načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dotkni se osudu - Martina Wolfová

Dotkni se osudu

Elektronická kniha: Dotkni se osudu
Autor:

Když mladá léčitelka Saffron potká zvláštního muže, je z toho láska… přímo andělská  Tři noci strávil u tohoto stolu a pozoroval ji, a když skončila v práci, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  104
+
-
3,5
bo za nákup

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 247
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Když mladá léčitelka Saffron potká zvláštního muže, je z toho láska… přímo andělská  Tři noci strávil u tohoto stolu a pozoroval ji, a když skončila v práci, cestou domů ji sledoval. Pokaždé vypadala velice nešťastně. Vzpomínal na to, jak za ní poprvé šel přímo do domu, do její ložnice.
Být neviditelný se jednomu někdy může dost hodit.  Pohledem zkontroloval její dlaně. Opět je kryly krajkové rukavičky tělové barvy s odstřiženými kousky pro konečky prstů. Když si jich všiml poprvé, považoval je pouze za něco jako osobitý módní styl…  ***  Saffron by byla úplně obyčejná mladá žena. Kdyby ovšem neměla jednu velmi neobyčejnou schopnost: dotekem rukou vyléčit všechny nemoci. Když se však setká s Nakirem, který má přes pohlednou lidskou podobu k člověku daleko, záhady ještě narostou.

Zařazeno v kategoriích
Martina Wolfová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1 Dotkni se osuDu

Martina Wolfová

Dotkni se

osudu


2 Martina Wolfová

Martina Wolfová

Dotkni se osuDu

Vydala Metafora, spol. s r. o., v Praze roku 2014

Redakce Jana Moravcová

Korektura Květa Svárovská

Technická redakce Hana D. Benešová

První vydání jako e-BOOK

Copyright © Martina Wolfová, 2011

Czech edition © Metafora, 2014

All rights reserved

ISBNeub 978-80-7359-444-2

ISBN PDF 978-80-7359-815-0

ISBN mobi 978-80-7359-810-5

U Krbu 35

100 00 Praha 10

www.metafora.cz


i.

Bylo něco kolem jedenácté hodiny dopoledne, když

se Saffron vyhrabala z  postele. Dopřála si dlouhou

sprchu, jelikož ji čekal další perný den a  perná noc.

Vlastně mě už nikdy nebude čekat nic jiného. Trpká myšlenka okamžitě převládla nade všemi příjemnými

pocity. Dívka si jen nešťastně povzdechla a  zastavila

vodu. Když se oblékla, sešla dolů do kuchyně. Doufala, že  babička bude spát a  matka bude na  zahradě,

bohužel jí ale štěstí nepřálo.

„Dobré dopoledne, zlatíčko,“ pozdravila ji matka, jakmile ji spatřila. Připravovala čerstvé vafle, v kuchyni to nádherně vonělo.

„Určitě máš hlad,“ obdařila dceru zářivým, milujícím úsměvem.

Sarah Lawsonová byla ten typ ženy, které si za smysl svého života zvolí roli dobré manželky a  matky. Ke štěstí jí stačilo starat se o  dům, zahradu a  rodinu, být vždy pečlivě upravená a oblečená, za každýchokolností zdvořilá. Jako malá ji kvůli tomu Saffron obdivovala, jakmile ale pobrala víc rozumu, představa, že by tak žila i ona, se jí zamlouvala stále méně, až ji zavrhla nadobro.

„Dobré,“ zamumlala Saffron a  mlčky se posadila ke stolu v jídelně. Nejraději by si vzala pár vaflí s sebou do pokoje, aby je mohla sníst v klidu. Věděla ale, že je to nemožné, že by jí to matka nedovolila, a zbytečně by se kvůli tomu přely. Už tak se pořád kvůli něčemu hádáme. Martina Wolfová

„Dneska ti přivedu dalšího,“ oznámila jí matka mile, když před ní postavila talíř s jídlem.

Saffron sevřela sklenici s  malinovým džemem tak pevně, až jí zbělely klouby. Ach ne, už zase.

„Ale já už nechci, mami,“ procedila skrze zuby,ačkoli věděla, že její odpor je marný.

„Jak to jen můžeš říct, Saffron?! Je tvojí povinností toho klienta přijmout! Jako dobrá křesťanka...,“spustila Sarah tirádu, kterou už její dcera slyšela tolikrát, že ji znala nazpaměť.

Nejraději by si dlaněmi zakryla uši, aby jinemusela poslouchat. Bohužel měla dneska skutečně hodně špatný den, jelikož z obývacího pokoje, který byl od jídelny oddělen pouze moderním regálem plným pokojových rostlin, se zhnuseně ozvalo: „Dítě satanovo!!!“

Takže babička nespí, pochopila Saffron a cítila seještě hůř. Zvládla překousnout matčiny výčitky a pokusy o  manipulaci, ale nikdy nedokázala zabránit tomu, aby ji babiččina nenávist zas a znova hluboce neranila.

Byla to totiž čistá a  ryzí nenávist, co cítila Abigail ke své dceři Sarah a vnučce Saffron. Nenávist a odpor. Proklínala každý den – a to nahlas a velmi často –,který s nimi musela strávit, a modlila se za to, aby si pro ni už brzy přišla smrt. Byla velice nemocná a takéskoro bez prostředků, takže neměla jinou možnost než s nimi žít pod jednou střechou, ale dala by všechno za to, aby tomu tak nebylo.

„Abigail, přestaň s  tím,“ požádala ji Sarah klidně; na podobné výlevy své tchyně byla už dávno zvyklá.

„Možná bych toho vážně měla nechat, mami,“ozvala se Saffron nesměle. Tušila ale, že se snaží zbytečně.

„To nepřipadá v úvahu. Přijde dnes v noci,“odvětila Sarah stroze a  odešla zpátky do kuchyně. Zatímco Dotkni se osuDu Saffron bez chuti oždibovala vafli, doléhalo k níz kuchyně cinkání nádobí a matčin tlumený, veselý zpěv.

Když dojedla, zamumlala směrem k matcepoděkování a vrátila se do pokoje. Zkontrolovala obsahkabelky, jestli nezapomněla klíče od auta nebo peněženku, jak se jí občas stávalo. Přehodila si přes ruku jednoduché džínové sako, protože až se bude v noci vracet z  práce, bude už chladno, a  spěšně seběhla dolů do předsíně. Nazula si tenisky a  bez ohlédnutí odešla z domu.

Auto měla zaparkované na příjezdové cestě, ačkoli jejich dům měl garáž pro dva vozy, takže to její by se vedle  matčina klidně vešlo. Byla to ale jedna z  jejích forem vzdoru proti matčině stereotypně zaběhnutému řádu a  neutuchající péči o  pořádek a  harmonii v domě i v jeho okolí. Otevřela dvířka a hodilana sedadlo spolujezdce kabelku i se sakem. Na chvíli zavřela oči, vytěsnila z hlavy svět kolem sebe, poslouchala jen šumění borovic, které rostly u  jejich domu. Jakmile se dostatečně uklidnila, sedla za volant a vydala se do práce.

Když projížděla pomalu jejich čtvrtí – jinak se to ani nedalo, jelikož téměř na  každé křižovatce byla stopka, měla dost času sledovat okolní luxusní domy. West Peabody byla čtvrtí snobů, ať si klidně někdo tvrdí opak. Byl tu klid, ulice byly čisté, trávníky udržované a  domy přímo výstavní. Dalo by se tu moc hezky žít, nebýt toho, že se na ně jejich sousedé už pár let dívali skrz prsty.

Přestěhovali se do téhle čtvrti města Peabody ve státě Massachusetts hned po Saffronině narození. Její rodiče žili v té době v New Yorku a Sarah na manžela naléhala, aby se usadili v  místě, kde by byl větší klid a bezpečněji. Na inzerci domu v Peabody narazilanáMartina Wolfová hodou v  jednom časopise a  velice se jí zalíbil. A protože byl Saffronin otec docela úspěšný obchodník s  počítačovými komponenty, poskytla mu banka při sjednávání hypotéky na manželčin vysněný dům velmi výhodné podmínky.

Sice jen velmi nerad opouštěl New York, město plné příležitostí, ale co by pro svou milovanou ženu a dítě, které bylo na cestě, neudělal? Stanovil si jedinoupodmínku: že s nimi bude žít i jeho matka Abigail. Sarah proti tomu nic nenamítala, jelikož spolu vždyvycházely dobře a v případě, že by potřebovala pomocts miminkem, se na ni mohla spolehnout.

Byly to už tři roky, co Saffronin otec zemřel na srdeční selhání poté, co se z něj po bankrotu jeho malé firmy stal těžký alkoholik. Zůstaly po něm dluhya hyotéka na  dům, jejíž podmínky se nyní už nezdály tak výhodné jako v  době, kdy se jim ještě vedlo dobře. Sarah nikdy nemusela pracovat, takže taky ani nic neuměla. Po splacení otcových dluhů jim z úspornezůstalo téměř nic, žily teď pouze z  Abigailiny penze a z toho, co si vydělala Saffron. Měly tak dostatekpeněz na to, aby dokázaly splácet hypotéku a ne umřely hlady. Úroveň jejich společenského života však šlaraidně dolů, což nesla těžce hlavně Sarah, zvyklána pořádání honosných večírků a  odpoledních „čajů“ pro nejbližší sousedky. Saffron ji několikrát přesvědčovala, aby dům prodaly a přestěhovaly se do něčeholevnějšího, jenže matka o  tom nechtěla slyšet. Nemínila se vzdát svého snu o životě v krásném domě a téhlesnobské čtvrti za žádnou cenu.

Saffron tedy rezignovala na svůj tajný sen studovat umění na univerzitě a přijala první lépe placenémísto, které se jí naskytlo, jakmile vyšla ze střední školy. Živila se jako barmanka v  jednom nočním podniku

7 Dotkni se osuDu

v centru. Jelikož se rychle učila, byla milá a taky dost

hezká, měli ji rádi zákazníci i  šéf. Také díky tomu si

dokázala vydělat slušné peníze a nemusela hledat nic

jiného.

Vyžadovalo to od ní ale den co den obrovskésebe

zapření. Nikdo z  nich totiž nikdy nesměl poznat její

neutuchající hrůzu z blízkosti tolika lidí.

ii.

Nakir seděl v koutě místnosti, pohodlně zabořený do

židle tak, že mu stín halil větší část obličeje. Na stolku

před ním stála sklenice piva, kterého se ještě nedotkl

a zřejmě ani nedotkne. Bytostně tenhle bar nesnášel.

To, jak byl věčně přeplněný všemi těmi pitoreskními

lidmi, pachtícími se neustále za stejně nízkými cíli, ho

přivádělo téměř k šílenství.

Nemusel jim nahlížet do duše ani nijak zvlášť pozorně vnímat jejich auru. Všichni chtěli totéž. Bavit se, zapomenout na běžné starosti, opít se, najít si někoho, s  kým by si užili víceméně nezávazný sex, nebo koho by okradli, zneužili, komu by ublížili. Bylo to pořád dokola, stále stejná špína a nicotnost.

Ačkoli tenhle podnik neměl rád a nedokázal vystát jeho osazenstvo, už třetí noc za sebou vysedávalv tomhle temném koutě a sledoval ji. Ona byla totiž jedinou bytostí v téhle díře (a tím nemyslel jen bar, nýbrž celé město, a možná i celý svět), která byla skutečně hodna jeho zájmu.

Zdejší usměvavá barmanka.

Celou noc míchala drinky, rozlévala pití, dosypávala oříšky do misek na baru, inkasovala peníze a neustále se na své zákazníky i kolegyně servírky mile usmívala. Nakir však za tím úsměvem vytušil pocity naprostojiného rázu. V různě silných vlnách k němu doléhal její pocit strachu a  nervozity, zabarvoval její auru do fiaDotkni se osuDu lovošedé barvy a její životní energie kolísala společně s její snahou ty obavy zvládnout.

Tři noci strávil u tohoto stolu a pozoroval ji, a když skončila v práci, cestou domů ji sledoval. Pokaždévyadala velice nešťastně. Vzpomínal na to, jak za níporvé šel přímo do domu, do její ložnice.

Být neviditelný se jednomu někdy může dost hodit.Pohledem zkontroloval její dlaně. Opět je kryly krajkovérukavičky tělové barvy s odstřiženými kousky prokonečky prstů. Když si jich všiml poprvé, považoval je pouze za něco jako osobitý módní styl. Nakir zpozoroval, že si je barmanka průběžně pečlivě upravuje, ale vždy nenápadně, takže to nikdo kromě něj nezaznamenal.

Znovu si vybavil tu pozdní noční hodinu, kdy jiporvé následoval do jejího pokoje. Pozoroval ji, jak se svléká a  jednotlivé kusy oděvů odhazuje do různých koutů místnosti, jako by chtěla záměrně nadělat co největší nepořádek. Když před ním stanula ve spodním prádle, odvrátil se. Těchto zhýralostí si za dobu své existence užil už na  tisíce, takže neměl žádnou potřebu špehovat ji v jejích intimních chvílích. Znovu na ni pohlédl, teprve když se vrátila z koupelny.Docela ho překvapilo, že pod sprchou strávila skorohodinu. Měla na  sobě jednoduchý modrý župan a  na rukou čisté rukavičky.

Ona v těch zatracených rukavicích dělá snad úplněvšechno, blesklo mu hlavou. V  té chvíli nemohl tušit, jak blízko je pravdě.

Saffron usedla před zrcadlo a  rozepnula sponu, která jí držela vlasy v  drdolu. Závoj sytě mahagonových pramenů se jí v tlumeném světle lampy rozlil po zádech jako tekutý oheň, a  když je pomalu pročesávala kartáčem, vypadalo to, jako by se na  nich světlo odráželo v  malých zlatavých jiskrách. V  životě takové Martina Wolfová vlasy neviděl, přistoupil tedy blíž, aby si je mohl lépe prohlédnout. Zblízka byly ještě krásnější. A byla tojistojistě její přirozená barva. Vzpomněl si, jak neodolal a lehce se té záplavy dotkl prsty, jak ucítil jejichsametovou hebkost.

A taky nikdy nezapomene na moment, kterýnásledoval. Jako by jeho dotek vycítila, otočila se a  upřela na něj znepokojený pohled. Zírala mu přímo do tváře, ale Nakir věděl, že ho nemůže vidět. Její pomněnkové oči se ještě chvíli vyplašeně dívaly jeho směrem, než s povzdechem odložila kartáč na stolek a vklouzla do postele.

Vydechl si teprve, když usnula. Váhal, jestli odejít nebo zůstat. Už dlouho, velmi dlouho ho nikdo a nic nezaujalo tolik jako ona, a tak se rozhodl setrvat.Usedl do křesla, které stálo u  okna, a  pohodlně natáhl nohy. Založil si ruce na  hrudi a  po celou dobu z  ní nespustil oči.

Spala velice neklidně, převalovala se a  mluvila ze sna. Nebyla to však konkrétní slova, pouzenesrozumitelné mumlání. Rozhodně se jí ale nezdálo nic hezkého.

Zaujala ho natolik, že  od té noci už ji neopustil, a sledoval ji na každém kroku. Zrovna si opětpřehrával tu divnou scénu z rána a přemýšlel o tom, koho jí míní její matka večer přivést, když zpoza barupohlédla jeho směrem. Dnes, stejně jako předchozí dvě noci, zůstal viditelný. Jak tak seděl s  tváří ve stínu, vypadal jako každý druhý muž v baru, v džínách a tmavékožené bundě. Jediné, co mohlo prozrazovat, že neníúplně obyčejný člověk, byly jeho oči, jejichž barva přesně kopírovala všechny známé odstíny smaragdu, a velice světlá pleť. V přítmí baru a v noční tmě venku byla ale pramalá pravděpodobnost, že si toho někdo všimne. Dotkni se osuDu

Dívka na  něm chvíli spočinula zrakem, byl to však pouhý pohled profesionální barmanky, sledující zda jsou sklenice jejích hostů plné. Když pak sklouzlaočima zase jinam, uvědomil si, že celou dobu, co se na něj dívala, zadržoval dech.

Na téhle barmance bylo skutečně něco zvláštního a pro Nakira velice přitažlivého.

Saffron, připomněl si, jak ji lidé oslovují, jmenuje se Saffron.

*

Saffron měla pocit, že  tenhle večer nikdy neskončí.

Všechno bylo jako obvykle. Práce, servírky, zákazníci, nic se nevymykalo každovečernímu stereotypu,

ale ona se cítila otřesně. Úsměv na  tváři jí připadal

křečovitý, ruce se jí nepatrně chvěly a  žaludek měla

sevřený nervozitou. A to všechno kvůli tomu, co mě dnes

večer čeká.

Zpočátku, když jí matka začala vodit klienty – samozřejmě v naprosté tajnosti – ji za to v hloubi duše nesnášela. Když nakonec pochopila, že  to považuje za své poslání, za svou povinnost, změnila se tatonesnášenlivost ve skrytý odpor. Několikrát se pokoušela z  těchto schůzek vyvléknout, vymluvit se na  nemoc, na  to, že  musí zůstat déle v  práci. Všechno marně. Matka na ni tlačila tak dlouho, až to Saffron pokaždé vzdala. Nadávky a sprosté urážky, kterými je obě poté častovala babička, už jen rozrývaly rány na  její duši. Mateřskou lásku si vždy představovala jako laskavou a něžnou ochraňující péči, jak jí tedy může matkaopakovaně působit takové utrpení?

Trvalo dlouho, než si dokázala přiznat, že ji jejívlastní matka nemiluje. Ne tak jako každá jiná, normální Martina Wolfová matka miluje svoje dítě. Saffron se otřásla a rychlečerné myšlenky potlačila.

*

Nakir seděl na  střeše domu sousedícího s  barem,

kde Saffron pracovala. Noc byla vlahá, a  přestože

bylo trochu chladněji, nebylo to nepříjemné. Oproti

horku dnešního dne to bylo naopak osvěžující.Bloumal pohledem po okolních střechách a  pozoroval

temné ulice, zející prázdnotou. Bylo tak pozdě, že už

nebylo vidět ani ty největší opilce a opozdilce. Nebo

tak časně? Čas pro něj nikdy nic neznamenal. Kdysi

ho to těšilo.

Čekal na ni. Věděl, že bar je už zavřený, že Saffron právě dopočítala tržbu a uzamkla ji v sejfu v kanceláři, že se rychle převlékla z trička s firemním nápisem,nacpala ho do kabelky, do skříňky uklidila botyna podatku, obula si tenisky, zkontrolovala rukavičky...

Ty zpropadené rukavice neustále zaměstnávaly jeho mozek. Proč je vlastně nosí? A proč si je bere i do sprchy?

Když Saffron vyšla z  baru a  zamkla za sebou dveře, snesl se plavným pohybem podobným letu ptáka na chodník kousek od ní. Už se opět skrýval podmaskou neviditelnosti, takže o něm nemohla vědět. Přesto se zarazila a  krátce se ohlédla přes rameno. Když za sebou nic neobjevila, vykročila pomalu kupředu.

Nakir zamyšleně nakrčil čelo, tohle už nebyla jenom náhoda. Nikdo ho nikdy nevycítil, když se takto nespatřen pohyboval světem.

Se Saffron rozhodně není vše, jak má být, napadlo ho a pomalu kráčel za ní.

Dívka strčila ruce do kapes, zvedla si límec saka, aby se lépe chránila před nočním chladem, a  se skloněDotkni se osuDu nou hlavou zadumaně směřovala k  nedalekému parkovišti. Vždy, když se vracela z práce, odrážela se jí ve tváři únava, tentokrát se k ní ale přidalo i zvláštnínaětí. Když se po něm před chvílí ohlédla, spatřil Nakir v  jejím pohledu podivnou směs očekávání a  zároveň zklamání.

Všechno to pro něj bylo hrozně matoucí. Zažil a  viděl toho už tolik, obrovskou radost i  nesmírnou hrůzu; znal všechny lidské emoce a pohnutky. Saffron však pro něj byla naprosto nečitelná. Nakir byl natolik zamyšlený, že když se dívka prudce zarazila, málem do ní vrazil. Zastavil se jen pár centimetrů od ní a jejich těla se téměř dotkla. Prudce se nadechl a ve stejném okamžiku ucítil, jak se zachvěla.

To není možné, nemůže o  mně vědět, zaváhal. Pak ale zjistil, proč Saffron zůstala stát. Naproti přes cestuústila jiná ulice, osvětlená pouze odrazem světla z lamy u  hlavního chodníku. Ke zdi se tam tiskla nějaká dívka, bylo slyšet, jak vzlyká. Naproti ní se tyčil muž, v  ruce namířené k  jejímu hrdlu svíral nůž. Ostří se blýskavě zalesklo.

„Dej sem prachy, honem. A mobil a šperky!“ zavrčel lupič.

Dívka začala rychle vytahovat věci z kabelky, přitom se snažila sundat si hodinky a řetízek. Celou dobu ho prosila, aby ji nezabíjel.

„Drž hubu a  dělej,“ zasyčel ten chlap. Nakir však věděl, že to ještě není konec. Poznal, že muži vládne temnota.

Když mu dívka dala všechno, co po ní žádal,nastrkal si věci do kapes.

„A teď se hezky otoč ksichtem ke zdi, panenko,a vyhrň si sukni,“ nakázal chtivě.

Nakir uslyšel, jak se Saffron hlasitě nadechla. Martina Wolfová

„Ne, to ne, prosím, už jsem vám přece dala, co jste chtěl, tak mi prosím neubližujte,“ plakalo děvče, když pochopilo útočníkův záměr.

„Buď to pude po dobrým, nebo po zlým, holka, ale tak či tak v tobě svýho klučíka smočím,“ oznámil jí chlápek hrubě.

Dívka divoce zavrtěla hlavou a  začala ječet. Lupič zpanikařil, a  aby ji umlčel, bodl ji nožem do břicha. Děvče se zajíklo, zakuckalo a svezlo se k zemi. Útočník na nic nečekal a dal se na úprk.

Ve stejné chvíli se pohnula i Saffron. Nakir jiznepokojeně sledoval, jak se ostražitě rozhlíží kolem,přebíhá silnici a kleká si k dívce, která slabě sténala. Rychle ji následoval.

„Lež klidně,“ řekla jí Saffron pevným tónem. Nechápal, jak to dokázala, jelikož z ní cítil silnou obavu o dívčin život.

Hlas se jí přesto nezachvěl, ani když znovupromluvila: „Pomůžu ti, ale musíš mi slíbit, že  o  tom nikdy nikomu nepovíš, ano?“

Dívka zašeptala na souhlas. Velice tiše.

Saffron už na  nic nečekala, vyhrnula jí halenku i s bundou, aby odhalila ránu. Rychle si stáhlakrajkové rukavičky a  pak přiložila dlaně těsně nad dívčino zranění. Zavřela oči a  začala se tiše modlit. Netrvalo dlouho a z jejích dlaní začala vycházet jemná záře,která vnikala do rány. Ta okamžitě přestala krváceta začala se zacelovat.

Nakir na to zíral s pusou otevřenou údivem. Nicpodobného ještě nezažil. Výsada hojit zraněné a uzdravovat nemocné přece patří jen Nejvyššímu.

Saffron začala zrychleně dýchat a na tváři se jíobjevil bolestný výraz. Nakir cítil, jak její životní energie slábne, zatímco dívčina sílí. Dotkni se osuDu

Když se zranění úplně zahojilo, posadila se Saffron na studený chodník a unaveně svěsila hlavu mezikolena. Dívka si také sedla a vyděšeně na ni pohlédla.

„Co... cos to se mnou udělala?“

„Uzdravila jsem tě. Ale nezapomeň, co jsi mi slíbila. Nikdy to nesmíš nikomu prozradit! Pokud by ses třeba jen prořekla, zranění se ti obnoví a  ty zemřeš,“ prohlásila Saffron tvrdě a upřela na ni odměřený pohled. Trochu pohrozit není nikdy na škodu.

Dívka se vyděsila ještě víc. Vstala ze země a váhavě začala couvat pryč.

„Nevím, co jsi zač. Ale děkuju ti,“ zašeptalazmateně. Pak se obrátila a dala se do běhu. Utíkala, jaknejrychleji dokázala.

Saffron zaklonila hlavu a po tvářích se jí začalykoulet slzy.

Nakira udeřila vlna jejího žalu. Byl tak hrozný, že se mu z  toho sevřelo hrdlo. Ale nebylo to jen kvůli Saffron. Když uzdravovala tu dívku, spatřil totiž ještě něco jiného.

Něco velice zvláštního.

*

Saffron si opatrně natáhla rukavice, pak se opřela

rukou o  chodník a  s  bolestným zasténáním se zvedla

na  nohy. Zapotácela se a  musela se přidržet zdi, aby

neupadla.

Takhle to bylo pokaždé, když někoho uchránila před jistou smrtí. Všechna ta bolest, zas a znovu.

Nohy měla jako z  tvarohu, přesto se pomalu vydala k  autu. Rozhodně nestála o  to, aby ji takto někdo zahlédl. Když dosedla za volant, chvěla se vyčerpáním. Zatímco lovila v  kabelce mobil, aby zavolala matce, Martina Wolfová udělalo se jí špatně od žaludku. Poslední, na  co teď měla chuť, byla hádka. Vyťukala matčino číslo a čekala.

Nakir stál hned vedle auta, předkloněný a  opřený o  kapotu, a  starostlivě ji sledoval. Únava z  ní čišela na míle.

V tomhle stavu by neměla řídit, napadlo ho.

Vtom Saffron promluvila.

„Ahoj mami, prosím tě, tu dnešní schůzku –“ začala, ale okamžitě zase zmlkla. Nakir slyšel příval slov,vycházejících z telefonu, ale nerozuměl jim.

„Nech mě, prosím tě, domluvit, mami,“ ujala seSaffron zase slova a její tón rozhodně nebyl milý. Rychle pokračovala: „Před chvílí jsem pomohla jedné pobodané dívce, jinak by zemřela. Na nic dalšího už nemám sílu. Mami, ne. Ano, já vím, že už jsi to dohodla,“ Saffron s povzdychnutím umlkla a oddálila si mobil od ucha, Sarah zřejmě začala se svou obvykloupřesvědčovací tirádou.

„Jeden den navíc... Mami, pochop, že  –“ pokusila se dívka oponovat. Ještě chvíli poslouchala, co jí žena na druhé straně povídá. Pak se jí na tváři objevil výraz rezignace.

„Dobře, už jedu. Jsem tam tak za půl hodiny.“

*

„Tak dcera dorazí za chvilku,“ usmála se Sarah na ženu,

nervózně poposedající po luxusní kožené sedačcev jejich obývacím pokoji.

„Vidíš, Jill,“ poplácal ji po koleni muž usazený vedle ní, než obrátil pozornost k Sarah: „Jste si jistá, že vaše dcera mojí ženě pomůže?“

„Naprosto,“ přikývla Sarah přesvědčeně a  sedla si naproti nim do křesla. „Mohu vám nabídnout čaj?“ Dotkni se osuDu

Když souhlasili, nalila jim nápoj do porcelánových šálků, zdobených velmi luxusním zlacením, a přisunula k  nim blíž cukřenku a  nádobku s  mlékem. Pak pyšně spustila: „Moje dcera byla obdařena Pánem a to velice zvláštním darem. Dokáže svým dotykemuzdravit jakoukoli nemoc či zranění. Nevím, čím jsme si to zasloužili, ale každý den se k němu za to vděčněmodlím.“

„Je to opravdu... Chtěl jsem říct, že chápu váš vděk i vaši hrdost,“ opravil se muž a stiskl své ženěpovzbudivě dlaň.

„Jistě také chápete, proč si má dcera přeje, abyste to udrželi v  naprosté tajnosti. Obává se zástupu nemocných, kteří by chtěli jejího daru využít. Já s ní v tomto úplně nesouhlasím, myslím si, že  když byla takto obdarována, měla by svou schopnost využívat conejčastěji, aby jako dobrá křesťanka pomohla co největšímu počtu nemocných. Saffron si však chce zachovat, jak ona říká, normální život,“ Sarah se zatvářila pohrdavě, rychle však opět nasadila přátelský výraz.

„Mohu vám nabídnout i nějaké občerstvení?“usmála se na dvojici. Když zdvořile odmítli, věnovala sepoíjení čaje a  občas pohledem zalétla k  oknu, kterým bylo vidět na příjezdovou cestu.

Po chvíli spatřila dceřino auto, ovšem neobtěžovala se jít ji přivítat ke dveřím. Jakmile Saffron vstoupila do pokoje, manželé se vymrštili z  pohovky a  upřeli k  ní pohledy plné naděje.

„Tohle jsou manželé Rowlinsovi. Moje dcera Saffron,“ představila je Sarah, ale sama přitom zůstala sedět. Jasně viditelné stopy vyčerpání v  dceřině tváři naprosto ignorovala.

„Dobrý večer,“ pozdravila je Saffron unaveně. Když spatřila vystrašenou ženu, povzbudivě se na ni usmála. Martina Wolfová

„Moje žena má rakovinu. Běžná léčba selhala,“ spustil muž okamžitě hlasem plným nervozity.

„Vidím. Nádor je už hodně velký,“ kývla Saffron směrem k  vyboulenině na  ženině hrdle. Přistoupila blíž a pozorně si ji prohlížela.

„Mám na  vás jen jednu otázku, paní Rowlinsová. Ale musíte mi na ni odpovědět naprosto pravdivě. Je to velmi důležité,“ pronesla pak vážně, a  když žena přikývla, zeptala se: „Existuje nějaká možnost, že byste mohla být těhotná?“

„Jak to souvisí s...?“ vložil se do toho manželnecháavě a Sarah jen sevřela rty, aby zadržela slovapodráždění, která se jí hrnula na jazyk.

„Pokud by vaše paní byla těhotná, mohla bych vyléčením její nemoci zároveň zabít plod,“ vysvětlila mu Saffron klidně a obrátila pozornost zpět k jeho ženě: „Čekáte dítě, paní Rowlinsová?“

„Ne, slečno. Pokud vím, tak ne,“ odpověděla žena roztřeseným hlasem.

„Dobře,“ usmála se na  ni Saffron, aby ji uklidnila. „Odhrňte si prosím vlasy, ať se k té bulce mohu lépe dostat,“ požádala ji, zatímco si sundávala rukavičky.

Ruce se jí chvěly a únavou téměř nedokázala jasně myslet, přesto se přinutila k soustředění. Ta žena za to přece nemůže, pomyslela na  paní Rowlinsovou, stojící bezradně proti ní.

„Ucítíte jen teplo, možná horko, ale bolet tonebude, nebojte se.“ Přiblížila dlaně k ženinu hrdlu.

„A vás?“ otázala se paní Rowlinsová tiše. Na tohle se jí ještě nikdy nikdo nezeptal, takže ji to zaskočilo.

„Na tom... na  tom nezáleží,“ vykoktala Saffron v rozpacích a zavřela oči. Nikdo v místnosti užnepromluvil. Všichni zadrželi dech, když se v dívčinýchdlaních objevilo hojivé světlo. Pan Rowlins to sledoval Dotkni se osuDu s  pusou otevřenou údivem, zatímco Sarah, když zaznamenala, že na ni se nikdo nedívá, si měřila dceru rozzlobeným pohledem.

Bylo jí jasné, že je Saffron na pokraji sil, už svoudceru viděla léčit lidi, takže to dokázala přesně poznat, a  zlobilo ji, že  svým darem plýtvala na  nějakou hlouou husu, když ona jí shání samé slušné klienty. To ale milé zlaté Saffron nejde pod nos, tohle shánění klientů! Zato nějakou ubohou hlupačku vyléčí na ulici raz dva!

Nakir v ní četl jako v otevřené knize, její domýšlivá pýcha a  hloupá zlost ho nepřekvapovaly. Věděl totiž, jak dokážou být lidé hnusní a nízcí. Když ale sledoval slábnoucí Saffron, nejraději by Sarah uškrtil.

Jakmile se začal nádor zmenšovat, pan Rowlins si přitiskl ruku na  ústa, aby potlačil překvapený výkřik. Trvalo to ještě chvíli, než Saffron odtáhla dlaně od jeho ženy. Zavrávorala, a  jen díky jeho pozornosti neupadla na zem. Když ji podepřel, vděčně se na něj usmála a těžce dosedla do křesla. Roztřesenými prsty si chvatně navlékala rukavice.

„Jak se cítíš, miláčku?“ zeptal se pak pan Rowlins manželky, která si nevěřícně přejížděla prsty po hrdle.

„Je mi dobře, Time. A  ta bulka je pryč,“ vydechla rozechvěle.

„Vy jste mě vážně uzdravila,“ obrátila se k  Saffron a v očích se jí třpytily slzy.

Dívka přikývla, ale už nenašla žádnou sílu anik tomu, aby se na ni usmála. „Už se to nikdy nevrátí, paní Rowlinsová. Budete žít.“

„Jak vám mohu jenom poděkovat,“ vzlykla paní Rowlinsová dojatě.

„To Pánu musíme děkovat, byla to jeho vůle,“vložila se do toho Sarah mírným hlasem a konečně vstala. „Vyprovodím vás.“ Martina Wolfová

Pan Rowlins napřáhl k Saffron ruku, aby se s nírozloučil, ale když dívka zamítavě zavrtěla hlavou, váhavě ji zase stáhl. Sarah je odvedla ke dveřím.

Saffron slyšela, jak si s nimi ještě povídá, netoužila už ale po ničem jiném než se svalit do postele. Těžce se postavila a opírajíc se při chůzi o zeď klopýtalake schodišti, po němž se téměř vyplazila do své ložnice. Tam padla na lůžko tak, jak byla, a okamžitě usnula.

*

„Běž si už sednout do auta, Jill,“ popostrčil panRowlins u dveří svou ženu. Nechápavě se na něj podívala,

ale poslechla. Ještě jednou poděkovala, rozloučila se

a odešla.

„Teď k  té platbě, paní Lawsonová,“ promluvil pak věcným tónem k Sarah.

„Dobře že jste o tom začal,“ usmála se Saraha nervózně se ohlédla přes rameno. Nechtěla, aby je Saffron slyšela, a  tak ztišila hlas: „Budete platit hotově, nebo mi dohodnutou částku pošlete na účet?“

„Peníze vám odešlu na účet,“ ztišil pan Rowlins také hlas, přestože trochu neochotně. „Jakmile lékařské vyšetření prokáže, že rakovina je pryč. To jistěchápete...“

„Samozřejmě, to je naprosto v  pořádku,“ souhlasila Sarah klidně. Neměla žádný důvod dělat si starosti. Pan Rowlins jen pokýval hlavou, otočil se a odešel.

Sarah za ním zavřela domovní dveře a  se spokojeným úsměvem si šla připravit koupel. Ještě tak dva nebo tři roky, a budu zase bohatá.

*


21 Dotkni se osuDu

Nakir seděl na podlaze vedle Saffronina lůžka a plný

úzkosti ji pozoroval. Cítil, jak je slabá, bolavá a  i  ve

spánku k němu doléhala její beznaděj. Věděl, že nyní

spí tak hluboce, že  ji nic neprobudí, a  tak se odvážil

vztáhnout ruku a  odhrnout jí vlasy z  obličeje. Rysy

měla ztrhané a na tvářích zaschlé slzy.

Je na to všechno tak sama, chudinka, prolétlo muhlavou posmutněle.

Něžně ji pohladil po tváři a  šeptal jí slova útěchy, dokud se její výraz neuvolnil. Pak se usadil do křesla a  začal uvažovat o  tom, co zahlédl, když Saffron zachraňovala tu přepadenou dívku. Objevilo se to totiž i teď, když uzdravovala paní Rowlinsovou. Bylo zřejmé, že ostatní nic nezpozorovali.

Viděl jsem toho už tolik, ale tohle? Ještě nikdy.

iii.

Saffron se probudila celá zpocená. Mysl měla ještězamlženou, když se pomalu posadila a nechápavě zírala

na své oblečení. Proč mám na nohou boty? V posteli?

Pak si vzpomněla na události minulé noci. Prohrábla si zcuchané vlasy. Celé tělo ji bolelo jako při horečce, v hlavě jí hučelo a bylo jí špatně od žaludku. Opatrně se postavila, a když si ověřila, že ji nohy s jistou dávkousebezapření dokážou unést, začala se rozhlížet po pokoji.

Bylo jí jasné, že to tentokrát bude trvat trochu déle, než se zotaví, a že rozhodně nemůže jít dnes večer do práce. Hledala mobil, aby si mohla domluvit volno.

Když si vzpomněla, že ho má v kabelce, kterou včera odložila na pohovku dole v obývacím pokoji, udělalo se jí mdlo z představy, že bude muset sejít všechny ty schody. Neměla ale jinou možnost.

Jakmile doklopýtala do obýváku, vytáhla z  kabelky mobil, a zatímco hledala v seznamu číslo na šéfa,došla pomalu do kuchyně. Telefon zvonil, ale nikdo to nebral. Odložila ho tedy na  kuchyňskou linku a otevřela lednici, aby si z ní vyndala džus. Měla příšernou žízeň, jako po kocovině. Když dvířka lednice zavřela, polekaně vyjekla. Stála za nimi Sarah. Saffron ji vůbec neslyšela přicházet.

Matka na sobě měla dlouhou zástěru a gumovérukavice. Určitě pracovala na  zahradě. Nesouhlasně si Saffron prohlížela. Dotkni se osuDu

„Chceš mi říct, že jsi spala takhle oblečená? To ses nemohla převléknout?“ zeptala se pohoršeně.

„Nemohla, matko,“ odsekla Saffron vzpurně, „měla jsem akorát dost síly na to, abych se doplazila dopostele, doslova. Bylo to pro mě včera hodně vysilující, víš? Asi jsi trochu pozapomněla na to, jak mě touzdravování unavuje.“

Saffron se zhluboka napila a sáhla po mobilu.Pokusila se znovu dovolat do baru.

„Kam telefonuješ?“ zajímala se Sarah a  sundala si zašpiněné rukavice. Na dceru se nedívala, kontrolovala si manikúru, jestli zůstala nepoškozená, a je tudíž dostatečně reprezentativní.

„Do práce. Dneska tam nemůžu jít. Potřebuju siodočinout, pořádně se vyspat,“ vysvětlila Saffron, a když se konečně na druhé straně ozval její šéf, požádala ho o den volna. Nedělal jí žádné potíže, jen jí popřál, ať je brzy fit, a zavěsil.

„Ještě nikdy ses nemusela v  práci omlouvat, Saffron,“ zamračila se Sarah znepokojeně.

„Taky jsem se ještě nikdy necítila tak mizerně,matko,“ odvětila Saffron hořce a  chystala se z  kuchyně odejít.

„Chceš, abych ti připravila něco dobrého na oběd? Něco vydatného? Aby se ti rychleji vrátily síly?“ nabídla jí Sarah překotně.

Jasně, abys mi mohla co nejdříve zase přivést nějakéhonemocného ubožáka, pomyslela si Saffron trpce.

„Ne, nic nepotřebuju. Půjdu zase zpátky do postele,“ odmítla zdvořile a vydala se ke schodišti.

Zrovna z něj vratkým krokem scházela Abigail.Jednou rukou se křečovitě držela zábradlí a  druhou se opírala o hůl. Když spatřila Saffron a uviděla, jakvypadá, pochopila, co včera v noci zaspala. Martina Wolfová

„Ach, Ježíši! Vy už jste tu zase dělaly ty svoje pikle?! Boží hněv na tebe, zplozenče pekla!!!“ zahartusila směrem k pobledlé dívce a máchla jejím směrem holí s úmyslem ji udeřit.

„Abigail, nech toho. Copak nevidíš, že  si to děvče potřebuje odpočinout? A  to, co činí, děje se z  vůle Páně,“ ohradila se proti jejím nadávkám Sarah povýšeným tónem.

Saffron se přitiskla ke zdi a čekala, jak se situacevyvine. Rozhodně neměla sílu ani chuť se do téhlekonfrontace plést.

„Pche, prý z vůle našeho Pána!! Nevidíš si do pusy, Sarah! Kdybych jen tušila, že jsi taková proradnámrcha, nikdy bych Jamesovi nedovolila, aby si tě vzal!Satanovu konkubínu!!!“ křičela Abigail tak divoce, až jí od úst odlétávaly sliny.

„Babičko, víš, že se nesmíš rozčilovat. Už tak mášslabé srdce,“ vložila se do toho Saffron unaveným hlasem.

Abigail na  ni zhnuseně pohlédla. „Nemůžu se dočkat chvíle, kdy mě Pán k sobě povolá a já už nebudu muset žít pod jednou střechou s takovou zrůdou!“

Tohle už bylo na Saffron moc. Pevně sevřela čelisti, aby nezačala v její přítomnosti nahlas vzlykat,a vyběhla po schodech do své ložnice. Potřebovala se dostat co nejdál od obou žen. Nedokázala už snést anifalešný zájem své matky, ani nenávist vlastní babičky.

Zatímco plakala, aby tak ulevila své utrápené duši, napustila si vanu. Když byla plná, postavila se před zrcadlo. Prohlížela si bez zájmu svou tvář, tmavékruhy pod očima, zarudlé oči a  zplihlé vlasy. Dívala se na sebe s odporem a uvažovala nad tím, čím si tohle všechno zasloužila.

Nakir ji sledoval. Už od chvíle, kdy se probudila. Stal se svědkem té ohavné scény na schodišti. Zlé a hloupé Dotkni se osuDu emoce těch dvou žen ho rozzlobily, zvlášť když viděl, jakou bolest působí Saffron.

Když k  zrcadlu pozvedla dlaň, přistoupil blíž. Neměla na ní rukavičku a to se mu vůbec nelíbilo. Stejně tak se mu nezamlouval její prázdný pohled.

Přiblížila odhalenou dlaň ke své tváři. Bylo by to tak jednoduché, pomyslela si zničeně. Jeden dotek a pak věčný klid.

Nakirovi došlo, co chce udělat. Pochopil, že si chce ublížit. „Ne,“ zašeptal a naklonil se blíž k jejímu uchu, než ji začal přesvědčovat: „Tvůj život má příliš velkou cenu na to, abys ho takto zmařila.“ Už dlouho nikomu nenašeptával, ale ze cviku rozhodně nevyšel. Poznal to podle toho, jak se uvolnila; jeho slova padala přímo do její mysli.

„To, co umíš, je velká vzácnost, Saffron,“ oslovil ji měkce. Když se prudce otočila tváří k němu, polekaně uskočil.

Určitě ho neviděla, jelikož její oči těkaly vyděšeně po místnosti.

„Nevím, kdo nebo co jsi,“ zašeptala sevřeným hrdlem a dodala: „Jestli mi chceš ublížit, tak už to prostě udělej. Ale netýrej mě, další mučení už nevydržím.“

Nakir zalapal po dechu. Ona ho vážně cítí, ví o jeho přítomnosti, nebo ji aspoň tuší. Jak je to možné?!

Když neobjevila žádnou známku toho, že  by s  ní v koupelně opravdu někdo byl, obrátila se zpětk zrcadlu, kde se na sebe pohrdavě ušklíbla.

„Už jsem se asi úplně pomátla,“ potřásla hlavou a ponořila se do vany.

Nakir ještě chvíli nevěřícně zíral do zrcadla, než se sebral a zmizel z domu.

*


26 Martina Wolfová

Sarah se nervózně šťourala v zeleninovém salátu,který si připravila na  večeři. Před chvílí odnesla Abigail

do jejího pokoje krůtí sendviče a čaj. Tchyně sice jídlo

odmítla s tím, že od takové hříšnice si nic nevezme,Sarah ale moc dobře věděla, že ráno bude talíř prázdný.

Hlad je hlad.

Zamyšleným pohledem zalétla ke schodišti. Saffron strávila celý den ve svém pokoji, nepřišla se ani najíst. Ačkoli to normálně nedělala, šla ji Sarah odpoledne zkontrolovat. Dívka tvrdě spala, po pokoji se válely její svršky.

Sarah byla velice znepokojená tím, jak tentokrát dvojí uzdravování Saffron vyčerpalo. Vždycky bývala unavená, ale už několikrát pomohla několika těžce nemocným lidem najednou, nebo aspoň krátce po sobě, a  nikdy jí tak rapidně neubývaly síly. V poslední době jako by o ně přicházela rychleji a obnovovaly se pomaleji. A co na tom bylo nejhorší, s její rostoucí únavou slábla i její hojivá moc. Když byla hodně slabá, trval uzdravovací proces u dalšího pacienta mnohem déle, což ji samozřejmě připravovalo o větší množství sil, než kdyby ho uzdravila rychle.

Byl to začarovaný kruh a  Sarah se zoufale snažila najít z  něj cestu ven. Samozřejmě tak, aby nepřišla o zdroj svých zisků. Nemohla dopustit, aby něcozmařilo její plány na nový život v bohatství a přepychu.

Seděla v jídelně dlouho do noci. Z hlavy se jí téměř kouřilo, když přemýšlela, jak zachránit svůj sen. A pak konečně dostala nápad.

Jestli Pán požehnal Saffron, třeba by stejně obdařil i  její dítě.

A pokud by se u děcka prokázala stejná schopnost, už by tolik nezáleželo na tom, zda by Saffron o tu svou přišla. Měla by za ni náhradu. Sice by asi muselachvilDotkni se osuDu ku počkat, než by dítě povyrostlo, ale co na tom. Pár let navíc už by vydržela.

Jenže jak přesvědčit Saffron, aby si dítě pořídila?

*

Nakir stál na střeše nejvyšší budovy ve městě, tvářzdviženou k temnému nebi, ruce rozpažené a otočenédlaněmi vzhůru. Vítr si pohrával s jeho černými vlasy. Měl

zavřené oči a pevně semknuté rty.

Chodím po světě už tak dlouho, a nikdo mě nikdynepoznal, pokud jsem to sám nedovolil. Jak je možné, že mě tahle žena cítí? Proč zrovna ona? Proč jsem ji potkal? Je to snad znamení?

Když nedostal žádnou odpověď, padl na  kolena a s hlasitým vzlykem zabořil tvář do dlaní.

Proč jsi mě opustil, Otče, pomyslel si zlomeně a sevřel ruce v  pěst, až mu zbělely klouby. Když se snesl zpět na  chodník, v  jeho smaragdových očích se odrážel hněv.

iV.

Sarah pomalu upíjela víno ze sklenice a  nenápadně

si prohlížela osazenstvo restaurace. Měla na soběelegantní tmavošedý kalhotový kostýmek, jako obvykle

byla dokonale upravená. Ačkoli se tvářila nezaujatě,

uvnitř byla napjatá a nervózní.

Když ho spatřila vcházet, nasadila svůj nejvstřícnější úsměv.

„Kevine, starý příteli,“ uvítala příchozího mile.

„Omlouvám se, Sarah, že  jsem se opozdil, ale měl jsem poruchu na  voze.“ Uchopil podávanou ruku a galantně ji políbil, než usedl. Na sobě měl oblek od Armaniho a perfektně mu padl. Ve vlasech mu přibylo pár šedin, přesto ve svých dvaapadesáti letech vypadal stále přitažlivě.

„Prozradíš mi důvod naší schůzky hned, nebo až po večeři?“ mrkl na ni spiklenecky.

„Nechám si to jako dezert. Věřím, že  tě to potěší. Tedy pokud se ti nezměnily chutě,“ odvětila sezáhadným úsměvem.

Objednali si jídlo a  pak při večeři nezávazně konverzovali. Kevinovi vrtala v hlavě její narážka, a také to, že  se s  ním po tak dlouhé době chtěla setkat, nedal však nic najevo. Měl překvapení rád.

Když pomalu dojídali čokoládové suflé, nedokázal svou zvědavost už udržet na  uzdě a  zeptal se: „Smím vědět, čím jsem si zasloužil tvé milé pozvání? Uběhlo Dotkni se osuDu už hodně let od té doby, co jsme se viděli naposledy. A naše poslední setkání rozhodně nepatřilo k těmpříjemným.“

„Myslíš to, jak jsem tě načapala při laškování s mou vlastní matkou na naší kuchyňské lince, zatímco otec ve své pracovně hledal způsob, jak tě vysekat z  toho obvinění ze znásilnění nezletilé?“ ujistila sekonverzačním tónem, jako by mluvila o počasí.

„Ano, přesně to jsem měl na mysli. Jsem ti stále ještě zavázán vděčností za tvou mlčenlivost. Kdybysprozradila svému otci, že jsem si užíval s jeho ženuškou, asi bych bručel ještě teď,“ přikývl a ve tváři se mu objevila nechuť.

„A já teď potřebuji tvou pomoc, Kevine. Pokud mi vyhovíš, budeme si kvit.“

Když se zatvářil zaraženě, uklidnila ho: „Neboj se, bude to prácička podle tvého gusta. Užiješ si to a ještě ti dobře zaplatím.“

„Tedy to zní rozhodně zajímavě. Tak povídej, poslouchám tě,“ vybídl ji Kevin a zkoumavě se jí zahleděl do obličeje. Od začátku věděl, že  její mlčení nebude zadarmo, a tak byl nyní zvědavý, jak vysokou cenu za něj zaplatí.

*

Saffron seděla na  kamenné lavičce na  hřbitově a zimomřivě se třásla. Měla na sobě pouze džíny a tričko,

a  jak se stmívalo, pomalu se ochlazovalo. Ona to ale

necítila. Chlad, který se jí zmocnil, pocházel totižz nitra její duše.

Znovu a znovu si v hlavě přehrávala dnešnírozhovor s  matkou, jako by pořád nedokázala plně uvěřit tomu, co se mezi nimi odehrálo. Martina Wolfová

Kdo by si taky dokázal bez jakékoli lítosti či žalu připustit, že  jeho vlastní matka je obyčejná sobecká mrcha, která miluje jen samu sebe? Pro kterou nejste nic než cesta k získání uznání a váženého postavení v komunitě středostavovských snobů?

Jestlipak tě vůbec kdy milovala, tati, pomyslela si Saffron posmutněle a pohlédla na otcův náhrobek.Odověď tušila.

„Vzala si tě jen pro peníze. Protože jsi jí mohl zajistit luxusní, bezstarostný život. Věděl jsi to? Že těnemiluje? Mně trvalo dlouho, než jsem to pochopila. Že pro svou matku jako dcera nic neznamenám,“ pošeptala tiše otci.

Nikdy si nebyli moc blízcí. Když byla malá, pořád pracoval, aby jim zajistil život na  úrovni, který matka vyžadovala, takže když se večer vracel, už spala. Jakmile povyrostla, byli si už tak cizí, že nevěděl, o čem si s ní má povídat, když už měli příležitost se potkat. Pak se objevila ta její podivná schopnost a  Saffron se mu začala vyhýbat záměrně, aby to před ním utajila. Stačilo jí, že ztratila lásku své babičky. A pak, po krachu jeho firmy, se z něj stal ztroskotanec, věčně naložený ve whisky. Na jeho pohřbu pro něj neuronila anijedinou slzu, cítila sice smutek, ale zároveň úlevu.

„S kým jiným si mám ale popovídat, tati,“ vzdychla trpce a objala samu sebe pažemi, jako by chtělazabránit tomu, aby se nerozpadla na  kousky. Byla smutná a  zároveň příšerně naštvaná, když si vzpomněla, jak dnes sešla do kuchyně, odkud se k  ní linula nádherná vůně pečeně. Když ji matka uviděla, pozdravila ji se širokým úsměvem na tváři a hned kolem ní začala poletovat.

„Připravila jsem dnes k  obědu tvé oblíbené jídlo, vepřovou pečeni s medovou krustou, bramboryzapéDotkni se osuDu kané se smetanou a taky salát, přesně tak, jak to máš ráda. Babička před chvílí usnula, takže se můžeme v klidu najíst. Určitě jsi po tom včerejšku hladová.“

„To jsem,“ souhlasila Saffron váhavě a  pomalu se posadila k prostřenému stolu.

Sarah donesla jídlo a  začala krájet maso. Vonělo a  vypadalo to báječně. Jakmile se jídlo ocitlo na Saffronině talíři, s chutí se do něj pustila.

Matka pomalu žvýkala a pozorně si dceru prohlížela.

„Jak se dnes cítíš? Včera jsi vypadala velice zmoženě,“ zajímala se.

Saffron se zarazila, matka se jí nikdy takto přímo nezeptala, takže ji trochu zaskočila.

„Už je to lepší, děkuju,“ odpověděla opatrně. Máma určitě zase něco chce.

„Víš, přemýšlela jsem o tom, že bys možná skutečně potřebovala zvolnit tempo, co se uzdravování týče.Dokonce jsem už zrušila pár domluvených schůzeks dalšími klienty,“ pokračovala Sarah.

„Cože? To je od tebe moc milé, mami,“ zakoktala se Saffron. Tohle její matka ještě nikdy neudělala. Bylo to všechno nějak podezřelé.

„To je přece samozřejmost. Záleží mi na tobě,Saffron,“ odvětila Sarah a ta lež jí sklouzla ze rtů až příliš hladce. Teď už se dívka skutečně lekla. Nic na toneřekla, a  tak Sarah pokračovala: „Víš, napadl mě způsob, jak ti v té bohulibé činnosti trochu pomoci. Abys celou tíhu toho všeho nemusela nést sama.“

Saffron v předtuše blížící se pohromy těžce polkla.

„Napadlo mě, že kdybys měla dítě, tak by Pán mohl ve své milosti poctít stejným darem i tvého potomka. Až by povyrostlo, mohla by ses s  ním o  ty nemocné dělit, takže by toho na tebe už nebylo tolik,“ dokončila Sarah svou myšlenku a vyčkávavě pohlédla na dceru. Martina Wolfová

Saffron na  ni chvíli nevěřícně zírala, než sklopila oči k talíři. Už se na matku nedokázala dívat.

„Ty... ses... úplně... zbláznila,“ cedila mezi zuby a  pevně svírala vidličku. Byla v  obrovském pokušení zapíchnout ji matce přímo mezi oči.

„Nemluv se mnou tímhle tónem,“ ohradila se Sarah dotčeně. „Myslela jsem, že  se ti ten nápad bude líbit. Věk na dítě už máš, hezká jsi dost, takže bys určitě dokázala najít i nějakého vyhovujícího adepta na roli otce. A konečně by tě tvá služba Pánu a všempotřebným bratrům a sestrám ve víře tolik neunavovala,kdyby ses o ni podělila s někým dalším.“

„Přece víš, jak to uzdravování nenávidím. Já toneberu jako dar, ale jako prokletí!“ vyhrkla Saffrona rozzlobeně pokračovala: „A to chceš, abych tuhle zátěž, tuhle hrůzu, přenesla na své vlastní dítě? Tobě asivážně přeskočilo!“

„Chtěla jsem ti jen pomoct,“ bránila se Sarah uraženě.

„Na to zapomeň, matko! Nikdy žádné dítě na  svět nepřivedu, rozumíš? Ne, pokud by mělo nést stejné břímě jako já! Nikdy!!!“ vykřikla Saffron a odhodilavidličku na stůl, jinak by ji skutečně použila. Vstala tak prudce, že převrhla židli.

„Jedna zrůda v téhle rodině stačí!“ vyštěkla ještězuřivě. Nečekala už na odpověď, otočila se a odešla.

Sarah se za ní zachmuřeně dívala. Jakmile zmizela nahoře na schodišti, vstala a vytáhla z kabelky diář. Pak vytočila z pevné linky Kevinovo číslo. Když nezabral plán A, je třeba přistoupit k plánu B.

*


33 Dotkni se osuDu

„Tak tohle bych nečekal,“ vydoloval ze sebe Kevin,

když Sarah domluvila, a šťoural se ve svém suflé. Úplně

ho přešla chuť. „To se ale dostanu zase do průšvihu.“

„Hloupost, mám to všechno vymyšlené doposledního detailu,“ přesvědčovala ho.

„Takže to shrnu. Jen abych se ujistil, že  jsem to správně pochopil,“ odkašlal si Kevin a  ztišil hlas. „Ty po mně chceš, abych šel za nějakou ženou. Abych si to s ní rozdal, protože potřebuješ, aby otěhotněla.“

Sarah přikývla.

„A tvrdíš mi, že ona k tomu bude svolná, ačkoli mě nikdy v životě neviděla. Jak chceš zařídit tohle? Co je to vlastně za ženskou?“

„Je to moje dcera,“ oznámila mu klidně.

„Cože?“ vyjekl překvapeně a  nedůvěřivě dodal: „Ty mě jen tak zkoušíš, že?“

„Myslím to naprosto vážně,“ zamračila se na  něj. „Z jistých důvodů potřebuji, aby co nejdříve porodila dítě. Už delší dobu sleduji její menstruační cyklus,takže jsem si podle jedné metody spočítala, že má zrovna plodné dny. To znamená, že  bude nejlepší, když to podnikneme hned zítra vpodvečer. V baru, kdepracuje, mají ten den zavřeno, majitel tam pořádá nějakou soukromou oslavu. Tohle by tě třeba mohlo motivovat.“ Po stole mu přisunula Saffroninu fotografii.

„Je to kus,“ podotkl zamyšleně, když si ji prohlédl. „Na mě možná už trochu stará, ale i tak ujde.“

Sarah se usmála, cítila, že už ho téměř přesvědčila.

„A jak zařídíš, aby se nebránila?“ zajímal se.

„Myslela jsem, že tobě trocha násilí při sexu nevadí, spíš naopak,“ utahovala si z něj a spokojeně se opřela o polstrování židle. Už tě mám, ptáčku.

„Říkáš to tak klidně, jako by se ani nejednalo o tvou dceru,“ poznamenal a v hlase mu zazněl odpor. Martina Wolfová

Ignorovala to. „Sehnala jsem si takovou tudiskotékovou drogu, co se sype do pití, aby byla holkapovolná,“ vysvětlovala mu tiše. „Dám ji Saffron, než přijdeš, takže se rozhodně bránit nebude. Spíš bude trochu apatická, ale to přežiješ. Taky si z  toho pak nebude moc pamatovat.“

„Ty to opravdu myslíš vážně,“ pochopil.

„Jistěže to myslím vážně. A pokud se to tenhle měsíc nepovede, zopakujeme to ten další. A další, bude-li to třeba. Dokud ji nepřivedeš do jiného stavu,“ oznámila mu věcně.

Moc se mu do toho podniku nechtělo. Rád si užíval s mladými děvčaty, a když je k tomu mohl donutit,líbilo se mu to ještě víc, ale tohle? Tohle se mu hnusilo. Sarah se mu hnusila. Jestli to ale umaže ten starý dluh...

„Jak se dostanu do domu?“ Sklopil oči. Nechtěl, aby poznala, jak je mu odporná.

„Sežeň si nějaké montérky. V obývacím pokoji nám nějak nefunguje zásuvka, můžeš přijít jako opravář.“

„Říkala jsi, že  s  vámi bydlí i  tvoje tchyně, co bude s ní?“

„Vezmu ji na  výlet do Bostonu. Objednala jsem ji na  odpoledne ke  specialistovi, kardiologovi, udělá jí řadu vyšetření, takže se to protáhne. Přenocujeme tam. Chápeš, co to znamená,“ významně se na nějzahleděla.

Kevin to ale nechápal. Nechápal už vůbec nic.

Sarah si povzdechla, když si to uvědomila.

„Znamená to, že Saffron budeš mít pro sebe celou noc. Takže ji ojedeš tolikrát, kolikrát to jen zvládneš, jasné?“ objasnila mu hrubě.

Jen přikývl.

V.

Nakir seděl na  větvi borovice rostoucí hned vedle

domu, ve kterém žila Saffron. Od chvíle, kdy hooslovila, se k ní už nepřiblížil, aby ho nemohla znovu vycítit.

Dlouho uvažoval o  tom, jestli se jí má odhalit, ale když zvážil, čím vším si doposud prošla, nechtělriskovat její příčetnost.

Nejlepší by bylo, kdybych odešel, říkal si v duchu.Obratem ho ale napadlo, že by se pak zachoval jakonaprostý zbabělec. Navíc díky zájmu o  Saffronin další osud získala jeho existence konečně po dlouhé době zase smysl a  on se toho prostě nechtěl vzdát. A  taky chtěl přijít na  kloub tajemství původu jejích léčitelských schopností.

Když tak zadumaně koukal k jejímu oknu, otevřely se dveře a vyšla z nich Sarah s Abigail. Stará ženahudrovala jako krocan, bylo jasné, že se jí nikam nechce.

„Abigail, já vím, že mě nemáš moc v lásce a myslíš si, že jsem tvému synovi nebyla dobrou ženou, a jelikož se s tebou nechci hádat, nebudu ti to ani vyvracet. Přesto bych byla ráda, kdyby ses na mě aspoň na chvílipřestala zlobit a pokusila se přijmout fakt, že mi na tobězáleží. Proto jsem tě také objednala na ta vyšetření. A až to skončí, zajdeme si někam na  večeři. Samozřejmě ne moc drahou,“ vysvětlovala jí Sarah laskavě.Usmívala se tak sladce, že Nakir nedůvěřivý Abigailin pohled naprosto chápal. Martina Wolfová

Neodolal náhlému podezření a  nahlédl Sarah do mysli. V  hlavě jí vířilo obrovské množství myšlenek, ona se přesto nyní zaobírala pouze jedinou a opakovala si ji jako mantru. Jen ať ji vypije celou. Jen ať ji vypije celou. Celou...

Nakir se zamračil a přestal se o ženy zajímat. Něco se mělo stát. Něco zlého se mělo stát Saffron.

Ženy zrovna nasedaly do vozu, když se snesl k zemi kousek od nich. Rychle se přesunul do domu. Dívku našel na zahradě.

Ležela na  lehátku, na  sobě modré šaty na ramínka, na  očích sluneční brýle. Poprvé od té doby, co ji poznal, cítil, že  je klidná. Na stolku vedle ní spatřil otevřenou knihu a taky vysokou sklenku. Podle vůně obsahovala ledový čaj. Byla překrásně nazdobená a již zpola vypitá.

Když se Saffron natáhla, aby se z  ní opět napila, prolétla Nakirovi hlavou utkvělá myšlenka její matky. Chtěla, aby něco vypila celé. Že by ten čaj? Proč? Určitě nemá v úmyslu ji otrávit.

Neváhal a  rychle do stolku jemně strčil. Vypadalo to, jako by se do něj opřel vítr, a stačilo to k tomu, aby se sklenice převrhla.

„Sakra!“ vyjekla Saffron, když jí čaj vystříklna koleno. Zvedla sklenku ze země a pak vstala, aby si zašla do kuchyně pro něco jiného k pití. Jakmile se alenapřímila, zamotala se jí hlava.

„A jéje, asi jsem to s tím sluníčkem trochupřehnala,“ pronesla nahlas a zívla. Sáhla po knize a vešla do domu. Napila se limonády, kterou našla v lednici,lehla si na pohovku v obývacím pokoji a znovu se pustila do čtení.

Je to tak fajn, mít konečně trochu klidu, prolétlo jíhlavou spokojeně.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist