněna o názorné příklady z praxe

a také oficiálními informacemi vydávanými GFŘ. Příklady dokreslují právní úpravu ikomentář, takže usnadňují pochopení problému.

Autoři této publikace pracovali dlouhá léta na ministerstvu financí v odboru nepřímých daní

a přesto, že dnes již oba pracují v soukromé sféře, využili znalostí z legislativní praxe daně

z přidané hodnoty, protože se od roku 1993, kdy byla daň z přidané hodnoty v tuzemskulegislativně zavedena, podíleli na legislativních úpravách. Oba autoři jsou široké odbornéveřejnosti známi také svou soustavnou a dlouholetou přednáškovou činností pro odbornou veřejnost

i pro finanční a celní úřady.

Věříme, že vydávaná aktualizovaná publikace skloubila jak obsahem, tak formou všechny

aspekty, které ve svém výsledku budou sloužit plátcům daně a všem, kteří se s daní z přidané

hodnoty v obchodním životě nebo při studiu setkávají.

autoři

DPH 2018 – výklad s příklady

8

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb.,

zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb.,

zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb.,

zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb.,

zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb.,

zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb.,

zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb.,

zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb.,

zákona č. 47/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb.,

zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb.,

zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 500/2012 Sb.,

zákona č. 502/2012 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákonného opatření Senátu

č. 344/2013 Sb., zákona č. 196/2014 Sb., zákona č. 262/2014 Sb., zákona č. 360/2014 Sb.,

zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 113/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb.,

zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 33/2017 Sb., nálezu Ústavního soudu

č. 40/2017 Sb., zákona č. 170/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb. a zákona č. 371/2017 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie

1)

a upravuje daň z přidané hodnoty.

Komentář k § 1

V § 1 je upraveno, že předmět právní úpravy je rozšířen o zapracování příslušných předpisů

Evropské Unie, zejména Směrnice 2006/112/ES, která je účinná od 1. ledna 2007 a nahradila

původní tzv. Šestou směrnici, podle které byl konstruován zákon o DPH ke dni vstupu České

republiky do EU.

§ 2

Předmět daně

(1) Předmětem daně je

a) dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti smís

tem plnění v tuzemsku,

b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti

s místem plnění v tuzemsku,

c) pořízení

1. zboží z jiného členského státu za úplatu uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani

v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou nepovinnou k dani,

2. nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani,

d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.

(2) Zdanitelné plnění je plnění, které

a) je předmětem daně a

b) není osvobozené od daně.

Komentář k § 2

V § 2 je vymezen předmět daně, což znamená, že zákon upravuje, co podléhá dani v tuzemsku.

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

9

V odstavci 1 jsou vyjmenována plnění, která jsou předmětem daně, a také podmínky, za kterých

se vyjmenovaná plnění stávají předmětem daně. První podmínkou této právní úpravy je, že je

uskutečňuje osoba, která je osobou povinnou k dani, to znamená, že uskutečňuje ekonomickou

činnost, resp. podniká. Další podmínkou je, že tato plnění jsou uskutečňována za úplatu apo

slední podmínkou je, že místem plnění je tuzemsko.

Jednotlivá plnění, jako předmět daně, jsou pak uvedená v písm. a), b) a c).

Při splnění výše uvedených podmínek je v odst. 1 je pod písm. a) uvedeno dodání zboží, pod

písm. b) je uvedeno poskytnutí služby a pod písmenem c) bod 1. pořízení zboží z jinéhočlen

ského státu za úplatu do tuzemska. Pod písm. c) bod. 2. je předmětem daně v tuzemsku pořízení

nového dopravního prostředku do tuzemska, i když je pořizován osobou nepovinnou k dani.

Pod písm. d) je pak předmětem daně dovoz zboží do tuzemska.

V odstavci 2 je pod písm. a) konstatováno, že předmětem daně v tuzemsku je zdanitelné plnění

a pod písm. b) je rozlišeno, že za takové plnění se nepovažuje plnění osvobozené od daně.

§ 2a

Vynětí z předmětu daně

(1) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání tohoto zboží

a) by v tuzemsku bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10, nebo

b) je v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží předmětem daně s použitím

1. zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty

a starožitnostmi,

2. přechodného režimu pro použité dopravní prostředky, nebo

3. zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou.

(2) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, pokud

a) celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředněpřed

cházejícím kalendářním roce 326 000 Kč a

b) pořízení zboží je uskutečněno

1. osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem,

2. osvobozenou osobou, která není plátcem,

3. osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na

odpočet daně,

4. osobou povinnou k dani, na kterou se v jiném členském státě vztahuje společný režim daňového

paušálu pro zemědělce, nebo

5. právnickou osobou nepovinnou k dani.

(3) Do celkové hodnoty pořízeného zboží podle odstavce 2 písm. a) se nezahrnuje hodnotapoří

zeného

a) nového dopravního prostředku,

b) zboží, které je předmětem spotřební daně,

c) zboží uvedeného v odstavci 1.

(4) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně, a pořízení

nového dopravního prostředku.

Komentář k § 2a

Toto ustanovení je vloženým a na rozdíl od § 2 vyjmenovává plnění, která jsou vyňata zpřed

mětu daně.

V odst. 1 není předmětem daně pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže by pod písm. a)

bylo v tuzemsku osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1–10. Jedná se tedy o vyjmenovaná

plnění v § 68, která jsou podle tohoto ustanovení osvobozena v tuzemsku od daně s nárokem

na odpočet daně. Jsou tak zachovány stejné podmínky při pořízení z jiného členského státu

a při zdanitelném plnění.

Pod písm. b) jsou uvedena plnění, která nejsou předmětem daně v tuzemsku, jestliže při dodání

zboží z jiného členského státu je dodavatelem použit režim:

DPH 2018 – výklad s příklady

10

1. zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, starožitnostmi apod., který je upraven

v § 90 a nestanoví pořizovateli v tuzemsku povinnost přiznat daň z tohoto pořízení,

2. přechodný režim pro použité dopravní prostředky,

3. zvláštní režim pro prodej veřejnou dražbou.

Příklad

Firma A, plátce daně, dodává potraviny na palubu letadla, které provozuje přepravu osob a zboží

mezi členskými státy a třetími zeměmi. Takové dodání zboží je osvobozeno od daně s nárokem

na odpočet daně podle § 68 odst. 4 ZDPH. Jestliže tuzemská osoba B, plátce daně, provozuje

tuto leteckou přepravu a pořizuje potraviny z jiného členského státu, které jsou použity na palubě

letadla, jímž je přeprava uskutečňována, dojde při pořízení zboží k naplnění podmínekstanovených v § 2a odst. 1 a pořízení potravin nebude pro plátce B předmětem daně v tuzemsku.

Příklad

Autobazar, plátce daně, pořizuje ojetý osobní automobil od autobazaru v Německu, který je

registrován k dani v Německu. Autobazar v Německu dodává ojetinu ve zvláštním režimu, takže

neosvobozuje na výstupu při dodání celou cenu ojetiny, ale pouze cenu pořizovací a „německou“

daň uplatní u své přirážky. Autobazar v tuzemsku pořídí ojetinu ve zvláštním režimu, který

započal dodavatel, a pořízení ojetiny není pro pořizovatele v tuzemsku předmětem daně, takže

daň při pořízení nepřiznává.

V odst. 2 jsou vyjmenována další plnění pořízeným zbožím z jiného členského státu, která

nejsou předmětem daně, jestliže celková hodnota pořízeného zboží nepřekročila v příslušném

a bezprostředně předchozím kalendářním roce částku 326 000 Kč, kdy pořízení zboží bylo

uskutečněno:

1. osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem,

2. osvobozenou osobou, kterou se rozumí osoba povinná k dani se sídlem v jiném členském

státě, která není registrovanou k dani v jiném členském státě a není plátcem,

3. osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku

na odpočet daně,

4. osobou povinnou k dani, na kterou se v jiném členském státě vztahuje společný režim

daňového paušálu pro zemědělce,

5. právnickou osobou nepovinnou k dani.

V odst. 3 je stanoveno, že do celkové částky 326 000 Kč se nezapočítává

a) hodnota nového dopravního prostředku,

b) zboží, které je předmětem spotřební daně,

c) zboží, které je uvedeno v odst. 1.

V odst. 4 je stanoveno, že naopak předmětem daně je pořízené zboží z jiného členského státu,

pokud je pořízeno zboží, které je předmětem spotřební daně nebo je pořízen nový dopravní

prostředek. U tohoto druhu zboží vždy vzniká pořizovateli povinnost přiznat daň.

§ 2b

Volba předmětu daně

Osoba, která uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu, které není předmětem daně podle

§ 2a odst. 2, se může rozhodnout, že toto pořízení je předmětem daně. Na pořízení zboží z jiného členského

státu uskutečněné touto osobou do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním

roce, ve kterém se takto rozhodla, se nevztahuje § 2a odst. 2.

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

11

Komentář k § 2b

Toto ustanovení umožňuje volbu pro pořizovatele, který se může rozhodnout, že pořízení zboží,

které není předmětem daně podle § 2a odst. 2, bude dobrovolně považovat za předmět daně.

Jedná se tedy nikoliv o plátce daně, který má vždy povinnost přiznat daň při pořízení zboží,

ale o soby, které nejsou plátci daně, ale jsou osobami povinnými k dani a jsou vyjmenovány

v § 2a odst. 2.

Jestliže se pořizovatel dobrovolně rozhodne, že pořízení zboží bude považovat za plnění, které

je předmětem daně, musí také plnění považovat za předmět daně celý kalendářní rok, který

následuje po roce, ve kterém se pořizovatel dobrovolně rozhodl. Po tuto dobu se na takového

pořizovatele nevztahuje ustanovení § 2a odst. 2.

Příklad

Tuzemská osoba povinná k dani, která je neplátcem daně, pořídí v únoru 2017 ze Slovenska

fotokopírku v hodnotě 35.000 Kč. Pořizovatel se dobrovolně rozhodne, že je takové pořízení

zboží pro něj předmětem daně. Toto rozhodnutí znamená, že se musí registrovat k dani podle

§ 6k jako identifikovaná osoba a vzniká ji povinnost přiznat daň. Zřejmě bude pro pořizovatele

výhodnější, aby se registroval k dani před dodáním kopírky za Slovenska, protože může sdělit

přidělené DIČ dodavateli na Slovensko, který při dodání uplatní systém reverse charge apřenese povinnost přiznat daň do tuzemska na pořizovatele. Předmětem daně se tak propořizovatele stane i další případné pořízení zboží z jiného členského státu až do konce roku 2018,

pokud součet pořízeného zboží nepřekročí limit 326.000 Kč, kdy by se pořizovatel stal osobou

identifikovanou povinně podle § 6g.

§ 3

Územní působnost

(1) Pro účely daně z přidané hodnoty se rozumí

a) tuzemskem území České republiky,

b) členským státem území členského státu Evropské unie s výjimkou jeho území, na které se nevztahuje

Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie,

c) jiným členským státem členský stát s výjimkou tuzemska,

d) třetí zemí území mimo území Evropské unie,

e) územím Evropské unie souhrn území členských států.

(2) Pro účely daně z přidané hodnoty se za území členského státu Evropské unie nepovažuje

a) hora Athos,

b) Kanárské ostrovy,

c) francouzská území uvedená v čl. 349 Smlouvy o fungování Evropské unie,

d) Alandy,

e) Normanské ostrovy,

f) ostrov Helgoland,

g) území Büsingen,

h) Ceuta,

i) Melilla,

j) Livigno,

k) Campione d‘ Italia,

l) italské vody jezera Lugano.

(3) Území Monackého knížectví se pro účely daně z přidané hodnoty považuje za územíFrancouzské republiky a území ostrova Man se považuje za území Spojeného království Velké Británie a Severního

Irska, území Akrotiri a Dhekelie se považují za území Kypru.

Komentář k § 3

Pojem „tuzemsko“ je definován tak, že zahrnuje území České republiky.

DPH 2018 – výklad s příklady

12

Pojem jiný členský stát byl zaveden k odlišení státu, který je členským státem Evropské unie,

ale který není Českou republikou, což odpovídá i dosavadnímu chápání pojmu jiný členský

stát. Použití sousloví „jiný členský stát“ tak v textu zákona bude vždy vylučovat Českoure

publiku. V případě použití vazby „členský stát odlišný od členského státu“ se z podstaty věci

může jednat i o Českou republiku, neboť je to v duchu pojmu definovaného v § 3 odst. 1.

písm. b) jakýkoli členský stát Evropské unie.

Z důvodu právní jistoty se v souladu s čl. 5 bodem 2) směrnice o DPH upřesňuje, že území,

na která se nevztahují SEU a SFEU, nejsou pro účely daně z přidané hodnoty považována za

území členského státu. Územní působnost Smluv je obsažena v článku 52 SEU a článcích 349

a 355 SFEU (tj. bývalý článek 299 Smlouvy o založení Evropského společenství, na který je

odkazováno v čl. 5 směrnice o DPH). Na toto ustanovení dále navazuje § 3 odst. 2, kterýob

sahuje další území, která se nepovažují za území členského státu.

V odstavci 2 je uveden výčet území, které se nepovažují za území členského státu Evropské

unie a v návaznosti na to tedy ani za území Evropské unie. Tato území se tedy pro účely daně

z přidané hodnoty považují za třetí zemi.

V písmenu c) došlo ke změně v návaznosti na směrnici 2013/61/EU, kterou se mění směrnice

o DPH a směrnice 2008/118/ES, pokud jde o francouzské nejvzdálenější regiony, zejména

Mayotte. Na základě tohoto ustanovení se za třetí zemi považují také francouzské regiony,

které jsou uvedeny v čl. 349 Smlouvy o fungování Evropské unie.

V odstavci 3 jsou vymezena území, která jsou považována za daňové území EU, tj. chápou se

jako území některého členského státu a dodání zboží z těchto území není považováno za dovoz

zboží, ale za pořízení zboží z jiného členského státu a dodání zboží z tuzemska do těchto území

je považováno za dodání zboží do jiného členského státu. Vedle území Monackého knížectví

a ostrova Man, byla mezi tato území v souladu s recastem Šesté směrnice doplněna území

Akrotiri a Dhekelie jako součást území Kypru.

§ 4

Vymezení základních pojmů

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí:

a) úplatou částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty

v souvislosti s předmětem daně,

b) jednotkovou cenou cena za jednotku množství zboží nebo cena za službu,

c) daní na výstupu daň uplatněná plátcem za zdanitelné plnění podle § 13 až 20 nebo z přijaté úplaty

vztahující se k tomuto plnění,

d) nadměrným odpočtem daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně zazdaňo

vací období v případě, že daň na výstupu je nižší než odpočet daně,

e) správcem daně příslušný finanční úřad; ve věci povolení k prodeji za ceny bez daně a při dovozu

zboží je správcem daně příslušný celní úřad s výjimkou případů, kdy povinnost přiznat daň při dovozu

zboží vzniká plátci podle § 23 odst. 2 až 4,

f) osobou registrovanou k dani osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně

z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy,

g) zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropské unie sídlo ani místo pobytu,

h) u fyzické osoby

1. bydlištěm adresa vedená v základním registru obyvatel nebo v jiné obdobné evidenci, anebo

adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci daně, pokud neexistuje důkaz, že tato adresa

neodpovídá skutečnosti,

2. místem, kde se obvykle zdržuje, místo, kde fyzická osoba obvykle žije z důvodu osobních nebo

profesních vazeb; má-li tato osoba profesní vazby v jiné zemi, než ve které má své osobní

vazby, je místo, kde se fyzická osoba obvykle zdržuje, určeno osobními vazbami,

3. místem pobytu bydliště, nebo místo, kde se obvykle zdržuje,

i) sídlem u osoby povinné k dani adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsoupři

jímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její

vedení; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu,

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

13

j) provozovnou organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží nebo

poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje,

k) dotací k ceně přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních

samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího

státu, z grantů Evropské unie či dle programů obdobných, pokud je příjemci dotace stanovena povinnost

poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně sene

považuje zejména dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého

nehmotného majetku,

l) zbožím, které je předmětem spotřební daně, zboží, které je předmětem některé ze spotřebních daní,

předmětem daně z pevných paliv nebo předmětem daně ze zemního plynu a některých dalších plynů svý

jimkou plynu dodávaného prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území

Evropské unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené,

m) osobou neusazenou v tuzemsku osoba povinná k dani, která

1. nemá sídlo v tuzemsku,

2. uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku

a

3. v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní,

n) osvobozenou osobou osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě,

která je v tomto státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem

v tuzemsku, která není plátcem.

(2) Zbožím se pro účely tohoto zákona rozumí

a) hmotná věc, s výjimkou peněz a cenných papírů,

b) právo stavby,

c) živé zvíře,

d) lidské tělo a část lidského těla,

e) plyn, elektřina, teplo a chlad.

(3) Za zboží se dále považují

a) bankovky a mince české měny při jejich dodání výrobcem České národní bance, nebo při jejich

pořízení z jiného členského státu, nebo jejich dovoz Českou národní bankou,

b) bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané pro sběratelské účely za ceny vyšší,

než je jejich nominální hodnota nebo přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle směnného

kurzu vyhlašovaného Českou národní bankou,

c) cenné papíry při jejich dodání výrobcem emitentovi v tuzemsku, nebo při jejich pořízení z jiného

členského státu nebo jejich dovozu a vývozu jako výrobku.

(4) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí

a) dopravním prostředkem vozidlo, jiný prostředek nebo zařízení, které jsou určené k přepravě osob

nebo zboží z jednoho místa na jiné a které jsou obvykle konstruované pro použití k přepravě a mohou

k ní být skutečně použity; za dopravní prostředek se nepovažuje vozidlo, které je trvale znehybněno, ani

kontejner,

b) novým dopravním prostředkem

1. motorové pozemní vozidlo s obsahem válců větším než 48 cm

3

nebo s výkonem větším než

7,2 kW, pokud bylo dodáno do 6 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto

méně než 6 000 km,

2. loď delší než 7,5 m, pokud byla dodána do 3 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo

má najeto méně než 100 hodin, s výjimkou námořních lodí užívaných k obchodní, průmyslové,

rybářské nebo záchranářské činnosti, nebo

3. letadlo o maximální vzletové hmotnosti větší než 1 550 kg, pokud bylo dodáno do 3 měsíců

ode dne prvního uvedení do provozu nebo má nalétáno méně než 40 hodin, s výjimkou letadel

využívaných leteckými společnostmi pro mezinárodní leteckou přepravu.

c) obchodním majetkem majetkové hodnoty, které slouží osobě povinné k dani a jsou touto osobou

určeny k uskutečňování ekonomických činností,

d) dlouhodobým majetkem obchodní majetek, který je

1. hmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů

7c)

,

2. odpisovaným nehmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů

7c)

; hmotnýmaje

tek přenechaný k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastnické právo k užívanému

hmotnému majetku bude převedeno na jeho uživatele, se pro účely daně z přidané hodnoty

považuje za dlouhodobý majetek uživatele

DPH 2018 – výklad s příklady

14

3. pozemkem, který je dlouhodobým hmotným majetkem podle právních předpisů upravujících

účetnictví

7d)

; pozemek přenechaný k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastnické

právo k užívanému pozemku bude převedeno na jeho uživatele, se pro účely daně z přidané

hodnoty považuje za dlouhodobý majetek uživatele nebo

4. technickým zhodnocením podle zákona upravujícího daně z příjmů,

e) dlouhodobým majetkem vytvořeným vlastní činností dlouhodobý majetek, který plátce v rámci

svých ekonomických činností vyrobil, postavil nebo jinak vytvořil; technické zhodnocení

73)

se považuje

za samostatný dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností,

f) osobním automobilem dopravní prostředek, který má v technickém osvědčení

4)

nebo technickém

průkazu zapsanou kategorii M1 nebo M1G; pokud zápis kategorie chybí, vymezuje se tato kategorie

zvláštním právním předpisem

4a)

,

g) nájmem také podnájem, pacht a podpacht,

h) přepravou zboží také přeprava peněz a cenných papírů.

i) dodáním zboží s instalací nebo montáží dodání zboží spojené s instalací nebo montáží osobou

povinnou k dani, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou,

j) dodáním zboží soustavami nebo sítěmi dodání

1. plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropské

unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené,

2. elektřiny, tepla nebo chladu sítěmi.

(5) Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz platný pro osobu provádějící přepočet

ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění, a to

a) kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, nebo

b) poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou; přepočet mezi měnami jinými než

euro se provede za použití směnného kurzu každé z těchto měn vůči euru.

Komentář k § 4

V § 4 jsou definovány základní pojmy, se kterými se dále v zákonu pracuje.

V odstavci l jsou definovány základní pojmy pro uplatnění daně.

Pojem úplata zahrnuje nejen zaplacení penězi nebo prostředky nahrazujícími peníze, ale iza

placení v nepeněžité formě, tedy i zbožím, službou, protiplněním apod. Peněžní prostředek,

který je nutné vykládat ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním

styku, ve znění pozdějších předpisů. Může však být poskytnuta i v nepeněžním plnění. O úplatu

však půjde pouze tehdy, byla-li poskytnuta v souvislosti s předmětem daně.

Pozor! Zbožím jsou i nemovitosti, a proto se vypouští z definice jednotkové ceny měrnájed

notka, protože ne každá jednotka zboží je měrná (viz právě nemovité věci) a samozřejmě se

o nich nemusí mluvit samostatně, a proto z definice vypadávají.

Termín „daňová povinnost“ se ruší tam, kde se má jednat pouze o daň. Je nutno rozlišovat

pojmy „daň“ a „daňová povinnost“ tak, jak je chápe daňový řád. Zatímco daňovou povinností

jsou všechna práva a povinnosti subjektu vztahující se k dani, daní se naopak rozumí peněžité

plnění (viz § 2 odst. 3 a 4 daňového řádu) a také soulad se zněním § 108.

V odst. 1 písm. g) je definice osoby registrované k dani v jiném členském státě, která se nově

vztahuje nejen na osoby z jiných členských států, ale i na osoby, kterým bylo přiděleno daňové

identifikační číslo v tuzemsku – tedy na plátce a identifikované osoby. Věcně se smysl zákona

nemění, neboť v příslušných ustanoveních, kde je tento pojem použit, zůstává upřesnění, že

jde o osobu registrovanou k dani v jiném členském státě. Vyjasňuje to však např. ustanovení

§ 17, ve kterém se hovoří o osobách registrovaných k dani v různých členských státech, přičemž

je tím myšleno i tuzemsko. Nově je tento pojem použit také v § 88, kde zjednodušil formulaci.

V písm. h) z důvodů právní jistoty je definován pojem „místo pobytu“ fyzické osoby, a to

zejména s přihlédnutím ke změnám v pravidlech pro stanovení místa plnění ve směrnici o DPH

a navazujícím prováděcím nařízení č. 282/2011 s účinností od 1. 1. 2015.

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

15

Z důvodu vzájemné provázanosti pojmů zákona o DPH a pojmů přímo použitelnéhoprováděcího nařízení č. 282/2011 se v případě fyzické osoby zavádí dílčí definice pojmu „bydliště“

a pojmu „místo, kde se obvykle zdržuje“.

Specifické vymezení těchto pojmů pro účely DPH je nezbytné, protože český právní řád,

konkrétně § 80 odst. l občanského zákoníku, vymezuje pojem „bydliště“ odlišně. Zatímco

definice pojmu „bydliště“ občanského zákoníku vychází z faktického stavu („Člověk mábydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale;“), právní

předpisy EU v oblasti daně z přidané hodnoty vymezují pojem „bydliště“ ve smyslu úředně

vedeného stavu jako adresu vedenou v evidenci obyvatelstva či u správce daně. Dále právní

předpisy EU v oblasti daně z přidané hodnoty zavádí a používají v souvislosti s fyzickouosobou pojem „místo, kde se obvykle zdržuje“, který je definován jako místo, kde fyzická osoba

obvykle žije, a který tudíž vychází z faktického stavu. Přesná provázanost pojmů zákona o DPH a pojmů přímo použitelného prováděcího nařízení č. 282/2011 je významná zejména pro účely pravidel pro stanovení místa plnění při poskytnutí určitých služeb osobě nepovinné k dani, kde se stanoví, že místo příjemce služby se určí podle tohoto přímo použitelného prováděcího nařízení. Z důvodu lepší čitelnosti a srozumitelnosti se i nadále v zákoně o DPH v některýchustanoveních používá zkrácený pojem „místo pobytu“ jako ekvivalent výrazu „bydliště a/nebo místo,

kde se obvykle zdržuje“, který u pravidel vztahujících se k fyzické osobě uvádí směrnice a prováděcí nařízení. Na rozdíl od předchozí úpravy se z definice tohoto pojmu obecně pro účely celého zákona o DPH odstraňuje hierarchie jednotlivých kritérií (vyjádření „nemá-li“), protože čl. 12 ani čl. 13 prováděcího nařízení, které definují tyto pojmy obecně pro účely směrnice, takovou hierarchii nestanoví. V písm. i) je zavedena definice sídla, která se vztahuje na všechny osoby povinné k dani (na rozdíl od dosavadního zákona, který sídlo spojoval pouze s právnickou osobou a u fyzické

osoby povinné k dani se namísto sídla používalo místo podnikání). Nově je pro určení sídla

u osoby povinné k dani rozhodujícím faktorem místo jejího vedení. V případě fyzické osoby

povinné k dani může nastat situace, kdy nelze místo vedení dle této definice určit. V takovém

případě se za sídlo u této osoby považuje místo jejího pobytu.

Definice místa podnikání se v souvislosti se zavedením této definice stává nadbytečnou azrušuje se v duchu článku 10 nařízení, který definuje sídlo ekonomické činnosti osoby povinné

k dani pro pravidlo určení místa plnění u služeb. Z důvodu jednoznačnosti a právní jistoty byla

tato definice použita pro celý zákon o DPH, aby nedocházelo k situacím, kdy by jediná osoba

povinná k dani měla různá sídla pro účely různých ustanovení zákona.

Sídlo osoby nepovinné k dani není definováno.

V písm. j) je vymezen pojem „provozovna“, ale bez věcné změny, avšak s vazbou na § 9 odst. 1

(místo plnění u služeb).

Prováděcí nařízení v podstatě rozlišuje 2 typy provozoven, a to pro různé účely – provozovnu

poskytovatele plnění a provozovnu příjemce plnění. Provozovnu poskytovatele plněníprováděcí nařízení vymezuje v čl. 11 odst. 2 a čl. 53 pro účely určitých pravidel pro stanovení místa

plnění u služeb a pro účely určení osoby povinné přiznat daň u přes–hraničních plnění.Provozovnu příjemce plnění prováděcí nařízení definuje v čl. 11 odst. l pro účely základního

pravidla pro stanovení místa plnění u služeb poskytnutých provozovně osoby povinné k dani.

Z důvodů zjednodušení se zvolila definice provozovny poskytovatele plnění a pro provozovnu

příjemce služby se zavedla úprava v § 9 odst. l, a to jen pro účely stanovení místa plnění vpříadě služeb poskytnutých provozovně osoby povinné k dani.

DPH 2018 – výklad s příklady

16

Definice provozovny vychází z pojmu „organizační složka osoby povinné k dani“. Tento pojem

byl zvolen navzdory tomu, že bude možná mylně považován za organizační složku závodu.

Mezi tyto dva pojmy však nelze klást rovnítko.

Pro definici provozovny pro účely zákona o dani z přidané hodnoty je použito pojmuorganizační složka osoby povinné k dani právě proto, že provozovna pro účely zákona o dani z přidané hodnoty je širším pojmem než provozovna zakotvená v obchodním zákoníku. Provozovnou podle zákona o dani z přidané hodnoty jsou tak veškeré organizační složky, tj. ty, které se do rejstříků zapisují (např. odštěpný závod), ale také ty, které se nezapisují. Obdobně jako doposud musí organizační složka osoby povinné k dani splňovat určitépodmínky, aby mohla být pro účely zákona o DPH považována za provozovnu – musí sevyznačovat dostatečnou úrovní stálosti a vhodnou strukturou z hlediska lidských (personálních)

a technických zdrojů.

Provozovna se nedefinuje v obecné vazbě na uskutečňování ekonomické činnosti, ale ve vazbě

na uskutečňování plnění (dodání zboží nebo poskytnutí služby).

Dotace k ceně je sice předmětem daně již od 1. října 2003, ale od 1. dubna 2004 se definice

dotace k ceně podstatně změnila. Dotací se rozumí finanční prostředky přijaté ze státního

rozpočtu, z rozpočtu územně samosprávných celků, ze státních fondů, z grantů, z rozpočtu

cizího státu, z grantů Evropské unie nebo podle obdobných programů, a to tehdy, pokud je

přijetí finančních prostředků spojeno s povinností pro příjemce dotace poskytovat plnění se

slevou z ceny a výše této slevy se vztahuje k jednotkové ceně plnění. Např. tehdy, kdy je výše

dotace stanovena na l ks zboží apod. Za dotaci k ceně se nepovažují zejména dotace khospodářskému výsledku a na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku.

Příklad

Od 3. 12. 2009 vstoupilo v účinnost Nařízení Rady č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 oveřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnic.

Příklad se zabývá pouze DPH u veřejných služeb v osobní dopravě, a to u kompenzací za

veřejné služby v osobní dopravě poskytovaných objednatelem těchto služeb a obecně u slev z jízdného. 1) Kompenzace poskytovaná objednateli V případech, kdy objednatel poskytuje celkovou úhradu (vč. nebo bez úhrady slev z jízdného) za veřejné služby v osobní dopravě formou kompenzace dopravcům, kteří mají uzavřenu smlouvu o veřejných službách , a to za důsledky vzniklé ze závazku veřejné služby, se postupuje

tak, že kompenzace se nepovažují za úplatu za poskytnutou službu, a také se nepovažují za

dotaci k ceně, ani za úplatu poskytnutou třetí osobou (za veřejné služby v osobní dopravě). To

znamená, že u kompenzace se nejedná o úplatu za poskytnutí služeb a nejedná se tedy opředmět daně podle ustanovení § 2 a § 14 zákona o DPH. Daň na výstupu se neuplatňuje, částka

poskytnutá objednatelem je částkou v úrovni bez daně, dále u úhrady prokazatelné ztráty podle

smluv uzavřených objednateli s poskytovateli veřejných služeb v přepravě cestujících prováděné

před účinností Nařízení se dosavadní postup obdobný jako u kompenzací považuje za postup

v souladu se zákonem o DPH.

Tento postup však nelze aplikovat na samostatné úhrady poskytnuté objednatelem veřejných

služeb v osobní dopravě, případně jinou osobou za slevy z cen jízdného poskytnutéprovozovatelem přepravy osob, ať už se jedná o slevy poskytnuté v rámci veřejné služby v osobnídoravě nebo mimo tyto služby.

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

17

2) Slevy z jízdného

Samostatné úhrady slev z jízdného, ať už jsou poskytnuty podle Výměru Ministerstva financí,

kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami nebo podle jiného obecně závazného

předpisu, se považují pro účely DPH za dotace k ceně a jsou součástí základu daně přivýpočtu částky daně za poskytnutou službu přepravy cestujících podle § 36 odst. 3 písm. d) zákona

o DPH. V případě služeb přepravy osob, jsou-li poskytnuty slevy z jízdného a tyto slevy jsou

hrazeny jinými osobami než je provozovatel služeb, je tedy základem daně součet částkyjízdného hrazené cestujícím a částky poskytnuté objednatelem služeb nebo jinou osobou na úhradu

slevy z ceny jízdného (dotace k ceně).

Jestliže slevu z ceny poskytne u služeb přepravy osob provozovatel služeb na základě vlastního

rozhodnutí, postupuje se u těchto slev podle § 36 odst. 5, resp. podle § 42 zákona o DPH.

Jestliže provozovatel služeb poskytne slevu z jízdného k datu uskutečnění zdanitelného plnění,

základ daně se snižuje o tuto slevu. Poskytne-li provozovatel slevu z jízdného po datuuskutečnění zdanitelného plnění, plátce provede opravu základu a výše daně podle § 42 a 43.

V písm. l) je definováno zboží, které je předmětem spotřební daně. Jedná se o implementaci

ustanovení směrnice 2009/162/EU. Za zboží, které je předmětem spotřební daně, se pro účely

zákona o DPH považuje i zboží podléhající dani z plynu a dani z pevných paliv, s výjimkou

plynu dodávaného prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území

Evropské unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené.

Novela 2013 v písm. m) zavedla nový pojem „osoba neusazená v tuzemsku“, který se následně používá ve všech ustanoveních zákona, které souvisí s poskytováním přeshraničních služeb nebo určitých dodání zboží do tuzemska (dodání zboží s instalací nebo montáží a dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi). Pojem „osoba neusazená v tuzemsku“ zahrnuje právnickou nebo fyzickou osobu povinnou k dani, která nemá sídlo v tuzemsku. Skutečnost, že taková osoba má v tuzemsku provozovnu,

se pro posouzení této osoby za osobou neusazenou zkoumá ve vazbě na příslušné poskytnuté

zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku. Jestliže se provozovna, kterou tato osoba má

v tuzemsku, daného plnění neúčastní, považuje se za osobu neusazenou k dani v tuzemsku.

V dosavadním znění zákona se obdobné vymezení používalo v § 108 ve vztahu k určení osob

povinných přiznat daň z některých preshraničních plnění.

Novela 2013 v písm. n) zavedla nový pojem „osvobozená osoba“. Jedná se o osoby povinné

k dani, které podléhají v jiném členském státě zvláštnímu režimu osvobození pro malé podniky

(Česká republika toto osvobození neuplatňuje). Definice se vztahuje pouze na režim osvobození

od daně, obdobný jako v § 6 dosavadního zákona o DPH, nikoliv na režim odstupňované úlevy,

který je obecně ve Směrnici připuštěn.

Odstavec 2 definuje zboží.

V souvislosti s rekodifikací soukromého práva, kontrétně s novým vymezením věci, které

obsahuje nový občanský zákoník, novela nově definuje zboží. Dělení věcí na hmotné anehmotné upravuje ustanovení § 496 nového občanského zákoníku. S ohledem na to, že hmotnou

věcí je i nemovitá věc, bude pojem „zboží“ obsahovat i nemovitou věc. Za zboží se výslovně

prohlašuje i nemovitá nehmotná věc, kterou je právo stavby. Postavení zvířete ve vztahu kvěcem upravuje § 494 nového občanského zákoníku. Zvíře podle nové soukromoprávní úpravy

není věcí, ale ustanovení o věcech se na něj použijí obdobně v rozsahu, ve kterém toneodporuje jeho povaze. Úprava lidského těla a jeho částí je obsažena v § 493 nového občanského

zákoníku, kde je stanoveno, že se nejedná o věc. Část lidského těla musí být zahrnuta pod

pojmem zboží z důvodu povinné implementace Čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice Rady 2006/112/ES o DPH. Lidské tělo musí být zahrnuto pod pojem zboží např. v souvislosti s jeho přepravou (pohřební služby).