načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Donald Trump: Nespokojený – Michael D'Antonio

Donald Trump: Nespokojený

Elektronická kniha: Donald Trump: Nespokojený
Autor: Michael D'Antonio

V létě roku 2015, když se Donald Trump vyhoupl do čela republikánských kandidátů na prezidenta USA, se média i americká veřejnost začala o jeho osobu enormně zajímat. Tento ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  279
+
-
9,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6% 80%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Edice Knihy Omega
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 427
Rozměr: 21 cm
Spolupracovali: přeložil: René Fejl
Skupina třídění: Politika
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-739-0371-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

V létě roku 2015, když se Donald Trump vyhoupl do čela republikánských kandidátů na prezidenta USA, se média i americká veřejnost začala o jeho osobu enormně zajímat. Tento nejznámější americký podnikatel totiž proslul svými neotřelými a provokativními názory. Trump je známý jako člověk s neutuchající touhou po bohatství a po moci. Byl třikrát ženatý a má pět dětí. Autor ve své knize předkládá kompletní Trumpův životopis od dětství až po současnost. Zkoumá tajemství jeho úspěchu, analyzuje jeho chyby, popisuje jeho politickou kariéru i bouřlivý milostný život. Životní osudy známého amerického podnikatele a prezidentského kandidáta pro volby v roce 2016.

Popis nakladatele

V létě roku 2015, když se Donald Trump vyhoupl do čela republikánských kandidátů na prezidenta USA, se média i americká veřejnost začala o jeho osobu enormně zajímat. Tento nejznámější americký podnikatel totiž proslul svými neotřelými a provokativními názory. Trump je známý jako člověk s neutuchající touhou po bohatství a po moci. Byl třikrát ženatý a má pět dětí. Jeho první manželka Ivanka pochází z bývalého Československa a je autorkou knihy „Trumpova karta“, kterou také připravuje nakladatelství Omega.Autor ve své knize předkládá kompletní Trumpův životopis od dětství až po současnost. Zkoumá tajemství jeho úspěchu, analyzuje jeho chyby, popisuje jeho politickou kariéru i bouřlivý milostný život.

(nespokojený)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Michael D'Antonio - další tituly autora:
Donald Trump - Nespokojený Donald Trump
Nikdy nie dosť -- Donald Trump a jeho honba za úspechom Nikdy nie dosť
 (e-book)
Nikdy nie je dosť Nikdy nie je dosť
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

michael D'antonio

DonalD Trump:

nespokojený


©michael D'antonio

DonalD Trump: nespokojený

© DoBroVský s.r.o., 2016

obálka: © jiří miňovský - arBe 2016

IsBn 978-80-7585-374-5 (pdf)


michael D'antonio

DonalD Trump:

nespokojený



5

přeDmluVa

skuTečný Trump

Dotčený Donald Trump se rozhodl, že už se mnou nepromluví.

po pěti sezeních ze sedmi plánovaných nechal velký tvůrce

dohod svou asistentku, ať zruší naše ujednání. Žádný další roz

hovor už se tedy nekonal. adůvod? mluvil jsem sněkým, koho

Trump nesnáší. Vzhledem kjeho povaze mě to nepřekvapilo.

Don – trval na tom, abych mu tak říkal – se cítí pohoršený, když

mu lidé neslouží. jestliže ho urazíte, jste pro něj mrtví. jak mi

jednou sám řekl: „když mi někdo něco udělá, končí. je po všem.

není cesty zpět. aje to vpohodě. na světě jsou miliardy lidí.

obejdu se bez něj.“

po několika měsících mi na displeji telefonu zablikalo „Trump

Tower“. Volal mi jeden zTrumpových právníků – zaměstnává

jich hodně – jménem michael Cohen. Chtěl rukopis této knihy,

protože si byl jistý, že se hemží chybami. Chtěl mi „pomoci“ vy

hnout se publikování nepřesností. povídali jsme si otom, jak se

ověřují fakta, ajak čtenář spoléhá na autorovu nezávislost. sub

jekt, který dostane možnost provést konečnou korekturu životo

pisu, by se stal něčím jako spoluautorem, který by do textu

promítl vlastní zájmy anázory. Vpřípadě Trumpa, který používá

žaloby jako zbraně, existovala značná pravděpodobnost soudní

bitvy kolem mých slov.

když Cohenovi došlo, že rukopis opravdu nedostane, začal

klást otázky. objevují se vknize určité slavné ženy? říká se vní,

že je Trump rasista? odmítl jsem odpovědět, ajeho hlas zvážněl až do výhrůžného tónu – začal znít jako fiktivní gangster Tony soprano, tedy správnickým titulem. nakonec zřejmě pochopil, že se mnou nehne, avypadl zrole.

„Z vás prostě nic nedostanu,“ řekl rozhořčeně.

„Víte michaele, ikdybych mohl...,“ odpověděl jsem.


6

myslím, že se uchechtl.

po tomto slovním šermu Cohen začal volat do právního oddě

lení mého vydavatele – poslal také nejméně jeden dopis. někdy

vté době oznámil: „právě jste si vykoledovali dost ošklivou ža

lobu.“ Tohle byl klasický Trumpův tah. po celou svou kariéru

novinářům tolikrát vyhrožoval právními kroky, až se cítili za

nedbávaní, když to náhodou neudělal. Hned na první schůzce,

když jsme si vyměňovali úvodní zdvořilosti, se Trump nahlas

zamyslel nad možností, že mě zažaluje.

Žádná žaloba nepřišla, aani to nebylo překvapení. oněkolik

týdnů později, jednoho slunečného červnového dne vroce 2015,

svolal Cohenův šéf zástupce tisku do vstupní dvorany Trump

Tower. Ve stanovenou hodinu sjel po eskalátorech – mnoho

schodů za manželkou melanií – aby oznámil svou prezidentskou

kandidaturu. Tak proto Cohen volal, pomyslel jsem si. měl obavy

ztoho, jaký portrét Trumpa nakreslím, anapadlo ho, že mě pro

jistotu trochu vystraší.

Zastrašování je dlouhodobým určujícím znakem Trumpova

modu operandi. sem patří izaměstnávání obrovských chlapů,

kteří nápadně pózují – jen tak tak že neukazují bicepsy akolty

–vpředpokoji jeho kanceláře, adoprovázejí ho při odchodu.

Tento zvyk patří kTrumpovi již desítky let aznačně jej odlišuje.

mezi mocnými podnikateli to určitě není obvyklé. Trump ale

rád ačasto upozorňuje na členy své ochranky achlubí se jejich

výcvikem upolicejních adetektivních sborů. Cílem je samo

zřejmě uokolí vzbudit pocit fyzické zranitelnosti, když ne rovnou strachu.

ahrozba se nejednou vznášela ve vzduchu, když Trump vy

razil na asi nejbizarnější předvolební kampaň vamerické historii. Horoval proti imigrantům bez dokladů ahřímal, že je nechá deportovat po milionech, vrčel na adresu muslimů, kterým by zakázal vstup do země. pro kandidáta Trumpa, jenž se nerozpakuje na svůj Twitterkopírovat rasistickou novinářskou kachnu, nebylo téměř nic za hranicí vkusu. podle smyšlených „údajů“ pocházejících od neexistujícího „Úřadu pro statistiku trestné činnosti“ 81 procent vražd bílých američanů spáchali černí násil


7

níci. (reálné FBIstatistiky za rok 2014 ukazují, že 82 procent bílých obyvatel zavraždili běloši.) ke zveřejnění rasově moti - vované lži na Trumpově účtu došlo jen pár dnů poté, co jeho příznivci zbili a zkopali černého demonstranta, jenž přerušil kandidátský projev vBirminghamu ve státě alabama. Trump zařval (evidentně ke všem přítomným): „sakra vyhoďte ho odtud, buďte tak hodní! odveďte ho. Vyhoďte ho!“ mluvčí Trumpovy kampaně sdělil Cnn, že „takové chování se netoleruje“, ale Trump sám to vyjádřil jinak: „možná ho měli pořádně seřezat, protože to, co dělal, bylo naprosto nechutný.“ na jiném shromáždění vyvádění osamělého nespokojence ze sálu moderoval živě do mikrofonu. „ochranka se kněmu chová velmi jemně. řeknu vám – já bych se asi neudržel ajednu mu vrazil.“

Trump svoje projevy vkampani pronášel spatra aevidentně

bez nějakých velkých příprav; úplně vnich chyběla koncepční politika, připomínaly spíše představení profesionálního baviče pro nadšené fanoušky, kteří nemuseli platit za lístek. Trhal na kusy ostatní politiky, démonizoval novináře akokrhal výsledky průzkumů, podle kterých měl náskok před soupeři. To vše ve staccato stylu agresivní komiky. podívejme se například na to, co předvedl davu shromážděnému dne 20. ledna 2016 vjižní karolíně, podle reportáže listu Kansas City Star:

Tak třeba tenhle jeb Bush. na kampaň utratil 59 mili

onů dolarů apřitom je vháji zeleným. nikam to nevedlo.

ne, ne. jen si to představte. určitě ještě mnohem víc. 59

milionů to bylo před nějakým časem. kdykoli vidím re

klamu, je to reklamaoTrumpovi. aty reklamy jsou do

cela vpohodě. Takový – však vy víte. (smích)

když chcete dělat reklamu, tak dělejte reklamu. ale

jemu chybí energie. řekněme si to na rovinu. my nepo

třebujeme lidi bez energie. naopak potřebujeme spousty

energie. (potlesk)

ale on utratil – jen se nad tím zamyslete. jen si to

představte. utratil 59 milionů. no ajá ani dolar, víte?

nic. (potlesk)


8

Takhle – já budu utrácet. asi chápete, že ijá budu ut

rácet – ato hodně, protože nechci nic riskovat. Víte, já

rád vstávám – aposledních několik měsíců vedu, vlastně

od chvíle, co jsem oznámil kandidaturu, no ne? posled

ních několik – avedu svelkým náskokem. abude to

ještě lepší, protože já sleduju průzkumy. miluju prů

zkumy. já miluju průzkumy.

spektákl překrucování faktů, nesouvislé řeči ahyper-emotiv

ního podání: Trumpova kampaň vzdorovala obvyklým typům

politické analýzy. jak tak vykládal osvém obrovském bohatství,

nedostižné inteligenci avrozeném talentu „ve všem vyhrávat“,

připomínal spíše postavičku znějaké hollywoodské frašky než

legitimního kandidáta. svou gumovou tváří dokázal vyjádřit zne

chucení, zlobu, vztek isebeuspokojení. avpřípadě potřeby něco

zdůraznit používal řeč těla. když vzpomínal na jistého hendike

povaného reportéra, napodobil jeho pohyby. aby podtrhl útok

na dalšího kandidáta marka rubia, který se podle něj během de

baty potil, cákal kolem sebe vodu apak předváděl žíznivé hltání

zlahve.

Do souhlasného smíchu apotlesku vreakci na etudu slahví

zazněla informace, že to byl senátor rubio, kdo začal debatu na

téma tělních tekutin. když si uvědomil, že ho Trump vkampani

válcuje (vyhrál primárky již ve třech státech), rubiovúnoru

2016 rozšířil rejstřík používaných technik. svému publiku ozná

mil, že během přestávky televizní debaty Trump „požádal ozr

cadlo, ve kterém by se viděl celý... možná se chtěl ujistit, jestli

nemá flek na kalhotách.“ až sem dospěla prezidentská kampaň: dva muži ve zralém věku diskutují otom, který znich se víc potí,

nebo trpí inkontinencí. ale mělo být ještě hůř.

když se Trump ajeho rivalové začali ucházet ohlasy voličů

na americkém jihu, nejznámější rasista na politické scéně usa řekl, že bílí američané, kteří nepodporují Trumpa, „zrazují svoje kořeny“. David Duke je bývalý vůdce organizace ku klux klan, která hlásá nadřazenostbílé rasy avrůzných obdobích děsila aterorizovala černochy, židy, katolíky adalší menšiny. Vroce


9

2000 Trump uvedl Dukeovo jméno jako jeden zdůvodů odchodu

zreformní strany. (nazval jej „fanatikem, rasistou, potížistou“.)

ovšem jak se vroce 2016 blížily primárky na jihu, Trump si

nějak nedokázal vzpomenout, kdo je David Duke. Tvrdil také,

že nechápe, oco vtomto hnutí jde. Vživě přenášeném interview

sjakem Tapperem na Cnnřekl: „já vůbec nechápu, co máte na

mysli, když říkáte nadřazenostbílé rasy nebo bílí rasisté... prostě

nevím. netuším – vyjádřil mi podporu, nebo co se děje? protože

já nevím nic oDavidu Dukeovi, ani obílých rasistech.“

když Trump nebyl schopný otevřeně se distancovat od pod

pory rasistických organizací atrval na tom, že nezná muže, kte

rého vminulosti zatratil jako fanatika, mnoho republikánů to

znepokojilo. předseda sněmovny reprezentantů paul ryan

zWisconsinu řekl: „pokud někdo chce být kandidátem repub

likánské strany, nemůže se vytáčet ahrát nějaké hry. musí jasně

odmítnout skupiny atémata vycházející ze zaslepenosti. Tato

strana nezneužívá předsudky ve svůj prospěch.“ Vnásledné roz

jitřené debatě Trump upozorňoval na další momenty, kdy Dukea

odmítal.

kontroverze vyvolala smršť novinových zpráv, které Trumpa

nestavěly do zrovna příznivého světla. přesto dál mluvil před

velkými davy lidí, avden volebního superúterý, kdy se konaly

primárky vjedenácti státech, Trump vyhrál vjedenácti znich.

Zástupci středního proudu republikánské politiky tak byli kon

frontováni smožností, že vlistopadových volbách bude jejich

stranu reprezentovat člověk, který společnost rozděluje jako

nikdo jiný vposledních desetiletích; obávali se nejen prohry

vsoutěži oBílý dům, ale iztráty kontroly nad senátem. Vtéto noční můře se mohla rozpadnout celá strana apotopit se jako loď, kterou přemohl hurikán na moři.

Trumpova kampaň byla výsledkem dobře naplánovaných

aúspěšných snah využít pocity křivdy ahněvu lidí, kteří svelkou nedůvěrou sledovali politický systém, kde dominují ti, co dávají nejvíce na předvolební kampaně.


10

Trump se vezl na vlně různých strachů, mezi kterými byl na

příklad:

strach zislamistických teroristů – Trump by dočasně zaká-•

zal muslimům vstup do spojených států azahájil masivní

vojenské operace na středním východě.

strach znezaměstnanosti – Trump by deportoval 11 milionů•

nelegálních mexických imigrantů, dal na hranici postavit

vysokou zeď adonutil mexiko, aby zaplatilo náklady.

strach zkriminality – Trump by se snažil rozšířit používání•

trestu smrti, přestože toto prezident nemůže nařídit.

strach zglobalizace – Trump by rozpoutal obchodní válku•

sčínou amexikem.

Trump přikládal pod kotel zloby apodezírání, když:

Zpochybňoval vojenskou službubývalého válečného za-•

jatce asenátora johna mcCaina.

prohlásil, že změna klimatuje podvod.•

Šířil lež, že „tisíce atisíce“ obyvatel new jersey jásotem•

vítaly zřícení věží světového obchodního centra po teroris

tických útocích 11. září.

Démonizoval novináře jako „totální póvl. lidi, kterým po -•

ctivá práce nic neříká.“

Trumpovo motto lze najít vtitulu narychlo sestaveného před

volebního manifestu, vbrožuře Crippled America („Zmrzačená

amerika“) avhesle Make America Great Again („udělejme

ameriku znovu velkou“). na shromáždění přicházejí lidé

stransparenty, kde jsou odkazy na nixonovu éru („mlčící většina“) aslogany typu „chceme svou zemi zpět“. Ztoho vyplývá, že miliony američanů se cítí bezmocných a umlčo - vaných nějakou cizí mocí, která zemi uchvátila. ale Trump nechal znovu zaznít jejich hlas. Dobře to vystihla patricia aguilar z everettu v massachusetts pro listThe New York Times:


11

Trump mluví o„věcech, které lidé opravdu cítí, ale bojí se je

říkat nahlas“.

Trumpova rétorika aokázalý styl jej jasně odlišovaly od ostat

ních kandidátů, apříznivci přicházeli na shromáždění ve velkých

počtech, aby si poslechli, co má na srdci. Televizní producenti

mu ve vysílání poskytovali mnohem více času než ostatním kan

didátům. kdykoli se objevil na obrazovce, sledovanost pořadu

šla tak nahoru, až začal poukazovat na to, jakou zlatou slepicí se

pro televizi stal. Vonline světě vznikly tisícihlavé skupiny Trum

pových stoupenců, které začaly šířit podvržené zprávy aprohlá

šení. na plakátech se objevily počítačově vytvářené fotografie

Trumpových fanoušků. (na jedné byl například černoch vtričku,

na kterém bylo heslo oslavující Trumpa.) Blogeři psali články

apodepisovali je jmény známých korespondentů The Wall Street

Journal a The New Yorker . Toto lhaní bylo podle mnohých vin

ternetové džungli normální. nakonec odpovídalo způsobu vy

stupování samotného Trumpa na sociálních sítích, kde se často

objevovalo zesměšňování oponentů, zlostné poznámky apřekru

cování informací. jak napsal ve zřejmém obdivu fanoušek na síti

reddit: „Dělá shitposting, adělá to stále apořád.“

jestli konvenční politici něco nechápali, pak to, že „shitpos

ting“ může sjednocovat zasvěcené aimunizovat je vůči vlivům

faktů, které hlásají nezasvěcení. Ve skupinách Trumpových fa

noušků nedostával prostor žádný kritik, apřípadný disent zevnitř

se trestal průtrží urážlivých komentářů. autoři průzkumů apoli

tické veličiny Trumpa mnoho měsíců podceňovali, protože si ne

uvědomili, jaký potenciál tento alternativní vesmír má. Včervnu

2015 mara liasson z neziskové organizace National Public

Radio řekla: „myslím, že dnešek je pro Donalda Trumpa vrcho

lem. odteď už bude jen ignorován.“ Vlistopadu pak hlavní politický analytik serveru U.S. News & World Report předpověděl, že „Trump osvoje vedení přijde“, aodborník na statistiky nate silver radil novinářům, ať „nevyšilují“, protože Trumpova základna činí asi 8 procent oprávněných voličů. ještě vlednu 2016 sázkaři, kteří chtěli vydělat na výsledku prezidentské nominace, sázeli na marka rubia.


12

jak to opravdu je sTrumpovými šancemi začalo být zřejmější,

když vyhrál vnew Hampshiru téměř odvacet bodů. pak přišla

vítězství vjižní karolíně anevadě. první březnové úterý uspěl

vsedmi zjedenácti voleb azdálo se, že nominace jej nemine.

Tato realita, která pro republikány ještě před pár měsíci byla na

prosto nepředstavitelná, probudila stranický aparát, azačalo ho

rečné hledání způsobu, jak nominaci Trumpa zabránit. jejich

základní obava byla následující: navzdory entusiasmu jádra pří

znivců se Trumpovi nepodaří přilákat dostatek nezávislých hlasů

avoličů demokratů na to, aby vyhrál vsouboji proti nejpravdě

podobnější kandidátce zdruhého tábora, tedy Hillary Clinton.

Vůdci Gop měli strach, protože po volbách vroce 2012 byla

zpracována formální „posmrtná“ zpráva, podle které si strana

znepřátelila velké skupiny obyvatel – latino-američany, černo

chy, ženy, asiaty adalší – kteří jsou klíčoví zhlediska úspěchu

vcelostátních volbách. když Trump ještě více odrazoval tyto

voliče od republikánské strany, její vůdce to vyplašilo – hlavně

ty, kteří se zapojili do předvolební kampaně mitta romneyho

vroce 2012. jeden znich, kevin madden, se nechal slyšet, že

Trump je vlastně „testem zralosti charakteru“ akdo Trumpa pod

poruje, vtestu neuspěl. Další – stuart stevens – vyzval lidi, aby

hlasovali pro Hillary Clinton, protože bude určitě lepší volbou.

kandidátka do senátu meg Whitman nazvala Trumpa „nečest

ným demagogem“.

když Trump získával další vítězství, střízlivě uvažující členové

vedení Gop dali hlavy dohromady: chtěli vymyslet, jak zabránit

tomu, aby se stal lídrem strany do prezidentských voleb. Vznikla

koalice „kdokoli jen ne Trump“, jejímž cílem bylo miliardáře za

stavit buď již během primárek, nebo aspoň na sjezdu, kde kře

šení tohoto problému měli využít jednací řád. „rozhodující

charakteristikou Trumpa je nepoctivost,“ řekl romney. (Trump reagoval žertovnou vzpomínkou na to, jak byl romney během setkání vroce 2012 ochotný vykonat na něm třeba iorální sex, jen aby získal jeho podporu.) William kristol, redaktor konzervativního týdeníku Weekly Standard , prohlásil, že se bude snažit pomoci alternativnímu, nezávislému kandidátovi vboji oBílý


13

dům, akongresman za Gop scott rigell zVirginie oznámil:

„nejenom, že bych pro něj nikdy nehlasoval – nemohu ani jen

tak sedět adívat se na to, jak postupuje.“ podobný názor vyjá

dřilo šedesát republikánských expertů na zahraniční politiku

(mnoho znich jsou bývalí diplomaté aprezidentští poradci), kteří

Trumpa označili za hrozbu pro postavení ameriky ve světě.

odborníci na zahraniční věci, kteří si konečně uvědomili, co

by Trump mohl znamenat pro americké globální zájmy, se měli

možná dříve začít zajímat ozprávy televizních štábů akorespon

dentů, vyjadřujících obavy zTrumpa dostatečně nahlas na to,

abych je zaslechl ijá ve svém domě na předměstínew Yorku.

mnoho znich, například isuh Yong Ha zkorejské televize Ko

rean Broadcasting System , navštěvovalo Trumpova shromáž

dění, kde řečník ukazoval na reportéry, označoval je za „verbež“

a publikum souhlasně bučelo a pískalo. jiní zase viděli, jak

Trumpovi fanoušci popadli protestující přítomné avyvedli je ze

sálu. Bavil jsem se se třemi německými novináři, kteří při popi

sování svých pocitů zTrumpa použili slovo „nacista“. Všichni,

se kterými jsem na toto téma hovořil, po mně chtěli, abych vy

světlil, co se děje, anechal nahlédnout do duše tohoto muže.

je to rasista?

je duševně nemocný?

je to zloduch?

nejsem Trump, atak nebudu odpovídat zjednodušující zkrat

kou. To je jeho metoda. je možné studovat Trumpa audělat si

nějaký smysluplný názor. strávil jsem tři roky života zkoumáním

jeho osobního života, podnikání, politických ambicí atak dále.

Identifikoval jsem vlivy azkušenosti, které možná objasňují jeho

sklony kšikanování, manipulaci, podvádění amegalomanii.

Trump věří teorii, že za většinu toho, co jsme, vděčíme genům

azkušenostem zdětství. narodil se matce, která usilovala opozornost, byla posedlá společenským postavením aměla tak ráda peníze, že osobně vybírala nájemné od pradlen, jež měly provozovny ve sklepích Trumpových budov aobvykle platily drobnými mincemi. Během Donaldových mladých let byla také často nemocná. otec byl podle mnoha svědectví extrémně přísný aná


14

ročný, ale také náfuka, manipulátor apodvodník. Dvě oficiální

vyšetřování dospěla kzávěru, že usilovně ohýbal pravidla, aby

si zajistil velké zisky zprogramů určených na podporu bydlení

pro válečné veterány aamerickou střední třídu.

nejkreativnějším počinem Freda Trumpa nebyla výstavba by

tových komplexů, ale vytvoření neprůhledné sítě korporací, která

mu pomohla skrýt, co dělal se státními dotacemi. když byl před

volán, aby vše vysvětlil, přiznal svou chamtivostahned nabídl

cynické zdůvodnění: umožnil mu to přece systém. nebylo nic

špatného na tom, že jednal vrozporu se smyslem programů by -

dlení dotovaných zpeněz daňových poplatníků, pokud nebyl po

rušen zákon.

Doma Trump starší demonstroval svoje metody apriority tak,

že pracoval dlouho do noci. jedním zjeho triků bylo lhát do te

lefonu osvé totožnosti – představoval se jako „Green“, když po

třeboval nějak obelhat volaného. Ve výchově vedl svoje

potomstvo knelítostné soutěživosti aagresivitě. ZDonalda chtěl

mít „zabijáka“ a„krále“. když měl synek roznášet novinyza

špatného počasí, vezla ho limuzína – jak odpovídalo jeho spole

čenskému postavení. není divu, že se zněj stal hádavý malý

tyran se sklony kprojevům fyzické agresivity.

Donald chodil na nóbl soukromou školu, kde si musel každý

den oblékat kabátek akravatu. neustále vyrušoval abyl nezvla

datelný, aškole kew-Forest se nepodařilo uněj toto chování

po tlačit. Trumpa nezkrotila ani duchovní cvičení, která slýchal

vkostele marble Collegiate Church, kam občas zašel srodinou.

Tato kongregace byla domovem slavného reverenda normana

Vincenta pealea, který kázal, že obchodní talent je od boha, aam

bicióznost je vpodstatě formou bohoslužby. pealetéměř nikdy

nehovořil ohříchu ani omravních povinnostech, avreakci na kandidaturu johna F. kennedyhona prezidenta začal hlásat protikatolické názory. jeho stoupenci vytvořili cosi jako kult, pro který se stala biblí pealeova kniha Power of Possitive Thinking („síla pozitivního myšlení“).

Vše, co prožíval mimo školu, Donalda utvrzovalo vtom, že je

nejlepší, atak šikanoval svoje spolužáky iučitele. Vosmé třídě


15

musel zabalit kufry aodjet daleko na newyorskou vojenskou aka

demii (nYma), kde ho oblékli do uniformy aubytovali vmalém

pokojíku. rodina, přátelé aopulentní luxusrezidence Trumpo

vých – to vše bylo najednou pryč. namísto toho přišla jasná hie -

rarchie atotální disciplína. Vedení nYma, kde bylo mnoho

veteránů druhé světové války, řídilo školu spomocí brutálních

fyzických apsychologických metod. jak mi Donald jednou řekl:

„Vymlátili by zvás duši.“

Vedle potvrzení skutečnosti, že světu vládnou tyrani, nYma

dostala do Trumpovy krve přesvědčení, že soutěžení avítězství

je nade vše. jeho starý učitel „plukovník“ Theodore Dobiasmi

řekl, že Trump musel být ve všem první, ive frontě ve školní jí

delně. Vzpomínal také na to, že „jeho otec byl opravdu tvrdý.

Byl to typický němec.“

mezi kadety na nYmabyli synkové mafiánů achlapci, jejichž

tátové sloužili latinskoamerickým diktátorům, ale ani jeden čer

noch nebo asiat. Vposledním roce studia došlo ve škole ktak

surové šikaně, že jeden student nižšího ročníku musel být hos

pitalizovaný poté, co jej starší spolužák zbil řetězem. Tak se kul

tura brutality pěstovaná na akademii dostala na veřejnost, atři

důstojníci ve vedení museli odstoupit.

po nYma, kde se mu tak dařilo, vnímal Donald vysokou

školu jako nějaké učiliště, akaždý víkend jezdil domů, aby po

máhal vrodinném podniku. Tam viděl, jak otec manipuluje spo

litiky prostřednictvím různých darů avyužívá konexe ktomu,

aby neustále bohatl. Zatímco mladí muži zchudých amenšinami

obývaných čtvrtí odcházeli bojovat aumírat do Vietnamu, on se

úspěšně vyhnul vojenské službě díky drobnému zdravotnímu

problému. (jeho patní ostruhy mu nijak nebránily věnovat se

sportu, ale zjakéhosi důvodu znemožňovaly odvod.)

po vysoké škole se Donald usadil na manhattanu, kde se po

hyboval vprostředí mamonu, klamu aneřesti. podle vlastních slov byl svědkem orgií celebrit vklubu studio 54azprvní řady sledoval korupci vnewyorské politice. (později zmínil, že třeba guvernér Hugh Careyby pro sponzorský dar udělal „cokoli“.) jeden zprvních Trumpových blízkých spojenců byl právník pod


16

světí apolitický predátor roy Cohn, známý svými rasistickými aantisemitskými výroky (přestože sám byl žid). Trump byl Cohnovi učenlivým žákem abrzy ukázal velký talent pro využívání tisku při budování falešného image úspěšného muže. spomocí trochy manipulace získal přízeň listu The New York Times , který jej prezentoval jako nesmírně bystrého fešáka, takže přilákal pozornost nejsledovanější talk show ve městě. média potřebovala zajímavé příběhy, bez ohledu na to, kolik vnich bylo pravdy, aneškodilo ani to, že Donald byl fotogenický.

na každém kroku – ať už záměrně či bezděčně – Trump viděl, jak profitovali lidé odhodlaní překračovat zaběhnuté mantinely slušnosti. Vjeho new Yorku 70. let sloupkaři vyměňovali prostor vnovinách za různé protislužby, gangsteři byli stejné celebrity jako špičkoví atleti ahodnoty jako věrnost nebo poctivost byly jen ozvěnami dávné minulosti. jeho svět byla pozlacená stoka, ve které se ujistil, že lidské bytosti jsou ze své podstaty zkažené. Zdálo se, že čím více stavěl na odiv svou hamižnost asebelásku, tím ho lidé měli raději. najal si spisovatele, který oněm napsal knihu, pak se vydával za jejího autora, azknihy se stal bestseller. Veřejně podváděl svou první ženu avýsledný skandál vystavil jejich děti posměškům apohrdání. jeho firmy prošly čtyřmi masivními bankroty – vmnoha oborech se mu nedařilo. podle nesčetných spisů, zpráv a svědectví se svými organizacemi poškodil tisíce investorů, spotřebitelů ilidí, co se jen zrovna vyskytli poblíž.

anyní, vroce 2016, je Trump kandidátem na prezidenta, který neprosazuje žádné ideály akterému jde jen omoc. Vjeho povaze chybí schopnost empatie arozlišování, co je morální aco ne, takže mu nedělá potíže zneužívat rasovou nenávist, laškovat smisogyny anepřímo podněcovat knásilnostem. stím, jak se volby blíží, se znovu aznovu projevuje jeho způsob vnímání lidského rodu. amy si musíme odpovědět na důležité otázky, které se ale netýkají Trumpa. Co se skrývá vněm je zřejmé. už méně jasné je to, co dřímá vnás.


17

1. Ben schreckinger, „Trump on protester: ,I’d like to punch

Him in the Face‘“, Politico , February 23, 2016. 2. Transcript of Donald Trump’s December 30 speech in Hilton

Head, s.C., Kansas City Star , january 20, 2016. 3. eric Bradner, „Donald Trump stumbles on David Duke,

kkk“, CNN.com , February 29, 2016; and jane C. Timm,

„Donald Trump’s History of Talking about David Duke and

White supremacists“, MSNBC.com , February 29, 2016. 4. paulkane, „paulryan rejects Trump’s kkk Comments,

But not His Candidacy If He Wins Gop nomination“,

Washing ton Post , march 1, 2016. 5. ashley parker and maggie Haberman, „Donald Trump’s Bac

kers express Deep and Diverse support“, New York Times ,

march 1, 2016. 6. amanda Hess, „Welcome to Donald Trump’s Internet Bunker,

Where reality is negotiable“, Slate , march 3, 2016. 7. robert schlesinger, „This Too shall pass“, u.s. news &

World report, november 24, 2015. 8. nate silver, „Dear media, stop Freaking out about Donald

Trump’s polls“, FiveThirtyEight.com , november 23, 2015. 9. alexander Burns, maggie Haberman, and jonathan martin,

„Inside the republican party’s Desperate mission to stop Do

nald Trump“, New York Times , February 27, 2016. 10. philip rucker and robert Costa, „The republican party’s

Implosion over Donald Trump’s Candidacy Has arrived“,

Wa shington Post , February 28, 2016.

11. alexander Burns, „anti-Trump republicans Call for aThird

party option“, New York Times , march 2, 2016.

12. sandy mcIntosh, „Culture of Hazing: Donald Trump, me,

& the end of the new York military academy“, Long Island

Press , october 5, 2015.



19

ÚVoD

Většinu lidí nemůžete respektovat, protože

většina lidí si váš respektnezaslouží.

– DonalD Trump

Zprofilu, tedy tak, jak Donalda Trumpa včera večer viděli te

levizní diváci, se tento muž nejvíce ze všeho podobá kohoutovi

ve smokingu. pevné držení těla si osvojil na vojenské škole. oči

upíral asoustředěně mhouřil na vzdáleného rivala. slavná hříva

zlatavých vlasů táhnoucí se od čela až ktemeni připomínala hře

bínek, za který by se nemusel stydět ani kokrháč plemene rodaj

lend. jak víme, ukohoutů má tato ozdoba lákat pozornost slepic

azároveň odrazovat soky. na Večeři korespondentůvBílém

domě vroce 2011, kde Trump seděl mezi svými obdivovateli

ikritiky, ovšem přilákala televizní kameru, která tak zachytila

jeho reakci na veřejné zesměšňování, jímž jej zahrnuli komik

seth meyersaprezident spojených států.

jediný náznak toho, že Trump skutečně trpí, se dostavil po

dvou apůl minutách meyersova útoku. jak se lidé smáli asnažili

se alespoň na okamžik spatřit oběť, Trump se pokoušel svým po

hledem komika usmrtit. Vzamračené tváři se nepohnul ani sval,

když spolustolovníci nedokázali odolat nakažlivému smíchu vsále. meyersoznámil důvod popichování – podle průzkumu

považovalo pouhých 38 procent američanů za jisté, že se prezident narodil na půdě spojených států. podle ústavy může být prezidentem jen rodilý američan; tuto aféru vytvořili příznivci konspiračních teorií vbezostyšné snaze vykreslit obamu jako „cizáka“ bez legitimního nároku na výkon úřadu.

kvůli své dlouhé neúnavné kampani na podporu „birtherismu“

1

se Trump stal terčem všech, podle nichž jeho řeči rozdělují aničí


20

národ ajsou možná dokonce išpatně skrývanou formou rasismu.

on sám tyto kritiky odmítá atrvá na tom, že žádné předsudky

nemá ajen klade důležité otázky. „pokud jde orasovou nesná

šenlivost,“ řekl Trump, „já jsem ten nejmenší rasista na světě.“

když přišel čas na projev prezidenta pro korespondenty Bílého

domu ajejich hosty, obama se tomuto tématu postavil čelem,

ato svelkým smyslem pro humor, když pustil ukázku zanimo

vaného lvího krále apředstavil ji jako „oficiální záznam zpo

rodu“. prezident pak zmínil jméno Trump, když pochválil jeho

výrazné moderátorské schopnosti vjisté reality show, kdy „dělal

věci, kvůli kterým jsem pak nemohl usnout“. obama ještě dodal,

že když se tedy vyřešil problém jeho narození, možná by se

Trump „mohl vrátit ke skutečně důležitým tématům, jako např.

jestli jsme opravdu přistání na měsíci jen zinscenovali“.

Vtéto konfrontaci se soupeřem, který stál vhierarchii oněko

lik příček nad ním, Trump svůj vražedný pohled nepoužil. na

místo toho mírně pozvedl koutky úst, čímž se prohloubily vrásky

kolem jeho očí. poté prezidentovi zamával. Trump přece umí při

jmout vtip na vlastní účet. později se velmi snažil vypadat ne

vzrušeně a mluvil tak, jako by to vlastně byl úspěch, že ho

obama zmínil. „Byla to pro mě čest,“ řekl Trump. „Chovali se

ke mně svelkým respektem. Žertovali ahráli si na klauny, nic

méně hlavním tématem konverzace jsem byl já, ato podle mého

není úplně marné.“

je pravda, že Donald Trump je vamerice častým tématem roz

hovorů již více než čtyřicet let. nikdo ve světě byznysu – ani

Bill Gates, steve jobsnebo Warren Buffett– si neudržel slávu tak dlouho jako Trump. mluvit se oněm začalo vsouvislosti slukrativními nemovitostmi na manhattanu v 70. letech a jeho jméno se brzy stalo synonymem bohatství apřepychu. obje - vovalo se na mrakodrapech, kasinech aletadlech (ve zlatých kapitálkách) jako nezaměnitelná osobní značka, která nositele spojovala se zdánlivě neomezenými možnostmi. časem mohl toto jméno zákazník vidět vhotelových pokojích, na nábytku, kravatách, mase – téměř na čemkoli, co se dalo prodat jako nejvyšší kvalita za nejvyšší cenu pro nejvyšší třídu.


21

když Trump hovořil otřídě, neměl na mysli ani tak společen

ské postavení jako spíš peníze. Zaměřoval se na zbohatlíky ana

jedince svelkými ambicemi, přičemž zavrhoval ty, kterým říkal

„členové klubu šťastných spermií“ azamlčoval, že se sám naro

dil do jedné znejbohatších rodin vzemi. Trump se stavěl do role

bohatého přítele obyčejných lidí, kterého nezajímá smetánka,

svýjimkou případů, kdy potřeboval prodat drahý byt. To pak

rychle přestal hovořit osnobech azačal se odvolávat na astory,

Whitneye, Vanderbilty adalší modrou krev věků dávno minu

lých. Bylo ovšem jasné, že tato jména skloňuje ryze vobchodním

zájmu aže jeho srdce patří středním americkým stavům. Tedy

lidem, kteří jej sledují vtelevizi, kupují jeho výrobky ajsou do

konce ochotní mu dát svoje hlasy vpřípadě, že by se konečně

rozhoupal aucházel se oprezidentský úřad.

podle spolehlivých dostupných údajů 96 % američanů zná

jméno Donald Trump, ale většina ho nemá ráda. Henry schafer

ze společnosti, která klasifikuje známé osobnosti spomocí vlast

ního Q indexu, nazval Trumpa „kvazicelebritou, kterou lidé

velmi rádi nesnáší“. Vroce 2014 se kTrumpovi vyjádřilo nega

tivně 61 procent respondentů vjeho rodném new Yorku. pro ko

miky je neodolatelným terčem. Bývalý moderátor mnoho let

vysílaného satirického pořadu The Daily Show jon stewartsi

Trumpa dobíral pravidelně abyl to on, kdo vymyslel mj. expre

sivní přezdívku Fuckface von Clownstick. jak známo, další

slavný televizní moderátor Bill mahernabídl Trumpovi 5 mili

onů dolarů, pokud prokáže, že „není plodem spojení mezi svou

matkou aorangutanem.“

styl komentářů pánů stewarta a mahera hodně vypovídá

otom, vjak záštiplné době žijeme. je těžké si představit, že by třeba projev marka Twaina bylo nutné vypípávat jako stewarta. samozřejmě – Twainse nejspíš vživotě nesetkal snikým jako Trump, který sagresivní škodolibostí vyhledává příležitosti, kdy by se mohl cítit někým dotčený, apak se snaží protivníka zašlapat do země. když například stewart použil neadresnou pubertální poznámku, Trump reagoval velmi osobně dotazem: „když je tedy tak moc nad věcí avpohodě, proč si nenechal své rodné


22

jméno jonathan liebowitz? měl by přece být hrdý na svůj

původ! jon stewartv The Daily Show je naprostý pokrytec. svou

minulostí by se měl pyšnit, ne před ní utíkat.“ na maherův ko

mentář Trump rovnou reagoval žalobou o5 milionů dolarů. na

konec ji stáhl, nicméně záležitostí se musely na náklady

daňových poplatníků zabývat soudy amaherbyl nucen najmout

si právníky.

ovšem ikdyž se zdálo, že se jeho kritikové uklidnili, Trum

povy názory asklony ksilovým řešením zněj udělaly velkého

oblíbence uvšech, kteří vněm vidí zosobnění důležitých ideálů,

především amerického snu oúspěchu, který se projevuje nezměr

ným bohatstvím. svoji image budoval ijako moderátor televizní

soutěže The Apprentice– aneustále se zviditelňoval na sociální

síti Twitter, kde ho sledují miliony fanoušků, přičemž mnoho

znich ho vyzývalo, aby šel do prezidentských voleb. Věčný pro

vokatér Trump na sebe poutal pozornost spíše syrovými neote

sanými narážkami než uhlazenými bonmoty. V jeho světě

upřímnost pramení zté části povahy, která se nerozpakuje for

mulovat urážky alidi rozděluje na přátele anepřátele. podle

známé americké novinářky liz smithové Trumpa často ovládá

strádající dítě, které má schované někde ve svém nitru akteré

bude raději středem negativní pozornosti, než aby se nechalo

ignorovat. Trump samozřejmě vydělává na tom, že této stránce

své povahy dává volný průběh, anemá dostatek trpělivosti na

sebereflexi nebo analýzy. atak jede dál adál, apopírá výsledky

vědeckého výzkumu, když kritizuje očkování dětí, nebo když

zpochybňuje fakta oklimatických změnách.

Trump odmítá uznat skutečnosti, které ostatní berou jako dané,

acelý svůj dlouhý ahyperaktivní život posouvá hranice toho, co

je ještě korektní aco už ne. ať už to bylo doma urodičů, ve škole nebo vpolitice abyznysu – všude vystupuje jako suverén sminimálními náznaky jakýchkoli pochybností. Vpřírodě těžko najdeme intenzivnější hybnou sílu než Trumpovu nenasytnou touhu po bohatství, slávě amoci. aje to právě tato síla, která mu umožňuje vydržet všechno zesměšňování aobchodní nezdary, avracet se znovu aznovu na scénu. poté, co se dočkal zmíněného poní


23

žení na Večeři korespondentů, se Trump začal vážně zabývat

myšlenkou spustit předvolební kampaň – tentokrát vážně míně

nou – adosáhnout toho největšího úspěchu, jakého se smrtelník

vjednadvacátém století může dopracovat.

Trumpova kandidatura se plánuje na rok 2016, kdy ji oficiálně

oznámí v projevu ke svým sympatizantům a novinářům ve

vstupní hale mrakodrapu Trump Towerna manhattanu. Takto

nekonvenční úvodní řeč si nikdo zposledních mnoha předvoleb

ních klání nepamatuje – vezměme například tvrzení, že mexiko

„posílá“ přes hranici kriminálníky do usa – ajejí údernost vyšle

Trumpa rychle do čela republikánského pelotonu. Dlouhé týdny

pak bude Trump rozčilovat kritiky aohromovat soupeře, když si

bude zajišťovat pozornost národa nekončící řadou troufalých tvr

zení. Zatímco někteří republikáni spekulují, že se jedná ofigurku

nastrčenou demokraty, podle liberálů Trumpova popularitajen

odráží iracionální obavy voličské základny republikánské

strany. Všichni se ovšem shodnou, že jeho schopnost nabourávat

statusquo je svou silou aefektivitou až dech beroucí. Zdá se, že

Trump nemá sobě rovného, pokud jde opřilákání audržení si

pozornosti americké veřejnosti.

Ikdyž se může zdát, že Donald Trump je jedinečná anaprosto

moderní postava, vpodstatě se jedná jen odalšího vřadě vele

úspěšných boháčů bez skrupulí, okterých psal alexis de Toc

quevilleuž vroce 1831: „láska kpenězům je hlavním nebo

sekundárním motivem, který najdete za vším, co američané dě

lají.“ Do konce devatenáctého století se američtí boháči domohli takových majetků, že jejich moc a vliv bylo možné poměřovat sevropskou aristokracií. Vsouvislosti snástupem periodik vydávaných vmasových nákladech se bohaté rodiny staly neodolatelným tématem – tisk přetřásal, co je nového uCarnegiů, rockefellerů, Gouldů adalších, kterým úspěch umožňoval stavět na odiv přepych, jímž se obklopovali. (proto tuto dobu mark Twainoznačil za pozlacený věk.) Tak třeba j. p.morgan si kupoval stále větší jachty– všechny dostaly jméno Korzár ačerný hrozivý nátěr adávaly najevo, jak rychle roste bohatství


24

jejich majitele. Také Vanderbiltovéměli jachty, ale známější byli

svými rezidencemi. Vroce 1883 ohromili stavbou historicky nej

většího domu vnew York City. rodina dále vlastnila sedmde

sátipokojovou „chalupu“ The Breakers v newportu, nebo

usedlost Biltmore v severní karolíně, která má více než sto

sedmdesát místností.

Boháči pozlaceného věku sice věděli, jak moc jejich krajané

milují peníze, přesto excesy společenské smetánky vnímali jako

něco nepatřičného apodezřelého. Wilbur Fisk Crafts, ve své

době oblíbený autor, to vyjádřil následovně: „existuje snad něco

méně amerického než to, čemu říkáme ‚high society‘, vyznáva

jící hodnoty importované zpaříže alondýna do new Yorku

anásledně se šířící do dalších měst vnaší vlasti?“ Zámožní mu

žové se chtěli od této představy distancovat asnažili se jak mohli

dát veřejnosti vědět, že všechny ty bály avečírky jsou ryze žen

ské zábavy, kterých se účastní jen kvůli manželkám adcerám.

Ve svých životopisech a projevech upozorňovali na vlastní

ctnosti, hlavně na píli aodhodlání. an drew Carnegiezastával

názor, že úspěch závisí více na motivaci než na talentu. john D.

rockefeller, zakladatel gigantu standard oil, doporučoval „sou

středit se na jediný cíl“.

Vpodobném duchu kapitáni průmyslu afinancí upozaďovali

informace osvém vzdělání aintelektuálních aktivitách. když

měl muž za sebou vysokou školu, budiž – ale nebylo to nutné.

po dokončení školní docházky bylo nejlepší bavit se opraktic

kých věcech anechat umění aknihy těm, kdo neměli vlohy pro

podnikání. když počátkem dvacátého století elbert Hubbard mluvil o„škole života“, každodenní zkušenosti aselský rozum byly všeobecně přijímány jako stejně důležité, ne-li cennější než učebnicové znalosti. Tento přístup odpovídal americkému smyslu pro rovnost istále populárnější myšlence, že úspěch vživotě rovná se hromadění bohatství.

první americká doba hojnosti tak vedla kvydávání nesčetných

knih otom, jak vydělat peníze. Vroce 1914 kazatel/spisovatel William Woodbridgepoložil zásadní otázku: „Co odlišuje horních deset od dolních deseti tisíc – co mají ti první azároveň po


25

strádají ti druzí?“ jeho kniha That Something („To něco“) vyprá

věla příběh setkání fiktivního žebráka afinančníka, který chu

dákovi dá svou navštívenku atvrdí, že pro život nepotřebuje ani

tak jídlo, jako spíš „to něco“, co mají všichni úspěšní muži.

mladý žebrák se nechá inspirovat aobjeví cenu „Víry, sebedů

věry, moci, ambice...“ anakonec isílu vlastní vůle, která je „ta

lismanem úspěchu“. podle Woodbridgeje to právě mimořádná

duševní síla, díky které jen málo mužům je souzeno, abychom

je „nesli dále na svých bedrech“ stejně samozřejmě, jako lidé

jezdí na koních. Další podobná kniha, Letters from aSelf-Made

Merchant to His Son („Dopisy synovi od obchodníka selfmade

mana“), kterou napsal obchodník svepřovým masem zChicaga,

johna Grahama, kladla důraz na osobnost avzhled: „Dvě třetiny

úspěchu spočívají v tom, že přesvědčíte ostatní, že jste ten

správný člověk.“

Zatímco se masy snažily přijít na kloub tajemství úspěchu – je

to síla vůle, kouzlo osobnosti, víra, sebedůvěra...?, někteří na

vrcholu dospěli kpřesvědčení, že oúspěchu rozhodují boží zá

kony, nebo že je výsledkem jejich nadřazených morálních vlast

ností. john D. rockefellertvrdil: „svoje peníze mám od Boha.“

když se j. p.morgana ptali na jeho impérium, které vybudoval

do značné míry na spekulacích sakciemi, řekl, že zdrojem jeho

bohatství je „charakter“.

první pozlacený věkbyl poznamenán různými recesemi apa

nickými stavy anakonec ve věku zhruba pětašedesáti let skonal

po krachu na burze vroce 1929. Ztrosek následné velké hospo

dářské krize se zrodil bezpečnější finanční systém, progresivní daňové sazby asociální zabezpečení. Vdalších desetiletích nevídaným tempem rostla střední třída. nové období prosperity začalo vroce 1946, kdy se Donald Trump narodil. (Takže se oněm dá hovořit jako ozakladateli generace baby boomu.) na konci druhé světové války byli průmysloví konkurenti ameriky vrozvalinách adomů zpět do civilního života se vrátilo více než 10 milionů mužů. exportní trhy bažily po novém zboží adoslova explodovala domácí poptávka po spotřebních požitcích, atak


26

začal zlatý věk. Bylo nutné zajistit bydlení pro miliony nových

rodin založených bývalými vojáky, ana této potřebě bohatli de

velopeři, mezi které patřil iTrumpův otec Fred. Díky protřelým

obchodním praktikám asíle svého odhodlání se Fred vypracoval

tak, že vroce 1975, kdy mu bylo sedmdesát, se jeho majetek od

hadoval na 100 milionů dolarů.

poválečná zlatá léta, která umožnila mužům jako Fred Trump

prožít finanční zázrak, se vyznačovala bezprecedentní rovností

příležitostí, když všechny příjmové skupiny – vyšší, střední

inižší – získávaly odpovídající podíl na rostoucí ekonomice

amezery mezi nimi zůstávaly víceméně stejné. Tato šťastná doba

trvala až do recese vletech 1973-75. roky hospodářské stagnace

akrize vedly ke vzniku konzervativního politického hnutí, které

mělo vprogramu daňové úlevyaderegulaciscílem umožnit vy

tváření nových nezměrných majetků. Teorie byla taková, že nová

vlna bohatství pro pár vyvolených „zvedne hladinu řeky ipro

ostatní čluny“ astřední třídatak bude zachráněna.

Zvolením ronalda reagana vroce 1980 dostali zapálení kon

zervativci přesně to, co chtěli. Washington začal snižovat daňové

povinnosti pro bohaté auvolňovat předpisy upravující podnikání

průmyslníků afinančníků. To vše ve jménu růstu aspravedlnosti

pro bohaté. aby zdůraznil posledně jmenované hledisko, reaga

nův rozpočtový poradce David stockmanrozdal členům vlády

výtisky své oblíbené knihy Wealth and Poverty („Bohatství

achudoba“) od George Gildera, která obsahovala morální ospra

vedlnění pro hromadění velkých majetků. Gilderopěvoval pod

nikatele azatracoval chudinu: „chudí současnosti, abílí vještě

větší míře než černí, nejsou ochotní tvrdě pracovat“. reaganova administrativa začala Gilderovy zásady proměňovat vreálnou

politiku azaměřila se na škrty vsociálních programech, snižování daňových sazeb arušení regulace podnikání. Tak začal americký Druhý pozlacený věk.

Zprvu si téměř nikdo nevšiml, že se děje něco významného.

na začátku 80. let měli obyčejní američané starosti hlavně sdvoucifernou inflací anezaměstnaností, která se blížila deseti


27

procentům. jak se časem problémy zmírňovaly, mnoho občanů

to přičítalo prorůstové politice vlády anavzdory různým finanč

ním krizím, znichž většina měla kořeny ve spekulacích apříliš

mírných pravidlech, se pojem „Druhý pozlacený věk“ objevil až

vroce 1990 vknize kevina phillipse ThePolitics of Richand

Poor („politika bohatých a chudých“) . phillips prohlásil, že

ameriku zasáhla „plutokratická revoluce srovnatelná stím, co

nastalo koncem 19. století“, ajakkoli předpověděl, že tento trend

jednou skončí, nedokázal říci kdy. Do konce roku 2015 se tak

nestalo. Vprvní dekádě tohoto století střední vrstvy ve skuteč

nosti přicházely osvoje příjmy ahorní 1 procento ovládlo více

zdrojů než dolních 90 procent. Vroce 2014 mělo pět set nejbo

hatších lidí na světě majetek vcelkové hodnotě 4,4 bilionů do

larů. Tato suma přesahovala součet ročních domácích produktů

Indie (s 1,2 miliardami obyvatel) aBrazílie (200 milionů).

stejně jako vminulosti se bohatství projevovalo vnemovitos

tech – přesněji řešeno v„mega“ nebo „monstr“ nemovitostech –

avopulentních večírcích, jako např. oslavě narozenin za 3 mi

liony dolarů, kterou sám pro sebe uspořádal investor stephen

schwarzmanvroce 2007. aznovu se úspěch měřil počtem ave

likostí jachet. krásným příkladem byla Rising Sun socelovým

trupem, spuštěná na vodu vroce 2004. majiteli byli larry ellison

aDavid Geffen; na lodi bylo osmdesát tři kajut, bazén azařízení

pro kotvení soukromé ponorky. Ve srovnání stím bylo Trumpovo

plavidlo celkem skromný stometrový tradicionalistický parníček.

Trump dával přednost cestování soukromým tryskáčemana pa

lubě Trump Princess trávil jen málo času. Vmoderní době daleko

větší pozornost veřejnosti přitahují soukromá letadla, která si při

velkorysých daňových úlevách pořizují movití američané. na

letištích obsluhujících letoviska jako east Hampton, new York

nebo aspenvColoradu jsou celkem běžné dopravní zácpy způ

sobené hustým provozem soukromých tryskáčů amiliardáři se předhánějí v tom, kdo si pořídí ještě rychlejší aještě pohodlnější letadlo. Donald Trump nezůstal pozadu akoupil si Boeing 757 za 100 milionů dolarů. Tento stroj má vběžném provozu kapacitu více než sto cestujících, nicméně Trump si ho dal upravit


28

tak, že pojme jen čtyřicet tři osob, které se zato mohou poutat

bezpečnostními pásy spozlacenými sponami.

letadlo často parkovalo na letišti la Guardiavmístě, kde bylo

odevšud vidět jako billboard: Trumpův Boeing byl veřejným vy

hlášením bohatství aúspěšnosti majitele. málokdo polemizoval

snázorem, že bohatství rovná se úspěch. Vnovém pozlaceném

věku 81 % univerzitních studentů, mezi kterými vroce 2006

agentura pew provedla průzkum, uvedlo jako hlavní životní metu

hromadění bohatství. Bylo to zhruba dvakrát více než ve srov

natelném průzkumu v60. letech. Vrámci stejného šetření více

než polovina respondentů odpověděla, že dalším zdůležitých

cílů je proslavit se. méně než jedna třetina sdělila, že „chtějí po

máhat lidem vnouzi“.

Talent arozumové schopnosti byly označeny jako základní

faktory úspěchu, apodobně jako kdysi mělo podle studentů vyšší

vzdělání aintelektuální kapacity jen omezenou hodnotu. Velký

respektměli podnikatelé avynálezci, kteří nedokončili studium

azaznamenali nebývalý úspěch. (například zakladatel micro

softu Bill Gates.) ještě větší zájem vzbudily příběhy těch, kteří

vedle bohatství dosáhli ivěhlasu. anikdo nerealizoval oba tyto

cíle takovým způsobem jako Donald Trump, který se stal doslova

tváří úspěchu vmoderní době.

odesítkách mužů ažen smajetkem několikanásobně převy

šujícím ten Trumpův mimo nejbohatší kruhy nikdo neví. Do

nald Bren, Dan Duncannebo leonard Blavatnikse umístili

vžebříčku nejbohatších lidí podle časopisu Forbes vroce 2014

ovíce než padesát příček výše, apřesto mohou klidně kráčet

po ulici kteréhokoli amerického města nepoznaní. Trump se

nikam nepohne bez toho, aby byl středem pozornosti. aco je

ještě zajímavější: jeho slávatrvá již déle než čtyřicet let, přes všechny úspěchy aselhání, ostudné itriumfální chvíle. Vrhá se

do jednoho kontroverzního tématu za druhým, vyjadřuje se snebývalou otevřeností aje tak jedním znejvíce citovaných lidí. na počátku své slávy si Trump užíval takovou popularitu, že podle amerického Gallupova ústavubyl sedmým nejobdivovanějším člověkem 80. let, kterého předstihli pouze papež,


29

polský revolucionář lech Wałęsa ačtyři dosud žijící američtí

prezidenti.

Ikdyž se často snažil využít své slávy kovlivňování věcí ve

řejných, vždy prohlašoval, že být notoricky známý má svou

cenu, která se dá vyjádřit vpenězích. podle něj jméno Trump,

stejně jako jména Ford nebo Disney, představuje přidanou hod

notu výrobků, služeb anemovitostí, které na trhu nabízí. jinými

slovy jméno jako komodita. nejvyšší tržní hodnotu na světě má

značkaapple– podle agentury Interbrand vroce 2013 činila 28

miliard dolarů. například cena módní značky Gap byla odhad

nuta na 3,9 miliard usD. ZnačkaTrump se vtomto žebříčku ne

objevila, nicméně podle jeho vlastních slov nezávislý odhad zněl

vroce 2010 na 3 miliardy. Tato částka by činila ze jména Trump

nejcennější součást jeho obchodního portfolia.

Trump zdůrazňoval, že kdyby měl uvést jen jednu asociaci

stouto značkou, byl by to „luxus“. Velmi se ovšem snažil nevy

padat jako elitář, kterého nezajímají masy. Tento přístup, který

mu dobře posloužil vdobě, kdy se staral ogamblery závislé na

hracích automatech vatlantic City, zřejmě podědil po svém otci

Frederikovi (jenž se vždy představoval jako „Fred“) – absolven

tovi náročné školy života, který vybudoval osobní majetek pře

sahující 100 milionů dolarů tak, že prodával apronajímal domy

newyorské dělnické třídě. Trump senior chtěl, aby jeho děti měly

vysokoškolské diplomy. přesto byl vůči intelektuálům spíše po

dezíravý anade vše si cenil tvrdé práce. jablko nepadlo daleko

od stromu aDonald Trump od otce podědil cennou směs vlast

ností, díky kterým uměl stejně dobře mávat svým diplomem

zprestižní univerzity jako používat ostré lokty vsouboji skonkurenty aprotivníky.

přesvědčený vyznavač myšlenky, že jakákoli reklamaje dobrá

reklama, Trump začal projevovat znaky sebestředné avšudypřítomné osobnosti, která byla praktickou ukázkou americké touhy budovat obchodní impéria na obrovských ambicích. jak tak létal zmísta na místo ve svém Trump vrtulníku aTrump tryskáči, vyjadřoval se úplně ke všemu – od politiky ksexu, aneustále dával všem najevo, že on se nikdy nemýlí. často zmiňoval davy


30

lidí, podle kterých by měl jít do prezidentských voleb, aněkdy

vystupoval jako skutečný kandidát. Vjedné obzvláště napjaté

době studené války se dokonce světu nabídl jako mírový vyjed

navač ojaderném odzbrojení. ajak to zdůvodnil? no přece muž,

který je schopný uzavírat dohody otěch nejluxusnějších nemo

vitostech, musí být schopný zajistit dohodu mezi spojenými

státy asovětským svazem.

kdyby byl měl trochu větší smysl pro humor, Donald Trump

se mohl stát něčím jako ve své době p.T. Barnum, všeobecně

oblíbený navzdory vší nabubřelosti, protože všichni máme rádi

dobrý vtip. jenže ti, kdo ho přirovnávali ke známému showma

novi zdevatenáctého století, jehož slávabyla větší než kterého

koli prezidenta té doby, tak trochu stříleli mimo terč. Trump se

sice občas usmál tak, aby ve vás vyvolal dojem, že je mu jasné,

jak absurdně se chová, ale postrádal Barnumovu veselou hravost.

namísto toho nabízel bojovnost někdy až zákeřnou. když ho

někdo urazil, reagoval soudní žalobou nebo aspoň hrozbou ža

loby, a o některých kritičkách se vyjadřoval pohrdavě jako

o„směšných“, „tlustých“ nebo „ošklivých“ figurkách. jednou

poslal korespondentce listu The New York Times Gail Collins

kopii jejího sloupku, vedle kterého kzakroužkované fotografii

připsal komentář „To je ale ksicht!“. když se Trumpa zeptáte,

proč se tak chová, odpoví jako kluk přistižený při rvačce, že „si

přece začal ten druhý“. Vtom má často pravdu. komici, politici

amnozí další si ho skutečně dobírají za všechno – od jeho ega

po extravagantní hřívu zářivých blond vlasů. nicméně jeho tak

tika důsledného oplácení lehkého šťouchnutí tvrdým hákem od

haluje až nebývalou přecitlivělost na někoho, kdo je tak zvyklý na verbální souboje. jako muže, který tvrdí, že peníze jsou pro něj vlastně „mírou úspěšnosti“ vživotě, jej velmi rozčilují poznámky, že zas až tak bohatý není. Gail Collinsse dočkala výstřižku spoznámkou ke svému obličeji poté, co ho nazvala „ani ne tak milionářem jako tisícovkářem“. když Timothyl. o’Brien vydal knihu, ve které cituje nejmenované zdroje odhadující čistý Trumpův majetek na méně než 250 milionů dolarů, autor ivydavatel dostali obsílku ksoudu – žaloba požadovala odškodnění


31

ve výši 5 miliard dolarů. Trumpův věhlas mu zkomplikoval mož

nost tento spor vyhrát, protože podle zákona coby „veřejně

známá osobnost“ musí počítat stím, že se oněm budou psát

různé věci. soud žalobu zamítl poté, co došel kzávěru, že Trum

povi se nepodařilo předložit dostatečné důkazy, že o’Brien

věděl, že jeho zdroj neposkytuje pravdivé informace, ani že

o’Brien musel mít vážné pochybnosti okvalitě těchto údajů.

ovšem platí, že již pouhé podání žaloby vede užalované strany

kfinančním azřejmě iemocionálním škodám, což Trumpa evi

dentně těší. samozřejmě rád vyhrává, ale vtěchto případech ví

tězství není nezbytně nutné. „Vždycky jsem se rád pouštěl do

křížku,“ řekl mi během rozhovoru na téma mladá léta, „měl jsem

rád všechny druhy soubojů, iten fyzický.“

Co si má člověk myslet odospělém muži, který se ve slovních

potyčkách se ženou nerozpakuje útočit na její vzhled, ana svou

minulost plnou svárů je tak hrdý? aco když tenhle muž je záro

veň jedním znejvětších prominentů na světě, avsoukromí do

káže dokonce být velkorysý, když je schopný umírajícímu dítěti

věnovat šek na 50 000 dolarů, aby si mohlo užít poslední měsíce

života? aktomu si přidejte nesmírnou houževnatost, která mu

umožňuje znovu aznovu se sbezbřehým optimismem vracet po

nesčetných prohrách, avyjde vám poměrně zajímavá postava,

nad kterou nelze jen tak mávnout rukou jako nad obyčejným

chvastounem.

při všech excesech je Donald Trump dokonale vybavený pro

svou dobu.

Dospíval vnew Yorku v70. letech, tedy vdobě, kterou Tom

Wolfeoznačil jako „ego dekádu“, astal se jedním zmistrů



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist