

sleva
Kniha:
Diagnostika dítěte předškolního věku
Autor:
Jiřina Bednářová; Vlasta Šmardová
Podtitul: Co by dítě mělo umět ve věku od 3 do 6 let
pravděpodobně doručíme do Vánoc

Nakladatelství: | » EDIKA |
Médium / forma: | Tištěná kniha |
Rok vydání: | 2015 |
Počet stran: | 224 |
Rozměr: | 210 x 297 mm |
Úprava: | iv, 217 stran: ilustrace (převážně barevné) |
Vydání: | 2. vydání |
Spolupracovali: | ilustrace: Richard Šmarda |
Skupina třídění: | Předškolní a primární výchova a vzdělávání |
Vazba: | brožovaná, šitá nitmi |
Datum vydání: | 16. 2. 2015 |
ISBN: | 9788026606581 |
EAN: | 9788026606581 |
Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Vývojové škály na sledování osobnosti předškolního věku spolu s vhodnými náměty aktivit pro rozvoj odpovídajících schopností a dovedností v příručce pro rodiče i pedagogy.
Diagnostika dítěte předškolního věku Publikace Diagnostika dítěte předškolního věku je zaměřena na sledování a rozvoj následujících oblastí: • motoriky, grafomotoriky • zrakového vnímání • sluchového vnímání • vnímání prostoru • vnímání času • základních matematických představ • myšlení a řeči • sociálních dovedností • sebeobsluhy (samostatnosti) • hry Publikace Diagnostika dítěte předškolního věku se orientuje na populaci předškolních dětí. Čtenáři jistě budou rodiče – jsou prvními učiteli s nezastupitelnou úlohou pro pozdější vzdělávání. Zpravidla věnují pozornost vývoji svého dítěte a mají zájem dozvědět se více. Chtějí je dále rozvíjet, chtějí vědět, jak na to. Publikace bude dobře sloužit i učitelkám mateřských škol. Pro svůj úkol – doplňovat rodinnou výchovu a v úzké vazbě na ni zajistit dítěti dostatek mnohostranných a přiměřených podnětů k jeho aktivnímu rozvoji a učení – se učitelky potřebují dále vzdělávat a rozvíjet své diagnostické dovednosti. Tato publikace jim může být přínosná. Ve shodě s pojetím autorek není cílem předškolní diagnostiky „nálepkování“ dětí. Je to prostředek pro zajištění odpovídající vzdělávací nabídky a vhodného pedagogického vedení. Publikace poutavou a nenásilnou formou poskytuje rodičům i učitelům informace, jak probíhá vývoj dítěte od časných etap do věku školního, co by mělo dítě zvládat v předškolním věku, kam by mělo „dojít“, než nastoupí do školy. Nabízí inspiraci pro přímou práci s dítětem, vycházející z jeho vývojových potřeb, a dává možnost, jak je zjistit. Zde je těžiště publikace, nebo_ rodiče či učitelé mohou sami vývojovou úroveň dítěte diagnostikovat. Diagnostika vychází z průřezových vývojových řad (ve většině případů se jedná o informace, v jakém věku by mělo dojít k upevnění dílčích dovedností). Byly konstruovány na základě dlouhodobé poradenské zkušenosti autorek. Samy autorky upozorňují, že při jejich užití je potřeba být obezřetnými. Údaje o obvyklém dosažení dané dovednosti či schopnosti se netýkají všech dětí beze zbytku. Existují odchylky ve vývoji, které nemusejí být známkou vážného opoždění dítěte. Nemělo by proto docházet ke zvýšenému tlaku na dítě vzhledem k nedosažení uvedených věkových norem. Materiál by měl být inspirací rodičům i učitelům pro přímou práci s předškolními dětmi, nikoli „dogmatem“. Diagnostika nemůže být jednorázovou záležitostí, předškolák je ve svých výkonech závislý na okamžitém nastavení a vyladění. Korigovat různá zkreslení (neschopnost či nezájem se v daném okamžiku požadovanou činností zabývat) pomáhá opakované sledování. V případě závažných odlišností od popsaného vývoje či odchylek ve více oblastech je vhodné obrátit se na poradenská nebo klinická pracoviště pro „odbornou“ diagnostiku i doporučení navazujících intervencí. Přeji nové publikaci hodně čtenářů a čtenářům hodně inspirací! PaedDr. PhDr. Anna Kucharská, Ph. D. katedra pedagogické a školní psychologie Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy (co by dítě mělo umět ve věku od 3 do 6 let)
Schopnosti
Dovednosti a znalosti
Vývoj dítěte
Psychodiagnostika
Pedagogika
Pro rodiče -- Ostatní
metodika a rádce
Naučná literatura > Psychologie a sociologie > Psychodiagnostika
Naučná literatura > Rodina, děti > Vývoj dítěte
Katalog předmětový > S > Schopnosti
Katalog předmětový > P > Pedagogika
Katalog předmětový > P > Pro rodiče > Ostatní
Katalog předmětový > D > Dovednosti a znalosti
Naučná literatura > Rodina, děti > Děti předškolního věku
Naučná literatura > Třídění dle formy > Příručky > Metodické příručky
Katalog vybraných autorů > B > Bednářová - Jiřina Bednářová
Katalog vybraných autorů > Š > Šmardová - Vlasta Šmardová
Katalog nakladatelství > E > EDIKA

Svobodová; Eva; Šmelová; Eva; Švejdová; Hana; Váchová; Alena
Cena: 203 Kč

Konvalinová, Kateřina; Plicková, Edita
Cena: 186 Kč
Sociální dovednosti
Lidské vztahy jsou pramenem, ze kterého dítě uussppookkoojjuujjee ssvvoojjee cciittoovvéé aa ssoocciiáállnníí ppoottřřeebbyy (potřebu životní jistoty, potřebu pozitivní identity); zároveň jsou zzddrroojjeemm ssoocciiáállnnííhhoo uuččeenníí (osvojování sociálních dovedností).
V kontaktu s lidmi nabývá první zkušenosti se světem, se vztahem, uspokojuje ppoottřřeebbuu žžiivvoottnníí
jjiissttoottyy, vytváří si základní pocit bezpečí a jistoty. Pokud dítě světu důvěřuje, je mu více otevřené
a snáze přijímá to, s čím se setkává, snáze se učí, má více odvahy a méně strachu. Novorozenec je disponován k tzv. pprroottoossoocciiáállnníímmuu cchhoovváánníí – je v kontaktu s lidmi iniciativnější, má o něj větší zájem než o svět věcí. Např. dítě zaměřuje svůj pohled nejdříve na matku, teprve později na předměty; ve třetím týdnu reaguje sacími pohyby na hlas matky; v šestém týdnu prostřednictvím „emocionálního křiku“ vyjadřuje svoje pocity; mezi druhým a třetím měsícem reaguje úsměvem na úsměv, tzv. „komunikačním křikem“ přivolává matku; mezi třetím a čtvrtým měsícem odpovídá broukáním na řeč matky. Docela obyčejné krmení (kojení) dítěte je velmi podnětnou sociální interakcí (dítě zároveň s mlékem dostává zrakové, sluchové, hmatové, čichové, chuťové a pohybové vjemy – maminka se na ně dívá, promlouvá k němu, voní, dotýká se ho, pohybuje s ním...). Velmi důležité je, aby připravenost dítěte, jeho zájem o kontakt nacházel odezvu, nnaallaadděěnníí uu rrooddiiččee. Naladěním rozumíme způsob, jakým rodič dává dítěti najevo, že jeho emoce přijímá a opětuje, že ví, jak se cítí, že mu rozumí.
Další potřebou, kterou sytí sociální vztahy, je ppoottřřeebbaa ppoozziittiivvnníí iiddeennttiittyy. Dítě musí cítit, že je součástí společenství, patří k určitým lidem, že jim může důvěřovat, spolehnout se na ně (na jejich pomoc, podporu, pochopení, stálost jejich vztahu); že má pro ně hodnotu, je pro ně důležité. Z tohoto „vztahového zázemí“ vyrůstá identita dítěte. Dítě si vědomí „já“, svoji představu o sobě utváří na základě toho, jak se k němu chováme, co mu říkáme, co o něm před ním říkáme. Důležitost rodiny pro citový a sociální vývoj dítěte velmi pěkně vystihuje Goleman (1997) ve své knize Emoční inteligence: „Rodinný život je naší první školou emocí. V tomto intimním prostředí se učíme, co máme cítit sami k sobě a co k ostatním; jak máme projevovat strach či naději a jak lze tyto emoce rozeznat v tvářích našich blízkých. Toto citové vzdělávání nezahrnuje zdaleka jen to, jak se rodiče chovají k dětem nebo co jim řeknou. Děti také pozorně sledují, jak se jejich rodiče staví k vlastním citům a k citům svého partnera.“ Ukazuje se, že citově vnímavým a obratným rodičům děti projevují více náklonnosti, lépe s nimi vycházejí, dokáží lépe zvládat svoje emoce, umějí samy sebe utěšit, když jsou rozčilené, jsou fyzicky uvolněnější, bývají oblíbenější mezi vrstevníky, jsou považovány za sociálně obratnější, mají méně problémů s chováním agresivního či hrubého typu, lépe se učí, dokážou se lépe soustředit (Goleman, 1997).
V kontaktu s lidmi se dítě také učí orientovat ve vztazích, situacích, osvojuje si způsoby chování, komunikace. Jedná se o tzv. ssoocciiáállnníí uuččeenníí, které má různé formy: • zpevňování (odměny – pochvala, uznání, povzbuzení, vyjádření náklonnosti; tresty – projevy
nesouhlasu, zamítnutí, odepření projevu sympatie, pohrůžka)
• odezírání (dítě si osvojuje takové způsoby chování, za které je odměňován jeho model, např.
kamarád, sourozenec, filmová či literární postava)
• očekávání (pojmenovaným očekáváním ovlivňujeme způsob chování – pozitivní očekávání
„dokážeš to“ podporuje, negativní očekávání „z tebe stejně nic nebude“ odvahu spíše odebírá)
• nápodoba a ztotožnění (nápodoba se uskutečňuje na základě identifikace – dítě napodobuje
toho, ke komu má citovou vazbu, ke komu má důvěru, kdo mu něčím imponuje)
VV ssoocciiáállnníímm uuččeenníí mmáá nneejjvvěěttššíí vvýýzznnaamm nnááppooddoobbaa aa nnáásslleeddnnéé uuppeevvnněěnníí uurrččiittééhhoo zzppůůssoobbuu cchhoovváánníí.
Rodiče jsou pro dítě modelem chování, měli by se k němu chovat tak, jak si přejí, aby se ono chovalo k nim a ke svému okolí. Platí jednoduché pravidlo: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ Nelze něco jiného říkat, vyžadovat a něco jiného sám dělat. Zároveň je důležité všímat si „správného chování“, pojmenovat ho, ocenit (tím se žádoucí reakce upevňuje).
5544
Na základě sociálního učení si dítě osvojuje ssoocciiáállnníí ddoovveeddnnoossttii, mezi které patří:
• komunikace (verbální i neverbální) • přiměřené reagování na nové situace • adaptování se na nové prostředí • porozumění vlastním pocitům a sebeovládání • porozumění emocím a chování druhých lidí • objektivní sebepojetí, sebehodnocení
Sociální dovednosti velmi ovlivňují to, jak ostatní dítě přijímají, jak se k němu chovají, jak ho
respektují; umožňují mu naplnění potřeby vztahu – dítě s dobrými sociálními dovednostmi je oblíbenější, vyhledávanější, dostává od svého okolí více pozitivních zpětných vazeb; podporují jeho sebevědomí; přinášejí pocity spokojenosti, uvolnění a zakotvenosti; přispívají k autonomii a kompetenci (osamostatňování, sebedůvěře, nezávislosti); fungují jako prevence pozdějších problémů (např. agresivity, šikany, asociálního chování, záškoláctví, ale také pocitů izolovanosti, depresí).
PPrroo uussppookkoojjoovváánníí eemmoocciioonnáállnníícchh aa ssoocciiáállnníícchh ppoottřřeebb ddííttěěttee,, pprroo pprroocceess ssoocciiáállnnííhhoo uuččeenníí aa rroozz-
vvoojj ssoocciiáállnníícchh ddoovveeddnnoossttíí jjee ddůůlleežžiittéé::
• nnaallaadděěnníí (projevování vřelosti, empatie, podpory) • vvěěnnoovváánníí ppoozzoorrnnoossttii (jedná se o tak obyčejné věci, jako je dívání se na dítě, naslouchání tomu,
co říká, spoluúčast na tom, co dělá)
• ppřřiijjeettíí (akceptování a respektování dítěte takového, jaké je) • ppoocchhooppeenníí pprroo jjeehhoo ppoottřřeebbyy (malé dítě je v uspokojování svých potřeb závislé na dospělém, na
jeho vnímavosti vůči tomu, co potřebuje, jak moc to potřebuje, jakým způsobem je možné jeho
potřeby nasytit) • ppoonneecchháávváánníí pprroossttoorruu aa vvyymmeezzoovváánníí hhrraanniicc (dítě neomezovat, ale zároveň trvat na dodržování
pravidel, pokud je to důležité; umožnit mu říci svůj názor, prosadit svoji vůli, ale zároveň ho učit
naslouchat názoru druhého, hledat kompromis, případně ustoupit; učit dítě vnímat svoje potře
by, vyjadřovat je, obhajovat je a usilovat o jejich uspokojení, ale současně vnímat a chápat potře
by druhého, brát ohled, oddálit či potlačit svoje potřeby ve prospěch druhého...)
Tyto základní principy nejsou nijak složité, ale může být složitá jejich realizace. Dospělý jako
výchovná autorita i dítě jako subjekt jeho působení se stále pohybují na hranici a hledají míru věcí např. mezi přizpůsobit si – přizpůsobit se; přijmout – odmítnout; dovolit – zakázat; prosadit svůj názor – ustoupit; ponechat dítě jeho zápasu o zvládnutí něčeho – přispěchat mu hned na pomoc; vystavit dítě překážkám – chránit ho před frustrací, strachem, neúspěchem... Vývojové škály sociálních dovedností
Citový a sociální vývoj ovlivňuje celá řada faktorů, proto jsou v této oblasti mezi dětmi poměrně
velké rozdíly. Děti vyrůstají v různých ssoocciiookkuullttuurrnníícchh aa eekkoonnoommiicckkýýcchh podmínkách (hodnoty, normy, tradice, rituály, náboženství; filozofie výchovy; některé kultury upřednostňují bližší fyzický kontakt a vyjadřování emocí, jiné jsou odtažitější...). Stejné odlišnosti se týkají i rrooddiinnyy, navíc lze jmenovat ještě další proměnné (vztah rodičů k dítěti, vztahy v rodině, výchovný a životní styl, struktura rodiny – úplnost, počet dětí, pořadí mezi sourozenci; životní okolnosti a zkušenosti, které rodinu potkaly...). Jiným významným činitelem je zzddrraavvoottnníí ssttaavv ddííttěěttee (rizikové faktory v anamnéze, které mohly vést k neurologickému poškození, vrozené vady, nemoci, handicapy a omezení, hospitalizace, poruchy psychického vývoje...). Rozdíly mezi dětmi jsou také v oossoobbnnoossttnníícchh cchhaarraakktteerriissttii-
kkáácchh (např. temperament, extroverze – introverze, odvážnost – bázlivost, odolnost – úzkostnost,
samostatnost – závislost...), v úrovni rroozzuummoovvééhhoo vvýývvoojjee, v úrovni kkoommuunniikkaaččnníícchh sscchhooppnnoossttíí.
5555
Jak je patrné, citový vývoj a sociální učení, resp. osvojování si základních sociálních dovedností,
závisí na velkém množství vlivů (vnějších i vnitřních). V přístupu k dítěti, v požadavcích na něj je
třeba uvědomovat si tyto souvislosti a postupovat citlivě. I zde platí, že každé dítě má jiné předpo
klady, možnosti, tempo vývoje a jiné potřeby. Např. některé dítě se dokáže od matky odpoutat a být
ve školce spokojené již ve třech letech, jiné to zvládne později. Ostýchavé a introvertně založené
dítě bude delší dobu spíše jen pozorovatelem, potrvá mu déle, než se aktivně zapojí mezi ostatní.
Pro dítě s mutismem, které nedokáže překonat zábrany v mluvení, může být velmi stresující nuce
ní k pozdravu. Pro hyperaktivní dítě je těžké počkat, až na něj přijde řada. Bázlivé dítě bude mít
potíž s vyjádřením a obhajováním svého názoru či potřeby. Dítě, jehož rodiče se k němu chovají
agresivně, bude velmi pravděpodobně používat podobný způsob chování k jiným dětem. Proto
bychom nechtěli přesně vymezovat, co by dítě mělo v určitém období v oblasti sociálních doved
ností zvládat. Vývojové škály, resp. jednotlivé položky, chápeme spíše jako vodítko, náměty pro to,
co sledovat, v čem dítě podporovat, na čem pracovat.
5566
5577
Sociální dovednosti věk nezvládá
zvládá s
dopomocí
zvládá
samostatně
1 Dokáže se odloučit od matky 3–4 2 Projevuje zájem o ostatní děti 3–4 3
Postupně se učí ovládat své
chování a brát v úvahu ostatní děti
3–4
4
Postupně chápe, v čem spočívá
střídání, ale ne vždy je schopné
a ochotné ho dodržet
3–4
5
Začíná kooperovat s dětmi, respektovat
je (učí se počkat, až na něj přijde
řada, chápe, že je nutné se rozdělit...)
3–4
6
Zvyká si říkat „děkuji, prosím, dobrý
den, na shledanou...“ (zpočátku
jako odezvu, po připomenutí, ještě
neužívá spontánně)
3–4
7
Postupně se učí chápat a dodržovat
pravidla chování a jednání (neubli
žovat si navzájem, umět navázat
kontakt, poprosit, požádat...)
3–4
8
Projevuje soucit, poskytuje útěchu
(výrazem, gestem, slovně...)
3–4
9 Poprosí o pomoc, když má problém 3–4 10
V případě konfliktu se uchyluje spíše
ke slovním než tělesným výpadům
3–4
11
Rádo se kamarádí (případně uzavírá
přátelství s jedním či dvěma dětmi)
4–5
12
Vůči mladším dětem projevuje ná
klonnost, chová se ochranitelsky
4–5
13
Umí se vcítit do druhého, myslet na
něj, podělit se, půjčit, dávat dárky...
4–5
14
Vesměs dodržuje základní pravidla sluš
ného chování a zdvořilostní pravidla
4–5
15
Domluví se s ostatními (umí vyjádřit
svoje nápady, potřeby, požádat o
něco, dokáže hájit svůj názor...)
4–5
16
Spolupracuje, zapojuje se do činností
ve skupině a vzájemně pomáhá
4–5
17 Umí počkat, až na něj přijde řada 4–5 18
Dokáže přijmout, že jiné dítě získá
pozici, výhody, pozornost, kterou
mělo ono samo před chvílí
4–5
19
Správně reaguje na pokyny autority
(na prosbu, požadavek, zákaz, je pří
stupnější argumentům dospělého...)
4–5
5588
20
Umí zhodnotit pod vedením dospělé
ho následky vlastního chování v jed
noduchých situacích
4–5
21
Na veřejnosti se chová přiměřeně
(v kině, v divadle, v obchodě,
u lékaře...)
4–5
22
Požádá o dovolení, aby si mohlo
hrát s hračkou
4–5
23
Vědomě projevuje zdvořilostní cho
vání (pozdraví, přivítá se, rozloučí
se, přeje dobrou chuť, dobré ráno,
dobrou noc, odpovídá na otázky...)
5–6
24
Začíná se rozvíjet smysl pro morálku
(dokáže rozpoznat vhodné či
nevhodné chování, projevuje ohledu
plnost, čestnost, soucit...)
5–6
25
Dokáže odmítnout nežádoucí cho
vání (lež, nespravedlnost, ubližo
vání, odolá navádění k něčemu
nesprávnému, odmítne, co je mu
nepříjemné...)
5–6
26
Zná základní pravidla chování na
ulici (přecházení, správné reagování
na světelnou signalizaci...)
5–6
27
Samostatněji plní i náročnější úkoly
a zhodnotí výsledky (co jsem udělal
dobře, co špatně, při různých čin
nostech projevuje samostatnost,
rozhodnost, nebojácnost, vytrvalost,
otevřenost...)
5–6
28
Začíná rozlišovat mezi hrou a úko
lem (rozvíjí smysl pro povinnost,
odpovědnost, dokončení započaté
práce, pomoc druhým...)
5–6
29
Udržuje pořádek ve vlastních věcech
i ve společných prostorách
5–6
30 Trpělivě překonává překážky 5–6 31
Zapojuje se mezi ostatní děti do her,
při nichž je třeba rozhodovat, roz
dělit role dodržovat určitá pravidla
5–6