načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dítě v úctě přijmout… -- Vzdělávací program waldorfské mateřské školy - Táňa Smolková

Dítě v úctě přijmout… -- Vzdělávací program waldorfské mateřské školy

Elektronická kniha: Dítě v úctě přijmout… -- Vzdělávací program waldorfské mateřské školy
Autor:

Mgr. Táňa Smolková ve své publikaci shrnuje své zkušenosti z pedagogického působení: objasňuje filozofii a cíle waldorfské pedagogiky, popisuje metody práce s dětmi podle ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  115
+
-
3,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 112
Rozměr: 21 cm
Úprava: barev. ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-903-7612-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Metodická příručka s návrhem konkrétního vzdělávacího programu pro mateřské školy, které pracují s dětmi na základě principů waldorfské pedagogiky. Základním rysem waldorfské pedagogiky je snaha o rozvoj člověka v jeho celistvosti, o utváření vztahu ke světu pomocí síly myšlení, cítění a vůle. Klade značný důraz na pěstování zásad humanity, tolerance a respektu vůči druhým. Autorka, zkušená pedagožka, definuje obecné principy a východiska pedagogiky vycházející z filozofie Rudolfa Steinera, uvádí specifické podmínky současných waldorfských mateřských škol a nabízí vlastní verzi vzdělávacího programu pro celý školní rok.

Popis nakladatele

Mgr. Táňa Smolková ve své publikaci shrnuje své zkušenosti z pedagogického působení: objasňuje filozofii a cíle waldorfské pedagogiky, popisuje metody práce s dětmi podle jejích zásad a poskytuje množství praktických rad, jež lze s prospěchem využít ve všech typech mateřských škol. Dětství patří k nejvýznamnějším obdobím lidského vývoje, poznamenává charakter člověka a jeho chování a předznamenává jeho život na celou dobu. Od kvality dětství se později odvíjí kvalita života v dospělosti. Cestou k dosažení této kvality je výchova – v rodině a ve škole. Výchova v souvislosti se vzděláním rozhodně usměrňuje proces formování osobnosti a svým cílem a obsahem je nezbytnou kategorií společenského života. Je cestou k produkci a reprodukci hmotných a duchovních hodnot. Metody výchovy mohou mít různé podoby, tak jak je reprezentují různé pedagogické směry. Jedním z nich je waldorfská pedagogika, vycházející z učení rakouského filozofa Rudolfa Steinera (1861–1925). Jejím základním rysem je snaha o rozvoj člověka v jeho celistvosti, o utváření vztahu ke světu pomocí sil myšlení, cítění a vůle. Klade značný důraz na pěstování humanity, tolerance a respektu vůči druhým. Významnou pomoc ve výchovném a vzdělávacím procesu poskytuje mateřská škola jako prostředí, v němž začíná rozvoj osobnostních rysů a kde lze jej lze efektivně a prospěšně ovlivnit.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Táňa Smolková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Tá ňa Smol ková

DÍTĚ

V ÚCTĚ PŘIJMOUT ...

Vzdělávací program

waldorfské mateřské školy

MAITREA

2007


Táňa Smolková: Dítě v úctě přijmout ...

© Táňa Smolková 2007

Photographs © Táňa Smolková 2007

Czech edition © MAITREA a.s. Praha

ISBN 80-903761-2-6


OBSAH:

1. Úvod ..................................................................................................... 6

2. Obecné principy a východiska pedagogiky Rudolfa Steinera

se zřetelem na prvních sedm let života dítěte ............................. 10

2.1. Potřeba náležitého přísunu podnětů zvenčí .................................... 13

2.2. Potřeba smysluplného světa .............................................................. 16

2.3. Potřeba životní jistoty ........................................................................ 18

2.4. Potřeba vlastní společenské hodnoty .............................................. 20

2.5. Potřeba otevřené budoucnosti ......................................................... 21

3. Specifické podmínky vzdělávání v současné

waldorfské mateřské škole .............................................................. 23

3.1. Uspořádání života ve školce .............................................................. 24

3.2. Stravování ........................................................................................... 25

3.3. Rozvoj smyslů ................................................................................... 27

3.4. Slavnosti roku .................................................................................... 31

3.5. Role učitele ve výchově dětí v prostředí

waldorfské mateřské školy ................................................................. 34

3.6. Výtvarné a pracovní činnosti ............................................................ 38

3.7. Péče o jazyk a hudbu ......................................................................... 41

3.8. Řád ......................................................................................................44

3.9. Waldorfská mateřská škola jako sociální a autonomní útvar .......... 46

3.10. Hodnocení výchovně-vzdělávacího procesu ................................... 50

3.11. Obecné podmínky ............................................................................. 53

4. Charakteristika Rámcového vzdělávacího programu pro

předškolní vzdělávání ve vztahu k waldorfské mateřské škole ... 54

5. Návrh konkrétního vzdělávacího programu

pro waldorfskou mateřskou školu ................................................. 59

5.1. Dítě a jeho tělo ................................................................................... 60

5.2. Dítě a jeho psychika .......................................................................... 62

5.3. Dítě a ten druhý ................................................................................. 69

5.4. Dítě a společnost ................................................................................ 73

5.5. Dítě a svět ........................................................................................... 76

5.6. Slavnosti jako základní rámec průběhu roku ................................... 78

5.7. Obsah činností ve školce ................................................................... 86

5.8. Možné časové řešení průběhu dne a týdne ...................................... 96

6. Závěr ..................................................................................................99

Použitá literatura ..................................................................................... 102



5

Namísto úvodu

Nemyslím, že dětství je nejkrásnějším obdobím lidského života. Jsou

i jiná pěkná. Ale jsem si vědom toho, že dětství člověka předznamenává

a poznamenává víc než jakékoliv jiné období jeho života. Nikdy později

se v člověku neděje tolik změn.

Zodpovědnost za to, co se dítě dozví a jak se s tím naučí zacházet, majípři

rozeně v první řadě rodiče. Velmi brzo se však dítě vydává „vlastní cestou.“

Začíná chodit do školy. Nejprve mateřské. A tam, zdá se mi, je třeba hledat

klíč k tomu, jak se bude jeho povaha formovat při kontaktech s dalšími

lidmi. Dítě navazuje první přátelství, seznamuje se s novými věcmi asitu

acemi. Je-li ve všech těchto okamžicích obklopeno láskou, porozuměním

a nezbytným respektem, je zde vytvořen předpoklad, že do dalšího života

vstoupí beze strachu jako svobodná bytost.

Těm, kdo se o to pokoušejí vážně a opravdově, přeji, aby vytrvali.

Ivan Medek


6

Dítě v úctě přijmout...

Často zažíváme snahu dospělých začít dítě co nejrychleji učit. Snahou

o urychlování intelektuálního vývoje dítěte jako bychom mu chtěli po

moci, aby se mohlo co nejrychleji včlenit do společenství dospělých. Jako

by jediným posláním dětství bylo stát se co nejkratší přípravkou nadospě

lost. Dětské potřeby vnímání a prožívání, jiné způsoby poznávání aobje

vování často nebereme na vědomí. Protože my dospělí už to vše známe

a domníváme se, že dětem to přece stačí jenom po našem vysvětlit anau

čit je to. Dětství tak ztrácí svou vlastní hodnotu a je vnímáno jako pouhá

příprava na plnohodnotný život dospělého.

Žijeme v době plné dramatických, náhlých a stále rychlejších změn všech

oblastí života. Lidé by měli být schopni se přizpůsobit novým situacím,

ač řadu z nich si zatím nedokážou ani představit. Z průběhu minulého

1.

Úvod


7

Úvod

století vidíme, že jsme mnohé ze svého lidství ztratili a díky množství

změn, které probíhají stále rychleji, zapomněli. Dosavadní způsobmyšle

ní bez širších souvislostí nás dovedl velmi daleko v poznání jednotlivostí

na jedné straně, ale také velice blízko k ekologické katastrofě, sociálním

problémům, nerovnováze ve vývoji celého lidstva i vývoji jedince nastra

ně druhé.

Jako vychovatelé se často ptáme: co bude člověk potřebovat, aby dokázal

rozumět sobě a současnému a budoucímu světu? Jsme zahlceni množ

stvím informací a „návodů, jak správně žít“, co dělat, abychom prosadili

své cíle, zamýšlíme se nad tím, jak má vypadat profil žáka, aby se conejlé

pe uplat nil na t rhu práce apod. Přesto to př íliš nef ung uje. Když se zeptáme

na osobní pocit štěstí, často dostaneme nejistou a neurčitou odpověď. Jaké

talenty, zkušenosti a schopnosti, jakou míru lidskosti, svobody a závislosti

v rámci svého úzkého i širokého společenství máme probouzet vevyvíje

jícím se dítěti?

Tendence vývoje společnosti nastolují potřebu změny pojetí výchovy

a vzdělávání. Jaké mají být naše výchovně vzdělávací instituce, aby byly

skutečnými „dílnami lidskosti“, schopnými odpovídajícím způsobemmo

tivovat člověka k celoživotnímu učení, pěstovat u něj vůli tvůrčím způ

sobem proměňovat své prostředí, vytvářet schopnosti pro práci v týmu

a rozvíjení sociálních vztahů?

Zpráva komise UNESCO „Vzdělávání pro 21. století“ vymezila čtyřizá

kladní typy učení, které by se měly stát pilíři rozvoje každého jedince: učit

se poznávat, což znamená osvojovat si nástroje pochopení, učit se jednat,

abychom byli schopni tvořivým způsobem zasahovat do svého prostře

dí, učit se žít společně, abychom dokázali spolupracovat s ostatními a mohli

se tak podílet na všech lidských činnostech, učit se být ve smyslu základ


8

Dítě v úctě přijmout...

ního procesu utváření vlastní osobnosti, v návaznosti na tři předcházející

pilíře. Podobně to kdysi formuloval Jan Amos Komenský, když stanovil

tři stupně výchovy: 1. poznat sebe a svět, 2. ovládnout sebe a 3. povznést

se k Bohu. Dnešním jazykem a dnešním viděním bychom mohli uvažovat

o jednotlivých typech vzdělávací politiky posledních desetiletí, jak jsme

je mohli zažívat: před rokem 1989 byl kladen důraz na množství a kvalitu

informací, jichž se dětem v rámci výchovně-vzdělávacího procesudostá

valo. Změny ve směřování společnosti na začátku 90. let minulého století

znamenaly i změnu v pojetí cílů ve výchově a vzdělávání: pozornostpe

dagog ů se obrátila na pěstování kompetencí žáků, jejich schopnostpřizpů

sobit se, komunikovat, samostatně vyhledávat potřebné zdroje informací

– zkrátka „ vyznat se v životě, neztratit se, umět si poradit.“

Mnoho lidí však dospěje v průběhu svého života k mnohým zdravotním,

sociálním i jiným omezením, jež nelze překonat pomocí této výbavy.

Často ztrácejí půdu pod nohama a cítí, že některé současné kompetence

a dosavadní zkušenosti jim nemohou dál sloužit. Je třeba vyvinout nové

schopnosti, nalézt nové porozumění a nový smysl věcí. K tomu je po

třebná jediná možná výbava a jediná možná kompetence – důvěra ve své

síly, otevřenost pro změny a pružnost myšlení a vědomí, že vše má svůj

smysl. Dnešní terminologií jsme dospěli k třetímu stupni J. A. Komenského:

vést děti v procesu výchovy k tomu, aby se jejich celoživotní potřebou stal

smysl pro krásné, téma závaznosti a pravdivosti lidského jednání,vníma

vost a pozornost i k tomu, co není zjevné, a přesto působí v našichsetká

ních. To znamená vést proces výchovy nejen z hlediska potřeby člověka

začlenit se do stávajícího systému, vyhovět požadavkům a tlaku spole

čenské konvence, ale vnímat proces výchovy a vzdělávání jako vytváření

nástroje pro nalezení sebe sama, svého osobního životního úkolu v or

ganismu celé společnosti. Otázky po smyslu vlastní existence v době,


9

kdy „vše je možné“, pocit vlastního ukotvení a porozumění v proměnách

současné doby se dotýkají cílů ve smyslu Komenského třetího stupněvý

chovy.

Jsem přesvědčena, že pedagogika pracující v těchto intencích může

poskytnout řadu odpovědí na potřeby a výzvy současné společnosti.

Jedním z takto orientovaných pedagogických směrů je waldorfská peda

gogika. Vychází z myšlenek rakouského filosofa Rudolfa Steinera, který

se zabýval zákonitostmi vývoje dítěte, proměn jeho vztahu ke světu apo

stupně se probouzejícími schopnostmi poznávání. První škola pracující

podle těchto principů vznikla v roce 1919 ve Stuttgartu, postupněvznika

ly další waldorfské školy po celém světě, jejich hlavní rozvoj nastal v 80.

letech dvacátého století.

Dnes jsou waldorfské školy ve světě jedním z nejrozšířenějších typů

alternativních škol. V roce 2000 existovalo asi 1800 waldorfskýchmateř

ských škol ve 49 zemích všech kontinentů. V ČR v současné době pracuje

8 waldorfských mateřských škol disponujících mezinárodním statutem

(v Praze 6, Praze 3, Písku, Starých Ždánicích, Brně, Turnově, Rovensku

pod Troskami, Semilech), řada jednotlivých tříd působících v rámci větší

mateřské školy a několik iniciativ k založení dalších mateřských škol.

Rudolf Steiner (1861-1925) byl rakouský filosof, pedagog, umělec, dramatik

a sociální myslitel. Byl zakladatelem waldorfského školství, biodynamického

zemědělství, antroposofického lékařství a eurytmie. První škola podle jeho ide

jí byla založena v roce 1919 ve Stuttgartu na popud továrníka Emila Molta

pro děti zaměstnanců cigaretové továrny Waldorf-Astoria; odtud pochází i pří

vlastek waldorfská.

Úvod


10

Dítě v úctě přijmout...

Základním rysem waldorfské pedagogiky je snaha o rozvoj člověka v jeho

celistvosti. Tato pedagogika uplatňuje procesuální přístup z hlediskautváření osobnosti dítěte a akcentuje momenty osobnostně rozvojové aprožitkově postojové. Výchova a vzdělávání vycházející důsledně z vývojových

potřeb dítěte se zaměřuje především na utváření vztahu ke světu pomocí

sil myšlení, cítění i vůle. Výrazným prvkem je pěstování humanity alidskosti, tolerance a porozumění druhým. Práce s dětmi je tak zaměřena na

probouzení vlastního živého myšlení, širokého soucítění, vůle vedoucí

k zodpovědnosti a vlastní tvůrčí realizaci.

2.

Obecné principy a východiska

pedagogiky Rudolfa Steinera

se zvláštním zřetelem na prvních

sedm let života dítěte


11

„Celý život se podobá rostlině, která neobsahuje pouze to, co se nabízí oku, nýbrž

uchovává ve svých skrytých hlubinách i budoucí stav. Kdo má před sebou rostlinu,

jež vyvinula teprve listy, ví dobře, že se po nějaké době objeví na listnatém stvolu

i květy a plody. A již nyní obsahuje rostlina skryté vlohy k těmto květům aplo

dům..“ (R. Steiner)

Chceme-li poznat bytost vyvíjejícího se člověka, musíme vyjít zpozoro

vání skryté podstaty člověka vůbec. To však, co je vnějškově na člověku

pozorovatelné, tedy například jeho fyzické tělo, je pouze jedním článkem

celé jeho bytosti. V souvislosti s waldorfskou pedagogikou však mluvíme

ještě o dalších článcích lidské bytosti, jež však nepřicházejí na světnajed

nou v okamžiku porodu, ale postupně v několika fázích, které nastávají

přibližně vždy v sedmiletých intervalech života člověka. Obrazně řeče

no, přibližně po uplynutí sedmi let se v člověku probouzí nová kvalita,

a to po celou dobu jeho života. Úkolem výchovy ve smyslu waldorfské

pedagogiky je připravit podmínky a pečovat o to, aby probouzení těchto

nových článků lidské bytosti mohlo do období dospělosti člověka opti

málně probíhat. Narození člověka je tedy teprve prvním krokem ke„zro

zení Člověka“. Pro waldorfskou pedagogiku předškolního věku je proto

důležité, jakou životní sílu tento narozený člověk v sobě bude schopen

vyvinout, v jaké kvalitě orgány jeho těla budou schopny po celou dobu

jeho dalšího života fungovat (jakou budou mít životní formu), tak aby

mohl být zdravý organismus zdravým nástrojem probouzející seindividu

ality. Období předškolního věku charakterizuje pedagogika RudolfaStei

nera jako období, kdy se postupně rodí „éterné tělo“ člověka, jeho životní

síla a odolnost (slovo éterné má vystihnout neuchopitelnost a ztíženou

možnost pozorovat niterné procesy v raném věku dítěte). Neznamená

to však, že by ostatní články bytosti člověka nebyly ještě přítomny nebo

že se jejich rozvojem waldorfská pedagogika nezabý vá, znamená to pouze,

Obecné principy a východiska pedagogiky Rudolfa Steinera se zvláštním

zřetelem na prvních sedm let života dítěte


12

Dítě v úctě přijmout...

že v centru péče o dítě stojí úsilí o posilování toho, co ještě samo nemá

potřebnou sílu, ať už se jedná o oblast fyzického zdraví dítěte, nebo jeho

ještě křehkou psychiku.

Tato skutečnost naznačuje priority výchovného působení na dítě vewal

dorfské mateřské škole. Dítě, které přichází na svět, má sice vytvořeny

všechny potřebné orgány, aby mohlo žít v dnešním světě, ve světě do

spělých (a náš svět je vytvořen tak, aby vyhovoval především dospělým),

je však zcela nechráněno a tedy vystaveno všem možným ohrožujícím

vlivům. Přestože dnešní dítě zpravidla hmotně nestrádá, jeho duševním

potřebám není vždy zcela vyhověno. Pokusím se nejprve obecně vyjádřit,

jak se k základním životním potřebám dítěte předškolního věku a k jejich

uspokojování staví waldorfská pedagogika.


13

Obecné principy a východiska pedagogiky Rudolfa Steinera se zvláštním

zřetelem na prvních sedm let života dítěte

„...Jako před narozením vytvořila pro fyzické lidské tělo správné okolí příroda,

tak po narození se má starat o správné fyzické okolí vychovatel.“ (R. Steiner)

Dítě prvního sedmiletí jako by bylo „jedním smyslovým orgánem“,

napodobuje (zvnitřňuje) vše, s čím se setkává. Nejedná se pouze o to,

co se zjevně děje kolem něj, nýbrž o všechno, co dítě může vnímat svými

smysly; nejde pouze o vnější, ale i o vnitřní duševní gesta vychovávajícího

člověka (co si o někom myslím, jaký k němu mám vztah, s jakým zaujetím

vykonávám činnost, kterou jsem pověřen vykonat, míra pravdivosti čine

pravdivosti našich vyjádření, míra morálnosti našich postojů). Lze z toho

v y vodit, že v okolí dítěte by se tedy nemělo v yskytovat nic, co není hodno

napodobení.

2.1 Potřeba náležitého přísunu

podnětů zvenčí


14

Dítě v úctě přijmout...

Dítě zcela přirozeně přejímá naše postoje a soudy a ztotožňuje se s nimi.

„Dítě předškolního věku dosahuje dle Kohlberga tzv. premorální úrovně.Morál

ka tohoto stadia je závislá na názorech a chování dospělých, kteří jsou pro dítě

nějak významní.“ (M. Vágnerová)

Není tedy lhostejné, jak zacházíme s věcmi každodenního života, jakjed

náme s ostatními lidmi, jaké postoje vyjadřujeme nebo v sobě neseme.

Z tohoto hlediska není podstatné, jaké množství podnětů na dítěpůso

bí a kolik poznatků o okolním světě získává, naopak – výchovněnejdů

ležitější je zde otázka kvality podnětů, jimž je dítě vystavováno a jimiž

je oslovováno. Je důležité umožnit dítěti, aby napodobovalo zdravé vzory.

Zde má největší význam to, jaký je vychovatel člověk, jaké dojmy dítě jeho

prostřednictvím dostane, zdali ho může napodobovat, zdali je dospělý

skutečně „naplněn výrazem“.

Totéž platí i o tvorbě prostředí, ve kterém se dítě nachází, a o předmě

tech, které používá při svých hrách. Dospělý by měl být při vytváření

prostoru pro dítě veden snahou, aby se dítěti dostalo co nejpřesnějších,

nejautentičtějších smyslových vjemů. Takovou službu vykonají hračky

a předměty vyrobené z přírodních materiálů. Přírodní materiály jsou

původní přirozená informace o světě kolem nás (nezkreslená anezkariko

vaná, lidským působením neproměněná). Hračka z přírodního materiálu

nebo přírodnina sama (plody, kousky různých druhů dřev, hedvábí, len)

nesou v sobě stále svou životní sílu příjemně oslovující smysly dítěte (tvar,

teplo, jemná barva, povrch apod.). Waldorfská pedagogika preferuje právě

tuto jednoduchost, čistotu tvarů a organický původ předmětů, zejména

v dnešní době plné nejrůznějších náhražek všeho druhu.


15

Obecné principy a východiska pedagogiky Rudolfa Steinera se zvláštním

zřetelem na prvních sedm let života dítěte

Vše, co platí o podněcujícím a bytost dítěte oslovujícím jednání vycho

vatele nebo o předmětech, s nimiž dítě manipuluje, platí stejně i o obsa

hu činností s dítětem předškolního věku. Toto dítě se teprve učí orientaci

ve světě pro něj ještě neznámém a jistotu v tomto poznávání posiluje,vychá

zíme-li z přirozených životních situací, z toho, s čím může dítě rezonovat,

navázat na předchozí podobnou zkušenost, co může přirozeně prožívat,

s čím je bytostně spojeno. Východiskem našich činností se stává přirozené

prožívání běhu roku, dějů, které neustále ve svém životě potkává, které

jsou vlastně součástí jeho bytosti, a kdy dítě samo se může rovněž kdykoliv

cítit organickou součástí přírodních procesů a proměn během roku.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist