načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Divadelní režisér Karel Novák (1916–1968) – Iva Mikulová

Divadelní režisér Karel Novák (1916–1968)

Elektronická kniha: Divadelní režisér Karel Novák (1916–1968)
Autor: Iva Mikulová

Odborně zpracovaná monografie o díle českého divadelního režiséra Karla Nováka provází čtenáře po českých divadelních scénách, na kterých Novák tvořil své inscenace a popisuje jeho tvůrčí styl režisérské práce. Publikace podává na příkladu ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  502
+
-
16,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 314
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace, portréty, faksimile
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Divadlo. Divadelní představení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-210-8777-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Odborně zpracovaná monografie o díle českého divadelního režiséra Karla Nováka provází čtenáře po českých divadelních scénách, na kterých Novák tvořil své inscenace a popisuje jeho tvůrčí styl režisérské práce. Publikace podává na příkladu profesní dráhy konkrétního umělce ucelený obraz o dobovém stavu a podmínkách českého divadla. Obsahuje nejen analýzu jednotlivých inscenací a dramaturgické volby režiséra, ale zároveň také nezaujatě nahlíží možné vlivy, které mohly mít vliv na jeho životní i umělecká rozhodnutí.

Popis nakladatele

Autorka se ve své práci věnuje umělecké činnosti divadelního režiséra Karla Nováka (1916–1968), jehož tvorba zůstala neprávem opomenuta v kontextu tvorby režisérů 50. a 60. let 20. století v Československu (např. O. Krejča, A. Radok nebo O. Ornest). Podobně jako mnozí další režiséři totalitního období byl také Karel Novák několikrát odsunut do oblastních divadel, v nichž však i přes cenzurní zásahy a restrikce prosazoval náročnou dramaturgii a inscenoval velká básnická podobenství postavená na hereckých výkonech (např. B. Bohdanová, I. Racek). Ve své režijní tvorbě se profiloval dvěma výraznými směry umělecké výpovědi: básnickými dramaty silných příběhů a společensko-kritickými satirickými vyjádřeními k současnosti. Jeho působení uzavírá v 60. letech významná éra v Divadle E. F. Buriana.

Předmětná hesla
Novák, Karel, 1916-1968
Divadelní režiséřiČesko – 20. století
DivadlaČesko – 20. století
Divadelní inscenaceČesko – 1941-1970
Zařazeno v kategoriích
Iva Mikulová - další tituly autora:
Divadelní režisér Karel Novák (1916-1968) Divadelní režisér Karel Novák (1916-1968)
Text a divadlo Text a divadlo
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Iva Mikulová (1984)

vystudovala magisterský obor Učitelství

pro 2. stupeň ZŠ (ČJ–NJ) na Pedagogické fakultě

Univerzity Palackého v Olomouci a bakalářský

obor Teorie a dějiny divadla na Filozofi cké fakultě

Masarykovy univerzity. V roce 2016 dokončila

doktorské studium na Katedře divadelních studií

FF MU obhajobou práce na téma Divadelní režisér

Karel Novák (1916–1968). V letech 2012–2014

pracovala v Městském divadle ve Zlíně (MDZ) jako

archivářka a lektorka dramaturgie. Působila také

jako šéfredaktorka internetového časopisu RozRazil

online a magazínu MDZ Tady a teď.

Spolu s Marcelem Sladkowským je autorkou knihy

Městské divadlo Zlín. 70. sezon (2015). V letech

2014–2017 působila jako výkonná redaktora

časopisu Theatralia. V současné době pracuje jako

odborná asistentka na Katedře divadelních studií

FF MU a zároveň působí v Oddělení 20. století

a literatury současné AV ČR, v.v.i. Věnuje se

českému oblastnímu divadlu druhé poloviny

20. století se zaměřením především na 50. léta.

Divadelní režisér

Karel Novák (1916–1968)

Autorka se ve své práci věnuje umělecké

činnosti divadelního režiséra Karla Nováka

(1916–1968), jehož tvorba zůstala neprávem

opomenuta v kontextu tvorby režisérů 50.

a 60. let 20. století v Československu

(např. O. Krejča, A. Radok nebo O. Ornest).

Podobně jako mnozí další režiséři totalitního

období byl také Karel Novák několikrát

odsunut do oblastních divadel, v nichž však

i přes cenzurní zásahy a restrikce prosazoval

náročnou dramaturgii a inscenoval velká

básnická podobenství postavená na hereckých

výkonech (např. B. Bohdanová, I. Racek). Ve své

režijní tvorbě se profi loval dvěma výraznými

směry umělecké výpovědi: básnickými dramaty

silných příběhů a společensko-kritickými

satirickými vyjádřeními k současnosti. Jeho

působení uzavírá v 60. letech významná éra

v Divadle E. F. Buriana.

Divadelní režisér Karel Novák (1916–1968)

Iva Mikulová

Divadelní režisér

Karel Novák (1916–1968)

Iva Mikulová

FILOZOFICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA

#471

#471


OPERA fAcultAtis PhilOsOPhicAE

Universitatis Masarykianae

sPisY filOzOfické fAkultY

Masarykovy Univerzity

#471



Divadelní režisér karel Novák (1916–1968) Iva Mikulová

filOzOfická fAkultA

Masarykova unIverzIta

Brno 2017

#471


KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Mikulová, Iva

Divadelní režisér Karel Novák (1916-1968) / Iva Mikulová. -- Vydání první. -- Brno : Filozofická fakulta, Masarykova univerzita,

2017. -- 314 stran. -- (Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity = Opera Facultatis philosophicae Universitatis Masarykianae,

ISSN 1211-3034 ; 471)

Anglické resumé

ISBN 978-80-210-8777-4

792.075 * 792.05 * 792.2/.8 * (437.3) * (048.8)

- Novák, Karel, 1916-1968

- divadelní režiséři -- Česko -- 20. století

- divadla -- Česko -- 20. století

- divadelní inscenace -- Česko -- 1941-1970

- monografie

792 - Divadlo. Divadelní představení [3]

Recenzenti: doc. MgA. David Drozd, Ph.D. (Masarykova univerzita)

prof. PhDr. Miroslav Plešák (Janáčkova akademie múzických umění v Brně)

© 2017 Iva Mikulová

© 2017 Masarykova univerzita

ISBN 978-80-210-8777-4

ISBN 978-80-210-8778-1 (online : pdf)

ISSN 1211-3034

https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-8778-2017


oBsah

1 ÚVOD: HLEDÁNÍ ČLOVěKA ............................................................................................................13

2 UMěLECKÁ ČINNOST K ARLA N OVÁKA

V PRůBěHU 2. SVěTOVé VÁLKy (1941–1945) .............................................................................. 21

2.1 Vznik Horáckého divadla v roce 1940 .......................................................................................... 22

2.1.1 První divadelní sezona Horáckého divadla (1940/41) ...................................................... 23

2.1.2 Dvě jihlavské sezony Karla Nováka (1941/42–1942/43) ................................................... 25

2.2 Přestup do Městského divadla v Kladně ...................................................................................... 26

2.2.1 Z historie kladenského divadla ...........................................................................................27

2.2.2 Dramaturgie divadla ............................................................................................................ 29

3 PRVNÍ POVÁLEČNÁ SEZONA (1945/46) ......................................................................................... 33

3.1 Poválečné divadelní „provizorium“ ............................................................................................... 33

3.1.1 Návrat E. F. Buriana .............................................................................................................34

3.1.1.1 Úprava textu hry Pro blaho národa .......................................................................... 36

3.1.1.2 Novákova inscenace Pro blaho národa ..................................................................... 39

3.1.2 Druhá režijní příležitost od Buriana pro Nováka .............................................................. 40

3.1.2.1 Inscenace Vassa Železnovová ................................................................................... 42

3.1.3 Novákovo hostování v Činohře 5. května a v kladenském divadle ...................................44

4 UMěLECKÝM ŠéFEM ČINOHRy NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNě (1946–1949) ..................... 47

4.1 Výchozí bod poválečného divadelnictví: Epitheton chaotický .................................................... 48

4.2 Dramaturgie prvních poválečných sezon ......................................................................................51

4.2.1 Dramaturgicko-režijní koncepce sezony 1945/46 .............................................................. 53

4.2.2 Mít svou brněnskou premiéru... (1946/47) ....................................................................... 55

4.2.3 Pod „Slovanským nebem“ (se smráká) (1947/48) ............................................................. 58

4.2.4 Přihlášení se k socialistickému realismu... až na druhý pokus (1948/49) ....................... 61

4.3 Režisérské osobnosti poválečné činohry ND Brno ..................................................................... 62

4.3.1 Karel Novák jako režisér velkých pláten ............................................................................. 63

4.3.1.1 Není Gorkij jako Gorkij (aneb od Vassy Železnovové k Nepřátelům) ...................... 63

4.3.1.2 Magický realista Karel Novák ................................................................................. 69

4.3.2 Scénický polyfonik Milan Pásek..........................................................................................76

4.4 Shrnutí Novákova brněnského působení a jeho odchod ............................................................ 78

4.5 Trojí odcházení .............................................................................................................................. 79

5 UMěLECKÝM ŘEDITELEM V BESKyDSKéM DIVADLE NOVÝ JIČÍN (1949–1953) ..................87

5.1 Krajová divadla a historie Beskydského divadla (BD) ................................................................. 88

5.1.1 Beskydské divadlo v letech 1945–1949 pod uměleckým vedením Vladislava Hamšíka ........ 89


5.1.1.1 Provozní podmínky .................................................................................................. 89

5.1.1.2 Umělecké vedení ...................................................................................................... 90

5.2 Karel Novák na pozici uměleckého ředitele BD (1949–1953) .................................................... 92

5.2.1 Dramaturgie BD v letech 1949–1953.................................................................................. 95

5.2.2 Inscenace v režii Karla Nováka ........................................................................................... 99

5.3 Karel Novák – především divadelník .......................................................................................... 107

6 KAREL NOVÁK V PARDUBICKéM DIVADLE (1953–1956) ...........................................................111

6.1 Úvod ...............................................................................................................................................111

6.2 Historie divadla .............................................................................................................................113

6.3 Dramaturgie divadla .....................................................................................................................114

6.3.1 „Bohatší sortiment v oblasti kulturního konzumu“ .........................................................116

6.3.2 Byrokratické ptydepe .........................................................................................................119

6.3.3 Dramaturgické škatule, škatule, hýbejte se ...................................................................... 120

6.3.4 Bez souhlasu ministerstva kultury: Se srdcem divno hrát .................................................. 123

6.3.5 Dramaturgie poslední Novákovy pardubické sezony 1955/56 .......................................125

6.4 Usilování o výlučně stálou scénu ................................................................................................ 126

6.4.1 Jiné mimodivadelní aktivity spjaté s divadlem ................................................................. 128

6.5 Režisérské osobnosti pardubického divadla .............................................................................. 129

6.5.1 Novákovy velké výpravné obrazy....................................................................................... 133

6.6 „Stmívání záře“ nad divadlem ..................................................................................................... 145

7 UMěLECKÝM ŠéFEM V OLOMOUCKéM DIVADLE (1956–1960) .............................................. 149

7.1 Úvod .............................................................................................................................................. 149

7.2 Situace v divadle v době před Novákovým nástupem ............................................................... 149

7.2.1 Umělecké bezvládí sezony 1955/56 ...................................................................................151

7.3 Dramaturgické objevy a inscenační úspěchy sezony 1956/57 ..................................................153

7.3.1 Od grotesky k vrcholné klasice: režie K. Nováka v sezoně 1956/57 ..............................155

7.4 Změna ve vedení divadla (1957/58) ............................................................................................161

7.4.1 Premiéra hry Jediná noc k oslavám výročí VŘSR ..............................................................161

7.4.2 Odvolání ředitele S. Křupky a jmenování S. Vítka .......................................................... 162

7.4.2.1 Stiborův avantgardní odkaz v kontextu Novákova uvažování o divadle ............164

7.4.3 Vývoj událostí v divadle po nástupu S. Vítka ................................................................... 165

7.4.3.1 Sázky na jistotu a pokusné omyly ..........................................................................167

7.5 Hledání umělecké avantgardy (1958/59) ....................................................................................170

7.5.1 Inscenační úspěchy sezony 1958/59 – britská klasika a česká dramatika .......................171

7.6 Novákovo „zvnitřnění“ – intenzivní práce s herci (1959/60) .....................................................175

7.7 Odchod na vrcholu tvůrčích sil ....................................................................................................179

8 KAREL NOVÁK V DIVADLE E. F. BURIANA (1960–1968) ............................................................181

8.1 Úvod ...............................................................................................................................................181


8.2 Konec bezvládí: nová umělecká koncepce .................................................................................184

8.2.1 Divadlo současného dramatu a poezie ............................................................................. 185

8.3 Dramaturgie DEFB ...................................................................................................................... 187

8.3.1 Dramaturgická všehochuť první sezony ........................................................................... 187

8.3.2 Dvě dramaturgické linie: satirická a psychologická ........................................................ 188

8.3.2.1 Plánovaná autorská spolupráce: L. Kundera, M. Uhde a další .......................... 192

8.4 Režijní profil DEFB ...................................................................................................................... 196

8.4.1 Tragikomický (nad)hled nad světem ................................................................................ 198

8.4.2 Psychologický (v)hled do nitra postav ...............................................................................215

8.4.3 Další vybrané Novákovy inscenace ....................................................................................219

8.5 Hostování mimo Divadlo E. F. Buriana ..................................................................................... 221

8.6 Od grotesky k příběhu ................................................................................................................ 223

9 ZÁVěR ..................................................................................................................................................227

10 SUMMARy .........................................................................................................................................231

11 PRAMENy A LITERATURA ............................................................................................................ 235

JMENNÝ REJSTŘÍK ............................................................................................................................... 253

PŘÍLOHy ................................................................................................................................................ 265

1 Úvodní poznámka ........................................................................................................................... 265

2 Slovníkové heslo Karel Novák ........................................................................................................ 267

3 Soupis hereckých rolí Karla Nováka .............................................................................................. 273

4 Tabulka režií Karla Nováka ............................................................................................................ 275

5 Bibliografie článků k režiím Karla Nováka ................................................................................... 282

6 Synopse hry Ještě příležitost a vybrané ukázky ................................................................................ 301

7 Soupis pozůstalosti Karla Nováka .................................................................................................. 305

8 Pracovní příprava k inscenaci Dobrý člověk ze Sečuanu ................................................................. 307

9 Esej o moci .......................................................................................................................................310



mému tátovi

in memoriam


Poděkování Chtěla bych především poděkovat prof. PhDr. Evě Stehlíkové, že trpělivě čekala, než skončí mé melounové období a budu schopna svůj výzkum nahlédnout s odstupem. Dále děkuji prof. PhDr. Evě Stehlíkové a doc. Davidu Drozdovi, Ph.D., za podporu v nelehkých časech, kdy mi nedovolili se vzdát a nepřestali věřit v mé schopnosti. Děkuji Mgr. Liboru Vodičkovi, Ph.D., za podněty k volbě tématu i podněty udílené mi v průběhu výzkumu. Děkuji svým rodičům, kteří mě v mé práci vždy podporovali. Za všechny praktické rady, za pomoc, za povzbuzení, za dlouhá, útěšná psaní děkuji Elišce Poláčkové, bez jejíž podpory a pomoci s korekturami by tato publikace nikdy nevznikla. Martinu Macháčkovi děkuji za pomoc s formální podobou práce. Během šesti let vzniku práce mi při její přípravě nepřímo pomohl nespočet lidí, které zde všechny bohužel nemohu jmenovitě uvést. Vybírám tedy dva: děkuji Dodu Gombárovi, že nikdy neztratil víru v mé schopnosti v oblasti divadelní kritiky i praktického divadla, a Hance Vondráškové, že mi pomohla zůstat nohama na zemi. Dále bych ráda jmenovitě poděkovala za poskytnuté rozhovory pamětníkům (v abecedním pořadí): Blance Bohdanové, Emmě Černé, Pavlu Doleželovi, Eugenii Dufkové, Vlastě Chramostové, Evě Matalové, Janě Pilátové a Heleně Šimáčkové. Do svého poděkování bych také ráda zahrnula instituce, ve kterých mi bylo umožněno bádat o Karlu Novákovi. V případě užšího kontaktu uvádím v závorce jmenovitě danou osobu (postupuji chronologicky podle míst Novákova působení): Pozůstalost, bibliografie: Divadelní oddělení Národního muzea v Praze (Hanuš Jordan) a Divadelní ústav

(bibliografie: Lucie Čepcová; Vladimír Hajšman; oddělení sbírek a archivu: Denisa Šťastná) Jihlava: Státní okresní archiv Jihlava Kladno: Tereza Rejdová (Národní knihovna Praha, Slovanská knihovna) Brno: Moravský zemský archiv, Archiv města Brna, Divadelní oddělení Moravského zemského muzea

(Hana Ocetková), Archiv Národního divadla Brno (Mgr. Markéta Ňorková, Marta Cupáková) Nový Jičín: Státní okresní archiv Nový Jičín Pardubice: Státní oblastní archiv v Zámrsku, Státní okresní archiv Pardubice, Archiv Východočeského

divadla Pardubice (Zdena Květonová) Olomouc: Státní okresní archiv Olomouc, Archiv Moravského divadla Olomouc Praha: Národní archiv Praha, Archiv hlavního města Prahy Další instituce: Památník národního písemnictví (fond Divadlo E. F. Buriana), Moravská zemská knihovna

v Brně, Knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Česká televize (Libuše Pekárková) Těmto všem patří mé pokorné poděkování za pomoc a podporu při vzniku práce.



„Karel Novák byl divadlem posedlý, byla to vášeň, v dobrém či špatném smyslu slova prokletí. Ráno nemohl dospat, říkal – leťte hodiny a už chtěl zkoušet, chtěl být na jevišti. A tohle nadšení mu vydrželo až do konce života. V létě 1968 začal mít opět vážné potíže se srdcem a ležel v nemocnici na Karláku. Chodili jsme tam za ním, přišla sovětská okupace, střílelo se a lítalo sklo. Pak ho převezli na František a tam měl na nočním stolku texty a také hry starých českých lidových loutkářů. Prosil mě, abych mu je četl, říkal: ‚Ty jsi dělal pimprlata a umíš báječně měnit hlasy. Já vím, že je to primitivní, ale je to základ herectví, má to úžasnou poezii.‘ Tak jsem četl loutkového Fausta, hrál jsem čerty a Karel mě režíroval. Pak se mi svěřoval, že si nechal přinést baterku a když v noci nemůže spát, tak si svítí a dělá si osvětlovací zkoušky.“

(MACHALICKÁ, Jana. Ilja Racek. Na cestě od Černých

baronů na Vinohrady. Divadelní noviny 9 (2000): 3: 16)

Na předchozí straně: karikaturní portrét karla nováka

(Národní muzeum, divadelní oddělení, H6p-14/2007, Pozůstalost režiséra karla nováka i.)


13

1 ÚvoD: hleDání člověka

Na začátku úvodu k této knize bych ráda zmínila několik milníků, které stály

před samotným začátkem šestiletého výzkumu, v rámci kterého jsem se zabývala

režijní činností a osobností Karla Nováka (1916–1968). Mým původním úmys

lem bylo zmapovat tvůrčí působení Karla Nováka v Národním divadle v Brně

v letech 1946–1949 do podoby méně rozsáhlé práce. K realizaci práce nakonec

nedošlo a já jsem přemýšlela o zcela odlišném, teoreticky koncipovaném téma

tu: V okouzlení Lermontovovým románem Hrdina naší doby mě lákalo zkoumat

fenomén tragického hrdiny v dramatických hrách a hledat onen literární pře

děl, od kterého je tragický hrdina mrtev. Zamýšlený projekt však dané téma ne

představoval z dostatečně podnětných a neprobádaných perspektiv, tudíž jsem se

rozhodla vrátit k rozpracovanému tématu režiséra Karla Nováka s nepokornou

ambicí obsáhnout ve své práci veškerou jeho režijní činnost od poloviny čtyřicá

tých let 20. století až téměř do konce let šedesátých.

Zatímco o tragickém hrdinovi existuje množství obsáhlé literatury, o herci

a režisérovi Karlu Novákovi se zmínky hledají skutečně velmi obtížně. O jeho

tvorbě neexistuje žádná rozsáhlejší studie (systematicky jeho práci sledovali

a krátké statě o ní napsali pouze dramaturg Miloš Smetana, dramaturg, režisér

a teoretik Jan Grossman a divadelní kritik Sergej Machonin);

1

v přehledových

publikacích o československém divadle druhé poloviny 20. století se jeho jméno

objevuje jen zřídka, a to zejména ve výčtu jmen režisérů. Ve výkladových slovní

cích můžeme najít několik krátkých hesel (např. publikace Kdo byl kdo v našich

dějinách ve 20. století, Libri 1994), která jsou však pouze stručnou a věcnou

zkratkou Novákova života. Jedno z hlavních a nejobsáhlejších hesel vyšlo v kni

ze Postavy brněnského jeviště (2. díl, Státní divadlo v Brně 1989). Nejpodrobnější

1 Vycházím z rešerše dobových divadelních periodik, dobového regionálního tisku z okresních

archivů, archivů divadel a z pozůstalostí nebo z výborů statí. Je možné a pravděpodobné, že jsem

nenalezla všechny napsané články či studie o režiích Karla Nováka.


14 1 Úvod: hledání člověka

životopisné heslo, které ovšem podle mých informací nebylo nikdy publiko

váno a jeho strojopisná verze je uložena v Novákově osobní pozůstalosti v Di

vadelním oddělení Národního muzea v Praze, sestavil divadelní historik Jiří

Stýskal

2

.

V padesátých a šedesátých letech 20. století vzniklo o Novákově režijní činnos

ti v akademickém prostředí několik diplomových prací, jejichž autoři a autorky

podléhali dobově tendenční rétorice, a práce tak mají pouze malou výpovědní

hodnotu. Z těch nejdůležitějších se jedná o dvě diplomové práce zadané Filozo

fickou fakultou Univerzity Palackého v 70. letech: Beskydské divadlo a jeho kulturně

výchovné působení v regionu v období budování socialismu (v letech 1949–1953, za

vedení Karla Nováka) autorky Heleny Vodové a Beskydské divadlo a jeho kulturně

výchovné působení v regionu do roku 1949 od Libuše Panáčové. Brněnskou režijní

etapu mapují diplomové práce Pavla Doležela Režie Mahenovy činohry Státního

divadla v Brně v letech 1945–1960 (přepracovaná do podoby disertační práce Režie

Mahenovy činohry Státního divadla v Brně v letech 1945–1958), z pozdější doby exis

tuje práce Jitky Novákové Profesionální činoherní divadlo v Brně v letech 1945–1948.

Dvě diplomové práce vznikly díky Liboru Vodičkovi (Filozofická fakulta Masary

kovy univerzity), který se snažil cíleně zadávat jednotlivá oblastní působení Karla

Nováka jako témata diplomových prací. Novákova režijní činnost v Novém Jičíně

byla součástí rozsáhlejší práce Zdenky Gočálové věnující se delšímu časovému

úseku historie novojičínského divadla s názvem Beskydské divadlo v Novém Jičí

ně (1942–1963). Pardubickou Novákovu režijní etapu popsala Hana Rubišarová

v práci s názvem Karel Novák a jeho působení ve Východočeském divadle v Pardubicích

v letech 1953–1956.

Ve své monografii budu vycházet především z primárních zdrojů fondů

oblastních, okresních a divadelních archivů. V první řadě se jedná o Diva

delní oddělení Národního muzea v Praze (depozitní archiv v Terezíně), ve

kterém jsou k dispozici tři krabice pozůstalosti Karla Nováka (druhou, ob

sahově významnější část pozůstalosti získalo Divadelní oddělení NM teprve

v roce 2013, akvizicí prošlo na jaře 2014). Dostupnost materiálů z oblastních

a divadelních archivů se v konkrétních lokalitách liší. Informace o nalezeném

a získaném materiálu se budou prolínat celou prací, a tak nyní jen krátce

nastíním množství dostupných archivních zdrojů k osobnosti Karla Nováka

(v chronologickém pořadí jeho jednotlivých působení): ve Státním okresním

archivu v Jihlavě se nachází jenom část zpracovaného materiálu z válečných

let, větší část je nezpracována či byla nenávratně ztracena odvezením do sbě

ru; v kladenském divadelním archivu se nachází několik kusů programů a fo

tografií s obtížnou datací; archiv Národního divadla v Brně byl vyplaven,

2 Jiří Stýskal (1934–2014), divadelní a literární historik, vysokoškolský pedagog a zakladatel teatro

logických studií na FF UP v Olomouci.

.01a

.01b


15

1 Úvod: hledání člověka

v důsledku čehož byla zničena i většina materiálů týkajících se K. Nováka;

rozsáhlejší množství materiálů je možné nalézt ve Státním okresním archivu

v Novém Jičíně a ve Státním okresním archivu v Olomouci, stejně tak v archi

vu v Moravském divadle Olomouc. Fond Východočeského divadla v Pardu

bicích umístěný ve Státním oblastním archivu v Zámrsku obsahuje archiválie

až z pozdějších let, k dispozici jsou tedy pouze torzovité materiály uložené ve

Východočeském divadle v Pardubicích. V archivu v Zámrsku se ovšem docho

vala rozsáhlá písemná komunikace vedení divadla s KNV ve fondu Krajského

národního výboru Pardubice. Výstřižky, programy a fotografie k inscenacím

z Divadla E. F. Buriana, kde Novák působil v šedesátých letech, se nacházejí

v Divadelním ústavu v Praze.

Fragmentárnost nalezeného materiálu, nebo opačnou perspektivou nazřeno,

absence komplexního materiálu, který by v ideálním případě obsahoval jak

vlastní autorovy texty a úvahy o divadle, režijní knihy apod., tak texty reflektu

jící jeho tvorbu, a díky němuž by bylo možné získat ucelenější představu o re

žisérově práci, vedla k nezbytným otázkám volby metodologie výzkumu. Nee

xistuje žádný skutečně „univerzální“ metodologický návod, jak postupovat při

psaní biografické práce o divadelním režisérovi. Pro inspiraci jsem nahlédla do

několika publikací: z dřívější doby lze zmínit edici monografií nejen o divadel

ních režisérech vydávanou nakladatelstvím Orbis v 60. letech 20. století (např.

Vlasta Chramostová, Jan Tříska aj.), režijní monografie vydávané nakladatelstvím

Pražská scéna (např. o Petru Léblovi, Janu Schmidtovi aj.), knihu Alfréd Radok

od Zdeňka Hedvábného, Posedlost divadlem autorky Kláry Hanákové nebo Diva

dlo Thomase Ostermeiera od Jitky Goriaux Pelechové. Z poslední doby můžeme

zmínit například práci Heleny Spurné Oldřich Stibor: divadelní režisér a člověk

(1901–1943).

Po prostudování výběru z biografií jsem došla k závěru, že metoda či postup

sepisování takovéto práce je podmíněn především kvantitou a kvalitou dostup

ného materiálu; jinými slovy, autor hledá koncepci a metodu práce na základě

povahy a specifičnosti daného materiálu. Může se zdát, že se jedná o samozřejmý

závěr, nicméně je prvním nezbytným krokem k rozvahám nad strukturou práce.

Jak ovšem psát o režijní osobnosti, jejíž tvorbu jsem na divadle neviděla,

nezažila jsem dobový kontext, ve kterém inscenace vznikaly, a nemám v ruce ani příliš primárních artefaktů k rekonstrukci inscenací? Jak najít pojítko mezi inscenací a společenskou situací v komplikované a nejednoznačné době nesvobody v reálném socialismu? V době, jejímž prizmatem je člověk zvyklý nahlížet na veškeré události, aniž by připustil, že ne každé rozhodnutí, skutek nebo čin musel být nutně politicky determinován? Jak se vyvarovat černobílého náhledu na minulost? Problematičnost snahy o objektivní pohled do minulosti tematizuje ve své knize Minulost v přítomnosti publicista a překladatel A. J. Liehm:

Portréty (Národní muzeum, dále NM, divadelní

oddělení, H6p-19/2013, Pozůstalost režiséra

k. nováka ii. pozn. II/19 fota , foto autor neznámý).

.01c

.01d


16

1 Úvod: hledání člověka

„Snad poprvé jsem si uvědomil, jak je všechno relativní, jak strašně záleží na tom, odkud se díváme, co víme, co máme za sebou.“

3

(LIEHM 2002: 30)

Dosud žijí svědkové času, pamětníci Novákovy tvorby, kterých ovšem není tolik, a i jejich paměť podléhá plynutí času, vzpomínky se ztrácejí nebo dochází k jejich zkreslení. A to jak v přímém rozhovoru, tak v bibliografiích, ze kterých lze také získat důležité povědomí o okolnostech doby. Jak píše Liehm: „Před časem vydal Alexej Kusák pečlivou knihu Kultura a politika v Československu v letech 1945–1956. Hodně jsem nad ní přemýšlel o tom, co bylo předtím, o české kultuře za války. Napsal o tom ve svých pamětech ledacos Václav Černý, jenže i jeho paměť, jako každá, sloužila především tomu, co chceme ukázat, nebo spíš dokázat.“ (LIEHM 2002: 21) Liehm zde otevírá dvě problematiky: selektivnost a neodmyslitelnou subjektivnost paměti, díky níž se mnohdy v přítomnosti snažíme ospravedlnit (především před sebou samým) minulost. A za druhé otázku jakési „historické příčinnosti“, tedy nezbytnosti poznat kontinuitu předchozího historického vývoje, neboť minulost můžeme chápat jako sled kauzalit.

Herečka Vlasta Chramostová i jiní pamětníci, kteří se ať již přímo či nepřímo s Karlem Novákem setkali, se shodovali v jednom: že je nezbytné, aby práce o Karlu Novákovi, který neprávem upadl v zapomnění, především vůbec vznikla. Kladla jsem jim otázky týkající se jak jeho pracovního, tak osobního života a velmi často se mi dostávalo odpovědi, že to byl inteligentní, pracovitý, charismatický, ženami milovaný a pro svou výbušnou povahu zároveň chvílemi obávaný muž, lidský, myslící na osudy druhých. Jak takovéto informace zužitkovat v odborné práci? Vlasta Chramostová mi během našeho rozhovoru

4

dala jednu banální a zá

roveň k naplnění asi nejtěžší radu: „Hledejte člověka. Za vším tím, co udělal, v jaké době to udělal, hledejte především člověka.“

Jak ale najít člověka, který je téměř padesát let mrtev? Jak odhalit události, které jej formovaly a které naopak stvořil on? Píše se historie každého z nás na pozadí velkých dějinných událostí, nebo velké dějiny vznikají přičiněním každého z nás? Jednou z otázek byla odstředivost a dostředivost perspektivy, s níž bych měla na toto téma nahlížet: mám vycházet primárně z materiálů o Novákovi a od něj rozkládat divadelní mapu druhé poloviny dvacátého století, nebo lze naopak o Novákovi psát jedině tehdy, pozná-li člověk vše kolem a samotná osobnost Karla Nováka bude až posledním dílem skládačky?

Jedním z mých plánů bylo vytvořit jakousi odbornou obdobu kaleidoskopického prozaického románu Floriana Illiese 1913, který je koláží faktických a fiktivních příběhů významných osob uměleckého prostředí předválečné a meziválečné 3 Liehm těmito slovy komentuje vzpomínku jistého Švýcara na jeho pobyt v Československu v roce 1942: „Byli jste takový ostrůvek klidu, míru a pohody. Prožil jsem tu krásné dva měsíce na jaře ve dvaačtyřicátém.“ 4 Rozhovor s Vlastou Chramostovou ze dne 23. 10. 2013.


17

1 Úvod: hledání člověka

Evropy (Franz Kafka, Walter Gropius...).

5

Dát si za cíl literárně propojit vybraná

faktografická data z rozsáhlé tabulky z knihy divadelního historika a teoretika Vladimíra Justa Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla (1945–1989) nejen v datech a souvislostech (Academia 2010) a doplnit je o barevné odstíny života. Vypolarizovat dějinné události osobními lidskými příběhy. Vezmeme-li náhodně zvolený příklad: v roce 1956 dochází k zásadním politickým událostem na 20. sjezdu KSSS, kde Nikita Chruščov přednesl projev O kultu osobnosti a jeho důsledcích, uskuteční se povstání v Polsku a v Maďarsku; naproti tomu prožívá mladá dvacetiletá herečka Jana Rybářová nešťastnou lásku k Přemyslu Kočí během filmového natáčení v Bulharsku, která ji pár měsíců poté dožene k sebevraždě. Zároveň jsem se však z obavy, že by se postava Nováka „ztratila“ v množství kontextu, rozhodla více koncentrovat na jeho jednotlivá divadelní působení a najít metodu, jak na jedné straně zmínit nezbytný dobový a divadelní kontext, ale na straně druhé se v jeho rámci zaměřit především na Novákovu tvorbu.

Pro stanovení základních hypotéz a cílů práce jsem se nejdříve pokusila projít větší část dostupného materiálu (viz výše). Pročítání Novákem přijaté korespondence z posledních let jeho života a případně článků napsaných bezprostředně po Novákově smrti mě upomnělo na mé původně zamýšlené téma práce; přátelé a známí Karla Nováka totiž o jeho životě mluvili téměř jako o životě „tragického, nedoceněného hrdiny“. Hrdiny, který mohl dokázat více, kdyby nebyl „odsouzen“ k uměleckému působení v krajových a regionálních divadlech. A který zůstal v zákrytu slavnějších jmen i poté, co se na počátku 60. let (podle některých „konečně“) dostal do Prahy. Jeho přední herečka Blanka Bohdanová, se kterou spolupracoval mnoho let, se několikrát zmínila, že se Novák neuměl tak „prodat a drát dopředu“ jako například Otomar Krejča nebo Miroslav Macháček (BOHDANOVÁ 2008).

V archivních materiálech lze dohledat i zmínky, které Nováka, bez ohledu na jeho dobovou nedoceněnost (ocenění zasloužilý umělec získal teprve rok před svou smrtí v roce 1967, kdy to bylo podle názoru mnohých kolegů již značně pozdě),

6

přiřazují k nejvýznamnějším režisérům druhé poloviny 20. století, anebo

konkrétněji 60. let. Sergej Machonin například Nováka včlenil po bok Jaroslava Kvapila, Karla Hugo Hilara nebo Otomara Krejči: „Jen umělci velkého duchovního potenciálu dělali dějiny divadla, zakládali školy a éry, v nichž si doba jejich 5 Z anotace knihy 1913: „Proust hledá ztracený čas, Malevič maluje čtverec, Kafka píše nekonečně dlouhé a nezměrně krásné dopisy Felici Bauerové, Stravinskij a Schönberg vyvolávají neslýchané skandály, Duchamp montuje kolo na kuchyňskou stoličku, Kirchner zas a znovu maluje Postupimské náměstí. Patnáctiletý Brecht se stává šéfredaktorem augsburského školního časopisu a dvanáctiletý Louis Armstrong se poprvé chopí trubky. Joyce a Musil si dávají kávu v Terstu, Freud a Rilke pro změnu skleničku v Mnichově.“ 6 Viz Národní muzeum (dále NM), divadelní oddělení, H6p-19/2013, Pozůstalost režiséra Karla Nováka II. pozn. (II/15, obálka: gratulace k udělení ocenění zasloužilý umělec).


18

1 Úvod: hledání člověka

uměním uvědomovala sebe sama. Ve světě Craig, Copeau, Marinetti, Mejerchold, Jessner, Piscator, Stanislavskij, Brecht, Reinhardt, Tairov, Barrault, Artaud, Brook, Grotowski, Vilar, Mnouchkinová – jako několik zvlášť výrazných příkladů za mnohé další. U nás J. N. Štěpánek, J. K. Tyl, J. J. Kolár, V. Budil, J. Kvapil, K. H. Hilar, K. Dostal, J. Bor, J. Frejka, V&W, E. F. Burian, J. Škoda, K. Palouš, A. Radok, O. Krejča, M. Macháček, K. Novák, J. Grossman – zvlášť výrazné příklady za několik dalších.“ (MACHONIN 2005: 266) Herečka Slávka Budínová staví Nováka na roveň s těmi nejvýraznějšími režiséry šedesátých let: „Když přišel Novák do Prahy, doplnil trojici režisérů: Radok–Krejča–Ornest na čtveřici.“ (HUTAŘOVÁ 2003: 40)

Odpověď na otázku, jak metodologicky přistoupit k tvorbě monografie o režiséru Karlu Novákovi, jsem našla ve zmiňovaném slovníkovém heslu Jiřího Stýskala z roku 1978: „Určit jednoznačně postavení Karla Nováka v české divadelní kultuře není snadné. Česká režie od Hilara až po Radoka formovala se většinou v pražském centru, a proto si ve svých špičkách mohla dovolit punc stylové výjimečnosti. I Novák roste z avantgardních tradic pražského divadla (především Burianova), jeho talent se však tříbil v nepříznivých podmínkách oblastí, kde nebylo možno diváka si vybírat, ale bylo nutno ho lákat. A tak, jakkoli kultivovaný, musel zůstat lidový, jakkoli zapálený pro myšlenku, nesměl se vzdát podívané, jakkoli vyznavač artistního tvaru, nemohl mu nikdy obětovat vervu spontaneity. Ale zdá se, že mu tento kompromis byl přirozený: vyznával spíš plnost obrazu než přísnou řeholi stylu. A šel za svou vizí, neústupně a rovně, přes ideologické záseky, dlouhými oklikami oblasti. Skoro půl života ho stálo, než stanul na místě, na něž prokázal své právo už na začátku cesty. A druhou půli mu přervala smrt.“ (STÝSKAL 1978: 7)

Od této úvahy J. Stýskala se odvíjelo mé stanovení hypotéz práce na monografii. Jaká je pozice Karla Nováka mezi oblastními režiséry? Je skutečně formování režijních tendencí v českém divadle natolik spjaté s pražským centrem? Nebo se česká divadelní kultura formovala i v regionech, kde mnohdy působily výrazné režijní osobnosti (M. Hynšt, A. Hajda, M. Macháček aj.)? Skutečně byla režijní činnost v oblastních divadlech nevýhodou, či naopak devízou, díky které mohl režisér mnohdy inscenovat i hry, které by v Praze neprošly cenzurní kontrolou? Nenabízela Novákovi divadla, do kterých přicházel velmi často v době, kdy tato divadla umělecky stagnovala a potýkala se s nedostatkem diváků, příležitost vytvořit vlastní uměleckou koncepci, budovat tvůrčí umělecký soubor skládající se často z herců, které si sám přivedl a se kterými dlouhodobě spolupracoval a podporoval jejich umělecký rozvoj?

Dalším důležitým východiskem mých úvah o režijní práci Karla Nováka je pro mě shrnutí jeho tvorby od Sergeje Machonina: „Vervní, dynamický, obrazivý a často stylizující Novák se sice i později plně rozžil v útočné a nadsazené satiře (brněnský Revizor), ale vždycky nejsilněji směřoval k dramatické tvorbě v nejlep


19

1 Úvod: hledání člověka

ším smyslu slova intelektuální, a mohli bychom říci až ‚filozofické‘. Hlavní metou

mu tedy není divadlo rozpoutané fantazie a komediálního úchvatu, ale spíš diva

dlo myšlenkového podobenství, které chce zobrazovat a řešit rozhodující otázky

dneška.“

7

Ve své práci budu hledat nejen člověka, ale i jeho aktuální pohled

na život a na svět, jeho uměleckou výpověď a poselství, které se pokoušel skrze

své inscenace předat. Do komplexního obrazu Novákovy divadelní tvorby bych

chtěla zahrnout jak jeho náhled na dramatickou tvorbu a způsob, jakým drama

tické texty upravoval při přípravě inscenace, tak jeho vztah s herci, a to nikoli

pouze pracovní, ale také osobní, a samozřejmě také samotnou režii, vývoj jeho

inscenačních postupů a principů s ohledem na technické a materiální možnosti,

které měl v jednotlivých divadlech, a také s ohledem na proměnlivost společnosti

a doby, ve které tvořil.

Budu postupovat chronologicky po jednotlivých obdobích a místech Nováko

va divadelního působení, přičemž vždy na začátku kapitoly vymezím množství

dostupného materiálu, které je pro mě určující pro koncepci dané kapitoly. Ka

pitoly budu s ohledem na povahu dostupného materiálu (novinové výstřižky,

úřední korespondence, dramaturgické plány aj.) koncipovat primárně z hlediska

dramaturgicko-režijních koncepcí jeho inscenací, které vždy zasadím do kontextu

uměleckého směřování daného divadla (další režijní osobnosti, profilové inscena

ce, dramaturgické směřování divadla aj.). Pro lepší orientaci v okolnostech Nová

kova působení na různých místech tehdejšího Československa nastíním v úvodu

každé kapitoly krátkou historii dané instituce a situaci, ve které se nacházela,

když do ní Novák nastupoval. Dílčími cíli jednotlivých kapitol bude doložit, jaké

změny Novák v divadle provedl (provozní, dramaturgické, ve složení hereckého

souboru), krátce popsat a analyzovat jeho nejvýznamnější inscenace a zhodnotit

přínos jeho působení pro umělecké směřování daného divadla. Průběžným té

matem všech kapitol bude usouvztažňování Nováky tvorby do kontextu tehdej

šího divadelnictví, nadefinování dramatiky, kterou upřednostňoval, analýza jeho

režijních postupů a v neposlední řadě pojmenování jeho uměleckého směřování

a jeho proměn v průběhu přibližně 25 let Novákovy aktivní režijní tvorby.

7 NM, divadelní oddělení, H6p-19/2013, Pozůstalost režiséra Karla Nováka II. pozn. (2//15 přijatá

korespondence). MACHONIN, Sergej. Za režisérem Karlem Novákem. Nedatováno.



21

2 uMěleCká čInnost karla nováka

v PrŮBěhu 2. světovÉ války (1941–1945)

První zmínky o Novákově režijní činnosti lze najít až z doby jeho prvního vět

šího angažmá v nově založeném Horáckém divadle v Jihlavě, kde v roce 1941

začínal svou ahasverovskou cestu po československých divadlech. Ve většině

divadel setrval průměrně tři sezony, jedinou výjimku představovalo pražské

Divadlo E. F. Buriana v šedesátých letech (1960–1968). Pokud budeme počítat

i jednorázová hostování, prošel Novák během své pětadvacetileté aktivní režijní

kariéry přibližně patnácti divadly. O jeho studentských aktivitách v předváleč

né době či jakýchkoli příležitostných režiích před nástupem do Horáckého

divadla není k dispozici mnoho informací, tyto se redukují pouze na název

titulu a označení místa, kde Novák režíroval.

1

Z těchto důvodů jsem se rozhodla

první ucelenou kapitolu začít až od Novákova nástupu do Horáckého divadla

v roce 1941.

Novákovo působení v divadle v Jihlavě a v Kladně jsem spojila do jedné kapi

toly zaštítěné časovým obdobím druhé světové války i přesto, že se jedná o typo

vě rozdílná divadla s odlišnou historií; zatímco jihlavské divadlo bylo založeno

v prvních válečných letech ve velmi provizorních podmínkách, kladenské divadlo

tou dobou existovalo již třicet let. V období Protektorátu obě divadla spojovala

výrazná německá divácká základna související s vysokým podílem německého

obyvatelstva v daných oblastech. Důležitým faktem z hlediska Novákovy umělec

ké tvorby je skutečnost, že do těchto dvou divadel Novák nastoupil primárně jako

herec a teprve později v nich začal také režírovat. V roce 1945, kdy nastupuje do

brněnského Národního divadla, má za sebou přes deset režií a od roku 1946 již

působí téměř výlučně jako režisér, který občas vystoupí také jako herec (zejména

ve svých oblíbených rolích Shylocka v Shakespearově Kupci benátském nebo Čebu

tykina v Čechovových Třech sestrách).

1 Kompletní soupis inscenací viz přílohu 4. Tabulka režií Karla Nováka.

horácké divadlo v Jihlavě


22 2 Umělecká činnost Karla Nováka v průběhu 2. světové války (1941–1945)

Protože k samotné režijní (a stejně tak i herecké) činnosti Karla Nováka v této

době existuje skutečně jen mizivé množství materiálů (jak ve Státních okresních

archivech měst Jihlava a Kladno, tak v dobovém oblastním tisku), snažím se Nová

kovu uměleckou činnost zasadit do kontextu uměleckého vývoje daného divadla,

přičemž zohledňuji také provozní aspekty, především personální složení souboru

aj. Obě podkapitoly, jihlavskou i kladenskou, koncipuji směrem od obecného ke

konkrétnímu – tedy nejdříve nastiňuji historii obou divadel a jejich dramaturgické

směřování a teprve poté přecházím k charakterizaci titulů, které zde režíroval Ka

rel Novák. V několika výjimečných případech, v nichž dostupné materiály umožňu

jí bližší konkretizaci, nastiňuji rovněž inscenační principy Novákových režií.

2.1 Vznik Horáckého divadla v roce 1940

Přestože v období Protektorátu Čechy a Morava divadla na českém území spíše

zanikala a ta existující se potýkala s útlakem německých okupantů, cenzurou nebo

zatýkáním svých zaměstnanců, podařilo se lidem na Horácku v září roku 1940

sestavit akční výbor Horáckého divadla s jasným cílem vytvořit krajové zájezdové

divadlo.

2

To mělo plnit funkci kulturního odboje proti okupantům, sloužit k ší

ření českojazyčné kultury a posílit soudružnost českého obyvatelstva (FLÍČEK

1960: 15). Při výběru vhodného města k založení divadla jeho zakladatelé An

tonín Skála, Václav Svitek, Vladimír Neuman a další vyloučili centrum regionu,

německý Sprachinsel Jihlavu, kde byl v té době poměr německého obyvatelstva

vůči českému dvě ku jedné.

3

V jihlavském kulturním životě byl především podpo

rován „německý duch“, v červnu se tady například konaly tzv. Festtage, kam byly

zvány významné osobnosti Protektorátu. Jihlava byla zamítnuta také proto, že

zde od konce 18. století existovalo německé divadlo s dramaturgií lehčích čino

herních a hudebních žánrů, jehož diváci se rekrutovali z početné vrstvy měšťanů

a zájezdové krajové divadlo by zde těžko našlo dostatečnou diváckou základnu.

4

Dalším předpokladem pro vznik prvního krajového divadla právě na Horácku

byla dlouhá tradice ochotnických kroužků (např. Ochotnická jednota Klicpera,

2 Založení a historii Horáckého divadla v jeho prvních dvaceti letech existence se věnuje Kateři

na Málková v bakalářské práci První dvě desetiletí Horáckého divadla se zaměřením na 50. léta v Jihlavě

(Brno, 2014), konkrétně v kapitole „Počátky českého profesionálního divadla na Vysočině: Horácké

divadlo (1940–1949)“.

3 Ještě v prvním roce války se k české národnosti hlásilo 17 727 osob, k německé 12 477, k Židům

židovské (zní trochu pejorativně) 435. Později se poměr změnil a řada Jihlavanů, kteří se doposud

čítali k české národnosti, se přihlásila k Němcům (PÍSKOVÁ 2009: 557–558).

4 O „měšťáckém“ vkusu obyvatel Jihlavy se na konci roku 1940 přesvědčili sami členové Horác

kého divadla: zatímco některá představení Jihlavané téměř nenavštěvovali, silvestrovské představení

lehké komedie Mé štěstí má zlaté vlasy bylo beznadějně vyprodáno (FLÍČEK 1960: 16).


23

2.1 vznik Horáckého divadla v roce 1940

třebíčský divadelní spolek Vrchlický, sokolské spolky), jejichž největší přehlídka

se konala opět v tamním městě, v Jiráskově Hronově. Pochopitelným vyústěním

těchto ochotnický snah tak bylo založení profesionálního krajového divadla, kte

ré mělo se svými produkcemi zajíždět do jednotlivých měst regionu. Horáčtí

divadelníci pravidelně zvali k hostování také profesionální soubor ze Zemského

divadla v Brně. Jedním z měst vytipovaných pro založení divadla byl kromě Tře

bíče a Velkého Meziřící, která byla pro divadelníky v prvních letech domovská,

také Německý Brod. Prvním ředitelem se měl původně stát ředitel vlastní di

vadelní společnosti Josef Burda, ovšem vzájemná jednání nakonec ztroskotala

a ředitelem se stal, byť ne na dlouhou dobu, Rudolf Nádhera

5

(FLÍČEK 1960).

Horácké divadlo drželo titul prvního a jediného krajového divadla po dobu dvou

let, během kterých začala vznikat iniciativa za založení krajového divadla v oblasti

Beskyd (budoucí Beskydské divadlo Nový Jičín).

2.1.1 První divadelní sezona Horáckého divadla (1940/41)

První premiéra Horáckého divadla se uskutečnila 18. 10. 1940 v prozatímním sídle

divadla, v Národním domě v Třebíči. O rozvoj divadla ve městě se zasloužil Josef

Chmela, který sem mimo jiné zval na deklamační zpěvní besedy V. K. Klicperu.

Zajížděly sem také cestující divadelní společnosti jako Zöllnerova, Pokorného či

Jeřábkova společnost.

6

Ke slavnostní premiéře otevření Horáckého divadla si tvůrci

zvolili Soud lásky od Jaroslava Vrchlického. Pod vedením ředitele Rudolfa Nádhe

ry fungovalo divadlo jednu sezonu, během které se umělci dostali do finančních

potíží. Nádhera byl, zřejmě pro svou snahu odklonit činoherní repertoár směrem

k operetnímu, odvolán z funkce v nepřítomnosti na lednové schůzi předsednictva

roku 1941. František Klika, zástupce Svazu českého herectva, divadlu pomohl po

druhé (první intervence přičinil při vzniku divadla) a oslovil k propůjčení koncese

Kateřinu Luisu Stehlíkovou. Administrativním ředitelem se od druhé poloviny prv

ní sezony stal bývalý redaktor Lidových novin, Ludvík Žáček

7

.

Provoz divadla probíhal ve skromných provizorních podmínkách, herci hráli

v prostorách kulturních domů, sokoloven, kin, která byla více či méně (a spíše

méně) uzpůsobena pro divadelní podmínky. Proměnlivost prostor se promítala

také do výpravy, kterou pro Horácké divadlo během války navrhoval architekt

5 Rudolf Nádhera, divadelní podnikatel, vlastník soukromé cestující divadelní společnosti, zakla

datel polocestovního souboru Slovácké divadlo, který sídlil v Hodoníně.

6 S poslední jmenovanou sem přijela také Eva Vrchlická a v roce 1912 zde debutovala v otcově

melodramatu Námluvy Pelopovy (SKÁLA 1949: 11).

7 Ludvík Žáček, ředitel divadla v letech 1941–1945. Na dramaturgickém směřování divadla se

podílel také umělecký šéf Antonín Skála, autor publikace o začátcích jihlavského divadla Deset let

Horáckého divadla.


24

2 Umělecká činnost Karla Nováka v průběhu 2. světové války (1941–1945)

Vladimír Neuman. Scénografická řešení inscenací navrhoval se záměrem jejich snadné převozitelnosti a praktičnosti při sestavování do rozličných prostor (ve svých návrzích vycházel z praktikáblových konstrukcí). S divadlem spolupracoval až do své smrti, kdy byl v posledních dnech války zastřelen nacisty.

Horácké divadlo v prvních měsících svého působení hostovalo v Moravských Budějovicích, Telči, Dačicích, Třešti a ve vánočním čase také v Jihlavě. V každém z těchto míst setrvali týden nebo dva, odehráli několik představení, případně uvedli novou premiéru. Za první sezonu nastudovali 21 premiér a odehráli 238 představení ve 25 městech, přičemž toto číslo se v následujících dvou sezonách ještě zvyšovalo (až na 38 premiér ve druhé sezoně, což znamená, že uvedli premiéru zhruba jednou za týden a půl) (SKÁLA 1949). O složitých provozních podmínkách, nedostatku dopravních prostředků, peněz, jídla, jež bylo na příděl, a hereckého zázemí svědčí prozaická vzpomínka Otomara Krejči: na premiéře Kuršovy Antigony mu zpod tuniky vylezl svetr, který si oblékl kvůli velké zimě v sále (SKÁLA 1949: 24).

Otomar Krejča byl jednou z osobností, které v Jihlavě začínaly svou hereckou kariéru. Sám Krejča měl ambice působit také ve vedení divadla, neúspěšně se pokoušel o práci inspicienta, ve které se mu ovšem nedařilo. Kromě praktické divadelní činnosti o divadle uvažoval také teoreticky a v Jihlavských listech publikoval sérii článků o ochotnickém divadle. Členy hereckého souboru Horáckého divadla byli například Marie Lišková, Nina Popelíková, Antonín Dvořák či později Jiří Sovák. Díky Ludvíku Žáčkovi, který přizval ke spolupráci členy souboru uzavřeného Burianova Déčka, se v souboru objevila jména jako Marie Burešová či Vladimír Šmeral, tedy přední osobnosti tohoto pražského divadla. Po zavření Déčka v roce 1941 přivedl Žáček do Horáckého divadla téměř polovinu Burianova souboru. V Nezvalově rodném kraji díky tomu mohli odehrát Burianovu Manon Lescaut v původním obsazení z poříčského divadla (FLÍČEK 1960: 17).

Dramaturgie první sezony vykazovala spíše známky nahodilosti než promyšleného koncepčního záměru. Vybrané tituly v té době schvalovalo Ministerstvo školství a národní osvěty, které rozhodovalo o jejich ideové vhodnosti. Vznikaly seznamy povolených titulů a zakázaných her „ideologicky nevhodných“ autorů (tvůrci levicového smýšlení, marxisté, židé; hry probouzející protiněmecké nálady, hry polské, anglické, francouzské, dánské, norské, belgické, holandské, jugoslávské, řecké a ruské).

8

Ve druhé sezoně cenzura zakázala Čapkova Loupežníka

s Otomarem Krejčou v hlavní roli,

9

jehož premiéra 6. 9. 1941 byla zároveň i der

niérou. Ve třetí sezoně 1942/43 nedostali povolení inscenovat Hauptmannovu kritiku zkorumpovanosti pruských úředníků a byrokratů Bobří kožich, Grillparzerovu Libuši a Horkého Bejvávalo aneb Loupežníci na Chlumu. 8 Více viz (SRBA 1998: 1: 3–22). 9 O zákazu Čapkových her více viz (SRBA 1970: 143–170).


25

2.1 vznik Horáckého divadla v roce 1940

Repertoár první sezony zahrnoval širokou škálu titulů od českých autorů jako například od Vrchlického, Zeyera, Stroupežnického, Kvapila a Hilberta přes anglickou klasiku Shawova Pygmalionu či německou hru F. Schillera Úklady a láska až po plytké německé veselohry Nic mi neslibuj nebo Kristiánka na suchu (K. Bortfeld). Ve druhé sezoně zaznamenaly největší diváckou návštěvnost české hry Slavnost mládí (M. Hlávka a F. Götz), Noc na Karlštejně (J. Vrchlický) nebo Pražský flamendr (J. K. Tyl), ve třetí milostná historická komedie K. R. Krpaty Hvězdy nad hradem.

10

Vedení divadla v čele s Antonínem Kuršem

11

zřejmě v dů

sledku opakované kritiky nasazování líbivých a lidových her (kritika zaznívala na stránkách Jihlavských listů) zařadila na repertoár tituly například od Jiřího Mahena nebo Ladislava Stroupežnického.

Komunista Antonín Kurš našel v Horáckém divadle úkryt před nacisty. Ze svého předchozího angažmá v Kladně byl vyhozen kvůli inscenaci Manon Lescaut

12

a do čtyřiadvaceti hodin musel opustit město.

13

Podobně jako v Kladně

i v Jihlavě Kurš uváděl především českou klasiku, která byla blízká jeho realistickému režijnímu rukopisu (např. Jiráskova Vojnarka), a hry se sociální tematikou (např. Šaldovo Dítě). 2.1.2 Dvě jihlavské sezony karla nováka (1941/42–1942/43) Umělecká cesta Karla Nováka vedla do Horáckého divadla v Třebíči pravděpodobně ze Zemského divadla v Brně, kde v roce 1941 hrál ve čtyřech inscenacích, a znal se tudíž s brněnskými herci, kteří stáli u zrodu Horáckého divadla nebo zde pravidelně hostovali. Do Horáckého divadla nastoupil Novák původně jako herec, režírovat začal na konci druhé sezony (jeho první inscenací byla soudobá konverzační veselohra z lékařského prostředí, Tetauerova Diagnosa), přičemž 10 V Jihlavě hru inscenovali rok po jejím vydání a zároveň po jejím prvním uvedení v Moravské Ostravě a Pardubicích. Krpatu mohli jihlaští tvůrci znát také z přehlídky v Hronově, které se účastnil jako režisér. 11 Antonín Kurš (1901–1960), divadelní režisér, herec, překladatel. Po ukončení studií na Pražské konzervatoři působil krátce v zahraničí (Komorní divadlo v Moskvě), poté do konce války absolvoval krátká působení v divadle v Ostravě, Košicích, Praze. Po skončení 2. světové války nastoupil do Divadla 5. května, odkud jeho cesta vedla do Divadla města Žižkova, Ostravy a následně do Městského divadla v Brně. 12 Kritici inscenaci hodnotili velmi pozitivně, ocenili způsob inscenování odlišný od nedávné premiéry hry v režii E. F. Buriana v Déčku. Chválili také představitelku hlavní role, čerstvou absolventku konzervatoře, Sylvu Langovou. Více viz např. Afš. Manon se líbí všem. A-Zet, 5. 12. 1940. 13 Kurš nebyl jediný, kdo se uchýlil do krajového divadla na Českomoravské Vysočině, vzdáleného od centra dění v Praze. Jeho nástupce Jarmil Škrdlant zde vystupoval pod pseudonymem Jiří Landa. Více viz (ČERNÝ 1965: 165–168).


26 2 Umělecká činnost Karla Nováka v průběhu 2. světové války (1941–1945)

i nadále hrál.

14

Ve třetí sezoně, v níž Novák inscenoval třetinu nasazených titulů,

na repertoáru převažovaly české a německé hry, ojediněle se objevovaly italské či

španělské tituly (komedie Don Gil v zelených šatech Tirsa de Moliny a Calderónův

Chuďas ať má za ušima, obojí v režii Karla Nová



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.