načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Doba jedová 6 -- Špína, hygiena, imunita, alergie - B.Brett Finlay; Marie-Claire Arrietaová

Doba jedová 6 -- Špína, hygiena, imunita, alergie

Elektronická kniha: Doba jedová 6 -- Špína, hygiena, imunita, alergie
Autor: ;

Odtrženi od přírody * Špinavý porod – dobrý porod * Antibiotický paradox * Záchranu přinášejí mikrobi Oblast výzkumu střevní mikrobioty je nová, ale překotně se rozvíjí. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 295
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložil Václav Petr
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-3258-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Obecné informace o mikrobech. Co se v souvislosti s mikrobiotou děje s tělem těhotné matky a jak to ovlivní její dítě. Porod, kojení, pevná strava a první roky života dítěte z hlediska jeho mikrobioty. Otázky životního stylu, užívání antibiotik. Konkrétní, rozšířené nemoci a mikrobi, kteří se na vzniku těchto chorob podílejí. Jedná se o obezitu, astma, cukrovku, zánětlivá střevní onemocnění, behaviorální a duševní poruchy a další nemoci. Otázka vakcinací a očekávaný vývoj v oblasti léčby a lékařských zákroků v nejbližší době. Studie věnovaná výzkumu střevní mikrobioty, zásadní změny v pohledu na lidský imunitní systém, na ochranu proti nemocem a jejich léčbu.

Popis nakladatele

Odtrženi od přírody * Špinavý porod – dobrý porod * Antibiotický paradox * Záchranu přinášejí mikrobi Oblast výzkumu střevní mikrobioty je nová, ale překotně se rozvíjí. Výsledky mohou být využity v medicíně a na trhu s léky mnohem rychleji, než je tomu u vývoje standardních léčivých přípravků. Autoři výstižně říkají: „Žijeme vpravdě v převratné době a jsme přesvědčeni, že se blíží nefalšovaná revoluce v medicíně. Jde o skutečně zásadní změnu v pohledu na lidský imunitní systém, ochranu proti nemocem a jejich léčbu. Proč je tato změna tak epochální? Protože nám umožní vypořádat se s mnoha zdravotními problémy tak radikálním způsobem, že se nám o tom ještě před pár lety ani nesnilo. Nejde přitom o žádné vzácné, ojedinělé choroby postihující hrstku jedinců. Jde o široce rozšířené alergie, astma, obezitu, diabetes, chronické střevní záněty, poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo autismus.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
B.Brett Finlay; Marie-Claire Arrietaová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

B. Brett Finlay, PhD

Marie-Claire Arrietaová, PhD

Doba jedová 6

Špína • hygiena • imunita • alergie


B. Brett Finlay, PhD

Marie-Claire Arrietaová, PhD

Přeložil Václav Petr

Stanislav Juhaňák – TriTon

Špína•hygiena•imunita•alergie

DOBA

jeDOvá

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Finlay, B. Brett [Let them eat dirt. Česky]

Doba jedová. 6, Špína, hygiena, imunita, alergie / B. Brett Finlay,

Marie-Claire Arrietaová ; přeložil Václav Petr. -- 1. vydání. - V Praze :

Stanislav Juhaňák - Triton, 2017

Přeloženo z angličtiny

ISBN 978-80-7553-372-2 (pdf)

579.61 * 578/579 * 614 * 616 * [612.33+612.36]:579 * 616-092.19 * 579-027.235 *

615.33 * 613.95 * 616-092.11

- lékařská mikrobiologie

- mikroorganismy -- zdravotní aspekty

- střevní mikroflóra

- imunitní systém

- probiotika -- zdravotní aspekty

- antibiotika -- zdravotní aspekty

- zdraví a hygiena dětí

- zdraví a nemoc

- civilizační nemoci

- populárně-naučné publikace

613 - Hygiena. Lidské zdraví [14]


B. Brett Finlay, PhD

Marie-Claire Arrietaová, PhD

Přeložil Václav Petr

Stanislav Juhaňák – TriT

on

Špína • hygiena • imunita • alergie

DOBA

je

DO


B. Brett Finlay, PhD

Marie-Claire Arrietaová, PhD

Doba jedová 6

Špína, hygiena, imunita, alergie

First published in the United States under the title: LET THEM EAT

DIRT: Saving Your Child from an Oversanitized World

Copyright © 2016 by B. Brett Finlay, PhD, and Marie-Claire Arrieta, PhD

Published by arrangement with Algonquin Books of Chapel Hill, a division of Workman Publishing Company, Inc., New York

Translation © Václav Petr, 2017

© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2017

Cover © Renata Brtnická, 2017

Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON,

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10

www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7553-372-2 (pdf) Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele.


Věnováno našim dětem

Jessice, Liamovi, Marisol a Emilianovi,

které nás inspirovaly ke zveřejnění objevu,

že děti potřebují k životu víc špíny.


Poznámka autorů

V zájmu ochrany soukromí jsme v rámci případových studií

zmiňovaných v této knize některá jména pozměnili. Navíc mu

síme čtenáře upozornit, že koncepce prezentované v této knize

jsou založené na publikované vědecké literatuře; nejsme lékaři,

a tudíž je nezbytné, abyste se při rozhodování o konkrétní die

tě nebo léčbě vlastní nebo svých dětí obraceli na lékaře s licencí

k provozování lékařské praxe.


9

OBSAH

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

ČÁST PRVNÍ

Jsme spíše mikrobiální společenstva než lidé . . . . . . . . . 19

1. Děti jsou magnety na mikroby . . . . . . . . . . . . . . . 20

Mikrobi? Všechny je zničte! . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Odplata mikrobů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

Děti zůstanou dětmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

Záchranu přinášejí mikrobi . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Bubble boy – chlapec z bubliny . . . . . . . . . . . . . . . 32

2. Nově objevený orgán – lidský mikrobiom . . . . . . . . 33

Neviditelný život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

Snaha vyhnout se nákaze za každou cenu . . . . . . . . . 34

Mikrobi – partneři v evoluci . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

My jsme mikrobi! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Vzdělávací program

pro buňky imunitního systému . . . . . . . . . . . . . . . 41

Svoje mikroby musíme krmit, aby oni mohli krmit nás . . 43

Dieta jeskynních lidí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

ČÁST DRUHÁ

Výchova dětí a jejich mikrobů . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

3. Těhotenství: Jíst za dva? Zkuste jíst za biliony . . . . . . 48

Těhotenská mikrobiota –

další důvod stravovat se správně . . . . . . . . . . . . . . 48

Vaginální mikrobiota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

Stres, dítě a mikrobi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Infekce a antibiotika: můžeme se jim vyhnout? . . . . . . 54

Antibiotika je třeba užívat s rozmyslem . . . . . . . . . . . 57


10

 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 

Jak odvrátit nebezpečí infekce streptokokem skupiny B . . 59

Mohou nás bakterie ovlivňovat před narozením? . . . . . 60

Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

Máte sžíravou chuť na lžičku hlíny? . . . . . . . . . . . . . 63

4. Porod – vítejte ve světě mikrobů! . . . . . . . . . . . . . 64

Dokonalý plán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

Epidemie císařských řezů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

Špinavý porod – dobrý porod . . . . . . . . . . . . . . . . 71

Seeding – „osídlení“: naděje pro budoucnost . . . . . . . 73

Podávání antibiotik během porodu . . . . . . . . . . . . . 75

Předčasně narozené děti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

Brazilské ženy milují císařské řezy . . . . . . . . . . . . . 81

5. Mateřské mléko – tekuté zlato . . . . . . . . . . . . . . . 82

Zrozeni příliš mladí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

Jak maminky kojí biliony . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

Kojení: snadno se řekne, ale tak snadné to není . . . . . . 88

Když mateřské mléko není k dispozici . . . . . . . . . . . 90

Kojení po císařském řezu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

Nejlepší rady pro kojící maminky . . . . . . . . . . . . . . 97

6. Pevná strava – více potravy pro mikroby . . . . . . . . . 98

Nová strava znamená nové mikroby,

kteří ji konzumují . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

Blahodárný účinek biodiverzity . . . . . . . . . . . . . . . 99

Kdy, co a kolik? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

Nebezpečné potraviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

První pevná strava ve světě . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

7. Antibiotika – kobercové bombardování mikrobioty . . 112

Antibiotický paradox . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

Zázračný lék 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113


11

 Obsah 

Odpor je marný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

„Mami, bolí mě v uších!“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

Zázračný lék není tak zázračný . . . . . . . . . . . . . . . 120

Probiotika s antibiotiky – protimluv? . . . . . . . . . . . 124

Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 125

Amoxicilin s banánovou příchutí . . . . . . . . . . . . . 126

8. Mazlíčci – nejlepší přátelé mikrobů . . . . . . . . . . . 128

Láska na první olíznutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

Z divočiny přímo na pohovky . . . . . . . . . . . . . . . 129

Blahodárné působení psích slin . . . . . . . . . . . . . . 132

Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 135

Léčí čivava astma? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

9. Životní styl – poruchy v důsledku nedostatku mikrobů 137

Odtrženi od přírody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Přemrštěná čistotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Čistotnost: jedenáct otázek a odpovědí . . . . . . . . . . 141

ČÁST TŘETÍ

Vedlejší škody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

10. Obezita: svět přibývá na váze . . . . . . . . . . . . . . . 156

Tělesná váha a mikrobiom . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

Tlusté myši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158

O myších a lidech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

Strava pro mikrobiotu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

Antibiotika a dětská tělesná hmotnost . . . . . . . . . . 162

Podvýživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

Mentální anorexie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 167

Životní styl 5210 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169

11. Diabetes mellitus: mikrobi mají zálusk na sladké . . . 170

Choroba na vzestupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Těhotenská cukrovka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171


12

 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 

Odběry z prstu a inzulinové pumpy . . . . . . . . . . . . 172

Západní strava: příliš sladký život . . . . . . . . . . . . . 175

Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 177

Metformin léčí střevní mikroby . . . . . . . . . . . . . . 178

12. Střevní onemocnění: oheň ve střevech! . . . . . . . . . 179

Pozor na škvíry v mezibuněčných spojích

střevní stěny! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179

Hlasitý pláč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181

Lepek jako potrava: mikrobi a celiakie . . . . . . . . . . . 185

Syndrom dráždivého střeva . . . . . . . . . . . . . . . . 188

Zánětlivá střevní onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . 190

Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 193

Jak optimalizovat transplantaci stolice . . . . . . . . . . 194

13. Astma a alergie: mikrobi nám umožňují volně dýchat . . 196

Úděl zvaný astma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196

Pátrání po pachateli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 Ze střev do plic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 I alergie a ekzémy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 208 Alergenní potraviny: vyhnout se jim, nebo vzdorovat? . . 209

14. Střevo mi napovědělo: mikrobiota a mozek . . . . . . . 210

Myšlení zdola nahoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210

K tomu mě přinutili mikrobi! . . . . . . . . . . . . . . . 212

Mikrobi a nálada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215

Stres, deprese a úzkostné poruchy . . . . . . . . . . . . 217

Poruchy autistického spektra . . . . . . . . . . . . . . . 219

Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou . . . . . . . 225

Cesta ke zdravějšímu mozku . . . . . . . . . . . . . . . . 226

Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 227

Potrava pro mozek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229


13

 Obsah 

15. Vakcíny fungují! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231

Nepříliš kouzelné království . . . . . . . . . . . . . . . . 231

Rodičovská noční můra: jak se zachovat? . . . . . . . . . 233

Vakcíny a mikrobiota: existuje spojitost? . . . . . . . . 237

Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 240

Mýtus, který trval až příliš dlouho . . . . . . . . . . . . . 241 16. Bakterie jako lék . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244

Budoucnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244

Poznáváme lidský mikrobiom . . . . . . . . . . . . . . . 246

Analýza vašeho mikrobiomu . . . . . . . . . . . . . . . . 249

Víc než geny – mikrobiální metabolity . . . . . . . . . . 250

Probiotika druhé generace . . . . . . . . . . . . . . . . . 251

Prebiotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253

Návrat do budoucnosti – transplantace stolice . . . . . . 254

Metoda RePOOPulating . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256

Čas věštění z křišťálové koule . . . . . . . . . . . . . . . 257

Personalizovaný jídelníček . . . . . . . . . . . . . . . . . 259

Co dělat a čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . 260

Stolice versus klostridiová kolitida . . . . . . . . . . . . . 262 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263 O autorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266 Vybraná literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277


15

PŘEDMLUVA

Všichni chceme pro svoje děti to nejlepší. Potíž je v tom, že není

k dispozici dokonalá příručka s návodem k jejich výchově a že

koneckonců ani žádný správný způsob výchovy neexistuje. Čteme tedy knížky a články, mluvíme s přáteli a pokoušíme sevzpomenout (nebo zapomenout!), jak rodiče vychovávali nás. My oba

(autoři této knihy) máme děti a svou roli plníme jako každý rodič, lopotně a zmateně. Zároveň jsme vědci, kteří se již řadu let

zabývají mikroby, a tak nutně zvažujeme otázku, jak všudypřítomní mikrobi ovlivňují vývoj našich dětí. Zpočátku jsmestudovali mikroorganismy, jež způsobují nemoci, a měli jsme strach

jako každý jiný rodič. Teprve v poměrně nedávné době jsme si

začali všímat všech ostatních mikrobů, kteří žijí v nás a na nás

– naší „mikroflóry“ či přesněji mikrobioty. A protože jsme vestudiu lidské mikrobioty pokračovali, stále víc jsme si uvědomovali,

že nejdůležitější okamžik vystavení se působení mikrobů u člověka nastává v dětství. V důsledku moderního životního stylu je

ovšem v současné době dětství mnohem čistější, než bývalo vdosavadních lidských dějinách, a tato skutečnost si vybírá velkou

daň jak od mikrobioty, tak od našeho celoživotního zdravotního

stavu.

Tato kniha se zrodila na základě pochopení, že stud ie v naší laboratoři – a v laboratořích několika dalších badatelů – prokazují, že mikrobi doopravdy ovlivňují zdraví dítěte. Nejvíce nás ohromilo, v jak útlém věku je jejich vliv rozhodující – v prvních stech dnech života dítěte. To, že mikrobi působí na dobrý zdravotní stav dítěte, jsme věděli i dřív, ale netušili jsme, jak záhy už působí.

O nutnosti napsat knihu nás přesvědčilo ještě několik dalších souběžných faktorů. Claire má malé děti a všichni mladí rodiče,


16

 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 

s nimiž se přátelí, se nesmírně zajímali o mikroby a jejich možný vliv na děti. Kdykoli jsme si o své práci povídali s jinými rodiči, byli jsme neúnavně zasypáváni dotazy: Musíme jim láhve po­

každé sterilizovat? Jaký druh mýdla bychom měli používat? Uvědomili

jsme si, že otázek týkajících se mikrobů je spousta... a stejně tak

o nich existuje bezpočet mylných informací.

Brett se oženil s pediatričkou Jane. Specializovala se nainfekční onemocnění a neustále narážela na objevné články o tom, jak mikrobi působí na děti. Zjistili jsme, že jde o významnou, novou odbornou disciplínu, která nedisponuje žádným uceleným pojednáním, jež by případní zájemci z řad rodičů mohli použít jako informační zdroj – o tom, že vědecké články jsou obvyklesuchoárné a lakonické, prošpikované odborným žargonem a upřímně řečeno strašně nudné, ani nemluvě. Tato nová oblast výzkumu má navíc hodně co nabídnout lidem, kteří vychovávají děti anemají možnost získat patřičné informace z nezáživných vědeckých publikací a studií, jejichž výsledky se v tisku často chybněvykládají. Někteří z nejlepších světových vědců se dobrali množstvízávažných zjištění, neobyčejně užitečných pro každodenní rozhodování o tom, jak vychovávat děti, a tak jsme se rozhodli všechny nové informace soustředit do jediné knihy, jež by byla přístupná rodičům v běžném životě.

V úvodu nastíníme pár obecných informací o mikrobech a pak se zaměříme na otázku, co se v souvislosti s mikrobiotou děje s tělem těhotné matky a jak to jednou provždy ovlivní její dítě. Pak rozebereme samotný porod, kojení, pevnou stravu a první roky života dítěte z hlediska jeho mikrobioty. Ve středním oddíle knihy si rozebereme otázky životního stylu (Mám si opatřit domá­ cího mazlíčka? Co mám udělat s dudlíkem, který upadl na zem?) aužívání antibiotik. V závěrečné části přejdeme ke konkrétním, velice rozšířeným chorobám a k mikrobům, kteří se na vzniku těchto onemocnění podílejí. Tyto choroby zahrnují obezitu, astma, diabetes mellitus, zánětlivá střevní onemocnění, behav iorální a duševní poruchy, jako je autismus, a celou řadu dalšíchnemo>


17

 Předmluva 

cí, u nichž jsme třeba před pouhými pěti lety ani netušili, že by

v nich mikrobi mohli hrát nějakou roli. Pokud bude mít čtenář

pocit, že se jej ta která kapitola zrovna netýká, může jisamozřej

mě přeskočit, avšak předem upozorňujeme, že každá je nabitá

informacemi, jež umožňují porozumět důležitým pochodům

ovlivňujícím zdravotní stav. Doporučujeme zejména zajímavé

pasáže o spojitosti mezi střevy a mozkem (14. kapitola), v nichž

naznačujeme mechanismus, jímž mikrobi mohou ovlivňovat lid

ský mozek a vznik duševních poruch. Knihu uzavíráme kapitolou

o vakcínách a otázkami, jaký vývoj očekáváme v oblasti terapií

a lékařských zákroků v nejbližších letech. Každá kapitola kon

čí několika doporučeními, co dělat a čeho se vyvarovat – nejde

o komplexní vyčerpávající lékařské rady, pouze o návrhy, co na

základě současných vědeckých znalostí dělat (či nedělat).

Mikrobi mají pro životy našich dětí obrovský význam – v tom

jsme sepsáním této knihy utvrdili sami sebe a doufáme, že se

nám o tom podaří přesvědčit i čtenáře. Zásadní důležitost těchto

mikroorganismů pro zdravý vývin dětí ohromila i nás, a to jsme

vědci, kteří se bezprostředně v tomto oboru pohybují. Mnohá

ze zde uvedených zjištění – a zjištění, k nimž badatelé dospějí

v příštích letech – bezpochyby přístup rodičů k výchově dětívý

razně ovlivní.

B. Brett Finlay a Marie­Claire Arrietaová


ČÁST PRVNÍ

Jsme spíše

mikrobiální společenstva než lidé


20

1.

Děti jsou magnety na mikroby

Mikrobi? Všechny je zničte!

Mikrobi jsou nejmenší životní formy na Zemi. Řadíme mezi ně

bakterie, viry, prvoky a další typy organismů, které jsoupozoro

vatelné pouze pod mikroskopem. Mikrobi jsou zároveň nejstar

šími a nejúspěšnějšími životními formami na naší planetě, jež se

tu vyvíjely dlouho před rostlinami a živočichy (rostliny a živoči

chové se vlastně vyvinuli z bakterií). I když jsou mikrobi pouhým

okem neviditelní, v životě na Zemi plní ústřední funkci. Na Zemi

žije udivujících 5 × 10

30

(to znamená, že po pětce následuje tři

cet nul!) bakterií (pro srovnání: ve vesmíru je jen 7 × 10

21

hvězd).

Mikrobi váží víc než všechny rostliny a živočichové na celéplane

tě dohromady a jsou schopní žít v nejdrsnějších a nejnehostin

nějších prostředích, od „suchých údolí“ Antarktidy až po vroucí

hydrotermální průduchy na oceánském dně; daří se jim dokonce

i v radioaktivním odpadu. Každá životní forma na Zemi je oba

lena mikroby, s nimiž vytváří komplexní a obvykle harmonické

vztahy, a činí tak z mysofobie, chorobného strachu z chorobo

plodných zárodků, nejmarnější a nejneplodnější fobie vůbec.

Pokud nežijete ve sterilní bublině postrádající jakýkoli kontakt

s vnějším světem (což lze jen v časově omezené míře – viz text

„Bubble boy“ v závěru první kapitoly), mikrobiálnímu životu

uniknout nelze – žijeme ve světě povlečeném mikroby. Na kaž

dou jedinou lidskou buňku v našem těle připadá deset bakterií

(bakteriálních buněk), jež nás obývají; na každý gen z našichbu

něk připadá jedno sto padesát genů bakteriálních, což vyvolává

otázku: obývají bakterie doopravdy nás, nebo je tomu naopak?

Plod žije v matčině lůně ve víceméně sterilním prostředí, ale

při porodu dítě obdrží velkou nálož mikrobů především odvlast

ní matky – vskutku drahocenný dar k nultému narozeninovému


21

 Děti jsou magnety na mikroby 

dni! Během několika vteřin se novorozenec pokryje mikroby,které získá z povrchu prvních předmětů, jichž se dotkne. Děti přicházející na svět vaginálním porodem se dostávají do styku svaginálními a fekálními mikroby, zatímco děti rodící se císařským

řezem spíše získávají mikroby z matčiny pokožky. Velmi odlišným mikrobiálním společenstvům jsou také vystaveny děti rodící

se doma oproti těm, jež se rodí v nemocnici. Odlišná mikrobiální

společenstva mají samozřejmě i různé domácnosti (a různé nemocnice).

Proč na tom všem záleží? Vždyť až donedávna stěží někdopomyslel, že by to mohlo být důležité. Pokud jsme uvažovali omikrobech – a v souvislosti s dětmi zejména – považovali jsme je za

potenciální riziko a snažili jsme se jim z nikterak překvapivých

důvodů pokud možno vyhnout. Během uplynulého století jsme

se těšili z výdobytků lékařského pokroku, jejichž zásluhou byla

omezena míra infekčních onemocnění, jimiž v životě trpíme.

Mezi tyto výdobytky medicíny patří antibiotika, antivirotika,vakcinace, chlorovaná voda, pasterizace, sterilizace, potraviny bez

patogenů, a dokonce i ono staré dobré omývání rukou. Poslední

století probíhalo ve znamení snahy zbavit se mikrobů pod heslem „mrtvý mikrob – dobrý mikrob“.

Tato strategie nám pozoruhodně prospěla; v rozvinutých zemích je úmrtí na mikrobiální infekci nesmírně vzácným jevem,

zatímco před pouhými sto lety ve světě zemřelo v rozpětí dvou

let pětasedmdesát milionů lidí na tzv. španělskou chřipku v důsledku nakažení chřipkovým virem H

1

N

1

. V potírání infekčních

onemocnění jsme dosáhli takových úspěchů, že když se v zásilce

hovězího masa najde nebezpečný kmen bakterie Escherichia coli

(E. coli) nebo ve špenátu bakterie Listeria monocytogenes, vede to

k masivnímu odvolávání zodpovědných osob a zákazům vývozu,

provázeným mediální hysterií. Mikrobi nás děsí, a to po právu,

neboť někteří z nich jsou opravdu nebezpeční. Kromě hrstkyvýjimek, jež jsou pod kontrolou, jako jsou bakterie mléčného kvašení v jogurtu či kvasinky v pivě, máme tendenci si myslet, že


22

 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 

přítomnost mikrobů je z hlediska užitku pro člověka nežádoucí.

Slovíčko „antimikrobiální“ se stalo součástí názvu prodávaného

zboží, například mýdel, pleťových vod, čisticích prostředků, po

travinových konzervantů, umělých hmot, a dokonce textilníchlá

tek. Je známo přibližně sto druhů mikrobů, jež bývají skutečnou

příčinou onemocnění člověka. Převážná většina z tisícovek dru

hů, které nás obývají, nám však žádné potíže nepůsobí. Zdá se

naopak, že je pro nás velice prospěšná.

Na první pohled je zřejmé, že se nám válka proti mikrobům

spolu s ostatními přednostmi lékařského pokroku vyplatila.

V roce 1915 se lidé ve Spojených státech amerických dožívaliprů

měrně dvaapadesáti let, tedy zhruba o třicet let méně než vsou

časnosti. Ať už na to budeme pohlížet s vděčností, či s hrůzou,

na naší planetě je téměř čtyřikrát více lidí než před sto lety, což

svědčí o neuvěřitelném zrychlení populačního růstu v poslední

době. Pokud se vyjádříme evolucionistickým žargonem, vyhráli

jsme jackpot. Zbývá otázka: za jakou cenu?

Odplata mikrobů

Výskyt infekčních onemocnění se s objevením antibiotik, vakcín

a sterilizačních technik zásadně snížil. Zároveň se však v rozvi

nutých zemích lavinovitě rozšířila chronická neinfekčníonemoc

nění a poruchy. Ve zprávách o tom slyšíme denně, protože tyto

potíže, v jejichž rozvoji hrají důležitou roli změny v imunitním

systému, jsou v průmyslově vyspělých zemích naprosto běžné.

Zahrnují diabetes, a lergie, astma, zánětlivá střevní onemocně

ní, autoimunitní onemocnění, autismus, některé typy rakoviny,

a dokonce obezitu. Četnost výskytu některých těchto poruch se

zdvojnásobuje každých deset let, navíc se začínají objevovat ve

stále mladším věku, často již v dětství. Představují novou epide

mii, jakousi moderní formu dýmějového moru. (V rozvojových

zemích, kde jsou dosud hlavním problémem infekční choroby

a kojenecká úmrtnost, se tato onemocnění naopak drží na pod


23

 Děti jsou magnety na mikroby 

statně nižší úrovni.) Většina z nás zná někoho, kdo trpí alespoň

jednou z těchto chronických nemocí, a tak v důsledku vysoké

prevalence badatelé zaměřují pozornost na zjišťování faktorů,

jež jsou za vznik těchto potíží zodpovědné. Dnes víme, že i když

jsou všechny tyto choroby částečně zapříčiněny genetickouvýbavou jedince, jejich rozšíření nelze vysvětlit výhradně genetickými

faktory. Lidské geny se prostě během pouhých dvou generacítolik změnit nemohly – životní prostředí však rozhodně ano.

Před pětadvaceti lety vzbudil značnou pozornost krátký odborný článek londýnského epidemiologa dr. Davida Strachana, v němž autor prohlašoval, že nedostatečná expozice bakteriím a par azitům, zvlášť během dětství, může být příčinou rychlého nárůstu případů alergie, neboť zabraňuje náležitému vývojiimunitního systému. Tato koncepce později vstoupila do dějin jako „hygienická hypotéza“ a stále větší počet studií se začal zabývat otázkou, zda by tato hypotéza nemohla vysvětlit rozvoj alergií a mnoha dalších onemocnění. V následujících kapitolách ukážeme, že již máme k dispozici značné množství velmi seriózních dokladů o tom, že Strachanovo podezření je obecně zcelaoprávněné. Méně jasné zůstává, jaké konkrétní faktory stojí za touto nedostatečnou expozicí infekčním činitelům. Doktor Strachan, který se věnoval studiu alergií, dospěl k závěru, že k omezení kontaktu s mikroby přispívá „snižující se velikost rodin, zlepšování pohodlí v domácnostech a vyšší nároky na osobní čistotu“. Může mít samozřejmě pravdu, ale existuje množství dalších změn v moderním způsobu života, jež nám brání dostat se do kontaktu s mikroby ještě víc.

Jednou z nich je užívání, nadužívání a zneužívání antibiotik – chemikálií, jež jsou upravené k paušální likvidaci bakteriálních mikrobů. Objev antibiotik rozhodně patří k nejdůležitějším mezní­ kům 20. století a v dějinách moderního lékařství je nejspíšmezníkem nejzávažnějším. Pokud děti v době před nástupem antibiotik onemocněly bakteriální meningitidou, 90 % z nich zemřelo; v současnosti se při včasném podchycení většinou plně zotaví.


24

 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 

Před objevem antibiotik se prostá ušní infekce rozšířila domozku a způsobila jeho rozsáhlé poškození, či dokonce smrt; většina moderních chirurgických zákroků byla tehdy neproveditelná,

ba přímo nemyslitelná. Antibiotika se nicméně začala užívat až

příliš běžně. Jen v letech 2000–2010 byl celosvětově zaznamenán

šestatřicetiprocentní nárůst využití antibiotik, který patrně souvisel s hospodářským růstem v zemích, jako jsou Rusko, Brazílie,

Indie a Čína. Jednou z problematických okolností na těchto číslech je, že využívání antibiotik dosahuje vrcholu během období

infekcí chřipkovými viry, a to navzdory skutečnosti, žeantibiotika na virová onemocnění neúčinkují (jsou určena k zabíjeníbakterií, ne virů).

Antibiotika se navíc široce využívají jako prostředky napodporu růstu v zemědělství. Pokud se hovězímu dobytku, prasatům a jiným hospodářským zvířatům podávají nízké dávky antibiot ik, zvířata výrazně přibírají na váze a zajišťují tak zvýšenou výrobu masa při zachování počtu chovaných kusů. Tato praxe je vEvroě zakázaná, ale v Severní Americe je dosud legální. Zdá se, že nadužíváním antibiotik u lidí a zejména u dětí se bezděčněnapodobuje fenomén vyskytující se u hospodářských zvířat: přibývání na váze. Nedávná studie, jíž se ve Spojených státech amerických zúčastnilo 65 tisíc dětí, ukázala, že přes 70 % dětí dostalo první antibiotika do dvou let věku a že v prvních pěti letech života tyto děti podstoupily léčbu antibiotiky průměrně jedenáctkrát. Zarážející je, že dětem, jež v prvních dvou letech života absolvovaly léčbu antibiotiky nejméně čtyřikrát, hrozí o 10 % vyšší riziko vzniku obezity. V samostatné studii zjistili epidemiologové z amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), že v těch státech americké federace, které vykazují vyšší užívání antibiotik, je také vyšší výskyt obezity.

Zmíněné studie sice nedokazují, že jsou antibiotika bezprostřední příčinou obezity, ale logická souvislost zjištěných skutečností a pozorování týkajících se hospodářských zvířat přiměla vědce zaměřit se na tuto otázku zevrubněji. A vědci vskutku


25

 Děti jsou magnety na mikroby 

došli k překvapivým zjištěním. Prostým přenosem střevníchbakterií z obézních myší do myší sterilních (zbavených „mikrobiálních zárodků“ – tzv. GF myší) se i ze sterilních myší stanou myši

obézní! Dříve jsme se mohli doslechnout, že příčinou obezity je

celá řada faktorů: dědičnost, příliš tučná strava, strava s vysokým

obsahem sacharidů (dříve označovaných jako „uhlovodany“),

nedostatek pohybu atd. Ale bakterie? Vážně? Skepse se projevila dokonce i u největších nadšenců z oboru mikrobiologie, tedy

u lidí, kteří považují bakterie za středobod světa. Experimenty

však byly zopakovány několika odlišnými způsoby a závěry jsou

velice přesvědčivé: přítomnost či nepřítomnost některých bakterií na počátku života opravdu může rozhodnout o vaší váze,

až vyrostete. Ještě znepokojivější výsledky přinesl další výzkum,

který ukazuje, že změny bakteriálních společenstev, jež obývají naše těla, neovlivňují jen přibývání na váze a obezitu, ale mají

„prsty“ i v mnoha dalších chronických onemocněních, u nichž

bychom dříve ani ve snu neočekávali, že by mohla mít spojitost

s mikroby.

Jako příklad si můžeme uvést astma a alergie. Všichni jsme svědky rychlého nárůstu počtu dětí, jež těmito dvěma příbuznými typy onemocnění trpí. Pro minulou generaci bylo nezvyklé setkat se ve škole s dítětem používajícím inhalátor. V současné době trpí astmatem 13 % kanadských dětí, 10 % amerických dětí

a 21 % australských dětí. Alergie na arašídy? Takové onemocnění bývalo neskutečně vzácné, ale dnes je natolik běžné a natolik

vážné, že se arašídy ve školách a letadlech zakazují. Stejně jako

v případě výzkumu obezity i zde je zcela zřejmé, že se léčba antibiotiky v dětství pojí se zvýšeným rizikem rozvoje astmatu

a alergií.

V naší laboratoři na Univerzitě Britské Kolumbie jsme se o tyto otázky začali zajímat a rozhodli jsme se provést jednoduchý experi ment. Bylo již jasné, že když byla podávána antibiotika malým myškám, vyvolávalo to u nich – podobně jako u lidí – náchylnost k astmatu, ale další pozorování, jichž jsme se stali


26

 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 

svědky, nás dočista ohromila. Pokud byla podána naprostoshod

ná antibiotika myším mláďatům již odstaveným, o něž se užmat

ky nestaraly, žádná náchylnost k astmatickým potížím se u nich

neprojevila. Zdálo se, že na počátku života existuje jakési okno

v čase, během něhož antibiotika rozvoj astmatickéhoonemocně

ní ovlivňují. Pokud se námi zvolené antibiotikum, jímž byl van

komycin, podává orálně, zabíjí jen střevní bakterie a nevstřebává

se do krve, plic a jiných orgánů. Toto zjištění však naznačovalo,

že změna vyvolaná antibiotikem ve společenstvu střevních bak

terií zavinila zhoršení astmatických potíží, tedy zhoršení one

mocnění plic! Po našem experimentu, doplněném o zjištění ně

kolika dalších různých laboratoří, jsme dospěli k jednotnému

závěru: modifikace mikrobiálních společenstev, která nás obývají

na počátku života, může výrazně ovlivnit a poškodit zdravotní

stav v pozdějším věku. Zjištění důležitosti tohoto raného obdo

bí života, kdy jsme neobyčejně zranitelní, naznačuje, že naším

prvořadým úkolem je nyní identifikovat environmentální faktory

narušující mikrobiální společenstva, jež nás v období ranéhodět

ství obývají.

Jeden z těchto faktorů byl zjištěn na základě porovnání dětí

vychovávaných na venkovských farmách s dětmi vychovávanými

ve městech. Výsledky několika studií ukazují, že pobyt ve ven

kovském prostředí činí děti méně náchylnými k rozvoji astma

tu, a to dokonce i děti z rodin, v jejichž anamnéze se astma již

vyskytovalo. Vědci nyní začínají chápat, proč tomu tak je. Děti

vyrůstající na farmě se dostávají do kontaktu s více zvířaty, trá

ví více času venku a jsou podstatně více vystavené hlíně a špíně

(a výkalům!), což všechno představuje faktory stimulujícíimunit

ní systém. Kritické období, kdy lze trénovat a rozvíjet imunitní

systém, spadá do prvních let života. Zdá se, že se astma,charak

teristické nevhodně hyperaktivním imunitním systémem, rozvine

spíše u dítěte, které je vystavené látkám stimulujícím imunitní

systém jen v omezené míře. Bez těchto stimulantů imunitní sys

tém postrádá četné nástroje pro svůj náležitý vývoj. Pokud svým


27

 Děti jsou magnety na mikroby 

dětem vyčistíme životní prostředí, zabráníme jejich imunitnímu

systému dozrávat tím způsobem, jakým mohl dozrávat pomilio

ny let – v součinnosti s množstvím mikrobů. Naši předkové byli

ve svém životním prostředí vystaveni masivnímu vlivu mikrobů,

přítomných v potravě, vodě, výkalech a mnoha dalších zdrojích.

Srovnejte to s naším současným způsobem života, s masem na

aranžovaným na tácku z pěnového polystyrenu a zabaleným do

plastového obalu nebo s vodou ošetřenou a upravenou tak, že je

zbavena téměř všech mikroorganismů!

Děti zůstanou dětmi

Přítelkyně Julia se přestěhovala na malou farmu s výběhem pro

prasata a drůbež v době, kdy její první dítě ještě nenastoupilo do

školy. Z vlastní zkušenosti mohla posoudit, jak odlišně vyrůstá

dítě ve městě a na farmě. Vždycky měla ráda pobyt na čerstvém

vzduchu, a tak i když žila ve městě, dovolovala Jeddovi, svému

nejstaršímu dítěti, aby si hodně hrál venku. Chodila s ním do

parku a na hřiště, ani trochu jí nevadilo, když se Jedd ušpinil na

pískovištích a v blátivých loužích – dokonce mu tolerovala strkat

si do pusy různé předměty (bezpečné velikosti), například vel

ké kameny nebo listy. Byla přesvědčená, že záliba pobývat pod

širým nebem rodině usnadnila přechod k venkovskému životu,

v čemž se v mnoha ohledech nemýlila. Nic ji však nepřipravilo

na to, co všechno její děti budou na farmě dělat. Když se jí na

rodilo druhé dítě, každé ráno si je připoutala na záda a vydala se

s ním do kurníku sbírat vejce. Jedd se zpočátku zvířat ostýchal,

ale záhy začal kuřata pronásledovat, pokoušel se na nich jez

dit, ochutnával jejich krmivo, dotýkal se čerstvě snesených va

jec. Julia jej dokonce párkrát přistihla, jak něco sebral ze země

a žvýkal to. Každý, kdo už někdy vstoupil do kurníku, ví, čím je

tam pokrytá podlaha, a tak se matka mohla spolehnout, že Jedd

nejméně párkrát okusil kuřecí trus. V první chvíli to Julii samo

zřejmě vyděsilo, jenže je těžké dohlížet, aby se pětiletý chlapec


28

 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 

ne umazal, když máte spoustu práce a musíte se starat o druhé

dítě. Když Julia zjistila, že Jedd po nejnovějších „ochutnávkách“

na farmě neonemocněl, trochu se uklidnila. Nyní je Jeddovi osm

let a sběr vajec má každé ráno na starosti sám. Čerstvě snesená

vejce jsou často špinavá a Jedd nenosí rukavice. Po práci si sice

umyje ruce, je však jisté, že část materiálu z kurníku tak či onak

v jeho puse končí.

Juliin druhý syn Jacob se narodil přímo na farmě a byl na ní vychováván. Stejně jako jeho velký bratříček ani on si s ušpiněním nedělal žádné starosti. Julia jednou chlapce přistihla pokolena zabořeného v jímce na prasečí kejdu. Ve věku čtrnáctiměsíců spolkl plnou hrst čerstvého kuřecího trusu, matka mu v tom nestačila zabránit. Její původní obavy, že z toho synové musejí onemocnět, se však postupně rozptýlily – zůstali zdraví.

Dnes, se třetím dítětem na zádech, už Julia ani nemrkne, když si všimne, že se oba starší kluci umazali. Koneckonců, na farmě se to stává všem dětem. Každý den se vracejí domů s nánosem hlíny, výkalů a peří a kdoví čeho všeho ještě na kůži a oblečení. Mají nejlepší vůli dbát, aby nosili vysokou obuv výhradně venku, těžko se však mohou vyhnout tomu, že se někdy ve špinavých botách projdou po koberci v obýváku. Julia dohlíží, aby si před jídlem myli ruce, a jen vzácně vynechají každodenní koupel (a barva vody po vykoupání je trvalou připomínkou, proč jsou koupele v jejich domě povinné).

I když si děti v městském prostředí hodně hrají venku, jen zřídka se zašpiní tak, že by to bylo srovnatelné s běžnou každodenní zkušeností Juliiných dětí. Z tohoto pohledu se dítě z farmy (a jeho mikrobi) od městského dítěte značně liší. V žádném příadě nechceme nikomu doporučovat, aby svoje děti nabádal hrát si se zvířecím trusem. Mohly by z toho onemocnět. Obecně však platí, že farma zajišťuje životní prostředí bohaté na mikroby, jež se ukazuje být prospěšné pro rozvoj imunitního systému. Vtakovém prostředí jsme kdysi běžně žili. Toto prostředí se nicméně za poslední dvě generace podstatně změnilo.


29

 Děti jsou magnety na mikroby 

Děti mají obvykle s Jeddem a Jacobem něco společného:vyhledávají špínu, s potěšením se umažou a olizují různé předměty. Proč tomu tak je? Je zřejmé, že v prvních fázích života nás přirozené chování vede k tomu, abychom se důsledně a co nejvíce vystavovali působení mikrobů: když dítě saje, je v bezprostředním kontaktu s pokožkou matky a navíc se vytrvale snaží strkat si do pusy ručičky, nožičky a v podstatě každý předmět, který je po ruce. Ve fázi lezení a batolení má dítě ruce na zemi každou chvíli a každou chvíli si je také strká do pusy. Často se zdá, že čeká na oněch pár vteřin, kdy ho rodiče spustí z očí, aby s téměř kouzelnickým trikem našlo tu nejšpinavější věc ve svém dosahu a vsunulo si ji do uslintané pusinky. S úžasem se ptáme: jsou děti přitahovány k mikrobům instinktivně?

Starší děti se rády hrabou v hlíně, vytahují žížaly, válí se po zemi, chytají žáby a hady atd. Patrně jde o přirozené chování, jehož účelem je získat množství mikrobiálních populací. Pokud mají děti příležitost něco či někoho olíznout, váhají jen vzácně. Jak lze očekávat, děti trpí infekčními chorobami častěji než dospělí. Tím, že se chovají jako vysavač, se dostávají do kontaktu s mikrobiálním světem a trénují si imunitní systém, aby mohl náležitě reagovat. Pokud narazí na patogen – tedy na„chorobolodný zárodek“ – dětský imunitní systém ho detekuje,zareaguje na něj formou onemocnění a pak se usilovně snaží vtisknout si ho do paměti, aby při příštím kontaktu s patogenem tělo neonemocnělo. Pokud imunitní systém narazí na neškodný mikroorganismus – a neškodná je valná většina mikrobů – odhalí jej a skrze sérii mechanismů, jimž věda dosud plně neporozuměla, se rozhodne ho ignorovat nebo tolerovat. Pokud tedy životní styl a chování dítěte směřují k omezenému trénování imunitního systému, dětský imunitní systém zůstane částečně nezralý, nedospělý a nenaučí se náležitě reagovat na patogen nebo tolerovat neškodné mikroby. Důsledek omezeného trénování v prvních fázích života se tedy může projevit v pozdějším věku tím, že imunitní systém zareaguje na neškodné mikroby příliš zuřivě


30

 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 

a vyvolá tím v různých tělesných orgánech zánětlivé pochody.

To jen přispívá k dnešnímu rychlému šíření „chorob vyspělých

zemí“ (jako jsou astma nebo obezita).

Záchranu přinášejí mikrobi

Pomoc s rozvíjením imunitního systému je jen částí toho, co

všechno pro nás mikrobi dělají. Mají na starosti trávení většiny

naší potravy, včetně vlákniny a komplexních proteinů, a jejípřeměnu do stravitelnější podoby. Jsou také zdrojem životnědůležitých vitaminů B a K, které „vyrábějí“ z potravy, což nášmetabolismus nedokáže. Bez vitaminu K produkovaného mikroby by se

například naše krev nemohla srážet.

Hodné bakterie a jiní prospěšní mikrobi nám také pomáhají

bojovat proti škodlivým mikrobům, kteří vyvolávají nemoci. Na

základě experimentů v naší laboratoři jsme dokázali, že infekce

bakteriemi rodu Salmonella, které způsobují průjmová onemocnění, má mnohem závažnější průběh, pakliže byla antibiotika podána před samotnou infekcí. Stejně tak mnozí z nás již zažili vedlejší účinky dlouhodobého užívání antibiotik: břišní křeče a vodnatý průjem. Mikrobi, kteří nás obývají, s námi žijí v harmonickém vztahu. Poskytují nám nesmírné množství výhod a ben efitů výměnou za část našich každodenních kalorií a zateplé a temné prostředí, jež jim zajišťuje životní prostor s pravidelnou stravou a tekutinami.

Změny v našem životním stylu nicméně tuto rovnováhu narušují, zejména během zmíněného kritického okna na počátku

života. V mnoha vyspělých zemích se přibližně 30 % dětí rodí

císařským řezem, užívání antibiotik je podstatně častější a většina dětí netrpí zásluhou vakcinace žádným vážným infekčním

onemocněním. Rozhodně nechceme doporučovat, abychom se

kterékoli z těchto cenných praktik vzdávali. Naším cílem jepouze rodičům, nastávajícím rodičům, prarodičům a pracovníkům

pečovatelských služeb poskytnout informace o tom, jaké kroky


31

 Děti jsou magnety na mikroby 

mohou dětem změnit život a jaká rozhodnutí denně činíme tím,

že děti vychováváme v prostředí mnohem čistším než kdy předtím. My sami jsme rodiči, a tak si dobře uvědomujeme, že většina

z nás se snaží za daných podmínek dělat pro svoje děti jen tonejlepší, a nemáme tudíž v úmyslu lidem diktovat, jak by měli svoje

potomky vychovávat. Jako mikrobiolo gové si však zároveň stále

více uvědomujeme klíčovou roli, kterou naši rezidentní mikrobi

plní při formování vývoje našeho těla. Mikrobiální společenstva

novorozeňat a malých dětí prodělávají naším přičiněním – vdobrém úmyslu zajistit potomkům zdraví – změny, jež mohou dětem

naopak přivodit zdravotní potíže v pozdějším věku. Je třeba si

otevřeně přiznat, že ostří našeho snažení je dvousečné!

Vědecká komunita teprve začíná tyto nové okolnosti uznávat, zatímco veřejnost se s nimi nedostatečně seznamuje na základě mediálních zpráv ze studií, často mylně vykládaných. Snaha zabraňovat nejvážnějším onemocněním by měla zůstat naším nejřednějším zájmem, ale zároveň bychom měli věnovat velkou pozornost otázce, zda umíme rozlišit mezi nezbytným zásahem, jakým je třeba podání antibiotika proti bakteriální infekci ohrožující život, a zbytečnou hyperhygienickou praxí, jakou je naříklad aplikace antimikrobiálního dezinfekčního prostředku na ruce pokaždé, když si dítě hrálo venku. Ne všechny děti je nutné vychovávat jako Jedda a Jacoba a ne všechny tak vychovávat lze, je však zřejmé, že od nežádoucích aspektů našeho přehnaněantiseptického světa je nutné upustit.

Během svého klasického studia mikrobiologie jsme sezaměřovali výhradně na mikroorganismy způsobující nemoci a na metody, jak tyto mikroby zničit. Dnes musíme přiznat, že jsme po řadu let ignorovali drtivou většinu ostatních mikrobů, kteří se vytrvale starají o náš dobrý zdravotní stav. Ve výzkumných laboratořích jsme proto změnili úhel pohledu, neboť podle našeho názoru nastal čas, abychom se my všichni stali pro svémikrobiální partnery laskavějšími hostiteli.


32

 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 

Bubble boy – chlapec z bubliny

David Vetter se narodil roku 1971 v texaském Houstonu se

vzácnou genetickou poruchou, která jej zbavila funkčního imu­

nitního systému. Jakýkoli případný kontakt s nesterilním svě­

tem pro něho znamenal jistou smrt. Vzhledem k tomu, že se

o jeho problému vědělo předem, porod proběhl císařským ře­

zem a David byl okamžitě po narození umístěn do sterilní bub­

liny. Na základě kontroverzního lékařského rozhodnutí žil v ne­

mocnici v bublině, která rostla spolu s ním. Léčba zahrnovala

četné antibiotické kúry, jež měly zabránit bakteriálním infek­

cím. Život prostý bakterií znamenal, že jej lékaři museli krmit

zvláštní stravou, v níž nechyběly ani životně důležité vitaminy

K a B, jež za normálních okolností produkují střevní bakterie.

V Davidově příběhu se odráží nejen nemyslitelnost života bez

imunitního systému ve světě plném mikrobů, ale i lidská závis­

lost na mikrobech a na tom, co pro nás dělají. David bohužel

zemřel ve věku dvanácti let na virovou infekci, pár měsíců poté,

co mu byla transplantována kostní dřeň.


33

2.

Nově objevený orgán –

lidský mikrobiom

Neviditelný život

Představa, že lidé jsou obýváni nesčetnými mikroorganismy, jež

jsou pro lidské oko neviditelné, je stará jako první mikroskop.

Antoni van Leeuwenhoek se narodil v roce 1632 v Delftu vdneš

ním Nizozemsku. Občanským povoláním byl obchodník azvlášt

ní zájem věnoval výrobě čoček. Touha spatřit strukturu látek,

s nimiž obchodoval, jej přivedla k využití plamene k formování

skla do kuliček. Tyto téměř dokonalé sféry mu umožňovaly ne

jen studovat pod zvětšením vlákna tkaniny, ale prakticky i cokoli

jiného, co chtěl detailně prozkoumat. Formální vědecké vzdělá

ní sice neměl, ale srdcem vědcem byl, a tak záhy kladl pod své

primitivní mikroskopy nejroztodivnější předměty: vodu z poto

ka, krev, maso, kávová zrna, sperma apod. Veškerá pozorování

metodicky zapisoval a svá zjištění zasílal Královské společnos

ti v Londýně, která začala jeho listy s podivuhodnými poznatky

pub likovat.

Jednoho dne roku 1683 si odškrábal z mezer mezi zuby bílou

usazeninu, podíval se na ni pod mikroskopem a poznamenal si:

Neuvěřitelně rozsáhlé společenstvo živoucích droboučkých zvířátek, ani­

malculí, plavajících tak hbitě, že jsem něco takového ještě neviděl. Tě­

líčka největších typů (jichž byla vskutku hojnost) se při pohybu vpřed

ohýbala do křivek... Ostatní animalcula se navíc vyskytovala v tak zá­

vratných počtech, až se zdálo, že veškerá voda... je živá... Kdybych seče­

tl všechny lidi v našich Spojených provinciích nizozemských, jejich sou­

čet by nedosáhl počtu živoucích zvířátek, jež mám ve své vlastní puse

právě v tomto okamžiku!


34

 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 

Leeuwenhoekova pozorování dosud nikdy nepopsaného světa plného mikroskopických „animalculí“ se tehdy setkala s velkou skepsí a výsměchem. Teprve když se o existenci těchto tvorůpřesvědčili britští vědci na vlastní oči, začali uznávat, že Leeuwenhoek nehalucinoval. Leeuwenhoek napsal Královské společnosti mnoho dopisů, ale objev mikroskopického života mu zajistilvěčnou slávu. Zásluhou svých četných objevů je Leeuwenhoekpovažován za „otce mikrobiologie“.

Tato zjištění nicméně postrádala reálnou spojitost s lidskou biologickou podstatou, a tak zůstala dlouhou dobu pouhýmikuriozitami přírodního světa, a to až do chvíle, kdy vědci zjistili, že „animalcula“ mohou vyvolávat onemocnění. Dospěli k tomu téměř o dvě století později. Robert Koch, Ferdinand Cohn a Louis Pasteur nezávisle na sobě potvrdili, že choroby, jako jsou vzteklina či sněť slezinná, mají na svědomí mikrobi. Pasteur takéukázal, že mikrobi působí kažení mléka, a navrhl postup známý jako pasterizace, při němž jsou mikrobi usmrcovaní vysokou teplotou. Kontaminace mléka navíc Pasteura přivedla k myšlence, že by bylo možné mikrobům zabránit vstupovat do lidského těla, a tak společně s Josephem Listerem vypracoval první metodyantisepse, jež se lavinovitě rozšířily. Jednu z tehdy vyvinutýchantiseptických látek používáme dodnes: ústní vodu Listerine.

Snaha vyhnout se nákaze za každou cenu

Díla Pasteura, Cohna, Kocha a dalších vědců se zasloužila o to,

že si široká odborná i laická veřejnost uvědomila, že nemocem

se lze vyhnout, pakliže zabráníme kontaktu s mikroby nebo je

zničíme, a tak započalo rozhodné tažení s cílem mikroby vyhladit. V Londýně, Paříži, New Yorku a jiných velkých městech se

otevřela centra národního zdraví. Odpadky, jež se dříve vršily na

chodnících, se začaly sbírat a odvážet, pitná voda se začala ošetřovat, na krysy a myši byl uspořádán hon, budovaly se systémy odpadních vod a lidé s nakažlivým onemocněním byli často


35

 Nově objevený orgán – lidský mikrobiom 

umísťováni do izolace. V důsledku toho všeho získal výraz„bakterie“ svou neslavnou reputaci a při jeho vyslovení se lidemvybavovala choroba, nákaza a epidemie. „Choroboplodné zárodky“

se staly (a dosud jsou) entitami, jichž je třeba se bát, vyvarovat se

jich a bojovat proti nim.

Opět rychle uplynula dvě století a stáváme se svědky dalšího udivujícího objevu: ve svém snažení vyčistit svět jsme zahubili více mikrobů, než by bylo žádoucí, a paradoxně jsme se tak vystavili riziku četných onemocnění. Proč? Naše těla jsou totiž schopná zdravě růst jen v přítomnosti velkého množství mikrobů. Tímto průlomovým zjištěním se významně prohlubujestávající pochopení funkce neškodných bakterií v našem těle. Už jsme věděli, že nám pomáhají při trávení některých potravin a že vyrábějí některé životně důležité vitaminy. Teprve v nedávné době jsme však začali chápat, jak zásadní a nezastupitelný význam mají mikroorganismy pro náš normální vývin a zdravotní stav.

Mikrobi – partneři v evoluci

Posledních dvacet let studia nám umožnilo pochopit, že mikrobi nejsou jen jakési zbytné formy života, jež nás obývají; mikrobi

ve skutečnosti představují část toho, čím po biologické stránce

jsme. Abychom tomu lépe porozuměli, musíme si nejdřívuvědomit, že naše partnerství s mikroby je staré jako první druh hominidů (našich předků) a že evoluční změny, jež hominidé prodělávali, byly provázeny změnami v mikrobiotě. Během lidských

dějin nastalo jen pár mezních evolučních explozí (rychlých evolučních změn), jež určily směr vývoje hominidů. Zajimavé je, že

dvě z těchto explozí se nápadně pojí se změnami v naší střevní

fyziologii, a tudíž s naším mikrobiomem.

Jako lovci a sběrači (životní styl, který trval asi 2,5 milionu let) neměli naši předkové stálý domov, žili v dočasných úkrytech, vlastnili jen pár věcí, a tak se mohli snadno přemísťovat z místa na místo. V závislosti na zeměpisné oblasti, kterou obývali, se


36

 Doba jedová 6 – špína • hygiena • imunita • alergie 

živili nejrůznější kombinací masa, kořínků, hlíz a ovoce – vším,

co sezóna nabízela. Pak došlo k mimořádně významné události,

vedoucí k jedné z oněch evolučních explozí: k získání schopnosti

ovládat oheň a zpracovávat potravu tepelně. Dnes to považujeme

za naprosto samozřejmé, ale stravování je vskutku bezpečnější,

když je jídlo tepelně zpracované, neboť teplem se zničí nebezečné bakterie, jimž se daří v rozkládajícím se mase. Tepelným



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist