načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Didaktika osobnostní a sociální výchovy – Josef Valenta

Didaktika osobnostní a sociální výchovy

Elektronická kniha: Didaktika osobnostní a sociální výchovy
Autor: Josef Valenta

Jedním z důvodů vzniku osobnostně a sociálně edukačních modelů byl měnící se společenský kontext a z něj vyplývající potřeba učit mladé lidi některým životním dovednostem ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  297
+
-
9,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 232
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Výchova a vzdělávání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-4473-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jedním z důvodů vzniku osobnostně a sociálně edukačních modelů byl měnící se společenský kontext a z něj vyplývající potřeba učit mladé lidi některým životním dovednostem spolu s potřebou prevence nežádoucího chování. Text publikace vymezuje, o čem a jak uvažovat v oblasti osobnostního a sociálního rozvoje. Příručka pro učitele, jež se pokouší ovlivnit didaktické myšlení pedagogů v oblasti témat osobnostního a sociálního rozvoje a konstituovat pedagogiku osobnostně-sociálního rozvoje.

Popis nakladatele

Tato kniha (opírající se o poznatky zjištěné v praxi) si klade za cíl konstituovat základ didaktiky OSV. Zejména chce ale ukázat, o čem by měl učitel/lektor přemýšlet, aby pak v učebně mohl říci: "Teď opravdu dělám OSV.." Kniha je věnována všem, kdo se zabývají rozvíjením životních dovedností.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Josef Valenta - další tituly autora:
Posuzování rozvoje kompetence k učení ve výuce Posuzování rozvoje kompetence k učení ve výuce
Manuál k tréninku řeči lidského těla Manuál k tréninku řeči lidského těla
Didaktika osobnostní a sociální výchovy Didaktika osobnostní a sociální výchovy
 (e-book)
Metody a techniky dramatické výchovy Metody a techniky dramatické výchovy
Divadlo nebo život! -- aneb Metafora divadla jako prostředek poznávání Divadlo nebo život!
 
K elektronické knize "Didaktika osobnostní a sociální výchovy" doporučujeme také:
 (e-book)
Moderní didaktika -- Lexikon výukových a hodnoticích metod Moderní didaktika
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

 Kontexty vzniku

osobnostně a sociálně

orientovaných

edukačních systémů

 Cíle a tematické okruhy

OSV

 Didaktické principy

a metody OSV

 Učitel/lektor OSV

Didaktika

osobnostní

a sociální výchovy

pe agogika

Josef Valenta

Didaktika osobnostní a sociální výchovy

Josef Valenta

pe agogika Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz www.grada.cz Kniha je věnována všem, kdo se zabývají rozvíjením (výukou, tréninkem) životních dovedností. Osobnostní a sociální výchova (OSV) je jedním z edukačních systémů věnujících se právě osobnostním dovednostem (práce na sebepojetí, sebeovládání, psychohygiena atd.) a dovednostem sociálním (práce se vztahy, komunikace, kooperace atd.). Svorníkem těchto skupin dovedností je pak morální rozměr jejich použití v různých situacích. Ve vztahu ke škole je OSV tzv. průřezovým tématem (rámcové programy pro základní vzdělávání a pro gymnázia). Jejím specifikem je, že učivem se stává sám žák (účastník, klient), ale i třída jako skupina. Podle výpovědí učitelů patří OSV k oblíbeným tématům. Provázejí ji ale mýty, například o tom, že probíhá jaksi „samo sebou“ ( jen pobytem ve školním kolektivu), že probíhá vlastně neustále (vždy a všude) apod. Pohled do třídy nicméně může ukázat, že tomu tak nebývá. Tato kniha (opírající se o poznatky zjištěné v praxi) si klade za cíl konstituovat základ didaktiky OSV. Zejména chce ale ukázat, o čem by měl učitel/lektor přemýšlet, aby pak v učebně mohl říci: „Teď opravdu dělám OSV.“


pe agogika


 Kontexty vzniku

osobnostně a sociálně

orientovaných

edukačních systémů  Cíle a tematické

okruhy OSV  Didaktické principy

a metody OSV  Učitel/lektor OSV

Didaktika

osobnostní

a sociální výchovy

pe agogika

Josef Valenta


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být repro

dukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného

souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Text vznikl v rámci výzkumného záměru MSM 0021620862 – Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání a v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově 2012–2017 (P15 – Škola a učitelská profese v kontextu rostoucích nároků na vzdělávání). doc. PhDr. Josef Valenta, CSc. DIDAKTIKA OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVY TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5420. publikaci Recenzoval: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc. Odpovědná redaktorka Mgr. Drahuše Mašková Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 232 Vydání 1., 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. © Grada Publishing, a. s., 2013 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-4473-5 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8975-0 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8976-7 (ve formátu EPUB)

OBSAH

Předmluva.........................................................8

1. Kontexty... ................................................... 14

1.1 Dobový i lokální kontext vzniku osobnostně a sociálně

orientovaných edukačních systémů, včetně osobnostní a sociální

výchovy ................................................. 14

1.2 Kontext soudobých zahraniční modelů ...................... 21

1.2.1 Velká Británie – Anglie .............................. 21

1.2.2 Velká Británie – Wales .............................. 23

1.2.3 Hongkong . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

1.2.4 Malta ............................................ 26

1.2.5 Seychely .......................................... 27

1.2.6 Slovensko ......................................... 28

1.2.7 Kanada .......................................... 29

1.3 Kontext teorií, „gejzír koncepcí a termínů“ ................... 30

1.4 Kontext vzniku české verze PSE – osobnostní a sociální výchovy

od počátku do současnosti ................................. 33

2. Repetitorium základní podoby OSV z pohledu didaktických

kategorií ..................................................... 38

2.1 Cíle OSV ................................................ 38

2.2 Tematické okruhy OSV .................................... 40

2.3 Klíčové didaktické principy ................................ 41

2.4 Formy výskytu OSV ve škole a současně cesty její

implementace ............................................ 42

3. Empiricky zjištěná i teoretická východiska didaktiky OSV ........ 43

3.1 Východiska v oblasti empirického výzkumu českého modelu

osobnostní a sociální výchovy .............................. 43


3.2 Specifická teoretická východiska předkládaného konceptu

didaktiky OSV ........................................... 52

3.2.1 Behaviorální, respektive sociálně-kognitivní pojetí edukace

a zkušenostní pojetí edukace ......................... 54

3.2.2 Situační pojetí výchovy .............................. 61

3.2.3 Dramaticko-performační pojetí edukace, respektive

paradigma performativních společenských věd . . . . . . . . . . . 65

3.2.4 Shrnutí ........................................... 71

4. Didaktika OSV ............................................... 74

4.1 Zopakování základních didaktických principů (POP) .......... 74

4.2 Didaktika jednotlivých forem OSV .......................... 75

4.2.1 Formy výskytu OSV ve škole – cesty k žákovi ............ 75

4.2.2 Integrace OSV a jiných oborů (nebo jiných průřezových

témat) ........................................... 76

4.2.3 Výstavba samostatného kurzu ........................ 86

4.2.4 Poznámka k formě projektového vyučování ............. 92

4.2.5 Práce se spontánně vzniklými, běžnými situacemi jako

forma OSV ....................................... 95

4.2.6 Poznámka k formě chování učitele .................... 97

4.2.7 Práce se školními aktivy ............................. 98

4.3 Základní typy edukačních situací .......................... 100

4.3.1 Situace individuálního učení ........................ 100

4.3.2 Situace učení v interakcích .......................... 101

4.4 Charakter učiva životních dovedností v pojetí OSV

a doporučené očekávané výstupy .......................... 105

4.4.1 Východiska pojetí učiva OSV ....................... 105

4.4.2 Zosobnění učiva v OSV ............................ 116

4.4.3 Konkretizace učiva OSV v doporučených očekávaných

výstupech ........................................ 124

4.4.4 Výběr a uspořádání učiva ........................... 127

4.5 Práce s cílem a jádrové učební činnosti aktivit ............... 130

4.5.1 Práce s cílem ..................................... 130

4.5.2 Takzvané jádrové činnosti .......................... 144

4.6 Metody OSV a jejich výběr ................................ 154

4.6.1 Cíl – jádrová činnost – metoda ...................... 154

4.6.2 Principy metod OSV ............................... 157

4.6.3 Metodické řady (ukázky krokových schémat učení se

životním dovednostem) ............................ 168


4.7 Základní didaktické schéma práce s jednotlivou aktivitou,

respektive též schéma lekce ............................... 171

4.7.1 Instrukce – akce – reflexe (I–A–R) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171

4.7.2 Instrukce ........................................ 172

4.7.3 Akce (situace) .................................... 177

4.7.4 Reflexe .......................................... 179

5. Témata k diskusi ............................................. 194

5.1 Společné východisko pro oddíly 5.2 a 5.3 .................... 194

5.2 Možné změny současného paradigmatu OSV ................ 196

5.2.1 Dovednosti v tematických okruzích OSV v RVP versus

tematická zaměření pro rámcové životní situace ........ 196

5.2.2 Pozice OSV v kurikulu projektovaném i realizovaném ... 198 5.3 Témata „příprava na životní role“ a „příprava na životní

situace“ ................................................ 200

5.4 Problém hodnocení výsledků OSV (nebo podobných

formativních systémů) ................................... 201

5.5 Učitel/lektor OSV, respektive učitel integrující tematiku OSV

do jiných oborů ......................................... 207

5.5.1 Specifický talent pro specifické kurikulum (?) ........... 208

5.5.2 Specifická příprava ................................ 209

5.5.3 Specifická role folkových konceptů učitele v oblasti

osobnostně-sociálního rozvoje ....................... 211

5.5.4 Specifické postavení učitele oboru typu OSV ........... 212

6. Poznámky k metodologii výzkumů, které byly podkladem

tohoto textu ................................................. 213

Literatura....................................................... 216

Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230

Rejstřík......................................................... 231


8 / Didaktika osobnosti a sociální výchovy

P Ř E D M L U VA

„Já mám tedy úplně jinou představu,“ řekla zostra jedna ze studentek

a zatvářila se velmi přísně. Právě probíhala debata nad očekáváními studentů pedagogiky ve vztahu k předmětu Didaktika osobnostní a sociální výchovy. „Já si to představuju tak, že nám dáte materiály, kde bude napsáno, co a jak máme udělat...“ „Prostě že nám dáte manuály, které můžeme vzít a jít hned dělat kurzy óesvé,“ skočil jí do řeči rozložitý mladík s  poněkud vyzývavým pohledem. „Jo, ucelené přípravy. A nějaké zásobníky her!“ musela si ještě doříci své dívka. ,No nazdar...‘ proběhlo mi hlavou. ,Vypadá to, že zrovna tihle dva se právě pro osobnostní a sociální výchovu moc nehodí... Ale jen žádné ukvapené závěry. Uvidíme. Jsme škola, třeba se povede naučit je uvažovat o vzdělávání v oblasti osobnostního a sociálního rozvoje jinak...‘ Tak do toho: „Je mi líto, to vás zklamu. Cílem tohoto kurzu je, abyste po jeho skončení uměli přemýšlet o rozvíjení životních dovedností tak, že si – kupříkladu – podobný manuál budete umět udělat sami.“ Oporou mi bylo i souhlasné pokyvování ostatních studentů. Oba zájemci o prefabrikáty se zatvářili znechuceně... Předmluva obsahuje několik témat, do nichž jsou vtělena i ona ohlášená upozornění: 1. adresáti tohoto textu; 2. (edukační) cíl textu; 3. smysl textu; 4. charakter textu; 5. úroveň teorie v textu; 6. původ textu; ...a navíc poznámka a poděkování.

Ad 1. Adresáti tohoto textu

Text je určen všem, kdo se zajímají o osobnostní a sociální rozvoj (včetně roz

voje morálního) vedený formou edukace, řízeného učení apod.; všem, kdo se

zajímají o učení (se) životním dovednostem spjatým s každodenní existencí se

sebou samým a s dalšími lidmi v různých praktických situacích, v nichž obvykle

musíme nějak jednat:

Předmluva / 9

• Je určen učitelům, kteří se jakýmkoli způsobem ve své škole věnují tzv. osob

nostní a sociální výchově (dále OSV). Tímto názvem je označena jedna ze

součástí povinného učiva pro základní a gymnaziální vzdělávání. • S tematikou osobnostního a sociálního rozvoje se však setkáváme i v kuri

kulárních rámcích jiných stupňů, typů či druhů škol, včetně některých škol

vysokých. Text má tedy posloužit i učitelům pracujícím v těchto institucích. • Dále je ale text určen též pedagogům, respektive sociálním pedagogům,

věnujícím se osobnostně-sociálnímu rozvoji v  rámci prevence sociálních

patologií, sociálněpedagogických služeb apod.

1

• Text mohou využít i lektoři vzdělávání dospělých zaměřeného na personální

a sociální dovednosti. • Je – samozřejmě! – určen studentům všech výše uvedených profesí, a to jako

informační báze či studijní pomůcka, která může doprovázet vzdělávání

probíhající v přímém kontaktu s vyučujícím/lektorem a skupinou. • A konečně, byť ne v poslední řadě, je rovněž určen všem, kteří se zabývají

pedagogikou, respektive didaktikou, respektive teorií oborových didaktik. Ad 2. (Edukační) cíl textu Hlavním cílem textu je ovlivnit (didaktické) myšlení pedagogů v oblasti „výuky“ témat osobnostního a sociálního rozvoje. Jde tu o jiný typ kurikula, než je kurikulum tradičních „literních“ školních předmětů. A jde tedy i o specifický způsob uvažování. Didaktickým myšlením tu míníme zejména schopnost rozumět logickým vazbám mezi kategoriemi, respektive jevy téma – cíl – metoda – činnost, respektive činnost jako učení – procesy probíhající v  žákově „organismu“ při učení touto činností – řízení učení v průběhu činnosti – reflexe jako na předchozí návazná učební činnost – hodnocení rysů, procesů a výsledků učení. To vše ještě v logickém vztahu k dalším podmínkám učení a možnostem konkrétních žáků. A navíc – jde o myšlení na hraně teorie a praxe a o to, abychom „rozumění“ teoretickým didaktickým konceptům uměli transformovat z  podoby myšlenkových konstruktů do podoby jednání nás samých i našich žáků. Ale i naopak, abychom za konkrétním jednáním dokázali vidět teorii, zejména tu, která se jevu týká a může nám být nápomocna v dalším řízení učení. 1

Zejména ty koncepce sociální pedagogiky, které se nevěnují jen osobám rizikovým, zne

výhodněným, determinovaným patologickým prostředím atd., ale zajímají se obecněji

o sociální aspekty edukace, mívají jako jedno z polí svého zájmu tematiku social education,

učení se životním dovednostem, nikoli jen ve smyslu reedukace, resocializace, či dokonce

terapie, ale skutečně ve smyslu edukace (například Kraus, 2000; Sekyra, 2012). / Didaktika osobnosti a sociální výchovy Dalším cílem textu je ovlivnit některé praktické dovednosti, které jsou s efektivním didaktickým myšlením v této oblasti spojeny (například slovní formulace cílů v OSV).

Řečeno jazykem „výstupních kvalit žáka“: Čtenář by měl porozumět vnitřním kvalitám a současně vzájemným vztahům uvedených didaktických kategorií, respektive jevů v oblasti OSV, a měl by je umět vysvětlit. A dále by měl umět prakticky formulovat cíle, definovat jádrové činnost, spojit je logicky a účelně s metodami a vést reflexe ve vztahu k určenému cíli.

Kondicionál „by“ zde má svůj smysl. Prostřednictvím knihy nejsem s to naplnění cíle zaručit... Proto je i slovo „edukační“ v nadpisu v závorce. Ad 3. Smysl textu, respektive smysl takto stanoveného jeho cíle Smyslem takto určených cílů je rozhodně: a) příspěvek ke konstituování didaktiky oboru osobnostní a sociální výchova; b) a prostřednictvím toho i příspěvek k dalšímu rozvoji teorií toho, co můžeme

souhrnně označit jako pedagogiku osobnostně-sociálního rozvoje;

c) a samozřejmě vzdělávání pedagogů a lektorů. Ad 4. Charakter textu Text má výkladový charakter. Vymezuje, o čem a jak uvažovat v oblasti osobnostního a sociálního rozvoje.

Pro názornost je opatřen řadou krátkých příběhů či popisů situací uvozujících nebo ilustrujících jednotlivá témata. Tyto příběhy/situace jsou de facto zobecněním řady konkrétních situací, s nimiž jsem se setkal při sledování praxe osobnostně-sociálního rozvoje ve výzkumu i při běžném reflektování pozorovaných jevů. V kapitolách věnovaných konkrétním didaktickým dovednostem je pro názornost výkladu využito též dialogů mezi fiktivním pedagogem OSV a jeho supervizorem.

Text není pracovní učebnice. Vlastní zkušenost z praxe výuky didaktiky OSV

v kurzech i na fakultách a též výzkum mi ukázaly, že „cíl učit se myslet o OSV“

lze jen stěží naplnit zadáváním úkolů, po jejichž vypracování nemůže proběhnout živá zpětná vazba a korekce dalšího pokračování učení. Je jistě možno v této věci se mnou nesouhlasit, ale přesto na svém tvrzení zůstávám. I proto – ačkoli píšu o didaktice – nepřidávám na závěr kapitol například otázky, náměty k úvahám či úkoly.

2

2

V tomto ohledu je zajímavé uvažovat o možnostech online učení v oborech rozvíjejících

životní dovednosti. Takové učení je možné (například s využitím souborů videí, s vyu

žitím stále se zdokonalující technologie snímání lidského chování při online přenášení


Předmluva / 11

Text rovněž není zásobníkem her. Zásobníky her obvykle nepostihují ono

„myšlení“. „Umět hru“ zdaleka vždy neznamená „rozumět hře“. Zásobníky mají tedy své limity. Nicméně zásobníkové literatury je k tematice nemálo (včetně té, kterou sepsal autor tohoto textu).

Text bohužel nemůže zachytit ani existenciální jedinečnost setkávání pedagoga

a žáků nad tématy jejich životů, nemůže hluboce a smysluplně zachytit étos této práce (neboť má k dispozici jen slova). A tak dále... Ad 5. Úroveň teorie v textu V některých pedagogických kruzích bývá patrný jistý odpor vůči teorii. Má to svou logiku. Jakékoliv učitelství je činnost povýtce praktická, učitelství OSV neméně. Myšlení se v této profesi musí kloubit s velmi praktickým a často poměrně komplikovaným jednáním. Krajním výrazem této skutečnosti je pak i názor některých pedagogů, že edukační proces může probíhat takřka mechanisticky – třeba na základě manuálů či zásobníků. Na druhé straně: nejpraktičtější je dobrá teorie

3

... Proto považuji za potřebné upozornit, jak se bude s  teorií

nakládat v tomto textu.

Tak tedy: Nezbytně budou osvětlena teoretická východiska didaktiky OSV

v předkládaném pojetí. Ovšem již i tento výklad se pokusí zvýrazňovat některé aspekty teorií, blízké praxi. Z nich pak budou generovány teoretické postuláty dalších úrovní teorie, praxi bližších či velmi blízkých, které budou procházet celým textem – například tři klíčové základní principy realizace OSV. Podány budou i výklady praktického naplňování těchto principů v přímé práci se žáky, klienty atd.

Analogicky tu můžeme odkázat na Korthagenovo pojetí teorií s „velkým T“

a s „malým t“.

4

Je zřejmé, že velkým T začíná teorie obecnější povahy, malým pak

teorie, která „... je mnohem víc cílena na možnosti jednání“ (Korthagen, 2012,

určitých aktivit) a je již i nabízeno v podobě různých online kurzů. Ale opět i v tomto

typu vzdělávání nemůže chybět živá zpětná vazba poskytovaná pedagogem a skupinou.

A navíc – živý kontakt, vzájemná přítomnost lidí v  jistém čase a prostoru a vzájemné

živé, technikou nezprostředkované jednání, to vše v  oborech typu OSV (podle mého

nejlepšího mínění) nemůže chybět. Tak, jako je to (zatím...) nenahraditelné v životě, je

to nenahraditelné i v tomto typu edukace. 3

Což je výrok připisovaný Einsteinovi, Lewinovi a po nich pak mnoha dalším. 4

Před několika desítkami let jsme používali třídění teorií inspirované L. V. Zankovem, au

torem (na Vygotského psychologii založené) koncepce „rozvíjejícího vyučování“, v němž

se vedle abstraktních primárních teorií pracovalo i se dvěma úrovněmi sekundárních

teorií. Úroveň A definovala teoretické principy se zřetelem k praxi, úroveň B pak měla

povahu takřka návodů, jak tyto principy uskutečňovat, a stála na jednodušších empiric

kých zobecněních toho, co se ve třídě děje... V tomto smyslu se náš text pohybuje zejména

v úrovni obou sekundárních teorií. / Didaktika osobnosti a sociální výchovy s. 27).

5

To se ostatně u didaktiky OSV jako „behaviorálního“ oboru dá očekávat.

Je tedy hned na začátku nutno poctivě přiznat, že milovníci „klenutých teorií“

si v tomto textu na své příliš nepřijdou...

Ad 6. Původ textu Výklad vychází především ze zobecněného poznání obsaženého v teoriích a výzkumech různých autorů i autora tohoto textu. Text vznikal postupně, podle reálných možností kontaktu s tématem. Od roku 2007 jsem se zde předkládané problematice věnoval v rámci výzkumného záměru MSM 0021620862 Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání.

6

Významnou roli při koncipová

ní jednotlivých kapitol hrála zejména výuka didaktiky OSV v různých kurzech dalšího vzdělávání učitelů a v oborovém studiu pedagogiky na FF UK.

7

Řada

kapitol původně vznikla jako samostatné články reflektující zjištění z vlastního

akčního zkoumání.

8

Ty byly posléze více či méně přepracovány a doplněny dal

šími kapitolami do podoby této knihy. Doporučuji používat tento text i v kom

binaci s textem Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi (dostupném

též online).

9

Poznámka k ich-formě Na jiném místě tohoto textu poznamenávám (v souvislosti s  výzkumem), že nejsem ani tým, ani ústav atd. Ačkoli to někteří čtenáři mohou považovat za nekorektní, často tedy v  textu používám ich-formu (zjistil jsem; předpokládám... atd.). Obvyklé klišé množného čísla (zjistili jsme...) by na těchto místech textu bylo nepřesné. K množnému číslu se pak uchyluji, když skutečně hovořím o něčem, co se týká i dalších osob („diskutovali jsme...“) nebo když chci vtáhnout do hry čtenáře (pak jde o jakýsi sociativní plurál – „víme již z minulé kapitoly...“ atd.). 5

Dodejme jen pro úplnost, že Korthagen nepovažuje teorie s velkým T za teorie učitelům

nápomocné. Jeden z překladatelů Korthagenova textu a další odborníci však v „kriticko

-přátelském ohlédnutí“ upozorňují, že Korthagenův postoj k teoriím s velkým T lze i na

základě dalších dostupných výzkumů skutečně „přátelsky“ kritizovat. 6

Výzkumný záměr řešila Pedagogická fakulta UK v Praze (hlavní řešitelka prof. V. Spilko

vá). Podílela se na něm i skupina pracovníků katedry pedagogiky FF UK. 7

... a částečně též v podobných předmětech ve studiu edukačního dramatu na DAMU. 8

Články se postupně objevovaly zejména v  online podobě v  elektronické databázi (de

facto časopisu) Metodický portál RVP. Zde zavěšeny sloužily též jako snadno dostupné

materiály pro studenty. Často tedy odkazuji na vlastní texty (a to též proto, že v oblasti

didaktiky OSV u nás publikuje minimum dalších autorů). 9

Kladno: AISIS, 2006; online: http://www.aisis.cz/archiv/publikace/osv_a_jeji_cesty_k_za-

kovi.pdf.

Předmluva / 13

Poděkování a přání

Poděkování patří všem, s nimiž jsem mohl „dělat OSV“, všem blízkým, kteří se

mnou (opět) měli trpělivost, když jsem se oddával tomuto textu, a při té příleži

tosti ještě zvláště Haně Kasíkové za různé konzultace (uskutečňované nezřídka

peripateticky, totiž při společné cestě Polomenými horami na setkávání místní

komunity do pět kilometrů vzdáleného pohostinství... Aristoteles by z  nás –

doufám – měl radost).

Nezbývá než popřát, aby kniha byla užitečná.

Blatečky a Brandýs nad Labem, 2011–2013 autor / Didaktika osobnosti a sociální výchovy

1. KONTEXTY...

„... a navíc ještě takové zbytečnosti, jako je třeba ta osobnostní a sociální

výchova!“ zahřímal od řečnického pultíku konference právě vystupující expert. Ostře kritizoval probíhající školskou reformu (psal se rok 2011), která se mu nelíbila jaksi principiálně. Takové úkazy, jako „třeba ta osobnostní a sociální výchova“, zřejmě považoval buď za k ničemu dobré novoty odvádějící pozornost od studia toho správného kurikula (jímž jsou láčkovci, gerundivum a bitva na Bílé hoře), nebo za příliš pragmatické obory odvádějící pozornost žáků od vyšších úkolů, které jsou – abychom tak řekli – zakotveny v  podstatě sebepřesahujícího se lidství... A  jen pouhé pomyšlení na novinky zjevně uvolňovalo průchod jeho naléhavé rétorské expresivitě...

1.1 DOBOVÝ I LOKÁLNÍ KONTEXT VZNIKU

OSOBNOSTNĚ A SOCIÁLNĚ ORIENTOVANÝCH

EDUKAČNÍCH SYSTÉMŮ, VČETNĚ

OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVY

Změny kurikula obvykle probíhají na pozadí tří základních obecných

vlivů: jedním jsou aktuální i předpokládané perspektivní společenské potřeby, druhým rozvoj věd(y) a třetím vlastní potřeby „klientů“ edukačních institucí.

Vznik edukačních systémů či oborů specificky zaměřených na osobnostní

a sociální

10

rozvoj se stal jednou z variant takové transformace kurikula v po

sledních čtyřech dekádách 20. století, transformace směřující tentokrát mimo jiné k výraznější orientaci na životní dovednosti pro „všední den“.

V  této i v následujících kapitolách se postupně zastavíme u všech tří výše

uvedených vlivů. V oddíle 1.1 se dotkneme potřeb společnosti i mladých lidí, v oddíle 1.3 pak vědního zázemí oborů zabývajících se osobnostním a sociálním rozvojem.

Nejen počátek, ale znovu i druhá polovina 20. století probudily v euroatlan

tické civilizaci snahu o pedagogickou reflexi měnících se parametrů doby. Cí

lem této reflexe byla (a stále je) snaha napomoci řešení závažných problémů

světa edukační cestou. Jejím výsledkem jsou většinou jakési vesměs ucelené

10

... a případně specifičtěji zaměřených i na morální či emocionální atd. rozvoj.


Kontexty... / 15

pedagogické systémy, které mají obvykle nějaká základní teoretická východiska (ovšem velmi rozmanité povahy, úrovně obecnosti atd.), mají cíle, jasně definovaná témata a konečně i edukační metody.

11

Tak se objevila v  podobě

i nám dnes známé například ekologická či environmentální výchova usilující o pozitivní vývoj vztahu člověka k životnímu prostředí; globální výchova jako reakce na všemožné problémy spojené s  globalizací; multikulturní (později spíše interkulturní) výchova jako prostředek zvládání různosti lidí; rozvojová výchova jako nástroj pomoci chudým zemím; mediální výchova jako instrument porozumění jazykům a kódům jedné ze světových velmocí – médií. A objevila se i osobnostní a sociální výchova (dále OSV), v jazyce zemí jejího vzniku personal and social education. Respektive – objevily se i další různé systémy či tendence, které se jmenují jinak – character education, life management, life skills development atd., ale všechny se zabývají rozvojem dovedností (a k nim náležitých znalostí a postojů) pro každodenní život se sebou samým a s druhými lidmi či směřují k tomu, co se postupně začalo nazývat jako well-being (tedy, řekněme, spokojený život, životní pohoda apod.).

12

Globální nebo environmentální výchova se svým obsahem obracejí ke změně

jednání a postojů člověka ve vztahu k různým celospolečenským problémům. Systémy zaměřené na osobnostní, sociální a morální rozvoj se pak věnují prioritně žákovi samému a rozvoji jeho životních dovedností, tedy dovedností pro- 11

Jiným f ormálním výrazem této tendence jsou rozmanité národní i nadnárodní pedago

gické projekty, které se dnes uskutečňují v  různé míře i na školách v  ČR (Začít spolu,

Zdravá škola, Facing History and Ourselves – multikulturní výchova prostřednictvím

studia historie – atd.).

Lze říci, že skrze tyto systémy a projekty většinou ožívají i velká pedagogická témata doby

(výchova ke spolupráci; kreativitě; ke zvládání různých životních situací, třeba výchova

k užitek přinášejícímu zvládání diverzity – různosti lidí, názorů, přístupů; výchova k do

rozumění mezi lidmi, k demokracii atd.). Tato témata jsou však i samostatnými obsahy

jednorázových propagačních a vzdělávacích akcí pro učitele či specifických lokálních

projektů jednotlivých škol atd. 12

K olář, Lazarová a Nehyba (2011) definují šest různých výkladů pojmu osobnostní

a sociál ní rozvoj: osobnostně-sociální rozvoj (dále OSR) jako cesta k naplnění ideá

lu (například všestrannosti a harmonie); OSR jako nástroj společenských proměn (ve

smyslu strategického nástroje i cíle zajišťujícího rozvoj společnosti, demokracie, konku

renceschopnosti atd.); OSR jako proces duševního vývoje člověka (psychologické teorie

rozvoje osobnosti); OSR jako forma aktivního života (sebezdokonalování prostřednictvím

pozitivně aktivního života). Poslední dva výklady se týkají tématu této knihy: OSR jako

podpora profesní kultivace (rozvoj osobnostně-sociálních kompetencí ve vztahu k pro

fesi), ale zejména OSR jako příprava na (kvalitní) život.

+


16 / Didaktika osobnosti a sociální výchovy

komunikační a vztahové situace včetně vztahu se sebou samým.

13

A nesledují jen

situace extrémně vypjaté (například když je člověk na ulici svědkem krádeže), ale

samozřejmě (a snad i převážně) též situace zcela běžné (například jak zbytečně

a nefunkčně neoplácet protivnému řidiči autobusu jeho protivnost; jak efektivně

komunikovat s vlastními rodiči, když s nimi nechci odjet tento víkend na chatu,

maje jisté záměry s dívkou Elvírou; jak zvládnout vlastní stres před písemkou;

jak si nezapálit cigaretu a navrch nenaštvat toho, kdo mi ji bodře nabízí).

Takové problémy – zvládání komunikace, stresu či vlastní vůle – lze konec

konců prohlásit za věčné. Avšak vznik systémů osobnostního a sociálního rozvo

je právě ve zmíněných minulých dekádách je dobově podmíněn. Již v osmdesá

tých letech 20. století se píše v kanadské příručce k osobnostnímu a sociálnímu

rozvoji: „Naše společnost se rychle proměňuje a stává se stále komplexnější.

Dnešní studenti stojí tváří v tvář nejrozmanitějším sociálním fenoménům, stejně

jako rozvoji technologií a ekonomickým proměnám, žijí v různých modelech

rodiny, nových mezigeneračních vztazích a uprostřed měnících se životních

stylů. V tomto kontextu by měli mít příležitost získat vědomosti a kompetence

potřebné pro ovládání vlastního života tak, aby byl produktivní a uspokojivý

a nepřinášel nepřiměřený stres.“ (Personal, 1985, s. 2) V kostce je tu shrnuto vše,

co bychom mohli dokladovat s texty sociologů (atd.) v rukou i dnes.

Jedním z důvodů vzniku osobnostně a sociálně orientovaných edukačních

modelů tedy byl měnící se společenský kontext a z něj vyplývající potřeba

učit mladé lidi některým životním dovednostem.

14

Komplikace tohoto světa nikterak neusnadňovaly dětem a mládeži jejich

život. Objevují či stupňují se různé problémy: raná těhotenství, intolerance vůči různosti, konzumerismus atd. Vyrovnávání se s  problémy může mít podobu chování označovaného za sociálně patologické – například rozšiřování problémů s drogami. Dodejme tedy dále, že za tendencí vzniku systémů typu osobnostní a sociální výchovy stála nejen běžná edukační potřeba učit mladé lidi novým dovednostem pro nové situace, ale také potřeba prevence nežádoucího chování (což může být koneckonců zčásti totéž).

Jiný důvod rozvoje těchto systémů tkvěl v potřebě posílit demokracii. Ať již

to bylo v  zemích, které se zbavovaly diktatur (Řecko, Portugalsko), či jinde, ukazovalo se, že část mládeže rezignuje na možnost mít vliv na správu věcí veřejných. V zemích, kde neexistovala (u nás naopak dobře známá) občanská výchova, cílily systémy osobnostního a sociálního rozvoje i k aktivizaci mládeže a překonávání její politické apatie. Během osmdesátých let se tak pod názvem

13

... přičemž tyto dovednosti mohou být koneckonců využity i k ochraně životního pro

středí, například při jednání s „ropáckými“ politiky...

14

Blíže k tomuto pojmu viz oddíl 4.4.1.


Kontexty... / 17

personal and social education skrývala běžně i výchova k občanství. Další důvod

vzniku systémů osobnostního, sociálního či morálního rozvoje tedy vyplýval

z hledání cest, jak udržet a posílit demokracii jako systém opírající se o ak

tivně a efektivně jednající lidi.

Kurikulární dokumenty sice osobnostní a sociální rozvoj vždy nějak skloňo

valy, avšak například u nás v nich bylo těžké nalézt takové partie, které by škole

jasně říkaly, oč přesně a konkrétně jde. Obsah vzdělání a vyučování byl tradičně

orientován především na oblasti kopírující jednotlivé vědy (dějepis, zeměpis),

umění (zejména hudba a výtvarné umění) nebo i jisté oblasti lidské činnosti (například jazyková výchova, i když i ta byla nezřídka pojednána spíše jako „malá lingvistika“; nebo pracovní výchova učící základům řemesel). Zřejmá byla též kognitivní orientace poskytovaného vzdělání, která opomíjela whole person education – výchovu „celého člověka“, tedy i afektivní, behaviorální, spirituální a svým způsobem i somatickou

15

ad. stránku vzdělání.

Setkání měnícího se dobového kontextu s běžným či tradičním pojetím

kurikula přineslo tedy potřebu vtělit ony „dovednosti pro všední dny“ do ku

rikulárních kánonů vzdělanosti a kurikulum v tomto smyslu transformovat.

Nutno podotknout, že koncept školní osobnostní a sociální výchovy (či jiných

podobných systémů) rovněž souvisel s vývojem sociální pedagogiky. Se všemi

výše zmíněnými problémy se tak či onak potýkala i sféra sociální práce, péče

a pedagogiky. Pojem social eduaction (i bez spojení s pojmem personal) nalézá

me v různých edukačních konceptech sociální pedagogiky či tzv. neformálního

vzdělávání (řekněme mimoškolního apod.) (Smith, 2002). A právě v  Británii

lze vznik PSE považovat mimo jiné za důsledek vzrůstajícího významu sociální

pedagogiky a jejího vlivu v oblasti školního vzdělávání (Smith, 2009; o tématu

též Best, 2000, s. 171 n.).

Sám pojem osobnostní a sociální výchova znamenal v Evropě

16

v průběhu

osmdesátých let a na počátku let devadesátých společné označení pedagogic

kého, „ne právě striktně akademického přístupu“ škol

17

(Campos, 1991) jak

k prevenci problémů mládeže, tak i k jejich přípravě na zvládání takových jevů,

15

Tělocvik sice ve školách byl, ale rozsah péče o tělo v  této podobě byl a je nesrovnatel

ně menší než například rozsah péče o zvládnutí mateřštiny. A navíc: tělesná výchova

převážně operuje jen s určitým typem učiva v oblasti výchovy k tělesnému (a potažmo

i duševnímu) zdraví. Tělovými tématy ale může být i komunikace s vlastním tělem a jeho

ovládání nebo komunikace tělem jako s nástrojem exprese atd.

16

Zvláště ve Velké Británii, Irsku či Itálii.

17

Cituje Menezesová z  textu Campos, B. P. Educação e desenvolvimento pessoal e social.

Porto: Afrontamento, 1991.


18 / Didaktika osobnosti a sociální výchovy jako jsou mezilidské vztahy apod. (Menezes, 2003).

18

Lze (s Menezesovou) říci,

že osobnostní a sociální výchova byla v různých zemích podobná a byla de facto výsledkem působení společných inovačních prvků evropské kurikulární politiky.

Nicméně, již v této době se zřejmě začaly profilovat dva základní kurikulární

přístupy (Menezes, 2003), k nimž se i my později vrátíme podrobněji: • Jeden spočíval v definování učiva personal and social education (dále PSE)

v pojmech konkrétních životních dovedností.

19

Strukturování učiva v po

jmech tzv. life skills

20

nalézáme i v současné české OSV. Podotýkáme tu ale,

že se v případě životních dovedností rozlišovaly ty, které byly:

ƒ „přímo“ osobnostní a sociální (personal and social), seberegulační, inter

akční, psychologické, sociálně-behaviorální atd. – například sebedůvěra,

odpovědnost, spolupráce, komunikace atd.

21

;

ƒ další dovednosti pro život, jako například vaření, vedení domácnosti,

zacházení s penězi atd.; tyto dovednosti ale nejsou obvykle součástí PSE,

nýbrž spíše systémů orientujících se se na life management v širším slova

smyslu, nebo součástí specifických oborů, edukačních projektů atd.

• Druhý přístup pak strukturoval učivo spíše podle různých životních témat,

událostí, problémů, rámcových situací, různých typů prostředí či vztahů,

v nichž se samozřejmě předchozí life skills objevovaly v podobě aplikované 18

Odkazy na různá zpracování tematiky osobnostního a sociálního rozvoje (personal and

social development, life skills, social skills) a výchovy viz například http://www.googlealert.

com/feed/0740/auckland.18.html. 19

Přehledy tohoto typu life skills jsou (i nejsou...) různé. Klasikové „nauky o sobě samém“,

Stoneová a Dillehunt, v roce 1978 uvádějí tyto: Sebe(po)znání, rozhodování o vlastním

životě, ovlivňování vlastních emocí, práce se stresem, empatie, komunikace, otevřenost

ve vztazích, rozpoznávání vlastních i cizích modelů prožívání a chování, sebeakcep

tování, osobní odpovědnost, asertivita, kooperace, řešení konfliktů. Mnohem později,

leč samozřejmě ne nepodobně, zase například Mangruklar (2001, s. 6) uvádí: „Sociální

a interpersonální dovednosti: například komunikace, asertivita, vyjednávací dovednosti,

kooperace, empatie. Kognitivní dovednosti: například řešení problémů, rozhodování,

kritické myšlení, sebehodnocení. Dovednosti pro zvládání emocí: například ovládání

stresu, řízení pocitů, sebeřízení, sebereflexe.“ 20

A znovu připomínáme, že učení se dovednostem se neobejde bez znalostí a bez jistého

zřetele k rozvíjení adekvátních postojů. Ostatně, k historii vývoje obsahu PSE pozname

nává Hui Siu King (1997, s. 33), že různé varianty obsahových konceptů osobnostního

a sociálního rozvoje ve škole (tedy i názory jejich tvůrců) směřovaly v minulých dekádách

jednak k důrazu na rozvoj životních dovedností, jednak ale akcentovaly jako výsledek

edukace především různé osobnostní kvality, jindy zase znalost a někde se za nejdůleži

tější považovaly postoje a hodnoty. 21

Obsah PSE cca od roku 1970 mapuje například opět Hui Siu King, 1997.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist