načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dospělost a její variabilita - Marie Farková

Dospělost a její variabilita

Elektronická kniha: Dospělost a její variabilita
Autor: Marie Farková

Kniha popisuje fenomén dospělosti od dospívání a tzv. rané dospělosti až po období stárnutí. Zachycuje jednotlivá stádia dospělosti v rámci socializace jednotlivce a proměny, které ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  186
+
-
6,2
bo za nákup

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 136
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Vývojová psychologie. Individuální psychologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2009
ISBN: 978-80-247-2480-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha popisuje fenomén dospělosti od dospívání a tzv. rané dospělosti až po období stárnutí. Zachycuje jednotlivá stádia dospělosti v rámci socializace jednotlivce a proměny, které tato období doprovázejí. Průvodce oblastmi života dospělých, jak se s nimi setkáváme v průběhu dospělosti. Jednotlivé kapitoly zachycují procesy a etapy života dospělých v rámci socializace. Jsou zde tedy, v souvislosti s dospělostí, vymezeny a charakterizovány čtyři základní období lidského života: věk dospívání, raná fáze dospělosti, období zralé dospělosti a období stárnutí a stáří. Pozornost je věnována pracovním, partnerským a rodinným vztahům; problémům a situacím, kterým musí jedinci v jednotlivých fázích dospělosti čelit. K názornosti přispívají ukázky konkrétních příkladů ze života. Zmíněny jsou také proměny celkového rámce společenského života, odrážející se v soukromých životech lidí. Kniha je určena především odborné (psychologické) veřejnosti a odborníkům pomáhajících profesí.

Popis nakladatele

Ojedinělá kniha na českém trhu, se zabývá oblastmi života dospělých tak, jak se s nimi setkáváme v průběhu dospělosti až po období, kdy odcházíme z aktivní pracovní činnosti. Získáte jedinečný přehled o poznatcích o rané dospělosti, o interakcích mladých a dospělých při hledání zaměstnání, v adaptaci na pracovní pozice, v pracovní skupině. Zjistíte, jak moc se změnily role v rodině, poznáte souvislosti pracovní mobility, jejích důsledků a mnoho dalšího. Publikace je věnovaná především odborné psychologické veřejnosti a dalším odborníkům pomáhajících profesí.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Děkuji za cenné připomínky a podporu doc. PhDr. Radomírovi Havlíkovi, CSc.,

a doc. PhDr. Jaroslavu Koovi, CSc., kterou mi poskytovali nejen v průběhu práce

s textem knihy, ale rovně v mé pedagogické činnosti.

PhDr. Marie Farková

Praha, únor 2009

PhDr. Marie Farková

DOSPĚLOST A JEJÍ VARIABILITA

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3627. publikaci

Odpovědná redaktorka Iva Krejčová

Sazba a zlom Milan Vokál

Počet stran 136

Vydání 1., 2009

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2009

Cover Photo Š doc. MUDr. Pavel áček, Ph.D.

Recenzovali:

doc. PhDr. Radomír Havlík, CSc.

doc. PhDr. Jaroslav Koa, CSc.

ISBN 978-80-247-2480-5

Dospělosta a její variabilita osvit 4; 14. April 2009

OBSAH

1. CHARAKTERISTIKY DOBY, VE KTERÉ (A KTEROU) IJEME .......7

Proměnydoby,osob,jejichivotníhoprostoruavazeb .................7

Společnost, socializace a její proměny ......................7

2. SOCIALIZACE DRUHÉ ETAPY VĚK DOSPÍVÁNÍ OBDOBÍ

PŘERODU DÍTĚTE V DOSPĚLÉHO .......................34

Obdobíivotavevnitřníchrozporech,přechodechahlavnězměnách .........34

Emoce ......................................34

Poznávací oblast .................................35

Socializace ....................................36

Fyzická a osobní atraktivita ...........................37

Vnímání morálních norem ............................39

Volba profesní přípravy rozhodování o sekundárním vzdělávání .......40

Rozpor mezi fyzickou a sociální zralostí ....................41

Rozpor mezi rolí a statusem ...........................41

Rozpor mezi hodnotami rodičů a dospívajících .................41

Rozpor mezi hodnotami rodiny a společnosti ..................42

3. SOCIALIZACE VE TŘETÍ ETAPĚ VĚK DOSPĚLOSTI

RANÁ FÁZE .....................................44

Dospělíanedospělí ..................................44

Jsme tedy konečně dospělí (?) raná dospělost .................44

4. SOCIALIZACE ČTVRTÉ ETAPY OBDOBÍ ZRALÉ DOSPĚLOSTI ....82

Setrvávajícíprofesníkolbitě .............................82

Některá tradiční, ale pohříchu i aktuální rizika .................83

Krizedospěléhověku .................................109

Vnitřnínejistotynaivotníchcestách .........................112

Teorie sociální dezorganizace (Schuerman, Kobrin, 1986) ..........113

Teorie kognitivního sociálního učení (Bandura, 1979) ............113

Teorie kontroly (Hirschi, 1997, in: Čírtková, 1998) ..............113

Teorie kriminální ivotní cesty (Hornberry, Sampson, Laub, Farrington,

1996, in: Čírtková, 1998) ...........................114

Obavyaradostipozdnídospělosti ..........................114


5. SOCIALIZACE PÁTÉ ETAPY OBDOBÍ POSTUPUJÍCÍHO

STÁRNUTÍ A STÁŘÍ ...............................118

Sociálnívěkastárnutí .................................118

Souhrn obecných charakteristik v etapách stárnutí ..............119

Pozitivní aspekty stárnutí a stáří ........................121

SEZNAM POUITÉ ODBORNÉ LITERATURY ................130

SEZNAM DOPLŇUJÍCÍ LITERATURY K JEDNOTLIVÝM OBLASTEM ....................................133

REJSTŘÍK .....................................135


1. CHARAKTERISTIKY DOBY, VE KTERÉ

(A KTEROU) IJEME

Vekeréúvahyopovazedospělosti(jakocelku)iopovazefenoménůaudálostí,které se v průběhu dospělosti ukazují jako důleité z pohledu osob, které se nacházejí v rámci této dlouhé ivotní etapy, by nebyly úplné, kdybychom se alespoň letmo nezabývali celkovým rámcem společenského ivota. V průběhu uplynulých let se mnohé (a mnozí) změnilo (názorově proměnili). Mnohé se ubírá jiným směrem, ne jsmepředpokládaliadokázalisipředstavit.Fenoménzměnysezdábýtvudypřítomný. & BAUMAN, Z. Úvahy o postmoderní době. Praha: Slon, 2002 Změna vak z povahy cílů a prostředků i konečných efektů je něčím málo předvídatelným. Přináí v důsledcích mnohé nejistoty, často se setkáváme s výrokem: Nic není tak jisté, jako nejistota sama. Pokusme se tedy alespoň v některých znacích uvést charakteristiky proměn, které nás výrazně ovlivnily a dále ovlivňovat budou.

PROMĚNY DOBY, OSOB, JEJICH IVOTNÍHO PROSTORU

A VAZEB

SPOLEČNOST, SOCIALIZACE A JEJÍ PROMĚNY

V rámci uvaování o systémech, ve kterých se jedinec pohybuje, je ji dnes běně uívané označení přejaté z ekonomických teorií makrosystém, mezosystém a mikrosystém. Vzájemné ovlivňování úrovní systémů se dotýká vech doposud popisovaných sfér ekonomické, kulturní, sociální, politické, demografické a často býváoznačovánojakosystémspojitýchcelků.Kadýpokusopopisněkteréhozuvede- ných systémů je ale současně popisem něčeho, co se v čase proměňuje tedy popisem stavu, který existoval v době úvahy ex post. Dalí charakteristikou posledních let je kumulace změn, co můe být jednotlivými subjekty chápáno a zvlátě pak proíváno jako dalí nejasné tuení nejistých změn. Efekt kumulativy se zdá být narůstající vsituacích,kdydopadyzměnvnadřazenýchúrovníchprosubjektivnímikroprostředí přináejí nemonost řeení či ovlivnění jednotlivcem aktuálně dopady světové finanční krize v mikroprostředí(tedy rodinných vazbách, sociální situaci jednotlivců a rodin, narůstající nezaměstnanosti, nemonosti ovlivnit rozhodování managerů a politiků v nadřazeném subjektivním mezo a makrosystému).

/ 7


Subjektivní percepce systémů

Velice zjednodueně by se dalo říci, e kadá změna v rámci naznačené úrovně bude

rychle,čisurčitýmčasovýmodstupemvéstkezměnámvjednotlivýchúrovních.Na-

víc z pohledu běného jedince, z globálního pohledu v mikrosystému České republi

ky, lze nalézt dalí makro- / mezo- / mikroúroveň subjektivně vnímanou a reálně

proívanou. Nalézá se v soustavě systémů celostátních, regionálních a rodinných

funkcí a významů, které se vzájemně ovlivňují. V souladu s tím pak probíhají rovně

procesy socializace na mikro-, mezo- a makroúrovních. Lidé si tak během dětství

a dospívání osvojují vechny tolerované a podporované vzorce chování (vyvíjejí se

a získávají zkuenosti v rámci konkrétního prostředí) osob v těchto systémechavdo

spělostipaksocializují(nikolivakvichniavechny)systémynanadnárodníúrovni.

Jedná se o proces obousměrný. Osoby nejsou v rámci těchto procesů pasivními objekty,

mohou tedy do určité míry ovlivňovat v rámci interakcí svůj aktuální mikrosystém

a parciálně jej měnit.

& MACEK, P. Adolescence. Praha: Portál, 2003, s. 37

8 / Dospělost a její variabilita

Systémy České republiky makrosystémy

Systémy regionů mezosystémy

Rodinné systémy mikrosystémy

Globální systémy makrosystémy

Evropské systémy mezosystémy

Systémy České republiky mikrosystémy


Tab. 1 Charakteristika procesů a etap ivota v rámci socializace jednotlivce (s adap

tací etap ivota jednotlivce)

Etapa

socializace

Věk Charakteristiky

První Od narození

do cca 10 let

vznik já, výběrové chování, vznik emočních vazeb v rámci

mikrosystému rodiny, řeč jako prostředek dorozumění a ko

munikace (i v jiném jazyce) ve hře, sdílení vnějích a počátek

sdílení vnitřních obsahů, zakotvení prvních sociálních vztahů

ve vazbách a v pravidlech chování vrstevnické skupiny, pro

cesy záměrného učení, identifikace znaků zprostředkované

autority, první podřízenost (v rámci subjektivního mezosysté

mu), počátky výkonové orientace (vnějí hodnotící systém),

počátky druhé gramotnosti

Druhá Od cca 11 let

do konce dospívání

přerod dítěte v dospělého druhá identita, počátek formování

zájmů a postojů, počátky zaměřeného volního úsilí, počátky

profesní orientace, formování zodpovědnosti, počátek nabý

vání práv a povinností, rozpory mezi statusem a rolí, černobílá

percepce světa, formálně logické mylení, vznik vlastního mo

rálního zakotvení, intimní vztahy, postupná orientace v subjek

tivním makrosystému (Česká republika) základy orientace

ekonomických a sociálních vztahů, předprofesní příprava

Třetí Raná

dospělost

hledání a postupné nalezení profesního zakotvení (v převáně

výkonové charakteristice makrosystému České republiky), pro

fesní vzdělávání, rozvoj komunikačních a sociálních doved

ností, partnerské souití, ekonomická a sociální emancipace,

slaďování a stabilizace sociálních rolí, chápání souvislostí

a vztahů v rámci (objektivního) mikrosystému České republiky

a mezosystému Evropské unie, konsolidace kritického mylení,

orientace na proitky, orientace na rodinu a generativu

Čtvrtá Střední

(zralá) dospělost a počáteční stárnutí

prohlubování orientace v mezosystému Evropské unie, popř.

globálního makrosystému s porozuměním souvislostem a vzta

hům sociálního a ekonomického dění, sociální odpovědnost,

odolnost vůči manipulaci a indoktrinaci, konsolidace sociálních

vztahů a rolí, dalí ivotní perspektivy v partnerství a rodin

ných rolích, společenská a sociální angaovanost

Pátá Postupující

stárnutí a stáří

nové zakotvení v ivotní perspektivě, přijetí vlastního obrazu

sebe v kontextu postupujících změn místa, prostoru, času

i vlastního těla, zakotvení v činnostech přináející radost a se

berealizaci, realizace v osobních vztazích přináejících uspo

kojení a zhodnocení zkuenosti moudrost a mít rád, ivotní

nadhled

& HAVLÍK, R., KOA, J. Sociologie výchovy a koly. Praha: Portál, 2002, s. 48

Probíhající změny na vech úrovních systémů se neustále zrychlují, ani by subjekty

uvnitř mikrosystémů byly schopny důsledně dopředu odhadovat rychlost změn, jejich

souvislosti a dopady. Vechny procesy probíhají z pohledu subjektu více, či méně

zřetelněatovzávislostinatom,dojakémírychce,činechcezákladnícharakteristiky

změn aktuální uspořádání moci v makro- a mezosystému transparentně sdílet.

Charakteristiky doby, ve které (a kterou) ijeme / 9


Velicevýraznýmfaktoremspolečenskýchproměnjecelkovátransformacespolečnosti, která započala v naí republice oficiálně sice a rokem 1989 (ale dlouho předtím byly více, či méně patrné posuny mylení a chování osob, marná snaha po přestavbě společnosti), ale dosud není ukončena. Transformace se dotkla nejen oblasti politické a ekonomické, ale rovně vnitřních struktur mikrosystému kadého individua totisoustavyhodnot,postojůapřesvědčení,atovhektickémobdobísrychlostí, která zatím neměla v dějinách českého území obdoby. Ve stavu transformace se tak ocitly i systémy komunikace, vztahů, očekávání nejen významných společenských skupin, ale i jednotlivců v rodinných mikrosystémech zde vak s určitým časovým odstupemaněkdyseznačnoumírouvnitřníchkonfliktů.Naenováposttotalitníspo- lečnost s sebou ale současně nese prvky mentality přizpůsobení se vemi důsledky. & PETRUSEK, M. Společnosti pozdní doby. Praha: Slon, 2006, s. 314316 Mechanismy a souvislosti transformace nalezne dále čtenář v dalích roziřujících zdrojích pro jednotlivé oblasti uvedených za seznamem literatury.

Dalí výraznou proměnou je úhel pohledu na dění. Moderní klasická psychologie první poloviny 20. století přinesla obrovské mnoství poznatků o člověku, jejími zdrojibyliautořizřadakademickýchpracovníkůamerickýchaevropskýchuniverzit. Tedy větinou mui bílé pleti, střední společenské třídy v kadém případě autority vědeckého světa. Zrodilo se tak mnoství teorií o vývoji člověka a jeho místě v ivotě. Druhá polovina 20. století byla poznamenána nárůstem kritických hlasů a přinesla zaměření pohledu na meniny, eny, kulturní prostředí, role dospělého. Současně také narůstalo mnoství nových pojmů (v psychologii např. schizogeneze, epistéma, diskurz), dolo ke krizi autority a k relativizaci dění, i ke krizi identity.

Přesto vak lze i v současném dění vysledovat některé společné mechanismy. Jsou jimi například diferenciace + specializace (či z hlediska prostoru partikulace) a integrace.Ukazujese,evývojvechzmíněnýchúrovnísystémůvsobětytomechanis- myobsahuje.Napříkladdějinyvývojepsychologieodvznikuvědyzachycujínejprve diferenciaci a specializaci pohledu na člověka (např. psychoanalýza a zaměření na nevědomí, behaviorismus a jeho zaměření na chování) a postupnou integraci nových poznatků a revizi předchozích v biodromálním (biodromální pojetí ivotní cesty) pojetíčlověka.VhistoriizemístředníEvropyve20.stoletíseprosadilanajednéstra- ně do politických a ekonomických uskupení poválečná integrace a současně nucená hospodářská specializace (samozřejmě s razantním uplatněním systémů moci těch nejsilnějích a počtem obyvatel nejpočetnějích). Následoval vnitřní rozklad mocenskýchstruktur(pravda,pomnohadesetiletíchtrvání,suplatněnímsílyapřinemalých obětech) a fragmentace se ancí nové demokracie, která je vak vzápětí provázena dalí snahou o integraci (samozřejmě s přítomností dalí specializace, někde geografické partikulace a diferenciálního pohledu na jednotlivé ekonomiky např. přes regulativy hospodářských komodit stanovování mléčných, ivočiných, cukerných a jiných kvót s uplatněním moci v sankcích a spletitých byrokratických opatřeních).

Ostatněnenípotřebnénahlíetdomezosystémůevropskýchúhelpohledunarealituse mění vude okolo nás bez ohledu na to, e v sobě změněné úhly nesou potenciál dalích otřesů tradičních hodnot či morálních norem v kontextu událostí minulosti, a ve snaze po jejich reinterpretaci či restrukturaci percepce reality. Tato nová optika 10 / Dospělost a její variabilita je stejně jako kdykoli předtím ovlivňována světovým názorem, ale také diskursivním rámcem (pohled jakéhokoli typu meniny či genderového zaměření) zaměření. Zvlátnost těchto situací a jejich paradoxy lze dokumentovat na jen letmo nastíněných diskuzích a počinech politiků, historiků i osobností mediálního prostředí. Jako příklad mechanismuzměnpohleduasoučasněparadoxůmůeposlouitpočinpředsedyvlády, který státním vyznamenáním ocenil osoby za čin, který byl v době, ve které proběhl, klasifikovánjakojedenznejtěíchnejenzpohledupráva,aleimorálníchnorem.Po mediálně prezentované nabídce iroké veřejné diskuze na téma, co vlastně chápat jakomorálnínormu,nalamédianováatraktivnítémata.Vnaprostétichostiabezvý- razné pozornosti jiných medií proběhla televizní diskuze (veřejnoprávní kanál) v pořadu Historie.cs na téma víra a náboenství v České republice za účasti předních osobnostízoblastihistorie,filosofie,teologieamoderátora.Kroměúvodníhokonsta- tování obecného pohledu na českou veřejnost jako na veřejnost ateistickou se rozvinulavelicezajímavádiskuze,kterásledovalaahledalakořenytohotostavu.Najedné straně byly shledány některé moné příčiny: n husitská tradice jako snaha o reformaci, n kritický přístup ke katolickému náboenství v odkazu T. G. Masaryka a počinech

E. Benee. Zvlátností bylo i to, e se ale neobjevil v tomto výčtu komentář k odmítání uspořádání mocenskýchsystémů,kterýmůebýtvzákladechtohotojevu(tedysnahyozměnuči zredukování mocenských poměrů, snaha po odmítnutí konzervativních systémů mocenskéhouspořádáníaprovázanostisvětskýchacírkevníchzáleitostí,nikolioodmí- tánívnitřníchkvalitvíryčivnitřníhoosobníhopřesvědčení).Bylorovněkonstatová- no,eskutečněkadýčlověkmánějakévnitřnípřesvědčení,bohuelnevakvdyve smyslu tradičního křesanského. Celá diskuze se tak jeví ne nepodobna mechanismům vyrovnávání se ztrátou, které byly ji dříve v psychologické literatuře popsány (včetně etapy hledání viníka). Moc a její variabilita Moc je chápána jako mechanismus fungování systémů, který se realizuje prostřednictvím mocenských pozic a je reprezentována vzorci chování jednotlivých osob v mocenských institucích.

Mocenské uspořádání na základě nerovnosti v systémech je zde od počátku otrokářských společností a je udrováno normami (morálkou), vědou o morálce etikou (i kdy se mnozí vyjadřují ve smyslu existence morálky bez etiky) a v neposlední řadě právním systémem.

KlasiksvětovésociologieÉ. DurkheimvesvémdíleLEducation morale(Paří, 1963) pokládá omezující tlaky společnosti za procesy, kterými jedinec získává předepsané či dovolené vzorce chování. Omezující tlaky jsou dány tradicemi a konsensem uvnitř sociálních skupin. Předepsané tlaky jsou pak předkládány ve formě zákonů, které umoňují sociální ivot, a autor odvozuje, e pouze tyto mechanismy jsou zdrojem posunu celých společností (umoňují zachování a reprodukci společnostiajejichdalírozvoj).Zákony,morálkaaomezeníobsahujívnitřnímechanismy, jejich prostřednictvím jsou systémy uchovávány a obnovovány jsou jimi kázeň,

Charakteristiky doby, ve které (a kterou) ijeme / 11


respektování pouta k sociální skupině či společenství, morální autonomie jedince a funkce trestu.

Jeden z nejstarích zdrojů evropské kultury křesanské desatero (a před ním starí starozákonní idovské normy) bylo systémem, který v době svého vzniku a íření znamenal zvrat v chápání dobra a zla u irokých vrstev obyvatel tehdejí Evropy (a nejen zde), neznamenal vak zásadní zvrat ve fungování moci. Křesanské normy bylyodrazemtoho,cobylochápánojakonespravedlnost,příkořítedypokusem,jak zkorigovat neblahé dopady tehdejího společenského dění a vývoje, jak udret na uzdě ty nejzávanějí (z pohledu tehdejích lidí) nedostatky a negativa a dosáhnout tak přece jenom, by částečné úlevy v ivotě a subjektivně percipované spravedlnostikdynehned,paknaonomsvětědíkyvzkříení.Institutvzkříeníměl patrně onu magickou úlevnou moc, která působila jako satisfakce oproti vnímaným proviněnímosobvmocenskýchpozicích,kterétehdejíprávníprostředípotrestatne- chtěloaněkdyvzhledemkprovázanýmsystémůmmocianineumělo.Vzkříeníbylo nadějí spravedlnosti. Jak vidno, tento mechanismus bychom mohli doplnit ve vztahu k mnohému a mnohým v současné době výrokem: Nic nového pod sluncem.

F. Nietzsche ve svém díle uvauje o morálce jako o fenoménu, který má co do činění s hierarchií, vládnutím a panováním v podobě gesta těch, kdo měli sílu a chu prohlásit své obyčeje za hodny zachování a necítili potřebu ospravedlnit se za to, e jsou tím, kým jsou. Uvaoval o morálce ve vztahu ke svobodě aristokracie ta byla na druhéstraněprovázenanesvobodouobecnéholidu. Co je dobré? Vechno, co v člověku zvyuje cit moci, vůli k moci, moc samu. Co je patné? Vechno, co pochází ze slabosti. Co je těstí? Cítit, e moc vzrůstá e překonáváme překáku. (Nietzsche, 1995, s. 10, 2002)

Vtompřípaděalebylopotřebnéprávo,kterébydokázalopřikazovatjedněmidru- hým setrvat v neměnných pozicích. Podřízení byli nuceni ke kadodenní bitvě o přeití, mluvili o tom, co dělat museli, nikoli o tom, co se sami rozhodli dělat (Bauman, 2002). Současná mocenská elita vak nemá pohodlnou pozici.

Informace je a bude jedním z nejvýznamnějích fenoménů mocenského uspořádání, i kdy zdánlivě dochází k posunům a úbytku zákulisí oproti veřejné sféře (srov. Meyrowitz, 2006). Mocenské uspořádání od pradávna uívá staré či novějí triky, kterými se snaí udret, upevnit a rozvinout svůj vliv přes ovlivňování druhých osob. Procesy ovlivňování se uskutečňují přes celospolečenské procesy (výchova a vzdělávání, reklama a mediální působení sdělovacích prostředků, působení politických stranamocenskýchekonomickýchuskupenívespektruprostředkůpropagandy a po indoktrinaci a nechvalně proslulé vymývání mozků, vlivy náboenství) s vyuitímirokéhospektramediálníchalogickýchklamůazvlátěpakneúplnýchinfor- mací, či jejich záměrným výběrem nebo zkreslením. Do popředí se pak dostává umění komunikace (vyjednávání a přesvědčování), systém odměn a trestů (ve smyslu právním i sociálním).

Proměny doby, ve které ijeme, přináejí mnohým z nás na jedné straně netuené monosti zhodnocení vech poznatků, dovedností a zkueností, zvlátě tehdy, můeme-li porovnávat, přemýlet o proměnách vzhledem ke svému věku. Na druhé straně ale tyto proměny kladou nesmírné nároky na nae schopnosti logického a tvořivého mylení, vyadují značnou emoční stabilitu v situacích frustrací (a není jich jistě málo), výraznou flexibilitu a vstřícnost i obrovskou míru tolerance. 12 / Dospělost a její variabilita

Vádnémpřípaděalenenícílemnásledujícíchkapitolshrnoutve,cosseboupro- měny přináejí. Text je spíe koncipován jako základní poznámky k těm procesům ajevům,sekterýmisejakodospělísetkávámeaijemejimi,ajedoplněnpopisemně- kterých jevů, které subjektivně percipujeme jako rizikové, nejisté či ohroující.

Nebylo by patrně úplné tvrzení, e ná ivot je ovlivňován pouze změnami. Naopak existují danosti, se kterými kadá osoba vstupuje do ivota a které z hlediska subjektivních biologických dispozic člověka mohou předznamenat dalí běh ivota. Některé faktory působí v kontextu se sociálními a kulturními podmínkami velice jemně,některénaopakmohounasamémpočátkubiologickéexistencezávanědeter- minovat ivotní běh. Je tedy potřebné jen letmo připomenout některé ji dříve známé (a stále jetě platné) zákonitosti ve vztahu k biologickým a sociálním faktorům v počátcíchiběhuivotačlověka,klasickýpohlednaetapyivotačlověkaatakézákladní subsystémy subjektivního mikrosociálního prostoru v jeho proměnách v posledních dvou desetiletích.

Odpovědi na otázku, co ve ovlivňuje vývoj člověka, lze stručně vyjádřit následujícím způsobem: n U lidí, kteří vykazují některé krajní (ve smyslu pozitivním i negativním) míry

vlastností či dílčích schopností, jsou tyto vlastnosti či schopnosti více ovlivněny

geneticky ne prostředím a výchovou. Vlastnosti a schopnosti, které mají spíe

průměrnou míru, jsou více vytvářeny vlivem prostředí a výchovy. n Ve vývoji od dětství k dospělosti je čím dále tím mení vliv biologických faktorů,

nasílenabývajísociálnívlivy.Ukazujese,enaopakvprocesechstáříopětstoupá

vliv faktorů biologických. n Základní duevní funkce (např. vnějí charakteristika pohybů, typ nervové čin

nosti síla, rychlost, stabilita a jiné) jsou více ovlivněné geneticky. Vyí a kom

plexnějí funkce (např. sociální chování, postoje, inteligence, motivace) závisí ve

větí míře na zkuenostech a na působení prostředí výchově (volně vancara,

vancarová, 1997).

Charakteristiky doby, ve které (a kterou) ijeme / 13

FAKTORY SOCIÁLNÍ

FAKTORY BIOLOGICKÉ

Obr. 1 Poměr biologických a sociálních faktorů ve vývoji od dětství k dospělosti


n V průběhu vývoje se mění celý organismus člověka tedy i jeho psychika. Stří

dají se období bouřlivého a pozvolného vývoje vývoj není vdy stejnoměrně

rychlý,spostupujícímvěkemsezpomaluje(prodluujesedobatrváníetapy).Někdy

setělesnáaduevnístránkavyvíjínerovnoměrněrychle.Vdyjetovaknezvratná

změna. n Vechny změny se dějí v kontextu celé osobnosti jsou tedy ovlivněné vemi

charakteristikami člověka schopnostmi, temperamentem. n Jednotlivá stadia na sebe navazují. n V kadém stadiu je obsaeno citlivé období, ve kterém je člověk vnímavějí k urči

tému typu podnětu či vlivu. Relativní neuspokojení vývojové potřeby v tomto ob

dobímázanásledekpozdějijiobtínějiodstranitelnézvlátnostiprojevůněkterých

funkcí, nikoli ve smyslu jejich a nerepabilního obrazu, ale ve smyslu výskytu

moných reziduí, které mohou i výrazněji zatíit zvládání dalích potřebných úkolů.

Příklad z poradenské praxe autorky:

Osmiletý chlapeček ve druhé třídě Z vykazuje obtíe ve psaní. Při rozhovoru s maminkou dítěte

zjiuji, e dítě necítilo potřebu kreslit, zobrazovat graficky před nástupem do koly. Tato oblast

nebylavčasrozvíjena.Nyníbudestátmnohonámahy,abyseceláoblastovládáníprstů,grafického

náčiní a zraku vhodně kompenzovala. Chlapec toti v této fázi má zvládnout nejen napsat grafémy

(tedyjinakřečenopřenéstřečdografickéhosymbolu),alečinittakúhledně(procespsanívprvních

letech kolní docházky je hodnocen), dostatečně rychle a správně. n Faktory prostředí působí značně odlině minulé zkuenosti se fixují a reakce

na nové podněty bývá touto zkueností modifikována. n Vývoj kadého člověka má individuální průběh.Vdysevakvývojověstřídají

období rozvoje spíe racionálních a v následném období opačně spíe emotivních

a fantazijních funkcí v dětství do esti let se více rozvíjí emotivita a fantazie, ve

kole spíe racionální stránka osobnosti, v pubertě je převaha emotivních projevů,

v profesní přípravě dominuje racionální sloka atd. n V období výrazných změn při přechodu do vyích vývojových fází se zdá být

vdynačas oslabena emoční a volní sloka.Napříkladvpubertěbýváemociona-

lita charakteristická přecitlivělostí a drádivostí, volní akty pak zvýenou nejisto

tou či sníenou sebedůvěrou. Vneposlednířaděsenavývojikadéhoznáspodílívýznamnouměroui učení tedy nae zkuenosti během ivota.

K tomu, abychom porozuměli sloitosti psychického vývoje a dění v období dospělosti, se alespoň okrajově dotkneme základních mechanismů a základních pojmů v této oblasti.Jakjibyloshorauvedeno,nejvýraznějiovlivňujívývojpsychiky v počátečních fázích biologické faktory: n Genotyp jesouhrnemdědičnýchpředpokladů.Předpokladydispozicekevzniku

vlastnosti. Nositelem informací jsou geny, které se vdy projevují stejnou měrou.

ádný gen se neprojevuje izolovaně, ale v rámci komplexu ivého organismu, který

ije v určitém prostředí. 14 / Dospělost a její variabilita n Heritabilita je definována jako míra předurčenosti vlastnosti geneticky a míra

ovlivnitelnosti prostředím čím závanějí odchylka, tím méně ovlivnitelná. Běné psychické vlastnosti a jejich krajní varianty jsou dědičné polygenně (působí vícegenůsmalýmúčinkem).Velkývlivmápůsobeníprostředí.Psychickévlastnosti jsou pak výsledkem dlouhodobých a velice sloitých vztahů genetických faktorů a prostředí. Často se v běném ivotě setkáváme s otázkami typu: Po kom to dítě má? Kde se to v něm vzalo?

Vymezení hranic genotypu, v rámci kterých genotyp reaguje na změny prostředí, býváspojovánospojmemreakční norma.Jednoznačnéurčeníhorníhranicerozvoje vlastnosti jedince je moné alespoň přiblině jen v případech, kdy prostředí působí optimálně. Vymezení vývojových moností, které se takté k reakční normě vztahuje, se uvádí přiblině v rámci rozpětí+ajedna směrodatná odchylka. U běné míry vlastnosti se vak míra podmíněnosti genetickými faktory určuje jen velmi obtíně.

Poznámka autorky (případně námět pro přemýlení či kritický názor):

U kognitivních vlastností v partnerských výběrech se uplatňuje spíe pozitivní vý

běrovost, tzn. tendence si vybírat partnery s přiblině stejnou úrovní.

U temperamentových vlastností (osobní tempo, rychlost vzniku a hloubka emocí)

bývají k sobě přitahováni partneři odliných a opačných vlastností.

Variabilita dědičných znaků potomků je vdy ovlivněna partnerským výběrem! Odchylné (a patologické) varianty psychických vlastnostíNejzávanějívariantypsychickýchvlastnostíjsouspojenysodchylkamichromozomální stavby (Downův syndrom, Syndrom fragilního X chromozomu, Supermale syndromaj.).Běnéadaptačníobtíebývajíspojenysneurotickýmičijinakzatíenými (dříve označovány jako psychopatické) rysy osobnosti. Jsou polygenního charakteru a způsobují zvýenou dispozici reagovat a jednat určitým více či méně odliným (a abnormálním) způsobem. n Neurózy

Tendence k vegetativním výkyvům, drádivé reakce, přecitlivělost, nevyrovna

nost, negativní a nestabilní proívání. n Poruchy ve vývoji osobnosti

Tendence k impulzivním reakcím a chování, hůře ovladatelná (dříve psychopatie)

pudová a agresivní reakce. Neurózy i poruchy osobnosti zpětně ovlivňují i reakce prostředí, které se pak chová rovně odlině. U vech polygenních poruch hraje prostředí velice významnou roli. U silně disponovaných jedinců stačí k rozvinutí obtíí běné, obvyklé pro jiné jedincezvladatelnénárokyazátěe.Navznikusedálepodílejícharakteristickéznaky ivota rodiny, můe zde být i dědičná dispozice ji u rodičů jsou známy celé rodiny sneurotickýmivzorcichování.Zvlátníchovánírodičůpakposilujetendencikestej- nému projevu dětí.

Charakteristiky doby, ve které (a kterou) ijeme / 15

+


Fenotyp prezentuje konkrétní realizaci genotypu v prostředí to se stává do značné míry zdrojem variance. Hraniční varianty mohou vycházet z následujících zdrojů: n Genetická dispozice je nějakým způsobem omezena. Prostředí nestačí podněty

na to, aby byla vytvořena ádoucí vlastnost (například při geneticky slabí intelek

tové dispozici se i přes sebelepí působení prostředí nerozvine nadprůměr). n Vliv prostředí působí neadekvátně. Genetická dispozice je v normě, ale nedo

chází k vhodné stimulaci zanedbanost tak brání rozvoji v té míře, pro kterou jsou

dispozice. Adaptace představuje interakci jedince s prostředím jedinec se můe přizpůsobovat podmínkám, popř. si prostředí přizpůsobuje sobě. K přizpůsobení si prostředí docházívpásmechobouokrajůGaussovykřivkynormálníhorozloeníuinteligence. Přiměřená adaptace souvisí nejen s uspokojováním potřeby, ale znamená také snáení omezení a strádání to vak nesmí jít za subjektivně danou hranici.

Maladaptace je definována jako selhání adaptačních mechanismů. Vzniká tehdy, kdy je některá ze sloek podílejících se na adaptaci naruena.

Podmínky vzniku maladaptace: n Prostředí působí neadekvátními vlivy. n Existuje odchylka ve fungování organismu. n Významné vývojové potřeby nemohou být uspokojeny dostatečnou mírou a po

dostatečně dlouhou dobu. n Není soulad mezi potřebami jedince a podmínkami prostředí (např. Nechtěné dítě

můe být nedostatečně emočně saturováno, nebo labilnějí dítě je neurotizováno

nároky rodičů. Tyto jevy se projevují i u dospělé populace). Na vývoj člověka vak mohou působit i dalí vlivy jetě před narozením. Ty, které pokozují v prenatálním věku běný vývoj, bývají označovány jako teratogenní (od pojmu teratogen kodlivý podnět), prenatálně působící vlivy. Do jaké míry budou ovlivňovat vývoj (míra jejich účinku), je dáno: n vývojovým obdobím největí vliv mají ty, které působí do konce prvního tri

mestru tedy v prvních dvanácti týdnech gravidity, n dávkou teratogenu souvisí i s délkou působení, n organismem matky citlivost vůči teratogenu, vlastnosti metabolismu zvlátě

pak schopnost odbourávat kodliviny z organismu, n genotypem embrya ten určuje základní citlivost ke kodlivým vlivům. Obvykle bývají rozliovány následující typy teratogenů: n Fyzikální

Následky úrazů matky, RTG záření, mechanické pokození plodu při porodu kr

vácení, asfyxie. 16 / Dospělost a její variabilita n Chemické

Některé léky (bývají označeny), některé konzervační prostředky, pesticidy, roz

poutědla, alkohol, jiné drogy. n Biologické

Virová a bakteriologická pokození rubeola (zarděnky) způsobovala do konce

prvního trimestru mentální retardaci dítěte, nebo zrakové a sluchové postiení dítě

te dívky jsou v současné době proti tomuto onemocnění očkovány. Dále sem patří

fyziologické poruchy funkcí mateřského organismu, neslučitelnost Rh-faktoru ro

dičů,poruchyvýivyplodu,kterémohouvéstkhypotrofii,opoděnívývojeplodu

nebo k poruchám rozumových funkcí trvalého rázu. Postnatálně působící vlivy prostředí Rozumíme tím vlivy, které působí na organismus po narození. V tomto případě obvykle vznik odchylek závisí na tom, zda vlivy působí na psychiku, či zda ovlivňují somatickoustránkujedince.Obatypyvlivůspoluvýznamněsouvisejíanavzájemin- teragují: n Somatické vlivy působí na tělesný stav, vznikají odchylky somatických funkcí

typakmohouvéstkovlivnění,činaruenípsychickýchfunkcí.Pakjsoupsychické

odchylky sekundární. Například infekce má sekundární dopad v emočním ladění,

citové proitky jsou provázeny somatickou reakcí zaívací obtíe, třes atd.

Somatický stav ovlivňuje dále chování, reaktivitu i adaptaci. Trvalé somatické

změny nemoci či postiení znamenají změnu předpokladů k dalímu rozvoji.

Vedou také ke změně prostředí přicházejí obvykle jiná očekávání, tlak na akcep

taci role nemocného, tendence k izolaci z postojů veřejnosti atd. n Psychické vlivy působí přímo na psychický stav jedince, vycházejí z prostředí. So

ciální faktory jsou pro vývoj nezbytné, mohou vak přináet i komplikace oddále

ní,čimařenísaturacepotřeby.Vtompřípadějepakpotřebnéučitsepřekonávatpře-

káky a zvládat zátěe s tím spojené. V malé míře jsou tyto jevy nezbytné, nebo

větinou vedou k aktivizaci zde do popředí vstupuje subjektivní míra jevu. Působení prostředí směrem k nezvládnutí zátěe a monost vzniku následné poruchy nastává tehdy, jestlie se obtínost zvládnutí neustále zvyuje a obtíe trvají dlouhodobě. Dochází pak k vyčerpání a sniuje se odolnost vůči zátěi. Dlouhodobé a nepřiměřené nároky na jedince mohou být jedním ze zdrojů nadměrné subjektivně nadhraniční zátěe. Odolnost vůči zátěi se v odborné literatuře označuje termínem frustrační tolerance.

Zátě přináí i zvládání dlouhodobých, závaných konfliktů v případě, e jedinec je zvládáním oslaben. Dlouhodobé a zvlátě neřeené konflikty vedou k psychickým obranám.

Strategie zvládání konfliktů je termín, jím bývá označován osobnostně typický způsob,jakýmkonfliktzvládáme.Typzvládáníjeovlivňovándispozičnětypemtem- peramentu, úrovní kognitivních sloek osobnosti, sociální zkueností.

Charakteristiky doby, ve které (a kterou) ijeme / 17


V odborné literatuře bývají rozliovány dva základní typy: n dominantní, aktivní typ zvládání, n pasivní, receptivní a submisivní typ zvládání. Jak často nastává vývojová změna příklady pojetí klasických periodizací V psychologických teoriích lze vysledovat řadu způsobů, jak rozliovat jednotlivá vývojová období. V naí oblasti je v rámci psychologie známo několik typů periodizací vdy s přihlédnutím na určitou oblast. Klasická psychoanalytická koncepce S.Freudavycházelazetapvývojeaorientacelibida,naopakJ.Piagetpodalklasickou koncepci dle vývoje kognitivních procesů. Jiná byla koncepce vývoje metakognitivních procesů (metakognice mylení o tom, jak myslíme), jiné bylo klasické vysvětlení K. Horneyové o etapách a vzorcích zvládání úzkosti v dětském věku.

Jako příklad uvádíme některá pojetí: S. Freuddělívývojdítětedlevývojeaorientacesexuálníholibida(libidoslast): n Orální stadium

Zhruba první rok ivota zdrojem slasti je uspokojení libých pocitů předevím

prostřednictvím sání a později kousání aktivity jsou vázány na ústa. n Anální stadium

Přiblině druhý a třetí rok uspokojení emočních potřeb je vázáno na vyměovací

funkce. Dítě si uvědomuje sebe samo, je předmětem lásky. Jeho já, já sám vy

aduje určité ceremoniály a okolí reaguje omezením. Následují výbuchy zlosti

nebo vzdor. Tento panovačný postoj začíná být kontrolován akty okolí vytváří

princip reality. n Falické stadium

Čtvrtý a pátý rok dětská manipulace s genitáliemi přináí slast. Dítě si uvědo

muje své tělo a svou lásku začíná přesunovat na rodiče opačného pohlaví. Zvlátní

vztah k rodičům je v tomto období za běných okolností vyřeen. Je-li vak dítě

násilně korigováno, vzniká strach z kastrace na nevědomé úrovni. Dítě sice opustí

vechnu infantilní sexualitu, ale se znatelným strachem či studem ze svého těla

objeví se znovu, ovem naléhavěji v období puberty. n Latentní stadium

Od esti let do puberty citové a sexuální zájmy ustupují do pozadí. V popředí je

vývoj v racionální, společenské a etické úrovni. n Genitální stadium

Zhruba od dvanácti let postupně se vyvíjí zralá afektivita a sexuální cítění nejpr

ve ve směru chlapci k chlapcům, pak ve směru k opačnému pohlaví. Navenek se

objevuje fáze nejprve odmítání druhého pohlaví, pak přerod na první nejisté hete

roerotické vztahy. 18 / Dospělost a její variabilita J. Piaget dělí vývoj podle vývoje poznávacích funkcí dítěte: n Senzomotorické stadium

Od narození asi do dvou let dílčí vjemy jsou získávány pohybovou a smyslovou

činností vnímáním. Od prvotního vnímání matky (symbiotické nazírání sebe

a matky matka je stejný objekt jako já) přichází dítě na fakt trvalosti objektu

předmět, který zmizel z mého zorného pole, nepřestal existovat, dítě jej hledá.

Rozliuje, e matka je jiná osoba ne ono samo. n Symbolické, předpojmové stadium

Oddvoudočtyřletobjevujeseřečjakoprvnísymbolpropředměty,slovavyjad-

řují často přání dítěte a ne objektivní svět, je přítomné silné zaměření dítěte na

sebe egocentrismus, kterým je dítě ovládáno. n Stadium názorného mylení

Od čtyř do esti (sedmi) let dítě při manipulaci s předměty začíná vyvozovat zá

věry (např. při přesypání korálků do skleničky usuzuje, e je jich větí mnoství,

protoe je sklenice vyí). Dítě je zcela závislé na činnosti, podléhá často různým

tlakům a sugescím. n Stadium konkrétních operací

Do cca jedenácti let dítě dovede vytvořit některé mylenkové kategorie příčin

nost, následná řada, počet. n Stadium formálních logických operací

Mezi dvanácti a čtrnácti lety dítě je schopné vytvořit logické závěry. Uívá sym

bolickéoznačenípropočetníoperace,vytvářívztahymezipojmyaověřujesije.Je

schopné výměny mylenek, respektování společenských norem a pravidel. Velice významnou a dnes ji pokládanou za klasickou je teorie stadií vývoje E. H. Eriksona. Kromě etap dětství a dospívání se autor zabýval pojetím dospělosti, stárnutí a stáří. V jeho názorech na vývoj se objevuje nesporně důleitá úloha vnitřní psychologické(někdy označované jako tranzitorní) krize, ze které vyrůstá nová etapa ivota a která přináí s sebou novou ego sílu cnost. n Důvěra proti základní nedůvěře dítě potřebuje nejen uspokojování potřeb

apéči,rovnězáitekbezpečíspojenýspředvídatelnýmchovánímmatky.Bezpečí

vzhledem ke vztané osobě a později k sobě znamená vytvoření důvěry a naděje

jako základních podmínek pro to, aby člověk mohl zůstat naivu i přes vyskytující

se nepříjemnosti ivota. n Autonomie proti zahanbení a pochybnosti přeszmocňovánísesvětapohybem

a počátky ovládání vlastního těla (kontinence), dítě vytváří základy budoucích

sociálních interakcí. Výslednice protipólů příliné svázanosti nebo neexistence

hranic vytváří pro ivot základy vůle.

Charakteristiky doby, ve které (a kterou) ijeme / 19




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist