načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dny strachu -- Osudy ukrývaných Židů na Slovensku v časech vlády Jozefa Tisa – Milan Hes

Dny strachu -- Osudy ukrývaných Židů na Slovensku v časech vlády Jozefa Tisa

Elektronická kniha: Dny strachu
Autor: Milan Hes
Podnázev: Osudy ukrývaných Židů na Slovensku v časech vlády Jozefa Tisa

Autor popisuje protižidovskou politiku slovenských představitelů i antisemitské nálady obyvatelstva v období po Mnichovu 1938, tedy po vyhlášení slovenské autonomie. Slovenský autonomní ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 80%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 133
Rozměr: 21 cm
Úprava: 8 stran obrazové přílohy: ilustrace, portréty, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Dějiny Česka a Slovenska
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Epocha, Pražská vydavatelská společnost, 2013
ISBN: 978-80-742-5193-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor popisuje protižidovskou politiku slovenských představitelů i antisemitské nálady obyvatelstva v období po Mnichovu 1938, tedy po vyhlášení slovenské autonomie. Slovenský autonomní režim považoval Židy za hrozbu a problém, který je třeba bezodkladně řešit. První vlna vyhánění Židů začala v listopadu 1938. Nová etapa rozsáhlých transportů byla zahájena v roce 1942: v období do června tohoto roku bylo ze Slovenska deportováno více než 53 000 lidí, kteří končili v koncentračních či vyhlazovacích táborech na územích ovládaných Říší. Knížka se zabývá i snahami o záchranu židovských obyvatel (útěky, ukrývání, pomoc ze strany některých církví). Líčí i nová protižidovská opatření po nezdařeném povstání v létě 1944 a v epilogu připomíná smutné události, které doprovázely návrat přeživších domů. Vlastní text je prokládán vzpomínkami pamětníků. Publikace věnovaná osudu Židů na Slovensku v období let 1938-1945. Protižidovská opatření Slovenského štátu a snahy o záchranu slovenských Židů v uvedeném období. Literatura faktu.

Popis nakladatele

Tisova vláda Slovenské republiky předala 60 tisíc svých židovských občanů k likvidaci do vyhlazovacích táborů. Na Slovensku přesto zůstalo přibližně 20 tisíc Židů, kteří v nerovnoprávném postavení a s viditelným cejchem ponížení očekávali, co se s nimi stane. Budou i oni posláni v dobytčích vagónech do děsuplného neznáma? Mnozí se ocitli nejen v pozici štvané zvěře, ale vstupem do úkrytu se rovněž dostali do přímé závislosti na těch, kteří jim dočasný nový „domov“ poskytli. Děj knihy, která se svou strukturou nachází na pomezí historické beletrie a literatury faktu, představuje doposud poněkud opomíjenou stránku holocaustu. Je nevšedním historickým zamyšlením o časech 2. světové války na území bývalého Československa a zároveň představením příběhů vzpomínajících pamětníků, kteří se o prožitých skutečnostech rozhodli veřejně hovořit až v době relativně nedávné.
Dny strachu nejsou jen dílem o štěstí v neštěstí, které postihlo řadu rodin v éře Slovenského státu, ale také textem, který nás může vést k zamyšlení nad schopnostmi jednotlivce a společnosti seznamovat se a vyrovnávat se s historickou pamětí. Dokázali bychom i dnes pomoci ostrakizovaným bytostem? Byli bychom schopni psancům nabídnout bezpečné útočiště? Kolik z nás by v této situaci riskovalo vlastní život? Nehrál by svou klíčovou roli pro naplnění pomoci bezbranným lidem pouhý profit? Neselhali by nakonec někteří „zachránci“ pod vlivem zvyšujícího se tlaku? Dny strachu spatřují světlo světa v době, kdy poslední příslušníci z generace přímých svědků nacistické genocidy navždy odcházejí…

(osudy ukrývaných Židů na Slovensku v časech vlády Jozefa Tisa)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Milan Hes - další tituly autora:
A brány se otevřely -- Osvobození 1945: Dachau, Osvětim, Terezín A brány se otevřely
 (e-book)
A brány se otevřely... -- Osvobození 1945: Dachau – Osvětim – Terezín A brány se otevřely...
Dandy nezná lásky k ženě - Tragické příběhy z české dekadence Dandy nezná lásky k ženě
 (e-book)
Dandy nezná lásky k ženě -- Tragické příběhy českých dekadentů Dandy nezná lásky k ženě
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Milan Hes

Dny strachu

OSUDY UKRÝVANÝCH ŽIDŮ NA SLOVENSKU

V ČASECH VLÁDY JOZEFA TISA

NAKLADATELSTVÍ EPOCHA

PRAŽSKÁ VYDAVATELSKÁ SPOLEČNOST


Copyright © Milan Hes, 2013

Czech edition © Nakladatelství Epocha, s.r.o., 2013I

ISBN 978-80-7425-949-4 (e-pub)

ISBN 978-80-7425-950-0 (mobi)

ISBN 978-80-7425-951-7 (pdf)

Ediční rada Edice Magnetka:

prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc., (FFUK, Technická univerzita Liberec)

doc. PhDr. Jan Halada, CSc. (FSV UK, Institut komunikačních studií)

prof. PhDr. Radek Fukala, Ph. D. (Univerzita J. E. Purkyně Ústí nad Labem))

PhDr. Miloslav Martínek, CSc.

JUDr. František Čermák


Obsah

PROLOG 7 KAPITOLA PRVNÍ

Na Slovensku po slovensky... 9 KAPITOLA DRUHÁ

Čas transportů

(březen 1942–říjen 1942) 36 KAPITOLA TŘETÍ

Snahy o záchranu 68 KAPITOLA ČTVRTÁ

Okupace země a židovská otázka 95 EPILOG 128 VÝBĚR Z DOPORUČENÉ LITERATURY 132 O AUTOROVI 133


Kniha je věnována památce obětí holocaustu,

všem československým občanům, kteří se stali

štvanou zvěří v časech rasového násilí. Zároveň

chce být alespoň nepatrným pomníkem cti

pro ty jedince, kteří se odhodlali riskovat svou

bezpečnost a perzekuovaným osobám pomohli.


7

PROLOG

„Žiadny vrch neprekrížil cestu

vlaku, čo zo Žiliny išiel na sever.

Žiadne pleso a žiadna rieka

Nevystúpili z brehov, nezaplavili koľajnice

a nížina bola poddajná

a ľúbezné údolia

ľudovražedne zakvitali

plným ornátom.“

(Tuvia Rübner, báseň Slovensko)

Dlouhá staletí Židé přispívali ke kultuře střední Evropy. Tak tomu bylo i  na  Slovensku. S  koncem války se však ukázalo, že tradiční sousedství prakticky skončilo. Jen s  obtížemi bylo možné navázat na stav, který panoval v časech míru. Situace byla navíc o to komplikovanější, že zločiny proti lidskosti nepáchali jen ti druzí a cizí, nacističtí vrazi, plnící rozkazy brutálních pohlavárů. V řadě případů se na  genocidě aktivně podíleli známí, sousedé, obyvatelé stejného města nebo vesnice. Statisticky se sice jednalo o „nepatrnou“ menšinu populace, problém však byl v tom, že zbývající část národa po příliš dlouhý čas mlčela. Aktivní odpor proti zlu holocaustu byl spíše dílem jednotlivců než záležitostí kolektivního odporu.

Dějiny rozlohou nijak velkého Slovenska jsou plné velkých ži

votních dramat. Vůdci země v čele s katolickým knězem Jozefem Tisem si přáli vybudovat „usměvavé Slovensko“, jejich činy však paradoxně vedly k tomu, že téměř 90 tisíc občanů strávilo část svého života v  slzách a  strachu. Většina z  nich nakonec způsobené utrpení nepřežila.

Ozvěna zločinů holocaustu rezonuje ve  slovenské společnosti

dosud. Masová nezákonnost, dodatečně se opírající o absurdní rasistické právní normy, se ještě s odstupem mnoha desetiletí stává


DNY STRACHU 8 předmětem účelových dezinterpretací, zamlčování i  zcela nepokrytého falšování.

Co bylo příčinou deportací slovenských Židů do vyhlazovacích táborů? Bylo možné tomuto vystěhování, které se rovnalo téměř jistému rozsudku smrti, nějakým způsobem zabránit? Kdo byli Ti, kteří se rozhodli vystoupit z lhostejnosti mlčení a zastat se pronásledovaných? To jsou jen některé z mnoha otázek, na které se tato kniha snaží dát alespoň skromné odpovědi.

Ještě před koncem války se na  území Slovenska ukrývalo přibližně 10 000 Židů...


9

KAPITOLA PRVNÍ Na Slovensku po slovensky...

„...bude to opět překvapením pro mnohé,

když tvrdím, že principy sociální, tlumočené

papežskými encyklikami a  principy národního

socialismu jsou totožné.“

(Jozef Tiso, projev

v Považské Bystrici – 7. září 1941)

DOPIS ZOUFALÝCH (KVĚTEN 1942) Co jsou zač ti, kteří mají potřebu posílat adresátům anonymní dopisy? Co je motivuje k takovému činu? Proč se pod list nepodepíší, jak tomu bývá zvykem? Ve  většině případů se anonymní pisatelé snaží upozornit na nějakou nepravost. Ne snad proto, aby zjednali ve věci pořádek a spravedlnost, ale častěji z toho důvodu, aby se pomstili, uškodili nebo si jen vylili nahromaděný vztek, který nemají možnost jiným způsobem ventilovat. Jen zcela výjimečně se můžeme setkat s  tím, že by anonym prosil uctivým způsobem o nějakou laskavost, zdvořile oslovoval toho, komu je dopis určen, a vřele děkoval za čas, který byl jeho psaní ze strany čtenáře věnován. I to je však možné. V čase války, kdy logika běžného života funguje jinak, než tomu bývá v době míru, je asi možné úplně vše.

Konečně si prezident Tiso našel v  hektických dnech jara 1942

trochu času na  vyřízení osobní korespondence. Když byl v  Bratislavě v  úřadě, prakticky se kromě státnických záležitostí k  ničemu jinému nedostal. V Bánovcích nad Bebravou, kam pravidelně jako kněz zajížděl každou neděli za svými farníky, bylo o poznání klidněji. Na  rozdíl od  hlavního města zde vládl úplně jiný životní režim. Takový pomalejší, vstřícnější a přátelštější. Jozef Tiso se nechtěl svých povinností kněze vzdát. Byl vůdcem národa, jak ho


DNY STRACHU 10 ofi ciálně nazývali, zůstal rovněž duchovním pastýřem. Co na tom, že mu vatikánský chargé d’aff aires Giuseppe Burzio v  minulosti opakovaně naznačil, že papež Pius XII. není nadšen, když kněz v  tak komplikované době zastává významné politické postavení. Tiso dal hned několikráte najevo, že připomínky Říma ke své osobě nebude brát vážně.

Po  ranní bohoslužbě, po  krátkém zastavení s  místními obyvateli, kteří si zvykli na  svého oblíbeného duchovního počkat, aby s ním prohodili pár vřelých slov, se Jozef Tiso vrátil na faru k pracovnímu stolu. Začal se pomalu probírat hromádkou asi dvaceti dopisů, které mu pracovník prezidentské kanceláře vytřídil jako listy osobní povahy. Až na  jeden se jednalo o  pozdravné dopisy, kterých již četl za svou téměř pětadvacetiletou politickou kariéru nespočetné množství. Byl oblíbeným politikem a  byl si toho vědom. Dopis, který vzal v neděli 17. května 1942 do svých zavalitých rukou, byl však úplně jiný. Zcela samovolně se vrásky na jeho čele stáhly do výrazu člověka, který se s velkou nedůvěrou až odporem musí dívat na něco, co mu není zcela příjemné.

Velevážený Pane Prezidente, stálo na začátku anonymního psaní. Proti osudu se nedá dělat vůbec nic, ale proti nespravedlnosti se snad na  tomto světě najde nějaká náprava, a  proto se obracím na  Vás s  uctivou prosbou, abyste jako vůdce národa, prezident republiky a katolický kněz nedopustil další barbarství a napravil dosavadní, pokud je to ještě ve Vaší moci. Nemusím Vám vykládat, co to znamená, když 16–17letá děvčata, anebo nedospělé chlapce odtrhnou od rodičů, odvlečou je do Polska... na neobvyklé, těžké práce. To ještě jde o mladé lidi, kteří většinou mohou pracovat, zejména když, dostanou odpovídající stravu. Proč jsou ale odváženi lidé, kteří jsou práce neschopní? Tak například odvlekli z  Trebišova jednu vdovu, která měla sedm nebo devět dětí, byla v jiném stavu v osmém měsíci. Všechny její děti byly ještě práce neschopné. Jedná se o mladou vdovu po řezníkovi. Anebo na jakou práci mohou potřebovat pětadevadesátiletého bývalého poštmistra, nebo čtyřiaosmdesátiletého otce jednoho uzenáře, který byl úplně senilní...

Krátké zaklepání na dveře pracovny. Zvedl oči od dopisu a otočil hlavu ke dveřím.

„Prosím, vstupte!“


11

KAPITOLA PRVNÍ NA SLOVENSKU PO SLOVENSKY

Byl vlastně rád, že je vyrušen. Nebylo to nijak příjemné čtení. Skutečností bylo, že se mu v minulosti již někteří lidé pokusili ve  věci židovských transportů ze Slovenska oponovat. Už několikrát se na  toto téma bavil s  ministrem školství Jozefem Sivákem nebo s  guvernérem Slovenské národní banky Imrichem Karvašem. Oba se ho snažili přesvědčit o  tom, že deportace Židů jsou pro Slovensko absolutně nevýhodné. Nechtěl se však v myšlenkách k  těmto ne zcela příjemným rozhovorům vracet. Čeká ho slepičí polévka, pečené jehněčí kolínko a  zcela neodolatelné ořechové rohlíčky. Nebude si přece kazit chvíle, které má nadevše rád. Byl na  sebe ve  všem až důsledně přísný. Plnil si kněžské povinnosti, pracoval dvanáct až čtrnáct hodin denně, byl nejen bývalým profesorem morálky v bohosloveckém semináři, ale především opravdovým křesťanem. Alespoň o  tom nikdy nepochyboval. Snad jen v jídle se nedokázal omezit. Byl to ten jediný hřích?

„Pane prezidente, nezlobte se že, Vás ruším, ale již se bude podávat oběd,“ oznámila dobrosrdečná hospodyně, která se starala o chod fary již několik let.

Přece jen ho ten podivný list nenechal klidným. Něčím nedefi novatelným ho přitahoval. Po  obědě si vzal s  sebou do  pracovny zbytek nitranského červeného vína a  znovu se pustil do  čtení. V  koncentračním táboře v  Žilině gardisté berou Židům pyžama, všechno hedvábné ženské prádlo, každou lepší deku, dobré boty, lepší kabáty. Seberou i dětské oblečení. Pokud u někoho najdou kakao nebo čokoládu, tak Žida zbijí. Vždyť, když je ten Žid jako otrok poslaný do  tábora nepřítele, a  je úplně chudý, ať mu alespoň ten poslední batoh nechají, když už mu ho ministerstvo povolilo odvézt! Už v koncentračních táborech na Slovensku bijí Židy, a to bez sebemenší viny či příčiny. Těm nejstarším Židům mladí gardisté tykají, ačkoli by mohli být jejich vnuci. Mlátí Židy pendrekem, seberou jim peníze, které stejně nezaevidují a nechají si je pro sebe. Když náhodou nějakého Žida z tábora pustí, tak musí podepsat, že mu všechno vrátili zpět.

Na  chvilku odvrátil zrak, aby se ujistil, že ve  sklence zbyla ještě trocha vína. Napil se, osušil si rty sněhově bílým kapesníkem, na  kterém se utvořila tenká narůžovělá stopa. Znovu se vrátil ke  čtení. Prezidente, přezkoumejte tyto mé údaje a  přesvědčte se


DNY STRACHU 12 a  Židé Vám budou vděční. Náprava je nutná a  potřebná, protože denně asi 1000 lidí opouští ve vyrabovaném stavu Slovensko, ale každý z nich dostane jen 350 gramů stravy na den. Prosím o odpuštění, že se nepodepíši, protože to bych musel odjet prvním transportem, pokud bych se podepsal. Za rychlou nápravu Vás Pán Bůh požehná. 11.  V.  1942. Vrátil list do  obálky a  dal ho na  hromádku k  ostatním. Zdvihl se namáhavě z  křesla, vyšel ze dveří pracovny a  sešel po  schodech dolů do  jídelny. Na  překrásně zdobené keramice s motivy hroznů zbylo ještě několik posledních kousků voňavého pečiva.

„Čím mohu posloužit, velebnosti,“ zeptala se pozorná hospodyně.

„Oznamte prosím řidiči, ať do hodiny připraví vůz. Je čas se vrátit do Bratislavy.“

Vzpomněl si někdy Jozef Tiso na  obsah dopisu, který v  neděli 17. května 1942 četl? Již třetí měsíc v řadě odjížděly z dávno už ne zcela „usměvavého Slovenska“ transporty na Východ. Směřovaly do  chřtánů vyhlazovacích táborů v  lublinském distriktu a  také do továrny na smrt v Osvětimi-Birkenau. V březnu 1942 však tragédie slovenských Židů nezačala. Měla svou dlouhou předehru, která se jako smyčka kolem oběti začala stahovat již na  počátku října 1938. PŘED VÁLKOU Podle sčítání lidu se v roce 1930 na Slovensku hlásilo k židovskému vyznání celkem 137 737 lidí. Z celkového počtu 3589 sloven- ských vesnic a měst měli Židé své příbytky ve 2262 z nich. Aktivní náboženský život zajišťovalo 167  náboženských obcí, mezi kterými ve 107 obcích převažoval směr ortodoxního judaismu, následovaný liberálnějšími neology. Nejpočetnější komunity se nacházely v Bratislavě (14 900 osob), Košicích (11 000) a Prešově (5000). Relativně vyšší výskyt židovské populace byl na jihu Slovenska a také v jeho východní části, kde žili převážně ortodoxní a zároveň méně majetní Židé.

Vznik Československa přijali Židé na Slovensku s počáteční nedůvěrou. Jen těžko si mohli přestavit, co jim život v  nově vzniklém státě přinese. Historická zkušenost vyvoleného národa vedla




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist