načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Divoká pustina – Mrazivé severské putování se psím spřežením – Gary Paulsen

Divoká pustina - Mrazivé severské putování se psím spřežením
-11%
sleva

Elektronická kniha: Divoká pustina
Autor: Gary Paulsen
Podnázev: Mrazivé severské putování se psím spřežením

– Iditarodská stezka spojuje opuštěné zlatokopecké městečko Iditarod ve vnitrozemí s pobřežím Beringova moře a Aljašského zálivu. Název Iditarod v jazyce domorodců znamená „vzdálené místo“ a právě tam míří Gary se svým psím spřežením. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  179 Kč 159
+
-
5,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2020
Počet stran: 128
Rozměr: 21 cm
Úprava: 1 mapa
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu Woodsong přeložila Jana Vlčková
Skupina třídění: Jezdectví. Sporty se zvířaty
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-763-3095-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Iditarodská stezka spojuje opuštěné zlatokopecké městečko Iditarod ve vnitrozemí s pobřežím Beringova moře a Aljašského zálivu. Název Iditarod v jazyce domorodců znamená „vzdálené místo“ a právě tam míří Gary se svým psím spřežením. Denním propojením s fascinující přírodou pozná sílu, něhu i brutalitu odlehlé divočiny. Na vlastní kůži zažije, jak vypadá hladový vlk i medvěd, a žasne, kolikrát si dokáže sáhnout na dno svých sil.

Předmětná hesla
Paulsen, Gary, 1939-
MusheřiAljaška – 20.-21. století
Sport psích spřeženíAljaška – 20.-21. století
Cesty a pobytAljaška – 20.-21. století
AljaškaVlastivěda
Zařazeno v kategoriích
Gary Paulsen - další tituly autora:
Divoká pustina Divoká pustina
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Copyright © 1990 by Gary Paulsen

Translation © Jana Vlčková, 2019

Copyright © ALPRESS, s. r. o.

Všechna práva vyhrazena.

Žádnou část knihy není dovoleno užít

nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez písemného

souhlasu držitele práv, s výjimkou krátkých citací

nebo odkazů, které tvoří součást kritického hodnocení.

Z anglického originálu WOODSONG

přeložila Jana Vlčková

Redakční úprava Draha Smutná

Vydalo nakladatelství Alpress, s. r. o., Frýdek-Místek,

v edici Klokan, 2020

shop@alpress.cz

Vydání první

ISBN 978-80-7633-163-1


Tato kniha je věnovaná fence Cookie,

která zemřela 10. září 1989.

„Její duše stoupá na křídlech havrana...“


1. Anchorage

 2. řeka Eagle

 3. Settler‘s Bay

 4. Rainy Pass

 5. Gorge

 6. řeka Rhone

 7. Spáleniště

 8. Nikolai

 9. McGrath

10. Iditarod

11. Shageluk

12. Kaltag

13. Unalakleet

14. Shaktolik

15. Nortonův záliv

16. Koyuk

17. Elim

18. Nome

20. Mount McKinley (Denali)

21. Aljašské hory

22. pohoří Kuskokwim

23. Brooksovo pohoří

24. Fairbanks

ALJAŠKA

MAPA IDITARODU


A

L

J

A Š

K

A

B E

R I N

G O V O

T I C H Ý

O

C

E

Á

N

S I

B

I

Ř

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

24

21

20

23

22

18

17 16

12

11

15

13

14

M O Ř E

S

E

V

E

R N

Í

L

E

D

O

V

Ý

O

C E Á

N

Yukon

řeka

S


JÍZDA

SE PSÍM SPŘEŽENÍM


8

1

O

lese jsem nevěděl skoro nic. Pochopil jsem ho, až když 

bylo skoro pozdě. Což je zvláštní, protože moje igno-

rantství pramenilo ze znalosti.

Většinu  života  jsem  strávil  v  lese  nebo  na  moři.  Po  většinu času jsem spal a probouzel se venku a byl jsem  v těsném kontaktu s tím, co nyní nazýváme životním pro- středím. Moji strýcové tomu jednoduše říkali „les“.

Lovili jsme drobnou i vysokou zvěř. Stříleli jsme a za- bíjeli, a přestože jsem později dospěl k názoru, že střílet  a zabíjet je špatné, tehdy jsem si to nemyslel a naháněním  zvěře jsem trávil prakticky všechen svůj čas.

A nic jsem se nenaučil.

Možná největší paradox v chápání „lesa“ je ten, že mnozí  z těch, kteří si v lese užívají, do něj chodí pouze ničit.

Přiznávám, byl jsem lovec, a to náruživý. A právě neu- věřitelné násilí mě přimělo pokusit se přírodě porozumět  a učit se od ní, aniž bych jí ublížil.

***


GARY PAULSEN · DIVOKÁ PUSTINA

9

Dlouho jsem žil v nevědomosti. V pohádkovou verzi lesa  jsem věřil málem do čtyřiceti let.

Ošálen naivními filmy Disneyho a ostatních, jsem žil  v domnění, že Bambi vždy vyvázne ze střelby se zdravou  kůží. Nikdo nikdy nebude zraněn. Ačkoliv jsem lovil a za- bíjel, vždycky mi to připadalo tak nějak čisté a odtržené od  reality. Zabíjel jsem v přesvědčení, že každý příběh končí  šťastně.

Až do toho prosincového rána...

Jel  jsem  s  psím  spřežením  kolem  rozlehlého  jezera,  abych nakladl pasti. Byl začátek zimy a led ještě nezesílil  natolik, aby udržel saně a spřežení. Jinak bych to vzal přes  vodu. Cesta po břehu byla dost drsná, ale já řídil odpočaté  osmispřeží, takže necelých deset kilometrů navíc nepřed- stavovalo žádný velký problém.

Panovalo nádherné zimní ráno. Mohlo být tak dvanáct pod nulou a slunce zářilo skrze ledové krystaly ve vzduchu, takže se zdálo, že všechno jiskří. Psi vzorně běželi,  pěkně rytmicky, a dokonale spolupracovali. Objížděli jsme  jezero, cesta vedla dolů a doprava. Na návrší po naší levici  rostly  vrby  a  křoví  a  vytvářely  podél  stezky  něco  jako  stěnu.

Psi stále uháněli dlouhými skoky, přestože měli v no- hách víc než patnáct kilometrů, a já jsem jich byl plný –  můj život jich byl plný. Tančili jsme se zimou, jak se občas  stává. Neubránil jsem se úsměvu. Prostě jsem se zubil jako  idiot nad tou velkolepostí. Část mé duše zpívala prastarou  navažskou modlitbu:

Krása nade mnou

Krása pode mnou

Krása přede mnou...

GARY PAULSEN · DIVOKÁ PUSTINA

10

Takhle jsem se cítil a často se tak cítím, když řídím psí  spřežení. Opájel jsem se krásou, a právě v tom okamžiku  vyskočila z křoví po levé straně laň jelence běloocasého  a prchala po břehu dolů k jezeru.

Sníh podél stezky byl asi půl metru hluboký a prachový.  Dlouhými běhy ho rozstřikovala kolem sebe a tím pádem  zasněžovala vše okolo. Doslova a do písmene přelétla nad  hlavou vůdčího psa, obrovského bílého hafana podobného  vlkovi, jménem Dollar. Ten se jí tak lekl, že na zlomek vte- řiny padl na břicho a přikrčil se, než se zase zvedl – skoro  jako odražený kámen – a pokračoval v běhu. Uháněli jsme  hodně rychle a jelenec taky pelášil jako šílený, takže nás  během několika vteřin dělilo hezkých pár metrů, a přesto  jako bychom sledovali zpomalený film.

Laň doprovázel zápach strachu. Byl cítit, přestože se kolem  nás sotva mihla. Byl vidět. Oči třeštila tak, až se zdálo, že  jí každou chvíli vypadnou z hlavy. Tlamu měla otevřenou  a jazyk jí visel na stranu. Čelist i krk pokrývaly sliny.

Psi pach strachu okamžitě poznají, ale já vždycky tak  úspěšný nejsem, ani když se sám bojím. Je v něm cosi  měděného, kovového, smíchaného s odérem moči a vý- kalů. Objevuje se, když je někdo strachy bez sebe, jako ta  vyděšená laň.

Pach psy vzrušil a přidali na tempu, ačkoliv pokračovali  dál po stezce. Ohlédl jsem se a uviděl, čeho se laň děsí.

Vlci.

Přelétli přes cestu a hnali se za laní. Nebyli to velcí vlci  lesní, ale o něco menší severští vlci, kteří vystačí s pod- rostem a křovím. Každý váží dvacet, pětadvacet kilo a ve- likostí se vyrovnají psům z mého spřežení. Myslím, že se  jim říká prérijní kojoti.

Až na to, že se chovají jako vlci. Žijí ve smečkách a do- držují sociální strukturu jako lesní vlci. Stejně i loví.

GARY PAULSEN · DIVOKÁ PUSTINA

11

A momentálně lovili laň.

Bylo jich sedm a ani jeden se nepodíval na stezku, aby  si  mě  všiml.  Bezhlavě  se  hnali  za  laní.  Soustředili  se  výhradně na ni a její pach. Jako bych tu vůbec nebyl.

Doháněli ji.

Šlápl jsem na brzdy a vyhodil sněžnou kotvu, abych psy  zastavil a otočil. Okamžitě se rozběhli ze stezky dolů k je- zeru, aby dohonili jelence a vlky. Sněžná kotva se uvolnila  a začali jsme klouzat po břehu. Vytrhl jsem kotvu ze sněhu  a zahákl ji za nevysoký topol. Tím jsem nás udržel.

Vyděšená laň vytušila svůj neodvratný konec a v panice  skočila na nepevný led. Vzpřímený ocas připomínal bílou  vlajku. Pokusila se znovu rozběhnout a spasit se útěkem,  ale led byl moc tenký.

Příliš tenký na její hmotnost a drobná ostrá kopýtka. Pro- lomil se pod ní a ona zmizela v obrovském gejzíru ledové  tříště a vody.

Okamžitě se vzpamatovala a divoce se pokoušela vyškrábat na pevný led. Vynaložila značné úsilí a poháněla ji  panika, takže to nakonec zvládla.

Avšak nedobrovolná koupel ji příliš zpomalila.

Zatímco bojovala s tříštícím se ledem, ztratila náskok  a vlci ji dostihli.

Vrhli se na ni.

Často jsem byl svědkem toho, jak v lůně nádherné pří- rody predátor selhal. Pravda je, že málokterý pokus o ulo- vení kořisti bývá úspěšný. Jednou jsem viděl bobra, jak  uprostřed zimy vylezl z díry v ledu poblíž svého doupěte  a postavil se čtveřici vlků. Sám utrpěl nepatrné kousnutí  do ocasu, zato vlky pořádně pošramotil svými zuby – jed- noho zabil a ostatní tři zranil. Viděl jsem králíky, kteří pře- chytračili lišky, a sledoval jsem zrzavé veverky, jak škádlí  kuny a utečou jim. Ale tentokrát to mělo být jinak.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.