načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství - Miroslav Hirt; kolektiv

Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství

Elektronická kniha: Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství
Autor: ;

Monografie je určena jednak studentům lékařských fakult jako učební text ke zkoušce, dále pak pro postgraduální vzdělávání lékařů připravujících se k atestaci ze soudního ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 151
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Úrazy a jejich prevence
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2012
ISBN: 978-80-247-4308-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Monografie seznamuje s nejčastějšími i vzácnějšími druhy poranění vzniklými při jednotlivých typech dopravních nehod. Součástí je výkladový slovníček odborných, zejména medicínských pojmů.

Popis nakladatele

Monografie je určena jednak studentům lékařských fakult jako učební text ke zkoušce, dále pak pro postgraduální vzdělávání lékařů připravujících se k atestaci ze soudního lékařství, pro další vzdělávání policistů, státních zástupců a soudců zabývajících se dopravními nehodami a soudních inženýrů specializujících se na obor silniční doprava.Jednotlivé kapitoly obsahují nejčastější ale i vzácnější druhy poranění při jednotlivých typech nehod, rozdělených podle dopravních prostředků, tzn. osobní automobily, nákladní automobily, kolejová, jednostopá vozidla (motocykly a jízdní kola), letecké nehody, hromadná neštěstí a další (např. v souvislosti s použitím padáku, střetu se zvířaty...).Publikace je pro lepší porozumění doplněna jednoduchými obrázky.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Miroslav Hirt; kolektiv - další tituly autora:
Velký výkladový slovník soudnělékařské terminologie Velký výkladový slovník soudnělékařské terminologie
Tupá poranění -- v soudním lékařství Tupá poranění
Alkohologie v soudním lékařství Alkohologie v soudním lékařství
 (e-book)
Soudní lékařství I. díl Soudní lékařství I. díl
 (e-book)
Soudní lékařství II. díl Soudní lékařství II. díl
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Dopravní nehody

M. Hirt a kolektiv

Miroslav Hirt a kolektiv

Dopravní nehody

v soudním lékařství

a soudním inženýrství

v soudním lékařství a soudním inženýrství

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Monografie je určena studentům lékařských fakult jako učební text ke zkoušce, v postgraduálním

vzdělávání lékařům připravujícím se k atestaci ze soudního lékařství, pro další vzdělávání

policistů, státních zástupců a soudců zabývajících se dopravními nehodami a soudních inženýrů

specializujících se na obor silniční doprava. Jednotlivé kapitoly obsahují nejčastější, ale i vzácnější

druhy poranění při jednotlivých typech dopravních nehod. Jsou rozděleny podle dopravních

prostředků, které je způsobily, tzn. osobní automobily, nákladní automobily, kolejová vozidla,

jednostopá vozidla, letadla. Zahrnuta jsou i hromadná neštěstí a další nehody, např. střet se zvířaty.

Publikace je doplněna názornými obrázky.



GRADA Publishing

Miroslav Hirt a kolektiv

Dopravní nehody

v soudním lékařství

a soudním inženýrství


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být re

produkována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného

souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Miroslav Hirt a kolektiv DOPRAVNÍ NEHODY v soudním lékařství a soudním inženýrství Hlavní autor: Prof. MUDr. Miroslav Hirt, CSc. – Ústav soudního lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Spoluautoři: Mgr. Andrea Brzobohatá, Ph.D., MUDr. Miroslav Ďatko, Ph.D., MUDr. Jan Krajsa, Ph.D., MUDr. Tomáš Vojtíšek, Ph.D., MUDr. Michal Zelený, Ph.D. – Ústav soudního lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Ing. Tomáš Coufal, doc. Ing. Aleš Vémola, Ph.D. – Ústav soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně Plk. MUDr. Miloš Sokol, Ph.D. – Vojenský ústav soudního lékařství Ústřední vojenské nemocnice Praha Pplk. Mgr. Kateřina Hirtová – Policejní prezidium ČR Recenzenti: Doc. MUDr. František Vorel, CSc. Prof. Ing. Albert Bradáč, DrSc. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: © Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2012 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 4951. publikaci Odpovědní redaktoři Mgr. Jan Lomíček, Mgr. Zuzana Lomíčková Ilustrovali Jiří Tauš, Miroslav Hirt Sazba a zlom Šarlota Pokorná Počet stran 160 Vydání první, Praha 2012 Práce byla podpořena grantovým projektem MZ ČR č. NS10411-3. Vytiskla tiskárna FINIDR s.r.o., Český Těšín Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-4308-0 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8286-7 (pro formát PDF) ISBN 978-80-247-8287-4 (pro formát EPUB) Obsah 1 Úvod a vymezení pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 2 Dopravní úrazy chodců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

2.1 Střet chodce s osobním automobilem . . . . . . . . . . . . . . . . 10

2.1.1 Vlastní náraz do chodce – první fáze . . . . . . . . . . 10

2.1.2 Pohyb vzpřímeného chodce po nárazu

vozidlem – druhá fáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2.1.3 Přejetí chodce osobním vozidlem – třetí fáze . . . . 19

2.2 Střet chodce s nákladním automobilem a autobusem . . . . 21

2.2.1 Vzpřímený chodec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.2.2 Sedící nebo ležící chodec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

2.3 Střet chodce s jednostopým vozidlem . . . . . . . . . . . . . . . 25

2.4 Střet chodce s kolejovým vozidlem . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 2.5 Zranění chodců, kteří nejsou kontaktními účastníky

dopravní nehody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 3 Poranění osádky v kabině osobního automobilu . . . . . . . . . . 28

3.1 Poranění řidiče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

3.1.1 Frontální střet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

3.1.2 Laterální střet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

3.1.3 Dorzální střet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

3.2 Poranění spolujezdce na předním sedadle vedle řidiče . . . 35

3.3 Poranění spolujezdců na zadním sedadle . . . . . . . . . . . . . 36

3.4 Poranění v dětských autosedačkách . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

3.5 Poranění bezpečnostními pásy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

3.6 Poranění airbagy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

3.7 Porovnání zpomalení působící na připoutaného

a nepřipoutaného pasažéra při čelním nárazu vozidla . . . 40

3.8 Vliv modernizace vozidla na ochranu posádky

při dopravní nehodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

3.9 Převracení vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

3.10 Další způsoby poranění osádky vozidla . . . . . . . . . . . . . . 44

3.10.1 Poranění osádky mimo kabinu vozidla . . . . . . . . . 44

3.10.2 Poranění osádky předmětem zvenku . . . . . . . . . . 44

3.10.3 Požár vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

3.10.4 Pád vozidla do vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 4 Zranění řidičů a spolujezdců jednostopých vozidel . . . . . . . . 47

4.1 Střet jednostopého vozidla s chodcem . . . . . . . . . . . . . . . 49

4.2 Vzájemný střet jednostopých vozidel . . . . . . . . . . . . . . . . 50

4.3 Střet jednostopého vozidla s osobním automobilem . . . 51

4.3.1 Střet fronto-frontální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

4.3.2 Střet latero-frontální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

4.3.3 Střet latero-laterální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

4.3.4 Střet fronto-dorzální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

4.3.5 Střet fronto-laterální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

4.3.6 Přejetí cyklisty a motocyklisty osobním

automobilem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

4.4 Střet jednostopého vozidla s nákladním

automobilem a autobusem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

4.5 Střet jednostopého vozidla s kolejovým vozidlem . . . . . 57

4.6 Smyk, zablokování kola a náraz do pevné překážky . . . . 57

4.7 Poranění spolujezdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 5 Poranění osob uvnitř nákladního automobilu a autobusu . . 62

5.1 Poranění osádky kabiny nákladního automobilu . . . . . . 62

5.2 Poranění cestujících v autobusu a trolejbusu . . . . . . . . . . 63

5.3 Poranění osádky traktoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 6 Zranění způsobená v souvislosti s kolejovými vozidly . . . . . 65

6.1 Poranění osob mimo kolejové vozidlo . . . . . . . . . . . . . . . 65

6.2 Poranění osob uvnitř kolejových vozidel . . . . . . . . . . . . . 66

6.2.1 Řidiči (strojvedoucí) kolejových vozidel . . . . . . . 66

6.2.2 Cestující v kolejových vozidlech . . . . . . . . . . . . . . 67 7 Letecké nehody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

7.1 Nehody vojenských letadel a vrtulníků . . . . . . . . . . . . . . . 69

7.1.1 Nehody proudových letadel . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

7.1.2 Nehody vrtulníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

7.1.3 Vojenská dopravní letadla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

7.1.4 Hromadné letecké nehody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

7.2 Nehody civilních letadel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

7.2.1 Nehody dopravních letadel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

7.2.2 Nehody malých letadel a SLZ

(sportovních létajících zařízení) . . . . . . . . . . . . . . 75

7.3 Pozemní nehody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Nehody v parašutizmu a paraglidingu . . . . . . . . . . . . . . . 78

7.5 Dodatek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 8 Zranění jezdců na zvířatech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

8.1 Úrazy ošetřovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

8.1.1 Rány kousnutím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

8.1.2 Zranění kopnutím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

8.1.3 Zranění šlápnutím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

8.1.4 Přimáčknutí koněm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

8.2 Úrazy jezdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

8.2.1 Pád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

8.2.2 Zalehnutí koněm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

8.2.3 Ostatní úrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

8.2.4 Střet jezdce s ostatními dopravními prostředky . . . 88 9 Hromadné nehody v dopravě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 10 Alkohol, léčiva a jiné návykové a toxikologicky

významné látky v dopravě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

10.1 Alkohol (etanol) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

10.1.1 Zjišťování alkoholu v organizmu . . . . . . . . . . . . . . 93

10.1.2 Koncentrace (hladina) alkoholu v krvi . . . . . . . . . 95

10.1.3 Posuzování koncentrace alkoholu v krvi . . . . . . . 96

10.1.4 Charakteristiky příčin dopravních nehod

pod vlivem alkoholu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

10.1.5 Statistika dopravních nehod pod vlivem

alkoholu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

10.2 Léčiva a drogy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

10.2.1 Nejčastější návykové látky zjišťované

u účastníků silniční dopravy . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

10.2.2 Drogy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

10.2.3 Všeobecně otravné látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

10.2.4 Léky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 11 Činnost znalce na místě dopravní nehody . . . . . . . . . . . . . . . 114 12 Soudně lékařské laboratorní metody a vyšetření

u dopravních nehod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

12.1 Biologické stopy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

12.1.1 Výskyt biologických stop . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

12.1.2 Zajištění a vyšetření biologických stop . . . . . . . . 117 13 Atypická úmrtí v dopravě a zajímavé případy z praxe . . . . . 119 14 Trestněprávní aspekty dopravních nehod

a jejich znalecké posuzování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

14.1 Subjekt trestného činu, zavinění, kauzální nexus . . . . . 131

14.2 Znalci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133

14.3 Časté trestné činy spáchané v souvislosti

s dopravní nehodou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

14.3.1 Usmrcení z nedbalosti (§ 143 tr. zák.) . . . . . . . . . 136

14.3.2 Těžké ublížení na zdraví

z nedbalosti (§ 147 tr. zák.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137

14.3.3 Ublížení na zdraví

z nedbalosti (§ 158 tr. zák.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

14.3.4 Neposkytnutí pomoci (§ 150 tr. zák.),

neposkytnutí pomoci řidičem dopravního

prostředku (§ 151 tr. zák.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

14.3.5 Ohrožení pod vlivem návykové

látky (§ 274 tr. zák.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 15 Výkladový slovníček odborných výrazů . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 1 Úvod a vymezení pojmů Miroslav Hirt Dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a  při níž dojde k  usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v  přímé souvislosti s  provozem vozidla v  pohybu (§ 47 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o  provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů – zákon o silničním provozu).

Dopravní úrazy jsou všechna traumata, která mají nějakou souvislost s  dopravními prostředky v  pohybu. Setkáváme se zde  se širokou škálou nejrůznějších zranění. V  soudně lékařské praxi jsou tyto úrazy již tradičně jedny z nejčastějších, od zcela banálních až po smrtelné. Podle logiky postupu hodnocení poranění jsou dopravní úrazy rozděleny podle zraněných osob. Rozdělujeme je podle toho, kdo byl zraněn, tedy kde se zraněná osoba v okamžiku nehody nacházela, a kterým typem dopravního prostředku došlo ke zranění.

Monografi e je určena pro studenty lékařských fakult, pro postgraduální vzdělávání lékařů připravujících se k atestaci ze soudního lékařství, pro další vzdělávání policistů, státních zástupců a soudců zabývajících se dopravními nehodami a jako doplňující studijní materiál pro soudní inženýry specializující se na obor silniční doprava. Jednotlivé kapitoly obsahují nejčastější i  vzácnější druhy poranění při jednotlivých typech dopravních nehod.

Součástí publikace je rovněž výkladový slovníček odborných, především medicínských pojmů.

Úvod a vymezení pojmů 1


Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství

10

2

2 Dopravní úrazy chodců

Miroslav Hirt, Miroslav Ďatko, Aleš Vémola, Michal Zelený

Chodci obecně patří k nejrizikovější skupině účastníků dopravy, neboť nejsou nijak chráněni proti nárazům jedoucích dopravních prostředků. Nejohroženější jsou osoby nad 70 let (Vojtíšek, 2009). Vznik zranění chodce můžeme rozdělit na několik fází. • Fáze 1: v  první fázi se jedná o  mechanizmus aktivní (přímý), kdy

vozidlo přímo naráží do chodce. • Fáze 2: v druhé fázi se jedná o mechanizmus pasivní (nepřímý), kdy

je chodec s větším či menším zraněním odhozen a další zranění si

způsobí pádem na zem, sunutím po povrchu vozovky, event. nára

zem na pevnou překážku (strom, sloup, budova, zábradlí apod.). • Fáze 3: můžeme rozeznávat i fázi třetí (aktivní), ve které je odhozený

ležící chodec přejet, a  to dokonce v  některých případech i  několika

vozidly. Z  jistého, hlavně technického úhlu pohledu, je možné tuto

fázi považovat za první fázi další dopravní nehody, ale pro hodnocení

soudně lékařské je důležité, že se stále jedná o stejného zraněného.

Zranění chodce (lokalizace, rozsah a  charakter) závisí hlavně na typu vozidla (zejména jeho přídi) a jeho kinetické energii, tzn. hmotnosti a rychlosti, jakou se pohybuje.

Dále je třeba rozeznávat, jak rychle a kterým směrem se chodec pohybuje (běžící, jdoucí, stojící) nebo v jaké poloze se chodec v době střetu nachází, a to obecně (vzpřímený, sedící či ležící) a ve vztahu k vozidlu. 2.1 Střet chodce s osobním automobilem 2.1.1 Vlastní náraz do chodce – první fáze Rozeznáváme, v  jakém vzájemném postavení se automobil a  chodec nacházejí, a svým způsobem i o jaký typ automobilu se jedná. Vzpřímený chodec Postavení fronto-frontální (čelně-čelní) znamená, že automobil naráží svou čelní stranou do chodce v postavení frontálním, tedy je čelem k  přídi přijíždějícího automobilu (obrázek  1). Při velmi malých rychlostech člověk zůstane stát, čímž není řečeno, že nemůže mít i poměr

2Dopravní úrazy chodců

ně závažné zranění dolních končetin. Záleží na momentálním zatížení končetiny.

Kazuistika: Při projíždění prostorem benzinového čerpadla došlo ke

zranění chodce, který zboku pravou dolní končetinou nakročil do cesty

zastavujícímu osobnímu automobilu. Těsně před střetem se otočil k auto

mobilu čelem. Po velmi slabém kontaktu zůstal stát na obou končetinách

a nepociťoval žádnou výraznější bolest. Tenká, fi surovitá příčná fraktura

v horní třetině tibie byla objevena až na rtg, kam byl odvezen v podstatě

pouze „pro jistotu“. Vzhledem k délce léčení a podstatnému omezení v ob

vyklém způsobu života bylo zranění, původně vypadající jako banální,

soudem klasifi kováno jako těžká újma na zdraví.

Většinou ale v těchto si

tuacích (při střetu malou

rychlostí ve fronto-frontál

ním postavení) nacházíme

pouze lehčí poranění dol

ních končetin v místě nára

zu, typu oděrek nebo hema

tomů, a  to na přední ploše

bérce. Chodec může na při

jíždějící vozidlo zareagovat

(zejména, pokud se toto vozidlo nepohybuje větší rychlostí) předpažením jedné nebo i obou horních končetin proti přední kapotě, na kterou tak naráží dlaní. Prudkým nárazem na dlaně extendovaných končetin může dojít ke všem poraněním plynoucím z tohoto mechanizmu, zejména vnikají typické zlomeniny zápěstí a předloktí ( Collesova zlomenina). Sice méně často, ale přesto dochází na horních končetinách k poranění v oblasti lokte. K poranění v oblasti ramene při fronto-frontálním střetu dochází velmi vzácně.

Kazuistika: Je známa celkem raritní situace, kdy se těsně před čelně-čel

ním střetem chodec refl exně opřel rukama o kapotu pomalu přijíždějícího

auta, otočil se, dosedl na kapotu hýžděmi a  byl zcela nezraněn vezen

několik metrů, než auto zastavilo. Obr. 1 Fronto-frontální střet chodce s osobním automobilem Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství

Při vyšších rychlostech se nemohou dolní končetiny ohnout v kolenním kloubu, ale trup se prudce sklání kupředu, na kapotu. Proto v závislosti na zatížení dané končetiny dochází ke zlomeninám, často tříštivým a  oboustranným, diafýzy holenních kostí předním nárazníkem, ke zranění stehen, a  to včetně zlomenin stehenních kostí nárazem přechodu čela a kapoty vozidla, dále ke zranění trupu nárazem na přední kapotu. Nacházíme poranění nitrobřišních orgánů (zejména jater), zlomeniny hrudní kosti, žeberních chrupavek a předních až bočních částí žeber. Následkem může být silné krvácení do dutiny hrudní z  poraněných mezižeberních tepen. Při nárazu větší intenzity mohou vzniknout trhliny plicního povrchu i vnitřní trhliny plic s následným krvácením do dutiny hrudní, resp. dušení aspirovanou krví. Přímé poranění srdce a aorty je poměrně vzácné, ale jejich stlačení náhlým zvýšením nitrohrudního i nitrobřišního tlaku může vést až k drobným paravazálním hemoragiím, které jsou dobře pozorovatelné např. v mozku.

Nárazem hlavy na čelní sklo dochází k poranění měkkých tkání obličeje (tržné a řezné ranky), zlomeninám obličejových kostí, zlomeninám čelní kosti a přední jámy lební, i k nitrolebním poraněním, především v oblasti čelních laloků mozku. Při současném prudkém zaklonění hlavy vznikají extenční zlomeniny krčních obratlů (častěji horních) a  souběžně s  tím i  poškození míchy. Na předním skle potom zůstává typické „ pavučinové“ popraskání skla po nárazu hlavy chodce. Při vyšších rychlostech může po nárazu hlavy dojít až k  úplnému přerušení lebečně páteřního spojení, zejména u případů, kdy jsou zachyceny dolní části dolních končetin pod přední nárazník vozidla či jeho spoiler. Následuje pád těla chodce na kapotu vozidla, brada je nárazem tlačena vzhůru a dozadu, a tím dochází k enormnímu pnutí v oblasti horní krční páteře.

Někdy můžeme nejenom na skle, ale i na ploše kapoty nacházet imprese charakteristické pro jednotlivé části těla, naopak na těle chodce, popřípadě na jeho oděvu mohou být známky kontaktu s vozidlem.

Postavení fronto-dorzální (čelně-zádové) znamená, že automobil naráží svou přídí do chodce, který je v  postavení zády k  přijíždějícímu automobilu (obrázek 2). Nejdříve dojde k  nárazu do dolních končetin, které se ohýbají jak v  kolenou, tak v  kyčlích. Tím se zrychlení dolních končetin nárazem rozloží do delší dráhy a poranění kostry dolních končetin je obvykle menší. Podle charakteristiky kontaktní části přídě automobilu nacházíme na dorzální ploše dolních končetin

2


13

oděrky, hematomy až tržně

zhmožděné rány v  odpo

vídající výšce. Zlomeniny

kostí bérců se vyskytují

vzácně, častěji dochází

k  poranění předních zkří

žených vazů. Sekundárně

přenesením síly i  přímým

nárazem zády na kapotu

může vzniknout rozlomení

křížokyčelních spojů, bederní páteře a dolní hrudní páteře. V tříslech mohou být drobné proužkovité praskliny kůže, způsobené prudkým pnutím. V oblasti zad a hýždí mohou být i  rány tržně zhmožděné. Přímým nárazem týlem na kapotu event. čelní sklo nacházíme poranění v  záhlaví, rozsahem a  závažností odpovídající rychlosti automobilu v  okamžiku střetu. I  bez porušení kožního krytu bývá často nalezeno krvácení pod mozkové obaly a do mozkových komor, zhmoždění týlních a čelních laloků mozkových (ve frontálních par contre-coup). Na spodině lební nacházíme pukliny jdoucí zpravidla od týlní kosti dopředu. Na krční páteři mohou být zlomeniny dolních krčních obratlů fl ekčním mechanizmem.

Postavení fronto-laterální (čelně-boční) znamená, že automobil

naráží svou přídí do chodce v postavení bokem k přijíždějícímu auto

mobilu (obrázek 3). Vzhle

dem k  tomu, že nejčastěji

dochází k  nárazu do chod

ce přecházejícího vozovku

nebo do chodce, který se

snaží po zjištění nebezpe

čí na poslední chvíli unik

nout před hrozícím stře

tem, je fronto-laterální střet

nejčastější (Vojtíšek, 2009).

Při tomto bočním nárazu se nemohou dolní končetiny ohýbat v  koleni, rovněž pohyb v  kyčlích a v bedrech je velmi omezený. Tělo proto začíná rotovat kolem předozadní osy procházející dolní částí trupu.

2Dopravní úrazy chodců

Obr. 2 Fronto-dorzální střet chodce s osobním automobilem Obr. 3 Fronto-laterální střet chodce s osobním automobilem

Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství

14

Fronto-laterální střet osob

ního automobilu s  chod

cem je charakteristický ze

jména postižením hlavy,

hrudníku, ramene i  zevní

strany horní a zejména dol

ní končetiny přivrácené

k vozidlu, resp. vnitřní stra

ny dolní končetiny od vo

zidla vzdálenější (kolenní

kloub, horní část bérce), a to

v  závislosti na fázi chůze,

zatížení končetiny a  loka

lizaci chodce vůči vozidlu

v  momentě střetu. Typic

kým zraněním je zlome

nina diafýz kostí bérce ve

střední třetině přímým pů

sobením nárazníku vozidla s  vylomením klínovitého meziúlomku (obrázek 4). I když zlomenina kostí bérce bývá lokalizována podstatně častěji na straně přivrácené k  vozidlu, nemůže se tato skutečnost stát jediným vodítkem při stanovení směru nárazu. K poškození kolenního kloubu a  přilehlé oblasti dochází následkem enormního pnutí tkání prolomením ve směru jízdy vozidla. Podle toho, zda síla působí na vnější stranu končetiny nacházející se blíže k vozidlu nebo na vnitřní stranu končetiny od

vozidla vzdálenější, dochází k  poškození vnitřního nebo zevního po

stranního kolenního vazu, k  odlomení zevního nebo vnitřního kon

2

Obr. 5  Mechanizmus vzniku blatníkové

zlomeniny; náraz vede k  extrémnímu

valgóznímu postavení v  koleně a  dochází

k odlomení zevního kondylu se zlomením

hlavičky fi buly

směr nárazu

Obr. 4 Typická zlomenina diafýzy pravé

holenní kosti s klínovitým meziúlomkem


15

dylu kosti holenní, ke vzniku zlomenin v oblasti hlavičky kosti lýtkové, k  poškození menisků a  vzácněji i  ke zlomeninám eminentia intercondylica. Přestože nejčastěji toto zranění způsobuje nárazník osobního automobilu, označuje se někdy jako tzv. blatníková zlomenina (obrázek 5), což je poněkud zavádějící označení. Nárazem přední hrany kapoty dochází k  poranění stehna (od podkožních krevních výronů po zlomeniny nejčastěji diafýzy femuru) častěji na straně přivrácené k vozidlu. Zlomeniny kosti stydké po kontaktu s hranou kapoty nebo vlastní kapotou, což závisí na výškové korespondenci vozidla a  chodce, bývají na straně přivrácené i  odvrácené. Refl exním natažením přiléhající horní končetiny proti přijíždějícímu automobilu dochází k  nárazu na kapotu častěji dlaní, méně často pak loktem. Pádem trupu na vozidlo dochází k poranění přiléhajícího ramene, ke zlomeninám žeber, zhmoždění a trhlinám plic (často od zlomených žeber), k poranění jater nebo sleziny (podle nárazu na levou nebo pravou stranu těla chodce) apod. Nárazem hlavy na kapotu nebo až přední sklo může dojít ke vzniku tržných ran, pokud je zde vystupující stěrač, nebo drobných řezných ranek, které způsobí i netříštivé, lepené sklo. Chodec v extrémním případě může proniknout hlavou až do kabiny vozidla. U  vozů starší konstrukce, na kterých jsou ještě výstupky ostřikovačů čelního skla,

můžeme na lebce nachá

zet i  prolomení kruhového

tvaru připomínající svým

vzhledem až střelnou ránu.

Nejčastější smrtelné zra

nění chodců je zhmoždění

mozku. Zlomeniny klenby

a  spodiny lební a  kontuze

mozku vznikají podstatně

častěji nárazem na část auto

mobilu, jako je čelní sklo

a  přední, tzv. A  sloupky,

než na vozovku po odhoze

ní těla.

Při posuzování fron

to-laterálního typu střetu,

zejména při stanovení smě

ru nárazu, je nutné brát

v  úvahu i  to, že při nárazu

2Dopravní úrazy chodců

Obr. 6 Rotace těla po nárazu do předkročené dolní končetiny Obr. 7 Rotace těla po nárazu do zakročené dolní končetiny

+


Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství

16

do chodce, který má předkroče

nou dolní končetinu blíže k vozi

dlu (obrázek 6), může docházet

i  k  mírné rotaci těla kolem svis

lé osy s  dopadem odpovídajícím

mírnému natočení hlavy bočně,

týlní krajinou na vozidlo. Při za

kročené dolní končetině (obrá

zek 7) dochází k  mírné rotaci

v  opačném směru a  tomu může

odpovídat dopad hlavy na vo

zidlo, bočně obličejovou čás

tí. Směr nárazu hlavou může být

dále modifi kován i  jejím otoče

ním (hlava je vůči trupu značně pohyblivá a chodec se zpravidla nedívá přímo před sebe). Při posuzování směru pohybu chodce je někdy možné vycházet z  poznatku, že při centrickém nárazu automobilu do chodce je otisk hlavy ve vztahu k otisku pánve posunut ve směru původního pohybu chodce. Pohybuje-li se chodec z pohledu řidiče zprava doleva, naráží hlavou do místa vzdálenějšího od pravého obrysu automobilu, dochází tedy k  posunu otisku hlavy vzhledem k otisku pánve a dolních končetin (obrázek 8).

Postavení vozidla laterální s postavením chodce frontálním-dorzál

ním-laterálním (obrázek 9). Intenzita kontaktu chodce s bokem vozidla je obvykle daleko menší než při nárazu přídí. Výjimku tvoří pouze velmi vzácné případy prudkého nárazu vozidla, které rychle rotuje podél své svislé osy. Jedná se o  náraz velkou plochou a  typ prvního, kontaktního zranění i  jeho lokalizace odpovídá postavení chodce (čelem, zády nebo bokem). Při tečné kolizi s plochou utrpí chodec oděrky a podlitiny, v případě intenzivnějšího nárazu i poranění vnitřních orgánů a zlomeniny. Oděrky mají většinou smykový plošný charakter. Pokud dojde k zachycení výstupky, což je např. vnější zpětné zrcátko, event. boční anténa, a u starších typů vozidel i kliky, přidružují se i rány tržně zhmožděné, někdy jsou velmi rozsáhlé a hluboké. Na vozidle může dojít k rozbití postranních oken nebo roztržení kovových a  plastových částí karoserie a potom nacházíme i rány řezné. Primární zranění jsou samozřejmě na částech těla v místě kontaktu, ale je téměř pravidlem, že dojde k odhození těla a ke vzniku zranění sekundárních (pasivních) nárazem na okol

2

Obr. 8 Posun otisku hlavy ve vztahu k otisku pánve, event. dolní končetiny, ve směru původního pohybu chodce

ní překážky (domy, dopravní zna

čení, stromy, sloupy) nebo nárazu

a  sunutí těla setrvačností po vo

zovce. Zraněny jsou tedy primár

ně tělní partie, které jsou v  kon

taktu s  vozidlem, a  sekundárně

partie, které se dostanou do kon

taktu s okolím po odhození. Cha

rakter sekundárních zranění je na

prosto totožný s jinými obecnými

tupými poraněními. Při nárazu

chodce v  přední části vozidla do

chází k  pádu na přední část ka

poty a  sunutí po kapotě. Vznika

jí zranění zejména těch částí těla,

která jsou při střetu v přímém sty

ku s  vozidlem (spánková krajina,

dolní čelist, boční strana hrudní

ku a břicha s postižením zde ulo

žených orgánů apod.). Zranění sekundární jsou v tomto případě méně závažná, protože primární střetová rychlost s vozidlem je obvykle daleko vyšší, než rychlost pádu těla na vozovku nebo odhození na okolní překážky.

V některých případech latero-frontálního postavení může být pře

jeta předkročená dolní končetina. Přitom dochází ke zraněním způsobeným drcením přímým tlakem na prsty, event. na nárt. Při najetí na dolní končetinu a současném odhození těla dojde k rozlomení kloubu. Obě dolní končetiny současně bývají přejety vzácněji.

Spíše raritně dochází při laterálním střetu chodce s osobním vozi

dlem k  jeho stržení pod zadní kola nebo přívěs tak, jak je to častější u větších vozidel nákladních nebo kolejových. 2.1.2 Pohyb vzpřímeného chodce po nárazu vozidlem – druhá fáze Po střetu vozidla s chodcem nastává druhá fáze vzniku zranění. Pohyb těla chodce po střetu s přídí vozidla lze rozdělit na několik typů, závisejících na rychlosti vozidla. Při nejnižších rychlostech dojde pouze k „odstrčení“ chodce, který mnohdy ani neupadne na zem.

2Dopravní úrazy chodců

Obr. 9 Střet latero-frontální, latero-dorzální a latero-laterální Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství

Při nižších rychlostech dojde k odhození těla před vozidlo. V závislosti

na rychlosti vozidla a pohotovosti řidiče může vzácně vozidlo na chodce najet. K  tomu může dojít i  tehdy, když je brzdění málo účinné (např. vozidlo najede na led). Nacházíme zde vždy zranění z  první fáze primárního nárazu do dolních končetin. Zranění z druhé fáze při pádu na vozovku může být jak zcela banální, tak i  závažnější. Charakteristika i závažnost zranění se nijak neliší od obecných tupých poranění vzniklých při pádu. Pokud dojde k najetí či dokonce přejetí, nalézáme celou škálu poranění uvedených dále.

Při vyšších rychlostech již hraje roli skutečnost, že náraz vždy smě

řuje pod těžiště těla a  vlivem rotace dojde k  pádu těla na vozidlo do vzdálenosti přímo závisející na okamžité střetové rychlosti. V první fázi narazí příď do dolních končetin, v druhé fázi se tělo překlápí na automobil a naráží postupně na přední kapotu, na přední sklo, event. až na střechu. Při vysokých rychlostech může kontakt těla se střechou zcela chybět a chodec přeletí až za automobil. Charakter a rozsah zranění potom závisí na charakteru povrchu vozidla, na přední masce, sklonu čelního skla, střešních nosičích apod. Na těle nacházíme tedy zranění odpovídající jednak primárnímu nárazu předním nárazníkem, jednak nárazu a sunutí po kapotě, nárazu na čelní sklo či sloupky, a jednak zranění po pádu na vozovku nebo na překážky v okolí.

Při vysokých rychlostech, což je typické zejména u kolizí mimo obec

při rychlostech nad 90  km/h, dojde k  razantnímu podražení chodce, jeho vyhození do vzduchu, a jelikož je rychlost vozidla vyšší než rychlost letu chodce, i při současném brzdění vozidla dojde k podjetí letícího těla, které potom padá na vozovku za automobilem. Je samozřejmé, že všechny uvedené fáze kolize vzájemně plynule přecházejí.

Kazuistika: Osobní automobil se v  okamžiku střetu pohyboval rychlostí

pouze 50 km. I přesto byl chodec nárazem vyhozen do vzduchu. Automo

bil letící tělo zcela nepodjel a zraněný mladý muž dopadl na sklo pátých

dveří. Toto prorazil, a ocitnul se tak v zavazadlovém prostoru automobilu.

Po vyhození do vzduchu a pádu na zadní části vozidla, na silnici či

při nárazu na pevnou překážku se zranění chodce vzniklá v  této fázi nijak podstatně neliší od ostatních tupých poranění způsobených pádem. S jistými výhradami by tedy bylo možné vidět paralelu s jakým

2


19

koliv komplikovaným pádem z  výše s  nárazem na podobný povrch.

Rozsah a závažnost (přesněji kvantita) vznikajících zranění jsou závis

lé zejména na rychlosti vozidla a hmotnosti chodce a tím na hybnosti,

kterou tělu předá vozidlo (Vorel, 1993). Dále zaleží i  na povrchu vo

zovky (hladký kvalitní asfalt × štětovaná kamenitá cesta). Při dopadu

na vozovku se vždy jedná o více či méně tečný náraz a tomu odpovídá

charakter zranění. Nacházíme tedy plošné oděrky, mnohdy tak rozsáh

lé a hluboké, že nabývají až charakteru tržně zhmožděných ran. Rota

cí těla po vozovce dochází hlavně k poraněním vystupujících částí těla,

jako jsou hlava, ramena, lokty, ruce (dlaně), pánev, kolena. Nohy býva

jí oděrek ušetřeny, pokud jsou chráněny kvalitní obuví. Můžeme ovšem

najít nejrůznější poranění kloubů až fraktury. Jako typické je možné

uvést frakturu zápěstí nebo kostí předloktí ( Collesova zlomenina), zlo

meniny olekranonu apod. Charakteristické pro poranění těla padajícího

na vozovku je značné znečištění až tetováž prachem a  drobným štěr

kem, které je patrné na vystupujících nechráněných částech těla (obli

čej, ruce).

Rozsah, závažnost a  charakter poranění těla narážejícího na pře

kážky stojící u silnice (sloupy, stromy, zdi domů, zábradlí apod.) závi

sí jednak na povrchu a členitosti překážky, na její pevnosti a stabilnosti,

jednak na rychlosti a na části, kterou pohybující se tělo naráží, a v ne

poslední řadě i na druhu oblečení. Zcela diametrálně odlišné poraně

ní utrpí člověk po pádu na kluzkou vozovku a nárazu do hustých keřů,

který je v zimě oblečený v těžkém kabátu a v zimních botách, než člověk

po pádu na zanedbanou vozovku a s následným nárazem do kamenné

zídky, který je v létě oblečený do lehkého trička, šortek a sandálů. Pro

posuzování jednotlivých fází nehody, zejména tak často požadovaného

určení směru pohybu chodce těsně před střetem, je třeba ze strany lé

kařů přesně zadokumentovat zranění a ze strany policie velmi pečlivě

zajistit stopy při ohledání místa nehody, a to včetně krevních a dalších

biologických stop, event. útržků oděvu i  dalších stop na vozovce, na

přilehlém okolí i samotném vozidle.

2.1.3 Přejetí chodce osobním vozidlem – třetí fáze

Přejetí osobním vozidlem může mít dvojí charakter. Je to jednak přímo

přejetí koly, a  jednak poranění podvozkovými částmi. Ty sice mohou

být chráněny hladkým krytem, ale mohou se zde nacházet i výstupky

a hrany podvozku a výfuku.

2Dopravní úrazy chodců




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist