načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: DPH 2017 -- výklad s příklady - Svatopluk Galočík; Oto Paikert

DPH 2017 -- výklad s příklady

Elektronická kniha: DPH 2017 -- výklad s příklady
Autor: ;

Ve 13. vydání této časem a praxí prověřené publikace naleznete výklad všech paragrafů zákona o DPH se zvýrazněním všech novel, včetně té poslední od 1. 7. 2017. Publikaci ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  288
+
-
9,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 424
Úprava: tran
Vydání: Třinácté vydání
Jazyk: česky
Téma: daň, daně, přidaná, přidané, hodnota, hodnoty, paragrafy, zákony, novely, povinná, osoby, registrace, poskytování, služby, celní, řády, doklady, dovoz, vývoz, přenesení, daňoví, poplatníci, daňová, povinnost, stavební, pozemky, kontrolní, hlášení
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0428-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ve 13. vydání této časem a praxí prověřené publikace naleznete výklad všech paragrafů zákona o DPH se zvýrazněním všech novel, včetně té poslední od 1. 7. 2017. Publikaci využijete vy všichni, kteří se v praxi setkáváte s DPH. (výklad s příklady)

Zařazeno v kategoriích
Svatopluk Galočík; Oto Paikert - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

DPH

2017

Svatopluk Galočík, Oto Paikert

výklad všech paragrafů zákona se zvýrazněním

všech novel včetně novely od 1. 7. 2017

registrace podle zákona pro osoby povinné k dani

místo plnění při poskytování služeb

změny celních pojmů a režimů podle nového celního řádu

daňové doklady u dovozu a vývozu

rozšíření přenesené daňové povinnosti

nový výklad – stavební pozemky

kontrolní hlášení

výklad s příklady

DPH 2017 – výklad s příklady

Svatopluk Galočík, Oto Paikert


Ing. Oto Paikert se narodil v roce 1950 v Praze. Po absolvování Vysoké školy ekonomické

v Praze pracoval nejdříve jako vedoucí cenového oddělení na podnikovém ředitelství

Mototechna, odkud přešel na Federální cenový úřad jako vedoucí odboru censtrojíren

ství a elektrotechniky. Zrušením federativního uspořádání státu přešel pod Ministerstvo

fi nancí České republiky, kde pracoval až do roku 2004 v odboru nepřímých daní, vod

dělení DPH, byl spolutvůrcem zákona o DPH v rámci nové daňové soustavy zavedené

v roce 1993. V současné době se věnuje podnikatelské činnosti v oblasti fi nančního

a ekonomického poradenství, pořádání odborných kurzů a lektorské činnosti.

JUDr. Svatopluk Galočík se narodil v roce 1948 v Ostravě. Do roku 1994 zastával

různé funkce v celní správě, posledním pracovištěm bylo Generální ředitelství cel

v Praze. V roce 1986 dokončil vysokoškolská studia na Právnické fakultě Univerzity

Karlovy v Praze. Od roku 1993 pracoval na Ministerstvu fi nancí na odboru nepřímých

daní, oddělení DPH, a podílel se tak na tvorbě legislativy DPH až do roku 2004, kdy

Česká republika vstoupila do EU. Od roku 2004 uplatňuje nabyté znalosti a zkušenosti

v soukromém sektoru, kde působí jako fi nanční a ekonomický poradce, provádílek

torskou a publikační činnost, zejména v oblasti intrakomunitárního plnění a obchodu

s třetími zeměmi.


GRADA Publishing

DPH

2017

Svatopluk Galočík, Oto Paikert

výklad s příklady


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí býtreprodukována a š ířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Edice Účetnictví a daně

JUDr. Svatopluk Galočík, Ing. Oto Paikert

DPH 2017

výklad s příklady

JUDr. Svatopluk Galočík připravil výklad

§ 1–2b, 6c, 6g–6l, 7–10i, 12, 13 odst. 1–3 a odst. 6–8, 15–20, 23–25, 33, 33a, 38–41, 63–71g, 80–87,

93–94a, 97a, 102, 103, 108, 108a, 110, 110a–110ze

Ing. Oto Paikert připravil výklad

§ 3–6b, 6d, 6e, 6f, 13 odst. 4, 5 a 8, 14, 20a, 21–22, 26–32a, 34–37a, 42–62, 72–79c, 89–92i, 95–97,

98–101k, 104–107a, 109–109a a k přílohám zákona

Vydala GRADA Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 6609. publikaci

Realizace obálky Vojtěch Kočí

Sazba Jan Šístek

Odpovědná redaktorka Ing. Michaela Průšová

Počet stran 424

Třinácté vydání, Praha 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017

Vytiskla tiskárna Tisk Centrum, s.r.o., Moravany

© GRADA Publishing, a.s., 2017

ISBN 978-80-271-9811-5 (ePub)

ISBN 978-80-271-9810-8 (pdf)

ISBN 978-80-271-0428-4 (print)


Obsah

Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

Zákon č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Část první

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Hlava I – Obecná ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Hlava II – Uplatňování daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

Díl 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

Díl 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

Díl 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

Díl 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

Díl 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

Díl 6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

Díl 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

Díl 8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176

Díl 9 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217

Díl 10 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

Díl 11 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262

Hlava III – Zvláštní režimy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289

Hlava IV – Režim přenesení daňové povinnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302

Díl 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302

Díl 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307

Díl 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 314

Díl 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 326

Hlava V – Správa daně v tuzemsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327

Díl 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327

Díl 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 377

Část druhá

PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395

Příloha č. 1 k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 408

Příloha č. 2 k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 409

Příloha č. 3 k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 412

Příloha č. 3a k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 414

Příloha č. 4 k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 419

Příloha č. 5 k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 420

Příloha č. 6 k zákonu č. 235/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 421


DPH 2017 – výklad s příklady

6

Úvodem

Pro někoho je 13 šťastným číslem, pro někoho nešťastným, ale je faktem, že se vám dostává

do rukou již třinácté vydání této publikace od roku 2004, kdy vstoupila Česká republika do

Evropské unie. V průběhu roku 2016 v zákoně přibylo mnoho ustanovení, která byla schválena

před více než rokem, ale jejich účinnost nabíhala postupně podle Nařízení vlády zejména

v oblasti přenesené daňové povinnosti (služby elektronických komunikací od 1. 10. 2016),

dále promítnutí nového unijního celního kodexu tentokrát s účinností od 29. 7. 2016, dále se

v souvislosti se zavedením elektronické evidence tržeb změnila sazba u stravovacích služeb

od 1. 12. 2016 a další, sice ne tak věcně významné, ale z hlediska technicky legislativního

pohledu důležité změny společně s nimi. Komentáře k těmto změnám jsou součástí tétopub

likace.

Návaznost na předchozí znění zákona je většinou omezena lhůtou uplatnitelné prekluze.

Oblast DPH je zcela zásadním nástrojem veřejných financí po celém světě, a proto je i v rámci

Evropské unie výrazně harmonizována a celá řada ustanovení nachází svůj předobraz v unijní

legislativě, která je pro členské státy Evropské unie závazná. V současné době je základním

předpisem pro oblast DPH směrnice Rady 2006/112/ES, která platí od l. ledna 2007 a byla

zapracována plně do novely účinné k 1. lednu 2009, ale plátcům daně se rozhodně vyplatí znát

účinek komunitárního práva. Nejen rozhodná ustanovení směrnice 2006/112/ES, ale také

směrnic 2008/8/ES, 2008/9/ES, 2008/117/ES, 2009/47/ES, 2010/45/EU o pravidlech fakturace,

které zcela zásadně změnily pohled na daňové doklady, a to zejména z pohledu zajištěnívě

rohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu, jeho čitelností a uchování,

případně konverzí. Transpozice nových směrnic EU k 1. 1. 2015, které mění směrnici o DPH,

zejména směrnice Rady č. 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, o společném systému daně

z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové

povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokýmrizi

kem podvodů (viz příloha 6) a směrnice Rady č. 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, ospo

lečném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce protipod

vodům v oblasti DPH, přinesly do zákona poměrně hodně úprav, směrnice Rady 2016/856

k sazbám daně, směrnice Rady 2016/1065 pokud jde o zacházení s poukazy a neposlední

řadě nařízení Rady, která mají přímý účinek 282/2011 jako prováděcí opatření ke směrnici

2006/112/EU, resp. 1042/2013 jako prováděcí nařízení k místu poskytnutí služby související

s nemovitostí.

Připomínáme, že je proto naprosto nezbytné vykládat pojmy použité v zákoně eurokonformně,

aby nedošlo v důsledku v zákoně používané terminologie k rozporu s unijním právem. SDEU

ustáleně judikuje, že pro výklad pojmů v harmonizované oblasti nelze použít soukromé právo

jednotlivých členských států a že některé pojmy, resp. jejich význam je tedy možné použít jen

za předpokladu, že odpovídá obsahu tohoto pojmu plynoucího z práva EU tzv.eurokonform

nímu výkladu.

Novela přináší změny v kontrolním hlášení zejména v oblasti výzev podle § 101g, upravuje

neúčinnost podání. Zpřesňuje místo plnění při poskytování služeb souvisejících s nemovitostí

a také určuje dostatečně přímou souvislost, důležitý prvek pro stanovení místa plnění.

Povinnost přiznat daň i úplaty, která předchází zdanitelnému plnění, není novinkou, ale novela

požaduje i znalost, a to dostatečně určitou, na co je úplata konkrétně určena, a reaguje i na

změny použití přijaté úplaty, včetně zrušení výjimky pro telekomunikační služby.

Novela se také dotýká přiznávání plnění osvobozeného bez nároku na odpočet, přiznání plnění,

resp. záloh u přeshraničních transakcí.


Úvodem

7

„Zpřísňuje“ opravy odpočtu u nevrácených záloh, zavádí povinnost vyrovnání nároku naod

počet daně v případech nedoložených ztrát, odcizení, resp. zničení ve lhůtách obdobných jako

u opravných daňových dokladů, tedy na období, kdy se plátce dozvěděl nebo dozvědět měl

a mohl, a to jak u krátkodobého, tak dlouhodobého majetku, kde navíc úprava není spojena

s posledním zdaňovacím obdobím kalendářního roku, ale s obdobím, kdy se dozvěděl.

Daňová povinnost u finančního leasingu ztrácí vazbu na vlastníka. Je to i proto, že pro DPH

je důležité vlastnictví ekonomické, nikoli právní, a dlouhodobým majetkem nájemce se stává

i najatý majetek.

Novela nahrazuje i dosavadní koncept uplatňovaný u opakovaných plnění, zejména u plnění,

které probíhá déle než 12 měsíců.

Vedle nespolehlivého plátce je nově definovaná i nespolehlivá osoba a zaveden princippřeno

sitelnosti nespolehlivosti z osoby na plátce nebo skupinu a naopak.

Ručení za daň se bude týkat i úplat provedených virtuální měnou.

Dochází ke změně místně příslušného správce daně pro osoby povinné neusazené. Nově je jím

FÚ pro Moravskoslezský kraj.

V souvislosti se změnami v celních předpisech, ke kterým došlo v roce 2016, došlo i ke změně

v uplatnění DPH ve svobodných pásmech, při umístění zboží před vývozem, které již není

osvobozeno od daně, při dodání zboží a poskytování služeb ve svobodných pásmech, které je

považováno za zdanitelné plnění. Změna také nastala u daňového dokladu při vývozu, které

vystavuje plátce podle § 28. Došlo ke zpřísnění postupu, kdy plátce pořídí zboží z jiného

členského státu do jiného členského státu, tedy nikoliv do tuzemska. Pokud plátce nepřizná

daň v členském státě ukončení přepravy, ale v tuzemsku, ztrácí nárok na uplatnění odpočtu,

protože prioritní povinnost přiznat daň vzniká ve státě ukončení přepravy. Došlo také krozší

ření povinnosti přiznat daň plátci, jestliže pořídí zboží s místem plnění v tuzemsku od osoby

neusazené v tuzemsku (tzv. „tuzemský reverse charge“).

Smyslem této publikace je seznámení široké veřejnosti se změnami v právní úpravě, ale také

si klade za cíl poskytovat určitým způsobem vodítko pro bezchybné naplňování právních

předpisů při uplatňování DPH v praxi, a tím eliminovat vědomé či nevědomé protiprávní

jednání plátců daně, resp. osob identifikovaných. V publikaci je možné nalézt úplné znění

zákona o DPH, které je platné pro rok 2017, s vyznačením právních úprav v jednotlivých

ustanoveních, ke kterým došlo v průběhu roku 2016 a 2017, a případným podtrhnutímdůle

žitých komentářů ke každému ustanovení, včetně odlišení výkladu, který reaguje na změny.

Pro lepší orientaci a pochopení je značná část takto publikovaných úprav a komentářů doplněna

o názorné příklady z praxe a také oficiálními informacemi vydávanými GFŘ. Příkladydokres

lují právní úpravu i komentář, takže usnadňují pochopení problému.

Autoři této publikace pracovali dlouhá léta na ministerstvu financí v odboru nepřímých daní

a přesto, že dnes již oba pracují v soukromé sféře, využili znalostí z legislativní praxe daně

z přidané hodnoty, protože se od roku 1993, kdy byla daň z přidané hodnoty v tuzemskule

gislativně zavedena, podíleli na legislativních úpravách. Oba autoři jsou široké odbornéveřej

nosti známi také svou soustavnou a dlouholetou přednáškovou činností pro odbornou veřejnost

i pro finanční a celní úřady.

Věříme, že vydávaná aktualizovaná publikace skloubila jak obsahem, tak formou všechny

aspekty, které ve svém výsledku budou sloužit plátcům daně a všem, kteří se s daní z přidané

hodnoty v obchodním životě nebo při studiu setkávají.

autoři


DPH 2017 – výklad s příklady

8

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb.,

zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb.,

zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb.,

zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb.,

zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb.,

zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb.,

zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb.,

zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb.,

zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 47/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb.,

zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb.,

zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 458/2011 Sb.,

zákona č. 500/2012 Sb., zákona č. 502/2012 Sb., zákona č. 241/2013 Sb.,

zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 196/2014 Sb.,

zákona č. 262/2014 Sb., zákona č. 360/2014 Sb., zákona č. 377/2015 Sb.,

zákona č. 113/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb.,

zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 33/2017 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 40/2017 Sb.

a zákona č. 170/2017 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie

1)

a upravuje daň z přidané hodnoty.

Komentář k § 1

V § 1 je upraveno, že předmět právní úpravy je rozšířen o zapracování příslušných předpisů

Evropské Unie, zejména Směrnice 2006/112/ES, která je účinná od 1. ledna 2007 a nahradila

původní tzv. Šestou směrnici, podle které byl konstruován zákon o DPH ke dni vstupu České

republiky do EU.

§ 2

Předmět daně

(1) Předmětem daně je

a) dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti smís

tem plnění v tuzemsku,

b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti

s místem plnění v tuzemsku,

c) pořízení

1. zboží z jiného členského státu za úplatu uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani

v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou nepovinnou k dani,

2. nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani,

d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.

(2) Zdanitelné plnění je plnění, které

a) je předmětem daně a

b) není osvobozené od daně.

Komentář k § 2

V § 2 je vymezen předmět daně, což znamená, že zákon upravuje, co podléhá dani v tuzemsku.


Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

9

V odstavci 1 jsou vyjmenována plnění, která jsou předmětem daně, a také podmínky, za kterých

se vyjmenovaná plnění stávají předmětem daně. První podmínkou této právní úpravy je, že je

uskutečňuje osoba, která je osobou povinnou k dani, to znamená, že uskutečňuje ekonomickou

činnost, resp. podniká. Další podmínkou je, že tato plnění jsou uskutečňována za úplatu aposlední podmínkou je, že místem plnění je tuzemsko.

Jednotlivá plnění, jako předmět daně, jsou pak uvedená v písm. a), b) a c).

Při splnění výše uvedených podmínek je v odst. 1 je pod písm. a) uvedeno dodání zboží, pod

písm. b) je uvedeno poskytnutí služby a pod písmenem c) bod 1. pořízení zboží z jinéhočlenského státu za úplatu do tuzemska. Pod písm. c) bod. 2. je předmětem daně v tuzemsku pořízení

nového dopravního prostředku do tuzemska, i když je pořizován osobou nepovinnou k dani.

Pod písm. d) je pak předmětem daně dovoz zboží do tuzemska.

V odstavci 2 je pod písm. a) konstatováno, že předmětem daně v tuzemsku je zdanitelné plnění

a pod písm. b) je rozlišeno, že za takové plnění se nepovažuje plnění osvobozené od daně.

§ 2a

Vynětí z předmětu daně

(1) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání tohoto zboží

a) by v tuzemsku bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10, nebo

b) je v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží předmětem daně s použitím

1. zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty

a starožitnostmi,

2. přechodného režimu pro použité dopravní prostředky, nebo

3. zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou.

(2) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, pokud

a) celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředněpředcházejícím kalendářním roce 326 000 Kč a

b) pořízení zboží je uskutečněno

1. osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem,

2. osvobozenou osobou, která není plátcem,

3. osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na

odpočet daně,

4. osobou povinnou k dani, na kterou se v jiném členském státě vztahuje společný režim daňového

paušálu pro zemědělce, nebo

5. právnickou osobou nepovinnou k dani.

(3) Do celkové hodnoty pořízeného zboží podle odstavce 2 písm. a) se nezahrnuje hodnotapořízeného

a) nového dopravního prostředku,

b) zboží, které je předmětem spotřební daně,

c) zboží uvedeného v odstavci 1.

(4) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně, a pořízení

nového dopravního prostředku.

Komentář k § 2a

Toto ustanovení je vloženým a na rozdíl od § 2 vyjmenovává plnění, která jsou vyňata zpředmětu daně.

V odst. 1 není předmětem daně pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže by pod písm. a)

bylo v tuzemsku osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1–10. Jedná se tedy o vyjmenovaná

plnění v § 68, která jsou podle tohoto ustanovení osvobozena v tuzemsku od daně s nárokem

na odpočet daně. Jsou tak zachovány stejné podmínky při pořízení z jiného členského státu

a při zdanitelném plnění.


DPH 2017 – výklad s příklady

10

Pod písm. b) jsou uvedena plnění, která nejsou předmětem daně v tuzemsku, jestliže při dodání

zboží z jiného členského státu je dodavatelem použit režim:

1. zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, starožitnostmi apod., který je upraven

v § 90 a nestanoví pořizovateli v tuzemsku povinnost přiznat daň z tohoto pořízení, 2. přechodný režim pro použité dopravní prostředky, 3. zvláštní režim pro prodej veřejnou dražbou. Příklad Firma A, plátce daně, dodává potraviny na palubu letadla, které provozuje přepravu osob a zboží mezi členskými státy a třetími zeměmi. Takové dodání zboží je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně podle § 68 odst. 4 ZDPH. Jestliže tuzemská osoba B, plátce daně, provozuje tuto leteckou přepravu a pořizuje potraviny z jiného členského státu, které jsou použity na palubě letadla, jímž je přeprava uskutečňována, dojde při pořízení zboží k naplnění podmínekstanovených v § 2a odst. 1 a pořízení potravin nebude pro plátce B předmětem daně v tuzemsku. Příklad Autobazar, plátce daně, pořizuje ojetý osobní automobil od autobazaru v Německu, který je registrován k dani v Německu. Autobazar v Německu dodává ojetinu ve zvláštním režimu, takže neosvobozuje na výstupu při dodání celou cenu ojetiny, ale pouze cenu pořizovací a „německou“ daň uplatní u své přirážky. Autobazar v tuzemsku pořídí ojetinu ve zvláštním režimu, který započal dodavatel, a pořízení ojetiny není pro pořizovatele v tuzemsku předmětem daně, takže daň při pořízení nepřiznává. V odst. 2 jsou vyjmenována další plnění pořízeným zbožím z jiného členského státu, která nejsou předmětem daně, jestliže celková hodnota pořízeného zboží nepřekročila v příslušném a bezprostředně předchozím kalendářním roce částku 326 000 Kč, kdy pořízení zboží bylo uskutečněno: 1. osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, 2. osvobozenou osobou, kterou se rozumí osoba povinná k dani se sídlem v jiném členském

státě, která není registrovanou k dani v jiném členském státě a není plátcem, 3. osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku

na odpočet daně, 4. osobou povinnou k dani, na kterou se v jiném členském státě vztahuje společný režim

daňového paušálu pro zemědělce, 5. právnickou osobou nepovinnou k dani. V odst. 3 je stanoveno, že do celkové částky 326 000 Kč se nezapočítává a) hodnota nového dopravního prostředku, b) zboží, které je předmětem spotřební daně, c) zboží, které je uvedeno v odst. 1. V odst. 4 je stanoveno, že naopak předmětem daně je pořízené zboží z jiného členského státu, pokud je pořízeno zboží, které je předmětem spotřební daně nebo je pořízen nový dopravní prostředek. U tohoto druhu zboží vždy vzniká pořizovateli povinnost přiznat daň.

§ 2b

Volba předmětu daně

Osoba, která uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu, které není předmětem daně podle § 2a odst. 2, se může rozhodnout, že toto pořízení je předmětem daně. Na pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné touto osobou do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla, se nevztahuje § 2a odst. 2.

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

11

Komentář k § 2b

Toto ustanovení umožňuje volbu pro pořizovatele, který se může rozhodnout, že pořízení zboží,

které není předmětem daně podle § 2a odst. 2, bude dobrovolně považovat za předmět daně.

Jedná se tedy nikoliv o plátce daně, který má vždy povinnost přiznat daň při pořízení zboží,

ale o soby, které nejsou plátci daně, ale jsou osobami povinnými k dani a jsou vyjmenovány

v § 2a odst. 2.

Jestliže se pořizovatel dobrovolně rozhodne, že pořízení zboží bude považovat za plnění, které

je předmětem daně, musí také plnění považovat za předmět daně celý kalendářní rok, který

následuje po roce, ve kterém se pořizovatel dobrovolně rozhodl. Po tuto dobu se na takového

pořizovatele nevztahuje ustanovení § 2a odst. 2.

Příklad

Tuzemská osoba povinná k dani, která je neplátcem daně, pořídí v únoru 2017 ze Slovenska

fotokopírku v hodnotě 35.000 Kč. Pořizovatel se dobrovolně rozhodne, že je takové pořízení

zboží pro něj předmětem daně. Toto rozhodnutí znamená, že se musí registrovat k dani podle

§ 6k jako identifikovaná osoba a vzniká ji povinnost přiznat daň. Zřejmě bude pro pořizovatele

výhodnější, aby se registroval k dani před dodáním kopírky za Slovenska, protože může sdělit

přidělené DIČ dodavateli na Slovensko, který při dodání uplatní systém reverse charge apřenese povinnost přiznat daň do tuzemska na pořizovatele. Předmětem daně se tak propořizovatele stane i další případné pořízení zboží z jiného členského státu až do konce roku 2018,

pokud součet pořízeného zboží nepřekročí limit 326.000 Kč, kdy by se pořizovatel stal osobou

identifikovanou povinně podle § 6g.

§ 3

Územní působnost

(1) Pro účely daně z přidané hodnoty se rozumí

a) tuzemskem území České republiky,

b) členským státem území členského státu Evropské unie s výjimkou jeho území, na které se nevztahuje Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie,

c) jiným členským státem členský stát s výjimkou tuzemska,

d) třetí zemí území mimo území Evropské unie,

e) územím Evropské unie souhrn území členských států.

(2) Pro účely daně z přidané hodnoty se za území členského státu Evropské unie nepovažuje

a) hora Athos,

b) Kanárské ostrovy,

c) francouzská území uvedená v čl. 349 Smlouvy o fungování Evropské unie,

d) Alandy,

e) Normanské ostrovy,

f) ostrov Helgoland,

g) území Büsingen,

h) Ceuta,

i) Melilla,

j) Livigno,

k) Campione d‘ Italia,

l) italské vody jezera Lugano.

(3) Území Monackého knížectví se pro účely daně z přidané hodnoty považuje za územíFrancouzské republiky a území ostrova Man se považuje za území Spojeného království Velké Británie a Severního

Irska, území Akrotiri a Dhekelie se považují za území Kypru.

Komentář k § 3

Pojem „tuzemsko“ je definován tak, že zahrnuje území České republiky.


DPH 2017 – výklad s příklady

12

Pojem jiný členský stát byl zaveden k odlišení státu, který je členským státem Evropské unie,

ale který není Českou republikou, což odpovídá i dosavadnímu chápání pojmu jiný členský

stát. Použití sousloví „jiný členský stát“ tak v textu zákona bude vždy vylučovat Českoureubliku. V případě použití vazby „členský stát odlišný od členského státu“ se z podstaty věci

může jednat i o Českou republiku, neboť je to v duchu pojmu definovaného v § 3 odst. 1.

písm. b) jakýkoli členský stát Evropské unie.

Z důvodu právní jistoty se v souladu s čl. 5 bodem 2) směrnice o DPH upřesňuje, že území,

na která se nevztahují SEU a SFEU, nejsou pro účely daně z přidané hodnoty považována za

území členského státu. Územní působnost Smluv je obsažena v článku 52 SEU a článcích 349

a 355 SFEU (tj. bývalý článek 299 Smlouvy o založení Evropského společenství, na který je

odkazováno v čl. 5 směrnice o DPH). Na toto ustanovení dále navazuje § 3 odst. 2, kterýobsahuje další území, která se nepovažují za území členského státu.

V odstavci 2 je uveden výčet území, které se nepovažují za území členského státu Evropské

unie a v návaznosti na to tedy ani za území Evropské unie. Tato území se tedy pro účely daně

z přidané hodnoty považují za třetí zemi.

V písmenu c) došlo ke změně v návaznosti na směrnici 2013/61/EU, kterou se mění směrnice

o DPH a směrnice 2008/118/ES, pokud jde o francouzské nejvzdálenější regiony, zejména

Mayotte. Na základě tohoto ustanovení se za třetí zemi považují také francouzské regiony,

které jsou uvedeny v čl. 349 Smlouvy o fungování Evropské unie.

V odstavci 3 jsou vymezena území, která jsou považována za daňové území EU, tj. chápou se

jako území některého členského státu a dodání zboží z těchto území není považováno za dovoz

zboží, ale za pořízení zboží z jiného členského státu a dodání zboží z tuzemska do těchto území

je považováno za dodání zboží do jiného členského státu. Vedle území Monackého knížectví

a ostrova Man, byla mezi tato území v souladu s recastem Šesté směrnice doplněna území

Akrotiri a Dhekelie jako součást území Kypru.

§ 4

Vymezení základních pojmů

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí:

a) úplatou částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty v souvislosti s předmětem daně,

b) jednotkovou cenou cena za jednotku množství zboží nebo cena za službu,

c) daní na výstupu daň uplatněná plátcem za zdanitelné plnění podle § 13 až 20 nebo z přijaté úplaty vztahující se k tomuto plnění,

d) nadměrným odpočtem daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně zazdaňovací období v případě, že daň na výstupu je nižší než odpočet daně,

e) správcem daně příslušný finanční úřad; ve věci povolení k prodeji za ceny bez daně a při dovozu zboží je správcem daně příslušný celní úřad s výjimkou případů, kdy povinnost přiznat daň při dovozu zboží vzniká plátci podle § 23 odst. 2 až 4,

f) osobou registrovanou k dani osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy,

g) zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropské unie sídlo ani místo pobytu,

h) u fyzické osoby

1. bydlištěm adresa vedená v základním registru obyvatel nebo v jiné obdobné evidenci, anebo

adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci daně, pokud neexistuje důkaz, že tato adresa

neodpovídá skutečnosti,

2. místem, kde se obvykle zdržuje, místo, kde fyzická osoba obvykle žije z důvodu osobních nebo

profesních vazeb; má-li tato osoba profesní vazby v jiné zemi, než ve které má své osobní

vazby, je místo, kde se fyzická osoba obvykle zdržuje, určeno osobními vazbami,

3. místem pobytu bydliště, nebo místo, kde se obvykle zdržuje,

i) sídlem u osoby povinné k dani adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsoupřijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu,

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

13

j) provozovnou organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje,

k) dotací k ceně přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropské unie či dle programů obdobných, pokud je příjemci dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně seneovažuje zejména dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku,

l) zbožím, které je předmětem spotřební daně, zboží, které je předmětem některé ze spotřebních daní, předmětem daně z pevných paliv nebo předmětem daně ze zemního plynu a některých dalších plynů svýjimkou plynu dodávaného prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropské unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené,

m) osobou neusazenou v tuzemsku osoba povinná k dani, která

1. nemá sídlo v tuzemsku,

2. uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku

a

3. v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní,

n) osvobozenou osobou osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem.

(2) Zbožím se pro účely tohoto zákona rozumí

a) hmotná věc, s výjimkou peněz a cenných papírů,

b) právo stavby,

c) živé zvíře,

d) lidské tělo a část lidského těla,

e) plyn, elektřina, teplo a chlad.

(3) Za zboží se dále považují

a) bankovky a mince české měny při jejich dodání výrobcem České národní bance, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu, nebo jejich dovoz Českou národní bankou,

b) bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané pro sběratelské účely za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle směnného kurzu vyhlašovaného Českou národní bankou,

c) cenné papíry při jejich dodání výrobcem emitentovi v tuzemsku, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu nebo jejich dovozu a vývozu jako výrobku.

(4) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí

a) dopravním prostředkem vozidlo, jiný prostředek nebo zařízení, které jsou určené k přepravě osob nebo zboží z jednoho místa na jiné a které jsou obvykle konstruované pro použití k přepravě a mohou k ní být skutečně použity; za dopravní prostředek se nepovažuje vozidlo, které je trvale znehybněno, ani kontejner,

b) novým dopravním prostředkem

1. motorové pozemní vozidlo s obsahem válců větším než 48 cm

3

nebo s výkonem větším než

7,2 kW, pokud bylo dodáno do 6 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto

méně než 6 000 km,

2. loď delší než 7,5 m, pokud byla dodána do 3 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo

má najeto méně než 100 hodin, s výjimkou námořních lodí užívaných k obchodní, průmyslové,

rybářské nebo záchranářské činnosti, nebo

3. letadlo o maximální vzletové hmotnosti větší než 1 550 kg, pokud bylo dodáno do 3 měsíců

ode dne prvního uvedení do provozu nebo má nalétáno méně než 40 hodin, s výjimkou letadel

využívaných leteckými společnostmi pro mezinárodní leteckou přepravu.

c) obchodním majetkem majetkové hodnoty, které slouží osobě povinné k dani a jsou touto osobou určeny k uskutečňování ekonomických činností,

d) dlouhodobým majetkem obchodní majetek, který je

1. hmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů

7c)

,

2. odpisovaným nehmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů

7c)

; hmotný

majetek přenechaný k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastnické právo k

užívanému hmotnému majetku bude převedeno na jeho uživatele, se pro účely daně z přidané

hodnoty považuje za dlouhodobý majetek uživatele


DPH 2017 – výklad s příklady

14

3. pozemkem, který je dlouhodobým hmotným majetkem podle právních předpisů upravujících

účetnictví

7d)

; pozemek přenechaný k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že

vlastnické právo k užívanému pozemku bude převedeno na jeho uživatele, se pro účely daně

z přidané hodnoty považuje za dlouhodobý majetek uživatele nebo

4. technickým zhodnocením podle zákona upravujícího daně z příjmů,

e) dlouhodobým majetkem vytvořeným vlastní činností dlouhodobý majetek, který plátce v rámci svých ekonomických činností vyrobil, postavil nebo jinak vytvořil; technické zhodnocení

73)

se považuje

za samostatný dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností,

f) osobním automobilem dopravní prostředek, který má v technickém osvědčení

4)

nebo technickém

průkazu zapsanou kategorii M1 nebo M1G; pokud zápis kategorie chybí, vymezuje se tato kategorie

zvláštním právním předpisem

4a)

,

g) nájmem také podnájem, pacht a podpacht,

h) přepravou zboží také přeprava peněz a cenných papírů.

i) dodáním zboží s instalací nebo montáží dodání zboží spojené s instalací nebo montáží osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou,

j) dodáním zboží soustavami nebo sítěmi dodání

1. plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropské

unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené,

2. elektřiny, tepla nebo chladu sítěmi.

(5) Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz platný pro osobu provádějící přepočet

ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění, a to

a) kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, nebo

b) poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou; přepočet mezi měnami jinými než euro se provede za použití směnného kurzu každé z těchto měn vůči euru. Komentář k § 4 V § 4 jsou definovány základní pojmy, se kterými se dále v zákonu pracuje. V odstavci l jsou definovány základní pojmy pro uplatnění daně. Pojem úplata zahrnuje nejen zaplacení penězi nebo prostředky nahrazujícími peníze, ale izalacení v nepeněžité formě, tedy i zbožím, službou, protiplněním apod. Peněžní prostředek, který je nutné vykládat ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů. Může však být poskytnuta i v nepeněžním plnění. O úplatu však půjde pouze tehdy, byla-li poskytnuta v souvislosti s předmětem daně. Pozor! Zbožím jsou i nemovitosti, a proto se vypouští z definice jednotkové ceny měrnájednotka, protože ne každá jednotka zboží je měrná (viz právě nemovité věci) a samozřejmě se o nich nemusí mluvit samostatně, a proto z definice vypadávají. Termín „daňová povinnost“ se ruší tam, kde se má jednat pouze o daň. Je nutno rozlišovat pojmy „daň“ a „daňová povinnost“ tak, jak je chápe daňový řád. Zatímco daňovou povinností jsou všechna práva a povinnosti subjektu vztahující se k dani, daní se naopak rozumí peněžité plnění (viz § 2 odst. 3 a 4 daňového řádu) a také soulad se zněním § 108. V odst. 1 písm. g) je definice osoby registrované k dani v jiném členském státě, která se nově vztahuje nejen na osoby z jiných členských států, ale i na osoby, kterým bylo přiděleno daňové identifikační číslo v tuzemsku – tedy na plátce a identifikované osoby. Věcně se smysl zákona nemění, neboť v příslušných ustanoveních, kde je tento pojem použit, zůstává upřesnění, že jde o osobu registrovanou k dani v jiném členském státě. Vyjasňuje to však např. ustanovení § 17, ve kterém se hovoří o osobách registrovaných k dani v různých členských státech, přičemž je tím myšleno i tuzemsko. Nově je tento pojem použit také v § 88, kde zjednodušil formulaci. V písm. h) z důvodů právní jistoty je definován pojem „místo pobytu“ fyzické osoby, a to zejména s přihlédnutím ke změnám v pravidlech pro stanovení místa plnění ve směrnici o DPH a navazujícím prováděcím nařízení č. 282/2011 s účinností od 1. 1. 2015.

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

15

Z důvodu vzájemné provázanosti pojmů zákona o DPH a pojmů přímo použitelnéhoprovádě

cího nařízení č. 282/2011 se v případě fyzické osoby zavádí dílčí definice pojmu „bydliště“

a pojmu „místo, kde se obvykle zdržuje“.

Specifické vymezení těchto pojmů pro účely DPH je nezbytné, protože český právní řád,

konkrétně § 80 odst. l občanského zákoníku, vymezuje pojem „bydliště“ odlišně. Zatímco

definice pojmu „bydliště“ občanského zákoníku vychází z faktického stavu („Člověk máby

dliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale;“), právní

předpisy EU v oblasti daně z přidané hodnoty vymezují pojem „bydliště“ ve smyslu úředně

vedeného stavu jako adresu vedenou v evidenci obyvatelstva či u správce daně. Dále právní

předpisy EU v oblasti daně z přidané hodnoty zavádí a používají v souvislosti s fyzickouoso

bou pojem „místo, kde se obvykle zdržuje“, který je definován jako místo, kde fyzická osoba

obvykle žije, a který tudíž vychází z faktického stavu. Přesná provázanost pojmů zákona o DPH

a pojmů přímo použitelného prováděcího nařízení č. 282/2011 je významná zejména pro účely

pravidel pro stanovení místa plnění při poskytnutí určitých služeb osobě nepovinné k dani, kde

se stanoví, že místo příjemce služby se určí podle tohoto přímo použitelného prováděcího

nařízení.

Z důvodu lepší čitelnosti a srozumitelnosti se i nadále v zákoně o DPH v některýchustanove

ních používá zkrácený pojem „místo pobytu“ jako ekvivalent výrazu „bydliště a/nebo místo,

kde se obvykle zdržuje“, který u pravidel vztahujících se k fyzické osobě uvádí směrnice

a prováděcí nařízení. Na rozdíl od předchozí úpravy se z definice tohoto pojmu obecně pro

účely celého zákona o DPH odstraňuje hierarchie jednotlivých kritérií (vyjádření „nemá-li“),

protože čl. 12 ani čl. 13 prováděcího nařízení, které definují tyto pojmy obecně pro účely

směrnice, takovou hierarchii nestanoví.

V písm. i) je zavedena definice sídla, která se vztahuje na všechny osoby povinné k dani (na

rozdíl od dosavadního zákona, který sídlo spojoval pouze s právnickou osobou a u fyzické

osoby povinné k dani se namísto sídla používalo místo podnikání). Nově je pro určení sídla

u osoby povinné k dani rozhodujícím faktorem místo jejího vedení. V případě fyzické osoby

povinné k dani může nastat situace, kdy nelze místo vedení dle této definice určit. V takovém

případě se za sídlo u této osoby považuje místo jejího pobytu.

Definice místa podnikání se v souvislosti se zavedením této definice stává nadbytečnou azru

šuje se v duchu článku 10 nařízení, který definuje sídlo ekonomické činnosti osoby povinné

k dani pro pravidlo určení místa plnění u služeb. Z důvodu jednoznačnosti a právní jistoty byla

tato definice použita pro celý zákon o DPH, aby nedocházelo k situacím, kdy by jediná osoba

povinná k dani měla různá sídla pro účely různých ustanovení zákona.

Sídlo osoby nepovinné k dani není definováno.

V písm. j) je vymezen pojem „provozovna“, ale bez věcné změny, avšak s vazbou na § 9 odst. 1

(místo plnění u služeb).

Prováděcí nařízení v podstatě rozlišuje 2 typy provozoven, a to pro různé účely – provozovnu

poskytovatele plnění a provozovnu příjemce plnění. Provozovnu poskytovatele plněníprová

děcí nařízení vymezuje v čl. 11 odst. 2 a čl. 53 pro účely určitých pravidel pro stanovení místa

plnění u služeb a pro účely určení osoby povinné přiznat daň u přes–hraničních plnění.Pro

vozovnu příjemce plnění prováděcí nařízení definuje v čl. 11 odst. l pro účely základního

pravidla pro stanovení místa plnění u služeb poskytnutých provozovně osoby povinné k dani.

Z důvodů zjednodušení se zvolila definice provozovny poskytovatele plnění a pro provozovnu

příjemce služby se zavedla úprava v § 9 odst. l, a to jen pro účely stanovení místa plnění vpří

padě služeb poskytnutých provozovně osoby povinné k dani.

Definice provozovny vychází z pojmu „organizační složka osoby povinné k dani“. Tento pojem

byl zvolen navzdory tomu, že bude možná mylně považován za organizační složku závodu.

Mezi tyto dva pojmy však nelze klást rovnítko.

DPH 2017 – výklad s příklady

16

Pro definici provozovny pro účely zákona o dani z přidané hodnoty je použito pojmuorgani

zační složka osoby povinné k dani právě proto, že provozovna pro účely zákona o dani z přidané

hodnoty je širším pojmem než provozovna zakotvená v obchodním zákoníku. Provozovnou

podle zákona o dani z přidané hodnoty jsou tak veškeré organizační složky, tj. ty, které se do

rejstříků zapisují (např. odštěpný závod), ale také ty, které se nezapisují.

Obdobně jako doposud musí organizační složka osoby povinné k dani splňovat určitépod

mínky, aby mohla být pro účely zákona o DPH považována za provozovnu – musí sevyzna

čovat dostatečnou úrovní stálosti a vhodnou strukturou z hlediska lidských (personálních)

a technických zdrojů.

Provozovna se nedefinuje v obecné vazbě na uskutečňování ekonomické činnosti, ale ve vazbě

na uskutečňování plnění (dodání zboží nebo poskytnutí služby).

Dotace k ceně je sice předmětem daně již od 1. října 2003, ale od 1. dubna 2004 se definice

dotace k ceně podstatně změnila. Dotací se rozumí finanční prostředky přijaté ze státního

rozpočtu, z rozpočtu územně samosprávných celků, ze státních fondů, z grantů, z rozpočtu

cizího státu, z grantů Evropské unie nebo podle obdobných programů, a to tehdy, pokud je

přijetí finančních prostředků spojeno s povinností pro příjemce dotace poskytovat plnění se

slevou z ceny a výše této slevy se vztahuje k jednotkové ceně plnění. Např. tehdy, kdy je výše

dotace stanovena na l ks zboží apod. Za dotaci k ceně se nepovažují zejména dotace khospo

dářskému výsledku a na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku.

Příklad

Od 3. 12. 2009 vstoupilo v účinnost Nařízení Rady č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 oveřej

ných službách v přepravě cestujících po železnici a silnic.

Příklad se zabývá pouze DPH u veřejných služeb v osobní dopravě, a to u kompenzací za

veřejné služby v osobní dopravě poskytovaných objednatelem těchto služeb a obecně u slev

z jízdného.

1) Kompenzace poskytovaná objednateli

V případech, kdy objednatel poskytuje celkovou úhradu (vč. nebo bez úhrady slev z jízdného)

za veřejné služby v osobní dopravě formou kompenzace dopravcům, kteří mají uzavřenu

smlouvu o veřejných službách , a to za důsledky vzniklé ze závazku veřejné služby, se postupuje

tak, že kompenzace se nepovažují za úplatu za poskytnutou službu, a také se nepovažují za

dotaci k ceně, ani za úplatu poskytnutou třetí osobou (za veřejné služby v osobní dopravě). To

znamená, že u kompenzace se nejedná o úplatu za poskytnutí služeb a nejedná se tedy opřed

mět daně podle ustanovení § 2 a § 14 zákona o DPH. Daň na výstupu se neuplatňuje, částka

poskytnutá objednatelem je částkou v úrovni bez daně, dále u úhrady prokazatelné ztráty podle

smluv uzavřených objednateli s poskytovateli veřejných služeb v přepravě cestujících prováděné

před účinností Nařízení se dosavadní postup obdobný jako u kompenzací považuje za postup

v souladu se zákonem o DPH.

Tento postup však nelze aplikovat na samostatné úhrady poskytnuté objednatelem veřejných

služeb v osobní dopravě, případně jinou osobou za slevy z cen jízdného poskytnutéprovozo

vatelem přepravy osob, ať už se jedná o slevy poskytnuté v rámci veřejné služby v osobnído

pravě nebo mimo tyto služby.

2) Slevy z jízdného

Samostatné úhrady slev z jízdného, ať už jsou poskytnuty podle Výměru Ministerstva financí,

kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami nebo podle jiného obecně závazného

předpisu, se považují pro účely DPH za dotace k ceně a jsou součástí základu daně přivýpo

čtu částky daně za poskytnutou službu přepravy cestujících podle § 36 odst. 3 písm. d) zákona

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

17

o DPH. V případě služeb přepravy osob, jsou-li poskytnuty slevy z jízdného a tyto slevy jsou

hrazeny jinými osobami než je provozovatel služeb, je tedy základem daně součet částkyjízd

ného hrazené cestujícím a částky poskytnuté objednatelem služeb nebo jinou osobou na úhradu

slevy z ceny jízdného (dotace k ceně).

Jestliže slevu z ceny poskytne u služeb přepravy osob provozovatel služeb na základě vlastního

rozhodnutí, postupuje se u těchto slev podle § 36 odst. 5, resp. podle § 42 zákona o DPH.

Jestliže provozovatel služeb poskytne slevu z jízdného k datu uskutečnění zdanitelného plnění,

základ daně se snižuje o tuto slevu. Poskytne-li provozovatel slevu z jízdného po datuuskuteč

nění zdanitelného plnění, plátce provede opravu základu a výše daně podle § 42 a 43.

V písm. l) je definováno zboží, které je předmětem spotřební daně. Jedná se o implementaci

ustanovení směrnice 2009/162/EU. Za zboží, které je předmětem spotřební daně, se pro účely

zákona o DPH považuje i zboží podléhající dani z plynu a dani z pevných paliv, s výjimkou

plynu dodávaného prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území

Evropské unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené.

Novela 2013 v písm. m) zavedla nový pojem „osoba neusazená v tuzemsku“, který se následně

používá ve všech ustanoveních zákona, které souvisí s poskytováním přeshraničních služeb

nebo určitých dodání zboží do tuzemska (dodání zboží s instalací nebo montáží a dodání plynu,

elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi).

Pojem „osoba neusazená v tuzemsku“ zahrnuje právnickou nebo fyzickou osobu povinnou

k dani, která nemá sídlo v tuzemsku. Skutečnost, že taková osoba má v tuzemsku provozovnu,

se pro posouzení této osoby za osobou neusazenou zkoumá ve vazbě na příslušné poskytnuté

zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku. Jestliže se provozovna, kterou tato osoba má

v tuzemsku, daného plnění neúčastní, považuje se za osobu neusazenou k dani v tuzemsku.

V dosavadním znění zákona se obdobné vymezení používalo v § 108 ve vztahu k určení osob

povinných přiznat daň z některých preshraničních plnění.

Novela 2013 v písm. n) zavedla nový pojem „osvobozená osoba“. Jedná se o osoby povinné

k dani, které podléhají v jiném členském státě zvláštnímu režimu osvobození pro malé podniky

(Česká republika toto osvobození neuplatňuje). Definice se vztahuje pouze na režim osvobození

od daně, obdobný jako v § 6 dosavadního zákona o DPH, nikoliv na režim odstupňované úlevy,

který je obecně ve Směrnici připuštěn.

Odstavec 2 definuje zboží.

V souvislosti s rekodifikací soukromého práva, kontrétně s novým vymezením věci, které

obsahuje nový občanský zákoník, novela nově definuje zboží. Dělení věcí na hmotné ane

hmotné upravuje ustanovení § 496 nového občanského zákoníku. S ohledem na to, že hmotnou

věcí je i nemovitá věc, bude pojem „zboží“ obsahovat i nemovitou věc. Za zboží se výslovně

prohlašuje i nemovitá nehmotná věc, kterou je právo stavby. Postavení zvířete ve vztahu kvě

cem upravuje § 494 nového občanského zákoníku. Zvíře podle nové soukromoprávní úpravy

není věcí, ale ustanovení o věcech se na něj použijí obdobně v rozsahu, ve kterém toneodpo

ruje jeho povaze. Úprava lidského těla a jeho částí je obsažena v § 493 nového občanského

zákoníku, kde je stanoveno, že se nejedná o věc. Část lidského těla musí být zahrnuta pod

pojmem zboží z důvodu povinné implementace Čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice Rady

2006/112/ES o DPH. Lidské tělo musí být zahrnuto pod pojem zboží např. v souvislosti s jeho

přepravou (pohřební služby).

Ustanovení odstavce 3 uvádí další okruhy věcí, které se za zboží považují, jako speciální úpravu

k výjimce stanovené v § 4 odst. 2 písm. a).

Vypuštění cenných papírů v listinné podobě souvisí s rekodifikací soukromého práva, neboť

reaguje na novou úpravu cenných papírů v novém občanského zákoníku. Nově totiž bude

pojem cenný papír chápán jako listinný (viz § 514 a násl. NOZ).



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist