načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Dezinformace - Ronald Rychlak

Kniha: Dezinformace
Autor:

Kniha přinášející svědectví komunistických intrik, machinací a manipulací Bývalý šéf špionáže odhaluje metody, které se užívají k podrývání svobody, k útokům na ...


Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  424
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  499 Kč
15%
naše sleva
14,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Rok vydání: 2016-10-05
Počet stran: 400
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 398 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Vladimír Fuksa
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2016-41
ISBN: 9788026505273
EAN: 9788026505273
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha přinášející svědectví komunistických intrik, machinací a manipulací Bývalý šéf špionáže odhaluje metody, které se užívají k podrývání svobody, k útokům na náboženství a k podpoře terorismu. Při odkrývání zfalšované minulosti a lživých pomluv vás autoři provedou říší dezinformace. Poznáte teorii i praxi lži, jež Rusko využívá proti křesťanství, dozvíte se, jak Kreml stále pokračuje ve své válce proti Západu, bez ohledu na současný režim. Zamrazí vás při zjišťování, jak jsou dezinformace využívány k vyvolávání nenávisti proti židovství a jak je militantní islám používán ve prospěch Ruska. Kniha vám prozradí: - Kdo stojí za vzestupem terorismu? - Kdo je největším nepřítelem Kremlu? - Jaké jsou dodnes utajované součásti studené války? - Kdo a jak přepisuje dějiny a dokumenty? - Jak mocná je dezinformace? - Jaký je skutečný význam glasnosti? Vydejte se na strhující cestu pavučinou klamu v sovětské i v postsovětské době. Generálporučík Ion Mihai Pacepa je nejvýše postavenou osobou, která z východního bloku utekla na západ. V době svého útěku patřil do okruhu nejbližších poradců prezidenta Ceauşeska, byl šéfem rumunské výzvědné služby Securitate a státním tajemníkem rumunského ministerstva vnitra. Ve Spojených státech následně spolupracoval s CIA v různých operacích namířených proti bývalému východnímu bloku. Ronald J. Rychlak je americký právník, autor a politický komentátor, profesor práva na University of Mississippi School of Law a je znám jako vynikající obhájce. (tajná strategie Ruska, jak zničit Západ)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ronald Rychlak - další tituly autora:
Dezinformace Dezinformace
Rychlak, Ronald
Cena: 252 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Část II.
ANATOMIE DEZINFORMAČNí
KAMpANě – VyTVOřENí
„HITlEROVA pApEžE“





74
9
NEúSpěšNý pOROD
„HITlEROVA p ApEžE“
V
álka mezi komunismem a  katolickou církví je skoro stejně stará jako
komunismus sám. V  roce 1846, dva roky předtím, než Karel Marx vydal
Komunistický manifest, prohlásil papež Pius IX., že „nechvalně známá
doktrína takzvaného komunismu je v  naprostém rozporu s  přirozeným právem“
a „může zcela zničit práva, majetky a vlastnictví všech lidí“. Po druhé světové válce,
když Sovětský svaz šířil svou komunistickou doktrínu do nových území, se bitva
stala ještě zuřivější.
Moskevský rozhlas označil 3. června 1945 vůdce katolické církve papeže Pia
XII. za „Hitlerova papeže“. Lživě naznačil, že papež byl za druhé světové války
spojencem nacistů.
88
Byla to první salva v promyšlené operaci Směrš, určené k očernění
papeže v očích světa.
88 Giovanni Sale: Il Novecento tra genocidi, paure e speranze. Milán, Jaca Book 2006, s. 214.
Viz t. Cardinal Walter Kasper: Recent Developments in Jewish–Christian Relations.
Přednáška na liverpoolské Hope University, 24. května 2010. http://www.worldjewishcon-
gress.org/uploads/ documents/21ea709fb3a30b36434f3feea17791a1c36f480f.pdf. Hanna
Diskin: The Seeds of Triumph – Church and State in Gomulka’s Poland. Budapešť, Central
European University Press 2001, s.  48-49 (propaganda sovětského bloku proti katolické
círvkvi a papeži). George Weigel: All War All the Time. First Things, duben 2011, s. 30.





75
neúspěšný porod „hitlerova papeže“
Poznámka moskevského rozhlasu byla jako prásknutí bičem. Pouze o den
dříve, 2. června 1945, promluvil Pius XII. ke kolegiu kardinálů. Jeho projev vysílal
vatikánský rozhlas. Papež mluvil o „satanské hrozbě nacismu“ a poznamenal, že jeho
předchůdce, Pius XI., popsal nacismus přesně: „Naduté odpadlictví od Ježíše Krista,
popření jeho doktríny a jeho snahy o spásu, kult násilí, uctívání bůžků rasy a krve,
rozvrat lidské svobody a důstojnosti.“
89
Ke svému snažení Pius XII. řekl:
Pokračujíce v  práci našeho předchůdce nikdy jsme za války neustali
v odporu vůči nacistické doktríně a řídili se pevnými zákony humanity
a křesťanské víry. Byl to pro nás nejvhodnější, můžeme dokonce říci
jediný účinný způsob, jak zdůrazňovat před tváří světa a mezi tolika
chybami a násilím neměnné principy mravního zákona, abychom upevnili
v myslích i srdcích německých katolíků vyšší ideály pravdy
a spravedlnosti. Nebylo to bez výsledku. Víme s jistotou, že naše vysílání, zejména
o Vánocích 1942, bylo navzdory všem zákazům a překážkám zkoumáno
diecézními konferencemi a vykládáno lidem.
90
Pius se zmínil také o smrti asi dvou tisíc katolických kněží v Dachau. Válečný
papež ve svém názoru na nacisty nekolísal, bez ohledu na to, jestli oběťmi byli
katoličtí kněží, nebo židovští vesničané.
V  roce 1944 vyšel na titulní straně věstníku židovské pěší brigády britské 8.
armády redakční úvodník, který byl v naprostém rozporu s pomluvou moskevského
rozhlasu: „K  věčné slávě římského lidu a  římskokatolické církve můžeme
prohlásit, že osud Židům ulehčila jejich vskutku křesťanská nabídka pomoci a ochrany.“
91

Deník izraelské odborové federace Davar citoval krátce po osvobození Říma
důstojníka židovské brigády: „Když jsme vstoupili do Říma, přeživší Židé nám hlasem
plným vděčnosti a  úcty říkali: ,Jestliže jsme byli zachráněni, jestliže v  Římě stále žijí
Židé, pojďte s  námi do Vatikánu poděkovat papeži. Jelikož v  samotném Vatikánu,
89 Překlad celého poselství, vysílaného vatikánským rozhlasem, je k dispozici v The Catholic
Church and the Third Reich  – Pope Pius XII Surveys an Heroic History. The Tablet
(Londýn), 9. července 1945.
90 Plný text projevu je uveden v Margherita Marchione: Pope Pius XII – Architect for Peace.
New York, Paulist Press 2000, s. 143–152. Viz t. Office of the United States Chief Counsel,
sv. I, s. 285–86. William L. Shirer: The Rise and Fall of the Third Reich – A History of Nazi
Germany. Greenwich, Fawcett Publications 1962, s. 324–25 (poznámky). Purdy, s. 43.
91 Pinchas E. Lapide: Three Popes and the Jews. New York, Hawthorne Books 1967, s. 131.
Viz Ernst von Weizsäcker: Memoirs of Ernst von Weizsäcker. Chicago, H. Regnery Co.
1951, s. 297.





76
dezInFoRMaCe
v kostelech, klášterech a soukromých domech byli na jeho osobní příkaz ukrýváni
Židé.‘“
92
Jiná událost, která pomluvu moskevského rozhlasu doslova zesměšnila, se
stala několik týdnů před vysíláním. Hlavní římský rabín Israel Zolli a  jeho manželka
Emma při široce sledovaném obřadu 13. února 1945 konvertovali ke katolicismu.
Zolli přijal křesťanské jméno Eugenio na počest muže, jenž – podle něj – udělal pro
ochranu Židů za války tolik, na počest papeže Pia XII., civilním jménem Eugenio
Pacelli. Zolli ve svých pamětech z roku 1945 píše:
Žádný hrdina v dějinách neshromáždil takovou armádu; armádu kněží,
kteří pracují ve městech a vesnicích, kde poskytují chléb
pronásledovaným a pasy uprchlíkům. Řádové sestry nabízejí pohostinství prchajícím
ženám ve svých jídelnách. Představení klášterů vycházejí do noci vstříc
německým vojákům, kteří hledají své oběti... Pia XII. následovali v této
dobročinnosti všichni, horlivě a beze strachu ze smrti.
93
Ten, kdo u toho přímo v centru fašistické perzekuce Židů nebyl, možná těžko
porozumí, proč rabín Zolli použil jméno papeže Pia XII. Zolli však na vlastní oči viděl,
že tisíce a tisíce lidí z jeho židovské obce, lidí, které znal a miloval, zachránil Pius XII.
A  Zolli se rozhodl vyjádřit mu úctu po svém. Napsal, že jeho konverze vycházela ze
skutečného náboženského prozření, ale křesťanské jméno Eugenio a papeže jako
svého patrona si vybral proto, aby mu poděkoval za jeho úsilí při ochraně Židů za války.
Insinuace moskevského rozhlasu, že Pius XII. byl „Hitlerův papež“, nevyvolala
na západě žádný ohlas. Lidé měli totiž papežovu statečnou podporu Spojenců
a velkorysou pomoc Židům za druhé světové války stále v čerstvé paměti. Tohoto muže
velmi dobře znali a pomluva se nemohla uchytit. Dobře to vyjádřila slova nejvyšších
západních autorit.
Prezident Franklin D. Roosevelt napsal 3. srpna 1944 papeži:
Chci při této příležitosti vyjádřit Vaší Svatosti své nejupřímnější uznání za
hojné činy, které uskutečnil Svatý stolec ... při poskytování pomoci obětem rasové
a náboženské perzekuce.
94
92 Lapide, s. 131.
93 Eugenio Zolli: Why I  Became a  Catholic. New Hope, KY, Roman Catholic Books 1997,
s. 187.
94 Myron C. Taylor (ed.): Wartime Correspondence Between President Roosevelt and Pope
Pius XII. New York, Macmillan 1947, s. 113.





77
neúspěšný porod „hitlerova papeže“
Winston Churchill 6. září 1944 řekl: „Dnes jsem hovořil s  nejvýznamnějším
mužem naší doby.“
95
Churchill obdivoval Piovu „prostotu, upřímnost a sílu“.
96
Albert
Einstein napsal: „Proti Hitlerovu útoku na svobodu protestovala pouze katolická cír -
kev. Do té doby jsem se o církev nijak nezajímal, ale dnes k ní cítím velký obdiv,
jelikož samojediná měla odvahu bojovat za duchovní pravdu a  mravní svobodu.“
97

Sekulární časopis Wisdom otiskl úvodník s  textem: „Žádná z  významných postav
naší doby není tak všeobecně uznávána lidmi všech vyznání jako papež Pius XII.“
98
Papežem se Eugenio kardinál Pacelli stal 2. března 1939, v době, kdy svět stál
na pokraji války. Od prvních dnů na papežském stolci se jednoznačně stavěl na
stranu spojenců proti Hitlerovi. Den po korunovaci vykonal Pius několik schůzek
s americkým velvyslancem v Anglii Josephem P. Kennedym (otcem budoucího
prezidenta). Kennedy pak svým nadřízeným na ministerstvu zahraničí USA sdělil, že
nový papež cítí „podvědomou zaujatost, která povstává z jeho přesvědčení, že
nacismus a fašismus jsou propohanské a jako propohanské útočí na kořeny víry“. Pia
velice zneklidňovaly „dobové trendy“. Kennedy se však domníval, že by bylo prozíravé
nechat si tyto názory pro sebe, a doporučoval papeži, aby vstoupil do jednání s Říší.
99
Během války se mnozí Němci podíleli na odbojové činnosti. Jeden
z nejambicióznějších plánů se na konci roku 1939 zrodil ve vrchním velení německých
ozbrojených sil a jeho cílem bylo svržení Hitlera. V jiných zemích vyvolal
protihitlerovský puč velký rozruch. Kdyby tím začala vzpoura, Britové a Francouzi by získali
významnou vojenskou výhodu. Mohli by obsadit Německo a vykonat přísnou
spravedlnost. Vzbouřenci se proto chtěli se Spojenci dohodnout.
Jediným neutrálním vůdcem, kterému odboj důvěřoval, byl papež Pius XII.
Významný protestantský kněz Dietrich Bonhöffer už s  Vatikánem o  své odbojové
95 Anton J. Gahlinger: I  Served the Pope. The Mission Press, Techny, IL 1952, s.  6. Viz
Churchill Talks with Pope on Peace; Vatican Quarters Gratified at Outcome Said to
Promise a Profound Effect on Terms. New York Times, 26 srpna 1944.
96 Anne O’Hare McCormick: Vatican Journal 1921–1954. New York, Farrar, Straus & Cudahy
1957, s. 123 (podle vydání New York Times ze 6. září 1944). Pius označil Churchilla jako
velmi schopného tolerantního; tamtéž.
97 German Martyrs. Time, 23 prosince 1940, s. 38 (Einsteinův citát). Lapide, s. 251.
98 Acknowledging the Men and Women of Wisdom. Wisdom, září 1957, s. 2.
99 Charles R. Gallagher: Personal, Private Views  – A  newly discovered report from 1938
reveals Cardinal Pacelli’s  anti-Nazi stance. America, 1. září 2003. Viz t. Will Swift: The
Kennedys Amidst the Gathering Storm. Washington, DC, Smithsonian Books 2008, s. 361
(Kennedy dal Rooseveltovi dopis od papeže „odsuzující Hitlerovu zradu křesťanských
hodnot“.)





78
dezInFoRMaCe
práci komunikoval.
100
Autoři tohoto plánu požádali mnichovského advokáta Josefa
Müllera, aby se vydal do Vatikánu a  požádal papeže o  zprostředkování mírové
dohody.
Navzdory obavám, že by to mohlo poškodit neutralitu Vatikánu, předával
papež zprávy mezi Müllerem a Brity. Müller také několikrát doručil informace týkající
se vojenských plánů a pohybů vojsk. Pius odesílal tato varování vládám ohrožených
zemí.
101
Dokonce 28. února 1940 tři čtvrtě hodiny jednal s americkým velvyslancem
v  Itálii a  předal mu množství potenciálně užitečných vojenských informací.
102
Dle
mnohých názorů se „nikdy v dějinách žádný papež nepodílel tak ochotně na
spiknutí s cílem násilím svrhnout tyrana“.
103
100 Fabian von Schlabrendorff, protestant a německý odbojář, napsal v roce 1945 sdělení
americkému generálovi Williamu (Wild Billovi) Donovanovi, v němž sdělil, že „Müller má od
katolické církve příkaz jednat se zástupci protestantské církve s cílem sladit postupy v boji
proti Hitlerovi.“ Memorandum to General Donovan from Fabian von Schlabrendorff. Viz
t. Schlabrendorff: The Secret War against Hitler. Pius navázal spojení s významným
protestantským vůdcem odboje Dietrichem Bonhöfferem, jenž se pak zapojil do spiknutí
s cílem zabít Hitlera. Bonhöfferův blízký přítel a také odbojář Eberhard Bethge mu napsal, že
byl přijat papežem. Eberhard Bethge (ed.): Dietrich Bonhöffer – Letters and Papers from
Prison 214. Collier Books, New York rozšířené vyd. 1971. V tomto souboru
korespondence Bethge uvádí, že nejasná informace se týká setkání s blízkými spolupracovníky papeže
Pia XII. monsignory Robertem Leiberem a  Johannesem Schönhöfferem, „kteří byli do
spiknutí zapojeni“. Tamtéž, s. 267, n. 152.
101 Tajná zpráva britského poselstva u Svatého stolce, 12. ledna 1940. British Public Record
Office, FO 800/318 (oznamuje přípravu německé ofenzivy). Osobní a tajná zpráva
britského poselstva u Svatého stolce, British Public Record Office, FO 371/24405 (sdělení
o chystaném útoku na Belgii a dalších plánech invaze do Francie. Jedna ze zpráv od Müllera se
týkala Hitlerova projevu v nacionálně socialistickém Ordensburgu (výcvikovém středisku
mladých stranických předáků) v Sonthofenu, kdy vykřikoval, že katolickou církev
rozšlápne jako ropuchu. Harold C. Deutsch: The Conspiracy Against Hitler in the Twilight War.
Minneapolis, University of Minnesota Press, 1968, s. 338–339.
102 Telegram amerického velvyslance v Itálii (Phillipse) ministru zahraničí z 28. února 1940.
In: United States Department of State, Foreign Relations of the United States, Diplomatic
Papers, 1940, sv. I (General). United States Government Printing Office, Washington, DC
1959, s.  126. (Zmiňuje se o  bezpečnosti Francie a  Anglie, o  náladách v  Německu a 
německých ozbrojených silách, zdrojích Německa v případě dlouhé války a o postoji Itálie
k válce.)
103 Owen Chadwick: A History of Christianity. New York, St. Martin’s Press 1995, s. 91.





79
neúspěšný porod „hitlerova papeže“
V květnu 1940 odeslali protihitlerovští Němci do Vatikánu zprávu obsahující
obavu z německého plánu invaze do Holandska, Lucemburska a Belgie.
104
Pius pře -
dal toto sdělení Spojencům.
105
Spojenci však upozornění nedokázali využít. Dne 10.
května 1940 do těchto zemí vstoupily německé jednotky. Ještě téhož dne večer napsal
papež tři soustrastné dopisy, které byly telegraficky odeslány holandské královně,
belgickému králi a  lucemburské velkovévodkyni.
106
Dopis byl také 12. května
otištěn na první straně vatikánských novin.
107
(Většina ze 180 000 výtisků byla zabavena
krátce po jejich dodání do novinových stánků; kameloti byli krutě zbiti.
108
)
Mussolini považoval telegramy za osobní urážku. Papeže nazval
„chorobou, která škodí italskému životu“ a  slíbil, že „rušivého faráře“ osobně odstraní.
109

Šéfredaktor fašistického časopisu Regime fascista v říjnu 1942 napsal: „Církev svými
snahami o  maření účelného řešení židovského problému páchá zločin proti Nové
Evropě.“
110
Londýnský časopis Tablet 24. října uvedl, že Třetí říše ze znechucení nad
množstvím Židů, kteří byli na naléhání Vatikánu propuštěni z nacisty okupovaných
oblastí, rozšířila deset milionů výtisků letáku, jenž tvrdil, že papež Pius XII.
způsobil v katolickém světě oslabení důvěry.
111
Leták uváděl, že předchozí papežové nebyli
k Židům tak vlídní a že tento „prožidovský“ papež je jediný, „kdo považoval za nutné
intervenovat ve prospěch Židů“.
112
Svou nespokojenost s „protidiktátorskými
podrazy“, které se objevily v L’Osservatore Romano, dal najevo také Mussolini.
113
104 Výpověď Dr. Giuseppe Müllera, 24. ledna 1969, před kněžským tribunálem mnichovského
vikariátu k blahořečení Pia XII. (Eugenia Pacelliho), část II., s. 755.
105 Gilbert (1981), s.  59. Deutsch, s.  338–39. Le cardinal Maglione au nonce a  Bruxelles
Micara et a  l’internonce a  La Haye Giobbe, 3. května 1940, Actes et Documents, sv. 1,
s. 436, č. 293.
106 Viz Wright, s. 1930. Charles Rankin: Pius the Man and His Efforts for Peace. In: The Pope
Speaks, s. 113.
107 Messaggi del Santo Padre, ai Sovrani del Belgio, dell’Olanda e del Lussemburgo.
L’Osservatore Romano, 12. května 1940.
108 Cianfarra, s. 226–27. Hatch – Walshe, s. 152. Charles Rankin: Pius the Man and His Efforts
for Peace. In: The Pope Speaks, s. 114.
109 Hatch – Walshe, s. 152.
110 Lapide, s. 137.
111 The Tablet (London), 24. října 1942, s. 202 (cituje Jewish Chronicle).
112 Tamtéž.
113 The Ciano Diaries, s. 537, 538. Podle Ciana chtěl Mussolini rozbít několik dubových palic,
byl však od toho odrazen, jelikož prestiž církve byla velmi vysoká. Tamtéž, s. 538–39.





80
dezInFoRMaCe
Američtí biskupové vydali 14. listopadu 1942 jednoznačně prožidovské
prohlášení, v němž se papežovo jméno objevilo třikrát:
Po vražedném útoku na Polsko začalo promyšlené a  systematické
vyhlazování lidí tohoto národa, zcela popírající sebemenší zdání lidskosti.
Tatáž ďábelská metoda je používána i  proti mnohým jiným národům.
Cítíme hluboký odpor proti krutému a  nelidskému zacházení s  Židy
v porobených zemích, s bezbrannými lidmi, kteří nevyznávají naši víru
... Jsme hluboce pohnuti zatýkáním a týráním Židů a nedokážeme
zadržet slzy soucitu. Pozvedáme svůj hlas ve jménu lidstva a křesťanských
zásad ... Nedokážeme dostatečně silně odsoudit nelidské zacházení,
jímž jsou Židé v mnoha zemích postiženi.
114
Pius XII. jim za jejich příspěvek poslal děkovný dopis.
115
Jednomu španělské -
mu diplomatovi také řekl: „Jestli Němci zvítězí, nastane období nejkrutější
perzekuce, jakou kdy křesťané zažili.“
116
Na konci roku 1942 zaslal Pius biskupům v nacisty obsazeném Polsku tři
dopisy, v nichž jim vyjádřil svou podporu. Biskupové je měli přečíst věřícím. Všichni
papeži poděkovali, ale sdělili přitom, že jeho slova nemohou zveřejnit, ani je číst
nahlas. Krakovský biskup Adam Stefan Sapieha to vysvětlil v dopisu datovaném 28.
října: „Netěší nás, že nemůžeme předat dopis Vaší Svatosti našim věřícím, ale
způsobilo by to záminku k další perzekuci a jsme již v podezření, že komunikujeme se
Svatým stolcem.“ Pius tuto informaci později citoval v dopisu berlínskému
biskupovi Konradu von Preysing:
Ponecháváme na [lokálních] biskupech, aby sami zvážili
okolnosti a  rozhodli se, zda se toho zdrží, aby zabránili většímu zlu. Bude to
vhodné v případech, kdy by za veřejná prohlášení biskupů hrozila
odvetná a  nátlaková opatření. Je to jeden z  důvodů, proč i  my jsme ve
svých veřejných projevech zdrženliví. Našemu postoji dávají oprávnění
114 The Catholic News, November 21, 1942, přetištěno v  Secretariat for Ecumenical and
Interreligious Affairs, National Conference of Bishops, Catholics Remember the
Holocaust. United States Catholic Conference, Washington 1998, s. 17.
115 Holy Father Extends Thanks to American Catholics for Aid. The Catholic News, 21.
listopadu 1942.
116 British Public Records Office, INF 1/893.





81
neúspěšný porod „hitlerova papeže“
zkušenosti z  roku 1942 v  souvislosti s  dokumenty, které jsme uvolnili
k předání věřícím.
117
V roce 1942, ve vánočním poselství, které vysílal vatikánský rozhlas, Pius
prohlásil, že svět „byl uvržen do chmur tragické chyby“ a řekl, že lidstvo musí vykonat
„slavnostní přísahu, že neustane, dokud statečné duše všech lidí a všech národů na
světě nepovstanou ve svých zástupech rozhodnuty pozvednout společnost
a obětovat se službě lidskému jedinci a božsky ušlechtilému lidskému společenství“. Řekl, že
lidstvo tento slib dluží „stovkám a tisícům těch, kteří bez vlastní viny a výhradně jen
pro svou národnost nebo rasu byli odsouzeni k smrti nebo postupnému vyhlazení “.
118

Naléhal na všechny katolíky, aby kdykoli mohou, poskytovali přístřeší. V  tomto
a dalších svých prohlášeních během války použil papež italské slovo stirpe, jež
označuje rasu nebo původ, které však bylo po staletí užíváno jako přímé označení Židů.
119
V  britských záznamech se objevují názory, že „papež zcela nepochybně
odsoudil zacházení s Židy a Poláky a jeho sdělení je svým tónem možná ještě
naléhavější než ta předchozí“.
120
Deník New York Times ve svém vydání z 25. prosince 1942
papeže za jeho morální vůdcovství pochválil:
O těchto Vánocích je víc než kdy jindy osamělým hlasem, volajícím
z ticha kontinentu ... Za těchto okolností, vlastně za jakýchkoli
okolností by nikdo nečekal, že papež promluví jako politický vůdce nebo jako
válečný vůdce nebo v  jakékoli jiné roli než jako kněz, který stojí nad
117 Dopis Pia XII. biskupu Preysingovi, 30. dubna 1943. Actes et Documents, sv. 2, doc. 105,
s. 318 – 327. Pius Preysinga v jeho odbojové činnosti často povzbuzoval. Viz A l’Eveque de
Berlin, 15. prosince 1940. Actes et Documents, sv. 2, s. 180, č. 58. A l’Eveque de Berlin, 30.
dubna 1943. Actes et Documents, sv. 2, s. 318, č. 105. A l’Eveque de Berlin, 5. září 1943,
Actes et Documents, sv. 2, s. 342, č. 112. Viz t. Lubac s. 145, O’Carroll s. 89. Pius byl
v podstatě jediný předák, který bral odboj vážně. Charles Ford: Invidious Comparisons. First
Things, leden 2000, s. 67.
118 Originální verze v italštině byla vydána v oficiální tiskovině Acta Apostolicae Sedis z roku
1943 (sv. 35, s.  5–8). Anglická verze, viz Pius XII  – Selected Encyclicals and Addresses.
Londýn, Catholic Truth Society 1949), s. 275–97.
119 Congregation for the Causes of Saints, Positio, app. 25, s. 282. Viz t. Fisher, s. 13. (Slovo
„stirpe“ (rasa) papež Pius používal často jako označení Židů a  o  jeho postojích nikdo
nepochyboval.)
120 British Public Records Office, FO 371/34363 59337, 5. ledna 1943. Telegram švýcarského
kněze (Harrison) ministrovi zahraničí z 5. ledna 1943. In: Foreign Relations of the United
States, Diplomatic Papers, 1943, sv. II (Evropa). Washington, United States Government
Printing Office 1964, s. 91.





82
dezInFoRMaCe
bojem, zcela nezaujatě, a mluví ke všem lidem a žádá je, aby se podíleli
na jakémkoli novém řádu, který přinese spravedlivý mír ... Papež Pius
se vyjadřuje stejně vášnivě jako všichni vůdcové na naší straně války,
jejichž cílem je bojovat za svobodu, když říká, že ti, kteří chtějí budovat
nový svět, musejí bojovat za právo svobodného výběru vlády a 
náboženského uspořádání.
121
Předáci Osy papežovo vánoční poselství snadno dešifrovali. Německý
velvyslanec ve Vatikánu si stěžoval, že Pius odhodil veškeré předstírání neutrality
a „otevřeně mluvil ve prospěch Židů“.
122
Jedno německé hlášení uvádělo:
Papež dosud nevídaným způsobem odmítl nový, národně
socialistický evropský řád ... Jeho řeč je dlouhým útokem na vše, co zastáváme
... Bůh, jak říká, považuje všechny lidi a  rasy za hodné stejných
ohledů. Jednoznačně se zastává Židů ... V  podstatě obviňuje německý lid
z toho, že Židům křivdí, a stává se hlásnou troubou židovských
válečných zločinců.
123
Nacisty ke změně chování nepřimělo ani vědomí, že papež o jejich ohavných
činech ví.
Vatikánský sekretariát vydal 5. května 1943 memorandum, týkající se hrůz,
kterým jsou vystaveni polští Židé:
Židé. Strašlivá situace. Před válkou jich bylo v  Polsku přibližně
čtyři a  půl milionu. Dnes jich tam podle odhadů zůstalo ani ne sto tisíc,
včetně těch, kteří tam přišli z dalších zemí okupovaných Německem. Ve
Varšavě bylo zřízeno ghetto, v němž jich žilo sto padesát tisíc; dnes jich
121 New York Times, 25. December 1942.
122 Viz telegram německého velvyslance (Bergena) říšskému ministrovi z  26. ledna 1943.
NARA, T-120, Roll 361, s.  277668-70 (Velvyslanec von Bergen varoval dle nařízení
ministra zahraničí Ribbentropa papeže, že opustí-li Vatikán svou neutrální pozici, nacisté by
mohli usilovat o odvetu.)
123 Citováno v  Rhodes, s.  272–73 (citace z  německého archivu A.A. Abteilung Inland, pak.
17, vol. I, 22. ledna 1943). Viz t. Holmes, s. 140. Protestantský kněz, jenž dával toto
prohlášení do oběhu, byl za šíření podvratného a demoralizujícího dokumentu potrestán
vězením. Byl také obviněn, že má kritický názor na válku a že ho duchovně přitahuje
židovské prostředí a  že má k  Židům sympatie. For Berlin, Pius XII was a  Subversive  – Radio
Operator‘s  Experience of Spreading Papal Christmas Message. Zenit News Agency, 14.
května 2002.






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.