načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Digitální fotografie pro seniory - Josef Pecinovský

  > > > > Digitální fotografie pro seniory  
-6%
sleva

Elektronická kniha: Digitální fotografie pro seniory
Autor:

Svět fotografie se s příchodem digitálních přístrojů mění každých pár let k nepoznání a může vypadat hodně komplikovaně. S touto knihou ale udržíte s vývojem krok ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149 Kč 140
+
-
4,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 247
Rozměr: 23 cm
Úprava: barev. ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-251-4307-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Svět fotografie se s příchodem digitálních přístrojů mění každých pár let k nepoznání a může vypadat hodně komplikovaně. S touto knihou ale udržíte s vývojem krok a naučíte se, jak správně používat digitální fotoaparát, pořizovat zajímavé snímky, nahrát je do počítače a nakonec upravit tak, aby vypadaly co nejlépe. Dozvíte se také, jak se vyhnout obvyklým problémům a případně je bezpečně vyřešit, abyste o své vzpomínky nepřišli.

Srozumitelný výklad je přizpůsoben potřebám seniorů, nevynechává žádný důležitý krok, vyhýbá se náhlým skokům a látku odměřuje v přiměřených dávkách, aby se čtenář neztratil v záplavě novinek.

Kniha vás mimo jiné naučí, jak:
- Vybrat vhodný fotoaparát a správně o něj pečovat
- Ovládat základní funkce fotoaparátu a natáčet video
- Fotografovat momentky, portréty, krajinu i budovy
- Zpracovat hotové fotografie a nahrát je do počítače
- Se zorientovat v programu Zoner Photo Studio
- Upravit barvy, jas, ostrost a kompozici snímku na počítači
- Vystavit své dokonalé snímky na Internetu

Pro ty z vás, kteří by se rádi zorientovali v pokročilejších technikách fotografování, je navíc zdarma připravena bonusová kapitola pro pokročilé. Naleznete ji ke stažení na adrese http://knihy.cpress.cz/K2157 po klepnutí na odkaz Soubory ke stažení.

O autorovi:
Josef Pecinovský pracoval jako učitel v oboru informačních technologií na 
střední škole, a to od roku 1990 až do odchodu do důchodu. Kromě toho jeden čas působil jako správce sítě a vedl počítačové kurzy. Napsal pro různá nakladatelství více než šest desítek příruček především z oblasti kancelářských programů, Windows a programů pro střih videa. Je také úspěšným autorem science fiction. Publikoval více než dvacet samostatných knih a několik desítek povídek.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Josef Pecinovský
Digitální fotografie pro seniory
Computer Press
Brno
2014





Digitální fotografie pro seniory
Josef Pecinovský
Obálka: Martin Sodomka
Fotografie použité v knize pořídili: Pavel Krejčí, Slavoj Písek, Kamil a Jan Pecinovský, autor s manželkou
Odpovědný redaktor: Roman Bureš
Technický redaktor: Jiří Matoušek
Objednávky knih:
http://knihy.cpress.cz
www.albatrosmedia.cz
eshop@albatrosmedia.cz
bezplatná linka 800 555 513
ISBN 978-80-251-4307-0
Vydalo nakladatelství Computer Press v Brně roku 2014 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem
Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 18 662.
© Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována
a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu
vydavatele.
1. vydání





3
Obsah
1 Vybíráme fotoaparát 9
Porovnání klasické a digitální fotografie 10
Kupujeme kompaktní fotoaparát 12
Kupujeme zrcadlovku 15
Co může rozhodovat při koupi přístroje 17
Jak vzniká obraz 22
Displej, nebo hledáček? 23
Bez proudu to nejde 24
Potřebujeme i počítač 26
Počítačový program 27
Co ještě potřebujeme 28
Pečujeme o fotoaparát 32
Co ještě umějí fotoaparáty 34
Čím ještě se dá fotografovat 34
2 Obsluha fotoaparátu 39
Kde najít návod k obsluze 40
Základní postupy při fotografování 43
Prohlížíme si obrázky ve fotoaparátu 46
Základní nastavení fotoaparátu 50
Jak přizpůsobit režim fotografování dané situaci 57
Zaostření 65
ZOOM 74
Stabilizátor obrazu 79
Fotografujeme s bleskem 81
Natáčíme video 84
Kdy a proč nefotografovat 85
Nejčastější chyby při fotografování 87





4
Obsah
3 Kompozice snímku 97
Základní pojmy 98
Fotografujeme oslavy a jiné společenské akce 107
Vnoučata nemůžeme vynechat 109
Jedeme na dovolenou 112
Fotografujeme krajinu 117
Jdeme s fotoaparátem do přírody 123
Co dělat, když máme před objektivem lidi 127
Fotografujeme budovy 130
4 Zpracování hotových fotek 135
Co potřebujeme 136
Stahujeme fotografie do počítače 136
Prohlížíme si obrázky 146
Co je to EXIF 149
Papírové fotografie, fotokniha a jiné využití fotografií 151
5 Seznámení se Zonerem 157
Import obrázků 162
Správce obrázků 167
Jak měnit zobrazení ikon 171
Jak prohlížet obrázky 174
Jak pracovat s ikonami obrázků 176
Otočení obrázku 177
Přejmenování obrázku 179
Duplikování obrázku 181
Jak vytvořit novou složku 182
Jak stěhovat obrázky mezi složkami 183
Kopírování obrázků 186
Odstranění obrázků 188
Hledání obrázků 190
Rychlé hledání 190
Hledání pomocí dialogového okna 191
Klíčová slova 193





5
Obsah
Vytváříme speciální obrázky 198
Panoráma 198
3D obrázky 200
Pohlednice 202
Představme své obrázky světu! 204
Odeslání obrázků elektronickou poštou 204
Jak vystavit obrázky na Internetu 205
6 Upravujeme fotografie 209
Dialogová okna pro úpravu jsou jednotná 210
Vylepšení obrázku 214
Automatické vylepšení 214
Úrovně 215
Barvy 217
Doostření 219
Úpravy pomocí okna Editor 221
Nástroje Editoru 221
Metody výběru 223
Výřez 226
Narovnání horizontu 228
Narovnání svislic 229
Základy retuše 230
Jak na červené oči 232
7 Malý slovníček 235
Rejstřík 243
Bonus 248





6
Úvod
Dovolte mi, abych se vám na úvod této knihy představil. Patřím totiž mezi vás,
co jste si koupili nebo půjčili tuto knihu. Už několik let pobírám to, čemu ministr
fi nancí říká důchod, a  současně si občas přivydělám tím, že napíšu nějakou tu
knihu. Dlouhá léta předtím jsem se živi l jako učitel na  střední škole a  zabýval
jsem se předmětem zvaným informatika. Pro méně znalé – seznamoval jsem naši
mládež s  tím, jak pracovat s  počítačem, a  součástí tohoto předmětu byla také
práce s  fotoaparátem, videokamerou a  následné zpracování fotografi í či fi lmů.
Uznejte sami, zda mě toto kvalifi kuje pro napsání této knihy.
Rozhodně se ale nepovažuji za nějakého odborníka ve fotografi i, a to jak
v klasické nebo digitální, spíš se řadím mezi nadšené amatéry. Vidím ale denně kolem
sebe své vrstevníky, kteří pohlížejí na svět s nedůvěrou, protože jim v hektickém
tempu připravuje jednu novinku za druhou. Někdy na pohled zcela
nestravitelnou.
To ale neznamená, že bychom měli přestat aktivně žít a zalézt někam do domova
důchodců, či dokonce se vrátit do hrobu, jak nám „gerontům“ navrhují někteří
anonymové v  internetových diskusích, zejména ti, co právě odrostli  plenkám
a v životě ještě nevykonali nic prospěšného. Pokud tyto žvásty nečteme, děláme
dobře, ale někdy se tomu člověk prostě nevyhne.
Čas oponou trhnul a  změnil svět fotografi e od  základu. Když jsem já chodil
do  školy, fotografovali jsme Pionýrem, Ljubitělem nebo Flexaretou na  svitkový
fi lm; když jsem se dostal do praxe, vrcholem techniky byl východoněmecký
fotoaparát Praktika. Dodnes na  něj nedám dopustit, protože jsem si s  ním vystačil
třicet let. Jako „nosič dat“ se používal 35 mm široký fi lmový pás s  okénky
velkými 24 × 36 mm. Tento údaj bude i v této knize důležitý, je to klasický rozměr
fotografi ckého obrázku a od něj se bude leccos odvíjet.
Devadesátá léta přinesla podstatnou změnu. Zatímco doposud jsme
fotografovali černobíle, nyní začala převládat barva. Přestali jsme používat temné komory
a nosili jsme své fi lmy do fotolabů, kde nám, někdy i za pár hodin, automat
vytvořil dokonalé barevné fotografi e. My amatéři jsme tento stav neměli rádi. Vyhnal
nás totiž z temné komory. Fotografování sestávalo už jen ze zmáčknutí spouště
a  zaslání fi lmů do  laboratoře. Pak už se daly jen prohlížet hotové obrázky. To
kouzlo chvíle, kdy se obrázek pomalu začínal rodit v misce s vývojkou, zmizelo





7
Úvod
do  nenávratna. Zvětšovací přístroje se ztratily ze světa, přestaly se dělat výřezy,
tytam byly otazníky, jakou gradaci papíru použít, a také zmizely starosti s plechy
leštičky, na které se obrázky někdy beznadějně přilepily.
Kdo chtěl, mohl i v této době fotografovat na pozitivní fi lm a pak si své obrázky
promítat na zeď. Jistě znáte diapozitivy.
A  pak se stalo něco nepředstavitelného. Na  zahraničním zájezdu, tuším v  roce
2008, se na  mne obrátila jedna paní mého věku; když viděla, že mám na  krku
těžký černý přístroj, považovala mě za  odborníka. Nevěděla si rady se svým
přístrojem. Měla obavy, že její přístroj nefotí, a chtěla se ujistit. Trvalo mi deset
minut, než jsem pochopil, že v jejím fotoaparátu to, co právě teď vyfotografovala,
nemůžu vidět. Ona jediná z celého autobusu měla ve fotoaparátu fi lm... Tu paní
jsem ujistil, že fotografuje, jen nesmí zapomenout po zmáčknutí spouště
převinout fi lm.
Filmy jako kdyby náhle přestaly existovat, během pár let jsme vstoupili
do digitálního věku.
První digitální fotoaparát jsem viděl v  roce 1999 v  rukou jednoho Japonce
a považoval jsem to za kuriozitu. O deset let později se stal kuriozitou fotoaparát
na klasický fi lm.
Filmy se ještě dají koupit, a  nijak nepodražily. Pokud chceme nadále
používat svůj starý dobrý fotoaparát na  kinofi lm, můžeme tak činit bez obav. Pokud
bychom si ale chtěli koupit nový, asi se se zlou potážeme. Buď budeme muset
navštívit bazary, nebo se spokojíme s jednorázovými přístroji, což jsou
fotoaparáty, které se po vyfotografování jednoho fi lmu vyhodí.
Nepropadáme sice skepsi, ale musíme vzít na  vědomí, že někdy je třeba se se
starými dobrými časy rozloučit. Tak jako není odchod do  důchodu důvodem
měnit své životní návyky a  přestat se věnovat svým zálibám, tak můžeme dál
pilně fotografovat. A co když jsme nikdy nefotografovali? Zkusme to, třeba právě
tohle bude záliba, která nás chytí.
A  co víc, digitální fotografi e vrací nás, nadšené fotoamatéry, zpět do  temné
komory, i když jen do virtuální.










1
VYBÍRÁME
FOTOAPARÁT





10
Kapitola 1
Digitální fotoaparát není velká investice. Nepotřebujeme-li zrovna ten
nejmodernější typ, který má desítky (nepotřebných) funkcí, stačí investovat něco
kolem tisíce korun. Samozřejmě toto jsou ceny přístrojů z výprodeje, ale copak
někomu vadí, že používáme typ tři roky starý? V  principu je stejně dokonalý
jako ten nový, který stojí pětkrát či desetkrát víc. Jen je třeba si některé věci
ohlídat.
Porovnání klasické a digitální fotografi e
Zatímco v klasické fotografi i se obrázek pořizoval na citlivý materiál, tedy
(především negativní) fi lm, ať už černobílý nebo barevný, v digitální fotografi i žádný
fi lm nepotřebujeme. Obrázky se zapisují na paměťové karty, což jsou takové malé
destičky, které se mohou snadno ztratit.
Zatímco v klasické fotografi i jsme na jeden kinofi lm mohli umístit maximálně 36
obrázků, na takovou paměťovou kartu se jich ve jdou celé stovky.
Zatímco v  klasické fotografi i jsme se museli rozmýšlet nad každým obrázkem,
protože každé zmáčknutí spouště lezlo do peněz, u digitální fotografi e si s něčím
podobným nemusíme dělat starosti.
Zatímco u  klasické fotografi e jsme museli čekat několik dnů nebo i  týdnů, než
jsme si mohli obrázky prohlédnout, u digitální fotografi e vidíme to, co jsme
vyfotografovali, hned, a to doslova!
Zatímco u  klasické fotografi e zakoupením fotoaparátu výdaje teprve začínají,
u  digitální fotografi e zakoupením fotoaparátu výdaje prakticky končí. Čím víc
používáme klasický fotoaparát, tím více fi lmů je třeba nakupovat a tím víc peněz
pak necháme ve  fotolabu. U  digitální fotografi e si pořídíme fotoaparát a  jednu
nebo dvě karty. Náklady na  fotolab jsou nulové, pokud se nerozhodneme, že
chceme mít fotografi e na papíře.
Je tu přece jen jedno drobné ale – potřebujeme totiž přístroj, na kterém budeme
fotografi e prohlížet a upravovat, a tím přístrojem je počítač.
Poznámka: Bohužel, pro někoho je právě počítač nepřekonatelná hráz, ale překážky jsou tu
od  toho, aby se překonávaly. Nebudeme se bát počítače! Překonejme ten počáteční ostych,
vytrvejme, a odměnou vám bude prakticky nový svět.
Poznámka: Bohužel, pro někoho je právě počítač nepřekonatelná hráz, ale překážky jsou tu
od  toho, aby se překonávaly. Nebudeme se bát počítače! Překonejme ten počáteční ostych,
vytrvejme, a odměnou vám bude prakticky nový svět.





11
Vybíráme fotoaparát
Počítač nahradí temnou komoru, fotolab a třeba i promítačku diapozitivů.
Počítač nám pomůže obrázky shromažďovat, přechovávat, třídit, a  hlavně prohlížet.
Počítač nám umožní sdílet své obrázky s dalšími uživateli, můžeme si je navzájem
posílat, můžeme je „vyvěsit“ na  Internetu a  podělit se tak o  tu radost s  někým
jiným.
Je docela možné, že nějaký ten digitální fotoaparát už doma máme, už jsme si jej
kdysi koupili nebo jsme jej mohli zdědit po  vlastních potomcích. Pak ani není
třeba číst následující řádky. My ostatní se chystáme vyrazit do obchodu; v tomto
případě je lepší obchod kamenný než internetový. Zejména ti, co ještě nikdy
nefotografovali, se totiž jen těžko mohou vyznat v  té záplavě informací,
obsahující především cizí slova a zahrnující nás desítkami nejrůznějších čísel.
Trpělivému prodavači snadno vyložíme, co chceme, a  on nám vysvětlí, co všechna
ta hejblata znamenají a zda jsou pro nás důležitá či nikoli. Nebudeme se stydět
za to, když si s sebou k nákupu vezmeme někoho, kdo věci aspoň trochu rozumí.
Poznámka: V  každém případě platí, že zakoupený fotoaparát bude mít mnohem více funkcí,
než doopravdy využijeme.
Tato kniha si neklade za  cíl propagovat nějakou konkrétní značku. Některé
značky jsou známější, jiné méně, a když se zeptáme lidí, každý nám poradí
některou jinou, podle svých zkušeností. Dnes se setkáme zhruba s desítkou výrobců,
kteří nabízejí fotoaparáty přibližně stejné kvality. Nejvíce se prodávají fotoaparáty
značek Canon, Nikon, Olympus, Samsung, ale setkáme se i  se značkami Sony,
Panasonic, Fujifi lm, Pentax, Casio atd.
Z technického hlediska se dají fotoaparáty rozdělit na dva typy:

Kompaktní přístroje neboli kompakty. Jsou malé, lehké, vejdou se do  kapsy
či do  kabelky a  jsou levnější. Většinou to jsou jednoduché plnoautomatické
přístroje.

Digitální zrcadlovky. Velké, poměrně těžké fotoaparáty, a tedy dost neskladné.
Jsou mnohem dražší. Jsou náročné na obsluhu, očekává se, že uživatel již má
zkušenosti s fotografováním. Dokážou však velké věci.
Platí, že kompaktní přístroje jsou určeny prakticky pro každého, protože jejich
obsluha je velmi jednoduchá, dokonce i  plně automatická, takže vlastně stačí
jen cvakat. Výsledkem jsou spousty poměrně dobrých fotografi í. Umožňují
Poznámka: V  každém případě platí, že zakoupený fotoaparát bude mít mnohem více funkcí,
než doopravdy využijeme.





12
Kapitola 1
fotografovat i  podle tzv. scénických programů, mají blesk a  samospoušť.
Nemáme-li na výsledné obrázky žádné zvlášt ní nároky, je tohle vhodný typ pro
nás.
Zrcadlovky by si měli pořizovat ti, kteří o fotografi i už něco vědí a mají za sebou
zkušenosti jak s  klasickým fotoaparátem, tak třeba i  digitálním kompaktem.
I zrcadlovky dokážou fotografovat s automatikou, ta se ale dá vypnout. Znamená
to, že milovníci klasické fotografi e si tady přijdou na  své, protože opět mohou
nastavovat clonu i dobu osvitu, a dokonce podle potřeby ručně zaostřovat. Ale to
hlavní, čím se zrcadlovka odlišuje od kompaktu, je možnost výměny objektivů.
Chceme-li fotografovat lesní zvěř, potřebujeme teleobjektiv, a tady vám kompakt
moc nepomůže.
Kupujeme kompaktní fotoaparát
Podívejme se teď podrobně na  kompaktní přístroj, řekněme si, jak vypadá, co
všechno dokáže. Na obrázcích 1.1 a 1.2 můžeme vidět jednoho typického
představitele této skupiny, a to zepředu i zezadu.
Pro upřesnění – to, co vidíme, má rozměry zhruba 9 × 6 × 2 centimetrů a váží to
přibližně 150–200 gramů.
Každý fotoaparát je třeba před použitím zapnout, k tomu slouží vypínač, obvykle
umístěný na horní straně fotoaparátu. Bývá označen symboly ON/OFF (zapnuto/
vypnuto). Stejným tlačítkem se fotoaparát i vypne, ale pokud na to zapomeneme,
automatika se o to po několika minutách postará sama, aby se baterie zbytečně
nevybíjela.
Aby světlo mohlo umělecky tvořit, je třeba, aby někudy do  komory proniklo.
K tomu slouží soustava čoček zvaná objektiv. Je-li fotoaparát vypnutý, je objektiv
ukrytý uvnitř. Po zapnutí se vysune ven a při vypnutí se opět skryje.
Poznámka: Některé jednodušší přístroje mají objektiv malý a ten je pevně zabudován ve skříni
fotoaparátu. Proto u něj nějaké vysouvání neočekávejme.
K  tomu, abychom pořídili fotografi i, slouží spoušť . Bývá umístěna na  horní
straně přístroje, a k aktivitě ji probudí prosté stisknutí. To je možné v krátké době
opakovat, takže lze snadno pořídit třeba i deset obrázků během jedné minuty.
Poznámka: Některé jednodušší přístroje mají objektiv malý a ten je pevně zabudován ve skříni
fotoaparátu. Proto u něj nějaké vysouvání neočekávejme.





13
Vybíráme fotoaparát
Poznámka: Čím levnější a  starší kompaktní fotoaparát, tím větší prodlevu lze očekávat mezi
okamžikem stisku spouště a okamžikem, kdy fotoaparát skutečně fotografuje. Je to daň
za automatiku, fotoaparát si nejprve „osahá“ terén, což především znamená, že musí zaostřit. Později si
řekneme, jak tuto skutečnost využít k našemu prospěchu.
To, co nevidíme a nemůžeme vidět, to je závěrka. Je to zařízení, které umožní
přístup světla ke snímacímu prvku fotoaparátu. U klasických přístrojů na kinofi lm
se používala závěrka mechanická, která na  nepatrný časový okamžik vytvořila
za  objektivem otvor umožňující průnik světla. Digitální fotoaparáty používají
závěrku elektronickou. Otevření závěrky se aktivuje v okamžiku, kdy stiskneme
spoušť.
Na  čelní stěně kompaktu bývá umístěn blesk . Obvykle se spustí automaticky,
když fotoaparát usoudí, že je málo světla.
Obrázek 1.1 Kompaktní fotoap arát – přední strana
Velkou část zadní strany přístroje zaujímá displej (někdy se také používá pojem
LCD hledáček). Slouží nám skutečně především jako hledáček . V  režimu
fotografování se na snímku objeví právě to, co současně vidíme na displeji. Zároveň
displej slouží i pro operativní prohlížení fotografi í. Do režimu prohlížení lze
fotoaparát přepnout tlačítkem obvykle označeným symbolem šipky směřující vpravo.
Poznámka: Čím levnější a  starší kompaktní fotoaparát, tím větší prodlevu lze očekávat mezi
okamžikem stisku spouště a okamžikem, kdy fotoaparát skutečně fotografuje. Je to daň
za automatiku, fotoaparát si nejprve „osahá“ terén, což především znamená, že musí zaostřit. Později si
řekneme, jak tuto skutečnost využít k našemu prospěchu.





14
Kapitola 1
Poznámka: Někdy se pro displej umístěný na zadní stěně fotoaparátu používá název monitor.
V této knize se podržíme výrazu displej, aby nedošlo k záměně se zobrazovacím zařízením
počítače, tedy monitorem.
Poznámka: Jen málokterý kompakt disponuje skutečným hledáčkem, většinou se musíme
spokojit právě s  displejem. Bohužel za  plného světla, zejména na  slunci, někdy vidíme na  displeji
jen jakési stíny a potom je fotografování tak trochu loterií. Navíc nepřítomnost hledáčku nutí
člověka fotografovat v  napůl natažených rukách, takže ve  velice nestabilní poloze. Pak hrozí
roztřesení snímku.
Na zadní stěně fotoaparátu (někdy i na horní stěně) najdeme páčku pro ZOOM
neboli transfokátor. V  principu to znamená, že jednoduchým pohybem si
můžeme fotografovaný předmět přiblížit nebo zase oddálit.
Obrázek 1.2 Kompaktní fotoaparát – zadní strana
Stiskneme-li tlačítko MENU , můžeme změnit základní nastavení fotoaparátu.
Začátečníci zde mohou využít především nastavení citlivosti a formát pořízených
obrázků.
Pro operativní nastave ní způsobu fotografování slouží volič režimů. Tady
můžeme určit, zda fotoaparát bude pracovat v plné automatice nebo v různých
expozičních režimech, a lze dosud zapnout i záznam videa.
Poznámka: Někdy se pro displej umístěný na zadní stěně fotoaparátu používá název monitor.
V této knize se podržíme výrazu displej, aby nedošlo k záměně se zobrazovacím zařízením
počítače, tedy monitorem.
Poznámka: Jen málokterý kompakt disponuje skutečným hledáčkem, většinou se musíme
spokojit právě s  displejem. Bohužel za  plného světla, zejména na  slunci, někdy vidíme na  displeji
jen jakési stíny a potom je fotografování tak trochu loterií. Navíc nepřítomnost hledáčku nutí
člověka fotografovat v  napůl natažených rukách, takže ve  velice nestabilní poloze. Pak hrozí
roztřesení snímku.





15
Vybíráme fotoaparát
Další operativní nastavení umožní kroužek Navigace. Jako začátečníci zde
využijeme především možnost zapnout nebo vypnout blesk, a prostřednictvím
symbolu květinky umožníme přístroji fotografovat i  ze vzdálenosti několika
centimetrů. Pak jde o  tzv. makrofotografi i. Tímto ovládacím prvkem můžeme také
listovat mezi prohlíženými obrázky.
Spatříte-li tlačítko se symbolem odpadkového koše, přistupujeme k  němu se
zvláštní opatrností. Jeho prostřednictvím lze pořízené fotografi e vymazat.
Poznámka: Uvedené uspořádání ovládacích prvků se může podle typu fotoaparátu lišit, ale
v principu se jedná vždy o totéž.
Kupujeme zrcadlovku
Náročnější z nás bude jistě zajímat, jak je to s digitální zrcadlovkou. Je to věrná
obdoba starých zrcadlovek pořizujících zápis na fi lmový pás, s tím rozdílem, že
zde se obrázky zapisují elektronicky. Hlavní rozdíl oproti klasickým zrcadlovkám
je na zadní stěně, která bývala u Praktiky prázdná.
Především je třeba říct, že dnes už nejsou zrcadlovky tak nedostupné jako
například před pěti lety. Ceny nových značkových přístrojů začínají u 6 000 Kč, je však
otázka, zda se máme spokojit s tím nejlevnějším modelem.
Digitální zrcadlovku si lze prohlédnout na obrázcích 1.3 a 1.4; jedná se o typický
přístroj střední třídy.
Zrcadlovce dominuje objektiv . Je to vždy zoom s  poměrně velkým rozsahem
a velkou výhodou zde je skutečnost, že se dá kdykoli vyměnit.
Na  čelní stěně můžeme dále rozlišit spoušť . Sousední páčka je zde vypínačem
celého přístroje.
Pod plastikovým víčkem se ukrývá vestavěný blesk ; to víčko v  automatickém
režimu samo podle potřeby doskočí, jinak je třeba je zvednout ručně. Kromě
toho si ale můžeme povšimnout i sáněk, do  kterých lze zasunout samostatný
blesk.
Zobrazený přístroj má na čelní stěně ještě volič zaostřovacích režimů.
Za  objektivem je ukryta závěrka , která je v  tomto případě mechanická. Je to
několik kovových lamel, které se přemisťují takovým způsobem, aby umožnily
Poznámka: Uvedené uspořádání ovládacích prvků se může podle typu fotoaparátu lišit, ale
v principu se jedná vždy o totéž.





16
Kapitola 1
vstup světla k snímacímu prvku fotoaparátu po předem stanovenou dobu. Chod
závěrky je slyšet, nelze jej ztišit jako u kompaktních přístrojů.

Obrázek 1.3 Digitální zrcadlovka – čelní strana Obrázek 1.4 Digitální zrcadlovka – zadní strana
Zadní straně zrcadlovky dominuje velký displej

. U starších typů sloužil jen
k prohlížení pořízených snímků, u novějších modelů už lze použít i jako hledáček.
Pro vlastní fotografování se však obvykle používá hledáček

, který se přikládá
těsně k  oku. Na  rozdíl od  displeje nás pak neruší žádné okolní světlo, a  co víc,
uvnitř hledáčku můžeme vidět, jaké je aktuální nastavení přístroje, a  kromě
jiného tady lze najít pomocné značky pro zaostření.
Sada nejrůznějších tlačítek umožní přístup k  menu, spustit režim promítání
obrázků nebo i nastavení citli vosti a barevného pojetí snímku.
To zajímavé kolečko po pravé straně je multifunkční volič, jeho pomocí si
vybíráme položku v menu nebo si prohlížíme hotové obrázky, lze jím ale také
korigovat zaostření.
Na horní stěně zrcadlovky lze najít kontrolní panel. Podle okolností se na něm
zobrazují desítky údajů, počínaje aktuální expozicí (doba osvitu a  clona), dále
kapacita paměťové karty, citlivost ISO, barevné vyvážení, abychom jmenovali jen
to nejdůležitější.
Celý podrobný popis by zabral několik stránek. Na tomto místě to je zbytečné,
jen jsme tady chtěli naznačit, že toho zrcadlovky dokážou mnohem víc. Ze strany
uživatele se ale očekává aktivní přístup a velká zkušenost.





17
Vybíráme fotoaparát
Poznámka: Protože tato kniha je učena pro seniory a více méně pro začínající fotografy, bude
celý text této knihy zaměřený především na  práci s  kompaktními přístroji. O  zrcadlovkách
se budeme zmiňovat jen výjimečně.
Co může rozhodovat při koupi přístroje
Naprostý laik, který ještě nikdy nefotografoval, má teď jistě poněkud zamotanou
hlavu, protože se na  něj v  předchozích odstavcích sesypalo ohromné množství
nových pojmů. Musíme vás uklidnit, na  dalších stránkách lze najít podrobné
vysvětlení.
TIP: Při setkání s  novým pojmem lze vyhledat stručné vysvětlení v  malém slovníčku, který se
nachází na konci této knihy.
Teď jsme ve  stadiu rozhodování  – co si vlastně pořídit? Odpověď je až
neuvěřitelně prostá. Nejsme-li nadšenými amatéry, okamžitě zapomeneme na  nějaké
zrcadlovky. Je škoda si kupovat drahý přístroj, který nám bude většinu času ležet
ve skříni.
Kromě toho také jistě bude rozhodovat částka, kterou chceme na koupi přístroje
věnovat. I  tady platí, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat ty
nejlevnější věci, ale nízké ceny z výprodeje vůbec neznamenají, že daný přístroj je
špatný, nic neumí a nic nevydrží. Ceny jsou obvykle snížené proto, že se jedná
o starší model, který výrobce již nahradil novějším, ale obvykle ten novější model
je kvalitativně stejný jako typ předchozí.
Nákup by se však měl řídit ještě dalšími okolnostmi.
U  analogové fotografi e jsme se nemuseli starat o  přísun elektrické energie,
obvykle se používala jen maličká baterie expozimetru, a  nakonec i  bez něj se
člověk občas obešel.
Digitální fotoaparát se bez elektrického proudu neobejde. Jaký typ baterií
používá model, který jsme si právě vybrali?
Ty nejlevnější přístroje totiž pracují na tužkové baterie AA nebo AAA. Ty o něco
dražší používají akumulátor. Obojí má své výhody i nevýhody.
Jak už nám říkají zákony schválnosti, když budeme v  nejlepším, dojde nám
proud. Používají-li se tužkové baterie, můžeme snadno sáhnout do kapsy a vložit
Poznámka: Protože tato kniha je učena pro seniory a více méně pro začínající fotografy, bude
celý text této knihy zaměřený především na  práci s  kompaktními přístroji. O  zrcadlovkách
se budeme zmiňovat jen výjimečně.
TIP: Při setkání s  novým pojmem lze vyhledat stručné vysvětlení v  malém slovníčku, který se
nachází na konci této knihy.





18
Kapitola 1
do přístroje nové. Potom máme s sebou vždycky dostatek proudu, tedy pokud se
nepohybujeme právě někde na poušti.
TIP: Jestliže jsou náklady na  baterie příliš veliké, můžeme je nahradit nabíjecími
akumulátory  – bateriemi. Jsou sice dražší a navíc potřebujeme ještě nabíječku baterií, ale mnohonásobná
možnost nabití nakonec náklady na baterie podstatně sníží.
Dnes používá většina fotoaparátů akumulátor, v popisu přístroje obvykle najdeme
zmínku o napájení Li-ion (lithium-iontová baterie). S prázdným akumulátorem
mnoho štěstí neuděláme, proto je třeba akumulátory dobíjet. Na dobíjení je třeba
neustále myslet. Skutečností je, že na jedno nabití lze pořídit i několik set snímků,
pokud právě nepoužíváme blesk jako za bouřky. Fotografujeme-li na jeden zátah
více obrázků, vyplatí se pořídit si druhý akumulátor. Ceny akumulátorů nejsou
nízké, a proto je na zvážení, zda si koupit či nekoupit náhradní akumulátor.
Většinou si náhradní akumulátor pořizují majitelé zrcadlovek, kde poměr ceny
fotoaparát x akumulátor je přece jen příznivější.
Kromě jiného můžeme být při koupi fotoaparátu zmateni dalším údajem, a sice
různě vysokým číslem, za nímž najdeme zkratku MPx. Takto se zkracuje slovo
megapixel (mega = milion).
Kvalita obrázku analogového přístroje se řídila kvalitou objektivu a  pak
záznamového média, tedy fi lmu. Levný fi lm znamenal šum, zrno a také třeba i chybné
barevné podání.
Digitální přístroje fi lmy nepoužívají, výstupní kvalitu ovlivňují jiné parametry.
Především to je velikost obrázku. Vytvořený obraz se skládá z  bodů
uspořádaných do řádků a sloupců, tvoří tedy rastr. Právě tyto jednotlivé body se nazývají
pixely , je to nejmenší a dále nedělitelná část obrázku. Aby byl obraz dokonalý, je
třeba, aby těchto bodů bylo vedle sebe naskládáno nesmírné množství.
Poznámka: Počtem bodů šířka × výška je dána charakteristika nazvaná velikost obrázku.
Nenechme se ale ohromit velkými čísly. Koupíme-li si dražší přístroj umožňující
pořídit obrázky o velikosti 24 MPx, záhy zjistíme, že takto velké obrázky vůbec
nevyužijeme, a navíc se nám jich na paměťovou kartu vejde jen málo. Nejlepší je
zlatá střední cesta. Starší přístroje dávaly obrázky, které měly přibližně velikost
3 000 × 2 000 Px, tedy 6 milionů = 6 MPx. Pro běžné použití plně postačovaly.
TIP: Jestliže jsou náklady na  baterie příliš veliké, můžeme je nahradit nabíjecími
akumulátory – bateriemi. Jsou sice dražší a navíc potřebujeme ještě nabíječku baterií, ale mnohonásobná
možnost nabití nakonec náklady na baterie podstatně sníží.
Poznámka: Počtem bodů šířka × výška je dána charakteristika nazvaná velikost obrázku.





19
Vybíráme fotoaparát
Vývoj však šel kupředu a pixelů přibývá. Digitální zrcadlovka Nikon D200,
kterou můžeme vidět na  obrázku 1.4, poskytuje snímky o  velikosti 3 872 × 2 592,
tedy 10 MPx. Dnes se dají běžně ko upit kompakty, které dovolují pořídit obrázky
o velikosti 12 i 16 MPx.
Jistě, čím více obrazových bodů, tím dokonalejší obrázek, ale my, penzisté, svým
poněkud vetchým zrakem již nedokážeme tu kvalitu ani zaznamenat, a navíc ji
v praxi nelze ani využít. Zvažme, k jakému účelu budou sloužit naše obrázky.

Především budeme fotografi e prohlížet na displeji počítače. Jenže displej
počítače má obvykle rozměry 1 600 × 1 200 bodů, což znamená, že se na něj ani
fotografi e nevejde a aby se zobrazila celá, musí se zmenšit.

Necháme si vytvořit papírové fotografi e. Ale jak velké? Obvykle pohlednice,
nanejvýš tak 13 × 18 cm. Na  to úplně stačí výše zmíněná velikost 6 MPx...
Podobně na tom budeme, když si necháme vyrobit fotoknihu.
Proto platí  – větší obrázky o  mnoha pixelech přenechme profesionálům, my si
vystačíme pro běžnou práci s menšími. Většina fotoaparátů dovoluje upravit
velikost obrázků, není třeba fotografovat na 16 MPx, lze klidně použít i 12 MPx.
Otázka zní  – proč vlastně snižovat kvalitu? Už jsme si řekli, že kvalitu příliš
nesnížíme, jde o  něco jiného. Fotografi e se v  přístroji zaznamenávají na 
paměťové karty, a ty mívají omezenou kapacitu. A ta bývá různá, obvykle 4 nebo 8 GB.
GB je zkratka pro gigabajt . Giga znamená miliardu...
Poznámka: Bajt (též byte) je jednotka velikosti paměťových médií. Je to tolik paměti, do které
se dá zapsat jeden znak abecedy nebo jeden bod černobílého obrázku, na barevný bod
potřebujeme tři bajty, někdy i čtyři.
Jedna věc je velikost obrázků, ta se udává v pixelech a výsledkem je ohromující
milionové číslo. Druhá věc ale je velikost souboru s obrázkem uloženým na kartě.
Ta sice s  rozměry obrázku souvisí, ale přece jen je to trochu jinak. Kdyby se
obrázky ukládaly s  plným rozlišením, znamenalo by to, že jeden pixel obrázku
se uloží jako 3 bajty. Obrázek o velikosti 3 000 × 2 000 Px, tedy ten malý, by zabral
na disku 18 milionů bajtů. Na paměťovou kartu o kapacitě 4 GB by se takových
obrázků vešlo asi 200.
Ve skutečnosti se jich tam vejde asi pětkrát tolik. Jak je to možné?
Poznámka: Bajt (též byte) je jednotka velikosti paměťových médií. Je to tolik paměti, do které
se dá zapsat jeden znak abecedy nebo jeden bod černobílého obrázku, na barevný bod
potřebujeme tři bajty, někdy i čtyři.





20
Kapitola 1
Obrázky se ukládají s  tzv. kompresí . Znamená to, že se obrázek trochu ošidí,
ubere se pár jemných barevných odstínů a  použijí se další triky, které
výslednou velikost obrázku zmenší. Rozměry obrázku zůstávají, obrázek má nadále
3 000 × 2 000 pixelů, ale výsledná velikost uloženého obrázku (říkáme velikost
souboru) je mnohem menší, a sníženou kvalitu prostým okem nelze rozeznat.
Poznámka: Slovem soubor se v počítačové mluvě rozumí určitá ucelená množina dat (zde tedy
obrázek) uložená na paměťovém médiu a označená názvem.
Poznámka: Pro kompresi obrázků se používá několik různých metod. V  digitální fotografi i se
nejčastěji setkáme s  kompresí typu JPEG (Joint Photographic Experts Group). Fotoaparát
přiděluje názvy souborům automaticky, vždy je to sada znaků a několik čísel. Způsob komprese se
pak udává v příponě názvu. Jako příklad názvu lze uvést DSC_9262.JPG nebo SAM_3620.JPG.
Tím jsme se dostali k paměťovým kartám. V drtivé většině případů se setkáme
s kartami typu SD (Secure Digital) – viz obrázek 1.5 vpravo. Fotoaparáty Nikon
někdy používají karty CF (Compact Flash), na stejném obrázku vlevo. Karty SD
v současnosti začínají ustupovat kartám mikro SD, které jsou už tak malé, že když
nám spadnou někam do prachu, už je jen těžko najdeme. Existuje ještě několik
dalších typů, ale na tomto místě se o nich nebudeme zmiňovat.
Nejdůležitější údaj paměťové karty je její kapacita. Zobrazená karta o 
kapacitě 8 GB stačí u fotoaparátu pořizujícího obrázky o velikosti 16 MPx přibližně
na 400 fotografi í. Pokud snížíme velikost obrázku, vejde se sem fotografi í úměrně
více. K dispozici jsou ale i karty o mnohem větší kapacitě, třeba i 32 GB.
Na paměťové kartě nešetříme. Koupě levné karty může znamenat, že v nejméně
vhodném okamžiku zařízení selže a můžeme přijít i o všechny snímky
z dovolené. Proto kupujeme výhradně karty prověřených značek! Doporučení obvykle
najdeme v návodu k přístroji.
Protože se obrázků na  paměťovou kartu vejde skutečně mnoho, nemusíme se
obávat dalšího stisknutí spouště. Zatímco u analogového přístroje jsme za každý
stisk spouště platili přinejmenším cenou jednoho políčka fi lmu, teď můžeme
stejný objekt vyfotografovat třeba dvacetkrát a pak zvolit ten nejlepší snímek.
Poznámka: Slovem soubor se v počítačové mluvě rozumí určitá ucelená množina dat (zde tedy
obrázek) uložená na paměťovém médiu a označená názvem.
Poznámka: Pro kompresi obrázků se používá několik různých metod. V  digitální fotografi i se
nejčastěji setkáme s  kompresí typu JPEG (Joint Photographic Experts Group). Fotoaparát
přiděluje názvy souborům automaticky, vždy je to sada znaků a několik čísel. Způsob komprese se
pak udává v příponě názvu. Jako příklad názvu lze uvést DSC_9262.JPG nebo SAM_3620.JPG.





21
Vybíráme fotoaparát
Poznámka: Je třeba podotknout, že tato výhoda se mnohdy zvrhává v bezhlavé cvakání
spouští...
Obrázek 1.5 Paměťové karty CF a SDHC
Pro ty, kteří stále ještě váhají a nechtějí se vzdát svého analogového přístroje, tady
máme jednoduchý přehled, kde si můžeme porovnat oba typy fotoaparátů:
Jaké jsou tedy hlavní výhody digitálního přístroje oproti analogovému?

Okamžitá kontrola nafotografovaných obrázků.

Vzhledem k  velké kapacitě karet lze vyfotografovat stejný motiv mnohokrát
a zbytečné snímky pak jednoduše vymazat.

Bohaté možnosti dodatečných úprav.

Teoreticky nulové náklady na  pořízenou fotografi i, když odečteme investici
do fotoaparátu.
Nevýhody digitálních přístrojů lze shrnout takto:

Velké dodatečné náklady v podobě pořízení počítače.

Značná závislost na  elektrickém proudu , ale velkokapacitní akumulátory již
tento problém vyřešily. Fotograf ovšem nesmí zapomenout na nabíjení.

Donedávna ještě platilo, že digitální fotografi e mají nižší kvalitu, ale tato
záležitost se nyní posunula do oblasti teoretických sporů.
Poznámka: Je třeba podotknout, že tato výhoda se mnohdy zvrhává v bezhlavé cvakání
spouští...





22
Kapitola 1
Jak vzniká obraz
To nejdůležitější máme za sebou. Už jsme se seznámili s tím nejpodstatnějším,
s čím se v digitální fotografi i můžeme setkat. Máme fotoaparát a můžeme jej
okamžitě vyzkoušet. Pořídit fotografi i zvládne každý. Stačí přístroj zapnout, namířit
na fotografovaný objekt a stisknout spoušť. To je vše. Obvykle nic víc dělat
nemusíme. Takto klidně nafotografujeme 90 % běžných obrázků, aniž bychom museli
cokoli měnit a o cokoli se starat.
Jenže  – my toho chceme přece umět víc. A  i  kdybychom nechtěli  – občas se
stane, že sáhneme, kam nemáme, a náš přístroj se začne chovat podivně. I proto
bychom se měli snažit porozumět tomu, co vlastně děláme.
Jak to vlastně funguje? Využívá se tady velmi starý objev dírkové komory, která
nese vzletný cizojazyčný název camera obscura . Sami si to ostatně můžeme
vyzkoušet. Zavřeme se do zcela temné místnosti, stačí koupelna. Když se ve stěně
nachází malá dírka (můžeme si pomoct závěsem), náhle se začnou na  protější
stěně objevovat obrazy výjevů zvenku. A aby bylo vše podle přírodních zákonů, je
tento obraz převrácený, tedy hlavou dolů. Schéma můžeme vidět na obrázku 1.6.
Fotoaparát není nic jiného než temná komora s dírkou v jedné stěně, a aby byl
obraz přece jen lepší, je v té dírce umístěná soustava čoček zvaná objektiv.
Obrázek 1.6 Camera obscura
Světlo dopadá na zadní stěnu fotoaparátu. Dříve se tam umísťovalo políčko fi lmu,
dnes žijeme ve světě elektroniky. Využívá se zde významného vynálezu
integrovaného obvodu nebo, jinak řečeno, mikroprocesorů a  jiné drobné elektronické
havěti. V tomto případě se ten elektronický obvod nazývá snímací prvek CCD ,





23
Vybíráme fotoaparát
který dokáže bod po bodu sejmout a odeslat ke zpracování obraz vytvořený právě
výše zmíněnou dírkovou komorou. A pak musí být k dispozici médium, na které
lze takto vytvořený obraz zaznamenat. Tím médiem je paměťová karta.
Displej, nebo hledáček?
Další kritická záležitost, která by nás měla zajímat, se nazývá hledáček . Bývala to
nezbytná součást každého fotografi ckého přístroje. I ta nejjednodušší bakelitová
zrůda z 50. let minulého století hledáček měla, a pokud ne, tak jsme měli v ruce
zrcadlovku a pozorovali jsme obraz na matnici.
S nástupem digitální fotografi e dochází k miniaturizaci přístrojů. Dříve byla
velikost přístrojů daná mechanismem dopravy fi lmu. Musela tady být jedna cívka,
ze které se fi lm odvíjel, a druhá cívka, na kterou se fi lm navíjel, a mezi tím nutný
prostor za objektivem, kde se fi lm nechal dle vůle fotografa osvítit. Toto vše nyní
odpadá. Velikost přístroje je dána velikosti snímacího prvku (takřka
zanedbatelná), velikostí paměťové karty (o něco větší, ale také zanedbatelná) a zejména
objektivu a displeje. Většinou se taková hračka vejde do dlaně.
Miniaturizace něco stojí, a  proto bylo třeba něco zrušit. Jako kdyby se všichni
výrobci digitálních fotoaparátů dohodli, že to nejzbytečnější je – právě hledáček.
Ti, kterým se podařilo sehnat ještě přístroj s hledáčkem, jsou šťastní lidé.
Co je vlastně důležitého na hledáčku? Vždyť přece displej dokáže totéž, a navíc je
obraz větší a hezčí.
Možná je to pravda, ale hledáček má svou nezastupitelnou funkci. Především
se tím, že jej přiložíme k  oku, zbavíme všech vedlejších rušivých vlivů. Obraz
vidíme vždy a za všech okolností, tedy i na plném slunci, což je situace, ve které
displeje sice nestávkují, ale obvykle toho na nich moc vidět není.
A  pak, když přiložíme fotoaparát k  oku, můžeme se lokty opřít o  hruď, a  tato
pozice zabrání roztřesení přístroje. A roztřesených obrázků už viděl svět tolik, že
to nikdy nikdo nespočítá.
Poznámka: Hledáčky u kompaktních přístrojů mají i svou nevýhodu. Nezobrazují zcela přesně
snímanou scénu a někdy může dojít i k odříznutí části fotografovaného motivu. Displej naproti
tomu zobrazuje přesně vždy to, co budeme fotografovat. Proto je nutná při použití hledáčku
vždy pečlivá kontrola ihned po nafotografování obrázku.
Poznámka: Hledáčky u kompaktních přístrojů mají i svou nevýhodu. Nezobrazují zcela přesně
snímanou scénu a někdy může dojít i k odříznutí části fotografovaného motivu. Displej naproti
tomu zobrazuje přesně vždy to, co budeme fotografovat. Proto je nutná při použití hledáčku
vždy pečlivá kontrola ihned po nafotografování obrázku.





24
Kapitola 1
Nepřítomnost hledáčku nás nutí při fotografování držet přístroj v  napnutých
rukách aspoň půl metru daleko od  očí. Nás starší k  tomu nutí i  skutečnost, že
na  blízko toho nevidíme nejvíc. Je to snad ta nejméně stabilní poloha, která je
vůbec možná. Nic s tím ale neuděláme , konstrukce přístroje je dána.
Proto je třeba trénovat. Musíme se naučit držet fotoaparát tak, aby se při stisknutí
spouště netřásl. Jistě, je to obtížné, ale jiná cesta (téměř) není.
Poznámka: Běžně můžeme vidět, jak fotografující osoba (nikoli fotograf) elegantně drží
fotoaparát v jedné ruce, přičemž druhou si strčí do kapsy nebo ji založí v bok. Platí, že bychom vždy
měli držet fotoaparát oběma rukama a alespoň v rámci možností opřít lokty o hrudník.
Tím jsme naznačili, že napnuté ruce lze obejít. Ale tento postup není vhodný
vždy, snad jen tehdy, když máme na pořízení obrázku dost času. Postavíme
přístroj někam do stabilní polohy, třeba na stůl nebo zeď, v lepším případě na stativ.
A potom exponujeme, ale ne přímo, ale prostřednictvím samospouště. V tomto
případě žádný otřes nehrozí. Jenže velice často není po  ruce nic, kam bychom
přístroj položili, a navíc fotografovaný objekt nebude čekat. Výjimku může tvořit
krajina, ale pes ani kočka nepostojí, auto ujede a vnoučata utečou.
Druhou cestou, jak roztřesení aspoň částečně zabránit, je fotografování s 
krátkým časem závěrky. Ten je zaručený, svítí-li sluníčko nebo používáme-li blesk.
Čas expozice kolem jedné setiny sekundy nebo kratší je dostatečný na  to, aby
i  v  případě neklidných rukou nebylo na  obrázku nic znát. Ale za  podmračené
oblohy přístroje jako naschvál používají zhruba jednu třicetinu, a  ta už se
skutečně drží velice špatně.
I tady existuje cesta, a tou je zvýšení citlivosti ISO. Ale než se k tomu dostaneme,
budeme raději trénovat, abychom věděli, jak přístroj držet, aby se netřásl.
Poznámka: Fotoaparáty disponují obranou proti roztřesení, ta funkce se nazývá stabilizace
obraz a s její pomocí se dá dosáhnout uspokojivých výsledků.
Bez proudu to nejde
O akumulátor (viz obrázek 1.7) je třeba pečovat. Je to poměrně drahá záležitost.
Získali jsme jej s fotoaparátem, tedy poměrně levně, ale další akumulátor už tak
levně nepořídíme, někdy jeho cena představuje i polovinu ceny přístroje.
Poznámka: Běžně můžeme vidět, jak fotografující osoba (nikoli fotograf) elegantně drží
fotoaparát v jedné ruce, přičemž druhou si strčí do kapsy nebo ji založí v bok. Platí, že bychom vždy
měli držet fotoaparát oběma rukama a alespoň v rámci možností opřít lokty o hrudník.
Poznámka: Fotoaparáty disponují obranou proti roztřesení, ta funkce se nazývá stabilizace
obraz a s její pomocí se dá dosáhnout uspokojivých výsledků.





25
Vybíráme fotoaparát

Obrázek 1.7 Akumulátor pro kompaktní fotoaparát Obrázek 1.8 Nabíječka akumulátoru
Buďme bez obav, s tou péčí to není zas tak složité. Pokud fotografujeme často, je
akumulátor pořád v akc i, vybíjí se a průběžně jej zase nabíjíme.
Horší to je, když uložíme fotoaparát na nějakou dobu, třeba na půl roku, k ledu.
To akumulátoru nedělá dobře. Nemá rád, když je dlouho úplně nabitý, a  nelíbí
se mu ani to, že je úplně vybitý. Pokud víme, že nebudeme dlouho fotografovat,
měli bychom zařídit, aby byl nabitý asi tak na půl kapacity.
Tady nejde o  nic jiného než o  prodloužení životnosti akumulátoru. Ať chceme
nebo ne, životnost akumulátoru je omezená. Nepočítejme moc s tím, že by mohl
vydržet s  plnou kapacitou pracovat déle než dva nebo tři roky. Potom začne
slábnout, na jedno nabití pořídíme stále méně a méně snímků, až nám nakonec
dojde trpělivost. Ale to obvykle už bývá čas na nákup jiného přístroje.
Akumulátor se mnohdy dobíjí z  počítače prostřednictvím připojení zvaného
USB (o tom, co to je, si povíme dále). Není-li to možné, vždy nám výrobce
přístroje dodá nějaký ten adaptér, kterým lze akumulátor dobíjet přímo ze sítě.
Akumulátor obvykle nemusíme nikdy z  přístroje vyjmout, krom případů, kdy
používáme akumulátory dva. Někdy, když nás přístroj zlobí (kompakty mívají
své mouchy), se vyplatí fotoaparát resetovat právě vyjmutím akumulátoru.
Některé akumulátory, zejména u  dražších přístrojů, se nabíjejí pomocí
samostatné nabíječky , pak se nedá nic dělat, musíme s nimi ven.
Upozornění: Nikdy nevyjímáme akumulátor, je-li fotoaparát zapnutý! Tady nehrozí poškození
akumulátoru, ale poškození přístroje.
Upozornění: Nikdy nevyjímáme akumulátor, je-li fotoaparát zapnutý! Tady nehrozí poškození
akumulátoru, ale poškození přístroje.





26
Kapitola 1
Poznámka: Je smutnou zavedenou praxí, že akumulátor vhodný do fotoaparátů jedné značky
obvykle nelze použít ve fotoaparátu jiné značky.
Potřebujeme i počítač
Abychom na to nezapomněli – ještě potřebujeme něco. T ou maličkostí je počítač .
Tušíme, že toto může být hlavní překážkou, proč se my senioři bráníme digitální
fotografi i. Tvrdíme, že to pro nás není, a hodláme to nechat těm mladším.
Je to však chyba!
Je sice pravda, že obsluha osobního počítače není úplně jednoduchá, ale zase to
není nic světoborného. Ty nejjednodušší úkony se dají snadno naučit, a  nikdo
po nás nechce, abychom programovali.
K čemu tedy potřebujeme počítač? Fotografi e je třeba někde skladovat, je třeba je
nějak prohlížet. A právě k tomu je počítač ideálním prostředníkem.
Nechávat všechny fotografi e na  paměťové kartě není možné, mají poměrně
malou kapacitu. Naproti tomu je tady počítač se svými pevnými disky s 
nekonečnou rozlehlostí. Zatímco na paměťovou kartu umístíme několik set fotografi í,
na pevný disk počítače se jich vejdou desetitisíce!
Prohlížet fotografi e na  displeji fotoaparátu? No, jde to... Potřebujeme ale lupu.
Naproti tomu každý počítač má displej, a na tom toho je přece jen už vidět
mnohem víc.
Toto byl jen úvod. Počítač totiž dokáže fotografi e třídit a přejmenovat, odesílat
obrázky všem, kteří by je měli vidět, a také nám poslouží jako elektronická temná
komora. Ano, fotografi e můžeme upravovat. Tou nejdůležitější úpravou je výřez,
tedy výběr nejdůležitější části obrázku, což je totéž, co se běžně dělalo pod
zvětšovacím přístrojem.
Ale kromě toho se dá upravit kontrast, jas, barevné podání, můžeme narovnat
vytékající moře nebo naopak padající svislici rozhledny.
No nestojí to za to?
Teď určitě padne otázka, jaký počítač je pro tyto operace vhodný. Odpovídáme
jednoduše  – každý. No, přesněji řečeno, skoro každý. Přece jen by měl mít rok
narození v tomto tisíciletí, aby dokázal zvládnout ten příval dat, kterým ho
hodláme zahltit.
Poznámka: Je smutnou zavedenou praxí, že akumulátor vhodný do fotoaparátů jedné značky
obvykle nelze použít ve fotoaparátu jiné značky.





27
Vybíráme fotoaparát
Poznámka: V této knize se budeme věnovat výhradně počítačům s operačním systémem
Windows , který se využívá nejčastěji. Pokud bychom měli jiný operační systém (například Mac OS,
používaný v počítačích Apple Macintosh), nic to nevadí, jen postupy se budou v detailech lišit.
Můžeme použít jak stolní počítač, tak i  přenosný počítač, tzv. notebook.
Notebooky jsou svým způsobem výhodnější, protože si je můžeme vzít s sebou třeba
i na dovolenou a nové fotografi e mu ihned předat.
K  propojení fotoaparátu a  počítače slouží obvykle kabel USB. Mnohdy jej
získáme s fotoaparátem, jindy jej musíme koupit, je to ale malá fi nanční položka. Je
velmi jednoduchý a nedá se zapojit chybně. O tom, jak to přesně udělat, vypráví
v této knize speciální kapitola.
Počítačový program
Tím, že si pořídíme počítač, ještě naše starosti s fotografováním nekončí. Počítač
sám o sobě je neživý kus hmoty, a my potřebujeme něco, čím jej podobně jako
golema oživíme. Tímto šémem jsou počítačové programy.
Každý počítač má v sobě základní program, bez kterého by žádné služby
neposkytoval. Tímto programem je operační systém (zpravidla Windows). O  něj se
nebudeme starat, berme jako fakt, že už je v počítači nainstalován. Jakmile
počítač zapneme, operační systém se spustí a za několik desítek sekund nabídne své
služby.
Někdo se s  tím dokonce může spokojit, protože samotné Windows toho
dokážou hodně. Umějí rozpoznat připojený fotoaparát a  zobrazit obsah jeho karty
na  displeji počítače. Dokážou kopírovat obrázky z  paměťové karty fotoaparátu
na  pevný disk počítače. Umožní obrázky třídit, řadit, přejmenovat. Disponují
jednoduchým programem, který umožní tyto obrázky prohlížet.
Jestliže pracujeme jen s  operačním systémem, brzy pocítíme, že to „není ono“.
Operačním systém především nedokáže naše obrázky nijak upravovat, nanejvýš
je umí otáčet. Pak je třeba se poohlédnout po specializovaném programu.
Aplikací (programů) na úpravu fotografi í je mnoho. Chceme-li šetřit, můžeme si
z  Internetu stáhnout některý z  programů, který je zdarma (tzv. freeware). Tyto
aplikace však většinou na  nás budou mluvit jen anglicky a  někdy nám budou
dělat schválnosti.
Poznámka: V této knize se budeme věnovat výhradně počítačům s operačním systémem
Windows, který se využívá nejčastěji. Pokud bychom měli jiný operační systém (například Mac OS,
používaný v počítačích Apple Macintosh), nic to nevadí, jen postupy se budou v detailech lišit.





28
Kapitola 1
Na  tomto místě vám doporučíme pořídit si dostupný, levný a  český program,
který se jmenuje Zoner Photo Studio. V této knize se s ním seznámíme podrobně.
Co ještě potřebujeme
Při fotografování se hodí ještě několik maličkostí.
Speciální fotografi cká brašna se hodí pro zrcadlovky, které jsou velké a  navíc
mívají bohaté příslušenství. Brašnu vybíráme s  rozvahou, měla by být pevná
a prostorná, ale zase ne příliš velká. Dá se koupit obyčejná brašna, jaká se
přehazuje přes rameno, nebo třeba i celý batoh, do nějž se vejde i stativ.
Poznámka: Jestliže často cestujeme, měli bychom si pohlídat rozměry brašny, aby nám ji vzali
do letadla. Letecké společnosti omezují velikost palubního zavazadla na 56 × 45 × 25 cm. Ze
zkušeností víme, že to u charterových letů není tak žhavé, ale spoléhat se na to nedá.
My, co používáme kompaktní přístroj, bychom měli volit malé pouzdro, jako
třeba na  obrázku 1.9. Vskutku není zrovna žádoucí nosit fotoaparát v  kapse,
obvykle je totiž její obsah technice nepřátelský – různé nitě, prach, zbytky lidské
kůže atd. Pouzdro dokáže fotoaparát ochránit nejen před nepřátelským okolím,
ale dokáže markantně zmírnit účinky pádů a různých nárazů.
Obrázek 1.9 Jednoduché pouzdro na kompaktní fotoaparát
Poznámka: Jestliže často cestujeme, měli bychom si pohlídat rozměry brašny, aby nám ji vzali
do letadla. Letecké společnosti omezují velikost palubního zavazadla na 56 × 45 × 25 cm. Ze
zkušeností víme, že to u charterových letů není tak žhavé, ale spoléhat se na to nedá.





29
Vybíráme fotoaparát
Největším nepřítelem fotoaparátů  – a  zejména objektivů  – je prach . Dokáže
vytvořit na  krásné modré obloze zajímavé surrealistické skvrny, které však
jen těžko budeme vydávat za  umělecký záměr. Prach, jak vědí hospodyňky, je
všudypřítomný, a  nikdy se ho nezbavíme. Můžeme však jeho působení omezit
na rozumnou míru. Objektiv budeme vystavovat působení okolí jen po nezbytně
nutnou dobu, jinak by měl b ýt ukrytý před veřejností.
Pokud už se prach dostane, kam nemá, je třeba se  ho ihned zbavit. Nikdy se
však nesmíme objektivu dotýkat prsty nebo nějakým kusem textilu, nebo nedej
bože kapesníkem. Vše nežádoucí tady působí jako struhadlo a z otisků prstů mají
radost jen kriminalisté.
Ofukovací balonek (viz obrázek 1.10) je šikovná věcička, která proudem vzduchu
odstraňuje prach z objektivů nebo fi ltrů. Jedná se vlastně o nejšetrnější způsob,
kdy skleněná plocha nepřijde do  styku s  ničím jiným než se vzduchem. Válku
s prachem nikdy nevyhrajeme, ale můžeme tak aspoň nabýt dojmu, že vítězíme.
Obrázek 1.10 Ofukovací balonek
Když už balonek nepomůže, jsou tady štětečky. Používáme speciální štětečky
na op


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist