načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dítě v síti - Daniel Dočekal; Jan Müller; Anastázie Harris; Lubomír Heger

Dítě v síti

Elektronická kniha: Dítě v síti
Autor: Daniel Dočekal; Jan Müller; Anastázie Harris; Lubomír Heger

- Kniha Dítě v síti je přehledný a praktický návod, jak přistupovat k výchově a vzdělávání dětí během současné expanze informačních technologií. Zabývá se mnoha paradoxy ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  209
+
-
7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: MLADÁ FRONTA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 207
Rozměr: 23 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Sociální problémy vyžadující podporu a pomoc. Sociální zabezpečení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-204-5145-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha Dítě v síti je přehledný a praktický návod, jak přistupovat k výchově a vzdělávání dětí během současné expanze informačních technologií. Zabývá se mnoha paradoxy dnešní „doby datové“, která nabízí dětem i dospělým stejně tak úžasné příležitosti jako dosud netušená rizika. 

• Jak se smysluplně vzdělávat v situaci, kdy všechny informace jsou k dispozici na pár kliknutí, ale je těžké vyznat se v jejich kontextu?
• Jak zamezit tomu, aby děti upadly do digitální závislosti?
• Jaké podporovat v dětech užitečné návyky a schopnosti, které jim pomohou uspět v budoucnosti, jež bude stále více závislá na algoritmech?
• Jak vztahy v rodině uchránit před náporem smartphonů, sociálních sítí a počítačových her?
• Jak se „vypínat“ a zůstávat ve světě offline a nestat se otrokem světa online?

(manuál pro rodiče a učitele, kteří chtějí rozumět digitálnímu světu mladé generace)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Daniel Dočekal; Jan Müller; Anastázie Harris; Lubomír Heger - další tituly autora:
 (e-book)
Bezpečnost dětí na Internetu Bezpečnost dětí na Internetu
Jakub Bursa a jihočeská venkovská architektura Jakub Bursa a jihočeská venkovská architektura
Slavné stavby Českých Budějovic Slavné stavby Českých Budějovic
Alžběta II. - Pracující žena Alžběta II.
 (e-book)
Alžběta II, pracující žena Alžběta II, pracující žena
 (e-book)
Průvodce budoucností Průvodce budoucností
Dítě v síti -- Manuál pro rodiče a učitele, kteří chtějí rozumět digitálnímu světu mladé generace Dítě v síti
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Dítě v síti

Vyšlo také v tištěné verzi

Vyrobeno pro společnost Palmknihy - eReading

Daniel Dočekal, Jan Müller, Anastázie Harris, Luboš Heger a kol.

Dítě v síti – e-kniha

Copyright © Mladá fronta, a. s., 2019

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.



Poděkování

Tato kniha by nevznikla bez podpory

Richarda Fuxy a společnosti BigBoard.

Za finanční dar děkujeme projektu Čtení pomáhá.

Vydání knihy dále podpořily společnosti

LeasePlan a Netbox. Poděkování patří také

grafickému studiu Heyduk, Musil a Strnad.

Záštita

Nad projektem Dítě v síti převzala záštitu

eurokomisařka pro otázky spravedlnosti, ochrany spotřebitelů

a otázky rovnosti pohlaví Věra Jourová.


Daniel Dočekal, Jan Müller, Anastázie Harris, Luboš Heger a kol.

DÍTĚ

V SÍTI

Manuál pro rodiče a učitele,

kteří chtějí rozumět digitálnímu světu

mladé generace


Preface © Jan Hnízdil, 2019

Text © Daniel Dočekal, Jan Müller,

Anastázie Harris, Luboš Heger a kol., 2019

Cover photo © Tomáš Železný

ISBN 978-80-204-5145-3 (tištěná kniha)

ISBN 978-80-204-5377-8 (ePub)

ISBN 978-80-204-5379-2 (Mobi)

ISBN 978-80-204-5378-5 (PDF)


OBSAH

6 O AUTORECH 8 PŘEDMLUVA JANA HNÍZDILA ÚVOD 12 ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA

DIGITÁLNÍM SVĚTEM

SEKCE I.

24 MANUÁL PRO RODIČE 26 Kapitola I. Dva až pět let 38 Kapitola II. Pět až šest let 46 Kapitola III.

Sedm až deset let

58 Kapitola IV.

Deset až patnáct let

80 Kapitola V.

Patnáct až osmnáct let

92 Kapitola VI.

Raná dospělost

SEKCE II.

100 CO MOBIL DAL A VZAL 102 Máma není doma, YouTube jo 106 Jablko je vinno 109 Mámo, proč máš radši mobil než mě? 111 Když si do rodiny koupíte chytrou Alexu 114 Proti Facebooku jsou čínští komunisté amatéři 117 Stal se zázrak, přišel mi psaný dopis 120 Proč se velké firmy odvrací od influencerů 123 Nemít mobil je znakem výlučného postavení 125 Rodiče začínají chápat, že ve výchově selhali

SEKCE III.

128 KNIHA DIGITÁLNÍCH DŽUNGLÍ

130 V „bedně“ se vaří páchnoucí obsah,

kterého se přejídáme

133 Sedm kroků k datovému detoxu

136 Jak nás strčili do kyblíku

140 Vyrůstají děti do doby, kdy Boha

spatříme po nasazení helmy?

143 Patří zítřky mladým digitálním nomádům?

146 Vynálezce virtuálních brýlí radí

zmizet ze sítí

SEKCE IV.

158 VELKÁ DEBATA O VELKÉ OTÁZCE

160 Digitální sirotek nebo digitální dědic

162 Kde se berou všechny ty hejty

165 Na plastiku kvůli Instagramu

167 Pravidla sextingu pro mladé a pokročilé

170 Když se místo na fotbal chodí fandit

gamerům

173 Zemři pro Instagram

175 Kovy utíká před algoritmem

177 Když s vámi nemluví, pošlete mu textovku

179 O studentech, kteří učí studenty,

jak poznat fake news

182 Ať nás nesklátí digitální demence

184 Co učí učitel budoucnosti

190 Když kyberzávislosti nepohltí nás,

nepohltí ani naše děti

SEKCE V.

196 DEN OFFLINE

198 Sobota, kdy jsme se vypnuli

200 Zkuste si v rodině digitální detox

203 Telefony nedají dětem spát

205 Rizika kouření se také kdysi podceňovala

V Česku neexistuje další publicista, který by měl tak hluboké

znalosti informačních technologií. Tak třeba před pár lety,

zatímco ostatní nadšeně vzývali Facebook a poskytovali mu

všechna svá data, psal Daniel o jeho nebezpečích. V knize je

autorem praktického manuálu pro rodiče. Původem progra

mátor, dnes autor webu 365tipu.cz, přednáší o internetu na

školách i státních institucích. Má syna (12), který nejradši

paří Fortnite. Kontakt: daniel@justit.cz

Editor knihy, který projekt Dítě v síti jako součást online ma

gazínu Flowee založil. V roce 2018 vydal knihu Průvodce bu

doucností aneb Jak si užít globální krizi, která téma technologií

nahlíží v širším kontextu. V 90. letech založil mediální přílohu

v Lidových novinách, později řídil magazín Pátek LN, měsíč

níky Strategie a ZEN. Má sedmiletého syna (to je ten chlapec

na obálce knihy), který je mistrem Minecraftu, a dceru (12),

která miluje TikTok. Kontakt: jan.muller@flowee.cz

V 90. letech řídila lifestylové magazíny, stála u zrodu Novy,

pracovala v Respektu. Vynikající stylistka a mimořádně se

čtělá novinářka píše pro Flowee, její texty najdete v sekci

knihy „Co mobil dal a vzal“. Je autorkou knihy Alžběta II.,

pracující žena. Má syna (12), který při výběru her bere v po

taz hodnocení na stránkách Common Sense Media (aktuál

ně hraje Warships Blitz), a dceru (20), studentku Oxfordské

univerzity, která do knihy napsala o sextingu a selfie fotkách.

Kontakt: anastazieharris@yahoo.com

O AUTORECH

6

Jan Müller

Anastázie

Harris

Daniel Dočekal

Na internet se přihlásil v létě 1994 a byl tak unesen, že téhož

roku vrátil průkazku do studovny Národní knihovny ČR.

Na sociální sítě však od počátků nahlíží se směsí úžasu a hrů

zy, neboť lidstvo odnaučily přemýšlet (dvakrát měřit) a po

noukají k bezhlavé rychlosti (do všeho řezat). Do roku 2015

zahraniční reportér (LN, MF Dnes, Respekt, Reflex, Euro),

nyní na volné noze. Jeho texty najdete v sekci „Kniha digitál

ních džunglí“. Kontakt: heger.lubomir@gmail.com

Autoři Flowee. Sekce „Velká debata o velké otázce“ a „Den

offline“ jsou výběrem textů, které se objevily na webu dite

vsiti.cz, jenž je součástí magazínu Flowee. Jde o pestrý tým

autorů různého věku a různých názorů. Patří do něj Zde

něk Strnad, Tereza Hermochová, Klára Ponczová, Milada

Kadeřábková, Eliška Harris, Ivan Verner, Kateřina Hájková,

Kamila Steinbachová, Zdeňka Musilová, Markéta Pánková,

Kristina Kim, Monika Kovačková a Jan Handl.

7

Luboš Heger

Vystudovala VOŠ Václava Hollara v oboru ilustrace a od roku

2013 vystavuje. Tvoří ve stylu magického realismu. Tuto

knížku obohatila ilustracemi novodobých božstev, která bez

ohledu na vyznání uctívá většina dnešní populace. Zrozeni ve

21. století, překračují hranice náboženství, jsou mladí a digitál

ní. Série je věnovaná každému, kdo ráno s vypínáním budíku

reflexivně spouští Instagram a není si úplně jistý rozdílem mezi

smrtí a režimem offline. Kontakt: katarinalbatro@gmail.com

Katarina

Kratochvílová

O zdraví v digitální džungli píše majitel

stařičkého mobilu, známý průkopník psychosomatické

medicíny a zdravého rozumu.

PŘEDMLUVA

MUDr. JANA HNÍZDILA

8

9

Nabídku napsat úvodní slovo k této knize jsem nejprve odmítl. Můj vztah k mo

derním technologiím je, mírně řečeno, konzervativní. Používám nejstarší typ tla

čítkového mobilu. Nemám vlastní mailovou adresu. Facebook mi před lety založil

nějaký fanoušek a používám ho výhradně ke zveřejňování textů nebo termínů besed.

Komunikaci na sociálních sítích nepěstuji. Na žádosti o lékařskou radu prostřednic

tvím Facebooku nebo Skypu kopíruji automatickou odpověď: „Lituji, komplexní

medicína je založená na osobním setkání a vztahu. Konzultace na dálku neposkytuji.

Máte-li zájem, můžete se objednat.“

Moje znalosti počítačových technologií a fungování sociálních sítí jsou na úrov

ni mírně retardovaného dítěte. Právě proto jsem se k napsání předmluvy odhodlal.

Jsem vlastně přestárlé dítě v síti. Když kliknu na špatnou klávesu, zmizí mi neulo

žený rozepsaný text, rychle ztrácím nervy a volám na pomoc dceru. Johanka přijde,

shovívavě mne pohladí a poví: „Klid, taťule. To bude dobrý.“ Problém pak během

pár vteřin vyřeší. Po přečtení této knížky už ji možná nebudu tak často potřebovat.

Dozvěděl jsem se z ní o rizicích, o nichž jsem do té doby nevěděl nebo je vnímal jen

intuitivně.

Samotná koupě knihy Dítě v síti problém zneužívání a závislosti na počítačových

technologiích pochopitelně neřeší. Patří ale k základní počítačové gramotnosti. Pokud

se s ní rodiče seznámí, může zabránit vážným škodám na tělesném i duševním zdraví

dítěte. V ordinaci se s nimi potýkám každý den. Rodiče dovlečou vzpouzející se rato

lest a spustí: „Pane doktore, naše Jana je pořád nemocná, za rok brala osmkrát antibio

tika... Jirka je neklidný, nezvladatelný, neurolog mu diagnostikoval ADHD, psychiatr

nasadil antidepresiva... Mirek se nám v osmi letech v noci počůrává, vyšetření nic ne

prokázala, léky nepomáhají... Udělejte s ním něco. Uzdravte ho alternativně.“

Ale jak alternativně? Jak si to vlastně představují? Dítě je přece zrcadlem rodi

ny. Rodiče by chtěli, aby dítě bylo zdravé, ale způsobu života rodiny se to nedo

tklo. Svatá prostoto! Když se pak malého pacienta v nepřítomnosti rodičů zeptám:

„Co si myslíš, že by se u vás doma, v tvém životě, mělo změnit, abys byl spokojený

a zdravý?“, sdělují mi různými způsoby totéž: „Aby se naši tak nehonili, nehádali se,

měli na mne víc času, hráli si se mnou, jezdili jsme na výlety...“ To, co dítě nedokáže

rodičům říct otevřeně a nahlas, sděluje jeho tělo skrytě a tiše nemocí. Oslabenou

imunitou, dušností, nočním počůráváním, poruchou koncentrace... Nejsnazším

„řešením“, jak nemocné nebo neklidné dítě „uklidnit“, pak bývá chytrý mobil, tab

let, počítač. Většina mých dětských pacientů ho má. Většina z nich si na něj rychle

vypěstuje závislost. Protože na něj rodiče nemají čas, nedokáží vytvořit laskavé rodin

né prostředí, nenabízejí mu společné vyžití, utíká se dítě do virtuálního světa. Tráví

hodiny u počítače. Přestane se hýbat. Proč by mělo? Sportovní hry má přece v apli

kaci! Přestane se scházet s kamarády. Proč by mělo? Na sociální síti má přece stovku

přátel. Taková síť je ale asociální. Přátelé virtuální. Skutečná sociální síť a skutečné

přátelství jsou založeny na osobním setkávání. Skutečnému příteli můžete stisknout

ruku, obejmout ho, jít s ním na výlet. Svěřit se mu s důvěrnými informacemi bez

rizika, že by unikly do virtuálního prostoru.

Požadavek rodičů uzdravit dítě, které stůně ze způsobu života rodiny a stalo se

závislým na počítačích, nemá medicínské řešení. Podávání antidepresiv nebo jiných

léků jsou vytloukání klínu klínem. Vedou jen k další závislosti. Předpokladem léčby

a nejlepší prevencí jsou zdravé vztahy v rodině. Rodiče jsou pro dítě od narození

prvními vzory. Jestliže otec přijde večer vystresovaný z práce, pořád něco ťuká do

mobilu, otevře si pivo, přitom se pohádá s manželkou, jestli se budou v bedně dívat

na fotbal nebo na telenovelu, nelze očekávat, že se dítě bude chovat jinak. Samo sed

ne k počítači nebo mobilu, otevře si kolu, načne sáček s brambůrky... a začne stonat.

To, co se dědí, totiž nejsou nemoci, ale způsoby chování, rodinné vzorce, které

k nemocem vedou. Křik, zabavování počítače a příkazy: „Neseď pořád u toho mobilu,

jdi se proběhnout!“ nikam nevedou. Rodiče by měli mít dostatek informací o tom,

jaké možnosti a rizika počítačové technologie přinášejí. Měli by být pro děti vzorem

ve způsobu, jak s nimi zacházejí. Jestliže rodiče sami pěstují pohyb a společenské vyži

tí, je to pro jejich děti také samozřejmá realita a nemají potřebu utíkat do té virtuální.

10

11

Přes dvacet let máme partu osmi rodin. Každý rok trávíme týden zimní dovo

lené na horách, letní na kolech, scházíme se během roku, slavíme narozeniny, cho

díme do kin a divadel. Naše děti se všeho účastní. Milují sport. Mají silné přátelské

vztahy. Skutečné. Ne virtuální. Manželka odmalička brala dceru Johanu k vaření,

práci na záhonech, k malování, keramice. Když jí bylo dvanáct, zeptali jsme se jí,

co by si přála k narozeninám. Čekali jsme, že to bude značkový mobil. Johanka si

přála hrnčířský kruh. Dneska studuje na vysoké škole grafiku. Nejmodernější po

čítačové technologie jsou jejím pracovním nástrojem. Umí s nimi zacházet, umí je

ale také vypnout. Umí si najít čas na kamarády, sport, práci na záhonech, malování

nebo vaření.

Moderní technologie nám usnadňují život. Je dobré, abychom je my i naše děti

ovládali. Je zlé, pokud ony začnou ovládat nás. Pokud se ocitneme v jejich síti. S ne

velkou nadsázkou říkávám: „Skutečné schopnosti a dovednosti člověka se prokáží,

když nejde proud.“

MUDr. Jan Hnízdil, provozuje a propaguje komplexní

psychosomatickou medicínu, mimo jiné v knihách Mým marodům,

Zaříkávač nemocí, Příběhy obyčejného uzdravení a dalších.

ÚVOD

13

ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA

DIGITÁLNÍM SVĚTEM

JAN MÜLLER

Potkají se dva sedmáci a takto rozprávějí:

– „Kámo, včera nám na půl hodiny spadla wifina.“

– „Tykráso, a cos dělal?“

– „No, šel jsem do obejváku si popovídat s rodičema.

Člověče, to jsou docela fajn lidi!“

Tahle anekdota se v roce 2018 šířila po sociálních sítích. No, anekdota... podle ame

rického výzkumu Common Sense Media tráví průměrný teenager před obrazovka

mi a u displejů klidně osm hodin denně, zatímco s rodiči mluví tak patnáct minut.

Kdysi byl čas dětí strávený u obrazovek omezen na Večerníčka a Studio kamarád.

Potom do jejich života vtrhly počítačové hry a satelitní kanály. A poslední dekádu se

na děti valí třetí mediální tsunami: chytré telefony a tablety, které jsou vstupenkou do

vesmíru sociálních sítí s jejich obrázky, videi, chatovacími aplikacemi a hrami.

Děti, které život dříve trávily venku s kamarády, ho dnes (doslova) věnují mobi

lům. Dětský čas je totiž zboží. Google, Facebook, výrobci telefonů, operátoři nebo

online prodejci čehokoliv útočí na naše děti, aby byly co nejvíce online, aby co nej

více lajkovaly, chatovaly, natáčely, fotily, sdílely a hrály. Vychovávají si tak budoucí

zákazníky – a závisláky.

Zlatá střední cesta digitálním světem

Osm z deseti nejbohatších firem světa jsou IT obři. Vydělávají peníze tím, že

dolují co nejvíce dat, ve stále větší míře i z dětí a teenagerů. Data přeprodávají dalším

firmám, které si z dětí pěstují budoucí zákazníky.

Facebook a Google se rády pyšní, že nabízejí služby zdarma. Není to tak, platíme

všichni svými daty, t.j. soukromím. Když si pořídíte Gmail a po čase nahlédnete

do „myactivity“ (stránka o aktivitě na Googlu), zobrazí se detailní informace, kudy

přesně jste jaký den chodili a na co jste klikali. Vy si nepamatujete, kde jste byli v úte

rý odpoledne před osmi týdny, co jste toho dne hledali na netu. Google ano. Naše

děti vyrůstají ve světě, kde se lidé dobrovolně nechávají špehovat 24 hodin denně.

Např. Facebook si nechal patentovat aplikaci, která zjišťuje, jak dlouho a s kým spíte.

Mobily jsou jako štěnice, hlásí firmám i vládám všechno možné.

Stále víc investic plyne do algoritmů – programů, které řídí pohyb dat v digitál

ním světě tak, abychom strávili co nejvíce času online.

Je to nový typ dětské práce. Nezletilí potomci jsou chyceni a zapřaženi několik

hodin denně do přediva digitální ekonomiky. Jejich čas jsou peníze, miliardy dolarů,

které Google a spol. ročně vydělá. Ne ropa a zbraně, to data jsou hlavním artiklem

světové ekonomiky. Datově-průmyslový komplex, jehož centrem je Silicon Valley

v USA, špehuje děti, aby je lépe poznal a vnutil jim co nejvíce služeb a zábavy, kterou

ještě včera nepotřebovaly. Jsou připoutané ke krásným věcičkám s plochými displeji,

které tak milují a kterými se tak stresují. Mozek a tělo, návyky a psychika se v před

školním a školním věku teprve utvářejí, ale přesto (či právě proto) se ocitají pod

soustředěnou palbou programátorů a marketérů.

Kam to lezeš?

Naše kniha vám pomůže vyznat se v digitální džungli, která v posledních letech vy

rostla za humny. Je to síť tvořená předivem datových přenosů, v níž vyrostla kyber

netická impéria a vedou se v ní kyberválky. V džungli žijí digitální predátoři, někdy

14

„Datově-průmyslový komplex“

Dítě v síti / Úvod

15Zlatá střední cesta digitálním světem

„Největšími zloději času jsou sociální sítě“

obyčejní zloději, jindy pedofilové. Měli bychom dětem pomoci chápat, že je v ní tře

ba ostražitosti, jako když je učíme přecházet ulici nebo nepadat ze stromu. Chápat,

že když někam „leze“ na internetu, může také spadnout a může to bolet. Debata

o bezpečném internetu se v Česku dosud týkala hlavně obav ze sexuálních delik

ventů. Ti jsou reálnou hrozbou, ale většina dětí se s nimi nesetká. Kyberšikana (do

níž patří třeba zesměšňování spolužáků rozesíláním trapných fotek) je už problém

častější – ale pořád to není hlavní riziko.

Největším problémem je totiž mobil sám. Jak snadno jsme si zvykli mít ho stále

při ruce! A děti? Učí se od nás tím, jak se chováme. Batole si tiskne k uchu panen

ku, když vidí u maminky, že pořád někomu volá. Mobily a sítě kradou dětem nejen

dětství, ale kradou jim i rodiče. Výzkumy ukazují, že největší zloděj času je bezcíl

né brouzdání po sociálních sítích a nekonečné debaty na chatu. Říkáme často, že

Na jaře 2017 Flowee a BigBoard připravily digitálně-osvětovou kampaň

„nemáme čas“. Ano, čas nám berou technologičtí obři, kteří ho mění v data, která

algoritmicky přizpůsobují tak, abychom dělali, co po nás marketing chce. A do to

hoto světa špehů a závislosti děti rostou. Jsou uvízlé v síti od narození, je to pro ně

normální. Jenže to normální není. Tato kniha nabízí psychologické a pedagogické

rady, jak z té šlamastyky ven.

Problém není samozřejmě jen v technologiích, ale hlavně v rodinách. Není-li

dítě silně napojeno na rodiče a blízké, častěji se připojuje k sociálním sítím. Noří se

do nich, aby nalezlo blízkost a radost, kterou nemá v reálném světě. Děti si vytváří

avatary (dvojníky) nejen ve hrách, ale i na Instagramu tím, že upravují vlastní fotky.

Hodiny hledají nejlepší úhel pro selfie, kterou zretušují ve vylepšovacím programu.

Děti žijí ve fyzické i virtuální realitě a tyto identity není snadné spojit. Útlá elf

ka na síti bývá v reálu buclatá školačka, která smutek zahání kvantem brambůrků.

16

„Děti dnes mají dvojí identitu“

Dítě v síti / Úvod

Nejmenší děti můžete o světě online poučit skvělými knížkami od Lidije Zavoralové 17

„Polovina dívek by šla na plastiku“

Podle výzkumu VeryWellFamily drželo 80 % amerických školaček do 10 let alespoň

jednou dietu. V březnu 2019 média v Británii popsala epidemii anorexie – na Insta

gramu se objevily dívčí spolky podporující hladovění, neboť být chronicky hubená

je prý „cool“. Výzkum agentury Girlguiding objevil, že polovina dívek ve věku 16

až 21 let by podstoupila operaci, aby vylepšily tělo k obrazu svému. Děti zrozené

do světa lajků, srdíček a počtu zhlédnutí mají sklon svou osobnost „měřit“ podle

toho, jak se líbí. Je to neutuchající hlad po zpětné vazbě, jež teenagerovi potvrzuje

vlastní „hodnotu“. Kolik pochvalných srdíček si vysloužilo moje poslední video na

Tik Toku? To je pro mnoho dnešních dětí bohužel velmi důležitá otázka.

TikTok je prudce rostoucí sociální síť pro sdílení videí. Máte-li doma teenager

ku, zřejmě se baví i na této síti, kterou provozuje firma z Číny. Shromáždila již tuny

videí, na nichž se roztančené dívky příležitostně obnažují. Je to pedofilů ráj. Aniž by

o tom rodiče měli tušení.

Většina českých rodičů přiznává, že nezná influencery (hrdiny sociálních sítí), kte

ré jejich děti sledují. Neznají počítačové hry, nechávají potomky v digitální džungli sa

motné, napospas bezohledným firmám z USA nebo Číny a trollím fabrikám z Ruska.

Škola pro dinosaury

České školství ustrnulo v letargii. Jen na každé desáté škole se vyučuje mediální gra

motnost, učitelé nemají k dispozici publikace, podle nichž by mohli vykládat digi

tální svět. Ti starší často nepoužívají sociální sítě, nehráli nikdy žádnou počítačovou

hru, nevědí, kdo je to youtuber. Nejznámější knihu Surfařův průvodce po internetu

nesepsal žádný pedagog, ale parta pěti studentů sdružených na webu Zvolsi.info.

Zato dnešní teenager žije ve fyzickém a současně v digitálním světě od malička.

Sebrat mu mobil by bylo nejen nefunkční, ale i krátkozraké. Děti musejí zákonům

digitální džungle porozumět, protože před ní neutečou. Typická česká škola na ži

vot v budoucnu nepřipravuje, ovšem digitálně gramotný rodič ano. Než platit drahé

Zlatá střední cesta digitálním světem

soukromé školy, je lepší investovat vlastní čas do digitálního vzdělávání v rodině –

společně s ratolestmi zkoumat vývoj umělé inteligence, společně sledovat dokumenty

a texty o inovacích. Sdílet tento překotný vývoj, stejnou měrou fascinující i nebezpeč

ný. Neztratit kontakt s teenagerem, nýbrž mu vysvětlit, jak zabezpečit hesla a citli

vá data, jak nesklouznout k anorexii, nepodlehnout kyberšikaně a proč nečíst fake

news. Proč nepropadnout depresi z rádoby dokonalých fotek ostatních. Vysvětlit,

že Instagram se učí sledováním jejich fotek rozeznat, jakou mají náladu, a využít to

k prodeji reklamy. To není sci-fi – to je realita tzv. behaviorálního cílení.

Děti mají vědět, že skrze ty kouzelné displeje je neustále někdo špehuje, aby

s nimi mohl manipulovat. Že algoritmy sociálních sítí cíleně podporují to horší

v nás: hádky a urážky vyvolávají prudké emoce, jež spolehlivě zajistí delší čas strávený

online. Mimochodem děti se při skrolování často jen nudí. Nové obrázky je nezají

mají, dokud neuvidí něco extra nového, což bohužel často znamená bizarnějšího.

Děti milují filmy o zombie, ty totiž vystihují, jak se digitální predátoři snaží z lidí

vysát pozornost a energii. Nespatřují tyto tragikomické rysy také v nás, když se vra

címe z kanceláří, kde trávíme osm hodin denně přilepeni k obrazovkám, a doma ještě

něco doděláváme přes mobil a SMS? Budeme-li se s dětmi držet v digitální džungli

za ruku, bude to opora i pro nás. Ani my ještě pořádně nechápeme, jak v tom novém

světě žít.

Chvála slizu

Schopnost dětí absorbovat nové informace je úžasná. Mnohé školačky si pořád něco

prozpěvují a tancují, používají zvláštní gesta, jakousi novou řeč těla, již se učí na

síti. YouTube je žumpa příšerných videí, ale současně geniální učebnice, z níž se lze

naučit čemukoliv. Jazykově nadané si osvojí správnou anglickou výslovnost ještě

před nástupem do školy. Velkým hitem mezi školáky je dnes výroba podivné che

mické sloučeniny, tzv. slizu čili „slajmy“, což je pružná hmota, kterou lze různě hníst.

18

„Neztratit kontakt s teenagerem“

Dítě v síti / Úvod

19

„Teorie sebeurčení“

Recepty na výrobu najdou na YouTube, kde zároveň sdílí videa, co všechno se „sli

zem“ lze dělat. Trochu bizarní, ale vlastně skvělá ukázka dětské touhy tvořit. Namí

chat jako alchymista lektvar pro výrobu tajemné hmoty, jež je skoro tekutá a přitom

pevná. Když rodič s pocitem hnusu seškrabává sliz z kuchyňského stolu, asi nedoce

ní, že pro děti je to čirá radost, ale slime je vlastně skvělá zábava nenásilně vzbuzující

zájem o chemii.

Na sociálních sítích nejsou jen hlouposti, je to i obrovské hřiště. Děti tancu

jí, zkouší parkour, natáčejí se, stříhají, hrají s kamarády přes Skype počítačové hry.

V nich neplatí fyzická omezení, takže jako božští tvůrci stavějí kosmické lodě, budují

města a válčí bez bázně. Teorie sebeurčení říká, že zdravý člověk potřebuje cítit, že

je v něčem kompetentní. To v čím dál propracovanějších hrách zažívají už prvňáčci,

co sotva přečtou větu, ale ve virtuálním světě vynikají jako stavitelé a stratégové. Hry

Zlatá střední cesta digitálním světem

Na konferenci „Dítě v síti“ v prosinci 2018 vystoupil také ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal

jim dávají možnost prosadit jejich vůli, což je dle zmíněné teorie druhým klíčem ke

zdravému vývoji. A pak je tu třetí element – sdílení. Společné hraní a klábosení je

klíčové. Dívky se skrze chatovací aplikace učí popisovat emoce, což je dovednost, jež

pro jejich rodiče nebyla v dospívání tak samozřejmá.

Papír není mrtvý

Není pravda, že děti nečtou, možná čtou více, než jsme četli my. Nejsou to tedy vět

šinou knihy, nýbrž často jen znaky, loga a krátké věty. Někdy půvabné a vtipné, jindy

hloupé a zlé. Možná čtou a sledují až příliš mnoho informací, jsou jimi zavaleny, topí

se v mediálním obsahu. Děti potřebují naučit tyto informace třídit, přiřazovat jim

relevanci a dát si od nich někdy pokoj. Přepnout na offline, vrátit se ke knize. Díky

výzkumu na čtyřech stovkách amerických univerzit se ví, že studenti čtoucí z papíru

se lépe soustředí. Pouhá přítomnost mobilu na stole výrazně snižuje schopnost kon

centrace. Část mozku musí neustále myslet na to, abychom na mobil tolik nemysleli.

Říká se tomu FOMO – Fear of Missing Out. Strach, že něco zmeškám. Děti kvůli

němu trpí i nespavostí.

Přitom klíčová schopnost pro budoucnost je ze záplavy informací vydestilovat

to podstatné. Neučit se zpaměti balastu, nýbrž chápat souvislosti. Proto by se ve

školách i doma mělo věnovat více pozornosti třeba Únoru 1948, aby děti chápaly, jak

jsme se během týdne z demokratické země změnili v komunistickou diktaturu.

Dítě potřebuje návyky, jak strčit mobil do šuplíku a zdravě se nudit a lelkovat.

Protože jen mysl, jež se umí zklidnit, nalezne v šumu informací signál. Daniel Kah

nemann tomu říká „pomalé myšlení“, jež jde do hloubky. To si nelze osvojit bezcíl

ným skrolováním po Twitteru.

Roboti brzy zastanou mnoho práce, hlavně té rutinní – nejen obsluhu strojů

v továrnách, ale třeba i účetnictví a obchodování na burze. Nejhůře rozvoj robotiza

ce zasáhne nejméně vzdělané skupiny obyvatel. Problémem nebude internet, nýbrž

20

„Studenti čtoucí z papíru se lépe soustředí“

Dítě v síti / Úvod 21

„Kdo je ponechán v džungli o samotě, snadno začne blouznit“

nevzdělanost a chudoba. Děti ze sociálně slabších rodin, ponechané napospas v di

gitální džungli, budou v dospělosti nejvíce ohroženy tím, že kvůli robotům přijdou

o práci. Frustrovaní faktem, že novému světu nejsou k užitku. Náchylní věřit všem

marketingovým bludům o superdietách nebo nesmyslným názorům, že bolševik na

bízel lepší život. Vzniknou vrstvy digitálně deprivovaných lidí, naštvaných na svět,

jemuž nerozumí. Absenci smyslu života a laskavé rodiny jim ochotně zaplní jakáko

liv sekta, náckovský spolek, anorektické sesterstvo, fanatičtí hráči.

Za války bojovali vojáci často pod vlivem drog. Pervitin se užíval v Německu od

30. let jako úžasný lék na únavu, ostatně pervitin dostal jméno z latinského per-vi

tae (pro zdraví). O kouření se také dlouho nemluvilo jako o nebezpečném návyku.

S kyberzávislostí, jež produkuje zástupy omámené alternativními fakty, předsudky

vůči ideálům svobody a tolerance a neúctou k vědeckým poznatkům, se to má dnes

podobně. Kdo je ponechán v džungli o samotě, snadno začne blouznit.

Další hrozbou je vliv elektromagnetického záření, o němž se v této knize také

dočtete. Výzkumy ještě nejsou jednoznačné, ve vzduchu promořeném všemožným

vlněním žijeme teprve krátce. První výsledky však naznačují, že není od věci záření

omezovat – vypínat na noc wi-fi, nespat s mobilem u hlavy a utíkat do přírody.

Ve sklepení obřího hračkářství Hamleys vám na hlavu nasadí brýle pro virtuální

realitu, na záda dají baťoh s čidly a pomocí kamer umožní, abyste zažili dokonale

reálný pohyb v příběhu o Golemovi a Rabi Löwovi. Když po dvaceti minutách brýle

sundáte, nevíte chvíli, která realita je ta pravá. Brýle a čidla dostávají technologie ještě

blíže k lidské bytosti. Smysly a vědomí se připoutávají k technice. Virtuální realita

nás může skvěle bavit, mnoho naučit, dokonce i léčit, ale umí nás také perfektně

zblbnout.

Naučme se spolu s dětmi v džungli chytře skrývat a chránit. Vědět, které rostliny

jsou jedovaté a jak se vyhýbat šelmám. A mít vyšlapané cestičky z té nové džungle

ven, do skutečného světa.

Zlatá střední cesta digitálním světem

1.

Nenechme děti mobilům, tabletům, sociálním sítím a hrám

napospas. Nenechme je zkrátka v síti o samotě. Jsou pod silným

tlakem nejbohatších firem světa, aby byly bez ustání online.

2.

Pouhé zákazy mobilů nic neřeší. Musíme děti v digitální

džungli držet za ruku a ukazovat na nebezpečí. To vyžaduje

pochopit, co mají na sítích nebo na hrách rády a proč.

3.

Čím méně budou děti na mobilech, tím lépe. Optimální čas

online pro různý věk dítěte nicméně nelze stanovit. Záleží více

na tom, co dítě na internetu dělá, než jak dlouho.

4.

Závislost na mobilech je především známkou toho, že něco

nefunguje v rodině. Není-li dítě „připojeno“ láskou svých

nejbližších k vlastní rodině, hledá chybějící blízkost na síti.

5.

Buďte s dětmi na síti alespoň občas společně. Hrajte hry,

sledujte influencery, prohlížejte fotky a pomáhejte jim pochopit,

co z toho je přetvářka, co nevinná zábava a co může

být naopak nebezpečné.

22

DIGITÁLNÍ DESATERO

Dítě v síti / Úvod 23

6.

Dbejme na to, aby děti trávily dostatek času offline, ideálně

v přírodě. Aby nezapomněly jen tak lelkovat, což je mimořádně

zdravé. Aby se „nepřejídaly“ informacemi.

7.

České školství nezvládá digitální revoluci a téměř nic děti

o technologiích nenaučí. Rodiče to musí dohnat sami a snažit se

o změnu ve škole, kam jejich dítě chodí.

8.

Mobily školákům kradou spánek. Ujistěte se, že mobil nemají

u sebe, když usínají, protože mají tendenci jej kontrolovat

dlouho do noci. Mají strach, aby o něco nového nepřišli.

9.

Výzkumy o škodlivostí elektromagnetického záření jsou velmi

znepokojivé. Vypínejte na noc wi-fi, učte děti dávat si mobil

do režimu letadlo a hlavně co nejvíc choďte ven, do přírody.

10.

Děti se potřebují na síti vyznat. Učme je, jak odlišit

podstatné od balastu, jak poznat fake news, je se bránit proti

kyberšikaně, jak pracovat s hesly. A že i ve světě online se musí

dodržovat pravidla slušného chování.

Zlatá střední cesta digitálním světem

25

MANUÁL

PRO RODIČE

DANIEL DOČEKAL

SEKCE I.

Nebojte se! Ačkoliv výchova dětí v digitálním věku

může vypadat jako neřešitelný problém, není zas tak těžké

zajistit vašemu dítěti v online světě bezpečí a zároveň

mu dopřát informace a zkušenosti, které bude v budoucnu

tolik potřebovat. A ještě si u toho spolu můžete užít

spoustu zábavy.

DVA AŽ PĚT LET

Manuál digitálně zodpovědného rodiče

jsme rozdělili podle věku dětí. Začneme už v batolecím věku.

Protože, ruku na srdce, nejoblíbenější hračkou

dnešních dětí je tablet.

KAPITOLA I.

26

„Víme, že (zatím) nic nevíme“

Jak vlastně ovlivňují displeje a jejich dotykové ovládání vývoj dětského mozku, mo

toriky, schopnosti mluvit a další věci? Na tato témata existuje řada studií, ve kterých

ovšem jednoznačnou odpověď budete hledat marně. Často si totiž protiřečí. Ukáže

me si to třeba na otázce dětského zraku.

Australské ministerstvo zdravotnictví před pár lety uvedlo, že obrazovky způ

sobují epidemii krátkozrakosti a děti do dvou let by tedy neměly přijít s elektroni

kou do styku vůbec a starší děti maximálně hodinu denně. Podle zkoumání vědců

z toledské univerzity a Americké oftalmologické akademie však tzv. „modré světlo“

z displejů na oči vliv nemá.

Jiné studie si všímají, že některé děti jsou modrým světlem ohroženější než jiné,

takže pokud necháte potomka u displeje či obrazovky televize večer příliš dlouho,

tak bude špatně usínat a v noci se bude často budit.

A jakkoliv pohled zblízka na displeje oči snad nekazí (podle řady studií naopak

i stimuluje), je potřeba oči cvičit i pro pohled na dálku. Opět příležitost si uvědomit,

že aktivity je potřeba střídat. Najít čas na klasické hračky, vyrazit na procházku, při

dat sporty, prostě aktivity mimo digitální technologie.

Dlouhodobé účinky a změny se nedaří prokázat proto, že s displeji a technologie

mi žijeme vlastně příliš krátce. Proto ani není možné získat odpověď na tak jednodu

chou otázku, kolik hodin denně s displejem je ještě ok a kolik už je příliš.

Americká pediatrická akademie například doporučuje pro děti mladší šesti let

maximálně hodinu kvalitního obsahu a činnosti spojené s obrazovkou denně. Sem

ale patří nejenom tablety a mobily, ale také sledování televize. Akademie zdůrazňuje

i nutnost vymezit čas, kdy displeje nebude používat nikdo z rodiny. Pro děti mladší

18 měsíců doporučuje režim absolutně bez obrazovky.

Není nezajímavé, že lidé jako Bill Gates a dnes už zesnulý Steve Jobs se snažili

své ratolesti před technologiemi ochránit. Bill Gates jim nedovolil mobilní telefony,

dokud jim nebylo čtrnáct, a snažil se co nejvíc omezovat dobu, kterou jeho dcera trá

vila u počítače. Steve Jobs vlastním dětem nedovolil používat iPady. Chránit své děti

27Manuál pro rodiče

se snaží i další špičky z kalifornského Silicon Valley, globálního centra počítačového

světa. Ti lidé jsou zodpovědní za brutálně rychlé šíření technologií do celého světa,

ale své vlastní děti se snaží držet co nejvíc offline.

Zjednodušeně platí, že čím později se vaše dítě dostane k digitálním technolo

giím, tím lépe. Nemusíte jít do extrému, ale opatrnost se vyplatí. A jak už bylo řeče

no, za technologie musíte dětem nabídnout alternativu. Ideálně takovou, na které se

podílíte i vy sami.

Všeho s mírou

S displeji a dětmi je to v něčem už roky stejné, od dob, co začalo být praktické od

kládat děti k televizní obrazovce. Něco se ale změnilo. Nabídka pro děti je – bo

hužel – stále větší. V 80. letech přinášela televize dětem jen Večerníček, pohádky

a v neděli Studio kamarád. V 90. letech nastoupily satelity se specializovanými

dětskými programy a od té doby může dítko odložené k monitoru s Nickelodeo

nem a spol. strávit dvanáct hodin v kuse. A k tomu má k dispozici nekonečný

oceán zábavy – někdy inteligentní, někdy velmi pokleslé – v podobě internetu a her.

Algoritmy YouTube, aplikace a hry jsou velmi chytře dělané, aby podporovaly další

a další klikání. Jakoby dítě mělo cukrárnu plnou laskomin stále na dosah. Rodič

musí vynaložit nemalé úsilí, aby se tím mediálním cukrem trvale nepřejídalo.

V předškolním věku řada pozdějších rizik nehrozí. Děti neumí číst a psát, nehrají

hry s cizími lidmi, nepoužívají sociální sítě a jsou většinu času pod rodičovským do

hledem. Řadu věcí je ale vhodné se naučit už teď, v této relativně klidné době.

Připoutání pozornosti k mobilním telefonům rozhodně nenahradí tolik potřeb

nou socializaci, učení se od dalších dětí a dospělých. Je docela jisté, že tablet či mobil

například vaše dítě mluvit nenaučí (byť to může být užitečný pomocník při čtení

a psaní). Dítě potřebuje častý kontakt s vlastními rodiči a prarodiči, což není totéž

jako telefonát přes Messenger nebo Skype.

28 Dítě v síti / Sekce I.

„Jako v cukrárně“

Oxfordský internetový institut a univerzita v Cardiffu ve studii zahrnující dva

cet tisíc rodičů zjistily, že neexistuje vztah mezi omezováním či neomezováním digi

tálních aktivit a tím, zda se dítě cítí dobře. Studie zdůrazňuje, na co nejspíš časem

přijdete sami: rodiče se musí aktivně zapojovat, ideálně zkoumat digitální světy spo

lečně s dítětem. Tenhle faktor je daleko důležitější než čisté počítání, kolik hodin

denně tráví s obrazovkami.

Věnujte se tedy digitálním věcem spolu s dítětem. Pro kluky bude skvělý Mine

craft, kde stačí vzít dva tablety a můžete začít. Tvořit, budovat, ale i bořit a zkoumat.

Na YouTube se může nakonec dívat také celá rodina a vše lze využít i pro postupné

učení, jak různé věci vlastně fungují.

Podle výzkumu Rodič a rodičovství v digitální éře provedeném ve spolupráci

O

2

Czech Republic a Univerzity Palackého v Olomouci přiznává 59 % rodičů, že

neví, co vlastně jejich děti sledují. Celých 85 % českých rodičů nesleduje české youtu

bery, jinými slovy nemají představu, kdo a proč jsou hrdinové jejich dětí. Neselhává

takový rodič? Není jeho úkolem své dítě digitální džunglí spíše provázet, než ho v ní

nechat samotné?

Co hrát?

Trochu to souvisí i s otázkou, jaké aplikace a programy jsou pro děti v nízkém věku

vhodné. Odpověď není snadná, protože budete muset hledat a zkoušet. A největší

vliv bude nakonec mít, co bude vaše dítě chtít hrát a používat. Třeba pro kluky jsou

prostě střílečky podstatně lákavější než interaktivní výuka geometrie.

Jedna osvědčená hra stojí za zmínku – Minecraft. Zaujme děti už někdy od čtyř

let věku a vydrží jim dlouho, včetně toho, že na YouTube budou moci sledovat čes

ké i světové hráče této ikonické hry. Podporuje prostorovou představivost, učí děti

stavět, vytvářet virtuální světy a můžete ji hrát všichni společně. Na mobilních tele

fonech, tabletech, herních konzolích i počítačích.

29Manuál pro rodiče

„Vyplatí se prozkoumat Minecraft“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist