načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Doba jedová 6 -- Špína, hygiena, imunita, alergie - Brett Finlay Marie-Claire B. Arrietaová

Elektronická kniha: Doba jedová 6 -- Špína, hygiena, imunita, alergie
Autor:

Odtrženi od přírody * Špinavý porod – dobrý porod * Antibiotický paradox * Záchranu přinášejí mikrobi Oblast výzkumu střevní mikrobioty je nová, ale překotně se rozvíjí. ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  158
+
-
Doporučená cena:  169 Kč
7%
naše sleva
5,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 295
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložil Václav Petr
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-3258-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Odtrženi od přírody * Špinavý porod – dobrý porod * Antibiotický paradox * Záchranu přinášejí mikrobi Oblast výzkumu střevní mikrobioty je nová, ale překotně se rozvíjí. Výsledky mohou být využity v medicíně a na trhu s léky mnohem rychleji, než je tomu u vývoje standardních léčivých přípravků. Autoři výstižně říkají: „Žijeme vpravdě v převratné době a jsme přesvědčeni, že se blíží nefalšovaná revoluce v medicíně. Jde o skutečně zásadní změnu v pohledu na lidský imunitní systém, ochranu proti nemocem a jejich léčbu. Proč je tato změna tak epochální? Protože nám umožní vypořádat se s mnoha zdravotními problémy tak radikálním způsobem, že se nám o tom ještě před pár lety ani nesnilo. Nejde přitom o žádné vzácné, ojedinělé choroby postihující hrstku jedinců. Jde o široce rozšířené alergie, astma, obezitu, diabetes, chronické střevní záněty, poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo autismus.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky











B. Brett Finlay, PhD
Marie-Claire Arrietaová, PhD
Doba jedová 6
Špína • hygiena • imunita • alergie





B. Brett Finlay, PhD
Marie-Claire Arrietaová, PhD
Přeložil Václav Petr
Stanislav Juhaňák – TriTon
Špína•hygiena•imunita•alergie
DOBA
jeDOvá
KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Finlay, B. Brett
[Let them eat dirt. Česky]
Doba jedová. 6, Špína, hygiena, imunita, alergie / B. Brett Finlay,
Marie-Claire Arrietaová ; přeložil Václav Petr. -- 1. vydání. - V Praze :
Stanislav Juhaňák - Triton, 2017
Přeloženo z angličtiny
ISBN 978-80-7553-372-2 (pdf)
579.61 * 578/579 * 614 * 616 * [612.33+612.36]:579 * 616-092.19 * 579-027.235 *
615.33 * 613.95 * 616-092.11
- lékařská mikrobiologie
- mikroorganismy -- zdravotní aspekty
- střevní mikroflóra
- imunitní systém
- probiotika -- zdravotní aspekty
- antibiotika -- zdravotní aspekty
- zdraví a hygiena dětí
- zdraví a nemoc
- civilizační nemoci
- populárně-naučné publikace
613 - Hygiena. Lidské zdraví [14]





B. Brett Finlay, PhD
Marie-Claire Arrietaová, PhD
Přeložil Václav Petr
Stanislav Juhaňák – TriT
on
Špína • hygiena • imunita • alergie
DOBA
je
DO






B. Brett Finlay, PhD
Marie-Claire Arrietaová, PhD
Doba jedová 6
Špína, hygiena, imunita, alergie
First published in the United States under the title: LET THEM EAT
DIRT: Saving Your Child from an Oversanitized World
Copyright © 2016 by B. Brett Finlay, PhD, and Marie-Claire Arrieta, PhD
Published by arrangement with Algonquin Books of Chapel Hill, a divi -
sion of Workman Publishing Company, Inc., New York
Translation © Václav Petr, 2017
© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2017
Cover © Renata Brtnická, 2017
Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON,
Vykáňská 5, 100 00 Praha 10
www.tridistri.cz
ISBN 978-80-7553-372-2 (pdf)
Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani
jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele.





Věnováno našim dětem
Jessice, Liamovi, Marisol a Emilianovi,
které nás inspirovaly ke zveřejnění objevu,
že děti potřebují k životu víc špíny.





Poznámka autorů
V zájmu ochrany soukromí jsme v rámci případových studií
zmiňovaných v této knize některá jména pozměnili. Navíc mu -
síme čtenáře upozornit, že koncepce prezentované v této knize
jsou založené na publikované vědecké literatuře; nejsme lékaři,
a tudíž je nezbytné, abyste se při rozhodování o konkrétní
dietě nebo léčbě vlastní nebo svých dětí obraceli na lékaře s licencí
k provozování lékařské praxe.





9
OBSAH
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
ČÁST PRVNÍ
Jsme spíše mikrobiální společenstva než lidé . . . . . . . . . 19
1. Děti jsou magnety na mikroby . . . . . . . . . . . . . . . 20
Mikrobi? Všechny je zničte! . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Odplata mikrobů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
Děti zůstanou dětmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Záchranu přinášejí mikrobi . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Bubble boy – chlapec z bubliny . . . . . . . . . . . . . . . 32
2. Nově objevený orgán – lidský mikrobiom . . . . . . . . 33
Neviditelný život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
Snaha vyhnout se nákaze za každou cenu . . . . . . . . . 34
Mikrobi – partneři v evoluci . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
My jsme mikrobi! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Vzdělávací program
pro buňky imunitního systému . . . . . . . . . . . . . . . 41
Svoje mikroby musíme krmit, aby oni mohli krmit nás . . 43
Dieta jeskynních lidí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
ČÁST DRUHÁ
Výchova dětí a jejich mikrobů . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
3. Těhotenství: Jíst za dva? Zkuste jíst za biliony . . . . . . 48
Těhotenská mikrobiota –
další důvod stravovat se správně . . . . . . . . . . . . . . 48
Vaginální mikrobiota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
Stres, dítě a mikrobi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
Infekce a antibiotika: můžeme se jim vyhnout? . . . . . . 54
Antibiotika je třeba užívat s rozmyslem . . . . . . . . . . . 57





10
 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 
Jak odvrátit nebezpečí infekce streptokokem skupiny B . . 59
Mohou nás bakterie ovlivňovat před narozením? . . . . . 60
Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
Máte sžíravou chuť na lžičku hlíny? . . . . . . . . . . . . . 63
4. Porod – vítejte ve světě mikrobů! . . . . . . . . . . . . . 64
Dokonalý plán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64
Epidemie císařských řezů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
Špinavý porod – dobrý porod . . . . . . . . . . . . . . . . 71
Seeding – „osídlení“: naděje pro budoucnost . . . . . . . 73
Podávání antibiotik během porodu . . . . . . . . . . . . . 75
Předčasně narozené děti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Brazilské ženy milují císařské řezy . . . . . . . . . . . . . 81
5. Mateřské mléko – tekuté zlato . . . . . . . . . . . . . . . 82
Zrozeni příliš mladí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
Jak maminky kojí biliony . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
Kojení: snadno se řekne, ale tak snadné to není . . . . . . 88
Když mateřské mléko není k dispozici . . . . . . . . . . . 90
Kojení po císařském řezu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . . 95
Nejlepší rady pro kojící maminky . . . . . . . . . . . . . . 97
6. Pevná strava – více potravy pro mikroby . . . . . . . . . 98
Nová strava znamená nové mikroby,
kteří ji konzumují . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98
Blahodárný účinek biodiverzity . . . . . . . . . . . . . . . 99
Kdy, co a kolik? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
Nebezpečné potraviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . . 109
První pevná strava ve světě . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
7. Antibiotika – kobercové bombardování mikrobioty . . 112
Antibiotický paradox . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
Zázračný lék 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113





11
 Obsah 
Odpor je marný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
„Mami, bolí mě v uších!“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118
Zázračný lék není tak zázračný . . . . . . . . . . . . . . . 120
Probiotika s antibiotiky – protimluv? . . . . . . . . . . . 124
Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 125
Amoxicilin s banánovou příchutí . . . . . . . . . . . . . 126
8. Mazlíčci – nejlepší přátelé mikrobů . . . . . . . . . . . 128
Láska na první olíznutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128
Z divočiny přímo na pohovky . . . . . . . . . . . . . . . 129
Blahodárné působení psích slin . . . . . . . . . . . . . . 132
Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 135
Léčí čivava astma? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136
9. Životní styl – poruchy v důsledku nedostatku mikrobů 137
Odtrženi od přírody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137
Přemrštěná čistotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
Čistotnost: jedenáct otázek a odpovědí . . . . . . . . . . 141
ČÁST TŘETÍ
Vedlejší škody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155
10. Obezita: svět přibývá na váze . . . . . . . . . . . . . . . 156
Tělesná váha a mikrobiom . . . . . . . . . . . . . . . . . 156
Tlusté myši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158
O myších a lidech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159
Strava pro mikrobiotu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161
Antibiotika a dětská tělesná hmotnost . . . . . . . . . . 162
Podvýživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164
Mentální anorexie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166
Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 167
Životní styl 5210 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169
11. Diabetes mellitus: mikrobi mají zálusk na sladké . . . 170
Choroba na vzestupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170
Těhotenská cukrovka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171





12
 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 
Odběry z prstu a inzulinové pumpy . . . . . . . . . . . . 172
Západní strava: příliš sladký život . . . . . . . . . . . . . 175
Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 177
Metformin léčí střevní mikroby . . . . . . . . . . . . . . 178
12. Střevní onemocnění: oheň ve střevech! . . . . . . . . . 179
Pozor na škvíry v mezibuněčných spojích
střevní stěny! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179
Hlasitý pláč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181
Lepek jako potrava: mikrobi a celiakie . . . . . . . . . . . 185
Syndrom dráždivého střeva . . . . . . . . . . . . . . . . 188
Zánětlivá střevní onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . 190
Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 193
Jak optimalizovat transplantaci stolice . . . . . . . . . . 194
13. Astma a alergie: mikrobi nám umožňují volně dýchat . . 196
Úděl zvaný astma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196
Pátrání po pachateli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198
Ze střev do plic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202
I alergie a ekzémy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205
Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 208
Alergenní potraviny: vyhnout se jim, nebo vzdorovat? . . 209
14. Střevo mi napovědělo: mikrobiota a mozek . . . . . . . 210
Myšlení zdola nahoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210
K tomu mě přinutili mikrobi! . . . . . . . . . . . . . . . 212
Mikrobi a nálada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215
Stres, deprese a úzkostné poruchy . . . . . . . . . . . . 217
Poruchy autistického spektra . . . . . . . . . . . . . . . 219
Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou . . . . . . . 225
Cesta ke zdravějšímu mozku . . . . . . . . . . . . . . . . 226
Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 227
Potrava pro mozek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229





13
 Obsah 
15. Vakcíny fungují! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231
Nepříliš kouzelné království . . . . . . . . . . . . . . . . 231
Rodičovská noční můra: jak se zachovat? . . . . . . . . . 233
Vakcíny a mikrobiota: existuje spojitost? . . . . . . . . 237
Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 240
Mýtus, který trval až příliš dlouho . . . . . . . . . . . . . 241
16. Bakterie jako lék . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244
Budoucnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244
Poznáváme lidský mikrobiom . . . . . . . . . . . . . . . 246
Analýza vašeho mikrobiomu . . . . . . . . . . . . . . . . 249
Víc než geny – mikrobiální metabolity . . . . . . . . . . 250
Probiotika druhé generace . . . . . . . . . . . . . . . . . 251
Prebiotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253
Návrat do budoucnosti – transplantace stolice . . . . . . 254
Metoda RePOOPulating . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256
Čas věštění z křišťálové koule . . . . . . . . . . . . . . . 257
Personalizovaný jídelníček . . . . . . . . . . . . . . . . . 259
Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 260
Stolice versus klostridiová kolitida . . . . . . . . . . . . . 262
Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263
O autorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266
Vybraná literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267
Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277





15
PŘEDMLUVA
Všichni chceme pro svoje děti to nejlepší. Potíž je v tom, že není
k dispozici dokonalá příručka s návodem k jejich výchově a že
koneckonců ani žádný správný způsob výchovy neexistuje. Čte -
me tedy knížky a články, mluvíme s přáteli a pokoušíme se
vzpomenout (nebo zapomenout!), jak rodiče vychovávali nás. My oba
(autoři této knihy) máme děti a svou roli plníme jako každý
rodič, lopotně a zmateně. Zároveň jsme vědci, kteří se již řadu let
zabývají mikroby, a tak nutně zvažujeme otázku, jak
všudypřítomní mikrobi ovlivňují vývoj našich dětí. Zpočátku jsme
studovali mikroorganismy, jež způsobují nemoci, a měli jsme strach
jako každý jiný rodič. Teprve v poměrně nedávné době jsme si
začali všímat všech ostatních mikrobů, kteří žijí v nás a na nás
– naší „mikroflóry“ či přesněji mikrobioty. A protože jsme ve
studiu lidské mikrobioty pokračovali, stále víc jsme si uvědomovali,
že nejdůležitější okamžik vystavení se působení mikrobů u
člověka nastává v dětství. V důsledku moderního životního stylu je
ovšem v současné době dětství mnohem čistější, než bývalo v
dosavadních lidských dějinách, a tato skutečnost si vybírá velkou
daň jak od mikrobioty, tak od našeho celoživotního zdravotního
stavu.
Tato kniha se zrodila na základě pochopení, že stud ie v naší
laboratoři – a v laboratořích několika dalších badatelů –
prokazují, že mikrobi doopravdy ovlivňují zdraví dítěte. Nejvíce nás
ohromilo, v jak útlém věku je jejich vliv rozhodující – v prvních
stech dnech života dítěte. To, že mikrobi působí na dobrý
zdravotní stav dítěte, jsme věděli i dřív, ale netušili jsme, jak záhy už
působí.
O nutnosti napsat knihu nás přesvědčilo ještě několik dalších
souběžných faktorů. Claire má malé děti a všichni mladí rodiče,





16
 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 
s nimiž se přátelí, se nesmírně zajímali o mikroby a jejich mož -
ný vliv na děti. Kdykoli jsme si o své práci povídali s jinými
rodiči, byli jsme neúnavně zasypáváni dotazy: Musíme jim láhve po­
každé sterilizovat? Jaký druh mýdla bychom měli používat? Uvědomili
jsme si, že otázek týkajících se mikrobů je spousta... a stejně tak
o nich existuje bezpočet mylných informací.
Brett se oženil s pediatričkou Jane. Specializovala se na
infekční onemocnění a neustále narážela na objevné články o tom, jak
mikrobi působí na děti. Zjistili jsme, že jde o významnou, novou
odbornou disciplínu, která nedisponuje žádným uceleným
pojednáním, jež by případní zájemci z řad rodičů mohli použít jako
informační zdroj – o tom, že vědecké články jsou obvykle
suchopárné a lakonické, prošpikované odborným žargonem a upřímně
řečeno strašně nudné, ani nemluvě. Tato nová oblast výzkumu
má navíc hodně co nabídnout lidem, kteří vychovávají děti a
nemají možnost získat patřičné informace z nezáživných vědeckých
publikací a studií, jejichž výsledky se v tisku často chybně
vykládají. Někteří z nejlepších světových vědců se dobrali množství
závažných zjištění, neobyčejně užitečných pro každodenní
rozhodování o tom, jak vychovávat děti, a tak jsme se rozhodli všechny
nové informace soustředit do jediné knihy, jež by byla přístupná
rodičům v běžném životě.
V úvodu nastíníme pár obecných informací o mikrobech a pak
se zaměříme na otázku, co se v souvislosti s mikrobiotou děje
s tělem těhotné matky a jak to jednou provždy ovlivní její dítě.
Pak rozebereme samotný porod, kojení, pevnou stravu a první
roky života dítěte z hlediska jeho mikrobioty. Ve středním oddíle
knihy si rozebereme otázky životního stylu (Mám si opatřit domá­
cího mazlíčka? Co mám udělat s dudlíkem, který upadl na zem?) a
užívání antibiotik. V závěrečné části přejdeme ke konkrétním, velice
rozšířeným chorobám a k mikrobům, kteří se na vzniku těchto
onemocnění podílejí. Tyto choroby zahrnují obezitu, astma,
diabetes mellitus, zánětlivá střevní onemocnění, behav iorální
a duševní poruchy, jako je autismus, a celou řadu dalších nemo-





17
 Předmluva 
cí, u nichž jsme třeba před pouhými pěti lety ani netušili, že by
v nich mikrobi mohli hrát nějakou roli. Pokud bude mít čtenář
pocit, že se jej ta která kapitola zrovna netýká, může ji
samozřejmě přeskočit, avšak předem upozorňujeme, že každá je nabitá
informacemi, jež umožňují porozumět důležitým pochodům
ovlivňujícím zdravotní stav. Doporučujeme zejména zajímavé
pasáže o spojitosti mezi střevy a mozkem (14. kapitola), v nichž
naznačujeme mechanismus, jímž mikrobi mohou ovlivňovat
lidský mozek a vznik duševních poruch. Knihu uzavíráme kapitolou
o vakcínách a otázkami, jaký vývoj očekáváme v oblasti terapií
a lékařských zákroků v nejbližších letech. Každá kapitola
končí několika doporučeními, co dělat a čeho se vyvarovat – nejde
o komplexní vyčerpávající lékařské rady, pouze o návrhy, co na
základě současných vědeckých znalostí dělat (či nedělat).
Mikrobi mají pro životy našich dětí obrovský význam – v tom
jsme sepsáním této knihy utvrdili sami sebe a doufáme, že se
nám o tom podaří přesvědčit i čtenáře. Zásadní důležitost těchto
mikroorganismů pro zdravý vývin dětí ohromila i nás, a to jsme
vědci, kteří se bezprostředně v tomto oboru pohybují. Mnohá
ze zde uvedených zjištění – a zjištění, k nimž badatelé dospějí
v příštích letech – bezpochyby přístup rodičů k výchově dětí
výrazně ovlivní.
B. Brett Finlay a Marie­Claire Arrietaová





ČÁST PRVNÍ
Jsme spíše
mikrobiální společenstva než lidé





20
1.
Děti jsou magnety na mikroby
Mikrobi? Všechny je zničte!
Mikrobi jsou nejmenší životní formy na Zemi. Řadíme mezi ně
bakterie, viry, prvoky a další typy organismů, které jsou pozoro -
vatelné pouze pod mikroskopem. Mikrobi jsou zároveň
nejstaršími a nejúspěšnějšími životními formami na naší planetě, jež se
tu vyvíjely dlouho před rostlinami a živočichy (rostliny a
živočichové se vlastně vyvinuli z bakterií). I když jsou mikrobi pouhým
okem neviditelní, v životě na Zemi plní ústřední funkci. Na Zemi
žije udivujících 5 × 10
30
(to znamená, že po pětce následuje
třicet nul!) bakterií (pro srovnání: ve vesmíru je jen 7 × 10
21
hvězd).
Mikrobi váží víc než všechny rostliny a živočichové na celé
planetě dohromady a jsou schopní žít v nejdrsnějších a
nejnehostinnějších prostředích, od „suchých údolí“ Antarktidy až po vroucí
hydrotermální průduchy na oceánském dně; daří se jim dokonce
i v radioaktivním odpadu. Každá životní forma na Zemi je
obalena mikroby, s nimiž vytváří komplexní a obvykle harmonické
vztahy, a činí tak z mysofobie, chorobného strachu z
choroboplodných zárodků, nejmarnější a nejneplodnější fobie vůbec.
Pokud nežijete ve sterilní bublině postrádající jakýkoli kontakt
s vnějším světem (což lze jen v časově omezené míře – viz text
„Bubble boy“ v závěru první kapitoly), mikrobiálnímu životu
uniknout nelze – žijeme ve světě povlečeném mikroby. Na
každou jedinou lidskou buňku v našem těle připadá deset bakterií
(bakteriálních buněk), jež nás obývají; na každý gen z našich
buněk připadá jedno sto padesát genů bakteriálních, což vyvolává
otázku: obývají bakterie doopravdy nás, nebo je tomu naopak?
Plod žije v matčině lůně ve víceméně sterilním prostředí, ale
při porodu dítě obdrží velkou nálož mikrobů především od
vlastní matky – vskutku drahocenný dar k nultému narozeninovému





21
 Děti jsou magnety na mikroby 
dni! Během několika vteřin se novorozenec pokryje mikroby,
které získá z povrchu prvních předmětů, jichž se dotkne. Děti
přicházející na svět vaginálním porodem se dostávají do styku s
vaginálními a fekálními mikroby, zatímco děti rodící se císařským
řezem spíše získávají mikroby z matčiny pokožky. Velmi
odlišným mikrobiálním společenstvům jsou také vystaveny děti rodící
se doma oproti těm, jež se rodí v nemocnici. Odlišná mikrobiální
společenstva mají samozřejmě i různé domácnosti (a různé
nemocnice).
Proč na tom všem záleží? Vždyť až donedávna stěží někdo
pomyslel, že by to mohlo být důležité. Pokud jsme uvažovali o
mikrobech – a v souvislosti s dětmi zejména – považovali jsme je za
potenciální riziko a snažili jsme se jim z nikterak překvapivých
důvodů pokud možno vyhnout. Během uplynulého století jsme
se těšili z výdobytků lékařského pokroku, jejichž zásluhou byla
omezena míra infekčních onemocnění, jimiž v životě trpíme.
Mezi tyto výdobytky medicíny patří antibiotika, antivirotika,
vakcinace, chlorovaná voda, pasterizace, sterilizace, potraviny bez
patogenů, a dokonce i ono staré dobré omývání rukou. Poslední
století probíhalo ve znamení snahy zbavit se mikrobů pod
heslem „mrtvý mikrob – dobrý mikrob“.
Tato strategie nám pozoruhodně prospěla; v rozvinutých
zemích je úmrtí na mikrobiální infekci nesmírně vzácným jevem,
zatímco před pouhými sto lety ve světě zemřelo v rozpětí dvou
let pětasedmdesát milionů lidí na tzv. španělskou chřipku v
důsledku nakažení chřipkovým virem H
1
N
1
. V potírání infekčních
onemocnění jsme dosáhli takových úspěchů, že když se v zásilce
hovězího masa najde nebezpečný kmen bakterie Escherichia coli
(E. coli) nebo ve špenátu bakterie Listeria monocytogenes, vede to
k masivnímu odvolávání zodpovědných osob a zákazům vývozu,
provázeným mediální hysterií. Mikrobi nás děsí, a to po právu,
neboť někteří z nich jsou opravdu nebezpeční. Kromě hrstky
výjimek, jež jsou pod kontrolou, jako jsou bakterie mléčného
kvašení v jogurtu či kvasinky v pivě, máme tendenci si myslet, že





22
 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 
přítomnost mikrobů je z hlediska užitku pro člověka nežádoucí.
Slovíčko „antimikrobiální“ se stalo součástí názvu prodávaného
zboží, například mýdel, pleťových vod, čisticích prostředků, po -
travinových konzervantů, umělých hmot, a dokonce textilních
látek. Je známo přibližně sto druhů mikrobů, jež bývají skutečnou
příčinou onemocnění člověka. Převážná většina z tisícovek
druhů, které nás obývají, nám však žádné potíže nepůsobí. Zdá se
naopak, že je pro nás velice prospěšná.
Na první pohled je zřejmé, že se nám válka proti mikrobům
spolu s ostatními přednostmi lékařského pokroku vyplatila.
V roce 1915 se lidé ve Spojených státech amerických dožívali
průměrně dvaapadesáti let, tedy zhruba o třicet let méně než v
současnosti. Ať už na to budeme pohlížet s vděčností, či s hrůzou,
na naší planetě je téměř čtyřikrát více lidí než před sto lety, což
svědčí o neuvěřitelném zrychlení populačního růstu v poslední
době. Pokud se vyjádříme evolucionistickým žargonem, vyhráli
jsme jackpot. Zbývá otázka: za jakou cenu?
Odplata mikrobů
Výskyt infekčních onemocnění se s objevením antibiotik, vakcín
a sterilizačních technik zásadně snížil. Zároveň se však v
rozvinutých zemích lavinovitě rozšířila chronická neinfekční
onemocnění a poruchy. Ve zprávách o tom slyšíme denně, protože tyto
potíže, v jejichž rozvoji hrají důležitou roli změny v imunitním
systému, jsou v průmyslově vyspělých zemích naprosto běžné.
Zahrnují diabetes, a lergie, astma, zánětlivá střevní
onemocnění, autoimunitní onemocnění, autismus, některé typy rakoviny,
a dokonce obezitu. Četnost výskytu některých těchto poruch se
zdvojnásobuje každých deset let, navíc se začínají objevovat ve
stále mladším věku, často již v dětství. Představují novou
epidemii, jakousi moderní formu dýmějového moru. (V rozvojových
zemích, kde jsou dosud hlavním problémem infekční choroby
a kojenecká úmrtnost, se tato onemocnění naopak drží na pod-





23
 Děti jsou magnety na mikroby 
statně nižší úrovni.) Většina z nás zná někoho, kdo trpí alespoň
jednou z těchto chronických nemocí, a tak v důsledku vysoké
prevalence badatelé zaměřují pozornost na zjišťování faktorů,
jež jsou za vznik těchto potíží zodpovědné. Dnes víme, že i když
jsou všechny tyto choroby částečně zapříčiněny genetickou
výbavou jedince, jejich rozšíření nelze vysvětlit výhradně genetickými
faktory. Lidské geny se prostě během pouhých dvou generací
tolik změnit nemohly – životní prostředí však rozhodně ano.
Před pětadvaceti lety vzbudil značnou pozornost krátký
odborný článek londýnského epidemiologa dr. Davida Strachana,
v němž autor prohlašoval, že nedostatečná expozice bakteriím
a par azitům, zvlášť během dětství, může být příčinou rychlého
nárůstu případů alergie, neboť zabraňuje náležitému vývoji
imunitního systému. Tato koncepce později vstoupila do dějin jako
„hygienická hypotéza“ a stále větší počet studií se začal zabývat
otázkou, zda by tato hypotéza nemohla vysvětlit rozvoj alergií
a mnoha dalších onemocnění. V následujících kapitolách
ukážeme, že již máme k dispozici značné množství velmi seriózních
dokladů o tom, že Strachanovo podezření je obecně zcela
oprávněné. Méně jasné zůstává, jaké konkrétní faktory stojí za touto
nedostatečnou expozicí infekčním činitelům. Doktor Strachan,
který se věnoval studiu alergií, dospěl k závěru, že k omezení
kontaktu s mikroby přispívá „snižující se velikost rodin,
zlepšování pohodlí v domácnostech a vyšší nároky na osobní
čistotu“. Může mít samozřejmě pravdu, ale existuje množství dalších
změn v moderním způsobu života, jež nám brání dostat se do
kontaktu s mikroby ještě víc.
Jednou z nich je užívání, nadužívání a zneužívání antibiotik –
chemikálií, jež jsou upravené k paušální likvidaci bakteriálních
mikrobů. Objev antibiotik rozhodně patří k nejdůležitějším mezní­
kům 20. století a v dějinách moderního lékařství je nejspíš
mezníkem nejzávažnějším. Pokud děti v době před nástupem
antibiotik onemocněly bakteriální meningitidou, 90 % z nich zemřelo;
v současnosti se při včasném podchycení většinou plně zotaví.





24
 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 
Před objevem antibiotik se prostá ušní infekce rozšířila do moz -
ku a způsobila jeho rozsáhlé poškození, či dokonce smrt;
většina moderních chirurgických zákroků byla tehdy neproveditelná,
ba přímo nemyslitelná. Antibiotika se nicméně začala užívat až
příliš běžně. Jen v letech 2000–2010 byl celosvětově zaznamenán
šestatřicetiprocentní nárůst využití antibiotik, který patrně
souvisel s hospodářským růstem v zemích, jako jsou Rusko, Brazílie,
Indie a Čína. Jednou z problematických okolností na těchto
číslech je, že využívání antibiotik dosahuje vrcholu během období
infekcí chřipkovými viry, a to navzdory skutečnosti, že
antibiotika na virová onemocnění neúčinkují (jsou určena k zabíjení
bakterií, ne virů).
Antibiotika se navíc široce využívají jako prostředky na
podporu růstu v zemědělství. Pokud se hovězímu dobytku, prasatům
a jiným hospodářským zvířatům podávají nízké dávky antibiot ik,
zvířata výrazně přibírají na váze a zajišťují tak zvýšenou výrobu
masa při zachování počtu chovaných kusů. Tato praxe je v
Evropě zakázaná, ale v Severní Americe je dosud legální. Zdá se, že
nadužíváním antibiotik u lidí a zejména u dětí se bezděčně
napodobuje fenomén vyskytující se u hospodářských zvířat: přibývání
na váze. Nedávná studie, jíž se ve Spojených státech amerických
zúčastnilo 65 tisíc dětí, ukázala, že přes 70 % dětí dostalo
první antibiotika do dvou let věku a že v prvních pěti letech života
tyto děti podstoupily léčbu antibiotiky průměrně jedenáctkrát.
Zarážející je, že dětem, jež v prvních dvou letech života
absolvovaly léčbu antibiotiky nejméně čtyřikrát, hrozí o 10 % vyšší
riziko vzniku obezity. V samostatné studii zjistili epidemiologové
z amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC),
že v těch státech americké federace, které vykazují vyšší užívání
antibiotik, je také vyšší výskyt obezity.
Zmíněné studie sice nedokazují, že jsou antibiotika
bezprostřední příčinou obezity, ale logická souvislost zjištěných
skutečností a pozorování týkajících se hospodářských zvířat
přiměla vědce zaměřit se na tuto otázku zevrubněji. A vědci vskutku





25
 Děti jsou magnety na mikroby 
došli k překvapivým zjištěním. Prostým přenosem střevních
bakterií z obézních myší do myší sterilních (zbavených
„mikrobiálních zárodků“ – tzv. GF myší) se i ze sterilních myší stanou myši
obézní! Dříve jsme se mohli doslechnout, že příčinou obezity je
celá řada faktorů: dědičnost, příliš tučná strava, strava s vysokým
obsahem sacharidů (dříve označovaných jako „uhlovodany“),
nedostatek pohybu atd. Ale bakterie? Vážně? Skepse se
projevila dokonce i u největších nadšenců z oboru mikrobiologie, tedy
u lidí, kteří považují bakterie za středobod světa. Experimenty
však byly zopakovány několika odlišnými způsoby a závěry jsou
velice přesvědčivé: přítomnost či nepřítomnost některých
bakterií na počátku života opravdu může rozhodnout o vaší váze,
až vyrostete. Ještě znepokojivější výsledky přinesl další výzkum,
který ukazuje, že změny bakteriálních společenstev, jež
obývají naše těla, neovlivňují jen přibývání na váze a obezitu, ale mají
„prsty“ i v mnoha dalších chronických onemocněních, u nichž
bychom dříve ani ve snu neočekávali, že by mohla mít spojitost
s mikroby.
Jako příklad si můžeme uvést astma a alergie. Všichni jsme
svědky rychlého nárůstu počtu dětí, jež těmito dvěma
příbuznými typy onemocnění trpí. Pro minulou generaci bylo nezvyklé
setkat se ve škole s dítětem používajícím inhalátor. V současné
době trpí astmatem 13 % kanadských dětí, 10 % amerických dětí
a 21 % australských dětí. Alergie na arašídy? Takové
onemocnění bývalo neskutečně vzácné, ale dnes je natolik běžné a natolik
vážné, že se arašídy ve školách a letadlech zakazují. Stejně jako
v případě výzkumu obezity i zde je zcela zřejmé, že se léčba
antibiotiky v dětství pojí se zvýšeným rizikem rozvoje astmatu
a alergií.
V naší laboratoři na Univerzitě Britské Kolumbie jsme se
o tyto otázky začali zajímat a rozhodli jsme se provést
jednoduchý experi ment. Bylo již jasné, že když byla podávána
antibiotika malým myškám, vyvolávalo to u nich – podobně jako u lidí
– náchylnost k astmatu, ale další pozorování, jichž jsme se stali





26
 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 
svědky, nás dočista ohromila. Pokud byla podána naprosto shod -
ná antibiotika myším mláďatům již odstaveným, o něž se už
matky nestaraly, žádná náchylnost k astmatickým potížím se u nich
neprojevila. Zdálo se, že na počátku života existuje jakési okno
v čase, během něhož antibiotika rozvoj astmatického
onemocnění ovlivňují. Pokud se námi zvolené antibiotikum, jímž byl
vankomycin, podává orálně, zabíjí jen střevní bakterie a nevstřebává
se do krve, plic a jiných orgánů. Toto zjištění však naznačovalo,
že změna vyvolaná antibiotikem ve společenstvu střevních
bakterií zavinila zhoršení astmatických potíží, tedy zhoršení
onemocnění plic! Po našem experimentu, doplněném o zjištění
několika dalších různých laboratoří, jsme dospěli k jednotnému
závěru: modifikace mikrobiálních společenstev, která nás obývají
na počátku života, může výrazně ovlivnit a poškodit zdravotní
stav v pozdějším věku. Zjištění důležitosti tohoto raného
období života, kdy jsme neobyčejně zranitelní, naznačuje, že naším
prvořadým úkolem je nyní identifikovat environmentální faktory
narušující mikrobiální společenstva, jež nás v období raného
dětství obývají.
Jeden z těchto faktorů byl zjištěn na základě porovnání dětí
vychovávaných na venkovských farmách s dětmi vychovávanými
ve městech. Výsledky několika studií ukazují, že pobyt ve
venkovském prostředí činí děti méně náchylnými k rozvoji
astmatu, a to dokonce i děti z rodin, v jejichž anamnéze se astma již
vyskytovalo. Vědci nyní začínají chápat, proč tomu tak je. Děti
vyrůstající na farmě se dostávají do kontaktu s více zvířaty,
tráví více času venku a jsou podstatně více vystavené hlíně a špíně
(a výkalům!), což všechno představuje faktory stimulující
imunitní systém. Kritické období, kdy lze trénovat a rozvíjet imunitní
systém, spadá do prvních let života. Zdá se, že se astma,
charakteristické nevhodně hyperaktivním imunitním systémem, rozvine
spíše u dítěte, které je vystavené látkám stimulujícím imunitní
systém jen v omezené míře. Bez těchto stimulantů imunitní
systém postrádá četné nástroje pro svůj náležitý vývoj. Pokud svým





27
 Děti jsou magnety na mikroby 
dětem vyčistíme životní prostředí, zabráníme jejich imunitnímu
systému dozrávat tím způsobem, jakým mohl dozrávat po
miliony let – v součinnosti s množstvím mikrobů. Naši předkové byli
ve svém životním prostředí vystaveni masivnímu vlivu mikrobů,
přítomných v potravě, vodě, výkalech a mnoha dalších zdrojích.
Srovnejte to s naším současným způsobem života, s masem
naaranžovaným na tácku z pěnového polystyrenu a zabaleným do
plastového obalu nebo s vodou ošetřenou a upravenou tak, že je
zbavena téměř všech mikroorganismů!
Děti zůstanou dětmi
Přítelkyně Julia se přestěhovala na malou farmu s výběhem pro
prasata a drůbež v době, kdy její první dítě ještě nenastoupilo do
školy. Z vlastní zkušenosti mohla posoudit, jak odlišně vyrůstá
dítě ve městě a na farmě. Vždycky měla ráda pobyt na čerstvém
vzduchu, a tak i když žila ve městě, dovolovala Jeddovi, svému
nejstaršímu dítěti, aby si hodně hrál venku. Chodila s ním do
parku a na hřiště, ani trochu jí nevadilo, když se Jedd ušpinil na
pískovištích a v blátivých loužích – dokonce mu tolerovala strkat
si do pusy různé předměty (bezpečné velikosti), například
velké kameny nebo listy. Byla přesvědčená, že záliba pobývat pod
širým nebem rodině usnadnila přechod k venkovskému životu,
v čemž se v mnoha ohledech nemýlila. Nic ji však nepřipravilo
na to, co všechno její děti budou na farmě dělat. Když se jí
narodilo druhé dítě, každé ráno si je připoutala na záda a vydala se
s ním do kurníku sbírat vejce. Jedd se zpočátku zvířat ostýchal,
ale záhy začal kuřata pronásledovat, pokoušel se na nich
jezdit, ochutnával jejich krmivo, dotýkal se čerstvě snesených
vajec. Julia jej dokonce párkrát přistihla, jak něco sebral ze země
a žvýkal to. Každý, kdo už někdy vstoupil do kurníku, ví, čím je
tam pokrytá podlaha, a tak se matka mohla spolehnout, že Jedd
nejméně párkrát okusil kuřecí trus. V první chvíli to Julii
samozřejmě vyděsilo, jenže je těžké dohlížet, aby se pětiletý chlapec





28
 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 
ne umazal, když máte spoustu práce a musíte se starat o druhé
dítě. Když Julia zjistila, že Jedd po nejnovějších „ochutnávkách“
na farmě neonemocněl, trochu se uklidnila. Nyní je Jeddovi osm
let a sběr vajec má každé ráno na starosti sám. Čerstvě snesená
vejce jsou často špinavá a Jedd nenosí rukavice. Po práci si sice
umyje ruce, je však jisté, že část materiálu z kurníku tak či onak
v jeho puse končí.
Juliin druhý syn Jacob se narodil přímo na farmě a byl na ní
vychováván. Stejně jako jeho velký bratříček ani on si s
ušpiněním nedělal žádné starosti. Julia jednou chlapce přistihla po
kolena zabořeného v jímce na prasečí kejdu. Ve věku čtrnácti
měsíců spolkl plnou hrst čerstvého kuřecího trusu, matka mu v tom
nestačila zabránit. Její původní obavy, že z toho synové musejí
onemocnět, se však postupně rozptýlily – zůstali zdraví.
Dnes, se třetím dítětem na zádech, už Julia ani nemrkne, když
si všimne, že se oba starší kluci umazali. Koneckonců, na farmě
se to stává všem dětem. Každý den se vracejí domů s nánosem
hlíny, výkalů a peří a kdoví čeho všeho ještě na kůži a oblečení.
Mají nejlepší vůli dbát, aby nosili vysokou obuv výhradně
venku, těžko se však mohou vyhnout tomu, že se někdy ve
špinavých botách projdou po koberci v obýváku. Julia dohlíží, aby si
před jídlem myli ruce, a jen vzácně vynechají každodenní koupel
(a barva vody po vykoupání je trvalou připomínkou, proč jsou
koupele v jejich domě povinné).
I když si děti v městském prostředí hodně hrají venku, jen
zřídka se zašpiní tak, že by to bylo srovnatelné s běžnou
každodenní zkušeností Juliiných dětí. Z tohoto pohledu se dítě z farmy
(a jeho mikrobi) od městského dítěte značně liší. V žádném
případě nechceme nikomu doporučovat, aby svoje děti nabádal hrát
si se zvířecím trusem. Mohly by z toho onemocnět. Obecně však
platí, že farma zajišťuje životní prostředí bohaté na mikroby, jež
se ukazuje být prospěšné pro rozvoj imunitního systému. V
takovém prostředí jsme kdysi běžně žili. Toto prostředí se nicméně
za poslední dvě generace podstatně změnilo.





29
 Děti jsou magnety na mikroby 
Děti mají obvykle s Jeddem a Jacobem něco společného:
vyhledávají špínu, s potěšením se umažou a olizují různé předměty.
Proč tomu tak je? Je zřejmé, že v prvních fázích života nás
přirozené chování vede k tomu, abychom se důsledně a co nejvíce
vystavovali působení mikrobů: když dítě saje, je v
bezprostředním kontaktu s pokožkou matky a navíc se vytrvale snaží strkat
si do pusy ručičky, nožičky a v podstatě každý předmět, který je
po ruce. Ve fázi lezení a batolení má dítě ruce na zemi každou
chvíli a každou chvíli si je také strká do pusy. Často se zdá, že
čeká na oněch pár vteřin, kdy ho rodiče spustí z očí, aby s téměř
kouzelnickým trikem našlo tu nejšpinavější věc ve svém dosahu
a vsunulo si ji do uslintané pusinky. S úžasem se ptáme: jsou děti
přitahovány k mikrobům instinktivně?
Starší děti se rády hrabou v hlíně, vytahují žížaly, válí se po
zemi, chytají žáby a hady atd. Patrně jde o přirozené chování,
jehož účelem je získat množství mikrobiálních populací. Pokud
mají děti příležitost něco či někoho olíznout, váhají jen vzácně.
Jak lze očekávat, děti trpí infekčními chorobami častěji než
dospělí. Tím, že se chovají jako vysavač, se dostávají do kontaktu
s mikrobiálním světem a trénují si imunitní systém, aby mohl
náležitě reagovat. Pokud narazí na patogen – tedy na
„choroboplodný zárodek“ – dětský imunitní systém ho detekuje,
zareaguje na něj formou onemocnění a pak se usilovně snaží vtisknout
si ho do paměti, aby při příštím kontaktu s patogenem tělo
neonemocnělo. Pokud imunitní systém narazí na neškodný
mikroorganismus – a neškodná je valná většina mikrobů – odhalí jej
a skrze sérii mechanismů, jimž věda dosud plně neporozuměla,
se rozhodne ho ignorovat nebo tolerovat. Pokud tedy životní
styl a chování dítěte směřují k omezenému trénování
imunitního systému, dětský imunitní systém zůstane částečně nezralý,
nedospělý a nenaučí se náležitě reagovat na patogen nebo
tolerovat neškodné mikroby. Důsledek omezeného trénování v
prvních fázích života se tedy může projevit v pozdějším věku tím,
že imunitní systém zareaguje na neškodné mikroby příliš zuřivě





30
 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 
a vyvolá tím v různých tělesných orgánech zánětlivé pochody.
To jen přispívá k dnešnímu rychlému šíření „chorob vyspělých
zemí“ (jako jsou astma nebo obezita).
Záchranu přinášejí mikrobi
Pomoc s rozvíjením imunitního systému je jen částí toho, co
všechno pro nás mikrobi dělají. Mají na starosti trávení většiny
naší potravy, včetně vlákniny a komplexních proteinů, a její pře -
měnu do stravitelnější podoby. Jsou také zdrojem životně
důležitých vitaminů B a K, které „vyrábějí“ z potravy, což náš
metabolismus nedokáže. Bez vitaminu K produkovaného mikroby by se
například naše krev nemohla srážet.
Hodné bakterie a jiní prospěšní mikrobi nám také pomáhají
bojovat proti škodlivým mikrobům, kteří vyvolávají nemoci. Na
základě experimentů v naší laboratoři jsme dokázali, že infekce
bakteriemi rodu Salmonella, které způsobují průjmová
onemocnění, má mnohem závažnější průběh, pakliže byla antibiotika
podána před samotnou infekcí. Stejně tak mnozí z nás již
zažili vedlejší účinky dlouhodobého užívání antibiotik: břišní křeče
a vodnatý průjem. Mikrobi, kteří nás obývají, s námi žijí v
harmonickém vztahu. Poskytují nám nesmírné množství výhod
a ben efitů výměnou za část našich každodenních kalorií a za
teplé a temné prostředí, jež jim zajišťuje životní prostor s
pravidelnou stravou a tekutinami.
Změny v našem životním stylu nicméně tuto rovnováhu
narušují, zejména během zmíněného kritického okna na počátku
života. V mnoha vyspělých zemích se přibližně 30 % dětí rodí
císařským řezem, užívání antibiotik je podstatně častější a
většina dětí netrpí zásluhou vakcinace žádným vážným infekčním
onemocněním. Rozhodně nechceme doporučovat, abychom se
kterékoli z těchto cenných praktik vzdávali. Naším cílem je
pouze rodičům, nastávajícím rodičům, prarodičům a pracovníkům
pečovatelských služeb poskytnout informace o tom, jaké kroky





31
 Děti jsou magnety na mikroby 
mohou dětem změnit život a jaká rozhodnutí denně činíme tím,
že děti vychováváme v prostředí mnohem čistším než kdy
předtím. My sami jsme rodiči, a tak si dobře uvědomujeme, že většina
z nás se snaží za daných podmínek dělat pro svoje děti jen to
nejlepší, a nemáme tudíž v úmyslu lidem diktovat, jak by měli svoje
potomky vychovávat. Jako mikrobiolo gové si však zároveň stále
více uvědomujeme klíčovou roli, kterou naši rezidentní mikrobi
plní při formování vývoje našeho těla. Mikrobiální společenstva
novorozeňat a malých dětí prodělávají naším přičiněním – v
dobrém úmyslu zajistit potomkům zdraví – změny, jež mohou dětem
naopak přivodit zdravotní potíže v pozdějším věku. Je třeba si
otevřeně přiznat, že ostří našeho snažení je dvousečné!
Vědecká komunita teprve začíná tyto nové okolnosti uznávat,
zatímco veřejnost se s nimi nedostatečně seznamuje na základě
mediálních zpráv ze studií, často mylně vykládaných. Snaha
zabraňovat nejvážnějším onemocněním by měla zůstat naším
nejpřednějším zájmem, ale zároveň bychom měli věnovat velkou
pozornost otázce, zda umíme rozlišit mezi nezbytným zásahem,
jakým je třeba podání antibiotika proti bakteriální infekci
ohrožující život, a zbytečnou hyperhygienickou praxí, jakou je
například aplikace antimikrobiálního dezinfekčního prostředku na
ruce pokaždé, když si dítě hrálo venku. Ne všechny děti je nutné
vychovávat jako Jedda a Jacoba a ne všechny tak vychovávat lze,
je však zřejmé, že od nežádoucích aspektů našeho přehnaně
antiseptického světa je nutné upustit.
Během svého klasického studia mikrobiologie jsme se
zaměřovali výhradně na mikroorganismy způsobující nemoci a na
metody, jak tyto mikroby zničit. Dnes musíme přiznat, že jsme po
řadu let ignorovali drtivou většinu ostatních mikrobů, kteří se
vytrvale starají o náš dobrý zdravotní stav. Ve výzkumných
laboratořích jsme proto změnili úhel pohledu, neboť podle našeho
názoru nastal čas, abychom se my všichni stali pro své
mikrobiální partnery laskavějšími hostiteli.





32
 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 
Bubble boy – chlapec z bubliny
David Vetter se narodil roku 1971 v texaském Houstonu se
vzácnou genetickou poruchou, která jej zbavila funkčního imu­
nitního systému. Jakýkoli případný kontakt s nesterilním svě­
tem pro něho znamenal jistou smrt. Vzhledem k tomu, že se
o jeho problému vědělo předem, porod proběhl císařským ře­
zem a David byl okamžitě po narození umístěn do sterilní bub­
liny. Na základě kontroverzního lékařského rozhodnutí žil v ne­
mocnici v bublině, která rostla spolu s ním. Léčba zahrnovala
četné antibiotické kúry, jež měly zabránit bakteriálním infek ­
cím. Život prostý bakterií znamenal, že jej lékaři museli krmit
zvláštní stravou, v níž nechyběly ani životně důležité vitaminy
K a B, jež za normálních okolností produkují střevní bakterie.
V Davidově příběhu se odráží nejen nemyslitelnost života bez
imunitního systému ve světě plném mikrobů, ale i lidská závis­
lost na mikrobech a na tom, co pro nás dělají. David bohužel
zemřel ve věku dvanácti let na virovou infekci, pár měsíců poté,
co mu byla transplantována kostní dřeň.





33
2.
Nově objevený orgán –
lidský mikrobiom
Neviditelný život
Představa, že lidé jsou obýváni nesčetnými mikroorganismy, jež
jsou pro lidské oko neviditelné, je stará jako první mikroskop.
Antoni van Leeuwenhoek se narodil v roce 1632 v Delftu v
dnešním Nizozemsku. Občanským povoláním byl obchodník a
zvláštní zájem věnoval výrobě čoček. Touha spatřit strukturu látek,
s nimiž obchodoval, jej přivedla k využití plamene k formování
skla do kuliček. Tyto téměř dokonalé sféry mu umožňovaly
nejen studovat pod zvětšením vlákna tkaniny, ale prakticky i cokoli
jiného, co chtěl detailně prozkoumat. Formální vědecké
vzdělání sice neměl, ale srdcem vědcem byl, a tak záhy kladl pod své
primitivní mikroskopy nejroztodivnější předměty: vodu z
potoka, krev, maso, kávová zrna, sperma apod. Veškerá pozorování
metodicky zapisoval a svá zjištění zasílal Královské
společnosti v Londýně, která začala jeho listy s podivuhodnými poznatky
pub likovat.
Jednoho dne roku 1683 si odškrábal z mezer mezi zuby bílou
usazeninu, podíval se na ni pod mikroskopem a poznamenal si:
Neuvěřitelně rozsáhlé společenstvo živoucích droboučkých zvířátek, ani­
malculí, plavajících tak hbitě, že jsem něco takového ještě neviděl. Tě­
líčka největších typů (jichž byla vskutku hojnost) se při pohybu vpřed
ohýbala do křivek... Ostatní animalcula se navíc vyskytovala v tak zá­
vratných počtech, až se zdálo, že veškerá voda... je živá... Kdybych seče­
tl všechny lidi v našich Spojených provinciích nizozemských, jejich sou­
čet by nedosáhl počtu živoucích zvířátek, jež mám ve své vlastní puse
právě v tomto okamžiku!





34
 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 
Leeuwenhoekova pozorování dosud nikdy nepopsaného světa
plného mikroskopických „animalculí“ se tehdy setkala s velkou
skepsí a výsměchem. Teprve když se o existenci těchto tvorů pře -
svědčili britští vědci na vlastní oči, začali uznávat, že
Leeuwenhoek nehalucinoval. Leeuwenhoek napsal Královské společnosti
mnoho dopisů, ale objev mikroskopického života mu zajistil
věčnou slávu. Zásluhou svých četných objevů je Leeuwenhoek
považován za „otce mikrobiologie“.
Tato zjištění nicméně postrádala reálnou spojitost s lidskou
biologickou podstatou, a tak zůstala dlouhou dobu pouhými
kuriozitami přírodního světa, a to až do chvíle, kdy vědci zjistili, že
„animalcula“ mohou vyvolávat onemocnění. Dospěli k tomu
téměř o dvě století později. Robert Koch, Ferdinand Cohn a Louis
Pasteur nezávisle na sobě potvrdili, že choroby, jako jsou
vzteklina či sněť slezinná, mají na svědomí mikrobi. Pasteur také
ukázal, že mikrobi působí kažení mléka, a navrhl postup známý jako
pasterizace, při němž jsou mikrobi usmrcovaní vysokou
teplotou. Kontaminace mléka navíc Pasteura přivedla k myšlence, že
by bylo možné mikrobům zabránit vstupovat do lidského těla,
a tak společně s Josephem Listerem vypracoval první metody
antisepse, jež se lavinovitě rozšířily. Jednu z tehdy vyvinutých
antiseptických látek používáme dodnes: ústní vodu Listerine.
Snaha vyhnout se nákaze za každou cenu
Díla Pasteura, Cohna, Kocha a dalších vědců se zasloužila o to,
že si široká odborná i laická veřejnost uvědomila, že nemocem
se lze vyhnout, pakliže zabráníme kontaktu s mikroby nebo je
zničíme, a tak započalo rozhodné tažení s cílem mikroby
vyhladit. V Londýně, Paříži, New Yorku a jiných velkých městech se
otevřela centra národního zdraví. Odpadky, jež se dříve vršily na
chodnících, se začaly sbírat a odvážet, pitná voda se začala
ošetřovat, na krysy a myši byl uspořádán hon, budovaly se
systémy odpadních vod a lidé s nakažlivým onemocněním byli často





35
 Nově objevený orgán – lidský mikrobiom 
umísťováni do izolace. V důsledku toho všeho získal výraz
„bakterie“ svou neslavnou reputaci a při jeho vyslovení se lidem
vybavovala choroba, nákaza a epidemie. „Choroboplodné zárodky“
se staly (a dosud jsou) entitami, jichž je třeba se bát, vyvarovat se
jich a bojovat proti nim.
Opět rychle uplynula dvě století a stáváme se svědky dalšího
udivujícího objevu: ve svém snažení vyčistit svět jsme zahubili
více mikrobů, než by bylo žádoucí, a paradoxně jsme se tak
vystavili riziku četných onemocnění. Proč? Naše těla jsou totiž
schopná zdravě růst jen v přítomnosti velkého množství
mikrobů. Tímto průlomovým zjištěním se významně prohlubuje
stávající pochopení funkce neškodných bakterií v našem těle. Už jsme
věděli, že nám pomáhají při trávení některých potravin a že
vyrábějí některé životně důležité vitaminy. Teprve v nedávné době
jsme však začali chápat, jak zásadní a nezastupitelný význam
mají mikroorganismy pro náš normální vývin a zdravotní stav.
Mikrobi – partneři v evoluci
Posledních dvacet let studia nám umožnilo pochopit, že
mikrobi nejsou jen jakési zbytné formy života, jež nás obývají; mikrobi
ve skutečnosti představují část toho, čím po biologické stránce
jsme. Abychom tomu lépe porozuměli, musíme si nejdřív
uvědomit, že naše partnerství s mikroby je staré jako první druh
hominidů (našich předků) a že evoluční změny, jež hominidé
prodělávali, byly provázeny změnami v mikrobiotě. Během lidských
dějin nastalo jen pár mezních evolučních explozí (rychlých
evolučních změn), jež určily směr vývoje hominidů. Zajimavé je, že
dvě z těchto explozí se nápadně pojí se změnami v naší střevní
fyziologii, a tudíž s naším mikrobiomem.
Jako lovci a sběrači (životní styl, který trval asi 2,5 milionu let)
neměli naši předkové stálý domov, žili v dočasných úkrytech,
vlastnili jen pár věcí, a tak se mohli snadno přemísťovat z
místa na místo. V závislosti na zeměpisné oblasti, kterou obývali, se





36
 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 
živili nejrůznější kombinací masa, kořínků, hlíz a ovoce – vš


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist