načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Domácí chov slepic - Antje Krauseová; Wilhelm Bauer

Domácí chov slepic

Elektronická kniha: Domácí chov slepic
Autor: Antje Krauseová; Wilhelm Bauer

- … na nás působí jako meditace a jóga dohromady: Důvěřivá opeřená stvoření nás zbavují napětí a uklidňují! Ať už jsou to rousné zakrslé slepice s ozdobnými ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 127
Rozměr: 23 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad Kateřina Sehnalová
Skupina třídění: Chov zvířat. Živočišná výroba
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-2463-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

… na nás působí jako meditace a jóga dohromady: Důvěřivá opeřená stvoření nás zbavují napětí a uklidňují! Ať už jsou to rousné zakrslé slepice s ozdobnými bačkůrkami z peří, ať jsou to blahobytné amroksky, nejzdatnější nosnice mezi slepičími plemeny, nebo neuvěřitelně krásně zbarvené vyandotky – zde jistě najdeme vše potřebné pro výběr toho správného plemene pro naši zahradu.

Buďme bez starostí: Pokud vybereme to správné plemeno slepic, náš trávník zůstane zachován, nemusíme zřizovat žádné vysokánské oplocení, a ani žádné chrániče sluchu. K tomu připočtěme ještě protistresové účinky slepičího hejna. A navíc: Nejlepší vejce na světě do vaší kuchyně zdarma.

Slepice jsou tedy královnami mezi domácími zvířaty!

(nejlepší plemena pro malé zahrady)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Antje Krauseová; Wilhelm Bauer - další tituly autora:
Úspěšný chov slepic Úspěšný chov slepic
Domácí porážky drůbeže a králíků Domácí porážky drůbeže a králíků
Domácí chov slepic -- Nejlepší plemena pro malé zahrady Domácí chov slepic
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Domácí chov slepic

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Antje Krause | Wilhelm Bauer

Domácí chov slepic – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2019

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Antje Krause | Wilhelm Bauer

Nejlepší plemena

pro malé zahrady

Domácí

Nejlepší plemena

Domácí

slepic

Domácí

slepicslepicslepic

chov


Obsah

Co by měl chovatel vědět 6

Chci slepice! 8

To bude má slepice 10

Jak si pořídit slepice 16

Vítejte u nás doma 17

Na sluníčku 26

Krmení a péče 30

Lakenfeldka

2


3

Kterou vybrat... 38 Amrokska 40 Antverpský vousáč 42 Araukana 46 Augsburská slepice 48 Bantamka 50 Bílefeldská rodobarvá slepice 52 Brahmánka 54 Japonka čabo 58 Faverolka německá zdrobnělá 62 Rousná slepice zakrslá 64 Fríská slepice 68 Hamburčanka 70 Holandská chocholatá slepice 72 Vlaška – italka 74 Krátkonožka 78 Lakenfeldka 80

Leghornka 82

Maranska 84

Novoanglická bojovnice

zdrobnělá 86

Hempšírka 88

Rodajlendka 92

Sebritka 94

Hedvábnička 96

Kastiliánka – španělka 100

Kadeřavá slepice 102

Sultánka 104

Sundhajmská slepice 108

Durynský vousáč 110

Velsumka 114

Vestfálská nosná slepice 116

Kočinka 118

Vyandotka zdrobnělá 122

Informace

Abecední rejstřík názvů 126

Najdete na webu 127

Kadeřavá slepice

Durynský vousáč


4

Se slepicemi jsem vyrostl. Můj dědeček vždycky nějaké měl,

a tak jsem dostával čerstvá vejce ze zdravého chovu. Teprve

když dědeček musel kvůli nemoci upustit od své milované zá

liby, začal jsem se zabývat okolnostmi průmyslové „výroby“ sle

pic a vajec. Okamžitě jsem měl jasno: hned jak mi to okolnosti

dovolí, pořídím si vlastní slepice! A tak se také stalo. Pěkné je,

že chovám slepice na stejném místě jako můj dědeček. Tradice

žije dál, i když ne všechno dělám stejně jako on. Stále se učím,

nejvíc pozorováním zvířat. Ani by mě nenapadlo pořídit si pouze

jednu slepici, ale každý den mě hřeje u srdce pohled na těch

mých pět „děvčat“ batolících se radostně po svém výběhu. Je

to neuvěřitelné, jak se jejich osobnosti od sebe liší – vzhledem,

i povahou. V jednom kurníku je celý vesmír!

Dobře si pamatuji na své chovatelské začátky: otázky,

otázky a zase jen otázky. Chtěl jsem hned všechno vědět. Vy

ptával jsem se svého milého spoluautora a přítele Wilhelma

Bauera (i mého dědečka) na všechno možné i nemožné. Kdy

bych za každou jejich odpověď na mé dotěrné otázky, která

zněla: „Na to přijdeš rozumem.“, dostal jedno euro, pokrylo by to

výdaje za má první kuřata. I v této knize odkazujeme stále na

zdravý rozum, protože to je mnohdy ta nejlepší rada, kterou mů

žeme dát. Když máme základní znalosti, bdělé oči a respekt

k živým bytostem, nemůžeme pochybit.

Právě tato kniha pro vás může být příručkou se základními

vědomostmi potřebnými k chovu slepic. Pokusili jsme se před

stavit vám plemena – i některé méně obvyklé exempláře –, je

jichž chov lehce zvládne i začátečník. Chceme vás povzbudit,

abyste se bez obav rozhodli pro tyto úžasné a „tvrdě pracující“

ptáky. Protože slepice jsou zkrátka úžasné!

Slepice jsou

úžasné!

Forverka s maranskou v pozadí Jak jsem byl šťastný, když jsem toto rčení slyšel z úst 15le- tého chlapce! Jsem středoškolský učitel a můj student tato slova pronesl před novými spolužáky, kteří se velmi divili, že máme školní slepice. Ano, naše škola má slepice! Kdyby mi toto někdo řekl v mých 15 letech, kdy jsem začal chovat liliputky, asi bych mu stěží uvěřil. Jak je dobře, že už je to jinak.

Zatímco se můj student při každodenní péči těší ze školních

slepic, spolužáci ho pozorují a možná se i podivují nad jeho chováním a já vidím, že láska ke slepicím se šíří dál. Zabývám se chovem standardních zakrslých plemen a snažím se je zdokonalovat co do tvarů, jejich osobitých barevných nuancí a v neposlední řadě i jejich specifi ckých plemenných rysů. Chov slepic se mi stal nejmilejší zábavou.

Mně osobně se týká i otázka zabíjení slepic, protože je pěs

tuji i na maso. Mé slepice jsou tedy nejen domácí, ale i užitková zvířata. Dodávám, že nezřídka musím tuto metodu ospravedlňovat. Pro mě je důležité toto úzké soužití i to, že do veškerého dění se zapojuje celá rodina. I pro naše děti je úplně normální, že slepice jsou nejen k chovu, ale i k jídlu. Snad má tento můj přístup ke slepicím kořeny už v mém dětství. Vůbec jsme se nezaobírali skutečností, že babička zabila kohouta, a dokonce bylo samozřejmé, že jsme byli při tom. Každému bych radil, aby se touto otázkou aspoň zabýval. Může se stát, že slepice už tolik nenese (nebo vysedí kuřátka a je jich tolik, že nevíme co s nimi), a už je to tady. Ale to je moje cesta. Vy si musíte najít svou.

A teď je už čas na to, abyste se s námi pohroužili do světa

slepic! Hledejte tu „svou“ slepici, a až ji najdete, dozvíte se snadno to nejdůležitější pro její chov. Nezáleží na tom, pro který druh slepic se rozhodnete: Slepice dnes frčí a jejich chov ještě víc!

„Slepice teď frčí!“

Poděkování

patří nakladatelství Ver

lag Eugen a jeho lektoru

Antje Munk, který nám

autorům dal šanci před

stavit vám významná

plemena slepic a vše co

k tomu patří. Velký dík

patří mé ženě Yvonne

a našim dcerám Anně

a Kláře. Byly stále při

mně a podporovaly mě

i mé slepice.

Co by měl

chovatel

vědět Jak už bylo řečeno v předmluvě, budeme vám stále vštěpovat postoj – řídit se svým vlastním zdravým rozumem. Na následujících stránkách vás chceme vybídnout, abyste si našli svou vlastní cestu, a tato příručka vám poslouží k tomu, aby se ve vás co nejdříve rozvinul cit pro to, co je pro vaše zvíře dobré a vyhovující. Základními kameny pro správný chov drůbeže jsou: snadno přístupný příbytek pro slepice, vhodné krmení, očkování a předběžné ochranné opatření proti parazitům. Jen si musíte dát tu práci a všechno dobře promyslet a nechat se vést rozumem (už zase!), abyste tento základ uzpůsobili vašim domácím podmínkám, pozemku a vlastnímu plánování času.

Slepice mají své potřeby odpovídající danému druhu, to je

logické! Bohudík to neobnáší nic složitého. Neexistuje ideální návod na jejich chov. Přijdete na to sami, a budete-li si slepic

dobře všímat, samy vám napoví. Tudíž nemá smysl odměřovat

slepicím krmení na vážkách nebo vyměřovat kurník s centimet

rovou přesností. Proto vám také tato příručka neporadí způso

bem jako: „Slepičí plemeno X sežere Y gramů krmné směsi

Zx denně“. Tak to nejde. Protože dokonalý chov slepic (tak se

tomu dokonce někdy říká) je vzájemným prolínáním mnoha fak

torů, které se navzájem ovlivňují.

Předkládáme vám zde několik základních principů k uvážení

materiálu: Čím větší a rozmanitější je výběh, tím více potravy

si slepice najdou samy venku (aspoň v teplém ročním období),

a tedy tím méně kupovaného krmiva potřebují. Čím lehčí a ži

vější plemeno jste si vybrali, o to vyšší musí být oplocení výběhu

– tím vyšší, čím menší a jednotvárnější (nebo fádnější) výběh je.

Čím menší, tím více také musíte v době, kdy jsou slepice venku, přikrmovat zeleným krmivem. A tak je to pořád. Uvidíte sami. Schéma K (= krmení) přivede chovatele ke konci sil, ale – vy jistě tušíte – rozum vám napoví!

Chci slepice!

Hned na začátek dobrá zpráva: Chovat slepice není

nic těžkého! Tedy – když se na to jde se zdravým

rozumem.

„Běžkyně“ Klára:

Už abych tam byla...


9Co by měl chovatel vědět

Může každý chovat slepice? Existuje několik výchozích kritérií pro chování drůbeže. Zaprvé: Bydlíte v bytě bez přízemí? Slepice nelze chovat na balkóně ani na terase, v pokoji už vůbec ne – i když jsou sebezakrslejší. Zadruhé: Jste stále ve světě, třeba jako obchodní cestující, a nemáte nikoho, kdo by se vám o slepice staral, zatímco jste pryč? Také vás to bude omezovat, stanete-li se vlastníkem slepic. Otvírat a zavírat kurník, krmit, napájet, sbírat vejce – denně musí někdo na drůbež dohlížet. Zatřetí: Jsou vám ptáci celkově nesympatičtí? (Existují lidé, kterým naskočí husí kůže, když si představí pernatce). Proto předem připomínáme: Budete se muset na slepice nejen dívat, ale budete muset být i schopní na ně sáhnout, když bude třeba je chytit, držet a prohlídnout – ne každý je toho schopen. V ostatních situacích nic nenasvědčuje tomu, že byste nemohli chovat pár slepic.

Dobře střesené,

zpola snesené,

myslí si Koko...

10

Velikost a povaha slepic určuje, jak prostorný kurník je třeba pořídit,

a především jak velký má být výběh. Máte-li k dispozici pouze málo

místa, nemůžete si pořizovat velká, živá a plachá plemena. Co do po

hybu potřebují slepice svůj vlastní dostatečný prostor, a když se jim ho

nedostává, dovolují si jedna vůči druhé, v horším případě směřují své

útoky na slabší družky. Jestliže patříte k těm šťastným, kteří mohou

pořídit velký kurník s prostorným, dobře oploceným výběhem, nic ne

stojí v cestě vaší svobodné volbě. Všechna plemena uvedená v této

knížce jsou pro začátečníky lehce osvojitelná – pokud se tedy ovšem,

jak bylo řečeno, budete řídit zdravým rozumem.

To

bude

slepice

Existují desítky osvědčených slepic a

liliputek. Není to

vůbec jednoduché najít v

tom množství právě to své

vysněné plemeno. Ptáci se liší co do velikosti, váhy

a vzhledu a

rovněž co do charakteru a

rozsahu možností

využití.

Klára je naše výhra –

je úplně krotkáCo by měl chovatel vědět Zakrslé nebo velké plemeno? Označení „zakrslá“ ještě nevypovídá nic o absolutní tělesné velikosti slepičího plemena. Ta se liší druh od druhu a je popisována u příslušného plemena jako tzv. standard.

Samozřejmě, zakrslá je v porovnání s velkou slepicí stejného plemena výrazně menší a lehčí. Ve většině případů se totiž vyskytuje jak velká, tak zdrobnělá varianta plemene. To je tím, že běžné druhy slepic byly v průběhu pěstitelské činnosti plemenářů zmenšovány, to znamená, že se spolu pářily vždy ti nejmenší jedinci nebo se také křížila jiná zakrslá plemena mezi sebou. Pěstitelským záměrem bylo zmenšit daný druh slepice. Proto máme velsumky a zakrslé velsumky, hedvábničky a zakrslé hedvábničky atd. Ovšem – výjimka potvrzuje pravidlo: některé druhy slepic mají jen zakrslou variantu. Říkáme jim klasická (původní) zakrslá plemena (viz str. 44).

Velká versus malá, to není žádná jednoznačná volba. Předně jsou malé optický protějšek velkých. Každý však musí uznat, že mnohá, zvláště velká plemena, u kterých je právě mohutné tělo nejcharakterističtější znak – i při zachování proporcí –, nepůsobí zdaleka tak masivně. Například komu se zdá největší plemeno v této knížce, brahmánka, příliš obrovská, ten bude nejspíš spokojen s její zakrslou variantou. Ta je o něco menší a lehčí, ale přesto působí mohutným dojmem. Liliputky se spokojí s menším prostorem než jejich velké příbuzné, nesežerou tolik a také trusu je od nich méně. Malý prostor hovoří v jejich prospěch. Na druhou stranu ale snáší menší vejce než jejich velké protějšky. Ale počkejte ještě. To vůbec nemusí být rozhodující kritérium! Při výstavách slepic spolky chovatelů často představují nejen jednotlivá plemena, ale srovnávají i jejich vejce. Často žasneme, jak velká vejce mohou být i od liliputek! Některá zakrslá plemena dávají vskutku hodně vajec, která jsou sice o něco menší, ale za ty malé požadavky na prostor a krmení se vyplatí, proto v této naší příručce výslovně doporučujeme zakrslé slepice.

Ještě jedno důležité upozornění na častý chybný úsudek: Mnohdy nemůžeme vlastnosti zakrslých plemen jednoznačně odvozovat od jejich velkých variant.

V portrétech slepičích plemen od strany 38 bude u každého zmínka, jestli zakrslé slepice jsou např. stejně temperamentní jako jejich velké protějšky.

Truda pozorně sleduje

okolí ze své pozorovatelny


12

Od domácího k užitkovému zvířeti: nosnice, slepice na maso a další Tradičně se plemena slepic dělí do čtyř skupin: nosná, masná (jateční), kombinovaná a okrasná plemena. Šlechtění, trvající desítky let, mnohdy i celá staletí, s sebou přineslo existenci velkého množství plemen, mezi nimi i takových, která se vyznačují bizarností. Buď se stanete chovateli výkonných nosnic, nebo slepic s vynikajícím masem, anebo budete balancovat mezi těmito dvěma kvalitami. Právě tato plemena, tzv. kombinovaná, jsou významná zejména pro drobné zemědělce, kteří hospodaří pro vlastní obživu. Ti se

dva tři roky těší z dobrých vajec a poté,

co výkonnost nosnic přirozeně klesne,

se mohou těšit z výtečné slepičí polévky.

Okrasné slepice se pochopitelně pěstují

pro svůj vzhled. Vejce a maso jsou u nich

druhořadé (nicméně většina z nich snáší

pravidelně, ale poměrně malá vejce; jen

málokterá okrasná plemena jsou lenivější

na snášení).

Jste-li samozásobitelé, je třeba dobře

zvážit: Jaký užitek vám slepice přinesou

při všech výlohách a úsilí, které pro ně

vynaložíte? A právě proto vám chceme

poskytnout přehled plemen slepic podle

jejich užitkovosti. Dnes žijeme v době, kdy

nejsme nuceni chovat slepice pro obživu.

A chcete-li chovat slepice bez zbytečných

výdajů, určitě oceníte náš nadčasový,

stále platný přehled. Vy, pro koho je cho

vatelství zálibou, nebudete sice striktně

sledovat užitkovost, ale tento přehled vám

pomůže se dobře zorientovat při výběru

plemene.

Nicméně tímto roztříděním nelze uči

nit za dost přesnému vymezení užitko

vosti všech plemen, jednotlivé aspekty se

totiž prolínají. V této knize nechceme vnu

tit každé slepici jednu ze čtyř kategorií, ale

správně zhodnotit jednotlivá kritéria. To

by vám mělo lépe pomoci při výběru toho

správného opeřence. Předběžně uvažujte:

Je pro vás důležitá bohatá snůška vajec,

nebo slepičí krasavice? (Při troše štěstí

najdete plemeno zahrnující obojí!) Anebo

chcete opravdu bizarního tvora, aby sou

sedovi vypadly oči z důlků? Nebo si nejvíc

ceníte šťavnatého kuřecího masíčka?

Proberte to vše se svou rodinou!

Luna je rousná kropenatá liliputka

citronově porcelánové barvy, její

jméno o ní vše vypovídá


13Co by měl chovatel vědět

Proti gustu žádný dišputát: vzhled Vzhled je pro mnohé důležité kritérium, mnohdy i nejdůležitější. Množství a rozmanitost plemen je úchvatná. Vedle těch běžných druhů se vyskytují i různé bizarní, jako třeba slepice chocholaté, vousaté, s bambulkami v obličeji, srstnaté nebo kadeřavé, dlouhonohé i krátkonožky, s obličejovou pokožkou bílou i černou, s osrstěnýma nohama – až k nevíře!

Většina slepičích plemen se vyskytuje

v rozličných barvách a s různými kresbami; říká se jim barevné varianty. Tyto uvádíme v přehledu slepic, a sice jednak pod ofi ciálním názvem, který se užívá v odborných chovatelských kruzích, a jednak pod běžným názvem – protože, kdo by si pamatoval, jak vypadá zlatě porcelánová nebo černobílá kolumbijská slepice? Přesto je důležité znát aspoň trochu odborné názvy barevných variant, abyste se mohli s chovateli snáze domluvit, a hlavně rychle zjistit, kdo vám může vybraného kohouta nebo slepici dodat.

Přesto se stává, že se stejná plemena

v různých zemích mohou vzhledem trochu lišit, i když mají stejný název. Pro plemena platí v každé zemi jiné normy.

A právě tyto normy jsou vodítkem pro

šlechtění čistokrevných zvířat, v této pub

likaci budeme uvádět všechny žádoucí

i nežádoucí rysy. Může se také stát, že ur

čitá barevná varianta v některé zemi je ofi -

ciálně uznána, v jiné však nikoliv. Jsou to

sice jen malichernosti, ale raději se o nich

zmiňujeme, abyste pak nebyli zaskočeni.

Na důležitosti tyto drobnosti nabudou až

v případě, že byste se sami zabývali šlech

těním drůbeže. Kdo ví, už mnohým se

stalo, že si pořídili slepice na vajíčka, a vy

klubali se z nich nakonec vášniví šlechti

telé (á propos Líhnutí a pelichání: více na

str. 35).

Slepice má charakter!

Kdo považuje hejno slepic za uniformní,

i když značně pohyblivou masu, ten ještě

neprozřel! Přirozeně, slepice jsou plachá

stvoření a stále se mají na pozoru před

potenciálním nebezpečím. Ale jak umí

krásně odpočívat! Na slunci, v teplé dobře

rozhrabané hlíně nebo v přítmí kurníku na

hřadě. A mezi tím podřimováním a zděše

nými úprky je přece tolik nuancí!

Mnozí začátečníci bývají překvapeni,

že jednotlivá plemena se liší nejen vzhle

dem, ale i povahou. Některá plemena jsou

Předsudek vůči rousným plemenům

V mnohých knihách o chovu slepic se můžeme dočíst, že slepice, které mají opeřené

nohy neboli rousy, mohou mít problémy s vlhkostí, v zimě dokonce i s námrazou.

Není tomu tak. To jen v našich představách si spojujeme nohy ve vlhku se zánětem

močových cest nebo podobnými hrozbami, které u lidí (!) jsou jistě opodstatněné.

Rousné slepice už desetiletí nosí pernatou obuv a ze zkušenosti víme, že to nejsou

žádné citlivky – jinak by už dávno vymřely. Čeho by si měl být chovatel vědom, je

pouze to, zda mu nebude vadit případný prach na opeření slepičích nožek. Ty jsou

spokojené, mohou-li se svobodně popelit, a patří to už k podstatě věci, že se rousy

ušpiní. Komu se to nelíbí, ten ať si vyhledá plemeno se suchýma nohama.


14

vyloženě klidná a dobrosrdečná, jiná zas temperamentní, mnohá se mají před lidmi na pozoru, jiná jsou krotká, mnohdy dokonce až přítulná. Předností čistokrevného chovu je (vedle pěkného vzhledu) možnost předvídat povahu. U hybridů nebo pouliční směsi je otázka charakteru věcí náhody.

Určitě se vyplatí vyhledat si plemeno

podle povahy! Zatímco temperamentní slepice nabízejí pozorovateli akční podívanou, také často zvědavě reagují na chování svého majitele, klidná plemena si ho moc nevšímají. Velkou předností klidných slepic je, že se jim nechce moc lítat, takže nepotřebují vysoké oplocení. Ale pozor: Každá slepice, cítí-li se ohrožena (nehledě na to, zda oprávněně či nikoliv) a nemá-li se kam schovat, se pokusí přeletět přes plot na strom, na střechu, kamkoliv. Je-li v odborné literatuře uvedeno: „(...) jedná se o nelétavé plemeno“ – berte to s rezervou. Všechny slepice umějí létat – některé lépe, jiné hůře. Pouze hedvábnička kvůli svému prazvláštnímu ošacení opravdu nemůže.

Vyskytují se také klidné slepice v pra

vém slova smyslu, jemné jako vánek; ale úplně bezhlučné plemeno ovšem neexis

tuje. Není růže bez trní – kde jsou slepice,

je i kokrhání a kdákání, zkrátka – jako na

venkově!

Ostatně říkáme často: „To se dá před

pokládat.“ Každé plemeno vtiskne zvířeti

svůj vlastní genetický základ. A k tomu

ještě má každý tvor svou hlavu. Neplatí

to jen pro zvířata, jako jsou třeba psi

a kočky, i pro slepice platí, že napříč všemi

plemeny žijí zcela originální osobití

jedinci. I slepice je jenom „člověk”.

Jedna, dvě, tři...

Kolik slepic si asi tak koupit? Vzhledem

k množství plemen a velkému počtu ba

revných variant se člověk může dostat

do vytržení a v euforii objednat pestrou

směsici kuřat. Ale nepřepočítejte se!

Uvažte dobře, kolik máte místa (viz str.

17), jak velké výdaje na krmivo si můžete

dovolit a kolik vajec vlastně skutečně spo

třebujete. A ještě něco důležitého: málo

slepic – málo trusu; hodně slepic – ...!

Je potřeba také čistit kurník a trus buď

zužitkovat, nebo odklidit.

Slepice žijí v hejnech. Minimálně by

měly být alespoň tři, případně čtyři. Pokud

I přes svůj křehký ze

vnějšek jsou hedvábničky

jako Erna úplně normální

slepice


15Co by měl chovatel vědět

se některé z nich něco stane, ty tři, co zůstanou, se už aspoň znají. Přisazení nových slepic je totiž vždy vybočující a náročný zásah a začínajícího chovatele to může na několik týdnů pěkně „vykolejit“. Dvě slepice se sotva cítí být součástí hejna, slepice sama – to je týrání. A co kohout? Zatímco pro mnohé patří kohout neoddělitelně k venkovskému koloritu, není pro houf slepic nezbytně nutný. Kohout má vedle svého životního poslání, a tím je potomstvo, i sociální funkci. Musí dohlížet na své dámy, v případě nebezpečí je zaštítit svým tělem, řešit vnitřní spory a držet zástup pohromadě. Pokud kohout chybí,

dokáží se slepice organizovat i samy, čistě

po žensku.

Na snůšce vajec se tím nic nemění.

Mnozí chovatelé jsou zaujatí vůči ko

houtům, protože ti bývají často kamenem

úrazu narušených sousedských vztahů.

Zatímco jedni prohlašují: „To už patří

k věci!“, druzí sténají: „Víš ty, v kolik ráno

kokrhal?!“ Kohouti v sousedství pořádají

pěvecké soutěže, a to už se nedá jen tak

přejít mlčením. Zde je na místě obezřet

nost. Kdo se rozhodnete pro kohouta, udě

lejte kompromis: Nedopusťte, aby se –

pro mnohé tak obávané – zvuky šířily

z kurníku ven v plné síle a opatřete jeho

stěny izolací proti hluku. K tomu občas,

jako smířlivé gesto, pošlete přes plot

pár vajec.

Překrásná idyla: kohoutek se slepicemi


16

U některých plemen je sice už u malých kuřátek rozpoznat podle založeného opeření, zda se jedná o slepici či kohouta (viz rodobarvé zbarvení, str. 53). Avšak nákup kuřátek obnáší další výzvy (a náklady) jako obstarávání speciálního krmiva, zdrojů teplé vody a oplocení z drátěného pletiva s malými oky. Toto všechno může být na začátku chovatelské kariéry spíše stresující, proto je lepší o tom uvažovat spíš až po několika letech chovatelských zkušeností.

Prvním styčným bodem při nákupu plemenných kuřat jsou místní spolky chovatelů drůbeže a drobného zvířectva. V České republice jsou zařazeny v Českém svazu chovatelů drobného zvířectva (adresa ve Službách od strany 126). Tam zjistíte, na koho se můžete obrátit, jakož i termíny výstav drůbeže ve vašem okolí, kde budete moci na vlastní oči vidět mnohá z plemen představovaných v této knize. Je to dobrá příležitost pro bezprostřední porovnání slepic a pochopitelně k seznámení se s chovateli. Upřímná pochvala může být snadnou záminkou k rozhovoru, a hlavně také platí, že ty nejjednodušší otázky začátečníků jsou vždy ochotně zodpovídány.

Pokud jste se už na 100 % rozhodli pro jedno plemeno, můžete si u spolku, který právě o toto plemeno pečuje, vyzvednout kontakt. Zde vám budou zprostředkováni chovatelé.

V některých zemských krajích ještě navštěvují některé lokality drůbežářské vozy. Jsou to pozůstatky staré tradice a zřízeny jsou spíše pro hospodárnost. (Týká se německé oblasti, pozn. překl.) Proto zde jde o výkonnostně silná plemena (str. 91). Čistokrevnou drůbež byste zde sotva dostali, ačkoliv někteří hybridy tak vypadají. Kdo by chtěl mít čistokrevný chov, ať se obrátí na chovatele.

Jak si pořídit

slepice

Pro začínajícího chovatele drůbeže je nejsmysluplnější,

opatří-li si kuřata ve stáří asi tří měsíců. To už jsou

z nejhoršího venku a je rozpoznatelné pohlaví.


17Co by měl chovatel vědět

slepice

Vítejte!

Their home, their castle? Ne, zámek to být

nemusí. Co se týče bydlení, slepice nejsou

náročné.

K ubytování stačí malý domeček podle počtu slepic. Můžete koupit hotový kurník u speciálního dodavatele nebo na něj upravit kůlnu, zahradní domek či domeček pro děti na hraní. Dokonce i taková psí bouda pro bernardýna při troše řemeslné zručnosti a zřeknutí se práv být dvorním psem, může být domovem pro tři liliputky. Kovový domek na nářadí bez izolace je nevhodný, protože se silně zahřívá.

Malý kurník má jednu velkou výhodu: Můžete ho, např. s vel

kými koly vespod, lehce přemístit s výběhem tam, kam potřebujete, případně ho pravidelně přesunovat po zahradě z místa na místo (přenosný výběh, str. 29). Na trhu můžete narazit na různé již hotové mobilní kurníky.

Nejdůležitější kritéria při výběru domova pro slepice jsou:

kurník musí být suchý, mít pokud možno velké okno a při čištění musíte mít všude přístup. Pokud se rozhodnete využít jako kurník dětský domeček na hraní nebo XXL psí boudu, pak si musíte umět šikovně poradit nebo být řemeslně obzvlášť zruční

Pro zakrslé rousňačky je

očividně v tomto malinka

tém kurníku místa dost



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist