načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Don Carlos a ti druzí -- Karlistické války ve Španělsku v letech 1833–1939 – Jiří Chalupa

Don Carlos a ti druzí -- Karlistické války ve Španělsku v letech 1833–1939

Elektronická kniha: Don Carlos a ti druzí
Autor: Jiří Chalupa
Podnázev: Karlistické války ve Španělsku v letech 1833–1939

Málo známé období španělských dějin 19. století, které je jak chaotické, tak zároveň fascinující svými boji, spory mezi tradicí, monarchií a nastupujícím liberalismem a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5% 100%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 290
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace, mapy
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Dějiny států a území na Pyrenejském poloostrově
Jazyk: česky
Téma: karlistické války, karlismus
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Epocha, 2007
ISBN: 978-80-870-2757-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Málo známé období španělských dějin 19. století, které je jak chaotické, tak zároveň fascinující svými boji, spory mezi tradicí, monarchií a nastupujícím liberalismem a republikanismem. Karlistické války měly dopad na pozdější vývoj španělské společnosti, vytvořily novou tradici pučismu a zapříčinily regionální nacionalismus.

Popis nakladatele

Tato procházka novodobými španělskými dějinami nabízí čtenáři poutavý příběh jedné významné evropské panovnické dynastie, která přes všechno vynaložené úsilí nikdy oficiálně na královský trůn neusedla. Přesto její příznivci a stoupenci, tzv. karlisté, poznamenali moderní španělskou historii zcela nepřehlédnutelným způsobem. Jejich projekt „návratu do starých zlatých časů“ se s vizemi španělských liberálů a zastánců moderního kapitalismu střetne v několika značně krvavých a destruktivních občanských válkách, jakož i v nespočtu menších, násilných i politických konfliktů. Karlistické války však v mnoha ohledech překračovaly geopolitické hranice Pyrenejského poloostrova, mezi válečníky obou stran se nacházely stovky a tisíce bojovníků ze všech koutů Evropy, karlisté zase na oplátku pomáhali různým obráncům „starých pořádků“ po celém kontinentu. I když jej po debaklu ve třetí válce (1876) mnozí pohřbívali, karlismus dějiny Španělska a Evropy neopustil ani ve 20. století. Karlističtí vojáci nazývaní requetés významným způsobem dopomohli k vítězství frankistickému táboru v tragické občanské válce z let 1936–39. A karlističtí pretendenti madridského trůnu budou svými ambicemi a požadavky španělského caudilla „obtěžovat“ až do jeho smrti a rozpadu diktatury. O tom všem je tato kniha, první rozsáhlá práce na téma karlismu v českém historiografickém prostoru.

 

Doc. Dr. Jiří Chalupa (*1966)

vystudoval historii, českou a španělskou filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci, svou disertační práci o pádu frankistického režimu ve Španělsku připravoval na univerzitě v Salamance. Nyní působí jako docent na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a na Filologické fakultě Univerzity Mateja Béla v Banské Bystrici, kde se věnuje zejména dějinám Španělska, Latinské Ameriky a moderní španělské literatuře. Přednášel rovněž na několika španělských univerzitách (Madrid, Granada, Salamanca, Cáceres). Dosud publikoval knižní monografie: Jak umírá diktatura. Pád Frankova režimu ve Španělsku (Votobia, Olomouc, 1997), Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile (NLN, Praha, 1999), Zápisky o válce občanské. Studie o vybraných aspektech Španělské občanské války 1936–1939 (NLN, Praha, 2002), Dějiny Španělska (Libri, Praha, 2005), Dějiny Chile (NLN, Praha, 2006), Inkvizice. Stručné dějiny hanebnosti (Nakladatelství Aleš Skřivan ml., Praha, 2008). Kromě toho je autorem 2 vysokoškolských učebnic, třicítky odborných článků a vědeckých studií (česky a španělsky) a více než tří set vědeckopopulárních článků v českých časopisech a novinách.

 

(karlistické války ve Španělsku)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Chalupa - další tituly autora:
Španělsko Španělsko
Moje chytrá knížka -- aneb jak Matěj s Klárkou letěli balonem Moje chytrá knížka
Dějiny Španělska v datech Dějiny Španělska v datech
 (e-book)
Moje chytrá knížka -- aneb jak Matěj s Klárkou letěli balonem Moje chytrá knížka
 (e-book)
Španělsko Španělsko
(Vel)Mistr E (Vel)Mistr E
 
K elektronické knize "Don Carlos a ti druzí -- Karlistické války ve Španělsku v letech 1833–1939" doporučujeme také:
 (e-book)
Prodané vítězství -- Poslední válka za osvobození Itálie 1866 Prodané vítězství
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

EDICE

Polozapomenuté

války

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

1

18.8.2008 12:20:31


D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

3

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

6

18.8.2008 12:20:36


EDICE

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

4

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

7

18.8.2008 12:20:37


JIŘÍ CHALUPA

KARLISTICKÉ VÁLKY

VE ŠPANĚLSKU

V LETECH 1833–1939

Don

Carlos

a ti druzí

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

5

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

7

18.8.2008 12:20:37


Copyright © Jiří Chalupa, 2008Cover © Karel Kárász, 2008Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2008ISBN 978-80-87027-57-8

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

6

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

8

18.8.2008 12:20:38


Jedno stádo a jediný pastýř na celém světě.

Jediný panovník, jediné impérium a jediný meč.

Hernando de Acuña, 1540

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

7

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

8

18.8.2008 12:20:38


8 OBSAHÚvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

I. Když se řekne karlismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1. Pár defi nic a jedna stručná chronologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

2. Příbuzní v Evropě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

3. Změna a nehybnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

4. Bůh, Vlast, Král – a možná také fueros . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

5. Za panovníka z Boží vůle a proti liberálům . . . . . . . . . . . . . . . 24

6. Církev, venkov a zkorumpovaní politici . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

7. Kontrarevoluční amalgám

a boj za návrat „starých zlatých časů“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

8. Liberální (r)evoluce a hra na demokracii . . . . . . . . . . . . . . . . 36

9. Karlistická země a její mýty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

10. Násilníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

II. Cestou zrodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

1. Oltář a trůn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

2. Církev bojující . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

3. Sladký Ferdinand . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

4. Apoštolští se bouří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

5. Od manifestů ke Vzpouře ponížených . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

6. Bitva o nástupnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

7. Don Carlos . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

III. První karlistická válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

1. Horký podzim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

2. Válka Bourbonů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

3. Budování pevnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

4. Strýček Tomáš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

5. Král na bojišti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

6. Partidas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

7. Barbaři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

8. Na Bilbao! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

8

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

8

18.8.2008 12:20:38

9

9. Tygr z Maestrazga . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

10. „Interbrigadisté“. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 11. Zastřelte je všechny! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 12. Expedice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 13. Mír má jméno Vergara . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 14. Epilogy a bilance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

IV. Karlismus v letech 1840–1868 a druhá karlistická válka . . . . . 121

1. Nepřesvědčení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

2. Svatební projekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

3. Válka ranních ptáčat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

4. Cabrera se vrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

5. Ukázněný princ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

6. Pochod na Madrid . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

7. Princezna píše dopis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

8. Bílá internacionála . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

V. Karel VII. a třetí karlistická válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

1. Sličný princ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144

2. Střet civilizací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

3. Tygrovo loučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

4. Manévry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

5. Všechno špatně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

6. Partyzáni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

7. Farář-loupežník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

8. Fanfaróni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163

9. Ceremonie, ženy, manifesty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

10. Vlastní stát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 11. Remízy, remízy a jedna Restaurace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 12. Krvavé fi

nále . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174

13. „Vrátím se“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177

VI. Karlismus v období 1876–1931 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181

1. Zpytování svědomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182

2. Hubená léta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

9

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

8

18.8.2008 12:20:38

10

3. Zmrtvýchvstání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

4. Nové století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195

5. Jaimismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198

6. Pohřbívaní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206

VII. Republika a válka (1931–1939) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211

1. Brzda revoluce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212

2. Konspirace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217

3. Chlapík z Andalusie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222

4. Rubikon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227

5. Requeté – „čtvrtá karlistická válka“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231

6. Na rozbouřeném moři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236

7. Sjednocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

VIII. Karlismus v letech 1939–2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245

1. Poražení vítězové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246

2. Caudillo se zlobí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249

3. Princ z ciziny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253

4. „Rudý“ karlismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256

5. Poslední bitva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261

6. Na okraji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266

Karlističtí pretendenti španělského trůnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269Chronologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272Bibliografi

e . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286

Obecné práce o karlismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287První karlistická válka (1833–1840) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288Druhá karlistická válka, povstání Matiners (1846–1849) . . . . . . . 289Třetí karlistická válka (1872–1876) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289Karlismus v období druhé republiky a občanské války (1931–1939) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289Karlismus v období frankismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

8

18.8.2008 12:20:38 11

ÚVODNásledující stránky nabízejí čtenáři dlouhou, téměř dvousetletou pro-cházku novodobými španělskými dějinami, procházku, během níž bu-deme – poněkud netradičně – sledovat příběh jedné významné evrop ské panovnické dynastie, která přes všechno vynaložené úsilí nikdy ofi

ciál

ně na královský trůn neusedla. Přesto její příznivci a stoupenci, karlis-té, poznamenají moderní španělskou

historii zcela nepřehlédnutelným

způsobem. Jejich projekt „návratu do starých zlatých časů“ se s vizemi španělských liberálů a zastánců mo

derního kapitalismu střetne v něko

lika značně krvavých a destruktivních občanských válkách a v nespočtu menších, násilných i politických konfl

iktů. Dějiny karlistických válek

nabízejí pestré a komplikované panorama, jehož detailnější analýza podle našeho názoru umožňuje poc

hopit ledacos důležitého ze špa

nělské – a občas možná dokonce i evropské – historie posledních sto padesáti let. Čtenář ochotný se podobného podniku zúčastnit se setká s mnoha pozoruhodnými postavami španělské historie, jež jsou u nás prakticky neznámé, zatímco na jih od Pyrenejí už o nich po celé gene-race vyprávějí učitelé dějepisu žáčkům základních škol – neporazitelný generál Zumalacárregui, děsivý farář-loupežník Santa Cruz, charisma-tický fanfarón Ramón Cabrera, přezdívaný „Tygr z Maestrazga“, „sličný princ“ Karel VII. a celá plejáda dalších.

Autor těchto řádků si je velice dobře vědom toho, že z perspektivy

české kotliny se španělská historie

stále ještě převážně ztrácí v mlžných

krajinách kdesi na horizontu evropské periferie. S výjimkou několika málo období – např. madridských Habsburků, dobývání Nového svě-ta, občanské války 1936–39 či Frankovy diktatury – toho o někdejších zapyrenejských dějích, třeba v porovnání s dějinami Francie či Velké Británie, víme poměrně málo. Nebylo by tudíž zřejmě na škodu, ještě před četbou naší knihy, osvěžit si základní vědomosti o španělské historii 19. a 20. století letmým nahlédnutím do některé z obecných příruček, jako jsou např. rozsáhlé a podrobné

Dějiny Španělska

(Ubieto Arteta,

A. – Reglá Campistol, J. R. – Jover Zamora, J. M. – Seco Serrano, C., Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1995), o poznání stručnější

Ději

ny Španělska

z Nakladatelství Libri (Chalupa, J., Praha 2005), popřípadě

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

1

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

8

18.8.2008 12:20:38 Dějiny Iberského poloostrov a. Do přelomu 19. a 20. století (Polišenský,

J. – Barteček, I., Olomouc 2002), text, který sice nepokračuje za hrani-ci 19. století, na straně druhé líčí nejenom dějiny Španělska, ale i sou-sedního Portugalska, což má pro pocho

pení karlistických válek nemalý

význam. Tento krátký „předexkurz“ do moderních španělských dějin doporučujeme zejména proto, že nutně omezený rozsah našeho textu nedovoluje vždy podrobně připomínat či vysvětlovat všechny důležité historické události, na něž karlisté svým svérázným způsobem reagovali, jakkoliv se tento defi

cit pokoušíme kompenzovat alespoň stručnými pře

hledovými poznámkami v závěrečné

Chronologii

. Karel Marx svého času

konstatoval: „

Snad žádná jiná země – s výjimkou Turecka – není v Evropě

tak málo známa a špatně hodnocena jako Španělsko.

“ Pokud následující

řádky klasikovo tvrzení přinejmenším částečně vyvrátí a přispějí k tomu, aby v Česku španělské dějiny nepřipomínaly „španělskou vesnici“, neby-lo úsilí spojené s jejich vznikem zbytečné.PoznámkaAutor knihy je současně i autorem všech překladů ze španělštiny, katalán-štiny a angličtiny objevujících se na následujících stránkách.

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

2

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

8

18.8.2008 12:20:38

13

I.

Když se řekne

karlismus

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

3

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

8

18.8.2008 12:20:38 Don Carlos a ti druzí

1. Pár defi

nic a jedna stručná chronologie

Přenecháme-li na úvod slovo historikům a politologům, získáme hned několik defi

nic karlismu. Podle Jordiho Canala se jedná o „

sociopolitic

ké hnutí antiliberálního a kontrarevolučního charakteru zrozené na konci ancien régime“

. Julio Aróstegui soudí, že karlismus je odpovědí

ancien

régime

na liberální revoluci, jejímž hlavním cílem je „Starý režim“ be

zezbytku zlikvidovat. Jaume Vicens píše o karlismu jako o „

ozbrojeném

hnutí španělského katolicismu, zarputile odmítajícím jakékoliv ideologické novoty

“. Na ukázku tyto tři charakteristiky stačí, podobných – jakkoliv

v detailech se lišících – defi

nic je totiž takřka nepřeberné množství. Prak

ticky všichni badatelé se ovšem shodují v jednom: karlismus byl jedním z hlavních protagonistů španělských moderních dějin. A bezpochyby se nejedná o nijak přehnané tvrzení, i když historici tradiční liberální školy se po celá desetiletí význam karlismu snažili všemožně snižovat a vy-dávali jej za „

pouhý doprovodný jev liberální revoluce

“. Za zpátečnické

a tmářské hnutí bez skutečné lidové základny, přičemž coby vysvětlení faktu, že po celé generace karlistickou kauzu podporovaly statisíce ne-zámožných „obyčejných“ Španělů, se vesměs uváděla extrémní chudoba „španělských lidových mas“ a současně umná politická manipulace ze strany karlistických elit, zejména pak z řad „sociálních inženýrů“ pat-řících ke katolické církvi. Ve skut

ečnosti se jen stěží lze s fenoménem

karlismu vypořádat takto zjednodušujícím způsobem. Ať už se jedná o „karlismus bojovný a bojující“, tj. o jeho povstaleckou a válečnickou verzi z let 1833–1876, či o „karlismus politický“, tj. o pokus karlistických lídrů v závěru 19. století a na počátku století dvacátého učinit z karlismu reálnou alternativu ultrakonzervativní politiky, v obou těchto případech si karlismus získal mimořádně širokou lidovou podporu, nepochybně nejširší, jakou se jakékoliv konzervativní uskupení ve Španělsku oněch časů mohlo pochlubit. A přičtěme i následující: v letech 1820–1939 Špa-nělsko zažije pět regulérních občanských válek a nespočet menších, leč rovněž závažných a destruktivních konfl

iktů. Za většinou z nich přímo či

nepřímo stáli karlisté, kteří se na podobě španělských moderních dějin podepsali vskutku nezaměnitelným způsobem. Jejich „historický pod-pis“ však v průběhu času procházel významnými změnami, a tak ve vý-voji karlismu lze vysledovat přinejmenším tři hlavní odlišné fáze:

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

4

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

8

18.8.2008 12:20:38

Když se řekne karlismus

15

a) Léta 1833–1876 ohraničují vrcholnou etapu karlismu, kdy bylo hnu

tí schopné zmobilizovat statisíce přívrženců a jeho nesmlouvavý zápas s liberalismem vedl ke třem rozsáhlým občanským válkám (1833–1840, 1846–1849, 1872–1876). Vedle nich karlisté v průběhu tohoto období vyvolají nespočet o něco méně významných, přesto však značně niči-vých a krvavých ozbrojených konfl

iktů. V této fázi se rodí také karlistic

ká legendistika a mytologie, objevují

se hrdinové, mučedníci i karlistický

folklor. Síla karlismu byla taková, že není nijak přehnané interpretovat 19. století ve Španělsku jako století jedné velké občanské války, někdy otevřené, jindy spíše latentní. Onu extrémně napjatou situaci výstižně popsal Miguel de Unamuno v jednom novinovém článku z r. 1933, když tvrdil, že bylo možné „

chápat mír jako předehru další války a válku chá

pat jako předehru dalšího míru

“.

b) 1876–1939. Od konce 70. let 19. století karlismus poněkud vyklidil

pole a bojiště. Mnozí proto tvrdili a psali, že už je vlastně mrtev. Byl to však omyl. Konec monarchie a nástup druhé republiky znamenaly pro karlistické hnutí obrovský impulz. Tváří v tvář radikálním levicovým reformistům Azañova typu a stylu se karlismus promění ve skutečnou politickou alternativu pro řadu konzervativně uvažujících Španělů. Kar-lističtí

requetés

se během občanské války v letech 1936–1939 stanou jed

nou z hlavních opor tábora povstalců.

c) 1939–. Karlisté se po válce sice ocitnou na straně vítězů, mnozí

z nich však poměrně brzy dojdou k názoru, že caudillo Franco jim je

jich triumf „ukradl“. Řada příslušní

ků hnutí skončí nakonec v táboře

oponentů režimu, přičemž Frankovo rozhodnutí obnovit bourbonskou dynastii v osobě „alfonsinského“ Juana Carlose je ještě utvrdí v přesvěd-čení, že ve třicátých letech bojovali za „nesprávného diktátora“. Pokus posledního karlistického pretendenta trůnu Carlose Huga o vybudování „nového karlismu“, opřeného o ideu samosprávného socialismu, skončí debaklem. Po smrti

caudilla

a návratu demokracie Španělé ve svobod

ných volbách rozhodnou o defi

nitivní marginalizaci hnutí.

2. Příbuzní v EvropěBritský historik a hispanista Martin Blinkhorn v úvodu své knihy věno-vané karlistům v období druhé republiky píše o karlismu jako o „

jedné

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

5

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

8

18.8.2008 12:20:38

Don Carlos a ti druzí

z největších zvláštností moderních evropských dějin

“. A tvrdí současně, že

jako „

masové legitimistické hnutí nemá karlismus žádný evropský ekviva

lent

“. Na místě je tedy otázka: byl karlismus skutečně výlučně španělskou

zvláštností? Odpověď není právě jednoznačná. Pokud chápeme karlis-mus – a interpretovat jej takto rozhod

ně lze – jako nedílnou součást kon

trarevolučního hnutí v 19. století, na

lezneme „karlisty“ téměř ve všech

západoevropských zemích. Koneckonců

už slavný britský hispanista

Raymond Carr ve své knize Spain 1808–1939 napsal: „ Španělsko dalo

jméno liberalismu a současně přivedlo na svět karlismus jako klasickou formu kontrarevoluce.

“ Dodejme ovšem, že monarchisticky orientova

nou „konzervativní kontrarevoluci“ by ve španělských dějinách mohly reprezentovat i jiné síly, např. roajalisté bojující proti liberálům v ob-dobí 1820–1823, popřípadě ultrakonzervativní pravicová

Renovación

Española

za druhé republiky. Nesporným faktem zůstává, že karlisté měli

v Evropě celou řadu více či méně vzdálených „příbuzných“: namátkový výčet bychom mohli začít nepochybně lidovou a nepochybně kontra-revoluční selskou vzpourou z Vendée proti pařížským revolucionářům z konce 18. století, pokračovat bych

om mohli francouzskými legitimisty

jako byl např. hrabě z Chambordu, portugalskými miguelisty a skončit třeba v Neapoli u Františka II. A tento výčet by nemusel končit nutně v 19. století, vždyť kupříkladu mexičtí

cristeros

ze 20. let století dvacátého

by si se španělskými karlisty bezpochyby v mnohém rozuměli.

Pokud legitimismus chápeme jako hnutí ze všech sil bránící instalaci

konstitučních a parlamentních monarchií, kompatibilních s liberálním a alespoň mírně demokratickým uspořádáním společnosti, karlismus by mohl být jednoduše interpretován jako španělská verze evropského legitimismu. Legitimisté, zrozeni z opozice vůči myšlenkám Velké fran-couzské revoluce na konci 18. století, pokládali za „nelegitimní“ všechny nové monarchie, v nichž byl panovník ochoten podřídit se vůli volených zástupců národa, či alespoň s nimi konzultovat svá rozhodnutí, přičemž by se všichni svorně pohybovali v právních mantinelech vymezených ústavou či základními zákony země. Legi

timisté, a tudíž i karlisté, pova

žovali podobný politický režim za „hřích“, pro ně jediná „skutečná“ mo-narchie byla pouze ta, kde král panoval na základě „Boží vůle“. Jakkoliv karlisté vždy zdůrazňovali, že panovník by se měl radit se svým okolím a respektovat tradiční zvyky a privilegi

a, nic to nemohlo změnit na faktu,

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

6

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

8

18.8.2008 12:20:38 Když se řekne karlismus 17

že jejich vysněný král měl být panovníkem absolutním a absolutistic-kým. To byl z hlediska ultrakonzervativního tradicionalismu skutečně koncept celoevropský, nikoliv vý

hradně španělský. Většina zmíněných

hnutí se koneckonců nevyvíjela

ve vzduchoprázdnu a existovalo mezi

nimi mnoho kontaktů.

V polovině 19. století, kdy v r. 1848 revoluce neodvratně buší na dveře

evropských monarchií, se spolupráce

mezi legitimisticky orientovanými

kontrarevolucionáři zintenzivní natolik, že někteří historici píší o „bílé internacionále“. Karlisté, zejména v první válce, obdrželi významnou materiální pomoc ze zahraničí a v jejic

h řadách se objevili dobrovolníci

z mnoha evropských států. Karlističt

í vojáci – mezi ty nejslavnější patřili

Rafael Tristany, Francisco Savalls nebo José Borges – potom zase vypo-mohou italským legitimistům v jejich bojích v letech 1840–1872. Některé evropské osobnosti pak mohou sloužit jako dokonalý obraz opravdových „internacionálních kontrarevolucionářů“. Francouzský hrabě Henri de Cathelineau, potomek šlechtického rodu z Vendée, jehož příslušníci za-rputile potírali jakobíny, se v mládí

aktivně zapojil do povstání vévodky

ně z Berry, v Portugalsku bojoval po boku miguelistů, zúčastnil se první karlistické války, v r. 1861 se zbraní v ruce hájí zájmy neapolských Bour-bonů a v r. 1872 se aktivně podílí na

přípravách druhé karlistické války.

Na druhou stranu ovšem karlismus nepochybně specifi

ckým feno

ménem španělských dějin je, vždyť nikde v Evropě nenajdeme hnutí tak dlouhověké. Karlisté přežívají na španělské politické scéně už téměř dvě století, zatímco žádné jiné evropské legitimistické hnutí nepřečkalo krizi kolem roku 1880. Ještě v polovině 70. let 19. století je karlismus natolik silný, že dokáže vyvolat občanskou válku, která vážně otřese celým špa-nělským státem. A ještě ve 30. letech 20. století má hnutí tolik energie, že se karlisté stanou jednou z významných součástí Frankova povstalecké-ho tábora, úspěšně likvidujícího dr

uhou španělskou republiku i demo

kracii v zemi.3. Změna a nehybnostDlouhověkost neznamená v případě karlismu nehybnost. Karlismus pře-žil i proto, že se dokázal přizpůsobovat měnícím se okolnostem – jakko-liv jeho podstata přetrvávala beze změn. V počátcích se jedná o hnutí

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

7

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

8

18.8.2008 12:20:38

18

Don Carlos a ti druzí

opřené především o nespokojenost venkova v některých částech Španěl-ska. V období třetí karlistické válk

y pak karlisté fungují zejména jako

ozbrojená složka katolické církve, snažící se smést ze scény nenávidě-né liberály. Na dlouhé období tři generací potom karlisté odloží zbraně a budou se snažit dění za Pyrenejemi ovlivňovat v podobě politického hnutí. A v r. 1936, znovu s puškami v rukou, se připojí k povstalcům li-kvidujícím ve Španělsku republiku, demokracii a mnohdy i samotné zá-klady západní civilizace. Základní ideolog

ické i politické postuláty kar

lismu přitom po celé toto předlouhé období zůstávají prakticky totožné. Jak vysvětlit tak dlouhé přežívání hnutí, které – s poněkud diskutabil-ní výjimkou občanské války v letech 1936–39 – vlastně nikdy neslavilo úspěch a šlo od porážky k porážce?

Redaktoři týdeníku

Chapel-Zuri

z baskického Bilbaa v roce 1897 na

bízeli čtenářům pozoruhodnou odpověď: „

Existence karlismu je oprav

dovým zázrakem, jenž je možné vysvětlit jedině zásahem samotné Boží Prozřetelnosti.

“ Podobné stanovisko zastával i katalánský karlistický pře

dák – a současně šéfredaktor deníku

El Correo Catalán

– Luis M. de Llau

der, který, kromě obligátní zmínky o Prozřetelnosti, na konci 19. století psal o „

historické a současně Boží misi

“, kterou karlisté, potažmo Španěl

sko, vykonávají pro celé křesťanstvo: „

Jsme silní, jsme nesmrtelní a do

kud budeme hájit katolické a monarchistické Španělsko, můžeme počítat s Boží pomocí.

“ Jiný karlistický lídr, Mariano Fortuny, to ve svém projevu

z r. 1896 shrnul zcela srozumitelně: „

Karlisté jsou Bohem vyvolený národ

“.

Během třetí karlistické války se v

karlistickém tisku mnohokrát objevi

lo populární heslo: „

Bůh je karlista

“. S představou vlastní výlučnosti se

karlisté ostatně nerozloučili dodnes. Během kampaně před volbami do Evropského parlamentu v r. 1994 José Fermín Garralda, tehdejší předse-da

Comunión Tradicionalista Carlista

, napsal do neotradicionalistického

časopisu

Aportes

: „

Karlismus je jako řeka Guadiana. Čas od času je téměř

neznatelný, ale vždy se znovu objeví, omládlý a plný nových sil, tehdy, kdy jej společnost nejvíce potřebuje. Jsem přesvědčený, že v těchto návratech ... je možné vidět jakýsi zázrak. Jestliže jsme něčeho dosáhli, bylo to proto, že tomu Bůh chtěl.

“ V březnu roku 1988, během oslav Svátku mučedníků

tradice, karlistická strana vydala prohlášení, v němž jsou dějiny karlis-mu, „

vždy poráženého, ale nikdy neporaženého

“, prezentovány jako ne

dílná součást Božího pl

ánu, jehož konečným cílem je nastolení Kristova

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

8

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

9

18.8.2008 12:20:39

Když se řekne karlismus

19

království na zemi. Jedině zásahem

Všemohoucího je možné vysvětlit

fakt „ pro obyčejné smrtelníky i historiky nevysvětlitelný “, že karlismus na

dále přežívá i po více než sto pades

áti letech – zatím! – neúspěšných

bojů.

Pokud necháme stranou tyto pozoruhodné, leč „pro obyčejné smr

telníky i historiky“ přece jenom příliš transcendentní interpretace, na adresu dlouhověkosti karlismu můžeme uvést následující. Karlismus se v průběhu své existence – jakkoliv byl vždy především ultrakonzerva-tivním hnutím – dokázal přece jenom poněkud přizpůsobit měnícím se okolnostem a podmínkám. A tak karlisté čas od času vcelku umně využí-vali mechanismů – parlamentní demokracie, všeobecné hlasovací právo, politika realizovaná prostřednictvím profesionálních partají – o nichž tvrdili, že je jednou, po svém konečném vítězství, zlikvidují. I když tato karlistická akomodace byla obvyk

le nedostatečná, vá

havá a nezřídka

dokonce vynucená, přece jenom hnutí umožnila přežít v kompliko-vaných zákrutech novodobé španělské historie. Uveďme jako příklad propagandu, jejíž moderní formy karlisté zvládli poměrně úspěšně, při-čemž si vždy byli vědomi, že ve španělské společnosti, složené i na konci 19. století převážně z úplných či částečných analfabetů (pro představu: podle sčítání obyvatelstva z roku 1860 bylo ve Španělsku 80 % totálních analfabetů, 69 % mužů a 90 % žen), je účinnější hymna než projev, obraz než akademická debata, romantizovaný příběh o karlistických hrdinech, třeba i ústně předávaný, než učené knižní pojednání. A karlismus bude skutečně často spíše než striktní politický program evokovat romantické dobrodružství, ve stylu rytířských románů, ve Španělsku odedávna tak oblíbených. Jiným příkladem karlistické operativní přizpůsobivosti bylo vytvoření

requetés

. Po debaklu ve třetí karlistické válce bylo zřejmé, že

tradiční karlistická strategie ozbrojených bojůvek,

partidas

, patří nená

vratně minulosti. Pokud chtěli karlisté uspět ve vojenském střetu s mo-derním státem, museli disponovat organizovanou, vycvičenou a slušně vyzbrojenou, jinými slovy militarizovanou silou. A tu se jim skutečně podařilo vytvořit, takže v polovině 30. let 20. století byli karlističtí

re

quetés

zdaleka nejlépe vycvičenou a vyzbrojenou milicí. A to bylo co říci

ve státě, kde takřka každá politická strana nějakou ozbrojenou složkou disponovala.

Requetés

významným způsobem přispějí k vítězství proti

republikánského tábora v občanské válce a ukáže se, že i když karlističtí

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

9

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

9

18.8.2008 12:20:39

20

Don Carlos a ti druzí

vojáci bojují za hodnoty svázané s minulostí, dokáží tak činit veskrze moderním způsobem. Salvador Campàs, karlistický veterán z Katalán-ska, v roce 1994 novinářům v rozhovoru vysvětlil, že správný karlista přistupuje ke karlistické ideologii „

tvůrčím způsobem

“. „

Nemůžeme oži

vovat karlismus z roku 1833. Karlismus má výhodu, že se opírá o principy, které se přizpůsobují změněným okolnostem, vylepšují se, aniž by se při-tom vzdalovaly tomu skutečně podstatnému a základnímu.

4. Bůh, Vlast, Král – a možná také

fueros

Tím se dostáváme k další důležité charakteristice karlismu, která mu rovněž pomůže dlouhodobě přežívat na španělské politické scéně. A tou byla a je značná ideolog

ická vágnost karlistického politického projektu.

Základní trojheslo „

Bůh, Vlast, Král

“ sice přetrvá beze změn, jinak bude

ovšem karlistické ideologické poselství natolik nekonkrétní a široké, aby si v něm „to své“ mohl najít takřka kdokoliv. Historik Javier Ugarte upozorňuje, že jistá lakoničnost, typická pro karlistickou ideologii, byla nejspíše záměrná. Evidentní „prázdnota“

karlistického poselství usnad

ňovala úkol seskupit do jednoho v

íceméně semknutého šiku příslušní

ky nejrůznějších profesních i spole

čenských tříd, mnohdy mimořádně

odlišné co do vzdělání, životní úrovně i životního stylu. Termín „král“ nemusel znamenat nutně totéž pro zámožného velkostatkáře jako pro hladem strádajícího bezzem

ka, oba dva se však mohli snadno shodnout

v tom, že chtějí „svého krále“, a oba dva zřejmě také podobně identifi

-

kovali své úhlavní nepřátele – liberály,

ateisty, progresisty a vůbec všech

ny, kdo „karlistického krále“ nechtěli vpustit na trůn. Unamuno napsal v roce 1897, že karlistické heslo, zkracované na D. P. R.

(Dios, Patria,

Rey

), vyvolávalo mezi mnoha obyvateli Španělska podobný pocit sou

náležitosti jako S.P.Q.R. (

Senatus Populusque Romanus

) ve starém Římě

či L. E. F. (

Liberté, Égalité, Fraternité

) mezi francouzskými revolucionáři

na přelomu 18. a 19. století. Mimo tuto posvátnou triádu bylo ovšem možno různě manévrovat.

Kupříkladu tradiční tvrzení historiků, že karlismus byl pevně opřen

o obhajobu tradičních historických pr

ivilegií periferních španělských

oblastí, tzv.

fueros

, se tváří v tvář detailnímu zkoumání jeví jako před

stava značně zjednodušující. Co to vlastně byly a jsou fueros? Stručně

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

9

18.8.2008 12:20:39

Když se řekne karlismus

21

řečeno, jedná se o starobylé právní normy, jimiž se ve středověku řídily jednotlivé oblasti, kraje či přímo obce. Ve snaze zalidnit a zcivilizovat rozsáhlé neosídlené a zpustlé kraje, které křesťanští králové v průběhu reconquisty

dobyli na Maurech, panovníci poskytovali osobám, ochot

ným se na podobném projektu podí

let, nejrůznější výhody a privilegia.

Nejčastěji šlo o úlevy při placení daní a odvádění tributů, popřípadě o omezení či zbavení povinnosti sloužit v královském „celošpanělském“ vojsku. Např. v Navaře ovšem tzv.

fuero general

, pocházející ze 13. století,

představovalo do značné míry svébyt

ný a na centrální moci takřka nezá

vislý právní systém, s vlastním procesním právem a trestním zákoníkem, specifi

ckými dědickými zákony, navarrskou venkovskou policií atd. Kar

listé obranu

fueros

zdůrazňovali tehdy, když na svou stranu potřebovali

získat obyvatele Baskicka, Navarry či Katalánska. Vyjadřovali se ovšem spíše ve středověkých než novověkých termínech a příznačné je, že když se v těchto periferních nešpanělských provinciích objeví moderní naci-onalistické hnutí, karlisté s ním brzy vejdou v poměrně vášnivý konfl

ikt.

První karlistická válka zcela jistě

nebyla válkou o tradiční zemská privi

legia, jakkoliv to někteří dějepisci i

dnes setrvačně opakují. Historici jako

Mari Cruz Mina či José Ramón Urquijo poměrně přesvědčivě dokázali, že pokud necháme stranou verbální žong

lérství karlistických řečníků, jak

ofi

ciální dokumenty, tak praktická politika karlismu vykazují poměrně

pohrdavý vztah k

fueros

. Urquijo dokonce tvrdí, že mnohdy se karlisté

chovali spíše jako kdyby chtěli zavádět

contrafueros

. Třetí karlistická vál

ka bude v oblasti obrany

fueros

obdobná, jakmile řečníci sestoupí z tri

buny,

fueros

mizí v moři mlčení a nezájmu. Navíc samotná karlistická

interpretace

fueros

je anachronická, pevně zakotvená ve středověku,

fue

ros

jsou důležitá jako královské privilegium, kterým k sobě monarcha

poutá periferní oblasti a současně brání přílišnému centralismu. Naopak Baskové, Navařané a Katalánci povětšinou

fueros

chápali – minimálně

od poloviny 19. století – jako hist

orický základ pro své vcelku moderní

autonomistické programy.

Problém španělské jednoty – či spíš

e jejího tradičního

nedostatku –

je tak komplikovaný fenomén, že si zaslouží podrobnější odbočku. Už Gerald Brenan kdysi ve své po všech stránkách mimořádné knize

Špa

nělský labyrint

správně upozorňoval, že jedním z klíčových faktorů pro

pochopení španělských novodobých dějin je uvědomění si nesmírné

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

1

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

9

18.8.2008 12:20:39

Don Carlos a ti druzí

síly, kterou má ve Španělsku tzv. patria chica (doslova „malá vlast“). Re

gionální a dokonce municipální sounál

ežitost na většině španělského

území dodnes jednoznačně převyšuje pocit loajality ke státu jako tako-vému, reprezentovanému obvykle centralistickým Madridem a ideali-zovanou „kolébkou španělského národa“, Kastilií. Obyvatelé Španělska jako by ponechali bez povšimnutí historický proces centralizace zápa-doevropských národů – v příkladné podobě proběhnuvší např. u sever-ních francouzských sousedů – a cítili se svázáni zejména se svým kra-jem, popřípadě svým městem či obcí. A pochopitelně se svou rodinou. Tato hierarchie – rodina, obec, kraj, a teprve až na úplném konci výčtu entity jako „španělský stát“ či „národ“ – vedla k tomu, že Španělsko v moderních dějinách přečasto připomínalo spíše volný svazek navzá-jem se svářících „republik“, než centr

alizovaný a kompaktní stát fran

couzského typu.

Rozpad córdobského kalifátu do věčně se svářících království

taifas

v 11. století jako by předznamenal

celé španělské dějiny. Pokud se na

horizontu objevila sjednocující idea, např. dobývání a kolonizace Nové-ho světa, dokázali Španělé – či lépe řečeno Kastilci, Andalusané, Kata-lánci, Baskové, Galicijci atd. – spojit síly a vybudovat světové impérium. Podobný vliv na španělskou integraci

míval i společný nepřítel, jako tře

ba Napoleon na počátku 19. století. K obraně proti francouzským oku-pantům se pak semkli téměř všichni. Po většinu času však ve španělské historii převládaly odstředivé tendence, které vládcům země kompliko-valy jejich práci až do té míry, že importovaný savojský král Amadeus v r. 1873 ze země po dvou letech marných pokusů o zavedení alespoň minimální disciplíny a řádu utekl a hořce si stěžoval, že Španělům se vládnout nedá. Hlavním problémem všech, kdo se o vládu ve Španělsku pokoušeli, tedy vždy bylo především nalézt snesitelnou rovnováhu mezi efektivní centralizovanou správou a uspokojivou regionální autonomií. Pokud je tlak z centra příliš velký, periférie se od Kastilie odklání, vy-dává se po stezkách rebelie a volá po autonomii. Pokud centralisté svůj tlak naopak příliš povolí, Španělsko se začne okamžitě rozkládat. Bě-hem války za nezávislost pr

oti Napoleonovi přes dvacet

junt

vyhlásilo

nezávislost na centrální vládě. A když se zástupci

junty

v Murcii setkali

s vyslancem britské vlády, prohlásili, že by k jednání rádi přistupovali tak, jak to činí delegace svrchovaných národů.

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

2

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

9

18.8.2008 12:20:39 Když se řekne karlismus 23

Za první republiky vlastně všechna větší města na jihu a východě

země, od Sevilly až po Valencii, oživila starou středomořskou tradici městských států a začala vystupovat

jako zcela svrchované a na jaké

koliv centrální vládě nezávislé entity. Mnohdy dokonce i původně ven-kovské revolty zubožených chudáků, toužících se v první řadě dosyta najíst, přerůstaly v miniiredenty, vyhl

ašující svobodné a nezávislé státy

o rozloze několika kilometrů čtverečních. Většina těchto vystoupení si ve skutečnosti nekladla za cíl získání

nezávislosti a skutečné odtržení od

Madridu, často šlo spíše jenom o emocionální vyhrocení protestu proti neschopné a problémy neřešící centrální vládě. V některých případech byla ovšem situace mnohem vážnější, což je nepochybně příklad Kata-lánska. Jak lingvisticky, tak kulturně Katalánsko v průběhu své historie směřovalo mnohdy spíše k jižní Francii než na západ, do Madridu. Ten-dence k separatismu byly ještě výrazně umocněny vyhrocenými eko-nomickými rozdíly. Tradiční motor španěl

ského sjednocování, Kastilie,

byl a dodnes je chudý zemědělský kraj s nízkou životní úrovní. Mnohé periferní regiony na pobřeží (Baskicko, Katalánsko, Valencie) naopak historicky patří k těm nejbohatším a ekonomicky nejaktivnějším špa-nělským zónám. Z mnoha důvodů je prakticky nepředstavitelné, že by španělská vláda mohla sídlit jinde ne

ž v centrální Kastilii (Toledo, Mad

rid). Kastilci, podprůměrní obchodníci

a podnikatelé, nikdy nedokázali

Španělsku nabídnout funkční model hospodářské prosperity. Tuto ne-schopnost kastilští politici obvyk

le nahrazovali autoritářstvím, represí

a jako pádný argument nezřídka po

užívali armádu. (Výjimky typu osví

ceného a oblíbeného Bourbona Karla III. ve druhé polovině 18. století spíše potvrzují obecné pravidlo.) A tak zatímco průmyslová revoluce nakonec povede i ke sjednocení tak historicky „nesjednotitelných“ úze-mí jako byly Německo a Itálie, ve Španělsku se i v moderní době budou separatistické a decentralizační tendence spíše posilovat.

Obyvatelé Španělska si tak i v průběhu 19. století uchovají společen

ské uspořádání typické spíše pro středověk – malé, poměrně izolované komunity, zakotvené pevně v dané lokalitě. Tento fakt přinášel i jisté výhody. Španělé, zasažení jenom lehce průmyslovou revolucí a novým společenským uspořádáním, netrpěli zdaleka takovým sociálním od-cizením jako vyspělé průmyslové národy. Početná a rozvětvená rodina bude poskytovat solidní oporu, vazba na konkrétní lokalitu a intenzivní

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

3

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

9

18.8.2008 12:20:39 Don Carlos a ti druzí

mezilidské vazby budou spolehlivou bariérou před vznikem vykořeně-ného „davového“ jedince, tak typického pro počátek 20. století v západ-ní Evropě. Španělé se budou vyznačova

t značnou nezávislostí v chování

i jednání, budou rychle reagovat na vznikající společenské situace, ne-bude snadné učinit z nich apatickou, poslušnou a anonymní masu, ze které se v jiných zemích budou rekrutovat šedivé zástupy poddaných komunistických či fašistických di

ktatur. Ovšem přetrvávající fragmen

tace a odstředivé tendence mnohých periferních oblastí přinesou po-chopitelně i vážné problémy. Některé z nich – např. radikální baskický nacionalismus a terorismus – přežijí až do dnešních dnů. Karlismus nespokojenosti „periférií“ dokázal obratně využívat, takže leckteří Bas-kové či Katalánci nebudou bojovat proti Madridu ani tak proto, že je „

hnízdem bezbožných liberálů

“, jako spíše proto, že nesnesou silnou

a mnohdy utiskující centrální vládu.5. Za panovníka z Boží vůle a proti liberálůmPodobně je možné chápat rovněž ka

rlistickou obranu dynastie založené

donem Carlosem. Významný karlistický intelektuál Luis M. de Llauder píše na konci 19. století zcela srozumitelně: „

Kdyby karlismus nebyl ničím

jiným než bojem za jednu svrženou královskou rodinu a její práva, snadno by se mohlo zdát, že podobný boj nemá budoucnost ve světě, kde již tolik královských rodin bylo násilně svrženo a tolik monarchií nikdy nerestau-rováno. Jenomže karlismus je především bojem za restauraci sociálního řádu a obranou určitých principů, jež jsou potřebné, ba dokonce nepostra-datelné.

“ Neméně známý karlistický lídr a současně novinář Juan María

Roma v období druhé republiky trval na tom, že „

karlisté bojují více za

Myšlenku než za Trůn a Dynastii

“. Král byl pro karlisty skutečně vždy

více abstraktním principem než konk

rétním panovníkem z masa a kostí.

Nebojovalo se a neumíralo ani tak za Carlose, Juana, Jaimeho či Javie-ra, jako spíše za krále coby symbol, zosobňující karlistické vidění světa a specifi

cký hodnotový žebříček. Naplnit obraz vysněného panovníka

bývalo pro chybujícího a omylného smrtelníka mimořádně náročným úkolem, o čemž svědčí občasné konfl

ikty mezi karlistickými pretendenty

na straně jedné a karlistickými lídry

a základnou na straně druhé. Což

ovšem na druhé straně neznamená, že by karlismus nebyl autentickým

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

4

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

9

18.8.2008 12:20:39 Když se řekne karlismus 25

legitimistickým hnutím. Bez zmíněných Carlosů, Juanů, Jaimeů a Javie-rů by pravděpodobně karlismus ani nevznikl, ani se nemohl vyvíjet. Jisté je jedno, i když je karlismus často historiky interpretován jako dynastic-ké hnutí, nedílně spjaté s konfl

iktem ohledně nástupnictví na španělský

trůn po smrti Ferdinanda VII., sociální, ideologické a politické kořeny karlismu jsou mnohem hlubší. Koneckonců dnes už i mnozí karlistič-tí a neokarlističtí autoři připouštějí, že dynastická otázka byla v rámci geneze hnutí spíše periferní záležito

stí. Karlismus ve svých počátcích

není ještě pevně svázán s osobou dona Carlose, ale spíše s vizí absolu-tistického, nikým a ničím neomezeného panovníka dosazeného na trůn samotnou Prozřetelností a odpovědného pouze „

Bohu a historii

“. P r v -

ními „karlisty“ jsou tak vlastně už roajalisté z počátku 20. let 19. století. Tehdejší roajalismus odmítá jakékoliv ústupky v oblasti modernizace – jakkoliv třeba opatrné – a ze všech sil brání přežívání

ancien régime

.

Teprve poté, co Ferdinand VII. nesplní všechna jejich očekávání, začnou roajalisté hledat nového krále, osobnost lépe odpovídající jejich předsta-vám a požadavkům. Julio Aróstegui proto razí termín „roajalismus-kar-lismus“, který podle jeho názoru lépe odpovídá skutečnému charakteru

Don Carlos a slavnostní přehlídka karlistických vojsk v Amurrio

D

o

n

C

a

r

l

o

s

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

5

1

8

.

8

.

2

8

1

2

:

2

:

3

9

18.8.2008 12:20:39 Don Carlos a ti druzí

tradicionalistického hnutí. Z tohoto pohledu první karlistickou válkou je vlastně již roajalistické povstání na počátku 20. let, i když se tehdy o Kar-lovi ještě nemluvilo a termín karlismus ještě neexistoval.

Zdá se tedy zjevné, že skutečným pilířem karlismu není ani boj za

konkrétní dynastii, ani obrana hist

orických privilegií jednotlivých špa

nělských regionů, nýbrž zápas proti liberalismu a modernímu kapitalis-mu. Liberální idea nového, kapitalistického uspořádání bezesporu smě-řovala ke konstrukci společnosti, v níž bude hrát prim právě se rodivší dynamická společenská třída, buržoazie

. Je vcelku logické, že předsta

vitelé ostatních tříd, odsouzených v tomto novém řádu k nevyhnutel-né společenské, ideologické, politick

é, ale částečně i ekonomické mar

ginalizaci, se cítí ohroženi a bojují proti němu. A protože liberalismu a kapitalismu ve Španělsku v 19. stolet

í zřetelně chybí síla, jejich střet

s obránci „Starého režimu“ bude velmi dlouhý a značně vyrovnaný. Jistě není náhodné, že nejvýznamnější karl

istická povstání vždy přímo rea

govala na nějaký důležitý nový

posun modernismu a liberalismu: v roce

1833 karlisté berou do rukou zbraně, protože po smrti Ferdinanda VII. se rychle rozkládá „Starý režim“, bašta absolutismu. Karlistické povstání z roku 1872 je přímou reakcí na Slavnou revoluci z roku 1868 a na mi-mořádně pokrokovou konstituci z roku 1869. Královna Isabela je donu-cena opustit Španělsko, kvapem se blíží republika a karlisté vyrážejí do boje. A v létě 1936 se karlisté připojují k povstání proti druhé republice, protože republikánský režim za pouhých pět let existence změnil zemi k nepoznání – antiklerikální legislativa i praxe, civilní sňatek i rozvod, separatismus některých regionů vynucujících si rozsáhlou autonomii atd. Karlisté pochopitelně reagují, i když tentokrát nejsou zdaleka jedi-nými protagonisty, ale tvoří součást rozsáhlé kontrarevoluční koalice.6. Církev, venkov a zkorumpovaní politiciKarlismus po celé generace dokázal rekrutovat překvapivé množství pří-znivců, mimořádně loajálních k hnutí a jeho vůdcům. Po velmi dlouhou dobu se nepochybně jednalo o skutečné masové kontrarevoluční hnutí. Je pravdou, že základnu karlistické pyramidy zpočátku tvořili zejmé-na vesničané, postupem času se a



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist