načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Digitální detox – Orianna Fieldingová

Digitální detox

Elektronická kniha: Digitální detox
Autor: Orianna Fieldingová

Digitální technika, média a sociální sítě ovládají naše životy jako nikdy předtím. Knížka varuje před nadměrným digitálním přetížením a jeho důsledky, zároveň nabízí možná řešení. Na stránkách této knihy naleznete příklady, jak digitální ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  159
+
-
5,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 120
Rozměr: 23 cm
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Martina Mutlová
Skupina třídění: Sociální interakce. Sociální komunikace
Jazyk: česky
Téma: netolismus
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-1804-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Digitální technika, média a sociální sítě ovládají naše životy jako nikdy předtím. Knížka varuje před nadměrným digitálním přetížením a jeho důsledky, zároveň nabízí možná řešení. Na stránkách této knihy naleznete příklady, jak digitální technologie negativně vplývají na každodenní životy nás všech, ale i rady a tipy, jak se z jejich vlivu vymanit. V žádném případě nejde o to, abyste techniku přestali používat úplně. Jen se opět stanete plně jejím pánem.

Popis nakladatele

Najděte v přetechnizovaném světě ztracenou vnitřní rovnováhu Kdy jste si naposledy vyšli na procházku bez chytrého zařízení? Kolik času denně strávíte zíráním do podsvícených obrazovek? Je první věcí, kterou ráno uděláte, to, že sáhnete po mobilu? A necítíte se někdy zválcovaní přetlakem informací, textovek, mailů a upozornění? Možná přišel čas, abyste si dopřáli digitální detox. Na stránkách této knihy naleznete příklady, jak digitální technologie negativně vplývají na každodenní životy nás všech, ale i rady a tipy, jak se z jejich vlivu vymanit. V žádném případě nejde o to, abyste techniku přestali používat úplně. Jen se stanete jejím pánem a začnete ji využívat efektivněji. Přehledné detoxikační plány vás provedou drobnými změnami, které můžete učinit v běžném režimu dne, i delšími pauzami, kdy si od techniky odpočinete opravdu intenzivně.

(zbavte se závislosti na mobilu a internetu)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Orianna Fieldingová - další tituly autora:
Digitální detox Digitální detox
 
K elektronické knize "Digitální detox" doporučujeme také:
 (e-book)
Želví grafika Želví grafika
 (e-book)
Online závislosti Online závislosti
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Digitální detox

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Orianna Fieldingová

Digitální detox – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Poděkování Chci poděkovat Jacqui Marsonové, psycholožce, jejíž nakažlivá pozitivní energie vždy naplní místnost, že vyplnila psychobubliny v knize svou moudrostí a vhledy; Lise Sanfilippové, lektorce a guru jógy, za její „trošky“ jógy; Dr. Barbaře Mariposové za sdílení své lidské a oduševnělé techniky vnímavosti; Howardu Cooperovi za efektivní programy kontroly mysli a za sdílení dojemných osobních životních zážitků; psychoterapeutce Jacqueline Palmerové, jejíž soucit a empatický přístup k životu se dotýká všech, kteří mají tu čest ji poznat, a která mi přiblížila slova talentované básnířky a spisovatelky Hollie McNishové; Karin a Johnovi Stewartovým, zakladatelům lázní Kamalaya, kteří vytvořili neobyčejné posvátné místo v exotické přírodě oblasti Koh Samui, kde se dá uskutečnit digitální detox; Arianně Huffingtonové za to, že mi poskytla rozhovor a udělala si čas mi odepsat, což je gesto, které potvrzuje její ikonické kvality; Lewisovi Laphamovi, že dovolil nahlédnout do svého jedinečného a racionálního vnímání našeho světa v rozhovoru, při kterém byl intelektuálně elegantní. Také chci poděkovat každému, kdo mě podporoval při psaní této knihy a sdílel se mnou své zážitky digitálního přetížení, svým přátelům, kteří mi dali prostor a čas sedět a psát (a dodržovat pravidlo 90/10!), Lindě Freemanové, že byla bezděčným spouštěčem pro napsání této knihy, Lindě Malisaniové za její neochvějné přátelství, Jeanu Noelovi a Caroline za jejich oddanou podporu, drahým přátelům Kathleen a Edwardovi, kteří znají důležitost opravdové vzájemné komunikace a jejichž hřejivý a milující domov je jedním z mých nejoblíbenějších míst. V neposlední řadě chci také poděkovat svým rodičům za bezpodmínečnou lásku a podporu a za to, že ve mne vždy věřili, a hlavně chci poděkovat svému synovi Sashovi, jehož srdce pro mne vždy bude domovem.

Obsah

Předmluva 4

Úvod 6

1 ŽÍT 9

2 PRACOVAT 33

3 HRÁT SI 53

4 DÁT SI PAUZU/ODPOJIT SE 75

5 ZNOVU SE PŘIPOJIT 85

6 PŘETOČIT ZPĚT 93

RESTARTOVAT 118

Užitečné aplikace 120


Předmluva Konektivita dnes proniká do všech oblastí našeho bytí. Technika nám umožňuje dělat věci, které by před deseti lety byly nemyslitelné. Také se zcela změnilo mnoho věcí, které historicky tvořily základ toho, jak jsme žili a vzájemně se ovlivňovali, což stále nepříznivěji působí na ty nejdůležitější a nejzákladnější oblasti našeho života. Mé dospívání probíhalo v období před mobilními telefony a internetem. Když jsem se chtěla s někým setkat, museli jsme si zavolat na pevnou linku, abychom to naplánovali. Když jsem se chtěla na něco zeptat, musela jsem s někým doopravdy osobně nebo telefonicky mluvit. Pro posílání dopisů, pohledů a pozvánek jsme používali „šnečí poštu“. Neměli jsme svět na dosah ruky, ale byli jsme zapojeni do každodenního života, protože naši pozornost nic nerozptylovalo. Digitální technologie mi ve své rané podobě umožňovaly mnoho věcí. Poskytovaly zcela novou řadu životních možností, které dovolovaly pracovat odkudkoli. Ve snaze najít to nejlepší pro kvalitní život jsem se mohla přestěhovat z londýnské metropole, kde jsem vyrostla a strávila počátek svého dospělého života, na idylické venkovské středomořské pobřeží Costa Brava v severním Španělsku. V dobách před chytrými telefony a bezdrátovým internetem jsem se k síti připojovala pomocí ADSL kabelu, takže jsem mohla pracovat v bytě umístěném v odlehlých kopcích obklopených nekonečnými lesy, za nimiž se moře prolínalo s oblohou. Dokonalá rovnováha mezi životem a prací? Splněno.

Vedle práce na zakázkových projektech

pro své klienty jsem byla obklopena nedo

tčeným prostředím přírody, která na mě pů

sobila jako katalyzátor pro hledání hlubšího

významu a smyslu svého života i práce. Ale

nějaký čas to trvalo. Zpočátku jsem tam sice

fyzicky pobývala, ale psychicky jako bych

byla úplně někde jinde.

Být někde doopravdy přítomná znamenalo

propojit se s jednotlivými ročními obdobími,

naučit se jména různých typů větrů, roz

poznat cykly měsíce a vnímat neustále se

měnící moře. Jak „být“, jsem nakonec ob

jevila na trzích místních zemědělců. Tam

jsem se naučila ocenit krásu nedokonalosti,

nádheru pokřiveného rajčete i skutečný vý

znam slova pomalý. Musela jsem přijmout

nový rytmus – takový, který nemá předem

stanovený časový limit. Čekat dvacet mi

nut na nákup ovoce bylo prostě normální.

Ve frontě spolu všichni mluvili a chtěli se

podělit o své příběhy. Byla jsem na daném

místě v danou dobu a čekala, až si kou

pím své nedokonale tvarované sezónní

produkty. Tehdy jsem se opravdu propojila

s tím, kde se nacházím, a začala jsem oce

ňovat všechny momenty a prožitky, na kte

rých opravdu záleží.

Ale mé nově nalezené propojení se životem

mělo být vážně ohroženo příchodem chyt

rého mobilního telefonu. Najednou jsem

nemusela být ve svém bytě u notebooku,

abych mohla přijímat e-maily a posílat

projekty klientům, protože jsem mohla být

mobilní. Byla jsem volná. Mohla jsem získat

přístup k informacím kdekoli. Bylo to jako

zjevení a zcela mi to změnilo život. Ačkoli

je chytrý telefon nepochybně neuvěřitelný 4 nástroj, začala jsem si pomalu uvědomovat, že mít přístup ke světu přímo na dlani také znamená, že svět má přístup ke mně. Moje euforie z možnosti být připojená kdykoli a kdekoli se začala vytrácet a nahrazovala ji vysilující závislost na připojení vždy a všude. Ačkoli jsem byla digitálně ve spojení, začala jsem se cítit čím dál více osobně odpojena od svého okolí, protože můj virtuální život mi neposkytoval žádnou opravdovou hodnotu. Poskytoval hodně šumu, ale už jsem nenacházela vlastní melodii a rytmus svého každodenního života. Vzhledem k tomu, že jsem žila v prostředí, které je považováno za dokonalé útočiště („off-grid“ – místo, kde se mohou konat víkendové „digitální detoxikace“), uvědomila jsem si, že tento problém není jen čistě městský. Jde o rozšířený problém, který vyžaduje univerzálně funkšní řešení. Můj problém byl osobní a svedl mě z cesty. Uvědomila jsem si, že to, co pro mě zpočátku bylo životně důležité, mě začalo dusit. Moje digitální závislost se stala zvykem. Naučila jsem se vyhýbat se věcem a neustále se rozptylovat, což mi umožňovalo vyhýbat se i sama sobě. Spoléhání na digitální zařízení už můj život nadále neobohacovalo, ale naopak ho to ovládlo, aniž by mi to vůbec došlo. Pečlivě jsem zhodnotila svou situaci a zjistila, že i když jsem byla obklopena nádhernou přírodou, žila jsem zredukovaný, nadmíru řízený digitální život, kde nic nebylo komplikované, chaotické nebo emotivní. Uvědomila jsem si, že na delší dobu potřebuji odstup od digitálních informací, abych byla schopná najít způsob, jak být tady a teď a vrátit se k sobě. Musela jsem přestat žít jen ve své hlavě. Moje tělo toužilo

po pozornosti a mé smysly trpěly nedostat

kem vjemů. Proto jsem se rozhodla, že se

ve svém životě budu snažit najít způsob,

jak obnovit „digitální a analogovou“ rovno

váhu, abych mohla svůj digitální svět znovu

ovládat a aby on neovládal mě.

Digitální detox je výsledkem rozsáhlého vý

zkumu a osobních zkušeností, které pohá

něly moji cestu z Londýna přes venkovské

kopce Costa Brava až do ulic metropole

New Yorku. Ve snaze objevit optimální způ

sob, jak vytvořit nový digitální protokol, jsem

se setkala a konzultovala s inspirativními

profesionály i jednotlivci, kteří se mnou sdí

leli své jedinečné pohledy na zacházení

s digitálním přetížením. Digitální detox je vý

sledkem toho, co jsem objevila na své cestě

při hledání nové digitální cestovní mapy,

která nám umožní obnovit zcela jednotnou

online a offline životní rovnováhu a znovu se

spojit s podstatou života.

Orianna Fieldingová

5


Technika a média ovládají naše životy jako nikdy předtím. Stále více pociťujeme, že se topíme pod elektronickým vodopádem příchozích e-mailů, textovek a chatu. Potýkáme se s důsledky neustálé záplavy digitálních dat a uvědomujeme si, jaký dopad na všechny oblasti života má fakt, že jsme připojeni 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Žijeme v kultuře ovládané digitálním přebytkem. Mnozí z nás, i když již trpí digitálním přetížením, trvale vyhledávají další informace. Jsme poháněni úzkostí, že něco prošvihneme nebo hůř – že nás někdo z něčeho vynechá. Tento pocit se označuje jako strach, že nám něco unikne: FOMO – Fear of Missing Out. Stejná technika, která nám umožňuje digitální připojení, může být ve skutečnosti zodpovědná za naše odpojení od skutečného života. Zatímco se díky našemu spojení s globální digitální komunitou můžeme cítit posilněni, velmi často kvůli stejnému digitálnímu spojení přicházíme o prožívání opravdových propojení s lidmi v našem bezprostředním okolí. Když se zabýváme „offline“ aktivitami ve skutečném životě, dochází často k jejich přerušení kvůli upozorněním mobilních zařízení, která vyžadují naši pozornost. Studie ukazují, že kvůli nedostatečnému opravdovému lidskému propojení může být nadměrné digitální připojení zodpovědné za vznik příznaků deprese a sociální úzkosti. Zatímco digitální život oslavuje konektivitu, bez skutečného smyslu a propojení naše

opravdové životy nemají žádné ukotvení,

žádný základ, na kterém by se dalo stavět.

Digitální přetížení se rovněž projevuje dal

ším vedlejším příznakem. Umožňuje nám

úspěšně se vyhýbat trávení času sami se

sebou. Přijali jsme digitální nástroje konek

tivity, šumu a aktivity a využíváme je jako

nový způsob, jak žít virtuální život namísto

toho skutečného. Je to jako nová verze hry

Second Life pro skutečné lidi.

Opravdu existuje něco jako přílišná závislost

na elektronických zařízeních. Tato závislost

narůstá a je ověřena jak lékařskými výzkumy,

tak statistikami, které ukazují narůstající vý

skyt poruchy závislosti na internetu (IAD =

Internet Addiction Disorder). Jednoznačně

jde o sílící problém, který jen tak nezmizí,

dokud si lidé neuvědomí, že jde o poruchu,

kterou je třeba léčit. Randi Zuckerbergová,

bývalá šéfka marketingu společnosti Face

book, nedávno sama prohlásila, že je čas

na „digitální detox“. O mobilních telefonech

hovoří jako o úžasných nástrojích, ale záro

veň zdůrazňuje, že „my vlastníme naše zaří

zení, ne ona nás“.

Následuje seznam dvanácti nejčastějších

varovných signálů digitálního přetížení. Po

kud u sebe pozorujete víc než šest z popsa

ných příznaků, může to znamenat, že je čas

podstoupit digitální detox a restartovat svůj

život. Úvod Jste připojeni 24 hodin denně, 7 dní v týdnu? 6

příznaků

digitálního

přetížení

1 Když ráno vstanete, jako první zkontrolujete svoje mobilní zařízení. V noci se budíte, abyste zkontrolovali zprávy, a pravidelně používáte nějaký typ mobilního zařízení v posteli. 2 Přerušujete aktivity s jinými lidmi, jen abyste zkontrolovali e-maily nebo sociál ní sítě. 3 Kontrolujete svůj mobil, zatímco jste s ostatními na jídle. 4 Narážíte do lidí, protože svou pozornost věnujete mobilu namísto toho, abyste se dívali na cestu. 5 Trávíte minimum času venku, málokdy si dáváte pauzu a často jíte u svého pracovního stolu. 6 Je pro vás těžké dokončit úkol, protože práci často přerušujete tím, že kontrolujete e-maily nebo surfujete na internetu, kde opakovaně v krátkém čase prohlížíte jedny a ty samé stránky.

7 Vaši pozornost často něco rozptýlí,

a to i mimo online svět. Je pro vás těžké

plně se soustředit na jednu věc. Připa

dá vám nemožné oprostit se od svých

sklonů dělat více věcí najednou.

8 Trávíte málo času s přáteli. Raději

jste online, než abyste šli ven. S lidmi

raději komunikujete přes Skype nebo

Facebook, než abyste se s nimi setkali,

i když třeba dotyčný bydlí nedaleko

vás.

9 Když trávíte čas se svou rodinou, vět

šinou jste zalezlí ve svém pokoji u moni

toru. Často vám připadá, že jeden mo

nitor ani nezvládá pokrýt všechny vaše

potřeby.

10 Hojně používáte mobilní zařízení

k zabavení dítěte, místo abyste s ním

mluvili, zpívali mu, hráli si s ním nebo

mu četli.

11 Připojujete se online a používáte

mobilní zařízení, když se cítíte vystreso

vaní nebo se chcete vyhnout nepříjem

nému úkolu. Používáte internet jako

způsob úniku od problémů.

12 Chcete přestat používat svůj mobil,

ale je to pro vás nemožné. Zkoušeli jste

opakovaně, ale neúspěšně získat kont

rolu nad používáním internetu.

7



1 ŽÍT


Žijeme ve skutečném, nebo online světě? Jsme zahlceni digitálními informacemi. Přihlašujeme se k odběru různých newsletterů a naše e-mailové schránky jsou plné nevyžádané pošty. Nejen, že musíme informace zpracovávat, ale většina přicházejících informací od nás vyžaduje nějakou formu interakce nebo odpovědi. Trávíme zvyšující se množství času online jen proto, abychom zvládli příval informací ze všech stran. Náš čas není produktivní, neustále kontrolujeme, spravujeme a odpovídáme na e-maily, SMS a příspěvky na sociálních sítích, takže na skutečný život už nám toho moc nezbývá. Vypadá to, že naším nejdůležitějším doplňkem se stalo digitální zařízení. Trávíme stále více času s chytrými telefony než s kýmkoli nebo čímkoli jiným. Lidé, se kterými bychom chtěli čas trávit, jej věnují prostřednictvím malého displeje jiným lidem. Reálné rozhovory se stávají výjimkou a jsou nahrazovány neosobní komunikací přes SMS nebo e-maily, kde se emoce oproti změnám tónu hlasu při skutečných konverzacích vyjadřují pomocí interpunkčních znamének nebo smajlíků. Rozhovory se nahrazují zjednodušenými úryvky konverzací. Tím, jak komunikujeme méně, možná dochází k riziku, že i naše pocity se stanou zkratkovité. Stand-up komik Louis CK ve svém proslulém rozhovoru v pořadu Late Night with Conan O’Brien řekl: „Je potřeba naučit se prostě být sám sebou, a ne jen pořád něco dělat,“ čímž zahrál na strunu současné doby a video s rozhovorem se na YouTube stalo virálem. Podle něj nám mobily kradou schopnost jen tak

někde sedět. Jeho poselství je jasné. Prostě

jen potřebujeme sedět sami se sebou a být.

Nesmíme se vyhýbat pocitům tím, že odve

deme svou pozornost do digitálního světa.

Je to součástí toho, jak být člověkem. Zdá se,

že uhodil hřebíček na hlavičku – na YouTube

tento rozhovor vidělo 7 miliónů lidí. (http://

www.youtube.com/watch?v=5HbYScltf1c)

Jonathan Safron Foer ve svém článku „Jak

nebýt sám“ pro New York Times napsal:

„Technika slouží k propojování, ale podpo

ruje vzdalování se.“

S technikou máme složité a nevyjasněné

vztahy. Na jednu stranu nám něco umož

ňuje, na druhou stranu nám to odepírá. Dě

láme díky ní věci, o kterých bychom před

deseti lety ani nesnili, ale taky nám bere

věci, které jsme dělávali po staletí, obzvláště

ovlivňuje základy toho, jak být člověkem.

Ve snaze udržet krok s rychlostí nového tech

nického vývoje hledáme rovnováhu mezi

naší emoční inteligencí a společenským roz

vojem. Nevyváženost mezi digitálním a sku

tečným životem způsobuje, že se cítíme

úzkostliví, neschopní a paradoxně izolovaní.

Zdá se to být příznakem hlubšího odpojení.

Přestože digitální propojení na jedné straně

vyvolává pocit, že jsme spojeni, ve sku

tečnosti nám neprospívá. Je to jako jíst

v rychlém občerstvení, kde jídlo obsahuje

spoustu kalorií. Dočasně nám to poskytne

pocit plnosti, ale ve skutečnosti nezískáme

plnohodnotnou výživu. Jako lidské bytosti

chceme prožívat emoce tváří v tvář, ne pro

střednictvím digitálního filtru. Chceme se

dotýkat, cítit a skutečně se spojit.

I přesto, že digitální připojení negativně

ovlivňuje mnoho oblastí našeho života, na

stiňuje nám také novou podobu kontinuity.

Mít obsah svého osobního digitálního světa

na dlani, ať už jsme kdekoli, kamkoli jdeme, 10 je pro nás útěchou. Jako želva nesoucí svůj domov na zádech nosíme náš společenský i pracovní život, fotky, poznámky, videa, blogy a příspěvky pořád při sobě. Takže v konečném důsledku, bez ohledu na to, kde jsme fyzicky v reálném čase, náš digitální život zůstává neustále s námi, mimo náš reálný kontext, zkušenost nebo umístění.

„Je to jako jíst

v rychlém oběerstvení,

kde jídlo obsahuje spoustu

kalorií. Doěasnž nám to

poskytne pocit plnosti, ale

ve skuteěnosti nezískáme

plnohodnotnou výřivu.“

Přiřadíte si k e-mailu záložku nebo člověka? Žijeme veřejně a prezentujeme upravenou verzi sebe sama. Máme radost z tisíců virtuál ních přátel, s nimiž jsme digitálně propojeni, ale s kolika skutečnými přáteli jsme se poslední dobou spojili nebo s nimi mluvili, aniž bychom použili Snapchat, FaceTime nebo Skype? Neustále zápasíme s tím, abychom zůstali v kontaktu jak s naší skutečnou rodinou, tak s naší digitální rodinou přes Facebook, Twitter, Instagram, Snapchat, Tumblr, Vine a Pinterest, kde všechny informujeme o tom, co právě zažíváme. Ve skutečnosti studie ukázaly, že naše reálná zkušenost se sociálními sítěmi vytváří novou formu sociální izolace.

Většina z nás má digitální vrstvu, která pře

krývá náš každodenní život a informuje

o něm. Technika je také zodpovědná za od

stup a odloučení mnoha z nás od reálného

času a reálného života. Je přirozené vidět

skupiny lidí s modře ozářenými tvářemi,

kteří jsou fyzicky spolu na stejném místě,

ale všichni se dívají do chytrých telefonů

namísto toho, aby se spolu bavili. Ztráta

opravdového spojení a komunikace a ná

hrada sociálními sítěmi, textovými zprávami

a dalšími formami digitální komunikace

z nás dělá méně myslící, méně doopravdy

propojené a méně pravdivé lidi. Chceme-li

sdílet naše skutečné Já, je zapotřebí více

než sdílet obrázky a posílat zprávy. Pro bu

dování skutečných vztahů potřebujeme po

chopit, kým doopravdy jsme. Je to proces

a ten zabere určitý čas.

Problémy nastanou, když více času za

čneme trávit komunikací digitální než tou

tváří v tvář a když se aktivně rozhodneme

nahradit příležitosti pro reálnou komunikaci

v reálném čase digitálními zprávami.

Pamatujete si původní

význam slov „to se mi líbí“

a „sdílet“?

Kdy došlo k bodu zlomu a technika vytvo

řená ke zjednodušení života a komunikace

převzala velení? Kdy se stalo pravidlem sdí

let veřejně všechno z našich soukromých

životů s virtuálními přáteli a odběrateli

na různých sociálních sítích? Co se stalo

s časem a soukromými životy, které jsme pro

žívali s přáteli, rodinou a nejbližšími a které

jsme opravdu chtěli sdílet a vědět o nich?

Kdy se naše opravdová přátelství dostala

na druhou kolej a začali jsme upřednostňo

vat online přátele na sociálních sítích?

111 ŽÍT


PSYCHOBUBLINA

Méně je více

Jedna z mých klientek zmiňovala samotu a odcizení, které po

ciťovala, i když měla manžela, děti, rodiče a stovky přátel na Facebooku.

„Pamatuju si, že když jsem byla mladá,“ říkala, „mluvila jsem se svými přáteli o všem.

Cítila jsem jejich blízkost a podporu. Teď to vypadá, že se každý vypořádává s obtížnými

situacemi sám, a pak od něj uslyšíte přikrášlenou verzi toho, co se vlastně stalo.“

Podělila jsem se s ní o svůj názor na množství přátel na Facebooku. Mít stovky přátel vypadá ideálně,

ale ve skutečnosti nám to brání zažívat opravdovou blízkost. Ukazujeme opatrné a upravené verze nás

samotných a našich životů tak, jak si myslíme, že je ostatní budou schvalovat. A tak jsou celé kupy skuteč

ných, chaotických a komplikovaných lidských emocí a zážitků uzamčeny uvnitř nás do krabic označených

jako „pro veřejnost nevhodné“.

Vede to k tomu, čemu říkám „hanba, tajemství, osamění“. Psychologická past, v níž cítíme, že některé emoce

a problémy, jako například vztek, selhání, závist, beznaděj nebo potýkání se s těžkou situací, jsou neakcep

tovatelné, a tak je zachováváme v tajnosti. Narůstá to až do chvíle, kdy máme pocit, že jde o něco haneb

ného a nikdo se o tom nesmí dozvědět. Stejně jako narůstá toto ostudné tajemství, zvětšuje se i pocit

osamění. A tak to pokračuje v nekonečném kruhu. Nejlepší pomocí pro pocity mé klientky je úsloví

„Méně je někdy více“. Dokáže si ale ještě vybudovat důvěrný, sdílný, upřímný a opravdový vztah jen

s jedním nebo dvěma přáteli ve skutečném světě?

Setkávejte se s lidmi osobně jednou nebo víckrát týdně, buďte upřímní a sami sebou.

Nechte svou zeditovanou, naleštěnou a digitálně přijatelnou verzi doma, pokud

se chcete cítit opravdu propojeni, chápáni a přijati. Přesně po tom totiž

většina z nás touží.

Jacqui Marsonová

Psycholožka a autorka knihy

Naučte se říkat ne

12


Kdy nás přestalo bavit scházet se s kamarády, abychom jim řekli, co je nového? V dnešní době přátelé neustále vědí, co se nám přihodilo, protože to veřejně šíříme online a sdílíme okamžitě, jakmile se nám cokoli stane. Proč potřebujeme, aby se náš život odehrával na veřejném jevišti, kde nás sleduje virtuální voyeurské publikum, které si náhodně prohlíží úryvky našich životů? Počátek puberty jsem prožila v době, kdy ještě neexistovaly mobily a internet a (pro narozené po roce 1990) život byl fajn. Všechno se odehrávalo přesně tak, jak mělo. Sice jsme neměli svět na dosah ruky, ale byli jsme součástí každodenního života. Nic neodvádělo naši pozornost, nesnažili jsme se dělat všechno, znát všechno a být vším možným najednou. Neměli jsme veřejný prostor, kde by se život odehrával. Soukromí stále existovalo a u lidí, kteří nebyli slavní, šlo o zcela přirozenou věc. V dnešní době to vypadá, že namísto toho, abychom svůj soukromý život střežili, zveřejňujeme svoje nejosobnější zážitky v globálním digitálním světě. Náš pohled na svět se očividně mění. Vypadá to, že už nejsme schopni vidět a prožívat okamžik. Jen se na něco dívat a ocenit to už nestačí. Máme nutkavou potřebu zaznamenávat každý moment a okamžitě ho sdílet s těmi, kteří nás sledují. Na všechno, co zažíváme, a na všechny, které potkáme, se nyní díváme jako na něco, co vyžaduje náš komentář, můžeme to vyfotit a nahrát do kyberprostoru pro masovou spotřebu našich digitálních sledujících. Podle neurovědce Lorena Franka z kalifornské univerzity je důvodem, proč se tak lehce můžeme stát závislými na neustálé digitální pozornosti, které se nám dostává, když

nám někdo dá „lajk“ na Facebooku nebo

Instagramu, zmíní nás v Tweetu nebo do

staneme e-mail, to, že nám tato pozornost

dodává jakési povzbuzení. „Je to malé po

strčení, pozitivní zpětná vazba, že jste důle

žitý člověk.“ Tato potřeba digitálního ujištění

se může rychle stát poměrně návykovou.

Digitální pozornost, kterou získáváme, může

posílit naše sebevědomí, ale také může mít

negativní dopad na to, jak se cítíme, ob

zvlášť když se hranice mezi naší digitální

oblíbeností a skutečnou oblíbeností rozostří.

Jak moc jsme

společenští?

I když víme, že trávíme čím dál více času

online a že to ovlivňuje naše offline vztahy,

většina z nás nějakým způsobem používá

sociální média a jsme digitálně připojeni

na několika sítích. Všichni dobrovolně tvo

říme součást obrovské globální online

komunity. Každý z nás pro to má vlastní dů

vody, které se od ostatních budou jistě lišit.

Každá platforma sociálních médií nejprve

pomocí designu vyvinula vlastní jedineč

nou identitu, aby oslovila cílový trh. Ale jak

ukazují statistiky, sociální média již nejsou jen

doménou mladých nebo technicky založe

ných lidí. Facebook nedávno zaznamenal

výrazný posun v demografické struktuře.

Narostl počet jeho uživatelů ve starším věku,

což způsobuje, že mladší uživatelé z Face

booku odcházejí na novější platformy, jako

je Instagram a Snapchat.

Většina z nás nějakým způsobem přichází

do styku se sociálními médii, a jak se ukazuje,

máme pro to své osobní důvody. Nicméně

způsoby, jakými sociální média používáme,

se různí. Někteří z nás rádi vytvářejí obsah,

131 ŽÍT


7 důvodů,

proč používáme

sociální média

1 Potřebujeme společnost, a tak ji hle

dáme v online komunitách.

2 Můžeme chtít používat sociální sítě,

abychom našli a znovunavázali vztahy s lidmi, se kterými jsme ztratili kontakt.

3 Můžeme bydlet v izolované lokalitě

nebo se prostě jen cítit osamělí, a proto se obrátíme k sociálním médiím jako k alternativnímu zdroji interakce, který může posloužit k navazování nových přátelství online.

4 Mnozí z nás cítí, že se nemohou proje

vit, a často je těžké vyslovit svoje myšlenky a pocity někomu tváří v tvář. Sociální sítě nám dávají hlas, a to okamžitě. Máme fórum, kde můžeme sdílet jakékoli myšlenky s vědomím, že budeme slyšet.

5 Sociální média nám paradoxně dá

vají možnost kontrolovat, kolik toho

o sobě sdělíme a komu. Díky nastave

ní soukromí se stáváme strážci svých

vlastních zážitků i toho, kdy a s kým je

budeme sdílet.

6 Všichni chceme cítit, že někam patří

me. Stát se součástí online komunity,

identifikovat se se skupinou a přidat

se k podobným lidem nám do určité

míry dává pocit, že jsme členy klubu,

kde na nás záleží.

14


zatímco další upřednostňují roli pasivních účastníků a prosté brouzdání. obsahem jiných lidí a sem tam přidají komentář nebo fotku. Mnoho lidí rádo používá sociální média jako prostředek ke sdílení svých životů, zatímco další je používají k obchodování. Každý z nás má svůj vlastní a jedinečný způsob používání sociálních médií a naše chování je tu rozděleno do různých typů.

„Zajímej se o to, co si

o tobě myslí ostatní lidé,

a budeš navždy jejich

vězněm.“

Lao-C’

Na základě výsledků studie provedené společností Aimia, která se zaměřuje na výzkum trhu, se po analýze způsobů, jakými se v USA používají sociální sítě, objevilo šest různých typů uživatelů sociálních médií. Rozdělila jsem je do kategorií na následující straně. Způsobují nám sociální média deprese? Studie michiganské univerzity sledovala 82 uživatelů Facebooku v průběhu 14 dní a zjistila přímou souvislost mezi časem stráveným na Facebooku a negativním vlivem na sebeúctu. Studie prokázala, že pokud skupina trávila na Facebooku více času,

narostly u ní depresivní pocity, zatímco po

city pohody se začaly vytrácet. Vedoucí

studie Ethan Kross vysvětluje: „Na první

pohled Facebook poskytuje neocenitelný

zdroj naplnění potřeb tím, že lidem umož

ňuje, aby se mohli okamžitě připojit.“ Ale

namísto toho, aby se lidé cítili lépe, výsledky

ukazují, že ve skutečnosti může docházet

k pravému opaku. Podle Krosse výsledky

studie ukazují, že čím více času člověk stráví

na Facebooku, tím horší je jeho konečná

nálada. Tato zjištění byla dále podpořena

studií Americké pediatrické akademie

(AAP), která zjistila, že u dětí i dospívajících

se může vyvinout tzv. facebooková deprese

(Facebook depression), protože se cítí zava

leni všemi pozitivními aktualizacemi stavu

a veselými fotkami, které zveřejňují jejich

přátelé. Londýnská psychoterapeutka Ja

cqueline Palmerová, která se specializuje

na individuální poradenství a psychoterapii

a poskytuje pomoc i odborné vedení při vy

rovnávání se s pocity izolace, shrnula tento

syndrom a nazvala ho „compare and de

spair“ (porovnat a zoufat si).

Čím více si začínáme uvědomovat nega

tivní dopady závislosti na sociálních sítích,

začínáme se jim postupně bránit. Dokonce

už i mileniálové

1

začínají přehodnocovat

svoje působení na sociálních sítích. Stále

více účtů na Facebooku, Twitteru i Insta

gramu je buď dočasně zrušeno, nebo

vymazáno.

Tento trend potvrzují i slavné osobnosti, na

příklad hvězda filmu Divergence Shailene

Woodleyová nebo raperka Nicki Minaj,

které obě zrušily svoje účty na sociálních

sítích. Woodleyová v rozhovoru pro časopis

1 Skupina lidí, kterou charakterizuje datum

narození od roku 1984 dále (v České republice

zhruba až od roku 1990) – pozn. překl.

151 ŽÍT


Jaký typ

myslíte, že jste?

z Motivátor

Motivátoři jsou hnací silou většiny sociálních sítí. Vytváří obsah, jsou

aktivně zapojeni do sociálních platforem a používají je jako fórum pro

sebevyjádření. Soukromí na internetu je pro ně důležité, a proto velmi

pečlivě dohlížejí na online diskuze. Ze všech šesti kategorií jsou nejvíce

hrdí na dostupnost svých sociálních účtů. Často spolupracují s vybraný

mi firmami a stávají se ochotnými ambasadory určitých značek.

z Skrytý

Skrytí uživatelé většinou nejsou moc vidět a na sociální sítě se přihla

šují jen zřídkakdy, obvykle tak jednou za měsíc. Obecně to jsou větši

nou muži nad 65 let, kteří mají nedůvěru k sociálním sítím a pramalý zá

jem o veřejné sdílení každodenních aktivit a zájmů s kýmkoli, obzvlášť

s lidmi, které neznají osobně.

z Pasažér

Pasažéři jsou obvykle pasivní uživatelé jedné sociální sítě. Jde napří

klad o lidi, kteří se mohou cítit pod tlakem, že zůstanou pozadu a budou

vyloučeni ze společnosti, a tak se neochotně připojí na Facebook. Pa

sažéři používají sociální sítě, aby měli nějakou formu online vztahu, ale

aktivně nepřispívají a nevedou debaty.

z Divák

Diváci přebíhají mezi několika sociálními sítěmi, jsou spíše pozorova

teli než aktivními účastníky. Výjimečně přispívají nebo se zapojují a po

užívají sociální média k tomu, aby byli dobře informovaní o online

16


životech ostatních ve svém okolí, ale sami se cítí nesví, když se mají po

dělit o informace nebo detaily z osobního života. Diváci, přestože jsou

jen pasivními přihlížejícími, chtějí mít úplnou kontrolu nad svým online

vystupováním.

z Znalec

Znalci jsou velmi iniciativními uživateli zpravidla jen jedné sociální

sítě, vyskytují se převážně na Facebooku. Většinou to jsou ženy, které

často sdílejí fotky, pravidelně aktualizují své stavy a přidávají komentáře.

Jsou velmi aktivní online a mají velký vliv v rámci rodiny a blízkých přátel.

z Člen

Členové jsou přítomni na více sociálních sítích. Aktivně se na všech

účastní a denně přispívají a zveřejňují novinky napříč různými platforma

mi. Rádi sledují určité značky, zejména proto, aby získali speciální propa

gační nabídky. Přestože jsou aktivní na několika sociálních sítích, znají

hodnotu a chápou důležitost osobních dat, která sdílejí. Mnoho jejich

offline přátelství nejprve vzniklo online a na sítích mají velký vliv.

S jakým typem se nejvíce ztotožňujete? Většina z nás se pohybuje mezi

několika osobnostními typy, které se mění jako my sami. Způsob, jakým

používáme sociální média, není konstantní. Dá se přirovnat k cestě, která

se mění a vyvíjí s ohledem na věk, zájmy a změny v našich osobních ži

votech.

171 ŽÍT


Marie Claire uvedla, že i když měla kolem 20 000 sledujících, přišel jí narcismus spojený s užíváním sociálních sítí, publikováním příspěvků a tweetováním o všem z jejího života nechutný. Všechny své fotky na Instagramu vymazala, protože už ji nebavilo žít neustále obklopená sama sebou.

„Pozornost je tou

nejvzácnější a nejčistší

podobou štědrosti.“

Simone Weilová

Dokonce už existuje i „národní den odpojení se“ (National Day of Unplugging), který se každoročně koná 6. a 7. března po dobu 24 hodin od západu slunce do dalšího západu. Tato událost má svou vlastní webovou stránku, kam každý může nahrát svou fotku s nápisem „Odpojuji se, protože...“ a doplnit svoje vlastní důvody, proč si na den dává pauzu od sociálních sítí. (http://nationaldayofunplugging.com) Tento každoroční počin vznikl ve společnosti Reboot. Jde o rozšíření jejich manifestu „The Sabbath Manifesto“, což se dá považovat za současnou obdobu biblické tradice, kdy si lidé vyhrazovali jeden den v týdnu, aby si odpočinuli, vypnuli, přemýšleli, objevovali přírodu a scházeli se se svými nejbližšími.

Toto odpojování dokonce převzala i sekce

parfémů módní značky Giorgio Armani, aby

získala finanční zdroje pro projekt UNICEFu,

který se snaží zajistit pitnou vodu dětem

v rozvojových zemích (UNICEF’s Tap Project).

Darují 25 centů americkému fondu UNICEF

za každou minutu, kdy se uživatel mobilního

telefonu obejde bez něj. Doufají, že pomocí

online aplikace UNICEF Tap Project během

čtyř týdnů získají značné množství peněz pro

podporu vodních a sanitačních programů

UNICEFu.

Naše odpojené životy

Vypadá to, že skrytá úzkost a osamělost, kte

rou cítíme a která pramení z toho, že nejsme

propojeni na lidské úrovni, dosahuje obrov

ských rozměrů. Jako lidé ztrácíme prchavé

okamžiky, které nám umožňuje setkávání se

tváří v tvář.

Bavila jsem se o tom s Howardem Coope

rem, terapeutem z Rapid Change. Vytváří

individuální léčebné a na míru šité pro

gramy, které v sobě kombinují hypnoterapii,

neurolingvistické programování a terapii

myšlenkového pole (Thought Field Therapy).

S jejich pomocí léčí řadu úzkostí způsobe

ných digitální závislostí a strachem, že nám

něco unikne. Jeho technika se zaměřuje

na „restartování“ našeho vztahu s digitál

ním připojením a nalezení nového způsobu

zvládání našich online a offline vztahů. „Ži

jeme ve světě, který fandí nadměrnému

používání techniky, a zkušeností z opravdo

vého světa je čím dál méně.“ Jeho řešení se

zaměřují na krátkodobé cíle, které postupně

vedou k dlouhodobým změnám.

Cooper souhlasí s tím, že v digitálním při

pojení lze nalézt pocit bezpečí. Také ale 18



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.