načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Digitální fotografie pro seniory – Josef Pecinovský

Digitální fotografie pro seniory

Elektronická kniha: Digitální fotografie pro seniory
Autor: Josef Pecinovský

Publikace pomůže s výběrem vhodného digitálního fotoaparátu, vysvětlí, jak jej nastavit a obsluhovat. Samostatné kapitoly jsou věnovány komponování snímků a fotografování různých ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 247
Rozměr: 23 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Fotografie. Fotografické postupy
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: V Brně, Computer Press, 2014
ISBN: 978-80-251-4307-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace pomůže s výběrem vhodného digitálního fotoaparátu, vysvětlí, jak jej nastavit a obsluhovat. Samostatné kapitoly jsou věnovány komponování snímků a fotografování různých žánrů (portréty, dovolená, krajina, příroda, budovy), zpracování hotových fotek a jejich úpravám (seznamuje se softwarem Zoner Photo Studio). Příručka nabízí základní informace, jak správně používat digitální fotoaparát, pořizovat zajímavé snímky, upravit fotografie, aby vypadaly co nejlépe. Srozumitelný výklad přizpůsobený potřebám seniorů.

Popis nakladatele

Svět fotografie se s příchodem digitálních přístrojů mění každých pár let k nepoznání a může vypadat hodně komplikovaně. S touto knihou ale udržíte s vývojem krok a naučíte se, jak správně používat digitální fotoaparát, pořizovat zajímavé snímky, nahrát je do počítače a nakonec upravit tak, aby vypadaly co nejlépe. Dozvíte se také, jak se vyhnout obvyklým problémům a případně je bezpečně vyřešit, abyste o své vzpomínky nepřišli.

Srozumitelný výklad je přizpůsoben potřebám seniorů, nevynechává žádný důležitý krok, vyhýbá se náhlým skokům a látku odměřuje v přiměřených dávkách, aby se čtenář neztratil v záplavě novinek.

Kniha vás mimo jiné naučí, jak:
- Vybrat vhodný fotoaparát a správně o něj pečovat
- Ovládat základní funkce fotoaparátu a natáčet video
- Fotografovat momentky, portréty, krajinu i budovy
- Zpracovat hotové fotografie a nahrát je do počítače
- Se zorientovat v programu Zoner Photo Studio
- Upravit barvy, jas, ostrost a kompozici snímku na počítači
- Vystavit své dokonalé snímky na Internetu

Pro ty z vás, kteří by se rádi zorientovali v pokročilejších technikách fotografování, je navíc zdarma připravena bonusová kapitola pro pokročilé. Naleznete ji ke stažení na adrese http://knihy.cpress.cz/K2157 po klepnutí na odkaz Soubory ke stažení.

O autorovi:
Josef Pecinovský pracoval jako učitel v oboru informačních technologií na 
střední škole, a to od roku 1990 až do odchodu do důchodu. Kromě toho jeden čas působil jako správce sítě a vedl počítačové kurzy. Napsal pro různá nakladatelství více než šest desítek příruček především z oblasti kancelářských programů, Windows a programů pro střih videa. Je také úspěšným autorem science fiction. Publikoval více než dvacet samostatných knih a několik desítek povídek.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Josef Pecinovský - další tituly autora:
Windows Vista   podrobný průvodce Windows Vista podrobný průvodce
Věčné imago - Kroniky nové Země IV. (Edice Pevnost) Věčné imago
Pinnacle Studio 18 Pinnacle Studio 18
Windows 10 -- Snadno a rychle Windows 10
Zoner Photo Studio X -- moderní průvodce krok za krokem Zoner Photo Studio X
 (e-book)
Na barvě vesmíru nezáleží Na barvě vesmíru nezáleží
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Josef Pecinovský

Digitální fotografie pro seniory

Computer Press

Brno

2014


Digitální fotografie pro seniory

Josef Pecinovský

Obálka: Martin Sodomka

Fotografie použité v knize pořídili: Pavel Krejčí, Slavoj Písek, Kamil a Jan Pecinovský, autor s manželkou

Odpovědný redaktor: Roman Bureš

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Objednávky knih:

http://knihy.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-251-4307-0

Vydalo nakladatelství Computer Press v Brně roku 2014 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem

Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 18 662.

© Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována

a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu

vydavatele.

1. vydání


3

Obsah 1 Vybíráme fotoaparát 9

Porovnání klasické a digitální fotografie 10

Kupujeme kompaktní fotoaparát 12

Kupujeme zrcadlovku 15

Co může rozhodovat při koupi přístroje 17

Jak vzniká obraz 22

Displej, nebo hledáček? 23

Bez proudu to nejde 24

Potřebujeme i počítač 26

Počítačový program 27

Co ještě potřebujeme 28

Pečujeme o fotoaparát 32

Co ještě umějí fotoaparáty 34

Čím ještě se dá fotografovat 34 2 Obsluha fotoaparátu 39

Kde najít návod k obsluze 40

Základní postupy při fotografování 43

Prohlížíme si obrázky ve fotoaparátu 46

Základní nastavení fotoaparátu 50

Jak přizpůsobit režim fotografování dané situaci 57

Zaostření 65

ZOOM 74

Stabilizátor obrazu 79

Fotografujeme s bleskem 81

Natáčíme video 84

Kdy a proč nefotografovat 85

Nejčastější chyby při fotografování 87


4

Obsah

3 Kompozice snímku 97

Základní pojmy 98 Fotografujeme oslavy a jiné společenské akce 107 Vnoučata nemůžeme vynechat 109 Jedeme na dovolenou 112 Fotografujeme krajinu 117 Jdeme s fotoaparátem do přírody 123 Co dělat, když máme před objektivem lidi 127 Fotografujeme budovy 130

4 Zpracování hotových fotek 135

Co potřebujeme 136 Stahujeme fotografie do počítače 136 Prohlížíme si obrázky 146 Co je to EXIF 149 Papírové fotografie, fotokniha a jiné využití fotografií 151

5 Seznámení se Zonerem 157

Import obrázků 162 Správce obrázků 167 Jak měnit zobrazení ikon 171 Jak prohlížet obrázky 174 Jak pracovat s ikonami obrázků 176

Otočení obrázku 177

Přejmenování obrázku 179

Duplikování obrázku 181

Jak vytvořit novou složku 182

Jak stěhovat obrázky mezi složkami 183

Kopírování obrázků 186

Odstranění obrázků 188 Hledání obrázků 190

Rychlé hledání 190

Hledání pomocí dialogového okna 191

Klíčová slova 193


5

Obsah

Vytváříme speciální obrázky 198

Panoráma 198

3D obrázky 200

Pohlednice 202 Představme své obrázky světu! 204

Odeslání obrázků elektronickou poštou 204

Jak vystavit obrázky na Internetu 205

6 Upravujeme fotografie 209

Dialogová okna pro úpravu jsou jednotná 210 Vylepšení obrázku 214

Automatické vylepšení 214

Úrovně 215

Barvy 217

Doostření 219 Úpravy pomocí okna Editor 221

Nástroje Editoru 221

Metody výběru 223

Výřez 226

Narovnání horizontu 228

Narovnání svislic 229

Základy retuše 230

Jak na červené oči 232

7 Malý slovníček 235

Rejstřík 243

Bonus 248


6

Úvod

Dovolte mi, abych se vám na úvod této knihy představil. Patřím totiž mezi vás,

co jste si koupili nebo půjčili tuto knihu. Už několik let pobírám to, čemu ministr

fi nancí říká důchod, a  současně si občas přivydělám tím, že napíšu nějakou tu

knihu. Dlouhá léta předtím jsem se živil jako učitel na  střední škole a  zabýval

jsem se předmětem zvaným informatika. Pro méně znalé – seznamoval jsem naši

mládež s  tím, jak pracovat s  počítačem, a  součástí tohoto předmětu byla také

práce s  fotoaparátem, videokamerou a  následné zpracování fotografi í či fi lmů.

Uznejte sami, zda mě toto kvalifi kuje pro napsání této knihy.

Rozhodně se ale nepovažuji za nějakého odborníka ve fotografi i, a to jak v kla

sické nebo digitální, spíš se řadím mezi nadšené amatéry. Vidím ale denně kolem

sebe své vrstevníky, kteří pohlížejí na svět s nedůvěrou, protože jim v hektickém

tempu připravuje jednu novinku za druhou. Někdy na pohled zcela nestravitel

nou.

To ale neznamená, že bychom měli přestat aktivně žít a zalézt někam do domova

důchodců, či dokonce se vrátit do hrobu, jak nám „gerontům“ navrhují někteří

anonymové v  internetových diskusích, zejména ti, co právě odrostli  plenkám

a v životě ještě nevykonali nic prospěšného. Pokud tyto žvásty nečteme, děláme

dobře, ale někdy se tomu člověk prostě nevyhne.

Čas oponou trhnul a  změnil svět fotografi e od  základu. Když jsem já chodil

do  školy, fotografovali jsme Pionýrem, Ljubitělem nebo Flexaretou na  svitkový

fi lm; když jsem se dostal do praxe, vrcholem techniky byl východoněmecký foto

aparát Praktika. Dodnes na  něj nedám dopustit, protože jsem si s  ním vystačil

třicet let. Jako „nosič dat“ se používal 35 mm široký fi lmový pás s  okénky vel

kými 24 × 36 mm. Tento údaj bude i v této knize důležitý, je to klasický rozměr

fotografi ckého obrázku a od něj se bude leccos odvíjet.

Devadesátá léta přinesla podstatnou změnu. Zatímco doposud jsme fotografo

vali černobíle, nyní začala převládat barva. Přestali jsme používat temné komory

a nosili jsme své fi lmy do fotolabů, kde nám, někdy i za pár hodin, automat vytvo

řil dokonalé barevné fotografi e. My amatéři jsme tento stav neměli rádi. Vyhnal

nás totiž z temné komory. Fotografování sestávalo už jen ze zmáčknutí spouště

a  zaslání fi lmů do  laboratoře. Pak už se daly jen prohlížet hotové obrázky. To

kouzlo chvíle, kdy se obrázek pomalu začínal rodit v misce s vývojkou, zmizelo


7

Úvod

do  nenávratna. Zvětšovací přístroje se ztratily ze světa, přestaly se dělat výřezy,

tytam byly otazníky, jakou gradaci papíru použít, a také zmizely starosti s plechy

leštičky, na které se obrázky někdy beznadějně přilepily.

Kdo chtěl, mohl i v této době fotografovat na pozitivní fi lm a pak si své obrázky

promítat na zeď. Jistě znáte diapozitivy.

A  pak se stalo něco nepředstavitelného. Na  zahraničním zájezdu, tuším v  roce

2008, se na  mne obrátila jedna paní mého věku; když viděla, že mám na  krku

těžký černý přístroj, považovala mě za  odborníka. Nevěděla si rady se svým

přístrojem. Měla obavy, že její přístroj nefotí, a chtěla se ujistit. Trvalo mi deset

minut, než jsem pochopil, že v jejím fotoaparátu to, co právě teď vyfotografovala,

nemůžu vidět. Ona jediná z celého autobusu měla ve fotoaparátu fi lm... Tu paní

jsem ujistil, že fotografuje, jen nesmí zapomenout po zmáčknutí spouště převi

nout fi lm.

Filmy jako kdyby náhle přestaly existovat, během pár let jsme vstoupili do digi

tálního věku.

První digitální fotoaparát jsem viděl v  roce 1999 v  rukou jednoho Japonce

a považoval jsem to za kuriozitu. O deset let později se stal kuriozitou fotoaparát

na klasický fi lm.

Filmy se ještě dají koupit, a  nijak nepodražily. Pokud chceme nadále použí

vat svůj starý dobrý fotoaparát na  kinofi lm, můžeme tak činit bez obav. Pokud

bychom si ale chtěli koupit nový, asi se se zlou potážeme. Buď budeme muset

navštívit bazary, nebo se spokojíme s jednorázovými přístroji, což jsou fotoapa

ráty, které se po vyfotografování jednoho fi lmu vyhodí.

Nepropadáme sice skepsi, ale musíme vzít na  vědomí, že někdy je třeba se se

starými dobrými časy rozloučit. Tak jako není odchod do  důchodu důvodem

měnit své životní návyky a  přestat se věnovat svým zálibám, tak můžeme dál

pilně fotografovat. A co když jsme nikdy nefotografovali? Zkusme to, třeba právě

tohle bude záliba, která nás chytí.

A  co víc, digitální fotografi e vrací nás, nadšené fotoamatéry, zpět do  temné

komory, i když jen do virtuální.



1

VYBÍRÁME

FOTOAPARÁT


10 Kapitola 1 Digitální fotoaparát není velká investice. Nepotřebujeme-li zrovna ten nejmodernější typ, který má desítky (nepotřebných) funkcí, stačí investovat něco kolem tisíce korun. Samozřejmě toto jsou ceny přístrojů z výprodeje, ale copak někomu vadí, že používáme typ tři roky starý? V  principu je stejně dokonalý jako ten nový, který stojí pětkrát či desetkrát víc. Jen je třeba si některé věci ohlídat. Porovnání klasické a digitální fotografi e Zatímco v klasické fotografi i se obrázek pořizoval na citlivý materiál, tedy (především negativní) fi lm, ať už černobílý nebo barevný, v digitální fotografi i žádný fi lm nepotřebujeme. Obrázky se zapisují na paměťové karty, což jsou takové malé destičky, které se mohou snadno ztratit. Zatímco v klasické fotografi i jsme na jeden kinofi lm mohli umístit maximálně 36 obrázků, na takovou paměťovou kartu se jich ve jdou celé stovky. Zatímco v  klasické fotografi i jsme se museli rozmýšlet nad každým obrázkem, protože každé zmáčknutí spouště lezlo do peněz, u digitální fotografi e si s něčím podobným nemusíme dělat starosti. Zatímco u  klasické fotografi e jsme museli čekat několik dnů nebo i  týdnů, než jsme si mohli obrázky prohlédnout, u digitální fotografi e vidíme to, co jsme vyfotografovali, hned, a to doslova! Zatímco u  klasické fotografi e zakoupením fotoaparátu výdaje teprve začínají, u  digitální fotografi e zakoupením fotoaparátu výdaje prakticky končí. Čím víc používáme klasický fotoaparát, tím více fi lmů je třeba nakupovat a tím víc peněz pak necháme ve  fotolabu. U  digitální fotografi e si pořídíme fotoaparát a  jednu nebo dvě karty. Náklady na  fotolab jsou nulové, pokud se nerozhodneme, že chceme mít fotografi e na papíře. Je tu přece jen jedno drobné ale – potřebujeme totiž přístroj, na kterém budeme fotografi e prohlížet a upravovat, a tím přístrojem je počítač.

Poznámka: Bohužel, pro někoho je právě počítač nepřekonatelná hráz, ale překážky jsou tu

od  toho, aby se překonávaly. Nebudeme se bát počítače! Překonejme ten počáteční ostych,

vytrvejme, a odměnou vám bude prakticky nový svět.

Poznámka: Bohužel, pro někoho je právě počítač nepřekonatelná hráz, ale překážky jsou tu

od  toho, aby se překonávaly. Nebudeme se bát počítače! Překonejme ten počáteční ostych,

vytrvejme, a odměnou vám bude prakticky nový svět.


11

Vybíráme fotoaparát

Počítač nahradí temnou komoru, fotolab a třeba i promítačku diapozitivů. Počítač nám pomůže obrázky shromažďovat, přechovávat, třídit, a  hlavně prohlížet. Počítač nám umožní sdílet své obrázky s dalšími uživateli, můžeme si je navzájem posílat, můžeme je „vyvěsit“ na  Internetu a  podělit se tak o  tu radost s  někým jiným. Je docela možné, že nějaký ten digitální fotoaparát už doma máme, už jsme si jej kdysi koupili nebo jsme jej mohli zdědit po  vlastních potomcích. Pak ani není třeba číst následující řádky. My ostatní se chystáme vyrazit do obchodu; v tomto případě je lepší obchod kamenný než internetový. Zejména ti, co ještě nikdy nefotografovali, se totiž jen těžko mohou vyznat v  té záplavě informací, obsahující především cizí slova a zahrnující nás desítkami nejrůznějších čísel. Trpělivému prodavači snadno vyložíme, co chceme, a  on nám vysvětlí, co všechna ta hejblata znamenají a zda jsou pro nás důležitá či nikoli. Nebudeme se stydět za to, když si s sebou k nákupu vezmeme někoho, kdo věci aspoň trochu rozumí.

Poznámka: V  každém případě platí, že zakoupený fotoaparát bude mít mnohem více funkcí,

než doopravdy využijeme.

Tato kniha si neklade za  cíl propagovat nějakou konkrétní značku. Některé značky jsou známější, jiné méně, a když se zeptáme lidí, každý nám poradí některou jinou, podle svých zkušeností. Dnes se setkáme zhruba s desítkou výrobců, kteří nabízejí fotoaparáty přibližně stejné kvality. Nejvíce se prodávají fotoaparáty značek Canon, Nikon, Olympus, Samsung, ale setkáme se i  se značkami Sony, Panasonic, Fujifi lm, Pentax, Casio atd. Z technického hlediska se dají fotoaparáty rozdělit na dva typy: 

Kompaktní přístroje neboli kompakty. Jsou malé, lehké, vejdou se do  kapsy

či do  kabelky a  jsou levnější. Většinou to jsou jednoduché plnoautomatické

přístroje. 

Digitální zrcadlovky. Velké, poměrně těžké fotoaparáty, a tedy dost neskladné.

Jsou mnohem dražší. Jsou náročné na obsluhu, očekává se, že uživatel již má

zkušenosti s fotografováním. Dokážou však velké věci. Platí, že kompaktní přístroje jsou určeny prakticky pro každého, protože jejich obsluha je velmi jednoduchá, dokonce i  plně automatická, takže vlastně stačí jen cvakat. Výsledkem jsou spousty poměrně dobrých fotografi í. Umožňují

Poznámka: V  každém případě platí, že zakoupený fotoaparát bude mít mnohem více funkcí,

než doopravdy využijeme.


12 Kapitola 1 fotografovat i  podle tzv. scénických programů, mají blesk a  samospoušť. Nemáme-li na výsledné obrázky žádné zvláštní nároky, je tohle vhodný typ pro nás. Zrcadlovky by si měli pořizovat ti, kteří o fotografi i už něco vědí a mají za sebou zkušenosti jak s  klasickým fotoaparátem, tak třeba i  digitálním kompaktem. I zrcadlovky dokážou fotografovat s automatikou, ta se ale dá vypnout. Znamená to, že milovníci klasické fotografi e si tady přijdou na  své, protože opět mohou nastavovat clonu i dobu osvitu, a dokonce podle potřeby ručně zaostřovat. Ale to hlavní, čím se zrcadlovka odlišuje od kompaktu, je možnost výměny objektivů. Chceme-li fotografovat lesní zvěř, potřebujeme teleobjektiv, a tady vám kompakt moc nepomůže. Kupujeme kompaktní fotoaparát Podívejme se teď podrobně na  kompaktní přístroj, řekněme si, jak vypadá, co všechno dokáže. Na obrázcích 1.1 a 1.2 můžeme vidět jednoho typického představitele této skupiny, a to zepředu i zezadu. Pro upřesnění – to, co vidíme, má rozměry zhruba 9 × 6 × 2 centimetrů a váží to přibližně 150–200 gramů. Každý fotoaparát je třeba před použitím zapnout, k tomu slouží vypínač, obvykle umístěný na horní straně fotoaparátu. Bývá označen symboly ON/OFF (zapnuto/ vypnuto). Stejným tlačítkem se fotoaparát i vypne, ale pokud na to zapomeneme, automatika se o to po několika minutách postará sama, aby se baterie zbytečně nevybíjela. Aby světlo mohlo umělecky tvořit, je třeba, aby někudy do  komory proniklo. K tomu slouží soustava čoček zvaná objektiv. Je-li fotoaparát vypnutý, je objektiv ukrytý uvnitř. Po zapnutí se vysune ven a při vypnutí se opět skryje.

Poznámka: Některé jednodušší přístroje mají objektiv malý a ten je pevně zabudován ve skříni

fotoaparátu. Proto u něj nějaké vysouvání neočekávejme. K  tomu, abychom pořídili fotografi i, slouží spoušť . Bývá umístěna na  horní straně přístroje, a k aktivitě ji probudí prosté stisknutí. To je možné v krátké době opakovat, takže lze snadno pořídit třeba i deset obrázků během jedné minuty.

Poznámka: Některé jednodušší přístroje mají objektiv malý a ten je pevně zabudován ve skříni

fotoaparátu. Proto u něj nějaké vysouvání neočekávejme.


13

Vybíráme fotoaparát

Poznámka: Čím levnější a  starší kompaktní fotoaparát, tím větší prodlevu lze očekávat mezi

okamžikem stisku spouště a okamžikem, kdy fotoaparát skutečně fotografuje. Je to daň za auto

matiku, fotoaparát si nejprve „osahá“ terén, což především znamená, že musí zaostřit. Později si

řekneme, jak tuto skutečnost využít k našemu prospěchu. To, co nevidíme a nemůžeme vidět, to je závěrka. Je to zařízení, které umožní přístup světla ke snímacímu prvku fotoaparátu. U klasických přístrojů na kinofi lm se používala závěrka mechanická, která na  nepatrný časový okamžik vytvořila za  objektivem otvor umožňující průnik světla. Digitální fotoaparáty používají závěrku elektronickou. Otevření závěrky se aktivuje v okamžiku, kdy stiskneme spoušť. Na  čelní stěně kompaktu bývá umístěn blesk . Obvykle se spustí automaticky, když fotoaparát usoudí, že je málo světla. Obrázek 1.1 Kompaktní fotoap arát – přední strana Velkou část zadní strany přístroje zaujímá displej (někdy se také používá pojem LCD hledáček). Slouží nám skutečně především jako hledáček . V  režimu fotografování se na snímku objeví právě to, co současně vidíme na displeji. Zároveň displej slouží i pro operativní prohlížení fotografi í. Do režimu prohlížení lze fotoaparát přepnout tlačítkem obvykle označeným symbolem šipky směřující vpravo.

Poznámka: Čím levnější a  starší kompaktní fotoaparát, tím větší prodlevu lze očekávat mezi

okamžikem stisku spouště a okamžikem, kdy fotoaparát skutečně fotografuje. Je to daň za auto

matiku, fotoaparát si nejprve „osahá“ terén, což především znamená, že musí zaostřit. Později si

řekneme, jak tuto skutečnost využít k našemu prospěchu.


14 Kapitola 1

Poznámka: Někdy se pro displej umístěný na zadní stěně fotoaparátu používá název monitor.

V této knize se podržíme výrazu displej, aby nedošlo k záměně se zobrazovacím zařízením po

čítače, tedy monitorem.

Poznámka: Jen málokterý kompakt disponuje skutečným hledáčkem, většinou se musíme spo

kojit právě s  displejem. Bohužel za  plného světla, zejména na  slunci, někdy vidíme na  displeji

jen jakési stíny a potom je fotografování tak trochu loterií. Navíc nepřítomnost hledáčku nutí

člověka fotografovat v  napůl natažených rukách, takže ve  velice nestabilní poloze. Pak hrozí

roztřesení snímku. Na zadní stěně fotoaparátu (někdy i na horní stěně) najdeme páčku pro ZOOM neboli transfokátor. V  principu to znamená, že jednoduchým pohybem si můžeme fotografovaný předmět přiblížit nebo zase oddálit. Obrázek 1.2 Kompaktní fotoaparát – zadní strana Stiskneme-li tlačítko MENU , můžeme změnit základní nastavení fotoaparátu. Začátečníci zde mohou využít především nastavení citlivosti a formát pořízených obrázků. Pro operativní nastave ní způsobu fotografování slouží volič režimů. Tady můžeme určit, zda fotoaparát bude pracovat v plné automatice nebo v různých expozičních režimech, a lze dosud zapnout i záznam videa.

Poznámka: Někdy se pro displej umístěný na zadní stěně fotoaparátu používá název monitor.

V této knize se podržíme výrazu displej, aby nedošlo k záměně se zobrazovacím zařízením po

čítače, tedy monitorem.

Poznámka: Jen málokterý kompakt disponuje skutečným hledáčkem, většinou se musíme spo

kojit právě s  displejem. Bohužel za  plného světla, zejména na  slunci, někdy vidíme na  displeji

jen jakési stíny a potom je fotografování tak trochu loterií. Navíc nepřítomnost hledáčku nutí

člověka fotografovat v  napůl natažených rukách, takže ve  velice nestabilní poloze. Pak hrozí

roztřesení snímku.


15

Vybíráme fotoaparát

Další operativní nastavení umožní kroužek Navigace. Jako začátečníci zde využijeme především možnost zapnout nebo vypnout blesk, a prostřednictvím symbolu květinky umožníme přístroji fotografovat i  ze vzdálenosti několika centimetrů. Pak jde o  tzv. makrofotografi i. Tímto ovládacím prvkem můžeme také listovat mezi prohlíženými obrázky. Spatříte-li tlačítko se symbolem odpadkového koše, přistupujeme k  němu se zvláštní opatrností. Jeho prostřednictvím lze pořízené fotografi e vymazat.

Poznámka: Uvedené uspořádání ovládacích prvků se může podle typu fotoaparátu lišit, ale

v principu se jedná vždy o totéž. Kupujeme zrcadlovku Náročnější z nás bude jistě zajímat, jak je to s digitální zrcadlovkou. Je to věrná obdoba starých zrcadlovek pořizujících zápis na fi lmový pás, s tím rozdílem, že zde se obrázky zapisují elektronicky. Hlavní rozdíl oproti klasickým zrcadlovkám je na zadní stěně, která bývala u Praktiky prázdná. Především je třeba říct, že dnes už nejsou zrcadlovky tak nedostupné jako například před pěti lety. Ceny nových značkových přístrojů začínají u 6 000 Kč, je však otázka, zda se máme spokojit s tím nejlevnějším modelem. Digitální zrcadlovku si lze prohlédnout na obrázcích 1.3 a 1.4; jedná se o typický přístroj střední třídy. Zrcadlovce dominuje objektiv . Je to vždy zoom s  poměrně velkým rozsahem a velkou výhodou zde je skutečnost, že se dá kdykoli vyměnit. Na  čelní stěně můžeme dále rozlišit spoušť . Sousední páčka je zde vypínačem celého přístroje. Pod plastikovým víčkem se ukrývá vestavěný blesk ; to víčko v  automatickém režimu samo podle potřeby doskočí, jinak je třeba je zvednout ručně. Kromě toho si ale můžeme povšimnout i sáněk, do  kterých lze zasunout samostatný blesk. Zobrazený přístroj má na čelní stěně ještě volič zaostřovacích režimů. Za  objektivem je ukryta závěrka , která je v  tomto případě mechanická. Je to několik kovových lamel, které se přemisťují takovým způsobem, aby umožnily

Poznámka: Uvedené uspořádání ovládacích prvků se může podle typu fotoaparátu lišit, ale

v principu se jedná vždy o totéž.


16

Kapitola 1

vstup světla k snímacímu prvku fotoaparátu po předem stanovenou dobu. Chod

závěrky je slyšet, nelze jej ztišit jako u kompaktních přístrojů.

Obrázek 1.3 Digitální zrcadlovka – čelní strana Obrázek 1.4 Digitální zrcadlovka – zadní strana

Zadní straně zrcadlovky dominuje velký displej

. U starších typů sloužil jen k pro

hlížení pořízených snímků, u novějších modelů už lze použít i jako hledáček.

Pro vlastní fotografování se však obvykle používá hledáček

, který se přikládá

těsně k  oku. Na  rozdíl od  displeje nás pak neruší žádné okolní světlo, a  co víc,

uvnitř hledáčku můžeme vidět, jaké je aktuální nastavení přístroje, a  kromě

jiného tady lze najít pomocné značky pro zaostření.

Sada nejrůznějších tlačítek umožní přístup k  menu, spustit režim promítání

obrázků nebo i nastavení citli vosti a barevného pojetí snímku.

To zajímavé kolečko po pravé straně je multifunkční volič, jeho pomocí si vybí

ráme položku v menu nebo si prohlížíme hotové obrázky, lze jím ale také kori

govat zaostření.

Na horní stěně zrcadlovky lze najít kontrolní panel. Podle okolností se na něm

zobrazují desítky údajů, počínaje aktuální expozicí (doba osvitu a  clona), dále

kapacita paměťové karty, citlivost ISO, barevné vyvážení, abychom jmenovali jen

to nejdůležitější.

Celý podrobný popis by zabral několik stránek. Na tomto místě to je zbytečné,

jen jsme tady chtěli naznačit, že toho zrcadlovky dokážou mnohem víc. Ze strany

uživatele se ale očekává aktivní přístup a velká zkušenost.


17

Vybíráme fotoaparát

Poznámka: Protože tato kniha je učena pro seniory a více méně pro začínající fotografy, bude

celý text této knihy zaměřený především na  práci s  kompaktními přístroji. O  zrcadlovkách

se budeme zmiňovat jen výjimečně. Co může rozhodovat při koupi přístroje Naprostý laik, který ještě nikdy nefotografoval, má teď jistě poněkud zamotanou hlavu, protože se na  něj v  předchozích odstavcích sesypalo ohromné množství nových pojmů. Musíme vás uklidnit, na  dalších stránkách lze najít podrobné vysvětlení.

TIP: Při setkání s  novým pojmem lze vyhledat stručné vysvětlení v  malém slovníčku, který se

nachází na konci této knihy. Teď jsme ve  stadiu rozhodování  – co si vlastně pořídit? Odpověď je až neuvěřitelně prostá. Nejsme-li nadšenými amatéry, okamžitě zapomeneme na  nějaké zrcadlovky. Je škoda si kupovat drahý přístroj, který nám bude většinu času ležet ve skříni. Kromě toho také jistě bude rozhodovat částka, kterou chceme na koupi přístroje věnovat. I  tady platí, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat ty nejlevnější věci, ale nízké ceny z výprodeje vůbec neznamenají, že daný přístroj je špatný, nic neumí a nic nevydrží. Ceny jsou obvykle snížené proto, že se jedná o starší model, který výrobce již nahradil novějším, ale obvykle ten novější model je kvalitativně stejný jako typ předchozí. Nákup by se však měl řídit ještě dalšími okolnostmi. U  analogové fotografi e jsme se nemuseli starat o  přísun elektrické energie, obvykle se používala jen maličká baterie expozimetru, a  nakonec i  bez něj se člověk občas obešel. Digitální fotoaparát se bez elektrického proudu neobejde. Jaký typ baterií používá model, který jsme si právě vybrali? Ty nejlevnější přístroje totiž pracují na tužkové baterie AA nebo AAA. Ty o něco dražší používají akumulátor. Obojí má své výhody i nevýhody. Jak už nám říkají zákony schválnosti, když budeme v  nejlepším, dojde nám proud. Používají-li se tužkové baterie, můžeme snadno sáhnout do kapsy a vložit

Poznámka: Protože tato kniha je učena pro seniory a více méně pro začínající fotografy, bude

celý text této knihy zaměřený především na  práci s  kompaktními přístroji. O  zrcadlovkách

se budeme zmiňovat jen výjimečně.

TIP: Při setkání s  novým pojmem lze vyhledat stručné vysvětlení v  malém slovníčku, který se

nachází na konci této knihy.


18 Kapitola 1 do přístroje nové. Potom máme s sebou vždycky dostatek proudu, tedy pokud se nepohybujeme právě někde na poušti.

TIP: Jestliže jsou náklady na  baterie příliš veliké, můžeme je nahradit nabíjecími akumuláto

ry  – bateriemi. Jsou sice dražší a navíc potřebujeme ještě nabíječku baterií, ale mnohonásobná

možnost nabití nakonec náklady na baterie podstatně sníží. Dnes používá většina fotoaparátů akumulátor, v popisu přístroje obvykle najdeme zmínku o napájení Li-ion (lithium-iontová baterie). S prázdným akumulátorem mnoho štěstí neuděláme, proto je třeba akumulátory dobíjet. Na dobíjení je třeba neustále myslet. Skutečností je, že na jedno nabití lze pořídit i několik set snímků, pokud právě nepoužíváme blesk jako za bouřky. Fotografujeme-li na jeden zátah více obrázků, vyplatí se pořídit si druhý akumulátor. Ceny akumulátorů nejsou nízké, a proto je na zvážení, zda si koupit či nekoupit náhradní akumulátor. Většinou si náhradní akumulátor pořizují majitelé zrcadlovek, kde poměr ceny fotoaparát x akumulátor je přece jen příznivější. Kromě jiného můžeme být při koupi fotoaparátu zmateni dalším údajem, a sice různě vysokým číslem, za nímž najdeme zkratku MPx. Takto se zkracuje slovo megapixel (mega = milion). Kvalita obrázku analogového přístroje se řídila kvalitou objektivu a  pak záznamového média, tedy fi lmu. Levný fi lm znamenal šum, zrno a také třeba i chybné barevné podání. Digitální přístroje fi lmy nepoužívají, výstupní kvalitu ovlivňují jiné parametry. Především to je velikost obrázku. Vytvořený obraz se skládá z  bodů uspořádaných do řádků a sloupců, tvoří tedy rastr. Právě tyto jednotlivé body se nazývají pixely , je to nejmenší a dále nedělitelná část obrázku. Aby byl obraz dokonalý, je třeba, aby těchto bodů bylo vedle sebe naskládáno nesmírné množství.

Poznámka: Počtem bodů šířka × výška je dána charakteristika nazvaná velikost obrázku. Nenechme se ale ohromit velkými čísly. Koupíme-li si dražší přístroj umožňující pořídit obrázky o velikosti 24 MPx, záhy zjistíme, že takto velké obrázky vůbec nevyužijeme, a navíc se nám jich na paměťovou kartu vejde jen málo. Nejlepší je zlatá střední cesta. Starší přístroje dávaly obrázky, které měly přibližně velikost 3 000 × 2 000 Px, tedy 6 milionů = 6 MPx. Pro běžné použití plně postačovaly.

TIP: Jestliže jsou náklady na  baterie příliš veliké, můžeme je nahradit nabíjecími akumuláto

ry – bateriemi. Jsou sice dražší a navíc potřebujeme ještě nabíječku baterií, ale mnohonásobná

možnost nabití nakonec náklady na baterie podstatně sníží.

Poznámka: Počtem bodů šířka × výška je dána charakteristika nazvaná velikost obrázku.


19

Vybíráme fotoaparát

Vývoj však šel kupředu a pixelů přibývá. Digitální zrcadlovka Nikon D200, kterou můžeme vidět na  obrázku 1.4, poskytuje snímky o  velikosti 3 872 × 2 592, tedy 10 MPx. Dnes se dají běžně koupit kompakty, které dovolují pořídit obrázky o velikosti 12 i 16 MPx. Jistě, čím více obrazových bodů, tím dokonalejší obrázek, ale my, penzisté, svým poněkud vetchým zrakem již nedokážeme tu kvalitu ani zaznamenat, a navíc ji v praxi nelze ani využít. Zvažme, k jakému účelu budou sloužit naše obrázky. 

Především budeme fotografi e prohlížet na displeji počítače. Jenže displej po

čítače má obvykle rozměry 1 600 × 1 200 bodů, což znamená, že se na něj ani

fotografi e nevejde a aby se zobrazila celá, musí se zmenšit.

Necháme si vytvořit papírové fotografi e. Ale jak velké? Obvykle pohlednice,

nanejvýš tak 13 × 18 cm. Na  to úplně stačí výše zmíněná velikost 6 MPx...

Podobně na tom budeme, když si necháme vyrobit fotoknihu.

Proto platí  – větší obrázky o  mnoha pixelech přenechme profesionálům, my si vystačíme pro běžnou práci s menšími. Většina fotoaparátů dovoluje upravit velikost obrázků, není třeba fotografovat na 16 MPx, lze klidně použít i 12 MPx. Otázka zní  – proč vlastně snižovat kvalitu? Už jsme si řekli, že kvalitu příliš nesnížíme, jde o  něco jiného. Fotografi e se v  přístroji zaznamenávají na  paměťové karty, a ty mívají omezenou kapacitu. A ta bývá různá, obvykle 4 nebo 8 GB. GB je zkratka pro gigabajt . Giga znamená miliardu...

Poznámka: Bajt (též byte) je jednotka velikosti paměťových médií. Je to tolik paměti, do které

se dá zapsat jeden znak abecedy nebo jeden bod černobílého obrázku, na barevný bod potře

bujeme tři bajty, někdy i čtyři. Jedna věc je velikost obrázků, ta se udává v pixelech a výsledkem je ohromující milionové číslo. Druhá věc ale je velikost souboru s obrázkem uloženým na kartě. Ta sice s  rozměry obrázku souvisí, ale přece jen je to trochu jinak. Kdyby se obrázky ukládaly s  plným rozlišením, znamenalo by to, že jeden pixel obrázku se uloží jako 3 bajty. Obrázek o velikosti 3 000 × 2 000 Px, tedy ten malý, by zabral na disku 18 milionů bajtů. Na paměťovou kartu o kapacitě 4 GB by se takových obrázků vešlo asi 200. Ve skutečnosti se jich tam vejde asi pětkrát tolik. Jak je to možné?

Poznámka: Bajt (též byte) je jednotka velikosti paměťových médií. Je to tolik paměti, do které

se dá zapsat jeden znak abecedy nebo jeden bod černobílého obrázku, na barevný bod potře

bujeme tři bajty, někdy i čtyři.


20 Kapitola 1 Obrázky se ukládají s  tzv. kompresí . Znamená to, že se obrázek trochu ošidí, ubere se pár jemných barevných odstínů a  použijí se další triky, které výslednou velikost obrázku zmenší. Rozměry obrázku zůstávají, obrázek má nadále 3 000 × 2 000 pixelů, ale výsledná velikost uloženého obrázku (říkáme velikost souboru) je mnohem menší, a sníženou kvalitu prostým okem nelze rozeznat.

Poznámka: Slovem soubor se v počítačové mluvě rozumí určitá ucelená množina dat (zde tedy

obrázek) uložená na paměťovém médiu a označená názvem.

Poznámka: Pro kompresi obrázků se používá několik různých metod. V  digitální fotografi i se

nejčastěji setkáme s  kompresí typu JPEG (Joint Photographic Experts Group). Fotoaparát při

děluje názvy souborům automaticky, vždy je to sada znaků a několik čísel. Způsob komprese se

pak udává v příponě názvu. Jako příklad názvu lze uvést DSC_9262.JPG nebo SAM_3620.JPG. Tím jsme se dostali k paměťovým kartám. V drtivé většině případů se setkáme s kartami typu SD (Secure Digital) – viz obrázek 1.5 vpravo. Fotoaparáty Nikon někdy používají karty CF (Compact Flash), na stejném obrázku vlevo. Karty SD v současnosti začínají ustupovat kartám mikro SD, které jsou už tak malé, že když nám spadnou někam do prachu, už je jen těžko najdeme. Existuje ještě několik dalších typů, ale na tomto místě se o nich nebudeme zmiňovat. Nejdůležitější údaj paměťové karty je její kapacita. Zobrazená karta o  kapacitě 8 GB stačí u fotoaparátu pořizujícího obrázky o velikosti 16 MPx přibližně na 400 fotografi í. Pokud snížíme velikost obrázku, vejde se sem fotografi í úměrně více. K dispozici jsou ale i karty o mnohem větší kapacitě, třeba i 32 GB. Na paměťové kartě nešetříme. Koupě levné karty může znamenat, že v nejméně vhodném okamžiku zařízení selže a můžeme přijít i o všechny snímky z dovolené. Proto kupujeme výhradně karty prověřených značek! Doporučení obvykle najdeme v návodu k přístroji. Protože se obrázků na  paměťovou kartu vejde skutečně mnoho, nemusíme se obávat dalšího stisknutí spouště. Zatímco u analogového přístroje jsme za každý stisk spouště platili přinejmenším cenou jednoho políčka fi lmu, teď můžeme stejný objekt vyfotografovat třeba dvacetkrát a pak zvolit ten nejlepší snímek.

Poznámka: Slovem soubor se v počítačové mluvě rozumí určitá ucelená množina dat (zde tedy

obrázek) uložená na paměťovém médiu a označená názvem.

Poznámka: Pro kompresi obrázků se používá několik různých metod. V  digitální fotografi i se

nejčastěji setkáme s  kompresí typu JPEG (Joint Photographic Experts Group). Fotoaparát při

děluje názvy souborům automaticky, vždy je to sada znaků a několik čísel. Způsob komprese se

pak udává v příponě názvu. Jako příklad názvu lze uvést DSC_9262.JPG nebo SAM_3620.JPG.


21

Vybíráme fotoaparát

Poznámka: Je třeba podotknout, že tato výhoda se mnohdy zvrhává v bezhlavé cvakání spou

ští...

Obrázek 1.5 Paměťové karty CF a SDHC Pro ty, kteří stále ještě váhají a nechtějí se vzdát svého analogového přístroje, tady máme jednoduchý přehled, kde si můžeme porovnat oba typy fotoaparátů: Jaké jsou tedy hlavní výhody digitálního přístroje oproti analogovému? 

Okamžitá kontrola nafotografovaných obrázků. 

Vzhledem k  velké kapacitě karet lze vyfotografovat stejný motiv mnohokrát

a zbytečné snímky pak jednoduše vymazat. 

Bohaté možnosti dodatečných úprav. 

Teoreticky nulové náklady na  pořízenou fotografi i, když odečteme investici

do fotoaparátu. Nevýhody digitálních přístrojů lze shrnout takto: 

Velké dodatečné náklady v podobě pořízení počítače. 

Značná závislost na  elektrickém proudu, ale velkokapacitní akumulátory již

tento problém vyřešily. Fotograf ovšem nesmí zapomenout na nabíjení. 

Donedávna ještě platilo, že digitální fotografi e mají nižší kvalitu, ale tato zále

žitost se nyní posunula do oblasti teoretických sporů.

Poznámka: Je třeba podotknout, že tato výhoda se mnohdy zvrhává v bezhlavé cvakání spou

ští...


22

Kapitola 1

Jak vzniká obraz

To nejdůležitější máme za sebou. Už jsme se seznámili s tím nejpodstatnějším,

s čím se v digitální fotografi i můžeme setkat. Máme fotoaparát a můžeme jej oka

mžitě vyzkoušet. Pořídit fotografi i zvládne každý. Stačí přístroj zapnout, namířit

na fotografovaný objekt a stisknout spoušť. To je vše. Obvykle nic víc dělat nemu

síme. Takto klidně nafotografujeme 90 % běžných obrázků, aniž bychom museli

cokoli měnit a o cokoli se starat.

Jenže  – my toho chceme přece umět víc. A  i  kdybychom nechtěli  – občas se

stane, že sáhneme, kam nemáme, a náš přístroj se začne chovat podivně. I proto

bychom se měli snažit porozumět tomu, co vlastně děláme.

Jak to vlastně funguje? Využívá se tady velmi starý objev dírkové komory, která

nese vzletný cizojazyčný název camera obscura . Sami si to ostatně můžeme

vyzkoušet. Zavřeme se do zcela temné místnosti, stačí koupelna. Když se ve stěně

nachází malá dírka (můžeme si pomoct závěsem), náhle se začnou na  protější

stěně objevovat obrazy výjevů zvenku. A aby bylo vše podle přírodních zákonů, je

tento obraz převrácený, tedy hlavou dolů. Schéma můžeme vidět na obrázku 1.6.

Fotoaparát není nic jiného než temná komora s dírkou v jedné stěně, a aby byl

obraz přece jen lepší, je v té dírce umístěná soustava čoček zvaná objektiv.

Obrázek 1.6 Camera obscura

Světlo dopadá na zadní stěnu fotoaparátu. Dříve se tam umísťovalo políčko fi lmu,

dnes žijeme ve světě elektroniky. Využívá se zde významného vynálezu integro

vaného obvodu nebo, jinak řečeno, mikroprocesorů a  jiné drobné elektronické

havěti. V tomto případě se ten elektronický obvod nazývá snímací prvek CCD ,


23

Vybíráme fotoaparát

který dokáže bod po bodu sejmout a odeslat ke zpracování obraz vytvořený právě výše zmíněnou dírkovou komorou. A pak musí být k dispozici médium, na které lze takto vytvořený obraz zaznamenat. Tím médiem je paměťová karta. Displej, nebo hledáček? Další kritická záležitost, která by nás měla zajímat, se nazývá hledáček . Bývala to nezbytná součást každého fotografi ckého přístroje. I ta nejjednodušší bakelitová zrůda z 50. let minulého století hledáček měla, a pokud ne, tak jsme měli v ruce zrcadlovku a pozorovali jsme obraz na matnici. S nástupem digitální fotografi e dochází k miniaturizaci přístrojů. Dříve byla velikost přístrojů daná mechanismem dopravy fi lmu. Musela tady být jedna cívka, ze které se fi lm odvíjel, a druhá cívka, na kterou se fi lm navíjel, a mezi tím nutný prostor za objektivem, kde se fi lm nechal dle vůle fotografa osvítit. Toto vše nyní odpadá. Velikost přístroje je dána velikosti snímacího prvku (takřka zanedbatelná), velikostí paměťové karty (o něco větší, ale také zanedbatelná) a zejména objektivu a displeje. Většinou se taková hračka vejde do dlaně. Miniaturizace něco stojí, a  proto bylo třeba něco zrušit. Jako kdyby se všichni výrobci digitálních fotoaparátů dohodli, že to nejzbytečnější je – právě hledáček. Ti, kterým se podařilo sehnat ještě přístroj s hledáčkem, jsou šťastní lidé. Co je vlastně důležitého na hledáčku? Vždyť přece displej dokáže totéž, a navíc je obraz větší a hezčí. Možná je to pravda, ale hledáček má svou nezastupitelnou funkci. Především se tím, že jej přiložíme k  oku, zbavíme všech vedlejších rušivých vlivů. Obraz vidíme vždy a za všech okolností, tedy i na plném slunci, což je situace, ve které displeje sice nestávkují, ale obvykle toho na nich moc vidět není. A  pak, když přiložíme fotoaparát k  oku, můžeme se lokty opřít o  hruď, a  tato pozice zabrání roztřesení přístroje. A roztřesených obrázků už viděl svět tolik, že to nikdy nikdo nespočítá.

Poznámka: Hledáčky u kompaktních přístrojů mají i svou nevýhodu. Nezobrazují zcela přesně

snímanou scénu a někdy může dojít i k odříznutí části fotografovaného motivu. Displej naproti

tomu zobrazuje přesně vždy to, co budeme fotografovat. Proto je nutná při použití hledáčku

vždy pečlivá kontrola ihned po nafotografování obrázku.

Poznámka: Hledáčky u kompaktních přístrojů mají i svou nevýhodu. Nezobrazují zcela přesně

snímanou scénu a někdy může dojít i k odříznutí části fotografovaného motivu. Displej naproti

tomu zobrazuje přesně vždy to, co budeme fotografovat. Proto je nutná při použití hledáčku

vždy pečlivá kontrola ihned po nafotografování obrázku.


24 Kapitola 1 Nepřítomnost hledáčku nás nutí při fotografování držet přístroj v  napnutých rukách aspoň půl metru daleko od  očí. Nás starší k  tomu nutí i  skutečnost, že na  blízko toho nevidíme nejvíc. Je to snad ta nejméně stabilní poloha, která je vůbec možná. Nic s tím ale neuděláme, konstrukce přístroje je dána. Proto je třeba trénovat. Musíme se naučit držet fotoaparát tak, aby se při stisknutí spouště netřásl. Jistě, je to obtížné, ale jiná cesta (téměř) není.

Poznámka: Běžně můžeme vidět, jak fotografující osoba (nikoli fotograf) elegantně drží foto

aparát v jedné ruce, přičemž druhou si strčí do kapsy nebo ji založí v bok. Platí, že bychom vždy

měli držet fotoaparát oběma rukama a alespoň v rámci možností opřít lokty o hrudník. Tím jsme naznačili, že napnuté ruce lze obejít. Ale tento postup není vhodný vždy, snad jen tehdy, když máme na pořízení obrázku dost času. Postavíme přístroj někam do stabilní polohy, třeba na stůl nebo zeď, v lepším případě na stativ. A potom exponujeme, ale ne přímo, ale prostřednictvím samospouště. V tomto případě žádný otřes nehrozí. Jenže velice často není po  ruce nic, kam bychom přístroj položili, a navíc fotografovaný objekt nebude čekat. Výjimku může tvořit krajina, ale pes ani kočka nepostojí, auto ujede a vnoučata utečou. Druhou cestou, jak roztřesení aspoň částečně zabránit, je fotografování s  krátkým časem závěrky. Ten je zaručený, svítí-li sluníčko nebo používáme-li blesk. Čas expozice kolem jedné setiny sekundy nebo kratší je dostatečný na  to, aby i  v  případě neklidných rukou nebylo na  obrázku nic znát. Ale za  podmračené oblohy přístroje jako naschvál používají zhruba jednu třicetinu, a  ta už se skutečně drží velice špatně. I tady existuje cesta, a tou je zvýšení citlivosti ISO. Ale než se k tomu dostaneme, budeme raději trénovat, abychom věděli, jak přístroj držet, aby se netřásl.

Poznámka: Fotoaparáty disponují obranou proti roztřesení, ta funkce se nazývá stabilizace ob

raz a s její pomocí se dá dosáhnout uspokojivých výsledků. Bez proudu to nejde O akumulátor (viz obrázek 1.7) je třeba pečovat. Je to poměrně drahá záležitost. Získali jsme jej s fotoaparátem, tedy poměrně levně, ale další akumulátor už tak levně nepořídíme, někdy jeho cena představuje i polovinu ceny přístroje.

Poznámka: Běžně můžeme vidět, jak fotografující osoba (nikoli fotograf) elegantně drží foto

aparát v jedné ruce, přičemž druhou si strčí do kapsy nebo ji založí v bok. Platí, že bychom vždy

měli držet fotoaparát oběma rukama a alespoň v rámci možností opřít lokty o hrudník.

Poznámka: Fotoaparáty disponují obranou proti roztřesení, ta funkce se nazývá stabilizace ob

raz a s její pomocí se dá dosáhnout uspokojivých výsledků.


25

Vybíráme fotoaparát

Obrázek 1.7 Akumulátor pro kompaktní fotoaparát Obrázek 1.8 Nabíječka akumulátoru Buďme bez obav, s tou péčí to není zas tak složité. Pokud fotografujeme často, je akumulátor pořád v akc i, vybíjí se a průběžně jej zase nabíjíme. Horší to je, když uložíme fotoaparát na nějakou dobu, třeba na půl roku, k ledu. To akumulátoru nedělá dobře. Nemá rád, když je dlouho úplně nabitý, a  nelíbí se mu ani to, že je úplně vybitý. Pokud víme, že nebudeme dlouho fotografovat, měli bychom zařídit, aby byl nabitý asi tak na půl kapacity. Tady nejde o  nic jiného než o  prodloužení životnosti akumulátoru. Ať chceme nebo ne, životnost akumulátoru je omezená. Nepočítejme moc s tím, že by mohl vydržet s  plnou kapacitou pracovat déle než dva nebo tři roky. Potom začne slábnout, na jedno nabití pořídíme stále méně a méně snímků, až nám nakonec dojde trpělivost. Ale to obvykle už bývá čas na nákup jiného přístroje. Akumulátor se mnohdy dobíjí z  počítače prostřednictvím připojení zvaného USB (o tom, co to je, si povíme dále). Není-li to možné, vždy nám výrobce přístroje dodá nějaký ten adaptér, kterým lze akumulátor dobíjet přímo ze sítě. Akumulátor obvykle nemusíme nikdy z  přístroje vyjmout, krom případů, kdy používáme akumulátory dva. Někdy, když nás přístroj zlobí (kompakty mívají své mouchy), se vyplatí fotoaparát resetovat právě vyjmutím akumulátoru. Některé akumulátory, zejména u  dražších přístrojů, se nabíjejí pomocí samostatné nabíječky , pak se nedá nic dělat, musíme s nimi ven.

Upozornění: Nikdy nevyjímáme akumulátor, je-li fotoaparát zapnutý! Tady nehrozí poškození

akumulátoru, ale poškození přístroje.

Upozornění: Nikdy nevyjímáme akumulátor, je-li fotoaparát zapnutý! Tady nehrozí poškození

akumulátoru, ale poškození přístroje.


26 Kapitola 1

Poznámka: Je smutnou zavedenou praxí, že akumulátor vhodný do fotoaparátů jedné značky

obvykle nelze použít ve fotoaparátu jiné značky. Potřebujeme i počítač Abychom na to nezapomněli – ještě potřebujeme něco. T ou maličkostí je počítač . Tušíme, že toto může být hlavní překážkou, proč se my senioři bráníme digitální fotografi i. Tvrdíme, že to pro nás není, a hodláme to nechat těm mladším. Je to však chyba! Je sice pravda, že obsluha osobního počítače není úplně jednoduchá, ale zase to není nic světoborného. Ty nejjednodušší úkony se dají snadno naučit, a  nikdo po nás nechce, abychom programovali. K čemu tedy potřebujeme počítač? Fotografi e je třeba někde skladovat, je třeba je nějak prohlížet. A právě k tomu je počítač ideálním prostředníkem. Nechávat všechny fotografi e na  paměťové kartě není možné, mají poměrně malou kapacitu. Naproti tomu je tady počítač se svými pevnými disky s  nekonečnou rozlehlostí. Zatímco na paměťovou kartu umístíme několik set fotografi í, na pevný disk počítače se jich vejdou desetitisíce! Prohlížet fotografi e na  displeji fotoaparátu? No, jde to... Potřebujeme ale lupu. Naproti tomu každý počítač má displej, a na tom toho je přece jen už vidět mnohem víc. Toto byl jen úvod. Počítač totiž dokáže fotografi e třídit a přejmenovat, odesílat obrázky všem, kteří by je měli vidět, a také nám poslouží jako elektronická temná komora. Ano, fotografi e můžeme upravovat. Tou nejdůležitější úpravou je výřez, tedy výběr nejdůležitější části obrázku, což je totéž, co se běžně dělalo pod zvětšovacím přístrojem. Ale kromě toho se dá upravit kontrast, jas, barevné podání, můžeme narovnat vytékající moře nebo naopak padající svislici rozhledny. No nestojí to za to? Teď určitě padne otázka, jaký počítač je pro tyto operace vhodný. Odpovídáme jednoduše  – každý. No, přesněji řečeno, skoro každý. Přece jen by měl mít rok narození v tomto tisíciletí, aby dokázal zvládnout ten příval dat, kterým ho hodláme zahltit.

Poznámka: Je smutnou zavedenou praxí, že akumulátor vhodný do fotoaparátů jedné značky

obvykle nelze použít ve fotoaparátu jiné značky.


27

Vybíráme fotoaparát

Poznámka: V této knize se budeme věnovat výhradně počítačům s operačním systémem Win

dows , který se využívá nejčastěji. Pokud bychom měli jiný operační systém (například Mac OS,

používaný v počítačích Apple Macintosh), nic to nevadí, jen postupy se budou v detailech lišit. Můžeme použít jak stolní počítač, tak i  přenosný počítač, tzv. notebook. Notebooky jsou svým způsobem výhodnější, protože si je můžeme vzít s sebou třeba i na dovolenou a nové fotografi e mu ihned předat. K  propojení fotoaparátu a  počítače slouží obvykle kabel USB. Mnohdy jej získáme s fotoaparátem, jindy jej musíme koupit, je to ale malá fi nanční položka. Je velmi jednoduchý a nedá se zapojit chybně. O tom, jak to přesně udělat, vypráví v této knize speciální kapitola. Počítačový program Tím, že si pořídíme počítač, ještě naše starosti s fotografováním nekončí. Počítač sám o sobě je neživý kus hmoty, a my potřebujeme něco, čím jej podobně jako golema oživíme. Tímto šémem jsou počítačové programy. Každý počítač má v sobě základní program, bez kterého by žádné služby neposkytoval. Tímto programem je operační systém (zpravidla Windows). O  něj se nebudeme starat, berme jako fakt, že už je v počítači nainstalován. Jakmile počítač zapneme, operační systém se spustí a za několik desítek sekund nabídne své služby. Někdo se s  tím dokonce může spokojit, protože samotné Windows toho dokážou hodně. Umějí rozpoznat připojený fotoaparát a  zobrazit obsah jeho karty na  displeji počítače. Dokážou kopírovat obrázky z  paměťové karty fotoaparátu na  pevný disk počítače. Umožní obrázky třídit, řadit, přejmenovat. Disponují jednoduchým programem, který umožní tyto obrázky prohlížet. Jestliže pracujeme jen s  operačním systémem, brzy pocítíme, že to „není ono“. Operačním systém především nedokáže naše obrázky nijak upravovat, nanejvýš je umí otáčet. Pak je třeba se poohlédnout po specializovaném programu. Aplikací (programů) na úpravu fotografi í je mnoho. Chceme-li šetřit, můžeme si z  Internetu stáhnout některý z  programů, který je zdarma (tzv. freeware). Tyto aplikace však většinou na  nás budou mluvit jen anglicky a  někdy nám budou dělat schválnosti.

Poznámka: V této knize se budeme věnovat výhradně počítačům s operačním systémem Win

dows, který se využívá nejčastěji. Pokud bychom měli jiný operační systém (například Mac OS,

používaný v počítačích Apple Macintosh), nic to nevadí, jen postupy se budou v detailech lišit.


28 Kapitola 1 Na  tomto místě vám doporučíme pořídit si dostupný, levný a  český program, který se jmenuje Zoner Photo Studio. V této knize se s ním seznámíme podrobně. Co ještě potřebujeme Při fotografování se hodí ještě několik maličkostí. Speciální fotografi cká brašna se hodí pro zrcadlovky, které jsou velké a  navíc mívají bohaté příslušenství. Brašnu vybíráme s  rozvahou, měla by být pevná a prostorná, ale zase ne příliš velká. Dá se koupit obyčejná brašna, jaká se přehazuje přes rameno, nebo třeba i celý batoh, do nějž se vejde i stativ.

Poznámka: Jestliže často cestujeme, měli bychom si pohlídat rozměry brašny, aby nám ji vzali

do letadla. Letecké společnosti omezují velikost palubního zavazadla na 56 × 45 × 25 cm. Ze zku

šeností víme, že to u charterových letů není tak žhavé, ale spoléhat se na to nedá. My, co používáme kompaktní přístroj, bychom měli volit malé pouzdro, jako třeba na  obrázku 1.9. Vskutku není zrovna žádoucí nosit fotoaparát v  kapse, obvykle je totiž její obsah technice nepřátelský – různé nitě, prach, zbytky lidské kůže atd. Pouzdro dokáže fotoaparát ochránit nejen před nepřátelským okolím, ale dokáže markantně zmírnit účinky pádů a různých nárazů. Obrázek 1.9 Jednoduché pouzdro na kompaktní fotoaparát

Poznámka: Jestliže často cestujeme, měli bychom si pohlídat rozměry brašny, aby nám ji vzali

do letadla. Letecké společnosti omezují velikost palubního zavazadla na 56 × 45 × 25 cm. Ze zku

šeností víme, že to u charterových letů není tak žhavé, ale spoléhat se na to nedá.


29

Vybíráme fotoaparát

Největším nepřítelem fotoaparátů  – a  zejména objektivů  – je prach . Dokáže vytvořit na  krásné modré obloze zajímavé surrealistické skvrny, které však jen těžko budeme vydávat za  umělecký záměr. Prach, jak vědí hospodyňky, je všudypřítomný, a  nikdy se ho nezbavíme. Můžeme však jeho působení omezit na rozumnou míru. Objektiv budeme vystavovat působení okolí jen po nezbytně nutnou dobu, jinak by měl být ukrytý před veřejností. Pokud už se prach dostane, kam nemá, je třeba se  ho ihned zbavit. Nikdy se však nesmíme objektivu dotýkat prsty nebo nějakým kusem textilu, nebo nedej bože kapesníkem. Vše nežádoucí tady působí jako struhadlo a z otisků prstů mají radost jen kriminalisté. Ofukovací balonek (viz obrázek 1.10) je šikovná věcička, která proudem vzduchu odstraňuje prach z objektivů nebo fi ltrů. Jedná se vlastně o nejšetrnější způsob, kdy skleněná plocha nepřijde do  styku s  ničím jiným než se vzduchem. Válku s prachem nikdy nevyhrajeme, ale můžeme tak aspoň nabýt dojmu, že vítězíme. Obrázek 1.10 Ofukovací balonek Když už balonek nepomůže, jsou tady štětečky. Používáme speciální štětečky na optiku , které jsou zhotoveny z velmi jemné srsti. Není třeba snad zdůrazňovat, že viditelná smítka odstraňujeme z povrchu objektivu jen velmi jemnými dotyky.

Upozornění: Štětečky se hodí jen pro použití na suchý objektiv! Pokud objektiv zvlhl při pře

chodu do teplého prostředí nebo se na něj jiným způsobem dostala vlhkost, nejdříve je třeba

počkat, až přirozeným způsobem uschne.

Upozornění: Štětečky se hodí jen pro použití na suchý objektiv! Pokud objektiv zvlhl při pře

chodu do teplého prostředí nebo se na něj jiným způsobem dostala vlhkost, nejdříve je třeba

počkat, až přirozeným způsobem uschne.


30 Kapitola 1 Poněkud drsnější metodou jsou různé speciální hadříky, jako například antistatické utěrky. Bývají zhotoveny z  mikrovláken a  využijeme je tam, kde si s  výše uvedenými prostředky nevystačíme. Jestliže zmíněné suché procesy selžou, může nastoupit proces vlhký. To neznamená, že s  fotoaparátem zamíříme pod sprchu. Pro mokré čištění se prodávají speciální



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist