načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dokonalé služby -- Co chtějí zákazníci - Pavel Vosoba

Dokonalé služby -- Co chtějí zákazníci

Elektronická kniha: Dokonalé služby -- Co chtějí zákazníci
Autor:

Kniha provokující svou otevřeností a vyhraněným pohledem vychází ze skutečných příběhů a každodenních situací podnikatelské praxe. Ukazuje, že profesionální služby jsou o ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  161
+
-
5,4
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 164
Rozměr: 21 cm
Úprava: barev. ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 80-247-0847-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha provokující svou otevřeností a vyhraněným pohledem vychází ze skutečných příběhů a každodenních situací podnikatelské praxe. Ukazuje, že profesionální služby jsou o obyčejném řešení obyčejných problémů obyčejných lidí, vede k zamyšení a opětovnému hodnocení obchodních i osobních výher i ztrát. Je vzrušující do okamžiku, než prozřete, že nejde pouze o kvalitu služeb vašich konkurentů. Z více než padesáti výjimečně čtivě psaných příběhů a z nekomplikovaných a jasných praktických závěrů načerpají inspiraci nejen podnikatelé, manažeři a obchodníci. Uznávaný autor (např. knihy Firemní inteligence, Řízení firemních financí) se jako podnikatel a poradce věnuje obchodu a rozvoji firemního zákaznického přístupu. (co chtějí zákazníci)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Pavel Vosoba - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Míle Umlaufové


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně

stíháno. Ing. Pavel Vosoba Dokonalé služby Co chtějí zákazníci TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 1865. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Jiřina Vepřeková Sazba Michal Neděla Počet stran 164 První vydání, Praha 2004 Vytiskla tiskárna PBtisk Prokopská 8, Příbram © Grada Publishing, a.s., 2004 Ilustrace v knize © Petr Požár, 2003 Cover Photo © Allphoto Images, 2003 ISBN 80-247-0847-7 ELEKTRONICKÁ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9261-3 (ve formátu PDF) O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Proč jsem napsal tuto knihu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1. Evropo! Jsi příliš intelektuální pro moderní byznys! . . . . . . . . . . . . . . . . 12

2. Nezajímá mě, proč to nejde, chci řešení! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

3. Chcete moje peníze, nebo ne? Tak se snažte! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

4. Prosím, více trpělivosti... (poprvé) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

5. Prosím, více trpělivosti... (podruhé) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

6. Vypadni z těch dveří! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

7. Tak tady jsem naposledy! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

8. Za milion to máte bez problémů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

9. Ten kšeft jsem nevzal – měl divný oči. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 10. Udělejte si pořádek a pak něco inzerujte! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 11. Sfókni si ty bubliny! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 12. Vždyť nabízíte všichni to samé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 13. Proč si mám chodit pro peníze na poštu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

14. Jste staré, zlenivělé struktury! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

15. Kam čumíš! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

16. Noviny nevedeme, naproti je tabák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

17. Čí je to dítě? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

18. Aby vás husa kopla! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

19. Takhle to dělají všude! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

20. A tenhle barák vám posere pták! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

21. Stávám se cholerickým, když se mi porouchá auto! . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

22. Sedí mi vaše chemie! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69


. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

23. Cože? Tolik? Za co? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

24. Za ty peníze čekám excelentní výkon, a ne to, co předvádíte! . . . . . . . . . 76

25. Mámo, to jsou ceny! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

26. Proč lžete? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

27. Cena je liga, kterou hrajeme . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

28. Myslítepana profesoraLukáše? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

29. Čas je zboží a má svoji cenu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

30. Nemám vás rád! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

31. Promiňte, nezajímám se o vaši láci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

32. Mohu vědět, proč k nám už nejezdíte? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

33. Udělali to chytře, nezbývá, než se přizpůsobit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

34. Za socialismu se tomu říkalo chozrasčot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

35. Franta spadnul z vrtulníku! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

36. To je Coca–Cola! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

37. Děláme „to“ výborně – je čas „to“ změnit! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

38. Proč se ho nezbavíme? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

39. Firma jsem já! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

40. Když vnutíte zákazníkovi více, než potřebuje... . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

41. Nevidím žádnou přidanou hodnotu! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

. . . . . . . . 117

42. Kdo chce být dnes tupým loajálním zaměstnancem? . . . . . . . . . . . . . . . 118

43. Něco o autoritách a expertech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

44. Značka: Manažer, který hledá smysluplnou práci. . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

45. Jak hledat schopné lidi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

46. Interní služby – pryč s nimi! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

47. Proč od nás lidé odcházejí – opravdu to víte? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133

48. Uvolnění „lidské energie“ je nejrychlejší cestou růstu . . . . . . . . . . . . . . 135

49. Už se těším, až si v práci odpočinu! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140


50. Konečně pořádné emoce! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

51. Vy jste ale chlupatý! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

52. Dostali jsme pořádnou lekci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

53. Daleko je Praha od San Franciska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

54. Už jste skončil? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

55. Chcete-li rozesmát boha, udělejte si plán! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

56. Rychle, dopověz to, není moc času! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158

57. Přestaňte se chválit – už mě to nebaví! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160

58. Konečně jsme na řadě! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162

59. Díky, díky vám, přátelé! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164



Pavel Vosoba (*1958) je autorem již čtvrté knihy (Firemní inteligence, Řízení firemních financí, Změna finančního myšlení). Je poradcem aspolumajitelem poradenské společnosti M.C.TRITON, s.r.o. V posledních letech se věnuje obchodu a rozvoji zákaznického přístupu u společností poskytujících služby.

Poslední kniha „Dokonalé služby“ je odlišná od předchozích. Jen obtížně se dá zařadit do určitého „šuplíku“. Můžete ji dát do přihrádky „beletrie“, stejně jako „odborná literatura“. Nemá vymezený segment zákazníků. Dá se čístjedním dechem – obsahuje jeden příběh za druhým. Dokonce svádí k tomu číst pouze příběhy. Lze ji přijímat po kapkách – jako příjemný voňavý balzám pro duši. Nabízí nové pohledy, myšlenky, doporučení, aniž působí mentorsky.

Ačkoli nemám rád úvodní kapitoly – většinou je přeskakuji – tentokrátučiním výjimku. Nerad bych, aby příběhy, které v knize naleznete, někohourazily, někomu se vysmívaly. Ano, psal jsem knihu ze zlosti, vzteku, bezmocnosti, ale také z radosti a potěšení. Psal jsem ji především srdcem, emocemi a občas také hlavou. Psal jsem ji v letadle, na zahradě, v hospodě, na toaletě. Psal jsem ji v San Francisku, Biškeku, Sydney a samozřejmě v Čechách.

Psal jsem pokaždé, když jsem uviděl nebo vytušil „příběh“. Příběh, který daleko lépe a barevněji než teorie dokáže předat „moudrost okamžiku“– předat něco navíc – pocity, emoce – energii.

Většina příběhů se opravdu stala – je to vůbec důležité? Ano, je! Protože smyšlený svět nás pohlcuje a vlastní realita se nám zdá šedivější... a šedivější.

Přiznávám, psal jsem knihu egoisticky pro sebe, abych si odpočinul,koncentroval se na jednoduché lidské problémy, abych po letech nánosůdokonalých teorií, vlastních zkušeností a náročného života nezačal ztrácet podstatu – co je a co není důležité.

Říká se, že teprve když autor knihu napíše, architekt vytvoří, malířnamaluje, ví, kde udělal chyby a co by příště změnil. Souhlasím. Ale přesto, snad se vám kniha bude líbit nebo alespoň dobře číst.

Stará dobrá Evropo! Za posledních dvacet let ve světě podnikání jsi nebyla žádným tygrem. Zřetelně ve vleku USA a to, co vymyslíš – pravidla, normy, instrukce – jsou pro podnikání zbytečným byrokratickým břemenem.Byrokracie a hierarchie ti vládnou od pradávna, ale teprve nyní se stávají opravdovou hrozbou.

Uplynulo více než 13 let od doby, kdy se zhroutila sovětská a komunistická

nadvláda. Mezi západní a střední Evropou dál převládá vztah jako mezistarším otcem a nalezeným dospělým synem. Otec má velké zkušenosti z doby, kdy

kapitalismus triumfoval a v relativně poklidném tempu rostla životní úroveň

všech sociálních vrstev obyvatelstva. Má také dostatek peněz, kterýmiprokazuje svoji úspěšnou podnikatelskou kariéru. Chybí mu však síla, energie aodvaha, aby se pustil do příležitostí, které nabízí moderní ekonomika – odlišná od

té, co tak dobře znal. Bohužel má dosti síly na to, aby vyčítal – jak vytáhlztraceného syna z bídy, poučoval – nutil, aby se syn choval stejně, kontroloval –

nevěří, že nalezený syn je vůbec schopen se sám postavit na nohy. Trochu také

žárlí – bojí se, aby syn nebyl náhodou lepší než on sám. Syn má však svojihlavu, je dostatečně dravý, chce se prosadit a vyvarovat chyb svého otce. Čím dál

více odmítá poslouchat jeho rady – i když některé by se hodily.

V moderní ekonomice nikdo není napřed. Všichni se jí musí naučitporozumět, využívat. Střední Evropa nemá ještě „rozvinutou kapitalistickoukulturu“, nemá tak zaběhnuté hospodářství, konkurenční produktivitu. To však může být i výhoda? Není zatížená historickým vývojem a ke komunismu se určitě nechce vracet.

V roce 1992 jsem stážoval na Technické univerzitě v Eindhovenu.Holanďané jsou sice konzervativní k cizincům, na druhé straně však pragmatičtí.

Jako jedni z mála se na Středoevropany nedívají přezíravě. Dokážoutolerovat a naslouchat. S profesorem financí jsme diskutovali, zda je vhodné psát

odborné knihy v Čechách, když je stačí převzít. Sám mi ukazoval knihy, ze

kterých čerpá – všechny byly americké. Tehdy jsem mu dával za pravdu. Čeští

autoři zase vydávali své kompiláty – opsané z originálů – za své odborné

výtvory.

Dnes s ním nemohu souhlasit. Evropa – nebojím se říci i Čechy, Slovensko,

Polsko, Maďarsko a další

1

, mají tolik podobných znaků se západní Evropou,

které nevymazalo ani 50 let sovětské nadvlády a které obzvlášť vynikají, když

navštívíte ostatní kontinenty. Evropa potřebuje najít vlastní nové cesty kpodni

kání, prosazovat svoje moderní trendy, postavené na evropských přednostech.

Střední Evropa je dravější a mladší část, která může vyvést Evropu zesešněro

vaných, zastaralých principů sociálních jistot, jež svazují podnikání, nedá se

pod nimi dýchat. Střední Evropa potřebuje větší volnost, respekt a příležitost.

Záleží jen na nás.

1) Rád bych jmenoval všechny, ale nechci čtenáře zatěžovat seznamem států.

Nabídky firem dosáhly takové šíře, že nikdo není schopen říci, zda právě tento výrobek, služba je nejlepší od této firmy a zda má hodnotu, za kterou se prodává.

Před třiceti lety jste si zřídili jeden účet tehdy ještě u Československé

spořitelny, pojistili se u Československé pojišťovny, zapsali do pořadníku

na auto a na další „lepší“ socialistické zboží u Merkurie a měli jste vystaráno.

Dnes vás čekají běžné, kontokorentní, osobní účty, platební, kreditní,klientské a věrnostní karty, telefonní, internetové spojení, call centra, pojistit se

můžete na cokoli, kdykoli a jakkoli, nákup auta je tak nebezpečně snadný, že

někteří ho obměňují co dva roky a „bílé“ zboží nebo elektronika se staly všední

záležitostí.

Vše se tváří dokonale a bohužel složitě. Bankovní, pojišťovací, právnické,

makléřské a další služby nabízejí tolik možností a variant, že začínajíodpuzovat – lidé jim přestávají rozumět, někteří se jim začínají vyhýbat.

Jsme přetíženi informacemi, které do nás „hustí“ reklama, prodejci,odborníci. Zatěžují náš mozek, znemožňují nám přemýšlet, vybrat pro sebe topodstatné. Přirozeně se začínáme bránit, přestáváme informace vnímat, stávají se pro nás tímtéž, čím hudba v restauraci nebo televize s přáteli – šumem, který naplňuje ticho.

Týden co týden s větší intenzitou dostávám nabídky na odborné semináře

typu: „Jak vést projektové financování; Jak zlepšit brand společnost; Jakposílit týmovou práci; Jak zvýšit informační úroveň společnosti; Jak úspěšněstrategicky řídit; Jak ...“ Každá z nabídek se tváří jako svébytný obor, disciplína –

skoro jako v atletice. Zní směšně, když vám někdo nabízí: Jak lépe skákat do

dálky, Jak rychleji zvládnout stovku, Jak hodit dále v kouli. Ve sportu i vpodnikání můžete diskutovat, jak chcete, ale přijde start a ten jasně ukáže, kdo má

natrénováno a kdo ne.

Čím více se věci tváří odborně, vědecky a složitě, tím větší je k nim odpor,

tím menší je šance, že budou uplatněny v praxi. 2) Oblíbená fráze mojí manželky při stavbě domu. Dvacáté první století čeká bitva s informační explozí, kterou jí zanechalo

století dvacáté. Potřebujeme prohlížeče, vyhledávače, poradce, kteřízjednoduší pohled na věc, učiní ji srozumitelnou a blízkou.

Poradce se stává fenoménem dvacátého prvního století. Dříve chrliltermíny, poučky, metodiky a paragrafy, aby vypadal dobře. Dnes je tomu naopak –

musí umět zjednodušovat, hledat řešení, vyznat se, nezatěžovat klientasložitými analýzami a variantami.

Klasická manažerská teorie se zamotala sama do sebe! Pojmy, pojmy, samé pojmy! Tisíce otázek – žádné odpovědi. Složité postupy – naštěstí je nikdoneuplatňuje. Jsou totiž nepoužitelné.

Asi před půl rokem mi přišel e-mail:

Vážený pane, obracím se na Vás s prosbou. Původně jsem si myslel, že mám jednoduchý problém se svou firmou, a tak jsem navštívil několik vybraných manažerských kurzů a seminářů, že mi pomohou v rozhodování. Bohužel jsem jim nerozuměl. Nemám vysokoškolské vzdělání a bylo tam příliš odborných termínů. Asi dělám všechno špatně nebo „na koleně“. Je mi 25 let a od svých 18 podnikám. Moje firma montuje počítače, také se pouštíme do počítačových her. Máme deset obchodních zastoupení v celé ČR... Poctivě platím daně, vše ostatní dávám do firmy. Plat mám nejvyšší v celé firmě – 15 tisíc Kč. Nemám byt ani auto, jsem sám. Cítím se vyčerpaný a nevím jak dál.

Jsem na „měkko“. Sedím tiše u počítače. Skláním se před tím člověkem, dvacet pět let a tolik práce za sebou. Určitě se musíme sejít. Tady nejde o firmu, ale o život! „Boháč s patnácti tisíci“ – pro nezávislé odbory je to stejně lump, který příliš vydělává.

A tak jsme se sešli. Sedí naproti, vypadá opravdu unaveně a zanedbaně.Vyráví a já cítím, že všechno, co udělal, bych neudělal lépe. Má stálé zákazníky, o které se osobně stará. Obchodní sítě jsou samostatné společnosti, závislé na společné reklamě – do ní se investují miliony. Pravidelně se scházejí a řeší co dál. Přemýšlím – prodávat HW – železo není asi moc perspektivní, ale marže je úžasná. Zajímavý bude vývoj počítačových her – tudy asi vede cesta. On ale potřebuje vydechnout a dělat něco, co mu bude vlastní. Má pravdu, firma musí na prodej. Pokládám tři základní otázky:

Co vás nejvíce baví – programovat a hrát si

V čem se cítíte silný – v nápadech

Co od vás trh koupí – levný HW, ale to jde z kopce, a pak zájem začíná být o dobré počítačové hry

Po šesti měsících firmu prodáváme. Mladý muž se stává šéfem vývojepočítačových her. Určitě o něm ještě uslyšíme.

Podnikání nejsou pojmy, je to život a představy konkrétních lidí. Podnikání je krásnou řeholí, kdy nevíte, jak dopadne zítřek. Podnikat může kdokoli bez ohledu na vzdělání. Podnikání je filozofie – můžete být zaměstnancem a stejně se cítit jako podnikatel.

Podnikání dvacátého prvního století není nabídkou variant řešení problému nebo uspokojením potřeb klienta. Je přemýšlením za klienta a vyřešenímproblému klienta výběrem optimálního řešení.

Potřebuji si urychleně půjčit auto. Je červenec a pochopitelně většina aut je

rezervovaná. Začínám se známými značkami, jako je Avis, Hertz, ... Jako firma

u nich máme 25% slevu. Volám do české pobočky. „Potřeboval bychrezervovat auto v Thessaloniki na prvních čtrnáct dní v srpnu.“ Zodpovím všechnydotazy a dozvím se, že do 24 hodin mi dají odpověď. Pro jistotu volám dalším

společnostem, u kterých máme slevu. Po dvou dnech dostávám podobnéodpovědi: „Bohužel, nemají nižší třídu, vše je rezervované.“ „Ptala jste se případně

i na vyšší třídu?“ „Ne, mohu to udělat, ale bude to trvat další dva dny“. „A co

takhle zeptat se u ostatních společností?“ „Promiňte, ale to neděláme, dávat

konkurenci svého zákazníka.“ Vyhledám místní „rent a car“ po internetu.

Okamžitá odpověď – nemáme, ale Costas (jiná společnost) „ho“ má. Dává mi

kontakt. Ve tři ráno mě Costas osobně čeká na letišti.

Rok poté volám stejné půjčovně: „Jasně, Vy jste ten Čech, co sháněl nižší

střední – máme, no jasně. Přijedete příští rok? Já si to tu napíšu a včas Vás

zavolám.“ Není co dodat. K čertu s velkými řetězci!

Kolik z nás si koupilo věci, které jsme nikdy nepotřebovali a opravdu nechtěli. Leží na půdě, ve skříních, sklepích. Teprve stěhování nám pomáhá odhalit, co je zbytečné.

Kolik z nás zaplatilo za služby, které jsme nechtěli! Štve nás, jak moc platíme telefon, internet, mobil, pojištění, kabelové televize, bankovní výpisy a další. Kolik z toho opravdu potřebujeme k plnému životu?

S úctou se dívám na pojistku, kterou uzavřel můj dědeček. S hrůzou sedívám, za co všechno platím já: pět účtů ve třech bankovních domech, čtyřistavební spoření – tři u jedné, jedna u jiné společnosti, kapitálové životní pojištění, úrazové pojištění – čtyřikrát, cestovní pojištění – v rámci kreditní karty, dlouhodobě, jednorázově, pojištění domu, chaty, auta, hypotéka,kontokorent, penzijní pojištění – chci to zastavit, ale neumím vyskočit! „Rozumíš tomu?!“ „Ukaž, podívám se na to,“ uklidňuje mě kamarád z branže. O týden později: „Musíme to předělat, platíš navíc cca o 20 až 30 %. Podívej, tady mám návrh co s tím.“

Možná, že by se dalo ušetřit ještě více, já nevím, ale to, že vám někdopomůže s problémem, poslouchá vás, můžete se podělit o své starosti, dokonce je na někoho přenést, „nechat to na někom“, nestarat se, nepřemýšlet avědět, že to za vás někdo vymyslí, někdo, kdo tomu rozumí a komu důvěřujete – to stojí za to! Lidé potřebují řešit svoje osobní problémy. Máme každodenní všednístarosti, obtížně se od nich odpoutáváme. Manažerka, která má dítě ve školce,

a není, kdo by ho vyzvedl, může být profesionální – stejně bude mít plnou

hlavu starostí, jak to zařídit.

Vždy, když se nám nějaký projekt nepodařilo dotáhnout do konce,nepodařilo se nám naplnit společné vize, znovu a znovu jsme si přehrávali některérozhodující okamžiky. Nelíbila se kvalita projektu? Nepadli jsme si do noty? Nesplnili jsme očekávání? Konkurence byla lepší, levnější? To všechno jemožné a samozřejmě hraje svou roli.

Zkusme to jinak. Proč se přátelé rozcházejí? Proč si manželé nemají polétech co říci? Proč se rodina rozhádá a tahá o majetek? Proč si děti v určitém věku přestávají rozumět s rodiči?

Lidé si potřebují řešit svoje osobní problémy, ne problémy druhých!Potřebují je s někým sdílet. Potřebují mít pocit jistoty – alespoň kousek jistoty.

Pomáhali jsme při velké restrukturalizaci, mnozí lidé byli skvělí, cítilinutnost změny, podíleli se na ní bez ohledu na to, co jim přinese. Dokázali se nad to povznést. A pak...? Vše bylo dáno – kdo propadl, kdo zůstal – bylorozhodnuto – zbývala „zdánlivě nepodstatná maličkost“. Lidé se stěhovali do jiných místností. Nastala štvanice, podrazy, úskoky a velká nespokojenost s tím, jak to bylo určeno. Společnost strávila se stěhováním dvakrát více času než sesamotným radikálním řešením. Je to normální? Ano, je to lidské... a moudré. Lidé potřebují řešit svoje „drobné“ problémy – ne, to nejsou „malé“ věci,

ale zcela zásadní, které rozhodují o úspěchu: to, kde a s kým budete každý den


sedět, na koho se dívat, s kým si rozumět a chodit na oběd, jak si zavedete svoje

rituály. Vždyť je to druhé manželství! Kolik času strávíme ve firmě!


3

Tradičně poskytované služby začínají omezovat zákazníka: jsou nabízené jako produkt a zákazník je „statistou“, který koupí, či nekoupí, je pouhým„kolečkem“ zapadajícím do procesu prodej – nákup. Klient není středempozornosti, a je proto povinen respektovat pracovní dobu, způsob obsluhy, dbát příkazů, zákazů a doporučení. Aktivita a odklon od přesně stanovené nabídky se trestá! Tradiční službu poznáme lehce: je bez nápadu, upjatá, neosobní, všechno je složité, a hlavně – necítíme se v ní „pohodlně“.

Jakkoli to zní neuvěřitelně – pro tradiční služby je na prvním místězaměstnanec. Organizace služby je „šitá“ na zaměstnance, přizpůsobená jejich možnostem a potřebám:

Více než dvacet let jezdím na chatu k jezeru u Sadské. Za tu dobu tamvyrostla poměrně veliká chatařská oblast, která výrazným způsobem posiluje trh

místních živnostníků. Víkendový rytmus chatařů je dráždivě uvolněný a odlišný

od místních obyvatel. Přesto většina místních obchodů působí archaicky jako

Škoda MB 1000 na silnici – sice jezdí, ale teče jí olej, málo brzdí, v ziměnestartuje a člověk nikdy neví, kdy vypoví službu. Obchody zůstaly věrné vesnickému

rytmu a ospalí Pražáci mají zkrátka smůlu.

Pravidelně jezdím do Řecka na Chalkidiki – do vesničky Nikity. Ještě před

několika lety malé obchůdky, honosně zvané „supermarket“, docela dobře

prosperovaly. Majitelé a prodejci v jednom vysedávali před krámkem, popíjeli

kávu, hýřili optimismem. Před dvěma lety otevřeli opravdový supermarket –

nepříliš veliký, ale s vlastním parkovištěm, klimatizací, platebními kartami,celodenní pracovní dobou. Nostalgicky jsem se snažil malé krámky podržet, ale

nešlo to. Malebné obchůdky vypadaly zpustle, chyběl pomalu základnísortiment, zelenina zvadlá a majitelé bez jiskry. Ptal jsem se, jak se jim daří –stěžovali si na konkurenci, vzpomínali na staré časy – jsou však mírní optimisté –

lidem prý bude chybět osobní kontakt, však to brzy pochopí, vrátí se a zase

bude dobře.

Lidé, kteří mají práci pět minut od domova, jsou celý život zvyklí napravidelný rytmus, nemusí rozvíjet svoje pracovní dovednosti a stačí jim, že

„chodí do práce“, se dostávají do velkého ohrožení. Relativně „pokojné“ 3) Odposlech zákazníka v cestovní kanceláři.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist