načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dobrý život – Martina Cole

Dobrý život

Elektronická kniha: Dobrý život
Autor: Martina Cole

Cain Moran je legendou londýnského podsvětí. Má všechno, co si jen člověk může přát. Tedy... dlouho si to myslel. Pak ale potkal mladičkou Jenny, kterou na rozdíl od všech ostatních nezajímá jeho postavení ani peníze. Ona prostě jen chce ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 75.2%hodnoceni - 75.2%hodnoceni - 75.2%hodnoceni - 75.2%hodnoceni - 75.2% 83%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Domino
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 432
Rozměr: 22 cm
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu Good life ... přeložila Hana Čapková
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-8004-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Cain Moran je legendou londýnského podsvětí. Má všechno, co si jen člověk může přát. Tedy... dlouho si to myslel. Pak ale potkal mladičkou Jenny, kterou na rozdíl od všech ostatních nezajímá jeho postavení ani peníze. Ona prostě jen chce být s ním. Zamilovat se do Jenny bylo pro Caina snadné. To těžší ho teprve čeká: bude muset oznámit své ženě, že se chce rozvést. Caroline však nechce o rozvodu ani slyšet: slib "dokud nás smrt nerozdělí" je odhodlána dodržet za každou cenu. A začne se svému nevěrnému muži i jeho milence mstít. - Když je Cain odsouzen na doživotí, Caroline se může začít radovat, že dosáhla svého. Jen oddaná Jenny se nevzdává a dále si hýčká svůj sen, že když vydrží čekat dostatečně dlouho, jednoho dne bude moci s Cainem začít žít. Bude to dobrý život, ujišťuje sama sebe - protože netuší, že další těžké zkoušky na ni teprve čekají. Román zkušené britské autorky se podobně jako většina jejích próz odehrává v kriminálních kulisách londýnského podsvětí.

Popis nakladatele

Nejlep š í v ě ci v ž ivot ě nejsou nikdy zadarmo.

Cain Moran je legendou londýnského podsv ě tí. Má v š echno, co si jen č lov ě k m ůž e p ř át. Tedy... dlouho si to myslel. Pak ale potkal mladi č kou Jenny, kterou na rozdíl od v š ech ostatních nezajímá jeho postavení ani peníze. Ona prost ě jen chce být s ním.

Zamilovat se do Jenny bylo pro Caina snadné. To t ěžš í ho teprve č eká: bude muset oznámit své ž en ě , ž e se chce rozvést. Caroline v š ak nechce o rozvodu ani sly š et: slib "dokud nás smrt nerozd ě lí" je odhodlána dodr ž et za ka ž dou cenu. A za č ne se svému nev ě rnému mu ž i i jeho milence mstít.

Kdy ž je Cain odsouzen na do ž ivotí, Caroline se m ůž e za č ít radovat, ž e dosáhla svého. Jen oddaná Jenny se nevzdává a dále si hý č ká sv ů j sen, ž e kdy ž vydr ž í č ekat dostate č n ě dlouho, jednoho dne bude moci s Cainem za č ít ž ít. Bude to dobrý ž ivot, uji šť uje sama sebe – proto ž e netu š í, ž e dal š í t ěž ké zkou š ky na ni teprve č ekají.

 

Zařazeno v kategoriích
Martina Cole - další tituly autora:
Vyrovnat si účty Vyrovnat si účty
 (e-book)
Vyrovnat si účty Vyrovnat si účty
Zrada Zrada
 (e-book)
Zrada Zrada
Zlomení Zlomení
 (e-book)
Zlomení Zlomení
 
K elektronické knize "Dobrý život" doporučujeme také:
 (e-book)
Poslední modlitba Poslední modlitba
 (e-book)
Štěstí je zadarmo Štěstí je zadarmo
 (e-book)
Dvojí život Dvojí život
 (e-book)
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
 (e-book)
Tma Tma
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2016


Copyright © 2014 by Martina Cole

Translation © 2016 by Hana Čapková

Cover design © 2016 by DOMINO

Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být

reprodukována ani elektronicky přenášena či šířena bez předchozího

písemného souhlasu majitele autorských práv.

Z anglického originálu GOOD LIFE,

vydaného nakladatelstvím Headline, Londýn 2014,

přeložila Hana Čapková

Odpovědná redaktorka: Karin Lednická

Jazyková redaktorka: Petra Biache

Korektura: Milena Nečadová

Sazba písmem Minion Pro: Rajka Marišinská a Jiří Ryška

Obálka: Rajka Marišinská

Vydání první

Vydalo nakladatelství DOMINO, Na Hradbách 3, Ostrava 1,

v únoru 2016

ISBN 978-80-7498-083-1


Mé krásné vnučce Natalii Whitesideové,

babiččině malé berušce.

Díky Ivonne a Osmanovi – byli jste naprosto skvělí.

P.S. Měla jsem to být já. Žádné kravaty, prosím!

Pro Canima Boo.



PROLOG

Láska je velmi skutečná, jednou to poznáš, ale má jednoho

nepřítele, a tím je život.

Jean Anouilh



9

Jenny se probudila brzy. Dlouho ležela v  posteli a vy­ chutnávala si teplo, když vtom si vzpomněla, proč cítí tako­ vý neklid. Právě nastal ten dlouho očekávaný den. Konečně přišel a ona vůbec netušila, co jí přinese. Co od něj má oče­ kávat? Nebude večer litovat rozhodnutí, která před lety uči­ nila? Udělalo se jí zle a přemýšlela, jestli se rozhodla správně. Vlastně byla celá vyděšená, ale zároveň pociťovala vzrušení.

Přejela si rukama po těle. Stále měla jemnou kůži. V dla­ ních si potěžkala prsa, která zůstala plná, i když už ztratila pevnost, jíž se honosila v mládí. Jejich poslední objetí Jenny připadalo jako sen. Vždycky ho tolik milovala, skoro jako by ji zachvátila mánie. Od života nechtěla nic víc než Caina Mo­ rana. Na tom se nic nezměnilo. Bude ale on cítit totéž po le­ tech strávených v odloučení od ní a od vnějšího světa? Bude si stále dávat za vinu krutou smrt jejich syna, svého jmenov­ ce? Zůstane to mezi nimi navždy viset?

Jenny se po synovi neustále stýskalo. Jako by utržila bo­ lestivou ránu, která se nechce zahojit. Stačilo zaslechnout ně­ jakou písničku, slovo nebo si vybavit vzpomínku, a hned se dostavilo utrpení. Bolest byla pokaždé silnější než posledně a dokázala do krve rozdrásat srdce. Jenny věděla, že si o tom s  Cainem musejí popovídat a jednou provždy tuhle kapito­ lu uzavřít, ale vůbec se na tu chvíli netěšila. Ve vězení o té události nedokázali mluvit otevřeně a na pohřbu neměli čas ji pořádně probrat. Oba byli plní zármutku a bolesti. I když spolu strávili jednu drahocennou noc a on na její přání ob­ jednal vraždu, do určité míry mu zazlívala cenu, jakou za všecko musela zaplatit. Překonají to? Opravdu dokáží po tak dlouhé době znovu žít stejně jako předtím?

Odpovědi na své otázky se dozví dnes večer. Vstala z po­ stele a šla do kuchyně. Dala vařit vodu a vyhlédla z okna. Ro­ zednívalo se, obloha bledla. Nyní měla úplně jiný výhled než v mládí, které strávila v obecním bytě ve východním Londý­ ně. V té době se nedalo vyhnout nahlížení do domovů a živo­ tů druhých lidí, stejně jako oni nahlíželi do toho jejího. Stala se svědkyní nejednoho malicherného dramatu, rvaček a há­ dek. Viděla policejní šťáry, milování a dětské hry. Děti nejrůz­ nějšího věku dováděly a žily, jak nejlépe uměly – přesně jako ona sama. Věčně opilá matka a otec, jehož Jenny v životě ne­ viděla, jí nezaručovali právě skvělý základ do života.

Potom však potkala Caina Morana a najednou jí všechno dávalo smysl. Bezhlavě se do něho zamilovala a od té doby žila jenom pro něho, ačkoli spoustu let vlastně nebyl součástí jejího života.

Ztratila mnoho – jediné dítě a mládí, ale dokud měla Cai­ na nebo alespoň příslib toho, že bude s ní, dokázala všechno snášet. Teď, když ho měli konečně pustit na svobodu, však dostala strach. Nebude mu připadat stará? Nebude Cain chtít

ČŽčřžěŽ ůňťď

ženu s méně problematickou minulostí a s pevnější kůží, kte­ rá je stále mladá a svěží? Snadno by takovou našel. Sama ve­ lice dobře věděla, že muži jako Cain na určité ženy působí jako magnet. Pětadvacetileté odloučení bylo dlouhé, ale už pominulo. Právě o to šlo – čas nakonec uplynul a Jenny se teď modlila, aby ji Cain chtěl stejně jako ona jeho. Strašně po něm toužila.

-

Caroline Moranová měla vysokou postavu, těžká prsa a byla nebezpečně otylá. Milovala jídlo a beze studu to při­ znávala. Neustále se něčím ládovala. Každého, kdo ji kdysi znal a po letech ji znovu spatřil, ohromilo, jak se změnila. Zamlada bývala nádherná – měla dlouhé tmavé vlasy, oříš­ kově hnědé oči a štíhlou postavu zaoblenou na správných místech. Všichni muži se za ní otáčeli.

Teď seděla ve svém bistru pro motoristy a pojídala dvo­ jitou porci teplé snídaně. Syn Michael znechuceně pozoro­ val, jak si cpe jídlo do úst. Jeho matka byla obrovská, ale ni­ kdo zatím nesebral odvahu se o tom zmínit. Stejně to nemělo smysl, protože se okamžitě začala vztekat. Jídlo bylo jediným Carolininým potěšením a ona odmítala poslouchat jakou­ koli kritiku nebo varování před zdravotními potížemi. Ne­ připadalo jí, že by měla nějaký problém. Michael už dávno pochopil, že tohle téma je lepší neotevírat. Matka kupodivu nepřestala pečovat o svou pleť a vlasy. Chodila dokonale na­ líčená, pěstila si nehty a nanášela na ně svůj oblíbený červený lak. Kdyby zhubla, nepochybně by se opět stala kráskou, jíž kdysi bývala.

Caroline dožvýkala a agresivně vyštěkla: „Takže Všemoc­ nej se dneska vrací domů.“

Michael přikývl. Byl nadprůměrně vysoký, měl husté tmavé vlasy a sytě modré oči. Oplýval stejným irským půva­ bem jako jeho otec. Podobu s ním nemohl nijak zamaskovat a věděl, že matku to musí hodně trápit. Nenáviděla jeho otce, protože se bez rozmýšlení vykašlal na rodinu, jakmile si na­ šel lepší ženskou.

„Zvládneš to, mami?“

Caroline si odfrkla. „Ať jde do prdele! Ten posranej špi­ navej pokrytec pro mě vůbec nic neznamená. Sám si vybral. Jen se podívej, jaký štěstí mu přinesla. Povídala jsem mu, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě, a koukni, co se stalo! Když se s ní dal dohromady, podělal si celej život.“

Michaelovi neunikl záštiplný tón jejího hlasu. Matka si mohla říkat cokoli, ale v  hloubi duše otce stejně milovala. V  tomhle směru byla slabá jako každá jiná žena. Žádného dalšího muže nechtěla, a to zpočátku neměla o nápadníky nouzi. Muži o ni neustále projevovali zájem. Caroline roz­ hodně měla co nabídnout – vypadala dobře a navíc byla movitá. Jako dobrá obchodnice nechala celý podnik zrekon­ struovat a proměnila ho v  bistro amerického stylu, včetně boxů se sedadly z  červené kůže a jukeboxu proslavené fir­ my Wurlitzer. Vždycky bylo plno – nechodili sem jenom řidiči náklaďáků, ale i rodiny, které chtěly nasát atmosféru a vychutnat vynikající jídlo, za jehož prvotřídnost Caroline ručila.

Namazala si další toast máslem a nanesla na něj tlustou vrstvu džemu. Ukousla velké sousto, chvilku ho zamyšleně žvýkala a potom vážně řekla: „Vsadím se, že za mnou přijde.

ČŽčřžěŽ ůňťď

Neudrží se. Až se objeví, pěkně od plic mu povím, co si my­ slím.“ Skoro jako by se na to těšila. Michael Moran si jenom povzdechl a ponechal ji jejím mylným představám.

-

David Hannan byl od rozbřesku vzhůru a seděl nad šál­ kem kávy až do chvíle, kdy nastal čas k odchodu. Nesmírně ho těšilo, že mu svěřili vyzvednutí Caina Morana. Ten člověk byl žijící legenda. Mnoho let seděl za katrem, ale před tím byl největším drsňákem v celém Londýně. Dokázal nahromadit jmění, o jakém se nikomu ani nesnilo. David ho v  období dospívání považoval za vzor a od svého otce se o Cainových hrdinských činech hodně dozvěděl.

Na počest této události si vzal čerstvě vyčištěný oblek a zbrusu novou košili a kravatu. Věděl, že mu to sluší. Pravi­ delně chodil do posilovny a velice na sebe dbal. Dalším dů­ vodem, proč se snažil uspět, pro něho bylo narození první dcery Mae. Dneska dostane skvěle zaplaceno za pár hodin práce. I tak pociťoval nervozitu. Koneckonců člověk se po letech za mřížemi změnil. David to považoval za zcela při­ rozené. Muselo být těžké žít ve vakuu, odtržený od rodiny a přátel. Ačkoli legendární pověst Caina Morana ve vězení ještě posílila. Ubránil se dvěma pokusům o vraždu a v obou případech z  toho vyšel jako vítěz. V tak přísně střeženém prostředí, jemuž často vládli sami vězni, to nebylo vůbec snadné.

David doufal, že Cain s ním bude ochoten ztratit pár slov. Moc rád by si od něho nechal poradit, kam má v životě smě­ řovat a jak udělat co nejlepší dojem na druhé. Každopád­ ně ho těšilo, že jednou bude moci vyprávět vnoučatům, jak s tím skvělým mužem strávil několik chvil o samotě. Mělo to pro něho cenu zlata. Věděl, že mu to dodá na vážnosti a lidé si ho budou víc všímat. Pevně se rozhodl odvést dobrou práci a dokázat, že si zaslouží projevenou důvěru.

-

Joe Biggs měl vztek. Vždycky věděl, že tenhle den přijde, ale nebyl z toho ani trochu nadšený. Pokud si někdo zasloužil smrt, byl to právě Cain Moran. Joe se ho nesčetněkrát poku­ sil odpravit, ale ten chlap měl snad devět životů jako kočka. Teď vyčká a bude zpovzdálí sledovat, jak Cain naloží se zno­ vu nabytou svobodou. Joe potřebuje vědět, jestli se pokusí opět nastoupit dráhu zločince, s nímž je nutno počítat. Stále existovalo hodně lidí ochotných ho podpořit. Na tom měla zásluhu Cainova pověst. Odseděl si dlouhý trest a to si samo o sobě zasloužilo úctu. To musel uznat i Joe.

Vypravil pro Caina do věznice auto. Úkol svěřil příjem­ nému mládenci jménem David Hannan – rozhodně by ne­ poslal nějakého starého kriminálníka – a hodlal si s Cainem zajít někam na skleničku. Musel to udělat. Byl nejvýznam­ nější zločinec ve městě a očekávalo se to od něho. Ale po­ klonkování bývalému gangsterovi se mu příčilo. Ten chlap kdysi jeho rodinu o všechno připravil a Joe na to nikdy ne­ zapomene. Zatracený hajzl! Se „Všemohoucím“ Cainem Mo­ ranem měl vlastní nevyřízené účty. Byl to sráč, ale zároveň měl ohromný šarm a obestíralo ho tajemství. Bez rozdílu ho milovali muži i ženy, protože byl macho a zároveň vypadal dobře. Lidé ale zapomínali, že když ho to popadne, dovede

ČŽčřžěŽ ůňťď

pěkně vyvádět. Joe má dobrou paměť a nikdy nezapomene, co je Cain Moran zač.

Nehodlal připustit, aby mu sebral všechno, co si vydřel. Na to pracoval příliš dlouho a příliš tvrdě. Zatím všechno nechá, jak to je, a uvidí, co se bude dít. Zjistí, jaké má Moran záměry, a pak se rozhodne, jak nejlíp postupovat. Ten chlap byl přece jenom prohnaný, silný hajzl a ne nějaký sušinka, nad nímž se snadno dalo mávnout rukou.

Joe Biggs byl krutý, pomstychtivý a agresivní, ale v  pří­ padě nutnosti dokázal projevit obrovskou trpělivost. Teď se musel držet zpátky. Potřeboval zjistit, co se bude dít. Nená­ padně bude sledovat dění a vyčkávat na vhodnou příležitost. Dovede si počkat. Nakonec – čekal už dost dlouho, takže ně­ kolik měsíců navíc mu nemůže ublížit.

-

Cain Moran si sbalil těch několik věcí, které mu zby­ ly. Většinu svého skromného majetku rozdal spoluvězňům. Zůstalo mu několik knížek a pár kousků oblečení. Nemohl to samozřejmě přiznat, ale propuštění na svobodu se trochu bál. Věděl, že po tak dlouhé době je to normální. Strach pro něho byl něčím naprosto neznámým a o to intenzivněji ho teď pociťoval.

Moc se těšil, až z  věznice vypadne. Nad tím nemusel dlouho přemýšlet. Ale trochu ho trápila představa, jak to tam venku asi vypadá. Za mřížemi seděl dlouho a spojení s vněj­ ším světem mu zprostředkovávaly jenom návštěvy. Malý kousek z něj viděl na synově pohřbu.

Vracel se do úplně jiného prostředí, než jaké opustil. Ve vězení sice četl noviny, vzdělával se a vstřebával veškeré pří­ stupné informace, ale ve skutečnosti neměl reálnou předsta­ vu o tom, jak se svět změnil. Kde by ji také vzal? Ve vězení bylo všechno donekonečna stejné a každý den se sléval s tím dalším. Televize jako příprava na realitu nestačila a probační služba mu nepovolila jedinou propustku na víkend. Před ně­ kolika dny mu pouze sdělili, že si má sbalit věci, protože mu vypršel trest. Nic víc.

Měl se hodně na co těšit, především na svou krásnou Jenny. Už se nemohl dočkat, až ji zase obejme. Její blízkost mu chyběla ze všeho nejvíc. Nešlo mu o sex. Stačilo mu být jí nablízku, cítit její vůni a dotýkat se její hebké pokožky. Za­ vřel oči v příjemném očekávání. Mohl se těšit alespoň na to, že s ní konečně stráví noc. Nebude muset poslouchat sténání druhých mužů ze spánku ani rachocení bachařů na obchůz­ ce. Nebude muset ležet a čekat na spánek, který stejně ne­ přijde, a toužit po rozbřesku, aby se mohl dostat ven z cely. Skončilo snění o slušném jídle a pití v  opravdové hospodě. Nebylo nutné dál přemítat, co asi dělá zbytek světa, do něhož má zakázán vstup.

Nastala chvíle, po které dlouhé roky toužil, ale najednou si nebyl jistý. Na jednu stranu se nemohl dočkat, až odtud vypadne, a na druhou se mu nechtělo ven kvůli tomu, co ho tam možná čeká. Neměl však na vybranou. Byl venku. Ještě musel splatit několik dluhů – jak dobrých, tak špatných. Po­ třeboval se sejít s  Joem Biggsem a probrat s  ním, jak vyřeší nastalou situaci.

To chtěl udělat nejdřív – pokud se ten hajzl nebude držet v příslušných mezích, bude za to muset zaplatit. Při té myš­ lence se mu okamžitě udělalo lépe a cítil se silný.

Cestou do společenské místnosti si hvízdal. Šel si udělat své poslední vězeňské kafe.

KNIHA

PRVNÍ

Dobrý život, plný legrace

Je jako ideál, který každý chce

Hm, dobrý život pomůže ti skrýt

Všechen smutek, co cítíš.

Dobrý život,

Hudba Sacha Distel, text Jack Reardon

KAPITOLA

PRVNÍ

1979

Cain Moran zuřil jako tygr. Svojí výbušností proslul i ve světě, kde se tato vlastnost považovala za nutnost. Otočil se ke svému protivníkovi.

„Kurva, on ho oslepil?“

Johnny MacNamara, jemuž se láskyplně přezdívalo John­ ny Mac, si povzdechl. Přesně věděl, kam tohle všechno smě­ řuje. „Jenom na jedno oko, Caine...“

Cain Moran se hrdelně, sarkasticky zasmál. „Proč jsi mi to neřekl rovnou? On je teda slepej jenom na jedno oko! To jsem ale blbec, co? Já už si myslel, že kluk mýho kámoše úpl­ ně přišel o zrak, a on zatím nevidí jenom na jedno oko.“

Johnny Mac se instinktivně postavil před Seana Bowerse, aby trochu zmírnil situaci. Sean, celkem milý kluk se sklo­ nem mluvit dřív než myslet, však plačtivě odpověděl: „Řekls mi, abych mu dal za vyučenou, Caine, takže dostal pořádnou lekci. To je celý.“

Cain Moran nevěřícně zakroutil hlavou. Johnny Mac hbi­ tě uhnul před jeho pěstí a ta tvrdě přistála Seanovi mezi oči­ ma. Odhodila ho na druhou stranu kanceláře, kde ztěžka do­ padl na železné skříňky na spisy. Johnny Mac mohl jenom bezmocně přihlížet, jak Cain Seanovi uštědřuje zasloužený výprask. Nakonec vzal do ruky těžkou karafu z broušeného skla plnou brandy a udeřil s ní toho nebožáka do hlavy.

„Ty posranej idiote! Víš, jaký problémy jsi mi způsobil? Víš to? Jeho táta je můj kamarád, kurva!“

Johnny Mac přešel ke dveřím a posunkem naznačil dvě­ ma mladým mužům, na nichž bylo znát, že je jim situace ve­ lice nepříjemná, aby odklidili předmět Cainovy zloby. Sean byl celý zkrvavený a nemohl dýchat. Rozhodně musel do ne­ mocnice.

Když ho odnesli, Johnny Mac nalil dvě velké sklenky whisky a jednu podal příteli. „Myslel to dobře, Caine. Jenom se na tebe snažil udělat dojem.“

Cain se zasmál. Košili měl pocákanou krví a odřel si klou­ by na rukou, ale Johnny na něm poznal, že se začíná uklid­ ňovat.

„To se mu fakt povedlo, pitomci jednomu. Oslepil syna Vica Maloneho. Vím, že ten kluk leckoho nasral, sem tam něco dlužil, ale to nebyl důvod, aby mu Sean vypíchl oko. Teď si musím udobřit Vica, jednoho z mých nejstarších ka­ marádů.“

Johnny si povzdechl. „Vic je taky kretén, že to nechal dojít takhle daleko.“

Cain se zachechtal. „Kruci, Johnny, vždyť on sám chtěl, abychom jeho klukovi uštědřili lekci. Chtěl, aby pochopil, jak vážný to je, když mu situace přeroste přes hlavu.“

ČŽčřžěŽ ůňťď

Oba se té ironii zasmáli.

„Koukni se na to z tý světlejší stránky, Caine. Kluk si to bude do smrti pamatovat, řekl bych.“

Oba se znovu hlasitě rozchechtali.

„Vezmu si jinou košili. Nesnáším zápach krve. Rychle se osprchuju a ty někomu řekni, ať to tu uklidí, prosím tě.“

Cain vyšel z kanceláře a stoupal po rozvrzaných schodech k provizorní ložnici a koupelně v patře. Nechal je vybudovat právě kvůli podobným situacím. Upřímně řečeno k nim do­ cházelo stále častěji.

KAPITOLA

DRUHÁ

„Páááni, ty ses ale vyfešákovala! Jdeš za klukama?“

Jennifer Rileyová věděla, že jí to sluší. Matka však nechvá­ lila její vzhled, ale obviňovala ji.

„Neblázni, mami. Jdu ven s Bellou.“

Eileen Rileyová si pohrdavě odfrkla. Celý den pila a vý­ sledek nevypadal hezky. V zarudlém obličeji sice zůstaly sto­ py dřívější krásy, ale třásly se jí ruce a oči měla podlité krví. Alkohol jako by jí působil i na vlasy – měla je celé zacuchané a tmavé u hlavy, jak jí odrůstaly.

„Jsi pěkně hloupá, Jen, když to jenom tak dáváš klukům ze školy. Mohla bys vydělat majlant, to ti povídám.“

Jenny v matčině hlase slyšela znechucení, ale záměrně ho ignorovala. V tuhle pozdní hodinu se s ní nehodlala hádat.

„Jedla jsi něco, mami?“

„,Jedla jsi něco, mami?‘ Jen se poslouchej, Jen! Jestli ně­ kam jdeš, tak vypadni a neotravuj mě blbejma otázkama.“

Jenny pokrčila rameny. „Takže jsi nic nejedla. Máš tam chleba a mlíko, udělej si aspoň topinku.“

23

ČŽčřžěŽ ůňťď

Eileen Rileyová si významně dolila sklenici laciným ví­

nem a důrazně řekla: „Mazej.“

Jennifer Rileyové to nemusela říkat dvakrát.

KAPITOLA

TŘETÍ

Jenny a Bella Davisová seděly v  hospodě v  Dean Street. Obě byly naparáděné a usrkávaly vodku s  tonikem, jako by to dělaly běžně. Vůbec poprvé se vypravily do Soho a ve svých šestnácti letech si ani jedna neuvědomovala, že jsou velice snadnou kořistí. Pokud predátoři ze Soho měli něco rádi, byly to právě hezké dívky neznalé světa. Mladé holky toužily po vzrušení a kolem nich se točili muži ochotní za každou cenu jim ho dopřát.

Bella Davisová byla drobounká, měla dlouhé tmavé vla­ sy, oříškově hnědé oči a hezké nohy. Věděla, jak z  toho co nejvíc vytěžit. Jenny Rileyová se od ní dost lišila. Na svůj věk byla hodně vysoká a mohla se pyšnit tělem filmové hvěz­ dy ze starých časů. Zdobily ji dlouhé, husté blonďaté vlasy a jasně modré oči. Leckdo se za ní otočil a muži ji odjakži­ va hltali zrakem. Přijímala to, i když jí to nebylo ani trochu příjemné.

Na dívky se usmálo několik hezkých mladíků, ale největ­ ší pozornost jim věnovali nepříliš pohlední starší muži, kte­

ČŽčřžěŽ ůňťď

ří jim dělali návrhy. Oběma to připadalo ohromně humor­ né, ale s přibývajícími hodinami se začínaly bát. Do hospody proklouzly s představou, že jsou oslnivě krásné a kultivované. Od chvíle, kdy vešly, je jako ostříž sledovala podivně vyhlíže­ jící barmanka s plochou hrudí, která měla čtyřicítku dávno za sebou. Na tvářích jí rašilo podezřele vypadající strniště.

Podnik začínal ožívat a k dívkám přisedl vysoký muž ve zmačkaném obleku. Nacvičeně se usmíval. Plešatěl, prsty měl zažloutlé od tabáku a páchl jako týden nevysypaný po­ pelník. V  ústech se mu leskl zlatý zub, od pravého oka až k hornímu rtu se mu táhla jizva.

„Nazdar, dámy, můžu vás pozvat na skleničku?“

Obě odmítavě zavrtěly hlavou.

„Jen se nestyďte, holky.“ Sáhl Jenny na koleno. „Já vás ne­ ukousnu. Ledaže byste mě hezky poprosily.“ Zasmál se vlast­ nímu vtipu.

„Nech je na pokoji, Dougu. Jsou to ještě děti.“ Barmanka při řeči dívkám pohybem hlavy naznačila, ať odejdou.

Doug pevně sevřel Jennyino stehno a zlobně na barman­ ku houkl: „Nemontuj se do toho, ty posraná příšero, a radši nám přines další pití!“

Jenny se pokusila jeho ruku odstrčit, ale svíral ji jako v kleštích. „Díky, ale nic dalšího si nedáme. Vlastně jsme už chtěly jít.“ Snažila se, aby její hlas zněl pevně, ale bála se. Bel­ la strachy celá zbledla.

„Nikam nepůjdete, holčičko. Přišly jste sem oblečený jako děvky, takže jste měly čekat, že se k vám tak budou lidi cho­ vat. Tady jste v Soho a funguje to tu jinak než v obyčejným světě. Jestli se chcete přidat k místním štětkám, jsem váš člo­ věk. Nabírám totiž nový holky.“

Jenny hlasitě polkla. Nevěděla, co má odpovědět. Bar­

manka přinesla pití a povzdechla si směrem k dívkám, jako

by chtěla říct: Snažila jsem se. „Hoďte to do sebe, holky, a pak

vyrazte do klubu Louise. Dneska tam hraje DJ Rudy.“

Doug barmanku hrubě odstrčil. „Hele, jdi ho někomu vy­

kouřit a nech nás na pokoji, ty posraná bukvice.“

-

„Dougu, říkám to naposledy – jsou to ještě děti, nech je na pokoji.“

Doug se výhrůžně postavil a barmanka se rychle dala na ústup. „Zatracený zvířata! Chlapi převlečený za ženský, to je proti přírodě. Zkurvenej úchylák.“ Poslední dvě slova řekl nahlas a s co největším znechucením.

Jenny a Bella se opravdu bály. Jejich výlet do Soho se pro­ měnil ve  zlý sen. Proč radši nešly do klubu? Proč urputně hledaly dobrodružství? Všem ostatním v hospodě bylo jed­ no, že se ocitly ve svízelné situaci. Většina přítomných mužů se ve skutečnosti tvářila, že je vůbec nevidí. Dívky jenom mlčky seděly a netušily, jak z té šlamastyky ven.

„Hoďte to do sebe, holky, noc je ještě mladá!“

KAPITOLA

ČTVRTÁ

Johnny Mac pozorně naslouchal, zatímco Cain Moran vysvětloval náročné podmínky, jejichž splnění očekává, po­ kud má vložit peníze do podniku Jacka Bartona.

Johnny si všiml Jackova znuděného pohledu. Caina to však nezastavilo. Trval na tom, že lidé musí dopředu vědět, co od nich očekává, aby pak nebyli překvapení.

„Půjčím ti na tři roky a celou tu dobu od tebe budu do­ stávat procento ze zisku. Jestli s tím souhlasíš, Jacku, peníze jsou tvoje.“

Jack Barton vehementně přikyvoval. Vůbec netušil, s čím vlastně souhlasí, ale pokud dostane peníze, bylo mu to úpl­ ně jedno.

„Třicet tisíc je hodně, Jacku. Ale já vím, že mi je splatíš i s úrokama.“

V  Cainově hlase zaznívala pohrůžka, jíž si nemohl ne­ všimnout ani tupý Jack Barton. Najednou byl ztělesněná po­ zornost. Konečně pochopil obrovitost toho, co po něm Cain žádá.

„Do poslední pence, Caine. Přísahám.“

„Tak zajdeme do baru a zapijeme naši úmluvu.“ Na stole zazvonil telefon, Cain rychle zvedl sluchátko. „Ahoj, Caro­ line, jak vypadá dům? Už přišly ty nový postele?“

Chvilku pozorně naslouchal a koulel očima na své obe­ censtvo. Potom řekl: „Koukni, lásko, mám hodně práce. Za­ volám ti, než vyrazím domů.“ Rychle hovor ukončil. „Caro­ line a ten podělanej barák! Pět ložnic pro tři lidi. Dobře ti radím, Jacku, když jsi opilej, nikdy nesouhlas s ničím, co po tobě chce tvoje žena.“

Všichni se zasmáli.

KAPITOLA

PÁTÁ

Doug se dobře bavil. Ty dvě holčičky byly prvotřídní zbo­ ží. Tyhle kůstky, které se zmalovaly jako plakáty a s  lacinou kabelkou si vyrazily ven, samy sebe vždycky považovaly za něco extra. Prostitutky pásl už dlouho a věděl, že jejich způ­ sob života si zhruba po osmi letech začne vybírat svou daň. Mládí z nich rychle vyprchalo – tak tomu chtěla příroda. Do těch dvou už dostal dvě skleničky a teď se pouštěly do třetí. Až budou dostatečně opilé, Doug si rychle zatelefonuje a nechá je tu vyzvednout. Jakmile je dostane z hospody, budou jeho.

Barmanka Jasmine, jak si ráda nechala říkat, si úlevně oddechla, když do hospody vešel Cain Moran s  Johnnym Macem a Jackem Bartonem za zády. Sotva Cain přistoupil k baru, vydechla: „Jdete v pravej čas, pane Morane. Doug Ha­ vers se přilepil na dvě moc hezký holky, který ale nejsou žád­ ný děvky. Jsou to ještě děti. Mohl byste...“ Nedořekla a pro­ sebně se na něho podívala.

Cain si povzdechl. „Připadám ti jako sociální pracovník, Jas?“

Jasmine rychle zamrkala. „Moc vás prosím! Je na nich vi­ dět, že jsou to hodný děvčata, a mají hroznej strach. Už jim vnutil tři velký panáky. Za chvíli se ocitnou na zádech v ně­ jakým zaplivaným hotelu a ani nebudou vědět, jak se to stalo. Doug je hnusnej hajzl.“

Johnny s  Cainem se podívali směrem, kde dívky seděly. Cain zpozoroval, že hezčí z nich se snaží odtrhnout Dougovu ruku z místa blízko svého rozkroku. Zhluboka si povzdechl a vydal se k nim. Johnny ho v těsném závěsu následoval.

„Nech tu holku na pokoji, Dougu. Dej od ní ty svoje za­ tracený pracky pryč.“

Doug při jeho slovech překvapeně zvedl hlavu. „Koukně­ te, pane Morane, pracuju pro Kennyho Barkera a ten nemá rád, když se mu někdo plete do řemesla, jestli mi rozumíte.

Cain se rozesmál. Takřka hmatatelně cítil, že obě dívky mají strach. „Tak on pracuje pro toho nafintěnýho blbečka Kennyho Barkera! Už jsem celej podělanej strachy.“ Po padl Douga za zátylek, vyvedl ho z  hospody a smýkl s  ním do strouhy. „Kennymu klidně řekni, že mám tady v  ulici kan­ celář a mý dveře jsou vždycky otevřený. Jestli se do zejtřka nepřijde omluvit za to tvoje vyhrožování, zajdu k  němu na návštěvu. Je ti to jasný, ty posranej imbecile?“

Vrátil se do hospody, kde už Johnny seděl vedle droboun­ ké tmavovlásky s  velkýma očima a rukou ji pevně objímal kolem ramen. Plakala úlevou. Její blonďatá kamarádka na něho zírala s bledým obličejem a tvářila se tak vyděšeně, až se Cain bál, že každou chvíli omdlí. Zhluboka si povzdechl a posadil se vedle ní. Pousmál se a zlehka řekl: „Neboj se, už vás nebude otravovat.“

Jasmine přinesla Cainovi a Johnnymu velkou whisky.

ČŽčřžěŽ ůňťď

„Pozornost podniku, kluci. Za to, že jste zachránili tady mla­ dý dámy v  nesnázích.“ Podívala se na dívky a vážně řekla: „Od teďka choďte jenom do klubů. Jsou mnohem bezpeč­ nější. Jo?“

Obě dívky přikývly a pokusily se o úsměv. Johnny jedním prstem zvedl Belle bradu a přitáhl si její obličej blíž k svému. „Potřebujou něco sníst, aby mohly vstřebat všechen ten al­ kohol,“ řekl.

Cain si povzdechl. Johnny byl jeho nejlepší kamarád a měl ho moc rád, ale neustále se s ním dostával do podiv­ ných situací. Caroline ho zabije, jestli zrovna dneska přijde moc pozdě domů. Ale měl trochu hlad, a tak spolkl whisky a odevzdaně odpověděl: „Můžeme s  sebou vzít i Jacka. Za­ jdeme do tý italský restaurace za rohem.“

Blondýnce musel pomoci vstát. Vadilo mu, že se do té­ hle situace vůbec dostal. Dívka byla moc hezká – sice hod­ ně mladá, ale opravdu krásná. I napůl opilé a s rozmazaným make­upem by jí každý chlap dal devět bodů z deseti. Vzpo­ mněl si na Caroline a z úst se mu vydral povzdech. O nový dům nestál. To ona si myslela, že potřebují velký honosný ba­ rák, a nechal na ní, ať si ho zařídí. Poslední, co dneska potře­ boval, byl pohled na její matku Jane a tetu Dolly, jak kolem něho pobíhají jako pilní mravenci.

Napůl vynesl Jennifer Rileyovou na ulici a s Jackovou po­ mocí ji směroval k restauraci. Choval se jako dobrý Samari­ tán, přesně podle slov své matky, která tvrdila, že člověk musí pomáhat slabším a zranitelným.

I když sám sebe přesvědčoval o opaku, věděl, s čím by té­ hle malé i přes její mládí rád pomohl.

KAPITOLA

ŠESTÁ

Caroline Moranová se spokojeně rozhlédla po novém domě. Byl velký a krásný, přesně jak se slušelo na klan Mora­ nových, jak ráda nazývala svou rodinu. Cain měl jeden pro­ blém – nechápal, že úspěšný obchodník na vzestupu, jako je on, potřebuje dávat lidem najevo své postavení. Pokud šlo o skutečný svět, Cain byl v mnoha ohledech jako malé dítě. Proto si ji také vzal. Přinejmenším to byl jeden z důvodů – hlavní z nich samozřejmě představovala skutečnost, že čeka­ la malého Michaela.

Najednou se usmála a krásný obličej se jí celý rozzářil. Manžela milovala, ačkoli ji někdy neskutečně rozčiloval. Úplně by mu vyhovovalo žít v bytě. Caroline však věděla, jak od něho dostat, co chce, a to bylo hlavní.

Byla si velice dobře vědomá, že si občas odskočí k  jiné ženě. Nevadilo jí to. Když měl člověk za muže Caina Morana, musel počítat s nějakou rivalkou. Když si Cain pošpásoval s jinou ženskou, obvykle se vplížil ke Caroline do postele, na­ půl opilý a čpící šamponem a drahým mýdlem. Pokud jeho

ČŽčřžěŽ ůňťď

úlety nebyly moc okaté, ochotně přimhouřila oko. Vždycky si vybíral moc hezké ženy, kterých se brzy nabažil. Cain ji miloval. Koneckonců byla jeho žena a na ničem jiném ne­ záleželo.

Vešla do zbrusu nové kuchyně a šťastně si povzdechla. Tenhle dům považovala za další investici do společné bu­ doucnosti. Jednoho dne jí Cain poděkuje, že trvala na jeho koupi, ačkoli teď je na ni proto trochu naštvaný.

Zapnula elektrickou konvici a začala chystat čaj. Brouka­ la si pro sebe a vychutnávala zvuky a krásu nového domova.

KAPITOLA

SEDMÁ

Když se Jenny Rileyová probudila, chvíli nevěděla, kde je. Měla sucho v ústech a cítila silnou bolest za očima. Posadila se a s radostí zjistila, že je oblečená a ve svém pokoji. Vůbec si nepamatovala, jak se tam dostala. Musela se několikrát zhlu­ boka nadechnout, aby se jí přestalo dělat špatně od žaludku. Prožívala svou první kocovinu a nemohla pochopit, jak se její matka může takhle probouzet každý den.

Předchozí večer si pamatovala velice matně. Seděla na kraji postele a nejasně si vzpomínala, že se pokoušela sníst misku těstovin. Pevně zavřela oči a počkala, až se s ní míst­ nost přestane točit. Potom se konečně vydala do koupelny. Svlékla si potřísněné šaty a stoupla si pod studenou sprchu. Zůstala pod ní tak dlouho, dokud se nezačala cítit poměrně normálně. Celou dobu se jí před očima míhaly zážitky pře­ dešlého večera, které neměly hlavu ani patu.

Dveře koupelny se rachotem rozletěly a do Jennyiny leb­ ky ostře pronikl matčin hlas: „Koukám, že dáma už vstala.“

Jenny útrpně zavřela oči. Čekal ji dlouhý den.

KAPITOLA

OSMÁ

„Dost by mě překvapilo, kdyby se tu ten hajzl objevil.“

Cain Moran se Johnnyho slovům zasmál. „Mluvíš jako tvoje matka.“

Johnny se ušklíbl, protože to byla pravda. Otevřely se dve­ ře a dovnitř nakoukl jeden z jeho kluků, velký Paulie Jame­ son, a rychle řekl: „Dole je pasák Kenny a prej s tebou potře­ buje mluvit.“

Cain s Johnnym si vyměnili překvapené pohledy. Potom si vzpomněli na vzrušující uplynulou noc a na tvářích se jim rozlil úsměv.

Johnny se otočil k Pauliemu. „Pošli ho za náma, Paule.“

Cain si povzdechl. „Zrovna tohle jsem potřeboval, John­ ny. Ale asi to musí být.“

„Byl to moc pěknej páreček, co?“

„Myslíš ty holky, nebo jejich kozičky?“

Johnny se zašklebil. „Oboje.“

Do místnosti vešel pasák Kenny. Připomínal postavu Uriáše Heepa z románu David Copperfield po požití prášků na uklidnění. V obličeji se mu jasně zračil strach, a když se podíval na Caina Morana, pokusil se o úsměv. Cain dobře věděl, jak hrát tuhle hru. Tyčil se nad Kennym a pouštěl na něho hrůzu.

„Chtěl jsi se mnou mluvit?“

Kenny přikývl. „Doslech jsem se o včerejší noci a ujišťuju tě, že jsem si Douga pěkně podal. Došlo mu, že to podělal. Podle něj za to může alkohol – víš, jak to bývá.“ Rozpovídal se a pokračoval ve stejném duchu. „Řekl jsem mu, ať je opa­ trnej a nešlápne nikomu na kuří oko, ale co ti mám povídat, Caine? Je to kretén.“

Cain se zasmál. „Není zdaleka jedinej, Kenny.“

Kenny urážku pochopil, ale všichni věděli, že ji nijak ne­ oplatí. Tohle bylo pouhé diplomatické cvičení, nic víc.

Cain se posadil k psacímu stolu, zapálil si cigaretu a vy­ foukl dlouhý oblak kouře. „Problém je v  tom, Kenny, že Doug si vyhlídnul dvě slušný mladý holky. Byly opilý a měly strach, ale on na to v klidu sral. Kdybych nezasáhl, probudily by se někde v hotelu a smrděly by po zpocenejch chlapech. A to by byl jenom začátek jejich zkázy. Jestli toho zmetka ješ­ tě jednou uvidím v dosahu pěti mil od týhle ulice, přísahám, že ho zabiju. Potom skočím do auta, zajedu do Brixtonu a za­ biju tebe. Protože právě kvůli zmrdům, jako jste vy, je Soho a okolí plný poldů. Musíš svoji živnost stáhnout z ulic a začít používat hlavu. Pomalu začínaj osmdesátý léta a všechno se změnilo. Tohle je moje teritorium a ty mi tu nebudeš dělat bordel.“

Kenny ztěžka polkl. O Cainu Moranovi platilo, že nikdy nevyhrožuje naplano. Kenny si hlasitě odkašlal. Měl nervy nadranc. „Tak dobře, jestli to považuješ za nejlepší řešení.“

ČŽčřžěŽ ůňťď

Cain Moran rychle vstal a všiml si, že Kenny sebou trhl. „To si piš, že je to nejlepší řešení. A teď vypadni.“

Pasák Kenny vystřelil z místnosti a ještě na rozvrzaných schodech zaslechl smích obou mužů.

„Nesnáším pasáky, Johnny. Takhle se přiživovat na žen­ skejch! Je to verbež.“

Johnny souhlasně přikývl. Jeho matka byla prostitutka, stejně jako ta Cainova. Proto spolu také začali před lety ka­ marádit. Toho hrozného stigmatu se jen těžko zbavovalo, ale nedalo se nic dělat. Johnny si pamatoval, jak těžko se jim s ním žilo. Cain také, i když se o tom moc často nebavili. To­ hle téma obvykle nadhodili až pozdě v noci, když měli dost upito. Potom si dopodrobna povídali o vychování, kterého se jim dostalo. Hlavní však bylo, že oba své matky zbožňovali. Chápali, jak se kdysi žilo svobodným ženám, které zůstaly samy s  dětmi a trápil je velký tlak společnosti a nedostatek peněz.

Cain byl vždycky větší a na prvním stupni se tyčil nad ostatními chlapci. Johnny byl naproti tomu na svůj věk malý a měl černou pleť, což v té době moc nepomáhalo. Vytvoři­ li si však svůj zvláštní svět a jejich přátelství bylo upřímné a trvalé. Johnny měl Caina Morana moc rád a věděl, že Cain jeho také. Měli bližší vztah než většina bratrů. Johnny by pro Caina udělal cokoli.

„Těch holek mi včera bylo moc líto, ale nelhal jsem – nový zákony prostituci zkrouhnou, minimálně pokud jde o mladý holky. Chytrý štětky si pronajmou pokoj a do inze­ rátu napíšou, že jsou modelky nebo že nabízejí lekce fran­ couzštiny. Lidi jako Doug a Kenny jsou na vymření, jenom o tom ještě nevědí. Člověk musí jít s dobou. Kdyby Kenny in­ vestoval do baráku, v podstatě by provozoval legální živnost. Ve svý vlastní nemovitosti si můžeš dělat, co chceš. Tak fun­ guje zákon. Jenže ten blbec to nechápe.“

Johnny si oblékl sako. „Tak pojď, Caine, za hodinu máme být ve východním Londýně. Richie Jakobs přivede svýho ká­ moše, má pro nás úžasnou obchodní nabídku.“

Cain si povzdechl. „Tak to musíme projevit trochu ocho­ ty, ale já tomu hajzlovi nevěřím.“

Johnny se zašklebil. „Nevěří mu nikdo, jenže dokáže vy­ dělat pořádný prachy a to je to jediný, na čem lidem opravdu záleží.“

Cain souhlasně přikývl, ale zůstával ostražitý. Jakobs byl prohnaný mizera a bylo potřeba si ho pohlídat. Cain Moran věděl, že není dobré příliš se namáhat kvůli někomu jinému, obzvlášť ne kvůli člověku, jako je Jakobs. Ale souhlasil, že se s ním sejde, a tak musel alespoň vyslechnout, co mu ten chlap chce.

KAPITOLA

DEVÁTÁ

Jenny Rileyová rychle zvedla sluchátko telefonu, z  jehož zvonění ji příšerně bolela hlava. Stále pociťovala následky předešlé noci. Občas si vzpomněla na svého zachránce a ob­ ličej jí zahořel studem. Celou cestu domů jí kázal o nebezpe­ čích, jaká ve světě číhají na hezkou mladou dívku, a o pro­ blémech, do nichž by se mohla dostat, pokud nebude trochu chytřejší. Od té doby se jí celý večer neuvěřitelně jasně pro­ mítal v hlavě. Přála si jediné: navždy na něj zapomenout.

„Haló?“ Dokonce i její hlas zněl křehce.

Doufala, že jí volá Bella. Na druhém konci se však ozval místní hospodský Paddy Cartwright a křičel na ni, ať kouká přijít a odvést si mámu domů, nebo zavolá policajty. Jenny práskla sluchátkem, popadla bundu a vyběhla ze dveří.

Šeřilo se a venku bylo chladno, ale aspoň se jí vyčistila hlava. Cestou do hospody U Loupežníka na matku polohlas­ ně nadávala. Doufala, že Paddy policii nezavolal. Mámě hro­ zila vazba za rvačku, opilost, výtržnictví a krádeže v obcho­ dech. Soudce už jí měl plné zuby a tentokrát by ji ochotně poslal za mříže. Jenny však věděla, že Paddy je hodný muž­ ský – snažil se mámu chránit.

Když se přiblížila k hospodě, ztrápeně si povzdechla. Už z dálky slyšela matčino hulákání. S někým se prala. Jenny ze všech sil běžela, aby stihla urovnat situaci. Uměla to, protože to dělala, kam až jí paměť sahala.

„Co to tu sakra provádíš, mami?“

Eileen se k dceři otočila, ale nepřestávala svírat krk jakési tmavovlasé ženy. Třásla s ní jako teriér a její protivnice byla celá vyděšená.

„Pusť tu paní, mami!“

„Ani náhodou! Ukradla mi pití.“

Kolem nich se utvořil malý hlouček, který hrůzný výjev sledoval. Jenny se otočila a zařvala: „Už jste se vynadívali? Dospělý mužský koukaj, jak se opilá ženská pere, a ani jeden se jí nepokusil pomoct?“

Jeden z  mužů vykřikl: „Eileen Rileyová žádnou pomoc nepotřebuje! Rve se jako chlap!“ Všichni přítomní se roze­ smáli.

Jenny vyprostila matčiny ruce z vlasů kvílející ženy a sna­ žila se ji odtáhnout. Eileen se ale nedala. Prudce dceru odstr­ čila a znovu skočila po své protivnici. Tentokrát ji popadla za vlasy a tloukla ji do hlavy.

„Já ti ukážu, ty hnusná zlodějko!“

Jenny se zvedla z  podlahy právě ve chvíli, kdy dorazila policie. Kolem ní panoval chaos. Z  policejního auta vystu­ poval konstábl Magnus Billings, otylý muž, jemuž na břichu málem praskala uniforma. Byl velice neoblíbený nejen mezi lidmi, ale i mezi kolegy.

Jakmile Jenny zjistila, že rvačku přijel vyřešit Billings, se­

ČŽčřžěŽ ůňťď

vřelo se jí srdce. Nenáviděl její matku s intenzitou, která hra­ ničila s mánií. Nemohl zapomenout, jak na něho Eileen jed­ nou vylila kbelík chcanek. Lidé v  okolí také ne. Příhoda se stala součástí místního folklóru, jak se to v podobných přípa­ dech obvykle stává. Dokonce i kolegové od policie mu říkali Bill Pochcánek, což v něm nevyvolávalo velké nadšení.

Když Eileen popadl do kravaty, Jenny poznala, že jí půso­ bí bolest. Bez přemýšlení se matce vrhla na pomoc.

„Tak moment! Nechte toho, ubližujete jí!“

Nehezky se zasmál. „Odprejskni, holčičko. Půjde za katr.“

Druhý konstábl byl vysoký štíhlý mladík se špinavě blond vlasy a vypoulenýma modrýma očima. Pokoušel se pomoci matčině oběti, která byla ještě opilejší než Eileen, jak se uká­ zalo.

Jenny se nenechala odbýt. „Ubližujete jí! Držíte ji tak pev­ ně, že ani nemůže mluvit.“

Na Eileen Rileyové bylo zřejmé, že trpí. Billings ji svíral v nepřirozeném úhlu a muselo ji to příšerně bolet.

„Kdyby se mi tuhle čůzu povedlo umlčet, bylo by to je­ dině dobře.“ Podíval se na kolemstojící a očekával, že s ním budou souhlasit, ale ti už se nesmáli. Policajty považovali za své přirozené nepřátele, a i když Eileen byla hrozná, měli ji zvláštním způsobem rádi. Svými kousky mnohým z  nich často prozářila nudný den. Navíc pokud zrovna byla při pe­ nězích, měla otevřenou dlaň a ochotně se o svůj majetek po­ dělila, i když si ho vydělala vleže s roztaženýma nohama.

Když se do věci vložila policie, všichni se na Eileen Rile­ yovou dívali jako na oběť, ne jako na agresora. Plešatý dlou­ hán s pivním mozolem zlostně vykřikl: „Pusť ji!“

Billings zareagoval tím, že Eileen násilím táhl k policejní­

42

mu autu. „Chceš se k ní přidat, kamaráde? To ti můžu zaří­

dit!“ zařval přes rameno.

Jenny se vrhla na Billingse, který se snažil nacpat kopající

a vzdorující Eileen do auta. Skočila mu na záda a vší silou ho

od matky odtrhla. Billings pustil Eileen, otočil se a odmrštil

Jenny na zem. Když to Eileen spatřila, skočila po něm. Strhla

mu z hlavy čepici a popadla ho za vlasy. Dav přihlížejících ji

povzbuzoval, protože chtěl vidět, jak Bill Pochcánek dostává

zaslouženou odplatu. A nebyli zklamaní.

KAPITOLA

DESÁTÁ

Cain Moran dojel na schůzku ve Stratfordu. Když zapar­ koval před hospodou U Loupežníka, nemohl uvěřit svým očím. Ta krásná – a tichá – dívka, kterou potkal minulou noc, se prala s policajtem.

Johnny Mac se zasmál. „Není to ta maličká ze včerejška?“

Cain si povzdechl. „Už to tak vypadá. Přece jenom to není žádná stydlivka.“

Oba vystoupili z  auta a šli se na potyčku podívat. Cain popadl konstábla Billingse a odstrčil ho od rozparáděných žen. Na policistovi bylo znát, že se mu ulevilo. Pak mu došlo, kdo ho z toho klubka vytáhl a litoval, že na služebně vůbec zvedl telefon.

„Co to tady ksakru provádíte? Rvete se s ženskejma? Za­ padněte do tý svý policajtský káry a zmizte!“

Okounějící dav byl nadšený, protože Cain nastolil ještě vzrušenější atmosféru. Příchod místního gangstera pro ně představoval třešničku na dortu.

Oba policisté Caina poslechli a kvapně opustili místo činu.

Jenny se cítila trapně, protože jí znovu přispěchal na po­ moc muž, který ji zachránil předešlé noci. Cítila, jak jí tváře rudnou ponížením. Musí mu připadat úplně šílená. Nejdřív ji zachrání před pasákem a hned na to ji vidí rvát se na ulici.

„Ahoj, Jenny. Koukám, že máš smysl pro dramatično.“

Jenny se studem rozplakala. Eileen v tu ránu vystřízlivěla a ohromeně zírala, že její krásná dcera se zná s někým, jako je Cain Moran. A navíc si s ním tyká.

Cain jednou rukou objal Jenny kolem ramen, pokynul Johnnymu a vedl dívku ke svému autu. Johnny Mac popadl Eileen a všichni společně opustili scénu. Eileen Rileyové se zase jednou povedlo spoluobčanům zajistit nejen vzrušení, ale i důvod k drbům. Zkrátka ženská, jak má být.

KAPITOLA

JEDENÁCTÁ

Cain se rozhlédl po Jennyině domovu a sevřelo se mu srdce. Ocitl se v typickém obydlí prostitutky – všude se válely prázdné láhve od alkoholu, zbytky jídla a nevysypané popel­ níky. Neměl by se nad tím pozastavovat – vždyť sám vy rostl ve stejném prostředí. Všiml si, že svým způsobem je tam čis­ to. Správně uhodl, že je to dílo Jenny, která se snaží vnést do svého okolí alespoň trochu normálnosti. Upřímně dívku li­ toval. Jakou měla šanci s Bláznivou Eileen, jak se její matce láskyplně přezdívalo?

V  srdci se mu usídlil hluboký smutek. Sám trpěl poní­ žením, jaké mu přinášela matka – prostitutka, a už v raném dětství se naučil bít se za sebe. Jeho máma mohla dělat, co chtěla, ale pořád zůstávala jeho mámou a nikdo o ní nesměl říct nic ošklivého, i kdyby to byla pravda. Většina hodných prostitutek, jako byla jeho máma, Eileen a Johnnyho máma, se stala obětí svého vzhledu a apatie. Snadno si vydělaly a na­ víc mohly při práci pít a kouřit. Svým způsobem pracovaly s lidmi. Pomáhalo jim to platit účty a nakrmit sebe a své děti.

Johnny postavil vodu na čaj a hledal ve skříňkách čisté šálky. Vynikal v  jedné věci – i té nejbizarnější situaci doká­ zal dodat punc normálnosti. Eileen napravovala škody, které jí protivnice nadělala na obličeji, a Jenny tam jenom seděla, bledá jako křída.

Naprosto jasně jí došlo, jak se na ni a její svět asi dívají tito dva laskaví muži, kteří se k ní a k Belle zachovali tak hezky. Vůbec poprvé se na svůj život podívala očima druhých a ne­ cítila se při tom příjemně. Někdy matku nenáviděla, i když ji měla moc ráda.

Johnny hlasitě tleskl. „Čaj bude za chvilku. Dá si někdo sušenky?“

„Koukněte, co mi ten hajzl udělal! Podrápal mi celej krk a dal mi ránu, že se mi udělá monokl. Zmrd jeden tlustej!“

Cain s Johnnym se zasmáli.

„Určitě už jsi zažila větší výprask. A podívej se na to z tý lepší stránky – aspoň tě nezabásnul.“

Cain z  peněženky vytáhl dvě dvacetilibrové bankovky

a podal je Eileen. „Zajdi si do lékárny a kup si tam nějakou

mast, nebo co si dáváš na modřiny,“ řekl.

Eileen si peníze vzala. Pak se zamyšleně podívala z Caina

na Jenny a usmála se. „Viď, že mě svezeš, Johnny.“

Johnny se podíval na Caina, který takřka neznatelně při­

kývl, a odešel spolu s Eileen z bytu.

Cain nalil do dvou šálků čaj a jeden postavil před Jenny,

v jejíž bledé tváři se zračila hrůza a ponížení. Stejně jako on si

uvědomila, že její matka své jediné dítě nabídla cizímu muži.

Zatracená Eileen Rileyová! Tu by mohli nominovat na mat­

ku roku.

„Vypij to, udělá se ti líp. Dal jsem do toho plno cukru.“

ČŽčřžěŽ ůňťď

Jenny se ani nepohnula. Seděla jako socha a hleděla na své ruce. Cain byl sám na sebe naštvaný. Proč se s tímhle vů­ bec obtěžuje? Co ho na té holce přitahuje?

Velice dobře to však věděl. V  mnoha ohledech na něho zapůsobila, od smutných očí po velká plná ňadra. Nějak se mu vplížila do duše a on na ni nemohl zapomenout. Měl manželku a hezkého syna. Občas si sice odskočil k  nějaké jiné, ale žádná pro něho nic neznamenala.

Jeho city k téhle dívce se však lišily od všeho, co kdy zažil. Vůbec to nechápal. Setkal se s  ní jenom dvakrát a pokaždé mu způsobila pouze problémy.

„Už ti tohle máma někdy udělala? Že tě nechala o samotě s cizím chlapem?“

Jenny se v tu chvíli probrala k životu a pohoršeně odpo­ věděla: „Ne. Jak tě to vůbec mohlo napadnout? Nejsem jako ona. V ničem se jí nepodobám.“

„Dobře, dobře, tak se hned nerozčiluj.“ Věřil jí a nesmír­ ně se mu ulevilo, že je to hodná holka. „Zvládneš to tu?“

Pokrčila rameny a Cain si všiml, že je má velice útlá. Jak dokáží udržet ta obrovská prsa? Opravdu byla neskutečně krásná. Přikývla. Cain viděl, že se trochu uvolnila, když teď věděla, že s ní má čisté úmysly. Konečně se mu podívala do očí a jemu se sevřelo srdce v hrudi. Představovala pro něho potíže, které vůbec neměl zapotřebí.

KAPITOLA

DVANÁCTÁ

Richie Jakobs byl velice objemný, od obrovského pupku po dvojitou bradu. I ruce měl oplácané. Chodil však překva­ pivě lehkým krokem, a třebaže působil dojmem pomalu chá­ pajícího jedince, ve skutečnosti mu to velice dobře myslelo. Byl matematický génius, a kdyby ho osud požehnal jinými rodiči, šel by na univerzitu a tam svůj mozek využil k něče­ mu pořádnému.

Místo toho druhým dohazoval obchody. Zaměstnával bookmakery a všichni gangsteři využívali jeho služeb, když potřebovali spočítat procenta ze zisku. Jeho největším nedo­ statkem – a že jich měl! – byla skutečnost, že nikdy nedoká­ zal odolat podvodu, obzvlášť pokud situace nahrávala v jeho prospěch. Na Caina Morana si dával pozor. Bylo to logické, protože ho předcházela hrozivá pověst.

Měl však vedle sebe Jamieho Jonese a to mu dodávalo pocit, že je v mnohem lepší pozici. Jamie nebyl žádný blbec a dovedl se o sebe řádně postarat. Také se o něm vědělo, že umí dobře vydělat. Byl schopen držet jazyk za zuby a měl za

ČŽčřžěŽ ůňťď

ušima. Právě takové vlastnosti potřeboval k práci, jíž se spo­ lečně věnovali. Tvořili impozantní tým.

O Jamiem Jonesovi se hodně mluvilo. Před lety dostal po­ řádnou nakládačku, po níž čtyři měsíce ležel v  nemocnici. Přesto mu na památku zbyla jenom jizva na pravém spánku. Tehdy se povídalo, že se pokusil doběhnout bratry Moodyo­ vy z Canning Townu. Nikdo ale nic neprozradil, takže se jed­ nalo o čirou domněnku.

Franka Moodyho našli svázaného a ubitého s  roubíkem v ústech na nábřeží v Southendu. Jeho bratra Geralda už ni­ kdy nikdo neviděl. Byla to naprostá záhada, ale všeobecně se usuzovalo, že za vším stojí Jamie Jones, jehož pověst díky tomu vyletěla do astronomické výše.

Jamiemu zcela vyhovovalo, že nikdo nezná pravdu. Nerad moc mluvil a ani v obchodě by neprozradil svou velikost bot. Richie Jakobs byl se svou volbou partnera celkově spokojený.

Když Jamie vešel do hospody, Richie ho chvilku pozoro­ val. Působil autoritativně a slušelo mu to i s  jizvou na čele. Mluvil tiše, ale když začal, lidé mu naslouchali.

Richie ho halasně přivítal, jako by se vrátil po pěti letech z ciziny. „Propásl jsi veškerý vzrůšo! Fakt mi přijde, že Cain Moran na starý kolena začíná měknout.“ Rychle Jamiemu pověděl, co se povídá mezi lidmi.

Jamie ho pozorně vyslechl, a když Richie skončil, zamum­ lal: „Zachoval se jako gentleman.“

Poznal, že Richie takovou odpověď neočekával. Byl však chytrý a nekomentoval to. Cain Moran mu podle toho, co o něm slyšel, připadal sympatický. Měl teprve osmadvacet a ve své branži už se dostal v podstatě až na vrchol. To se nedalo přehlédnout, obzvlášť v současnosti, kdy u soudů padaly neslýchaně vysoké tresty. Jamie se s  ním moc toužil seznámit. Také doufal, že se mu podaří zbavit se tlusťocha Richieho. Neměl ho rád a nedůvěřoval mu, ale do tohoto ob­ chodu se nemohl pustit sám. Přinejmenším zpočátku do něj Richieho potřeboval zasvětit.

Richieho nijak nenadchlo, že se Jamie Caina Morana za­ stal, a tak opatrně řekl: „Na školačky mě nikdy neužilo. Prej jí je teprve šestnáct. I když je fakt, že vypadá starší.“

Jamie velmi dobře věděl, kam Richie míří, a tak jako ob­ vykle opatrně odpověděl: „Víš ty co, Richie, myslel jsem si o tobě leccos, ale nikdy jsi mi nepřipadal jako drbna.“

Jedna věc se Richiemu Jakobsovi dala připsat k  dobru – věděl, kdy má zavřít klapačku.

KAPITOLA

TŘINÁCTÁ

Sotva se Cain posadil, vycítil mezi muži napětí. Johnny čekal u baru na pití a Cain si potřásl rukou s Jamiem. K Ri­ chiemu se neobtěžoval napřáhnout dlaň. Všichni si toho všimli.

„Omlouvám se za zpoždění, pánové, ale dostal jsem se do situace jako v černobílý komedii o policajtech.“ Dělal si leg­ raci, ale věděl, že už se povídá o tom, proč se obtěžoval brá­ nit Eileen Rileyovou a její dceru. „Lidi zapomínají, že tohle je můj rajón a že nesnáším chlupatý. Hlavně toho tlustýho zmrda Billingse. Už potřeboval dostat pořádně přes držku.“

Johnny Mac se zasmál. „Ta Eileen je stejně srandovní. Vzpomínám si, jak před lety zmlátila jednoho chlapa... Jak jen se jmenoval? Takovej tlustej plešatej Řek, Caine...“

Cain se rozpomenul a také se zasmál. „Kurva, já na to úplně zapomněl. Jmenoval se Costas a míval kavárnu na High Road. Neplatil jí. Chodila s  ním, když jeho žena byla v práci. Ten pičus by ojel i plot. Byl děsně na ženský. Pořádně mu namlátila a pak všechno řekla jeho ženě.“

Richie se smál ze všech nejhlasitěji a pak neotesaně pro­ hlásil: „Kurvě se prostě nedá věřit. Žádný, která si takhle vy­ dělává, se nemá důvěřovat.“

Vůbec si neuvědomil, co říká, a Cainův a Johnnyho obli­ čej mu připomněly, s kým mluví.

Cain se napil whisky a klidně prohodil: „Krucinál, páno­ vé, máme mezi sebou nějakýho světáka! Koho by to napadlo? Mimochodem, Richie, moje máma byla šlapka a Johnnyho taky, jak jistě víš. Nedá se říct, že by se s tím zrovna tajily.“

Jamie si nedokázal pomoci a usmál se nad Richieho ne­ snázemi. Richie se ukázal ve špatném světle, což všem vyho­ vovalo. Takhle ho z obchodu snáze vyšachují, jakmile ho pře­ destřou. Jamie začínal Caina Morana tajně ctít. Krásně využil jeho nadhozu. Jamie s ním bude moc rád spolupracovat.

„Po tomhle posraným trapasu platíš druhou rundu ty, Ri­ chie.“

Richie Jakobs vyskočil ze židle a hnal se k  baru. Ostatní muži se na sebe v dokonalé souhře usmáli a dali se do práce.

KAPITOLA

ČTRNÁCTÁ

„Jede po tobě, Jen. Byla bys hloupá, kdybys toho nevyu­ žila.“

Eileen se ještě neprobrala z šoku nad událostmi toho dne. Nešlo o rvačku – takové věci patřily do jejího týdenního pro­ gramu, ale o Caina Morana, který se najednou objevil a oči­ vidně si s Jenny tykal. To ji pořádně vyvedlo z míry. Věděla, že dceřina známost s Cainem Moranem, jakkoli letmá může být, jim přinesla prestiž. Ta malá klikařka si vybrala moc hezkého a šikovného chlapa. Proč by také ne, vždyť je oprav­ du krásná! Jenny, stejně jako ona, dokázala svým vzhledem mužské pořádně pobláznit a navíc měla pěkné tělo. Eileen nechtěla, aby své dary promrhala tak jako ona.

Jenny Rileyová při matčiných slovech pocítila lehké za­ chvění v břiše. „Neblázni, mami. Byl jenom milej.“

Eileen se v žádném případě nehodlala nechat obalamutit. „Jen se nedělej! Vždyť záříš jako lampa u přechodu! Vážně, Jen, jestli chceš zamířit, miř co nejvejš. Mládí netrvá dlouho, to mi věř.“

Jenny vstala z pohovky. Po Cainovu odchodu uklidila, ale mrzelo ji, že to neudělala dřív. Byt připomínal smetiště. Teď to alespoň bylo čisté smetiště.

„Je jenom milej, mami. Laskavej.“

Pověděla Eileen o svém výletu s Bellou do Soho a s urči­ tým zadostiučiněním sledovala, jak matka nevěřícně vyvalila oči.

Eileen se nakonec zasmála a řekla: „Krucinál, Jen, vždyc­ ky jsi bývala až moc hodná, a najednou přes noc málem skončíš jako šlapka v  Soho. A to jsem si o sobě myslela, že jsem dost hrozná!“

Obě se absurditě celé věci zasmály.

Eileen pak vážně řekla: „Koukni, Jenny, ty jsi hodně svá. To jsem zjistila už před lety. Puntičkářská a milá. Kdoví, po kom to máš. Já jsem sice samá chyba, ale mám tě moc ráda, broučku. Jestli sem přijde zase čuchat, pořádně si rozmysli, než ho odkopneš. Je to dobrej úlovek. Sice je ženatej, ale to dneska vůbec nic neznamená, zlatíčko.“

Jenny se usmála a nechala matčinu radu bez odpovědi. Milovala ji, ale Eileen měla hodně proříznutou pusu. Jenny by před ní v  žádném případě nepřiznala, že přijala pozvání Caina Morana na večeři. Nechávala si to pro sebe. Poprvé v životě si vyrazí s hezkým dospělým mužem, který má ov­ šem manželku a dítě. Vysvětlil jí to a Jenny to nijak nevadilo, i když věděla, že to není správné. Poprvé v životě se zamilo­ vala.

KAPITOLA

PATNÁCTÁ

Cain vyzvedl Jenny u stanice metra Knightsbridge. Vypa­ dala opravdu nádherně a vůbec se do toho místa nehodila. Zajel s ní do malé řecké restaurace v Beauchamp Place, kam často bral své lásky. Tohle místo totiž bylo tím posledním na světě, kde by mohl potkat někoho známého.

Na jednu stranu byl bez sebe vzrušením a na druhou se styděl za své city k  někomu tak mladému a křehkému. Ne­ dokázal však odolat. Na té dívce něco bylo. Nedovedl to sice pojmenovat, ale věděl, že tuhle schůzku by si za nic na světě nenechal ujít.

Doladění smlouvy s Richiem a Jamiem přenechal Johnny­ mu Macovi a vyrazil sem s očekáváním, jaké už léta nepocítil.

Byla nádherná i v laciném oblečení a botách z trhu. Když ji zavedl do restaurace, všiml si,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.