načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Děvčátko Momo a ukradený čas - Michael Ende

Děvčátko Momo a ukradený čas
-14%
sleva

Kniha: Děvčátko Momo a ukradený čas
Autor:

Podivuhodné vyprávění z pera autota světoznámého Nekonečného příběhu. Nevšední vyprávění o děvčátku Momo, které přemohlo zloděje času. Díky její veliké odvaze tak lidé ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2013-10-09
Počet stran: 224
Rozměr: 163 x 238 mm
Úprava: 221 stran : ilustrace
Vydání: 3. vyd.
Název originálu: Momo, oder, Die seltsame Geschichte von des Zeit-Dieben und von dem Kind, das den Menschen die gestohlene Zeit zurückbrachte
Spolupracovali: přeložila Milada Misárková
ilustroval František Skála
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000030869
EAN: 9788000030869
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Podivuhodné vyprávění z pera autota světoznámého Nekonečného příběhu. Nevšední vyprávění o děvčátku Momo, které přemohlo zloděje času. Díky její veliké odvaze tak lidé opět nabyli ztracenou schopnost čas vnímat. Mimořádná kniha, plná poetiky a napětí, je psaná strhujícím jazykem a čtenáře zaujme už od prvních řádků. Stejně jako i u dalších knih Michaela Endeho (Nekonečný příběh) vstoupíme do světa podivuhodné fantazie. (pohádkový román)

Související tituly dle názvu:
Lily a Momo Lily a Momo
Macurová Katarína, Macurová Katarína
Cena: 169 Kč
Děvčátko s urnou Děvčátko s urnou
Es Ta vod
Cena: 95 Kč
Děvčátko s kosou Děvčátko s kosou
Stavarič Michael
Cena: 186 Kč
Heidi, děvčátko z hor Heidi, děvčátko z hor

Cena: 120 Kč
Heidi, děvčátko z hor - DVD Heidi, děvčátko z hor - DVD
neuveden
Cena: 88 Kč
Zákazníci kupující knihu "Děvčátko Momo a ukradený čas" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

( 171

ŠESTN áCT á KaPITOla

nesmírně mnoho soužení

„Tak kam to bude?“ zeptal se šofér, když se Momo znovu posadila vedle

něho do elegantního auta protáhlého tvaru, které patřilo Gigimu.

Otázka děvčátko vylekala a Momo upřela pohled někam před sebe. Co

má šoférovi odpovědět? Kam chce jít a co chce dělat? ano, ze všeho nejdřív

musí hledat Kasiopeju. ale to je právě to. Kde ji má hledat? Kde ji ztratila

a kdy to bylo? Na letiště s ní Kasiopeja už nejela, to věděla Momo jistě.

Ztratila ji tedy někde u domu. Tam, kde bydlí Gigi! a želva jí řekla v posled­

ní chvíli: „SBOHEM!“ a „JDU TĚ HlED aT!“ Je to jasné. Kasiopeja věděla

předem, že se v příští chvíli jedna druhé ztratí. Sebrala se a šla Momo hle­

dat. ale kde má Momo hledat želvu?

„No tak, slečno, bude to ještě dlouho trvat?“ řekl šofér a bubnoval prs­

tem na volantě. „Mám taky jiné povinnosti, nejen tě vozit autem!“

„Prosím k tomu domu, kde bydlí Gigi,“ odpověděla Momo.

Šofér vzhlédl trochu překvapeně. „Pokud vím, mám tě odvézt domů.

Nebo hodláš nyní bydlet u nás?“

„Ne, to ne,“ řekla rychle Momo. „ale něco jsem tam ztratila a musím to

jít hledat.“

Řidič nic nenamítal, protože s vozem tak jako tak musel dojet zpátky.

Když dorazili na místo, Momo vystoupila a rovnou začala všechno ko­

lem dokola prohledávat.

„Kasiopejo!“ volala potichoučku. „Kasiopejo!“

„Copak to hledáš?“ zeptal se šofér z okénka vozu.

„Želvu Mistra Hóry,“ řekla Momo s hlavou u země. „Jmenuje seKasio

peja a ví, co se stane, vždycky půl hodiny předem. Představ si, že umí mlu­

vit. Totiž psát písmena. Vzadu na krunýři. a píše taky slova. Za každou

cenu ji musím najít. Prosím tě, pomůžeš mi ji hledat?“


172 )

„Na vtipy mám tak zrovna čas!“ hučel řidič ve voze a projel bránou, kte­

rá za ním zapadla.

Momo tedy hledala sama. Prohledala celé okolí, ale po želvě jako by se

slehla zem.

„Třeba se už Kasiopeja vydala na zpáteční cestu,“ napadlo Momo.

a tak šla Momo pomalu zpátky stejnými ulicemi, jako přišla. Při tom

slídila očima v každém zákoutí u zdi a prolezla každý příkop u silnice.

a pořád Kasiopeju volala jménem. ale marně.

Protože se neustále ohlížela a hledala, došla k amfiteátru až pozdě v no­

ci. I tady všechno svědomitě prohledala, pokud to ovšem dovolovala tma.

Neboť v koutku duše přece jen maličko doufala, že se Kasiopeja nějakým

zázrakem vrátila domů dřív než ona. Jistěže to nebylo vůbec myslitelné

vzhledem k tomu, jak pomalu želva leze.

Momo si lehla na železnou postel a teď poprvé byla úplně sama.

V příštích dnech a týdnech bloudila bez cíle velkým městem a hledala

starého Beppa. Protože o něm lidé nic nevěděli, děvčátku zbývala jenom

zoufalá naděje, že jejich cesty svede náhoda. Jenomže pravděpodobnost, že

se v tak obrovitém městě setkají náhodou dva lidé, byla tak malá, jako je

málo pravděpodobné, že někde u vzdáleného pobřeží vyloví rybář zazátko­

vanou láhev se zprávou, kterou nebohý trosečník svěřil uprostřed oceánu

mořským vlnám.

Přitom je možné, říkala si Momo, že jsou ona a Beppo docela blízko sebe.

Kdo může vědět, kolikrát se už stalo, že právě míjela místo, kde Beppo

metl před pouhou hodinou nebo před pouhou minutou nebo možná právě

před okamžikem. Nebo také naopak, jak často se už mohlo stát, že Beppo

přecházel náměstí nebo přišel sem na roh ulice krátce nebo za dlouhou

dobu po ní. Proto Momo čekala někdy celé hodiny na stejném místě. ale

pak musela tak jako tak odejít, a mohlo se znovu přihodit, že se minuli jen

o chvíli.

Jak by jí teď Kasiopeja byla prospěšná! Kdyby tu byla s ní, hned by jí

dala radu: „POČKEJ!“ nebo „JDI Dál !“ Momo se namáhala, přemýšlela,

ale nikdy nevěděla, co má dělat. Bála se, že Beppa mine, protože čeká a ne­

hýbe se z místa, a bála se, že jí Beppo proklouzne právě proto, že na stejném

místě nečeká.

Také známé děti Momo vyhlížela den co den. ale nikdy nezahlédla ani

jedno jediné. Vlastně nespatřila venku na ulici vůbec žádné děti a vzpomně­

la si na Ninova slova.


( 173


174 )

Že děvčátko nikdy žádný policista ani žádný dospělý člověk na ulici ne­

dopadl a neodvedl do dětského depa, o to se postarali šedí agenti, neboť ji

hlídali tajně a ustavičně. Nehodilo se jim do plánu, aby se Momo octla v dět­

ském depu, jinými slovy pod dohledem. Šedí muži zamýšleli něco jiného.

O tom Momo samozřejmě nic nevěděla.

Jednou denně chodila k Ninovi na jídlo. ale nikdy s ním nestačila pro­

mluvit trochu víc než při své první návštěvě. Nino se neustále točil jako

v kole a nikdy neměl čas.

Míjely týdny a míjely už měsíce. a Momo pořád byla sama.

Jen jedinkrát, když se již za večerního šera opírala na mostě o zábradlí,

zahlédla v dálce na druhém mostě malou sehnutou postavu. Postava se tak

zuřivě oháněla koštětem, jako by na tom závisel její život. Momo byla pře­

svědčena, že je to Beppo, křičela na něho a mávala, ale člověk na mostě

metl a metl a nezastavil se ani na okamžik. Momo se rozběhla, utíkala tam,

co měla síly, ale když dorazila až na místo, nikoho neviděla.

„asi to nebyl on,“ říkala si, aby sama sebe utěšila. „Ne, to nemohl být on.

Přece vím, jak Beppo mete.“

Také někdy čekala celý den ve své komůrce pod kamenným hledištěm,

protože ji přepadla závratná, prudká naděje, že se Beppo možná přijde po­

dívat, jestli se už vrátila. a když ji tady nenajde, bude si rozhodně myslet, že je pořád ještě pryč. a zase ji mučila představa, že se přesně to třeba již stalo, možná před týdnem, možná včera! Momo tedy čekala v kamenném pokojíč­

ku, ale čekala samozřejmě marně. Potom napsala na zeď velkými písmeny:

UŽ JSEM ZaSE T aDY. ale nápis nikdy jiné oči kromě jejích nečetly.

avšak po celou dobu si Momo pamatovala tak živě, jako by to bylo dnes,

vše, čeho byla svědkem u Mistra Hóry. Ve vzpomínce před ní neustále roz­

kvétaly květy a zpívaly tóny. Stačilo, aby zavřela oči a podívala se do svého

nitra a naslouchala tomu, co se v ní ozývalo – a hned viděla ohnivou nád­

heru barevných květů a slyšela hudbu dalekých hlasů. a stejně jako prvého dne Momo dovedla spolu s dalekými hlasy vyjadřovat slova a spolu s hud­ bou zpívat melodie, přestože vytryskovaly pořád nové a nové a nikdy se neopakovaly.

Někdy Momo seděla po celé dny samotinká v kamenném amfiteátru a sa­

ma si pro sebe zpívala a pronášela slova. Nikdo děvčátku nenaslouchal, jen

stromy a ptáci a prastaré kameny.

lidé mohou být opuštění tak i tak. ale Momo prožívala samotu, jakou

zakusilo jen málo lidí a jakou jen málokteří z nich museli okusit tak mocně.


( 175

Připadala si jako uvězněná ve skrýši plné pokladů, jejichž cena je nezmě­

řitelná a kterých ustavičně přibývá, takže ji každým okamžikem mohou

udusit. ale z pokladnice nevedl žádný východ! Nikdo nemohl proniknout

k děvčátku a Momo nikomu nemohla dát znamení, že tu je. Byla jako po­

hřbená hluboko pod návrším času.

Prožívala hodiny, v nichž si přála, aby nikdy nebyla uslyšela dalekou

hudbu a nikdy nebyla spatřila krásu nevídaných barev. a přece kdyby ji někdo postavil před rozhodnou volbu, nevzdala by se té vzpomínky zanic na světě. I kdyby proto musela zemřít. Neboť nyní Momo již věděla: Je bo­ hatství, na něž se umírá, nemůžeme-li se o ně podělit s jinými.

Momo často utíkala k vile na Zeleném vrchu a čekala někdy nekonečné

hodiny před bránou do zahrady. Těšila se, věřila, že Gigiho potká znovu.

Momo již se vším souhlasila. Chtěla zůstat u něho, naslouchat mu a povídat

si s ním. Už nemyslela na to, zda všechno bude jako dřív. ale brána se ani

jednou neotevřela.

Tak uplynulo jenom několik měsíců – a přece to byla nejdelší doba, ja­

kou kdy Momo prožila. Neboť skutečný čas není možné měřit kalendářem

ani podle hodin.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist